Ditrux - 6. epizoda VI. knihy série Návrat na Mizeon
„Ysyan?“ zasyčel Dorreson a upřel na Arrakiela šokovaný pohled.
„Uteč, než tě zabije!“ zasyčel Rawantes. „Já ho zdržím!“
Tak to konečně prasklo. Arri si uvědomoval, že Rawantes má dozajista pravdu, ale byl odhodlaný radši zemřít než před Dorresonem utíkat. Díval se na Keren a Keren se dívala na něho. Zoufale vrtěla hlavou a otevírala rty a bezhlučně artikulovala v úsilí Arrakiela přimět, aby se ztratil.
Dorreson jako kdyby se celý ještě zvětšil. Zeleně se rozsvítil, jak interní magie prosakovala z jeho těla. Bylo otázkou vteřin, než se generál promění. Bredeonci i erektiadé včetně vyděšené Keren začali obezřetně ustupovat do stran, aby je při proměně nezavalil.
Dříve, než se cokoliv z toho stalo, zasáhl Rex. Zvolal tak hlasitě, že to museli slyšet až na Brusedee: „Princi Rawante! Tady vyslanec bredeonského Konventu by si s vámi rád promluvil o vašem poslání na Erektiadu!“
Rex chňapl zkoprněného Ubereona za rukáv a rázně ho dovlekl k Rawantovi. „Omluvíte je dámy?“ zaševelil na Zenu se Zerou, které si právě lámaly hlavy, jakou katastrofu to způsobily. Na Rawanta s Ubereonem se Rex povzbudivě usmál: „Dejte si na čas, pánové a pořádně to proberte.“
Pak Arrakiela poplácal po zádech a zase tak, aby to nikdo nepřeslechl, zařval: „Lorde Arrakiele Arci-Quinne! Málem jsem zapomněl, že pro mě máte ten dopis od bratra. Co kdybychom se na to podívali?“
Rex vedl Arrakiela uličkou lemovanou ohromenými přihlížejícími, která se před nimi průběžně otevírala směrem do sloupové chodby k jeho pokojům. Dračí král se na všechny vlídně usmíval, ale Arri cítil, jak zuří. Sotva vnímal, že prošli kanceláří, kde vyrušili Flebussiona s tajemnicí Siorettou a valili se do další chodby, až skončili v místnosti obložené černým mramorem. Na stěnách visely tenerisské vodní lampy, kolem videxového válce byly rozházené tlusté polštáře.
Rex Arriho na jeden polštář téměř shodil. „Sednout!“ štěkl, ale sám zůstal stát.
„Ten dopis od bratra u sebe teď nemám,“ řekl sžíravě Arri a vyškrábal se zpět na nohy. Nebude se hrbit u země. Ani před Rexem.
„Neser mě s dopisem a mluv!“ zařval Vikkason.
„Celým jménem jsem Arrakiel Ysyan Arci-Quinn. Keren je má žena a Ysyan je můj syn.“
Rex zavrtěl hlavou. „Opravdu? Já ten oddací list viděl, holoubku. Jsi na něm vedený jako Kiel z Kereltenu. Takový doklad, kde není ženich uvedený pravým jménem, je na Erektiadu neplatný.“
Arri překvapeně zamžikal. Rex pátral na Ok-Sawonu? Vlastně na tom nebylo nic divného, že si vyzvedl dceřin oddací list. „Mluvil jste s Ternodem? Ví, že je jeho sestra v pořádku?“
„Jistě,“ houkl Rex. „Od něj taky vím, že Kiel je ve skutečnosti Arrakiel. Zdá se, že jsi pěkně čiperný ptáček. Činíš se na Ok-Sawonu, na Bredeonu a teď kalíš vodu Erektiadu. Co přesně tady máš pro svého bratra zjistit? Kolik máme tajných záloh? Nebo šmíruješ, jak porušujeme vahanské embargo, abyste to mohli prásknout Alianci?“
„Nejsem špion,“ ohradil se Arri. „Ani na Bredeonu ani na Ok-Sawonu jsem primárně nebyl jako špion.“
Rex se vědoucně ušklíbnul. „Delikvent, kterého radní odsoudili k exkomunikaci, který uprchl z Mizeonu a pak se vrátil. Rafedaxarr II. tě osvobodil. Proč? Jenom z protekce kvůli bratrovi?“
„Lissarius měl své důvody,“ řekl upjatě Arri při vzpomínce, jak si je Sari svolal ke konspirační schůzce do hangáru v polích. Ty události dávno smetl čas, ale Arri se necítil oprávněný to rozebírat. „Už to není aktuální.“
„Rawanta jsi našel ty,“ zasyčel Rex. „Proč ty, a ne nikdo jiný?“
Arri si rozpačitě odfouknul. „Byl jsem u toho, když se ztratil. Jedině já byl dostatečně naladěný ho najít. Popravdě, jsem za Rawantovo zmizení zodpovědný. A protože je to můj nejlepší přítel, tak…“
„Ty jsi teda dáreček,“ zavrčel Rex. Pak si povzdechl. „No, když už se to provalilo, musíš z Erektiadu pryč. Hned teď. Na tu chvíli, co tu Rawantes ještě pobude, se bez tebe obejde,“ dodal, když zaznamenal Arrakielův nesouhlasný výraz.
„Já se Keren a Ysyana nevzdám,“ řekl skřípavě Arri. „Čekal jsem jenom, až Rawantovo poslání tady skončí. Budu bojovat. Buď já nebo Dorreson. Klidně pro ně zemřu.“
„No to je paráda!“ zavyl ironicky Rex. „Jak znám Dorresona, milerád ti vyhoví! A já ho nechám! Nemysli si, že tě ušetřím jenom proto, žes mi pomohl ze záchvatu. Vím, proč ses exponoval! Chtěl jsi předvést, že i výtečník jako ty, může být k něčemu užitečný. Ale my jsme draci! My takové manipulace a kšefty s dobrými úmysly neberem!“
Manipulace? Kšefty? Taková nehoráznost! Na to se nedalo říct vůbec nic. Arri se cítil ukřivděně a otupěle a unaveně jako po práci z kamenolomu. „Proč jste nic neudělal, když jste celou dobu věděl, že jsem to já?“ otázal se.
„Chtěl jsem si tě nejdřív trochu oťukat,“ řekl Rex a jeho žluté oči se tvrdě leskly. „Myslíš, že jsi pro mě nějaké terno?“ zařval. „Dračí král nemůže jen tak vzít do rodiny arcidémona. Už vůbec ne takového, co má pověst zhýralce, hochštaplera a špeha.“
Arri napjatý jako struna se ještě víc narovnal. „Nebudu se omlouvat za minulost ani za to, co dělám teď. Do vaší rodiny se necpu! Jenom chci zpátky, co jste mi vzali!“
„Žádáš nemožné!“ zaševelil měkce Rex. Pružnými kroky popocházel po pokoji. Pár kroků tam a pár zase zpět. Připomínal xiru v kleci. „Keren je moje dcera a Ysyan je můj vnuk a korunní princ. Nikam do vyhnálova je s tebou nepustím!“
Arri cítil, že se to vyvíjí špatně. Matně si vybavil Flebussionovy vtípky o dračím řevu. Šlupka tvrdil, že když draci při komunikaci řvou, jen dávají najevo svůj zájem o věc. Mnohem nebezpečnější jsou, jakmile začnou mluvit potichu, což se právě dělo. Možná je čas trochu se zmírnit. „Chápu, že je Ysyan princ,“ řekl krotce. „Nechci mu upírat jeho dědictví.“
„V tom případě odtud zmiz a už se nikdy nevracej,“ zapředl jízlivě Rex.
„…ale taky je napůl arcidémon,“ pokračoval zarytě Arri, jako by Rexovu výzvu neslyšel. Něco se v něm zlomilo. Jeho naděje, že by ho snad dračí král byl ochotný jako zetě akceptovat, šly definitivně ke dnu. Cítil se ponížený a zklamaný a nasraný. „Nesnesu, aby Ysyanovi ten blbec, co si hraje na jeho poručníka, oblboval hlavu a pumpoval ho nenávistí proti vlastní rase!“
Arrakiel si uvědomoval, že zvyšuje hlas, ale nedokázal s tím nic dělat. „A taky nedovolím, aby se trenér Duvisson v klidu díval, jak si můj syn láme kosti! Uznávám, že vaše zvyklosti se od našich liší a snažím se to respektovat, ale opravdu nechápu, jak můžeš právě ty dopustit, aby tví poddaní ohrožovali život tvému vnukovi. Zlobím se na tebe, Rexi, že jsi svou vlastní dceru dal Dorresonovi napospas!“
Teď už Arri řval jak na lesy. „Musel jsi přece vědět, že ho Keren nemiluje! Že se s ním zasnubuje jenom proto, aby ochránila Ysyana! Klidně pukni vzteky, vznešený králi, že si na tebe otevírá hubu zasraný arcidémon, ale já Keren miluju. Stejně tak miluju Ysyana, i když vím, že mě nenávidí, zatímco Dorresona slepě obdivuje! To dítě obdivuje draka, který by mu zakroutil krkem hned, jak by mu Keren dala vejce! Můžu se zbláznit, když vidím, jak kolem nich Dorreson brousí! Budu bojovat o to, co je moje! Udělám cokoliv, abych ho zabil! Ale pokud zabije on mě, musíš mi slíbit, že před ním Keren a Ysyana ochráníš! “
Jak Arrakiel křičel, Rex se na něj hrozivě díval. Jeho tvář připomínala kamennou sochu. Celá jeho osobnost vyzařovala zlovolnou vůli. Jeho interní magie neprosakovala jako ta Dorresonova, ale držela se těsně pod povrchem. Bylo znát, jak bublá varem a jak se vzpíná.
Arri potlačil pudovou potřebu se přikrčit, jenom zaťal pěsti a mělce dýchal. Uvědomoval si, že situaci ještě zhoršil. Nechtěl provokovat ani kritizovat, přesto to udělal. Ty věty se mu prostě samy vedraly na jazyk a on je ze sebe chrlil s vědomím, že si kope hrob. Prostě si nemohl pomoct. Netušil, co bude dál, jenom věděl, že pokud dá najevo střípek nervozity nebo bázně, Rex ho hodí Doressonovi přímo do chřtánu. Nevadí. Bude bojovat. Když se otci podařilo převálcovat Drebedeu, proč by se jemu nepovedlo rozcupovat nějakého kreténského dračího generála? Tenký hlásek někde na kraji Arriho vědomí naléhavě pištěl, že otec nebyl na Drebedeu sám, ale že mu pomáhal Razziel. A taky, že otec byl v té době, kdy zatočil s Drebedeou, zkušený bojovník.
Napětí ve videxovém salonku se dalo krájet, jak tam proti sobě stáli a probodávali se očima. Pak se Rexovy temně fialové rty otráveně prohnuly. „Počkej tady,“ nakázal a rázně místnost opustil. I přes dveře bylo slyšet, jak na chodbě z někým mluví. Arri nerozuměl o čem, protože Rex používal starou verzi erektiadštiny. Podle tónu, který Rex použil, bylo zjevné, že uděluje příkazy.
Po chvíli se Rex vrátil zpět. Z napětí, které z něj ještě před chvílí sálalo, zůstal jen slabý závan. Rex se zamyšleně podíval pod nohy na polštáře a na jeden z nich se pomalu posadil. Ukázal polštář poblíž a zabručel: „Posaď se. Teď se budeme bavit vážně.“
***
Po rozhovoru s Rexem se Arri vrátil do Tarrionina paláce. Ačkoliv bylo ještě brzy na to, aby ples skončil, Rawantes už byl „doma“. Arri ho našel, jak se rozvaluje ve spacím hnízdě, kolem sebe měl rozházené knihy z Rexovy knihovny.
„Takový šrumec jsem dlouho nezažil,“ houknul kousavě. „Flebussion ti vzkazuje, že se o Ysyana ani o Keren nemusíš bát, protože je bude celou noc hlídat,“ řekl snaživě. „Především za nimi nemáš chodit, protože Dorreson je ve střehu. Bude určitě hlídat všechny přístupové cesty.“
„Hm, díky,“ zamumlal Arri. Stejně měl v plánu za nimi jít. Na plese se chtěl Keren zeptat, jak moc je Ysyan zraněný, ale kvůli tomu skandálu to nestihl. Neplánoval to Rawantovi říkat, protože jeho přítel by určitě spustil litanii o riziku a nezodpovědnosti. Jestli ho Rawantes načapá, až se bude vykrádat ven, vymluví se, že nese Rexovi ten tolikrát zmiňovaný dopis od Sibiela. Ten dopis skutečně vezme s sebou a zanese ho na sekretariát, protože tím získá solidní alibi, kterým svou pozdní přítomnost v Rexově paláci zdůvodní, kdyby ho přece jenom Dorresonovi pohůnci chytili.
„Povíš mi, co jste s Rexem řešili?“ naléhal Rawantes.
Arri si trhaně povzdechnul. „Nejdřív jsme na sebe hlavně ječeli. Potom jsme se pokusili o rozhovor. On celou dobu věděl, kdo jsem. Vzhledem k mé minulosti mě v rodině nijak zvlášť nevítá. Můj sňatek s Keren neuznává, protože jsem se ženil pod falešným jménem. Připouští ale, že Dorreson je pro Ysyana nebezpečný. Nebude mi bránit Dorresona vyzvat. Ale musím to udělat oficiálně, protože ani Dorreson ani já nejsme soukromé osoby. Udělám to hned pozítří, jakmile budou bredeonci pryč. Potom bude pár týdnů trvat, než tu událost přešrotuje Rexova smírčí komise a než získá kladné vyjádření od mizeonského regenta. Rex se chce pojistit, aby z toho nebyl další tisíciletý konflikt.“
Rawnates rozvalený v polštářovém hnízdě si položil ruce za hlavu. „Takže Rex si uvědomuje, že Dorreson je pro Ysyana hrozbou?“
„Jo,“ přikývnul Arri. „A vysvětlil mi, proč Dorresonovi dovolil se s Keren zasnoubit. Dělal to, aby Ysyana ochránil. Zasnoubením s Keren se totiž Dorreson stal automaticky Ysyanovým poručníkem. Role poručníka je tady na Erektiadu vysoce sledovaná a čestná funkce. Pokud by se Ysyanovi cokoliv zlého stalo v době Dorresonova poručnictví, byl by za to Dorreson, podle dračího práva hnán k zodpovědnosti. Něco jiného by bylo, kdyby se Dorreson s Keren oženil. To by pak Ysyana adoptoval a pokud by se jeho adoptovanému dráčeti něco stalo, nikdo by ho za to nepopotahoval.“
„Dračí právo – dračí logika,“ zamručel Rawantes.
Arri zakoulel očima. „Na první pohled to vypadá absurdně, ale určitou logiku to má. Kdyby měli otcové odpovědnost za životy dráčat před proměnou, musel by Rex popravit polovinu otcovské populace. A potom ta věc se svatbou,“ vysvětloval dál Arrakiel. „Ačkoliv náš sňatek na Ok-Sawonu dračí právo neuznává, uznává mě jako otce Kerenina dítěte. Z toho pramení, že mám na svatbu s Keren přednostní právo bez ohledu na to, že je Dorreson s Keren zasnoubený. Ovšem, pokud to Dorreson dobrovolně nevzdá, což se nestane, je můj nebo Dorresonův sňatek s Keren možný jen v případě, že bychom se s Dorresonem dohodli na sdílení a měli Keren oba, nebo pokud by jeden z nás toho druhého zabil. Rex předpokládal, že se bude dařit svatbu Dorresona a Keren odkládat tak dlouho, dokud Ysyan nevyroste natolik, aby se mohl bránit sám. Tím, že jsem se tu objevil, jsem mu to celé zboural.“
„To je pro tebe docela příznačné,“ uchechtl se Rawantes. „Kde přijdeš, všude působíš zemětřesení.“
„Přinutil jsem Rexe slíbit, že Ysyana ochrání, pokud by mě Dorrreson zabil,“ řekl ponuře Arri.
Rawantes se pružně posadil, přehodil nohy přes obrubu hnízda a vyskočil ven. „Za sebe ti slibuju, že ani já bych to nenechal jen tak. Ale ještě jsi neumřel a my uděláme všechno proto, aby se tak nestalo. Jdeme do dílny.“
***
