Ditrux - 5. epizoda VI. knihy série Návrat na Mizeon
(Utrpení rodiče v utajení)
Rawantes si odfouknul vlasy z očí, napjal tětivu, chvíli předstíral, že míří a pak vystřelil. Šíp se zabodl do dolní třetiny terče, což bylo mnohem lepší, než se v jeho případě dalo čekat. „Zase moc nízko,“ zalamentoval. „Někde dělám chybu. Napínám to silou deseti routů. Při gravitačním zrychlení šest kuvů a při síle větru dva kirouly za vteřinu, by přece…“
Arri ho přestal poslouchat. Sportovní lukostřelba je snad jediná erektiadská aktivita, u které se nepočítá s použitím ohně. Naštěstí je stejně oblíbená na Mizeonu jako na Erektiadu. Rawantes vůbec nebyl špatný střelec, jenom prostě nebyl soutěživý typ. Navíc u toho vždycky zbytečně moc přemýšlel. Měl excelentní přehled o konstrukci zbraní nejrůznějších typů. Ale používal je jen v případě, že potřeboval zjistit, jak jsou pokažené.
Arri stočil svůj pohled doprava k plamenné aréně, kde se právě mladí dráčci učili tvarovat ohnivou stěnu. Jejich úkolem bylo naráz a plošně zapálit slaměnou rohož zavěšenou na cvičné zídce. Za chvíli přijde na řadu Ysyan a Arri to nechce minout. Rawantes ho šťouchnul do ramene: „Jsi na řadě, nádivo. Nemůžeš tam civět pokaždé, když má plivat Ysyan. Někomu to přijde divné.“
„Neřvi,“ syknul Arri. Převzal luk, jedním plynulým pohybem zamířil na terč a vystřelil a už zase hleděl do arény. „A necivím. Jenom nenápadně pokukuju.“
„Máš desítku,“ informoval ho pobouřeně Raw. „Jak to děláš? Ani jsi pořádně nemířil.“
„Hlavně jsem u toho nic nepočítal,“ zapředl roztržitě Arri s očima zaostřenýma na Ysyana. Sledoval, jak před betonovou stěnu rozvinují další slaměnou rohož. Jakmile ji připevnili, Ysyan se rozkročil na zadních nohách a vychrlil jasně fialkový ohnivý plivanec, jenž se během letu rozbaloval doširoka, až téměř na jeden ráz dopadl na stěnu, která okamžitě vzplála. Arri se kousal do jazyka, aby nezařval nadšením.
„Ale civíš,“ trval na svém Rawantes. „Jako kdybys měl pod nosem kolekci šperků královny Assi-Siony.“ Raw si těžce povzdechl. „Zajímalo by mě, kde ty klenoty po kolapsu Dervosu skončily. Mimochodem, dnes večer musíme na ples. Když jsi byl u Issaka, přišla za mnou Sioretta.“ Rawantes vypadal stejně nadšeně jako když ho Moreta nutila účastnit se odpoledních čajů jeho sester.
Arri zakoulel očima. „Hm, a proč kolem toho Sioretta dělá takový humbuk? Nebude to první ples, na který tu půjdeme. Bylo by sice fajn, kdyby byl poslední, ale…“
„Rex tu má potentáty z bredeonského Konventu. Na první pohled státní návštěva, ale ve skutečnosti obchodní jednání. Rex chce koupit patent na nový typ rušičky. Už to bylo těsně na spadnutí, když začali bredeonští dělat drahoty. Kontrakt nepodepíší, dokud si neověří, že Erektiadé dodržují rean-kwanterské dohody. Sana-Tonův asistent, Ubereon, Rexe nepřímo obvinil, že mě tu drží proti mé vůli. Jako – ehm otroka.“
„Ubereon?“ prskl Arri. „Asistent předsedy Konventu? Víš, že ten pišišvor je agentem Klastru, že?“
„Je celkem jedno, za koho ten pišišvor kope, důležité je, co řekl Rexovi,“ zašklebil se Raw. „Konvent prý pokládá tu skutečnost, že mě naši prodali drakům výměnou za mír, za skandální. Rex se, pochopitelně, rázně ohradil, že nešlo o žádný prodej, ale dohodu, se kterou jsem souhlasil. Ovšem vyslanec trvá na tom, že mě chce vidět. Zeptá se mě, jak se na Erektiadu cítím. A pokud by z mého vzhledu nebo reakcí usoudil, že se tu necítím dostatečně komfortně, je pověřen mi nabídnout azyl na Bredeonu,“
„Dramatici z Klastru! Neštítí se ničeho!“ procedil Arri a vytrhl Rawantovi luk z ruky.
„Rex mě přes Siorettu poprosil, abych na tom plese s tím blbcem Ubereonem promluvil. Vzkázal, že pevně doufá, že jeho nabídku nevyužiju, protože kdybych zmizel na Bredeon, měl by problém to vysvětlit arcidémonům.“
„No, aspoň, že to bere v úvahu,“ uchechtl se Arri. „Flebussion by si s ním už nikdy nezahrál stolní feretu. No, tak půjdeme na ples. To přežijeme. Takže proto Rex zrušil dnešní večeři. Kvůli státní návštěvě.“
„Ach ano, už si vzpomínám!“ pochopil Rawantes. „Ty jsi tam vlastně chtěl přijít a Keren chtěla přivést Ysyana.“
Arri se zavrtěl. „Jo. A když to Rex tak náhle zrušil, myslel jsem si, že proti mně něco má.“
„Myslíš, že je v rozpacích, protože jsi ho uspal? To je pitomost. Takový on není, císař necísař. Spíš čekám, že ti poděkuje. A taky si myslím, že až dojde na tu rvačku s Dorresonem, bude na tvé straně.“
„Šlupka si myslí něco jiného,“ bručel Arrakiel znova šilhající směrem k aréně. Cvičitel dal dráčatům rozchod. S radostným řevem se prudce vznesla k nebi. Začala kroužit nad arénou tak bezhlavě, že bylo jen otázkou času, kdy do sebe narazí. Arri se přinutil zavřít oči a sklopit hlavu. „Ohání se tím, že dračí etiketa je mimo logiku,“ dodal.
„Má o tebe strach,“ povzdechl si Rawantes, zatímco utahoval tětivu. „Myslím, že už ti konečně můžu říct, co jsme Šlupka a já vymysleli. Víš, jak jsme minulý týden chodili do dílny a ty ses vztekal, že zbytečně marním čas, místo abych se věnoval dračicím.“
„No, obviňovaly mě, že tě někde schovávám, tak se nediv. Co jste se Šlupkou vymysleli? Novou rušičku?“
Rawantes se tajemně zasmál. „Máme pro tebe perfektní vychytávku pro souboj s drakem. Budeš koukat!“
„Co? Trasformační matrici?“ ušklíbnul se Arri sledující Ysyana vysoko nad arénou. Podle střípků z dávných legend kdysi dokázali nesmrtelní běsové měnit podobu. Dnes to s velkým úsilím a na omezenou dobu zvládají jenom bohové a ještě ne všichni. Traduje se, že právě bohové se postarali, aby o toto umění běsy připravili. Arri zatajil dech, když viděl, jak se Ysyan řítí proti dráčkovi s temně zelenými šupinami. Vypadalo to, že míří přímo proti němu. Na poslední chvíli Ysyan zvedl ocas a udělal manévr, kterým vrstevníka podletěl. Zelený zařval a jal se Ysyana pronásledovat. Ysyan stoupal v prudkých spirálách stále výš. Právě se ohlédl, aby zkontroloval, jak je na tom jeho pronásledovatel, když mu dráhu zkřížilo jiné, mnohem větší, modrošupinaté dráče. Ysyan se stále díval pod sebe a toho, co na něj nalétával shora, si nevšiml. Modrák se rychle blížil. Srážka byla téměř nevyhnutelná, dokonce to vypadalo, že právě o to modrákovi jde.
Stalo se to tak rychle.
Ysyan se konečně přestal věnovat tomu dole a podíval se před sebe a… vtom do něj modrák shůry narazil. Dokonce i dole bylo slyšet křupnutí. Překvapený a zřejmě zraněný Ysyan začal padat jako hruška, zatímco modrák udělal ve vzduchu několik salt, aby vyrovnal balanc.
Arri jednal instinktivně. V jedné chvíli stál na střelnici a vzápětí svištěl vzduchem. Snad jen letité praxi útočníka z feretových zápasů, vděčil Arri za to, že se mu podařilo chytit dráče dřív, než se mohlo rozplácnout o zem. Ysyan tvrdě narazil do Arrakielových napřažených paží a tím je oba strhnul dolů. Arri skončil s tupým žuchnutím na zádech, a posloužil Ysyanovi jako živá matrace.
Arrakiel jen matně registroval, že se kolem strhnul poprask, protože jediné, nač se v té chvíli dokázal soustředit, byl zmítající se a chrchlající Ysyan v jeho náručí.
Arri se posadil. „Přestaň sebou mlít!“ vybafnul. „Kde tě to bolí?“
„Hned mě pusť, bečko hnisu!“ řičel vztekle Ysyan. Mlátil sebou, plival ohnivé sliny, vyceněnými zuby se snažil chňapnout Arrakielovo předloktí.
„Děcko nevychovaný! Kdo tě učí takový slova?“ zachrčel Arri silou mocí se snažící vzteklouna udržet tak, aby si ještě víc neublížil.
Někdo ho chytil za rameno a cloumal s ním. „Hej! Okamžitě ho pusťte!“ Arri zaznamenal, že se k nim seběhli všichni, co předtím zevlovali na tribuně. Mezi nimi se prodíral bledý Rawantes.
„Musíte našeho prince pustit, sire!“ zahromoval na Arriho znova ten drak, co ho držel za rameno.
„Vážně,“ ozval se váhavě Rawantes, „měl bys to dráče pustit, Arri.“
„Zasraný démon!“ vypískl Ysyan a podrápal Arriho na krku.
„Zasahovat do výcviku mladých draků je na Erektiadu nepřípustné!“ rozčiloval se trenér.
Arri se na draka, ve kterém poznal cvičitele, zle zamračil. „A nakolik je přípustné nechat dráče před proměnou rozplácnout se na kaši?“ Za všeobecného pobouřeného mručení Ysyana konečně pustil. Dráče se vymrštilo z jeho náručí a odplachtilo o kus dál. Bylo znát, že je zraněné, protože letělo jak potrefená čirikava. Hned se k němu seběhli ti, co mezitím přiběhli z tribuny.
„Sire Arci-Quinne, cizincům je sahání na mláďata před proměnnou přísně zakázáno!“ řekl nakvašeně trenér. „Musím tento incident nahlásit poručníkovi dráčete, generálu Doressonovi! Počítejte s tím, že generál vás za újmu, kterou jste jeho svěřenci způsobil, s nejvyšší pravděpodobností požádá o satisfakci!“
Arri vyskočil na nohy. Ucítil, jak ho Rawantes plácá po zádech ve snaze ho uklidnit. Jenže Arri už byl v ráži. „Jakou újmu, kurva?“ zařval na trenéra tak arogantně, až se draci z hloučku kolem Ysyana poplašeně ohlédli. „Kdybych ho nechytil,“ prskal Arri, „bylo by po něm! Už se nedivím, proč tolik dráčat umírá! Vůbec je nehlídáte! Necháte je, aby se mezi sebou pozabíjela!“
Trenér, který byl o dobré dvě hlavy vyšší, než Arri, se tvářil zaraženě. Přešlápl si a založil si paže na prsou. „Nic se mu nestalo!“ řekl upjatě. „Jenom si zlomil pár kostí. To je před proměnou normální.“
„Normální?“ běsnil Arri. „Je normální se dívat, jak si děti lámou kosti? Sakra, jo! Ať mě ten blbec Dorreson vyzve! Za to, jak úžasně pečuje o Ysyana, mu tu satisfakci s největším potěšením poskytnu! Vyrvu mu játra! Jeho střeva hodím prasatům!“ burácel Arri, protože toto byla poslední kapka. „Kde vůbec je, ten starostlivý poručník?“
Trenér se rozpačitě zašklebil. „Lord Dorreson má jednání s obchodníky z Bredeonu. Maximálně do zítřejšího večera ho nesmíme rušit. Jakmile státní návštěva skončí, budu ho o incidentu informovat. Musíte počítat s tím, že se pak s vámi spojí nebo pošle zástupce.“
„Už se nemůžu dočkat,“ zasyčel Arri.
„Děkujeme, že jste nás informoval, sire Duvissone,“ řekl rázně Rawantes. „Jdeme, Arrakiele,“ houkl. Chytil Arriho kolem ramen a táhnul ho pryč.
***
„Takový šílený pravidla! Nechali by ho se domlátit na kaši! Tady vážně není žádná logika!“ nadával Arrakiel cestou do Tarrionina paláce. Otřásal se bezmocným vztekem. Zlobil se na Keren, na Rexe a hlavně na sebe, že to celé dopustil.
„Přestaň, ty blázne,“ hučel Rawantes. „Uvědom si, laskavě, že je to jiná kultura. Jejich a náš přístup k dětem se prostě liší. Draci zastávají metodu studeného odchovu. Jen ta nejsilnější dráčata se dožijí proměny. Teprve potom se s dětmi jedná obdobně jako s dětmi na Mizeonu. K takové selekci je donutila historická zkušenost. Nemůžeš je za to soudit.“
„Je to můj syn,“ vydechl křehce Arri. Poprvé se ho dotýkal. A to děcko ho nazvalo bečkou hnisu.
„Je to pořádné kvítko,“ uchechtl se Rawantes.
„To jo,“ uznal sklesle Arri. „Omlouvám se, pokud ti komplikuju život.“
Rawantes pokrčil rameny. „Komplikuješ ho hlavně sobě. Tvoje extempore se rychle roznese. Souboj s Dorresonem bude dřív, než se naděješ. Diplomatická krize z toho vyplývající je na obzoru. Jsem zvědavý, co na to řekne Rex. Uvidíme, jestli bude ochotný o tom mluvit, až ho přijdeme na plese pozdravit.“
„Aha, ten ples,“ odfrkl podrážděně Arri byl. Byl potlučený, poškrábaný, pokousaný, a hlavně emocionálně vyčerpaný. Cítil se jako blbec. Nejradši by nikam nešel, ale nemohl nechat Rawanta ve štychu.
„Z dobrých zdrojů vím, že tam bude i Keren,“ pronesl poťouchle Rawantes, který okamžitě poznal, co se Arrimu prohání hlavou.
***
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až…
Rusovlasá lady Cedissana ukázala prstíkem z ostře střiženým temně zeleně nalakovaným nehtem na pěkně tvarovanou dračí dámu navlečenou v trochu těsných modrých šatech. „Vidíte, tam u zrcadla stojí naše sestřenka Kvasada! Slyšela jsem, že se zapletla Tedrickem z Brusedey. Svatba je prý na spadnutí.“
Cedissanino dvojče, lady Venadda škádlivě pohladila Rawanta po předloktí a našpulila rtíky. „Vážně? Kočky přece tolik nesnášejí oheň! Jestli to není týrání zvířete?“ Její jantarově žluté oči zlobivě zajiskřily.
Rawantes se nenápadně odsunul z Venaddina dosahu. „Tedrick není jen tak nějaký hejhula, ale senátor,“ poznamenal uvážlivě, „a Kvasada je Dorresonova dcera. Sňatek s Kvassadou zvýší Tedrickovu prestiž. To mu za trochu nepohodlí stojí.“
„Myslíš, že Tedrick bude spávat v nehořlavém pyžamu?“ ušklíbla se Cedissana.
Dračice mlely a mlely. Obě už snesly vejce a podle běžných erektiadských zvyklostí tu neměly co pohledávat. Jenže to by nebyly urozené dračí šlechtičny, aby takovou společenskou příležitost zmeškaly. Svěřily hlídání vajec služebnictvu a šly se bavit. Nejspíš proto, že byly první, s kým šel Rawantes na věc, si osopovaly právo na jeho pozornost. Ale jemu to bylo jedno, klidně je nechal. Arri se domníval, že sestry plánují Rawanta získat natrvalo. Myslí si, že stačí, když budou dostatečně vytrvalé.
Arrakiel vyfintěný v tom nejlepším večerním obleku, který zkopíroval z bredeonského katalogu, stál neochvějně po Rawantově boku. Z pracně udržované společenské grimasy ho chytaly křeče do čelistí. Nevěděl, jestli si to jen namlouvá, nebo zda je to skutečně tak, ale zdálo se mu, že draci v sále se na něj dívají, a přitom si mezi sebou špitají, mnohem častěji než jindy. Uprostřed sálu u ohnivé fontány stál Rex s vyslancem Ubereonem. Ubereon mával rukama a cosi Rexovi zaníceně vysvětloval. Arrakielova pozornost ale patřila hloučku u bufetového stolu. Kolem Dorresona a Keren se rojili bredeonští obchodníci a obchodnice odění v typicky bláznivých barevných kreacích. Doresson se nad nimi tyčil jako strom nad křovím a objímal Keren kolem pasu. Arri cítil, jak se mu do jícnu valí žluč. Oba drželi v rukách sklenky a hlasitě se smáli něčemu, co říkaly dvě oranžovo-modře vyparáděné ženské. Byly otočené zády, ale jejich vysoké účesy upletené z černých copánků, byly povážlivě povědomé. Snad to nejsou Zena a Zera Kdori-Dosovy? „Do sůsí prdele,“ zaklel polohlasně.
„Arrakiele?“ Probral ho ostrý šťouchanec do žeber. „Vzpamatuj se,“ zasyčel Rawantes.
„Uhm, myslím, že radši půjdu,“ zamumlal toporně Arri. Nesmí dovolit, aby ho tu Zena a Zera konfrontovaly. Dal se na úprk, ale Rawantes ho pohotově chytil za rukáv. „Co to do tebe zase vjelo?“
A pak už Arri jen fascinovaně sledoval, jak se jedna z dračích slečen, které dělaly Dorresonovi a Keren křoví, otočila a ukázala jejich směrem. Nejspíš, aby návštěvnicím z Bredeonu předvedla onoho vzácného Dárce života, o kterém toho už tolik slyšely. Obě barevně oblečené bredeonské dámy se naráz ohlédly, aby se podívaly a… rozzářily se, když po Rawantově boku poznaly starého známého.
„Ysyane!“ zahlaholila Zena tak nahlas, že to určitě slyšel i majordomus v Tarrionině paláci. A řítila se s Arrakielovi. „Ty náš miláčku! Tolik jsme se o tebe bály! Nevěděly jsme, že sloužíš Dárci života!“ Skočila Arrimu kolem krku a zasypala jeho tvář mlaskavými polibky.
„Kdes celé ty roky byl, ty raubíři?“ rozohnila se Zera a práskla sestru vějířem. „Uhni, chci se s Ysyanem taky přivítat!“
Už bylo pozdě. Rawantes vyděšeně vykulil oči, když mu došlo, co se právě stalo. Arri hmatatelně cítil, jak společnost kolem zmlkla. Všechny dračí pohledy se otáčely jejich směrem. Pak se sál jako na povel rozšuměl:
Ysyan?
Nejmenuje se tak princeznin syn?
Ještě další Ysyan?
Myslel jsem, že ten démon se jmenuje Arrakiel…
Tak je to přece pravda.
Arrakiel Arci-Quinn. Je to regentův bratr…
„Ysyan?“ zasyčel Dorreson a upřel na Arrakiela šokovaný pohled.
„Uteč, než tě zabije!“ zasyčel Rawantes. „Já ho zdržím!“
