Ditrux - 12. epizoda VI. knihy série Návrat na Mizeon
Grom šťouchl Aisa do ramene. „To bude asi to mládě z Daxova třetího vrhu,“ poznamenal, „víš, ten, co za ně jedná s Aliancí. Toho navrhuju sežrat jako prvního.“
Sibiel se na Groma kysele usmál. „Jo, vlastně je čas se představit.“ Postupně ukazoval na Xana, Lennyho, Ditruxe, Jeronese a Teggia a oznamoval jejich jména, až skončil u sebe.
Ditrux se zadostiučinením kvitoval, jak Sibiel u každého z nich zmiňuje jejich předky, aby bylo patrno, že nejsou jenom potomky Rafedaxarra, ale silných a aktivních mimomizeonských bohů a bohyň. Tím dával debhátarům jemně najevo, že potomci Rafedaxarra s krví Krassiony riiberionské jak je Xan, či vnukové Rafedaxarra a Issey riiberionské jako je Jerones, nebo potomci z linie princezny Loriany z rasy jachadei, nejsou o nic méně silní, než oni. U Teggia Sibiel zmínil jen předky z Teggenovy strany, na což Grom reagoval nevěřícným úšklebkem.
Mezitím se zvedli i ostatní. Ditrux rozpoznal Huata – vládce větru, černovlasého a rozcuchaného, nedbale oblečeného v šedivém overalu, jaký nosí technický personál v kosmických přístavech, Narenu – bohyni světla v nádherné jasně růžové toaletě zdobené fialovými kamínky i Monetu – bohyni noci v šedých kamaších a jasně rudé tunice, úplně stejné, jakou Ditrux zahlédl v nabídce bredeonského zásilkového katalogu. Zaznamenal, že Moneta předtím seděla společně se zasmušilým prošedivělým mužem s bradkou, oblečeným v černé kůži a obutým ve vysokých kožených botách, ve kterém poznal boha Tmy z Riierionu. Kromě krásky v zářivě zelených vrstevnatých šatech s hříšně velkým výstřihem, si všiml ještě muže v bláznivě lesklé kostkované kombinéze. Oba to museli být cizí bohové, které Ditrux neznal, ale nelíbili se mu. Ta ženská se na ně dívala jako hladová xira na stádo krodoších telat a ten chlápek se poťouchle šklebil, jako kdyby očekával, že se seřadí do kolečka a zatancují ukláněcí besedu. Bohyni mrazu nikde neviděl, ale nepřekvapilo ho to, protože od Teggia věděl, že ta dává přednost samotě.
Jakmile Sibiel arcidémony představil, řekl: „Přicházíme jednat. Navzdory tomu, co náš dědeček způsobil vám a bez ohledu na to, co jste vy způsobili nám, jsme pořád jedna rodina a Mizeon je nás všech. Chceme se s vámi dohodnout na jeho sdílení dříve, než Alianci dojde trpělivost a promění ho v prach.“
„Toho se ty krysí prdele neodváží!“ houknul nenávistně Grom. „Jsme silní a máme v záloze Trrisiela.“
„Trrisiela a tebechety?“ ušklíbnul se Sibiel. „Jejich nasazení skončilo fiaskem. Trrisiel vám tím moc dobrou reklamu neudělal. A z toho, co tu za ty roky vaší vlády vybudoval, se nám dělá zle. Nutí obecné démony do kůže smrtelníků. Očekává od raisi osobní iniciativu a tvořivé myšlení. Jedni ani druzí k tomu nejsou vybavení. Chceme se vrátit domů a dát to do pořádku. Nemáme v plánu se vám mstít za naše mrtvé. Navrhujeme se o tento svět podělit.“
Aisus na Sibiela zíral, jako kdyby mu šermoval pod nosem vytrčeným prostředníkem. „A proč bychom měli pouštět, co jsme po tak dlouhé době zase získali? Proč bychom se měli uskrovňovat kvůli nějaké plísni, kterou po sobě zanechal náš zhovadilý sourozenec?“
„Protože pokud se s námi nedohodnete, Aliance vás zničí?“ zaševelil mile Sibiel.
Ditrux uznale zasyčel, kdy viděl, jak se prchlivec Sibiel usiluje jednat diplomaticky. On sám by nejspíš Aisovi napálil do ksichtu, že v případě nedohody jsou arcidémoni ochotni ušetřit Alianci námahu a vyhladit debhátary sami.
Aisus pohrdavě zkřivil rty. „Naši věřící nás udrží!“ Pomalu vyhledal mezi arcidémony Teggia a ukázal na něj prstem. „Ty!“ zaburácel. „Okamžitě se odebereš do chrámu a budeš konat svou povinnost. Hned co skončíš, vrátíš se sem, a já osobně tě uvážu na řetěz. Už žádné pitominky a vysedávání v knihovně!“
Teggius se pozorně podíval na Aisa a jeho rty zformovaly jediné slovo: „Nasrat.“
Ditrux šokovaně vyjekl. Tolik o diplomatickém přístupu.
Aisus zaťal čelisti. Blýskl tázavým pohledem ke Gromovi. Ten mlčky přikývnul. „Na ně!“ zaryčel Aisus. „Zničte je všechny kromě Essia!“
Začala mela. Jediné, co ještě Ditrux postřehl, než ho obklopila tma, byly zlatavé záblesky, jak se na ně drazí strýčkové a tetinky vrhli. Než úplně odpadl, jeho myslí se prohnala nadějná úvaha, že snad Teggius vyprovokoval toho ignoranta schválně a že tedy věděl, co činí.
***
Mela v Paláci Debhátarů
Asi nebyl bez sebe dlouho, protože když se probral, válel se na břiše pod převislými větvemi keře s dužnatými listy. Ohlušující výkřiky a dunění vůkol ho přinutily zvednout se na loktech, aby se rozhlédl.
V zimní zahradě panoval naprostý chaos.
„Kousnu těéééé!“ ječela Narena. „Vysssaju z tebe všššechnu kréééév!“ Jerones na ní ležel, koleny ji mačkal paže k podložce.
„Dámy mají přednost!“ hýkl Jerones. Doslova supěl námahu, aby Narenu udržel a průběžně uhýbal Monetě, která ho zezadu mlátila po hlavě stříbřitě vyleštěným podnosem na dezerty.
„Pět, šest, zásah!“ Teggius v zápasnickém postoji poskakoval kolem Huata a mydlil ho pěstmi a kopal kolem sebe tak šikovně, že občas zasáhnul i Groma svíjejícího se opodál v klubku se Sibielem. Ditrux zaznamenal, že Teggius sem tam strefil i Sibiela, ale kdo by z toho dělal aféru.
Rozběsněný Aisus svíral pod krkem Xana. „Udělám si z tvé lebky noční lampičku, vojáčku,“ Vyhrožoval bůh Nebes, ale bylo patrné, že generála dlouho neudrží. Xan už si vyprostil pravačku a rytmicky jí bušil Aisovi do ledvin – pokud tedy nějaké ledviny má.
Ditrux nikde neviděl Lennyho. Už si o něj začal dělat starosti, ale pak se plukovník vypotácel z křoví na odvrácené straně sálu. Lenny obezřetně oběhl Xana, kterému se právě podařilo vyrvat svůj krk z dosahu Aisových pracek a převalit jej na záda, uznale se podíval na nečinně přihlížející trojici cizích bohů usazenou na ratanovém kanapi jako v divadle, a zamířil k Monetě. Bohyně Tmy dál vytrvale poskakovala kolem Jeronese a rozptylovala jej od potyčky s Narenou, když mu tácem otloukala lebku. Lenny k Monetě rázně přiskočil, tác jí vyrval a odhodil stranou. Potom chňapl bohyni za ruku a smýkl s ní směrem k Tanakovi, který mezitím s podrážděným zavrčením z kanape vstal. Jak Lenny Monetu odmrštil, přichystaný Tanaka ji chytil a uzamkl v náručí jako feretovou přihrávku.
Lenny Tanakovi uctivým gestem poděkoval za spolupráci, a když viděl, že jeho pomoci už nikde není zapotřebí, přesunul se pomalou loudavou chůzí k Ditruxovi. Podal mu ruku, aby mu pomohl vstát a řekl: „Moc dobře to nejde.“
„Naopak,“ ušklíbnul se Ditrux. „Aspoň si ověří, že na nás nestačí.“
„Protože ten Trrisielův vynález selhal,“ přitakal Lenny. „Možná bychom jim to měli říct.“
Ditrux si prsty uhladil vlasy uvolněné z culíku. „Myslíš, že jim to ještě nedošlo?“
„Hej!“ zařval Jerones, pevně usazený na totálně fixované a tím i nepříčetné Nareně. „Nechejte toho! Trrisielův systém, co nás měl oslabit, nefunguje! Vyřadili jsme ho už před týdnem!“
Ditrux sledoval, jak se debhátarové překvapeně napjali. Sibiel toho využil a odmrštil od sebe vrčícího Groma tak prudce, až bůh hlubin narazil na květináč a zasypaly ho keramické střepy a hlína.
Rozhostilo se ticho.
„Jak je to možné, Grome?“ zachrčel tlumeně Aisus, protože mu Xan klečel na krku a držel ho za čelisti.
Grom se vysvobodil zpod polámaných větví a vstal z podlahy. „Nevím,“ odsekl. „Možná, že to Trrisiel stihne opravit,“ dodal zlověstně.
„Na to bych nespoléhal,“ řekl Sibiel. Otřel si z obličeje temně fialovou krev a vyměnil si rychlý pohled s Xanem.
Ditrux zatajil dech. Teď dojde na lámání chleba.
Ovšem dříve, než stačil Xan nebo Sibiel cokoliv říct nebo udělat, zasáhl Huat, který se do té doby mydlil s Teggiem a to tím způsobem, že chvíli byl na zádech jeden a chvíli ten druhý. Kdyby nešlo o přežití rasy, Ditrux by se jejich zápasem bavil. Dokonce se mu zdálo, že si to užívají. Jenomže každá sranda někdy končí. Huat v Teggiově sevření ochabl, jako kdyby mu došly síly. Arcidémon ho pustil. Huat se pružně odkulil z jeho dosahu, ukázal na Teggia a křikl: „Pořádně se na něho podívejte! To přece není Essius.“
Jako kdyby vyslovil kouzelnou formuli, debhátarové přestali bojovat.
Jerones Narenu pustil a vstal – i s tím rizikem, že se na něj zase vrhne.
Ale bohyně Světla to neudělala. S rozhořčeným zafučením rázně urvala natržený volán své růžové sukně a pak se zvědavě podívala na Teggia. „Vypadá stejně jako Essius, ale představili ho jako Teggia, syna Sarvona Arci-Quinna a netrebské bohyně,“ řekla snaživě.
„Pusť mě, ty zvíře,“ zachrčel Aisus na Xana.
Generál ho tedy s nepěkným úšklebkem pustil. Pomalu se od něj zvedal, přičemž sledoval každý jeho pohyb. Jako kdyby Aisus byl sůs, o kterých se ví, že jsou nevyzpytatelní a kdykoliv jsou připraveni znovu útočit. Potom Xan pozpátku ustoupil směrem k Ditruxovi s Lennym.
Aisus se s temným zavrčením vymrštil z podlahy a velkým obloukem doskočil do středu sálu. Zakroužil hlavou, vypjal prsa, narovnal ramena. V jeho ostře řezané tváři se zrcadlilo opovržení a úžas současně. Potom se nejvyšší debhátar znovu pořádně zaměřil na Teggia a zaručel: „Jistě, že je to on. Střídají jména, jak polymorfové podobu. Dokážu vám to.“
Atmosféra zhoustla, jakmile Aisus na Teggia zaměřil vůli. I Ditrux stojící opodál ucítil, jak ho Aisusova síla přitahuje jako hřebík k magnetu.
„Poď sem, Essie,“ přikázal Teggiovi Aisus.
Ačkoliv byla veškerá pozornost soustředěna na Teggia, Ditovi se zdálo, že ten příkaz dopadá hlavně na něj. Mělce a rychle dýchal, střeva se mu uzlovala v břiše. Navzdory vůli zůstat na místě, Ditrux podlehl brutálnímu nátlaku a vykročil směrem k Aisovi. Dvě silné paže ho zezadu chytily za ramena a zadržely ho. „Jenom klid, Dite,“ zašuměl mu do ucha Xanův hlas. Ditrux se pod vlivem paniky a studu dávivě rozkašlal.
Prostorou se prohnala vlna podrážděného šepotu.
Aisus umíněně pohodil hlavou. „Essie! Řekl jsem ti, abys šel ke mně!“
„Možná, kdybys měl piškotek,“ vyhrkl poťouchle Ditrux dřív, než stačil svou reakci přefiltrovat. Xan za jeho zády se tlumeně uchechtl. Ditrux si všiml, že zatímco on Aisově příkazu skoro podlehl, Xana, Sibiela, Jeronese a Teggia to nezasáhlo. Jedině Lenny Arci-Fezziel vypadal přepadle. Sibiel ho zadržel stejně, jako Xan Diruxe.
„Kde je můj Essius?“ zařval rozhořčeně Aisus. „Kam jste ho zašantročili? Má větší cenu, než vy všichni dohromady! Vraťte ho, nebo vás zničím! Z vašich kostí poskládám hlavolam pro Smesmecha. Z vašich údú upletu houpačku Ikbalu! Dám vaše hlavy Tanakaovi, aby s nimi koulel kuželky!“
„Je to Essius, protože ho z něj cítím,“ ozvala se zamyšleně Moneta. „Ale ještě je v něm něco dalšího. Silnějšího.“
„Dedukujete správně, madam,“ řekl strojeně Teggius a decentně se Monetě uklonil.
Moneta si drásavě povzdechla a podívala se prosebně na Tanaku. Riiberionský bůh Tmy k Aisovi přistoupil a konejšivě ho poplácal po zádech. „Možná bys mohl tady, ehm, příbuzným, přiznat, že na tebe Essiovy eskapády s útěkem docela zapůsobily a že jsi to s tím řetězem, na který jsi ho chtěl uvázat, nemyslel úplně vážně, můj příteli.“
Aisus se kupodivu od Tanaky neodtáhnul. Jeho tvář se vlnila zmatkem.
Ditrux vážně nechápal, jak se zjevně příčetný Tanaka může přátelit s tak děsivě vyšinutým bohem, jako je Aisus. Jenomže pak si uvědomil, že debhátar bručel deset tisíc let v krihonitové bedně. Při pomyšlení, že relikviář nebyl větší než krabice na klobouky arcikněžny Oroviky a vzhledem k tomu, že v něm kromě Aisa dřepěla ještě pětice jeho sourozenců, Ditrux uznal, že v takových poměrech by zmagořil každý.
Aisus se znovu obrátil k Teggiovi: „Jestli jsi Essius aspoň napůl, tak se, krucinál, vrať. Potřebujeme tě pro věřící a potřebujeme tvůj extravagantní mozek. Slibuju, že ten řetěz na tebe zkoušet nebudu. Dokonce i do té knihovny tě pustím. Když tu zůstaneš, necháme ostatní arcidémony jít.“
Ditrux překvapeně zvedl obočí. Tentokrát nezaznamenal v Aisově tónu ani stopu zpupnosti. Možná má ten cvok jasné chvilky.
„Tvoje žena bude brzy rodit,“ ozvala se naléhavě Moneta.
„To ji necháš Twenovi?“ přidala se Narena a oči jí zaníceně plály. „Ten neschopný raisi za tebe slouží v chrámu. Chceš, aby tě zastoupil i u Renony?“
„Renona není moje žena,“ oznámil Nareně Teggius. „A to dítě není moje, ale Twenovo. A moje skutečná žena se má dobře, díky za optání.“ Obrátil se na Aisa: „Zůstanu tady jen v případě, že nebudete bránit arcidémonům – tím myslím opravdu všem přeživším arcidémonům – vrátit se domů. A šaška v chrámu už dělat nebudu. Twen je k tomu jako stvořený. Můžu vám slíbit za sebe i za mé příbuzenstvo spolupráci a respekt. Ale to předpokládá totéž od vás.“
Aisus se chytil za bradu a třel si čelist, kterou mu Xan předtím zvalchoval. „Takže… to vlastně znamená, že jsi ochotný tu zůstat?“ Bůh vypadal, že konečně začal přemýšlet.
„Jistě,“ kývnul Teggius. „Když se dohodneme, má rodina a všichni ostatní arcidémoni se sem vrátí. Kde jinde bych měl být než s nimi?“
„Navrhuji sepsat požadavky a závazky. Vy svoje a my svoje. Potom je porovnáme a budeme se bavit dál,“ řekl do ticha Jerones.
***
