Arrakiel - 9. kapitola (série Návrat na Mizeon)
(Návrat ztraceného syna).
Jako naschvál trvalo celý týden, než se Arrimu podařilo vyslídit první otevřený průvlak, kterým se bezpečně dostal z Ok-sawonu na Mizeon.
Sídlo rodiny Arci-Quinů působilo nezvykle tiše. Zahalený membránou neviditelnosti se plížil prázdnými chodbami. Démoni z řad služebnictva ho spatřit nemohli, ale raisi z otcovy gardy nebo příbuzní by jeho maskování odhalili během mžiku.
Překvapilo ho, že dům působí tak pochmurně. Připadal si, jako kdyby od jeho odchodu neuběhly pouhé dva roky, ale rovnou tisíc. Atmosféra se zdála tak cizí, že ho napadlo, jestli snad rodiče panství neprodali a neodstěhovali se. Ale to nepřicházelo v úvahu. Měl v plánu dostat se do svého apartmá, sbalit všechny knihy a magické serepetičky, co potřebuje pro záležitost s Brigiem a rychle zmizet, dokud je průvlak otevřený. Samozřejmě ho napadlo, že mohli jeho pokoj zrušit. Formálně je mrtvý. Neformálně vlastně taky. Moreta se určitě postarala, aby se doma dozvěděli, že nevolník Kiel zemřel při údržbě generátoru. Ale jak znal matčinu urputnost, její lpění na každém smítku naděje, něco mu říkalo, že své apartmá najde neporušené.
Šifra na zámku dveří do jeho pokojů zůstala totožná. Mechanismus kvílivě zaskřípal a přinutil ho zatajit dech. Jen kdyby tu nebylo takové ticho. Než aby riskoval další nevítané zvuky, nechal raději otevřeno. Však se dlouho nezdrží.
Jeho předpoklad byl správný. Stál v přijímacím pokoji. Do půlkruhu tvarovaná polštáři vyložená nízká sedací souprava se ovíjela kolem dekorativního bazénku lemovaného odkládacím stolkem. Tady si s Rawem a Owi pročítali magazíny pašované z Bredeonu, hráli hry z náramkových počítačů, promítali si filmy, debatovali o nesmyslech. Všechno vypadalo, jako kdyby odešli před desíti minutami. Pohladil očima vitrínu se sbírkou nerostů. V rozptýleném světle se výsměšně lekly. Trvalo mu třicet let, než dal dohromady základní sadu. A co z toho?
Přejel prstem po nízké skříňce, na které stály Owianiny reaktivní plastiky z krufrugové pryskyřice. Sestra ho jimi rok co rok oblažovala ke dni zrození. Ani zrnko prachu. Matka je buď konzervovala kouzlem, nebo sem někoho posílala uklízet. Výtvory se leskly na všech ploškách (a že jich bylo). Jehličky energie ho pošimraly na kůži. Sošky i po letech v slabých impulzech emitovaly konkrétní emotivní popudy. Pokud si jeden nedal pozor a zapomněl, že stojí těsně u skříně se soškami, ani si neuvědomil, že vztek, smutek, strach, odpor, lítost, soucit, vzájemnost, úzkost, nebo radost, které znenadání ucítil, nejsou jeho. Arri byl zvyklý skříňku s odstupem obcházet, ale nikdy by emotiky nevyhodil, protože respektoval sestřin talent. Nikdy by nečekal, jak se mu budou jednou hodit.
Ale nejdřív knihy. Přinutil se k pohybu. Jedna knihovna napěchovaná k prasknutí stála u zdi po jeho pravici. Druhá převážně se skripty a poznámkami z univerzity se nachází v pracovně. Něco by mohlo být ještě v ložnici. Tam začne.
Vešel dovnitř a srdce se mu hrudi zastavilo, když na posteli uviděl svůj erb. Ten, který ho přinutili rozbít. Jeho osobní symbol teď ležel na přehozu neporušený. A to černé protkané stříbrnými nitkami? Všechno přece měli podle rozsudku spálit a popel rituálně pohřbít. Rozčileně si oběma rukama zajel do vlasů.
„Nemohli jsme to udělat. Jsi pro nás příliš cenný, miláčku.“
Otočil se. Matka stála ve dveřích, slzy jí stékaly po tvářích. Natáhla k němu ruce. Byla téměř o dvě hlavy menší, než on a dřív mu vždycky připadala obrovská. Jenže teď, když k ní přiskočil, aby ji k sobě přivinul, byla křehká a drobná a chvěla se jako květina v prudkém dešti. Asi za sto let se od něj odtáhla a položila si prst na rty. Vzala ho za ruku, jako kdyby ho nechtěla ani na chvíli pustit z dohledu, a táhla ho k otevřeným dveřím. Když je zavřela, řekla: „Sloužící vědí, že sem chodím. Ale obvykle u toho nemluvím.“
Uchopil ji za ramena a konečně položil otázku, kterou si kladl stovky dnů a nocí pořád dokola: „Proč mi to udělali?“
Její tvář se úzkostlivě stáhla. „Využili tě jako záminku, aby mohli zamaskovat mnohem větší malér. Nevím, jestli to souviselo s Rawantem nebo s Riiberionem. Určitě to ale ví Lissarius.
„Co se tu stalo? Takže to není jenom kvůli mně, že ne?“ řekl, jen co se usadili.
Izzel sklopila oči. „Ani nevím, jak ti to mám všechno říct.“
„Kde je otec?“
„Už devět dní je ve vězení,“ vydechla. „Napadl Lissaria poté, co oznámil, že jsi zemřel.“
„Myslel jsem, že vám Essius vyřídil, že se z toho dostanu.“
„Ovšem,“ povzdychla si matka. „Jeho zpráva ale dorazila se zpožděním. A to mělo důsledky. Co nevíš je, že tvůj otec okamžitě po ukončení toho zmanipulovaného procesu začal usilovat o revizi. Dělal šílené kusy. Podplácel, zastrašoval, čaroval,“ nervózně si promnula ruce, „Nerteg měl plné ruce práce pohlídat, aby někoho neroztrhal. Narážel na přezíravost, dokonce na výsměch. Při své prudké povaze si nadělal spoustu nepřátel a hodně známých se od nás po tom skandálu odvrátilo. Přesto se mu podařilo některé členy rodiny zviklat. Pochopili, že pokud se něco takového stalo tobě, příště by se to mohlo stát jim nebo jejich dětem. Paradoxně pomohla ta Moretina zvrácená pietní oslava. Když viděli, jakým způsobem s tebou tetinka zachází, dostali strach. Společnost se rozdělila na dva tábory. Jedni nás vyštípali, druzí litovali a dávali otci a mně najevo, že nás v úsilí o revizi podpoří. Díky nim otec ten nový proces nakonec i přes Lissariův odpor prosadil.
A soud původní výrok skutečně revidoval. Sál byl plný, všichni byli jako na jehlách. Šlo to obdivuhodně hladce. Rokování trvalo slabé dvě hodiny. Podle nového rozsudku, který je mimochodem platný, jsi dostal podmínku. Měl jsi být povolán k ročnímu výcviku v lyceu pro raisi-démony v Kernoku. Pak bys sloužil jako raisi pod jménem Kiel pro Arci-Jeeny po dobu sta let. Po uplynutí lhůty, pokud by ses choval předpisově, bys získal právo k repatriaci do rodiny Arci-Quinnů.“
„Absurdní!“ vydechl Arri. „Dokážeš si mě představit, že po celých sto let neudělám průšvih?“ Omluvně se usmál. „Přísahám, že bych se snažil, ale víš, jak to chodí.“
Izzel obrátila oči v sloup. „To nám bylo jasné hned. Taky to vypadalo, že už je to nachystané, aby tě snadno do něčeho namočili. Pro arcidémona je takový verdikt degradující. Ale bylo pochopitelné, že nechtějí ztratit tvář. Po takové hrůze tě prostě nemohli úplně osvobodit, nebo ti napařit domácí vězení. Pro nás bylo rozhodující, že se dostaneš pryč od Morety a Trrisiela. Ihned po přečtení rozsudku se ovšem o slovo přihlásil Lissarius. Ten had nám pogratuloval, že se snažíme získat syna zpět. Řekl, že takový důkaz rodičovské lásky je chvályhodný. Pak oznámil, že k jeho velké lítosti přesně přede dvěma hodinami nevolník Kiel při plnění pracovních povinností nešťastnou náhodou zahynul. Ten proces byl totiž načasovaný přesně na tentýž den, kdy tě Moreta poslala do toho mlýna. Vlastně naopak. Moreta tě poslala do mlýna v den procesu.“
„Do prdele,“ hekl Arri, protože už tušil, co bylo dál.
„Až tam,“ zasyčela matka. „Tvůj otec se neudržel. Přímo v soudní síni Lissariovi vyjel po krku. Byl by ho roztrhal na kusy, kdyby ho nezastavili.“
„Kam přesně ho zavřeli?“ vypravil ze sebe Arrakiel. Už mu bylo jasné, že musí zásadně přehodnotit plány.
„Do katakomb pod císařovým sídlem,“ procedila mezi zuby Izzel. „Nikoho k němu nepustí. Prohlásili ho za nepříčetného. Je plně v rukou svého zasraného dědečka. A protože ten už se na veřejnosti dobrých sto let neukazuje, tak to znamená, že je plně v rukou Lissaria, potažmo jeho matky.
„Co Sibiel?“ štěkl. Bratr je v císařově gardě. Musí o tom přece něco vědět.
„Tvůj bratr?“ matka si hořce povzdechla. „Mám o něj takový strach, Arri...“
„Co je s ním?“
„Je stoprocentně v průšvihu. Druhý den po tvém odsouzení nám přišel dopis z ministerstva vnitra. Psali, že Sibiel byl přeřazen do oddílu zvláštního určení. Až do odvolání se prý nemáme pokoušet ho kontaktovat, jinak bychom ohrozili bezpečnost jeho mise.“Izzel zlostně bouchla pěstí do stolku. „Ten hajzl Lissarius! Takhle zákeřně nás ukolébat! A my mu uvěřili. Soustředili jsme se na tebe. Otec se snažil o revizi tvého procesu... “
„Kam Sibiho poslali?“
„Bojím se, že do Chřtánu,“ vydechla.
Arrakiel nasucho polknul. „Chřtán?“ O Trestném komandu se mluvívalo jen šeptem. Že je to banda zabijáků, vycepovaná nechvalně známým Seenem Arci-Kesallem, kterému říkají Studená Huba. Seenovy zabijáky posílá Lissarius na raisi-démony, kteří zběhli. Trestají je roztrháním a spálením těla, jako důkaz přinášejí vytržená srdce, naložené v tinktuře z čemeřice a česneku. Výcvik vojáků císařovy gardy je ve srovnání s tím, co prodělávají zabijáci Trestného komanda, pobytem v lázních. Jsou absolutně poslušní a neštítí se ničeho. Nikdy neukazují svoje tváře. Nepoužívají jména, rozlišují se pomocí čísel. Ztrácejí vazby na své blízké. Říká se, že jsou geneticky a magicky upravení, aby neměli slitování.
„To musí být nesmysl,“ vyprskl. „Je prvorozený arciknížete. Kdyby ho hodili do Chřtánu, museli by to přesvědčivě zdůvodnit.“
„Padeara Arci-Fezzielová, tvá sestřenice, nám tehdy přišla říct, co se stalo. Den předtím, než tě odsoudili, vnikl Sibiel na tajné zasedání Rady s obnaženým mečem a zaútočil na Igisia Arci-Klirena. Předpokládám, že se právě dohadovali o tobě a tvému bratrovi se nějak podařilo je odposlouchávat. Jak ho známe, když slyšel, co s tebou plánují, přestal přemýšlet a vletěl na ně. Než ho zastavili, zranil několik vojáků, ale radním ublížit nemohl. Ututlali to, protože jinak by se vystavili posměchu za mizerné zabezpečení a vyvolali by spoustu otázek, které vzhledem ke tvému procesu nepotřebovali. Ve zkráceném vojenském řízení Sibiela přeřadili dolů k Seenovi.“
„Ach tak,“ oddechl si Arri. „Když jsi říkala, že je ve Chřánu, vyděsil jsem se, že ho odsoudili k transformaci. Studená Huba nevelí jen Trestnému komandu. Pracuje tam i hrstka normálních démonů, co se starají o logistiku.“
Matčina tvář se stáhla úzkostí. „To jsme si původně mysleli taky. Celé dva roky. Pak došlo k revizi tvého případu a pak tatínka zavřeli. Tři dny nato jsem dostala od nejvyššího dvora tři obsílky. V první mi císař prostřednictvím sekretáře oznamuje, že můj manžel Destruktiel Arci-Quinn byl z důvodu pominutí smyslů izolován v zabezpečených prostorách Chřtánu a že tento stav bude trvat až do odvolání. Ve druhé mi císař nařizuje domácí vězení. Ve třetí mě císař dodatečně uvědomuje, že Sibiel Norris Arci-Quinn, byl z důvodu kázeňského pochybení degradován a v neveřejném řízení uskutečněném přede dvěma lety byl přeřazen do dvouleté přípravky adeptů Trestného komanda.“
„Není přeřazení jako přeřazení,“ zavrčel Arri.
Izzel si povzdechla: „Ale ještě to nevypadalo tak zle, víš? Protože po dvou letech přípravného výcviku je každý adept komanda předveden před posudkovou komisi složenou z radních. Pokud se chová během výcviku vzorně, pořád má ještě šanci transformaci se vyhnout. Je to taková pojistka, aby si Seen nedělal úplně, co chce...“
„A?“ vybafnul Arri.
„Posudková komise rozhodla pro transformaci,“ vzlykla matka. „To radní! Ti zasraní alibisti! Dokonce to i odůvodnili. Vzhledem k dalšímu zásadnímu porušení zákona, kterého se prý adept dopustil během přípravného výcviku, je transformace jediný způsob, jak míru nebezpečí plynoucí z adeptova kriminálního jednání eliminovat. A ten sviňák Lissarius Arci-Nubiel, ten hnijící vřed na prdeli světa, to podepsal!“
Arrakiela polila ledová hrůza. Transformační proces! Takový eufemismus. Vymazání paměti, vypálení emočních center v mozku, posílení bionickými implantáty.
„Současně jsem byla upozorněna,“ pokračovala apaticky Izzel, „že je nežádoucí se usilovat o komunikaci, jelikož nový rekrut Trestného komanda nebude po transformaci schopen odpovídající interakce. Pokud mám zájem o synovy osobní věci, jako jsou knihy a digitální nahrávky, prádlo a další, mám si požádat o jejich vydání na formuláři GT54- vzor 56.“Matka si prsty vjela do vlasů. „Udělám to,“ vzlykla. „Požádám o ty věci. Určitě tam bude i náramek, co Sibiel dostal od Eliany. Pamatuješ? Ten, co ho nikdy nechtěl sundat.“
„Nevíš, co tak „hrozného“ spáchal, že ho radní potopili?“
„Essius slyšel Moretu, jak o tom mluví s Hokriem. Řekla, že za to spiknutí by měli Arci-Quinna rozemlít na nudličky stejně jako jeho bratra. To znamená, že se Sibiel nejspíš pokusil otce osvobodit a chytili ho.“
„Bojím se zeptat na sestry.“
Matka přikývla. „Wrella, Diriana, Owiana. Jakoby to ani nebyla trojčata. Wrella se provdala za Korrela Arci-Jeena. Že se má dobře, vím jen proto, že naši sloužící se potkávají ve městě s jejich sloužícími. Aby zapadla, prostě se nás zřekla. Je teď Arci-Jeenová. Diriana žije střídavě tady a střídavě u Brigity na venkově. Bude nejlepší, když se o tobě nedozví, protože vážně nevím, co se jí děje v hlavě. Pamatuješ, jak bývala do větru? Pořád s někým komunikovala, věčně někde po návštěvách, domů tahala spoustu známých. Nedokázala být chvilku sama. Teď je zatrpklá, protože ji kamarádky a hlavně kamarádi vyškrtli z diáře. Marně jí vysvětluju, že pokud to udělali, nebyli to ti praví. Mám pocit, že to vnitřně chápe, ale je pro ni mnohem pohodlnější stavět se do ukřivděné pózy a obviňovat okolí.“
„A Owi?“
„Sibiel zmizel a tvůj otec, jak usiloval o tvůj nový proces, se občas s někým porval. Moreta prosadila, aby Owiana domácí vězení absolvovala pod její ochranou. Argumentovala tím, že bychom na ni měli neblahý vliv.“
Arrakiel měl potřebu něco rozbít. Představil si svou sladkou sestřičku v Moretině péči a dělalo se mu zle. „Ale lhůta před nedávnem vypršela,“ zaskřehotal.
„Jenže Owiana se pokusila o útěk,“ zaúpěla matka. „Takže jí to prodloužili o další dva roky. Kdyby nebylo Essia, netušila bych, co s ní je. Tajně se vídají. Posíláme si po něm dopisy.“ Matka se spiklenecky zašklebila. „Myslím, že ti dva spolu něco mají. Essius to, přirozeně, nepřizná. Ale podle toho, jak o ní mluví...“ Chytila se za bradu. „Co si o něm myslíš? Jeho otce, generála Okrena, sežrali draci. Okren, pojmenovaný po trhací dýce, byl levobočkem Trrisielova otce, Arciknížete Nubiela. Essius je vlastně Trrisielovým synovcem, protože jeho otec byl Trrisielův nevlastní bratr. Ne, že by se k němu arcikníže choval jinak, než k obyčejnému zaměstnanci. Trrisiel dělá všechno pro to, aby se na tuto příbuzenskou vazbu zapomnělo. Koneckonců, Essiova matka Tebeva je raisi-démonka na jeho dvoře. Říkalo se, že strašně zuřila, když zjistila, že čeká s Okrenem dítě a že Essia hned po porodu Okrenovi hodila pod nohy. Okren Essia přijal a vychovával ho jako arcidémona. Bylo pro toho chlapce utrpením, když se po otcově smrti musel vrátit k matce. Tebeva se nechala slyšet, že z něho ty arcidémoní manýry vymlátí. Oficiálně se postarala, aby bylo s Essiem zacházeno jako s raisi. Kdyby se naše Owiana s Essiem dala dohromady, Tebeva s Moretou by z toho udělaly skandál. Tatínkovi jsem to radši neřekla, i když myslím, že něco tuší. Diriana tu Essia potkala a dost ošklivě se na něj mračila. Okamžitě, co odešel, prohlásila, že ten „Moretin poskok“ je do Owiany udělaný. A taky řekla, že tatínka by to rozpálilo doběla.“
„To si nemyslím. Otec by ocenil, že Essius je slušný chlap,“ zabručel Arri. Ve snaze čelit tíži, která ho zavalovala, se narovnal a zpevnil páteř. „Ještě nějaké další katastrofy? Nešetři mě.“
„Loreta se provdala za Jeronese,“ oznámila Izzel ponuře.
První zpráva, která mu netrhá žíly. „Dobře mu tak,“ uchechtl se. „Udělá mu ze života peklo.“
„Diriana se s ní kvůli tomu pohádala. Obvinila ji, že s ohledem na to, že jste byli zasnoubení, na tebe zapomněla tak snadno. A Loreta jí řekla, že ji to sice mrzí, ale že se potřebuje posunout dál. Kdyby prý tušila, co se u toho soudu semele, udělala by si prý s tebou dítě a pak by uplatnila zákon o dožádání. To je ten zákon, podle kterého si svobodná arcidémonka může právně vynutit přítomnost otce svého nenarozeného potomka po dobu sta let. V takových případech se jakékoliv tresty na sto let odkládají. Za takovou dobu se může změnit spousta věcí.“ Izzel se hořce uchechtla. „Loreta to svého času vykládala každému, kdo byl ochotný ji poslouchat. Diriana to komentovala tak, že Loreta se tím prohlášením jen snažila utlumit své špatné svědomí.“
Arri si vybavil, a jakou nechutí Loreta reagovala, když se jednou zmínil o dětech. „Je to směšné,“ broukl. „Prohlašovat, co by byla udělala, kdyby věděla…“Sám se podivil, že ho to už nebolí. Loretiny modré oči studily jako led. Jsou tu jiné oči, do kterých se touží dívat. Mají barvu jantaru. Bodlo ho u srdce, když si uvědomil, že je na tom hůř než Jerones. Než ho Lora odsune do vedlejší ložnice, což se dozajista stane, aspoň ho nechá pár let v dojmu, že jsou skutečný pár. On takové štěstí nemá. Žena, která jeho rozpaluje doběla, ho nemůže vystát už teď, a to spolu ještě ani nezačali chodit.
Matka zvedla obočí. „Není ti nic?“
„Jen jsem si na něco vzpomněl,“ zamumlal. „A ujišťuji tě, že s Loretou to nemá co dělat.“
„Asi tě to nepotěší,“ řekla provinilým tónem, „ale tvé tři konkubíny jsem provdala. Musíš pochopit, že jsem pro osoby jejich... kvalifikace prostě neměla uplatnění. A prodat je na trhu, mi připadalo vzhledem k intimní povaze jejich služeb, nefér. Dostaly věno a našly si partnery na našich rodinných statcích. Zlobíš se moc?“
Arrakiel se rozchechtal. „To je přece skvělá zpráva. Díky, že jsi to udělala za mě.“
Vyprávěl, jak se mu podařilo dostat z mlýna, a co už stačil napáchat na Ok-sawonu. Matka byla celá vedle z toho, že si přišel zrovna pro knihy. Takového jej neznala.
„Mám co dohánět,“ přiznal. „Hledám tu učebnici o portálech po Sibielovi. V kapitole věnované rizikům a historickým zkušenostem byla po straně tužkou naškrábaná poznámka Gwimorská anomálie – latentní portál. Ta poznámka mi utkvěla v paměti. Gwimorská proláklina je totiž na Ok-sawonu. Před dvěma tisíci lety tam údajně havarovalo plavidlo bohů. A podle pověstí se tam ztrácejí lidé, zvířata i věci. Pokud jde o latentní portál, hlídky Aliance o něm kvůli doprovodným emisím musí vědět. Pokud bych hledal odtud, mohlo by mi to projít...“
Izzel na Arriho zírala, jako kdyby ho viděla poprvé v životě. „Chceš dostat Rawanta zpátky,“ vydechla. „Hledáš místo, o jehož nestabilitě Aliance ví.“
„Pro pokusy s trhlinami je ta lokalita ideální,“ přisvědčil.
Jen smrtelníci dokážou vlivem vůle otevírat prostorové průvlaky jako na běžícím pásu. Paradoxně jimi nejsou schopni (až na ojedinělé výjimky) procházet sami, ale vytvářejí cestu raisi-démonům nebo jiným běsům. Pokud zatouží po cestování mezi světy arcidémon, ewoui, drak nebo kdokoliv další s interní magií, na smrtelníky se spoléhat nemusí. Použije bránu. Elegantní a efektní. Ovšem každé otevření hyperprostorové brány narušuje homogenitu časoprostoru. Četnost otevírání bran v určitém časovém úseku a určitém prostoru nesmí převýšit povolený limit, aby nedošlo k přetížení a následnému kataklyzmatu. Optimálně rozložené koridory pro dálkové cesty jsou striktně vymezené Dohodou z Rean-Kwanteru. Pokud by někdo začal divoce experimentovat mimo vypočítané trasy, hlídky Aliance by ho zaměřily a udělaly by s ním krátký proces.
Arrimu nešlo o brány. Chystal se otevírat prostorové kapsy. Tím homogenitu neohrozí. Ale i tyto neškodné operace a zejména, pokud k nim bude docházet opakovaně, by mohly Alianci dráždit.
Izzel se zamračila: „Na první pohled to vypadá beznadějně, ale pokud by opravdu někdo dokázal Rawanta najít, tak jedině ty nebo Owiana. Byli jste na hraně portálu, když zmizel. I když šlo o prostorový propad do lokace, která mohla být v dané chvíli od Riiberionu vzdálená celé viony, vaše interní magie na ten jev určitým způsobem reagovala.“ Izzel si zaťukala na čelo. „Zřejmě nejste schopni to vyhodnotit vědomě, ale mohlo by to jít… instinkem. Ovšem, Owi je umělkyně. Je tak excentrická, že se nedá očekávat, že by to dokázala zpracovat jinak než ve formě uměleckého projevu. Ale ty? Možná.“ Izzel pokrčila rameny. „Počítej s tím, že to bude těžké, zdlouhavé a riskantní.“
„Jo, s tím jsem se smířil,“ odsekl Arri. „A uvažoval jsem podobně. Co se Gwimorské prolákliny týká, zdá se mi skvělým místem pro začátek. Na každé prostorové mapě je ta lokalita vedená jako místo s trvalou anomálií. Když hlídky zachytí stopy narušení richotonního pozadí, nechají to být. Jen si chci spočítat, v jakých intervalech to bude ještě průchozí.“
„Ale dnes už ne,“ řekla smířlivě matka. „Klíží se ti oči.“
Usínal s vědomím, že průvlak, který měl Ternod udržovat do půlnoci, už je zavřený. Ucítil, že se zavřel, když s matkou rozmlouvali o jeho nejmladší sestřičce. Kdyby v té chvíli chtěl, mohl to ještě stihnout, ale nehnul ani brvou.
Převaloval se ve své vlastní posteli a myšlenky mu vířily jako v odstředivce. Chtěl si jen vzít knihy a zmizet, ale netušil, že se to tak zkomplikuje. Otec v katakombách, Wrella vdaná za snoba, Diriana zapšklá, Owiana v prackách Morety a bratr ve spárech Chřtánu.
