Fénixcon Brno 2018 - Stovková výročí ve fantastice.

03.12.2018 11:26

Letošní FénixCon v Brně nesl přídomek Stovková výročí ve fantastice.

 

 

V sobotu 1.12. jsme s Richardem dorazili do hotelu Vista krátce po jedenácté. Ještě než nám uvolnili objednaný pokoj, jsme stačili druhou polovinu přednášky Ondreje Herce "Súčasná budúcnosť . Ondrej rozebíral, kam směřuje současná literární fantastika, (hodně mluvil o kyberpunku), a o tom, jak se do fantastiky promítá společenský vývoj. Z jeho přednášky mě nejvíc zaujala věta, kterou jsem si zapsala: "Neexistuje literatura natolik pitomá, aby v sobě neobsahovala filozofii."

 

Pak jsme se potkali s Míšou a Zdeňkem Rampasovými, přičemž mě Zdeněk zavedl do Komárova knihkupectví, kde měli antikváritní knihy (i sběratelské kousky) a nové knihy (včetně mé mizeonskou trilogie). Prohlédli jsme si tam obrázky (grafické listy) Pavola Martinického, a jeden z nich jsem si rovnou vybrala pro blízkou duši, neboť Vánoce se blíží.

 

Dozvěděla jsem se, že díky aktivitě mého nakladatele bude večer do pásma křtů a prezentací nových knih, vmáčknuta i prezentace mé mizeonské série (nemohli jsme to plánovat dlouho dopředu, protože druhý díl vyšel v srpnu a my jsme nevěděli, zda stihneme třetí díl vydat do konce roku, což se nakonec povedlo).

 

V knihkupectví mě zaujaly krásné obálky Tří kapitánů, které ilustroval Tomáš Kučerovský. Vyložené na pultě a obklopené ostatními knihami v sousedství jsem je vyfotila dceři, aby viděla, jak si představuju skvělou obálku (ona je grafik a na téma obálek spolu vedeme líté boje). Zavedla jsem s panem knihkupcem debatu o skvělých ilustrátorech, a jako kdybychom ji přivolali, objevila se tam Jana Maffet Šouflová.

Prvně jsem se s ní naživo setkala na křtu Ženy se lvem v prosinci 2016, a už tehdy jsem byla úplně paf z její tvorby. Později jsem chtěla dceři ukázat, jaké knižní obálky se mi líbí. Vyhledala jsem Maffetiny webové stránky, abych zjistila, že Maffet je nejen excelentní ilustrátorkou, ale je taky harfenistkou, spisovatelkou a webovou designérkou. Ukázala jsem to dceři, aby viděla, co všechno je možné, pokud člověk něco opravdu chce a pokud je ochotný pro to pracovat. Jenom obě nás štvalo, že jsme nikde nevypátraly, kolik času Maffet zabralo, než se naučila takto malovat, takto hrát, takto psát (recenze pana Křečka na povídku v Ženě se lvem byla pochvalná). Maffet mi řekla, že mám dceři vzkázat, že musí hlavně pořád kreslit. S pomocí pana knihkupce našla mezi knihami první svazek, který v roce 1994 ilustrovala (Vyznavači Kaala). Obrázek na obálce té knihy ve srovnání s tím, co Maffet kreslí teď, vypadá jako chudá hladová příbuzná. Maffet tím názorně demonstrovala, jaký pokrok lze udělat za dvacet čtyři let.

 

Na workshopu autorského psaní u Jiřiny Vorlové jsem se konečně osobně seznámila s Radmilou Tomšů (vloni jsme spolu komunikovaly e-mailem, dělala jsem s ní vloni rozhovor jako s vítězkou PAF pro Interkom), poznala jsem se s Marií Domskou, pozdravila jsem se se Zuzanou Hlouškovou (později se mi podařilo vnutit Zuzaně knihy k recenzi).

 

Vmáčkli jsme se do přeplněného sálu na přednášku Františka Novotného nazvanou „Sto let snahy o nového člověka.“ František se tam zamýšlel nad tím, jak je možné, že se v historii přes veškerou snahu nepodařilo vypěstovat „dokonalého“ člověka.

 

Po slavnostním vyhlášení vítězů literárních soutěží (Daidalos, Fénix pro Jiřinu, Zlatá zebra), Michael Bronec vyhlásil letošní vítěze PAF (Přeboru autorů fantastiky), ve kterém se hodnotí autoři, kteří ve všech literárních soutěžích uspěli nejlépe. Už od roku 2014 dělám v rámci PAF rozhovory s vítězi přeboru (naverboval mě Vladimír Němec) a Zdeněk Rampas je pak publikuje v Interkomu. Letos bude zavedená praxe pokračovat, ale předtím, než trojici vítězů zavalím dotazy na jejich tvorbu, musím od Michaela vydyndat jejich adresy (tak aby to vyšlo v prvním Interkomu v roce 2019).    

 

Následně proběhlo loutkové divadelní představení ansámblu nakladatelství Fortna  nazvané Fantastická zvířecí rada, zpracované na motivy díla Smila Flašky z Pardubic. Zvířata radí autorce, jak se vyrovnat s kritiky, jak uspět v konkurenci, jak neztrácet nervy. Hráli Františka Vrbenská, Zuzana Hloušková, Jan Hloušek a Martin Vondráček. Nakladatelství Fortna vydalo vletech 2016 – 2018 čtyři svazky povídek autorek české a slovenské fantastiky Žena se lvem, Žena s drakem, Žena se sovou a Žena s labutí). Nakladatelství Fortna odkaz:   efortna.cz/

 

Ještě před tombolou následovaly křty a prezentace nových knih:

• Ve velkém stylu pojatý křest sbírky hororů českých a slovenských autorů (název jsem bohužel nestačila poznamenat), jejichž společným jmenovatelem jsou koleje. Kniha byla vtipně pokřtěna proštípnutím konduktérskými kleštičkami.
• Křest sbírky hororů z Ašska autorky Anny Šochové nazvané "Země ztracenců a prokletých". Kmotrou knihy byla Františka Vrbenská. Určitě to bude fajn čtení, ostatně už v léte jsem si na FF v Chotěboři se zájmem vyslechla Anniny přednášky, které věnovala historickému vývoji  Ašska.
• Křest knihy Haniny Veselé – Krev teče vždycky červená (pokřtěno příhodně zeminou z urnového háje)  
• Představení mé mizeonské trilogie – jak můj nakladatel uvedl: Bylo nám jasné, že předcházející velkolepá představení nemůžeme překonat, takže jsme jen stručně představili, že Návrat na Mizeon vyšel, je kompletní a že je v prodeji. Rozhodně jsem poděkovala Vladimírovi Němcovi, který mě k vydání Mizeonu tiskem dokopal a taky nakladateli Zdeňku Rampasovi, protože nám s tím moc pomohl. Ještě jsem měla poděkovat Marii Semíkové za korektury a svatou trpělivost, ale byla jsem tak vyklepaná, že jsem byla ráda, že můžu jít zpátky na židli. Později jsem se mlátila do hlavy (možná proto mám ty migrény, že se tolik mlátím do hlavy) , že jsem byla stručná až příliš, a ani jsem neřekla, do jakého žánru mlze ty knihy zařadit. Doplním alespoň tady: Návrat na Mizeon je space opera. Tato trilogie je součástí většího celku (megasérie Příběhy z Metaprostoru), ale dá číst v pohodě číst nezávisle na ostatních románech, které byly doposud vydány jen jako e-booky )

 

 

Poslední střípek: 
Kolem půlnoci jsme s Richardem poseděli v hotelové jídelně s Míšou a Zdeňkem Rampasovými a dostala jsem díky nim šanci osobně se seznámit s malířem Pavolom Martinickým (nevím, zda to křestní jméno skloňuju správně), jehož obrázek se stane součástí vánoční nadílky pro naši rodinu. Pavol je stavbař, což je naší rodině blízké, neboť naše babička vystudovala dopravní stavby a nejstarší syn zase stavební materiály. A já měla tu drzost Pavolovi radit, že by si měl sakra pořídit webové stránky, aby se o jeho tvorbě dozvědělo víc lidí. 

A mohla jsem posedět s Františkem Novotným, jehož přednáška "Sto let marné snahy o nového člověka" si získala naši pozornost. Po půlnoci na prahu neděle jsem se setkala i s mladou autorkou Flavií, jejíž úžasně propracované texty s neobyčejnými postavami a zneklidňující atmosférou, mě už jednou dojaly k slzám (fakt). Flavia mě představila své kamarádce, dívce s perfektně padnoucím cylindrem, jejíž jméno se v mé paměti naneštěstí neudrželo (omlouvám se), a taky jsme se viděli s Katkou Foltánkovou, které moc fandím (známe se už z projektu Žena se lvem), a jejíž skvělé stránky https://www.literarnialchymie.cz/ mi kdysi doporučil Zdeněk Rampas), a taky jsem prohodila pár slov o larpech (archaicky "dřevárnách") s Jitkou Ládrovou, autorkou a propagátorkou fantasy, jejíž fotografický cyklus "Žít fantasy" mě baví a který je možno najít na FB nebo na https://www.facebook.com/jitkaladrova/