Ani párem volů - 44: To, co hledám

28.01.2026 06:58

 

„Naše Merri je jak ve vatičce,“ liboval si Igor. Vrátil se z Šedé Mlhavé. Vypadal ještě spokojeněji, než když zboural půl paláce.

 

„Vata nebo krajka, to je vlastně fuk,“ zabručel apaticky Zach. Seděl na pohovce a vyčerpaně hleděl na dvanáct zrcadel vyrovnaných na odkládacím stolku. Vyzkoušel všechny iniciační techniky, které se z knih nakradených v policejním archívu naučil. Ani jedna nefungovala. Žádné zrcadlo s ním nechtělo spolupracovat. Asi proto, že je diletant a prakticky to zkoušel jen dvakrát na Bet-Daranu. Měl počkat, až se Igor vrátí. Nevydržel s nervy. Za každou cenu potřeboval pokročit v hledání Verony. Chtěl chytit Jerejana s Basileem, aby ho ujistili, že Verona není mrtvá. Byl odhodlaný požít cokoliv, aby z nich dostal, kam ji zašantročili. Protože jinak by mohla být pravda, že Urval Veronu přece jen hodil krysám.

„Povíš mi, oč se tu snažíš?“ Igor ukázal na baterii zrcadel.

„Myslel jsem, že když některé Jerejan používal, že bych mohl…“

„Napojit se a zjistit, kde je on, nebo někdo jemu blízký,“ dopověděl Igor. „Jsou smazaná. Copak to nevidíš? Zbytkové záření je naprosto chaotické. Jerejan není idiot. Probudil se, uviděl zrcadla. Než utekl, postříkal je glumří žlučí. Jednu nebo dvě lahvičky tam měl. Jo, proto to v kabinetu tak smrdělo.“

Zach potřásl hlavou. „To mi nedošlo, sakra.“

Igor se posadil na krajíček křesla. „Je pravda, že Jerejan s Basileem budou dělat potíže. Vlastně jsem ti zapomněl říct, že si sebou s největší pravděpodobností odnesli Fainovu hlavu.“

„Nespapala ji Merrikan?“

„Ne. Zahnali jsme Merri do klícky, když se blížili Dennisen a ostatní. Popovídali jste si a vypadli do kasáren, Já se vydal do suterénu promluvit s Khorrem. Na Fainovu hlavu jsem zapomněl. Když jsem se k Merri vrátil, řekla mi, že Fainovu hlavu sebral ten chlápek, co se po tobě oháněl mečem.“

„Basileus.“

„Prý si ji odnesl v té nádobě, co tam byla připravená.“

Zach si vzpomněl na šeptem předávané pověsti, že Urval s hlavami poražných nepřátel rozmlouvá. Udělalo se mu špatně.

„Funguje to jenom pár dní, než zbytková magie vyzáří do prostředí,“ řekl komisně Igor. „Roztok v láhvi to zpomalí, ale jen o dny. Přísahám, že pozůstatky tvých příbuzných byly opravdu… už dávno… mrtvé. Soustřeď se na současnost, Zachu. Basileus s Jerejanem dostali šanci tahat z Faina rozumy. A to je zlé.“

„Vážně nemáš představu, kde by mohli být? Byl jsi šéfem říšské policie kolik? Dvě stě let?“

Igor zakoulel očima. „Taky jsem nevěděl o Merrikan. Nejsem vševědoucí ani neomylný. Od otcovy korunovace měl Jerejan pod palcem armádu, kterou zdědil po Herdekenovi. A předtím byl Herdekenovou pravou rukou. Znal utajené armádní základny staré říše a ty nové nechal zbudovat on sám. Byly jich stovky na všech možných i nemožných světech. A to myslím jenom ty, co jsou zahrnuté ve vojenských mapách, které jsem si zkopíroval. Ovšem existují další, super tajné základny, které v mapách nenajdeš. O nich vím jenom z druhé ruky. Osobně si myslím, že efektivnější bude počkat, až se ti dva nějak prozradí. Lovit je, by bylo jako hledat jehlu v kupce sena.“  

„Vyhradil jsem na to tři oddíly,“ poznamenal dutě Zach.

„Ještě tak půl roku bych je nechal hledat, než bych je odvolal. Tady se ale zaměř na aktivní obranu. Pravidelně konzultuj s Jarvilem. Krasena zaměstnejte, jinak bude vymýšlet kraviny. Začne tě přesvědčovat, abys chodil do společnosti a aby ses oblékal podle nejnovější módy. Bude ti dohazovat ženské stejně jako kdysi, jenom s tím rozdílem, že to bude čistě jeho iniciativa a bude přesvědčený, že je to pro tvé i jeho dobro. A taky si hlídej Dennisena. Ten speciálně potřebuje studený odchov. Poznáš na něm, že něco podělal, protože vždycky zrudne. Stačí, když zadupáš a změkne. A nechej Khorra a kriply, aby ti kryli záda. Budou ti věrní. Moc dobře vědí, že jsi to nejlepší, co kdy můžou mít. Nezapomeň dohlížet na Merri. A slib mi, že se nenecháš zabít. Měl jsem s tebou strašně práce, takže bys mě tím opravdu naštval.“

„Mluvíš, jako kdybys byl na odchodu,“ ušklíbnul se Zach.

Igor se ošil. „Přesně tak.“

„To nemyslíš vážně.“

O Igorovy rty se pokoušel úsměv, ale oči zůstávaly vážné. „Už na Bet-Daranu jsem ti přece řekl, že až se usadíš na trůně, zmizím. Stalo se. Chyby, které uděláš, musí být jen tvoje chyby.  Tady všude na mě číhá spousta těžkých vzpomínek. Chci začít znova a jinde.“

„V Metaprostoru?“ dovtípil se Zach. „To se vážně chceš sebrat a jít pracovat pro tu jejich Čtyřdohodu?“

„To se ještě uvidí. Předně chci vzít domů chiméry. Potom je potřeba něco udělat s tím nešťastným polymorfem. A v neposlední řadě se chci dozvědět, jak za Předělem pokročili při zvládání Merrikandské obludy. Pro případ, že by ta naše začala zlobit. Zatím je mladá, ale tak za tři, čtyři sta let, kdo ví?“

Zach pochopil, že Igora nepřemluví. „A já už si myslel, že ti chybí Treya,“ uchechtl se.

„Ony tě ty hloupé vtípky přejdou, až ti bude Krasen dohazovat nevěsty. Už se na to třese!“

Zach se narovnal a vstal. „Tak to má smůlu. Nebudu na to reagovat.“

Igor se zamračil a také vstal. „Dříve či později se oženit musíš. To je ti snad jasné.“

Zach mávl rukou. „Ta, kterou chci, je mrtvá a žádná jiná jí nesahá po kotníky.“ Konečně to řekl nahlas. Bolelo to.

Igor nakrčil čelo. „Co? Nevšiml jsem si, že bys někoho měl. Nevěřím, že nějaká hloupá modelka z Kroxu…“

„Kašlu na modelky.“

„Tak kdo?“

„Verona. To kvůli ní sháním Jerejana s Basileem. Jsou poslední, co by o ní mohli vědět.

„Dravská princezna?“ zhrozil se strýc a oči mu vášnivě vzplanuly. „Máš vůbec rozum, kluku? Nevadí ti, že tě dvakrát podrazila?“

„Poprvé to bylo z čiré naivity. Podruhé udělala všechno, aby mi pomohla.“

„Proč jsi mi to neřekl?“

„Však jsi byl u toho, když jsem se na ni ptal Krasena.“

„Myslel jsem, že jí chceš zakroutit krkem!“ Igor si rozčileně zajel rukama do vlasů. Vypadal, jako by ho přímo pobuřovalo, že špatně odhadl Zachovy motivace.

„Ptal jsem se snad každého v paláci,“ poznamenal unaveně Zach. „Všichni opakovali totéž. Že ji Urval dal krysám. Napadlo mě, že možná Jerejan nebo Basileus… Ale jenom jsem se držel plané naděje.“

„Stejně jsi mi to měl říct,“ řekl zarputile Igor.

 „A proč? Aby sis ze mě utahoval? Ty přece tvrdíš, že všechny ženské jsou zrádné mrchy. Ale Verona…“ Zach chtěl říct, že Verona je skutečná a on ji zná. Zná tu pravou ukrytou uvnitř… Ale bylo to tak těžko sdělitelné, že zůstal zticha. 

„No jasně!“ načepýřil se Igor. „Ona je výkvět všech ctností. Mazaná agentka vojenské rozvědky. Urvalovo děvče pro špinavou práci. Hahaha. Ta je přítulná asi jako kobra.“

„Neměl jsem ti nic říkat,“ zasyčel otráveně Zach. „Maximálně mě sere, že spala s Urvalem a pravděpodobně i s Basileem, když vím, že patřila ke mně a já k ní. Mám na sebe vztek, že jsem si ji nedokázal vybojovat dřív. Převrátil bych na ruby celý svět. Kvůli ní! Deset let jsem vám tu dělal poskoka, a celou dobu jsem to popíral! Jenže je pozdě. Měl jsem být odvážnější, silnější, chytřejší, pohotovější…“

„Laskavě se uklidni!“ hýknul Igor. „Samoobviňovací emocionální výlevy si nechej pro Krasena! A mezi námi děvčaty, s Urvalem najisto nespala. Můj otec byl přes padesát let impotentní. Obklopoval se ženami, jen aby vyvolal dojem, že to tak není. A Basielus? Neřekl bych, že s ním spala. Měl jsem s ním co dělat v době spiknutí. Podle toho, jak byl napružený, bych řekl, že ho nechávala na suchu. Jestli jsi tak strašně umanutý právě na ni, popřemýšlím, kde by mohla být.“ 

Zach zavřel oči. „Je mrtvá,“ odsekl. „Krasen se dušoval, že ji do podzemí neposlali. Ale nemohl vědět všechno. A Denervos už nám to neřekne.“

Snad aby obhájil své závěry, ještě jednou zrekapituloval Igorovi všechna fakta. Jerejana s Basileem Urval z pracovny vyhodil.  Veronu si tam nechal. A od té chvíle ji nikdo neviděl. Dá se jenom spekulovat, zda ji Urval k Denervosovi odvedl sám, nebo ji dal eskortovat. Nikdo z členů smečky se k tomu nepřiznal, ale proč by to dělali?

Igor rázoval po pokoji a vrtěl hlavou. „Otec byl sběratel. Miloval krásné věci. A Verona byla fyzicky atraktivní. Kdyby ji považoval za hrozbu, potrestal by ji. Uvěznil, omezil. Ale nechce se mi věřit, že by ji zničil. Chtěl by si ji uchovat.“

„Uchovat?“ hekl Zach. „Jak? A kde? To by ji usušil jako kytici? Strčil do klece?“

 

„Omezit. Potrestat. Uchovat,“ broukl Igor. „Pořád tě nic nenapadá?“ 

Zach uznal, že císařské pokoje byly uměleckými předměty přecpané. V duchu procházel sály, chodby a zákoutí. Na mysl mu vytanula Galerie soch. Samá krásná těla ustrnulá v pohybu. Vzpomněl si, jak detailně byly sochy zpracovány a po zádech mu přejel mráz.

***

Galerii soch poznamenala destrukce přilehlých prostor. Exponáty vlivem otřesů popadaly na zem, nebo se vzájemně zaklínily do sebe. Mnohé hlavy a údy se při pádu roztříštily nebo ulámaly. Z pahýlů a prasklin se linula přízračná sytě oranžová záře. Les nehybných paží a nohou v závějích popadané omítky připomínal bizarní pohřebiště.  

Zachary osvobozoval jedno tělo za druhým. Snažil se postupovat opatrně, aby sochy ještě víc neponičil.

Křach!

Krotil netrpělivost. Podařilo se mu uvolnit jen tři sochy, všechny byly na kusy. Trvalo to věky. Na hromadě jich bylo snad sto. Slyšel, jak mu burácí v žilách krev.

Poznal, že už není sám, až byli těsně za ním. Igor, Konodes s nějakou krabicí, Jarvil, Khorr a Passen s Olexem. Vyjeveně zírali na tu spoušť.    

„Postupujte systematicky. Dávejte pozor, nač šlapete,“ navigoval muže Igor. Vůbec nebral ohled na to, jak vražedně se na něj Zach dívá. „Segmenty, co patří ke stejnému kusu, číslujte. Pokud někoho poznáte, napište mu na tělo jméno.“

„Chtěl bych to udělat sám,“ řekl skřípavě Zach, zatímco Konodes rozdával pastelky, které měl v té krabici.

„Zajisté Veličenstvo,“ řekl kousavě Igor. „Kvazi-transformační magie je skoro hračka. Jsme tady čistě pro případ, že byste potřeboval iniciační podporu. Jak jistě víte, při temporální regresi záleží na každé vteřině…“

Zach absolutně netušil, o čem je řeč. Když mu došlo, že Verona může být tady, jednoduše se vyřítil z Jerejanova budoáru. Byl tak rozčílený a vyděšený, že vůbec nepřemýšlel, co bude dělat, jestli ji najde.

Znamená to snad, že by ji Igor dokázal vrátit zpět? Tázavě se na strýce podíval, a ten nepatrně přikývnul. „Hlavně nevyšiluj, pokud by tělo nebylo vcelku,“ dodal.  

Pracovali téměř mlčky. Postupovali pomalu, protože zvířený prach kazil viditelnost. Bylo slyšet jen šoupání, skřípání a ťukání. Občas někdo polohlasně zablekotal, jak se sháněl po chybějící části. Po nějaké době se k nim přidali další z exotů, nejspíš je přivolali z kasáren. Zach jen doufal, že nedorazí Krasen. Jeho frenetické výlevy by vážně nesnesl.

Potom ji našel, uvízlou mezi jinými dvěma těly. Stejně nehybnou a tvrdou jako ostatní. Popraskanou. V tváři měla výraz vzdoru, jak se na dravskou princeznu sluší. Zaměřil se na rozeklané okraje a scelil je stejně, jako předtím opravil Igora. Oranžová záře se utlumila, zůstala jen černá linie spoje. Klečel a díval se. Tak krásná. Byl by tak zůstal věky, kdyby mu kdosi nepoklepal na rameno.

„Zachary? Pusť mě k tomu,“ řekl Igor. „Mohl bys regresi přepálit. Nikam nechoď, možná budeš k užitku. A vy ostatní,“ podíval se kolem, „ustupte a dobře se dívejte, protože potom uděláte totéž s dalšími.“

Zach vstal, aby Igorovi udělal místo.  

Sledoval, jak si jeho strýc sedá na paty a pokládá dlaně na stehna. Jak pomalu hýbe rty a šeptá. Postupně zvyšoval hlas. Proud slov nedával vůbec žádný smysl, ale bylo znát, že určité sekvence se opakují:

DraknaLatredavybafnulzekřovíLatredDrakovinasadilpodkovy

DraknaLatredavybafnulzekřovíLatredDrakovinasadilpodkovy

DraknaLatredavybafnulzekřovíLatredDrakovinasadilpodkovy

 

Potom se do jednolitého proudu vklínily odmlky.

DraknaLatreda vybafnulzekřoví LatredDrakovi nasadilpodkovy

DraknaLatreda vybafnul zekřoví LatredDrakovi nasadilpodkovy

Drak na Latreda vybafnul ze křoví Latred Drakovi nasadil podkovy

 

Nějaká dětská říkanka? Zach jen mlhavě věděl, že v kvazi-transformační magii se používají verbální postupy, u kterých není důležitý obsah, ale forma. Slova slouží jako palivo, jejich význam se neřeší. Rozhodující jsou rytmus a kadence a hloubka. Rytmus vibroval a kolísal v pravidelných úsecích. Vzduch před Igorem se začal stáčet do temně modré jiskřící spirály, která se pomalu rozšiřovala, až obsáhla zkamenělé tělo a celé je překryla. Igor dokončil další větu o podkovách pro draka a zmlkl. Šlehl pohledem k Zachovi a řekl: „Teď ji zavoláme.“ Igor se nadechl a křikl: „Verdevonno dru Essebi, vstávej!“

Peřinka z jiskřivé energie, překrývající Veronino tělo, tichounce zabzučela a… nic.  

Igor se zamračil a povel zopakoval. Nikdo ani nedýchal. Zase nic. Potřetí zařval tak silně, až se modrá peřinka na protest zachvěla. Jeho tvář se stáhla nevolí. „No tak, holka! Vstávej! Přece to v sobě máš!“

Nedělo se nic. Igor otráveně zavrtěl hlavou. „Nechce se jí. Osoby v kivoritové krustě se prý cítí jako smrtelníci v hlubokém spánku, kterému se říká koma. Vědomá mysl je mimo realitu, ale instinkty nespí. Pokud si zachovají jen špetičku důvodů, proč žít, tak se pod vlivem temporální regrese probudí…“ 

Zach se přisunul blíž. Žádostivě hleděl na modrý kopeček. „Můžu to… zkusit?“ zašeptal. „Možná nechce zpět, protože si myslí, že mě zabili.“

Igor na něj pochybovačně hleděl. „Tak rychle,“ štěkl. „Než se temporální mediátor vyčerpá.“

„Verono, vstávej!“ zaburácel Zach. „Potřebuju vědět, kam jsi mi zašantročila knihu legend. Pak tě požádám o ruku. A až řekneš ano, vezmu si tě za ženu, protože žádnou jinou nechci, protože… tě…  miluju…“ Jak mluvil, stále méně řval. Ke konci skoro šeptal.

Modrý příkrov se zatetelil, pomalu se trhal a rozpouštěl. Už bylo možno skrze něj vidět, že kamenná krusta sochy se drolí a v úlomcích se sype k zemi. Uvězněná oranžově zářící poloprůsvitná bytost se pozvolna osvobozovala. Dravská bohyně se vracela do reality a postupně se zhmotňovala.

***

Zach sáhnul mezi vířící zbytky temporálních emanací a nahmatal měkkou a vlhkou kůži. Byla studená, jako kdyby se vyráchala v ledové vodě. Podebral ji a přitáhl k sobě. Vějířky orosených řas se zatřepetaly. Otevřela oči a její dokonalá ústa se otevřela. „Zachu?“  

„Šššš,“ zaševelil a oběma rukama obemkl její tvář. „Všechno bude v pořádku, drahoušku.“

Kdosi za jeho zády si rozpačitě odkašlal. Aha. Navzdory logice mu teď vadilo, že je před nimi nahá. „Vojáci, čelem vzad!“ zasyčel. 

Když si ověřil, že poslechli, opatrně ji vzal do náručí. „Pokračujte,“ zašeptal, když ji odnášel.

***

 Ani nevnímal, kudy s ní kráčí, protože se mu strašně líbilo, jak pevně se ho drží, jak mu visí kolem krku. Šeptal jí směšná konejšivá slůvka. Vysvětloval jí, jak moc mu chyběla. Zdálo se, že mu rozumí, ale její oči poplašeně těkaly. Zbožňoval tíhu jejího těla. Kráčel s ní veřejnými prostorami, míjel desítky šokovaných osob, ale jejich obličeje mu splývaly, protože to nebylo důležité.     

Donesl Veronu do Jerejanova bytu, prosvištěl salonem do nově zařízené ložnice a uložil ji do postele.

Pečlivě studovala jeho tvář. „Zachu? To je sen?“  

„Ne, není. Děje se to. Ty a já.“ Prostě jí to oznámil. Kdyby se jí zeptal, mohla by dělat drahoty. Sklonil se k ní a opatrně přejel rty přes její ústa. „Potřebuješ koupel a něco k jídlu. Hned to zařídím.“

Chytila ho za rukáv. Její pohled se zaměřil na jeho krk. „Co se stalo? Tvůj obojek…“

„Je pryč. Urval je taky pryč. A Denervos a Fain. Kdysi jsem ti slíbil, že si tě vezmu za ženu. A já sliby plním.“

***

 

Leberion – za humny, pět let poté

 

„Prrr,“ zavelel Zach. Tato brázda je dnes poslední. Slunce zapadalo za kopec, leberionská krajina tonula v měkké záři.

Těžcí vraníci se zastavili. Zach pustil pluh, obešel koňské zadky, vyvázal koně z postrojů. Sáhnul do kapsy pro kousky chleba, aby koně odměnil, než je odvede do stáje. A on se taky musí vrátit domů, nebo bude mazec.  

Právě si natahoval košili, kterou měl pohozenou na mezi, když přiletěl vítr. Stromy v remízku zašelestily. Ve vzduchu nad mezí se otevřela zelená jiskřící brázda a z ní vyskočila Verona. Tvářila se odhodlaně. „Věděla jsem, že tě tu najdu.“ 

„Potřeboval jsem vyčistit hlavu z té včerejší schůzky,“ zahuhlal. „Něco se děje, zlato?“ Přistoupil k ní, položil jí ruce kolem ramen a sklonil hlavu, aby mu mohla dát pusu.

Verona se nechala obejmout, vtiskla mu rychlý polibek, ale hned se odtáhla a kriticky si prohlédla jeho ušmudlanou garderobu a zablácené boty. „Musíš se převléct. Máme návštěvu z Metaprostoru. Je to polymorf. Podivný týpek.“ Uličnicky se ušklíbla. „Vypadá jak pytel hrachu bez toho pytle. Jmenuje se muhaj Buhai.

Našemu synovi připadá atraktivní. Když hosta uviděl, chtěl ho rozebrat. Myslel, že kuličky polymorfa v sobě mají malinkaté běsy. Asi jsi s ním neměl louskat ty diblouní ořechy.“

Zach se zamračil. „Pustila jsi cizince k Archenovi?“

„Byly tam všechny tvé stráže, Jarvil a s Khorrem. Archen se k polymorfovi nedostal blíž než na deset kroků. Ale ten chlápek byl zdvořilost sama.“ Verona přešla ke koním. Nejdřív jednoho a pak druhého hladila a čechrala jim hřívy. „Přinesl chybějící polovinu toho stvoření v křišťálové bedně. Prý jsou příbuzní.“ 

„To by mohl říct každý,“ prskl Zach. „Bude lepší, když si pospíšíme, než mu Krasen vyslepičí, kde máme korunovační klenoty.“ Znepokojilo, že se Verona chovala tak lehkomyslně, protože od Archenova narození byla opatrnost sama. Něco se mu na tom nezdálo.

Vzala koně za ohlávky a vyrazila s nimi směrem ke statku. „Zapomněl jsi, že Krasen je do zítřka na Obetionu? Obnovená premiéra.“

„Ještě že tak,“ houknul. Měl tisíc chutí poslat koně do stájí samotné. Však by trefili. Nechápal, jak mohla Verona nechat Archena v Nirruvienu, zrovna když je tam nějaký cizák.

Cítil, jak po něm jeho císařovna po očku pokukuje. Rty se jí prohýbaly v potutelné grimase.  „Ještě jsem ti neřekla to nejdůležitější. Muhaj Buhai z Metaprostoru měl u sebe pověřovací dopis. Od Igora.“

„Vážně?“ Zach už chápal, proč je tak klidná.   

„Vypadá to,“ uchechtla se, „že se tam mrzout úspěšně zabydlel. Stal se externím poradcem Čtyřdohody Metaprostoru. Právě pro ně zakládá výkonnou organizaci. Nazval ji Aliance. Bude dohlížet na dodržování pravidel soužití, která jim kdysi dávno sám sepsal. Určitě o něm ještě uslyšíme.“

 

***

Konec Zachova příběhu.

Se starým mrzoutem Igorem ab Nirruvienem se můžete setkat v sérii Vykladač, novele Sarvonův odkaz, a v sérii Návrat na Mizeon, a trilogii Z(a)tracené klíče které se odehrávají v Metaprostoru

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Chronologie knih a sérií z megasérie Metaprostor podle děje:

 

1. Ani párem volů (román)
2. Kozel zahradníkem (román)
3. Podej ďáblovi prst (povídka),
4. Vykladač (trilogie)
5. Sarvonův odkaz (román)
6. Návrat na Mizeon (sedmidílná série elektronicky nebo trilogie tiskem)
7. Za devatero mlhovinami (sbírka tří povídek)
8. Z(a)tracené klíče (trilogie)
9. Igor Ničitel (rozepsáno)

 

Anotace a podrobnosti:

 

Ani párem volů: novela poprvé vydaná v únoru 2018 na Google play jako e-book, romantická temná fantasy, podruhé vydal Martin Koláček E-knihy jedou 2022. Anotace: Zachary se probouzí v seně nad konírnou a do uší mu zní cinkání kravských zvonců. Zatím netuší, že idylický svět Leberion je pouhou kapkou v moři ponuré Říše Mlžného roje. Následkem rodinných okolností se Zachary ocitne na dvoře císaře Urvala Nirruviena, v ohnisku mocenských tahanic a nenávisti. Aby se v tom marastu neutopil, řídí se principy správného hospodáře, které zná z domova. Jeho jednání je chápáno jako hloupé, ale on ví, že plevel je nutno ničit i s kořeny. Před setím, je nezbytné pole poorat. A škodnou je třeba zabít.

V tomto příběhu se poprvé setkáváme s Igorem Nirruvienem, který se znovu objeví ve třetím díle Vykladače (Vykladač III - Slzy Netrebů) jako exponent Aliance Čtyřdohody. Mrzouta Igora zastihneme i v románu Sarvonův odkaz a rovněž Mizeonské sérii.
 
Kozel zahradníkem: novela poprvé vydaná v roce 2017 na Google play jako e-book, podruhé vydal Martin Koláček E-knihy jedou. Anotace: Plukovník Aderawen, syn zavražděného rondorského císaře, je zapřisáhlý ateista a ze všeho, co souvisí s církví, uctíváním a vírou, má srandu. Je přinucen postoje přehodnotit poté, co je uvězněn za vzpouru, a dostává na výběr: Buď se stane veleknězem a rituálním souložníkem bohyně Krassiony, nebo bude společně s ostatními vzbouřenci odeslán do dolů. Volí církevní dráhu, a ocitá se v prostředí, ze kterého měl vždycky husí kůži. Jediným světlým bodem je fakt, že jako velekněz může dál pokračovat v pátrání po vrazích svého otce. Rawen vždycky podezíral nového císaře a svého nevlastního bratra, Konvexe. Teď dostane možnost ho usvědčit, i když mu plány komplikují bohové, v které nevěřil. 

Kniha byla na třetím místě v kategorii "novela" (pod názvem Kozel zahradníkem) v literární soutěži Cena Karla Čapka (dále jen CKČ) v roce 2016.
Poprvé se setkáváme s Aderawenem, který se při vyšetřování vraždy staršího bratra zaplete do tahanic nadsvětních a podsvětních bohů, ve které nikdy nevěřil. Aderawena potkáváme mnohem později ve třetím díle Vykladače, v románu Sarvonův odkaz, a v několika dílech Mizeonské série.

Podej ďáblovi prst: povídka poprvé vydaná na Strakách na vrbě (v rámci Žoldnéřů fantazie, ve sbírce Lovci Monster 2016, podruhé vydaná jako součást sbírky Za devatero mlhovinami, 2020 Google play). Děj začíná na Zemi v letech 1625-1631 jako historická fikce a končí na ... (to by byl extra drsný spojler). Poprvé zde potkáváme Jeronýma Podivného, kterého známe z trilogií Vykladač a ze série Návrat na Mizeon, a z románu Sarvonův odkaz.

Trilogie Vykladač

• Vykladač I - Zuby poražených: Janis z Morfenu, nechutně bohatý a přiměřeně zkažený králův rádce, je objektem obdivu, závisti a pomluv, ale současně i vykladačem triftových karet. Ovšem vykladač na Tenerisu, který se jednou jedenkrát v předpovědi mine, propadá ohni. Z pragmatických důvodů uzavírají vykladači dohody se silami, které je před omyly chrání. Janis nabídkám o dohodu zarytě odolává, ale jeho předpovědi, kupodivu, stále vycházejí. Pokouší svůj osud tak úporně, jako kdyby si o tu hranici koledoval. 

Vydáno jako e-kniha na Google play 2014, a jako e-kniha v nakladatelství Nová vlna, Praha 2017, (Pod názvem Vykladač se tento první díl trilogie umístil na druhém místě v CKČ 2013 v kategorii novela).

• Vykladač II - Střípky sváru: Někdejší vykladač akezonského krále se po rituální popravě ocitá za oponou, ve světě, který doposud znal jen z náboženských knih. Zjišťuje, jak se realita světů Senedina náhrdelníku od teorie liší. Rád by se pustil do pátrání po příčinách zkázy Grenedonu, ale nejdříve musí sahíjiny přesvědčit, aby se usmířili s krenevy. Plánuje, intrikuje, konspiruje, vymýšlí básničky pro vyšinutou věštkyni, až se jeho plány dostanou do kolize se zájmy Aliance. Trajanis uzavírá problematickou dohodu, a dostává pouhých jedenadvacet dní, aby životaschopnost svých návrhů dokázal. Nemusí se obávat o život, nýbrž o svobodu, což – jak dobře ví, je mnohem horší. Jeho čas se krátí. 

Vydáno jako e-kniha na Google play 2016, a jako e-kniha v nakladatelství Nová vlna, Praha 2017.

• Vykladač III - Slzy Netrebů: Trajanis nechává za sebou Teneris a přichází na základnu Aliance. Doprovázený Trsuahem nastupuje první misi. Při vyšetřování trojnásobné vraždy na Robustue se zpožděním zjišťuje, že jeho srdce už mu nepatří. Jako nedobrovolně zverbovaný agent nepřestává tajně hledat Hiria-Abhama, protože je přesvědčený, že nástroj obnovení krenevské moci do trezorů nepatří. Obrací naruby všechna dogmata a riskuje úplně vše. Zatímco bojuje své malé bitvy, pletivo reality Metaprostoru se hroutí. Podivnou shodou okolností právě Trajanis, agent s nálepkou kverulanta, možná ví, co s tím. Budou mu exponenti Aliance naslouchat? V

Vydáno na Google play 2017 a Nová vlna Praha 2017.

Sarvonův odkaz: Ottumor z Orkenu, známý též jako Šílený Otta, kdysi úspěšně vládl mocné říši smrtelníků. Posledních několik století působil v podsvětí, kde dělal špinavou práci pro svou matku, riiberionskou bohyni Exis, majitelku vyhlášené Dražební síně. On a jeho tři neviditelní symbionti, kradou magické artefakty, zastrašují a likvidují konkurenci, a přitom se vzájemně nesnášejí. Po dlouhé době dostávají ryze samostatný úkol: Ukrást originály Sarvonových diářů z nepřístupného archívu robustuanské královny, který obhospodařuje princezna mdlého rozumu Viola, dcera Trajanise z Grenedonu. Hrozba s odhalením obsahu diářů spojená přiměje Ottu a draveny opustit vyšlapané chodníčky.

Série Návrat na Mizeon: Poprvé tiskem vyšla jako trilogie v nakladatelství Nová vlna Praha 2017 – 2018, pod názvy: Návrat na Mizeon I - Na hranici zkázy (obsahuje díly Arrakiel, Lissariu, Essius), Návrat na Mizeon II - Jiskřičky v popelu (obsahuje díly Sibiel, Tegius), Návrat na Mizeon III - Dárce života (obsahuje díly Ditrux, Rawantes). Podruhé vydávána elektronicky od roku 2021 v nakladatelství Martin Koláček - E-knihy jedou, jako sedmidílná série, s obálkami od Nely Korbelové:

• Arrakiel - Návrat na Mizeon – díl první: Vítejte na Mizeonu, domově démonů zrozených z Krvavého deště, kde čas plyne pomalu, vzduch je sladký a víno perlivé. Arrakiel Arci-Quinn, příslušník císařovy rodiny, je obviněn z vraždy přítele a odsouzen k exkomunikaci. Při nucených pracích v klempířské dílně dochází k závěru, že jeho proces měl zakrýt mnohem závažnější malér. Utíká z Mizeonu, ale namísto úspěšné kariéry mezi smrtelníky upřednostní pátrání po příteli, za jehož vraždu byl potrestaný, byť se to zdá nemožné. A mezitím se mezi mizeonskou nobilitou rozšíří zvěsti, že relikviář v Chřtánu se otřásá.
• Lissarius - Návrat na Mizeon – díl druhý: Lissarius Arci-Nubiel, první císařův sekretář, se netěší té nejlepší pověsti. Sari je byrokrat bez srdce a bez špetky fantazie. Nemá čas na přátele (ne že by o nějaké stál), ani na ženy (až na jednu jedinou, která ho nenávidí). Jeho práce je nevděčná a náročná, proto nedělá kompromisy. Teprve ve chvíli, kdy má podepsat rozsudek k eliminaci uprchlého kadeta Chřtánu, Sari zaváhá. Vědomý hrozící zkázy dává poprvé v životě přednost instinktu před paragrafy. Jen hrstka nejmocnějších tuší, že císařova dovolená a stále častěji hlášené otřesy v Chřtánu spolu souvisejí. Sari je ochoten spojit se s kýmkoliv, třeba i s nechvalně proslulými Arci-Quinny, jen aby zkázu odvrátil.
• Essius - Návrat na Mizeon – díl třetí: Essius, mizeonský arcidémon poznamenaný stigmatem smíšené krve, věky marnil svůj technický talent jako údržbář v Trrisielově dílně. Jednoho dne je povolán k havárii reaktoru a udělá mnohem více, než oč je žádán, čímž na sebe upozorní nechvalně známého císařova sekretáře. Jako jeho nový náměstek se ocitá v tajném tažení proti Moretě a Radě. Současně dostává šanci se legitimně ucházet o extravagantní sochařku Owianu Arci-Quinnovou, které už dávno patří jeho srdce. Essiovo štěstí nemá čas okorat. S probouzející se hrozbou z hlubin už není možno dál udržovat veřejnost ve sladkém nevědomí.
• Sibiel – Návrat na Mizeon – díl čtvrtý: Mizeon, domov démonů zrozených z Krvavého deště, opanovali Staří bohové, debhátarové. Poražení si lížou rány na vesmírné vojenské základně pod vedením Sibiela Arci-Quinna. Sibi, poznamenaný pobytem Chřtánu, odmítá post císaře a vládne exulantům jako regent. Ačkoliv nikdy nechtěl dělat do politiky, vyjednává s draky a kuje pikle s agenty Aliance. Všichni slibují pomoc výměnou za Dárce života. Sibiel v zájmu záchrany rasy vymýšlí kompromis a uzavírá podivnou dohodu o kuřeti, které se ještě nevylíhlo. Naštěstí je tu Sibielův všehoschopný bratr Arrakiel, který má dva dobré ryze osobní důvody, aby Dárce života k drakům doprovodil. A bude to právě Arrakiel, kdo způsobí největší rozruch.
• Teggen - Návrat na Mizeon – díl pátý: Někdejší kapitán arci-quinnovské ochranky, raisi Nerteg, obdrží nevděčný úkol. Má tajně proniknout na obsazený Mizeon a zabránit Owianě v atentátu na Essia.  Aby udržel svéhlavou arcidémonku v bezpečí, je nucen kontaktovat organizaci, před kterou se celých osm století skrýval. Owianě padají klapky z očí. Nerteg, kterého odjakživa tak ráda provokovala, má ještě další, mnohem temnější stránku. Dlouho odkládaná poprava zběha Aliance se stává otázkou několika příštích hodin a Owiana je jedinou osobou, která může situaci ovlivnit. A jak do toho zapadá Essius? Přestane dělat debhátarům šaška? Zdánlivě neměnná dogmata se otřásají, zatarasené cesty se otevírají.
• Ditrux - Návrat na Mizeon – díl šestý: Jestliže ve vyhrocené situaci někdo pronese něco nevhodného, bude to zaručeně Ditrux Arci-Jeen, někdejší neúspěšný kandidát na post kapitána císařovy gardy. Ditova prostořekost je šperkem i štítem. Umístěný na nejvyšším místě žebříku mizerů si na své pověsti zakládá. Že mu vyvraždili většinu příbuzenstva? Ditrux spokojeně prudí dál. Obrat nastane až ve chvíli, kdy ztratí jedinou osobu, která mu jeho otravné manýry tolerovala. A na základně přituhuje. Pokud Sibiel rychle něco nevymyslí, Aliance Mizeon promění v prach. Dokonce i starý cynik Ditrux je připraven jednat přiměřeně vážnosti situace. A potom jedno náhodné setkání během tajné mise obrátí Ditův život vzhůru nohama.
• Rawantes - Návrat na Mizeon – díl sedmý: Arcidémoni se vracejí domů za cenu tvrdě vybojovaného kompromisu. Město Kernok vstává z trosek, území je rozděleno, dohody podepsány. Zbývá maličkost: Probudit Rafedaxarra. Jak se bůh, císař a prapředek Rafedaxarr vyrovná s novými okolnostmi? A co udělají debhátarové, až vyjde najevo, že jejich zatracovaný bratr nevyvanul? Mezi dvěma nesmiřitelnými tábory stojí jediný arcidémon – Rawantes, Dárce života. Ten, kvůli kterému na Mizeon už jednou padal Krvavý déšť.

Za devatero mlhovinami - Sbírka tří povídek, vydaná na Google play 2020 – bonusová sbírka, s obálkou od Nely Korbelové, dostupná volně ke stažení, vydaná pro věrné čtenáře při příležitosti desátého výročí od obdržení 1. ceny MLOK 2010 v CKČ za novelu Kazisvět.

Z(a)tracené klíče – Co všechno se může semlít při pátrání po ztracených klíčích od zapečetěných laboratoří Vahanských bohů?

Mrzout Ničitel – (rozepsané) Igor Nirruvien pochází z Equízia, ale už celé milénium čeří kalné vody Metaprostoru, jako jeden z vůdčí Triády Aliance Čtyřdohody.

 

Další podrobnosti naleznete na webu autorky: www.miroslava-dvorakova.cz