Ani párem volů - 23. kapitola: Nepřítel mého nepřítele

06.01.2026 10:46

Když si poprvé v hlavě srovnal, kde se nachází, co se s ním děje a že se z toho stále ještě nezbláznil, byl opravdu vyděšený. Mátlo ho, že v koloběhu utrpení existovala období klidu, kdy na něj krysy nepouštěli. 

Trvalo to vždycky tři dny a dvě noci. Odvázali ho a odvedli do lázní. Luxusních prostor s měděnými vanami, masážními stoly, mramorem obloženým bazénem s vyhřívanou vodou, kde ho umyli, ostříhali a oholili, namasírovali a namazali voňavým olejem, aby ho pak navečer nechali odpočívat ve společnosti přítulných běsek při tiché hudbě u planoucího krbu s vínem a oříškovým pečivem. Od démona, který mu leštil nehty, se dozvěděl, co ty prázdniny způsobuje: Někdo z rodiny posílá krysám pořádně tučné balíčky.

Jak ironické. Takže až tady se mu dostalo rodinného přijetí. Ať už ty balíčky posílal Fain, Krasen nebo sám Urval, bylo jasné, že je to poslední pokus zviklat Zacha ke spolupráci. Těsně předtím, než ho znovu odvedli do jeho cely a dali krysám, za ním přicházel Denervos s dotazem, zda si své rozhodnutí přece jen nerozmyslel. Ale Zach stále trval na svém. Denervosovy dotazy a Zachovy odpovědi se postupně změnily v rutinu. Jakmile bůh Hrůzy došel k závěru, že Fainův plán selhal a vězeň nepodlehne, byl celý nažhavený sledovat, jak se Zachova vůle postupně oslabuje. S netrpělivostí a zanícením přímo vědeckým se těšil na chvíli, kdy se jeho vězeň krysám definitivně vzdá. 

Zach neměl představu, jak dlouho už v katakombách je. Ale už věděl, jak se to všechno semlelo. V lázních i při pravidelných ranních krysích líbánkách sem tam něco zaslechl od personálu. Nebylo těžké si to dát dohromady.

Igor chtěl trůn. Jeho cílem bylo vlákat Urvala do léčky a zabít ho ve chvíli, kdy to bude nejméně čekat. Asi před dvěma lety požádal Igor Basilea, aby ho podpořil. Dohodli se, že Basileus připraví a vyvolá dravské povstání. Jako vůdkyni vyzvedne princeznu Verdevonnu dru-Essebi. Tím, že se s ní zasnoubí, získá důvěru ostatních dravských bohů a stáhne na sebe moc. Odtržením provincie od říše vyvolá regulérní válku. Po zradě takového kalibru císaři nezbude než jít do rozhodující bitvy osobně, jinak by ztratil respekt. V kritické chvíli Igor zběhne a připojí se k Basileovi a Veroně. Všichni tři společně Urvala sejmou. Igor se stane císařem a Basileus králem Dravů. Takový byl plán.

Ovšem Igor ani Basileus nepočítali s tím, že císař neúspěšné Jerejanovo vojsko odvolá a pošle proti povstalcům smečku, která je rozpráší. Spiklenci prostě nečekali, že by Urval dokázal tak zásadně měnit své zvyky, protože do té doby používal smečku jen pro individuální mise. Když pak Basileus viděl, jak lehce se Urvalovým psům podařilo separatisty decimovat, zpanikařil a všechno Urvalovi vyzradil.

Ještě předtím, než se Basileus připlazil Urvalovi k nohám, pověřil Jerejan Zacha úkolem chytit Verdevonnu. Udělal to, protože si byl absolutně jistý, že Zach ten úkol nezvládne. Využil příležitosti se nenáviděného synovce zbavit, a ještě si liboval, že tím naštve nejstaršího bratra, který byť se to zdálo těžko pochopitelné, držel svým osobitým způsobem nad Zacharym ochrannou ruku.

Když se pak provalilo, že Igor chystá velezradu a otcovraždu, měl Zach již půl roku marného hledání za sebou a stejně tak půl roku před sebou. Urval, Jerejan a Fain se pak museli rozhodnout, co s ním udělají. Od Basiela už věděli, že za celým dravským spiknutím stojí Igor, stejně tak věděli, kde přesně se princezna a zbytek povstalců nacházejí. Zatím ale nevěděli, zda Zach o Igorově zradě ví. Měli důvod předpokládat, že Zachary ab-Tenevien s Igorem v celé té záležitosti tajně spolupracuje. Kdyby v této fázi Zacha z pátrání po Verdevonně odvolali, riskovali by, že tím nenadálým krokem Igora vyplaší. Místo toho se rozhodli Zacha využít. Tím že ho prostřednictvím Faina navedli na Essebi, chtěli vytvořit u Igora dojem, že všechny jeho plány vycházejí. Potřebovali, aby si Igor myslel, že předmětem císařova zájmu jsou jen Basileus a Verona.

Za tímto propracovaným dramatem se skrývalo jiné, mnohem divočejší, jehož cílem bylo Igora usvědčit z velezrady a definitivně zničit. Císař a jeho pohůnci museli kolem Igora našlapovat velmi zlehka. Igor se odjakživa těšil pověsti excelentního mága. Jako stratég a intrikán byl vždycky až úzkostlivě opatrný. O všem, co se spiknutí týkalo, jednal výhradně a jen s Basileem, nikdy nepřipustil, aby u toho byl někdo jiný. Kdyby Igora císař nechytil přímo při činu, mohl by z toho Igor vyjít beztrestně, protože při krájení chleba by stálo jeho slovo proti Basileově. A není pochyb, že Igorova výpověď by oproti té Basileově působila důvěryhodněji. Všichni přece věděli, s jakým nasazením Igor celá desetiletí Basiela peskoval a shazoval. Kdo by čekal, že by ti dva mohli společně plánovat úkladnou vraždu?

S vědomím, že by se Igor mohl ze smyčky na poslední chvíli vykroutit, odkládal Urval jeho odhalení a dopadení až na poslední chvíli. Čekal, až se Igor těsně před rozhodující bitvou poprvé veřejně se spiklenci a herbanskými spojenci sejde, aby ho mohl usvědčit a odsoudit. To se mu nakonec povedlo jen díky tomu, že na Herbanu povolal ty nejlepší čaroděje říše. Profesory v Habarské citadely, mágy z Aššorialu, čarodějnice z Ligosu. Nikdo z těch pětapadesáti mágů a čarodějnic dopředu netušil, k čemu se schyluje. Bylo jim pouze řečeno, že mají svědčit u soudu, takže když došlo na okamžik Igorova obvinění a on se začal vzpouzet, všichni ti mágové bez odmlouvání císaře poslechli a proti Igorovi se spojili. Dvě třetiny z nich stačil Igor pozabíjet, než ho konečně spoutali a omráčili.

A okamžitě poté, co císařští na Herbaně přistihli, usvědčili a zmasakrovali Igora, přitáhli z Essebi i Zacha. Už nebyl důvod ho dál nechat volně pobíhat. Nastal čas dotáhnout do konce šlechtitelský program, který Fain s Urvalem plánovali. Původně očekávali, že to půjde samo sebou. Proto Fain Zachovi posílal do postele všechny ty rozpustilé lazebnice. Proto Krasen Zachovi dohazoval krásné tanečnice a herečky. Proto všechny ty výlety do Paláce Blaženosti.

Kupodivu jediný, kdo jejich plány se Zachovým rozmnožováním sabotoval, byl Igor. Ale proč? Možná proto, že byl sám neplodný? Protože další potomky z Urvalovy linie by pokládal za konkurenci? Nic z toho teď, v lezavém chladu a mrákotách střídaných bolestí, nebylo pro Zacha důležité.

V dobách, kdy Zach čistíval rošty v horních patrech, slýchal zvěsti, co se stane s bohy, které dají na pospas Denervosovým krysám. Jednoho dne se jejich vůle k životu vyčerpá. Ta vůle, která je posledním ohniskem bazální magie. Potom se přestanou se uzdravovat, a krysy je sežerou. Jejich nesmrtelná těla jsou metabolizována organismy nižších tvorů.  

    

Vydaný krysám se Zach vší silou snažil udržet svého ducha mimo realitu, aby nepřišel o rozum. A potom, co zůstaly rány otevřené a bolest byla nejhorší, přicházel zlomyslný Denervos. Dloubání jeho tenkých mrazivých prstů probíralo Zacha z milosrdných mrákot.  Před jeho postavou v šarlatovém plášti s kápí Zach děsem přivíral oči. Teplý dech vonící po lékořici mu ovíval krk a mazlivý tichý hlas šeptal: „Tak jedinečččný...  Tak sssilný...  A celičččký můj…  Nechcešššš to už vzdát? Konečččně mít klid?“  

Denervos se snažil, seč mohl, aby Zachovu vůli žít oslabil. U Igora se mu to dařilo zřejmě dobře, protože jeho kvílivé prozpěvování se ozývalo méně a méně.

Žádná díra není tak hluboká, aby z ní nevedla cesta ven, Zachu...

Pokud na tebe nakydají hnůj, uvažuj, nad kterým záhonem se otřeseš...

Marně se Zach bránil myšlenkám na Veronu. Pořád nevěděl, jakou roli v tom dramatu hrála. Mohla o Basileově tuplované zradě vědět? A pokud ano, spolupracovala dobrovolně nebo z přinucení? Tak rád by uvěřil, že o ničem nevěděla. Ale už jednou ho zradila. Mátlo jej, že se mu opravdu snažila pomoct. Bylo i to jen pouhým představením? Třeba ani žádná Bedrazitová planeta neexistuje! I ten mág, co přepočítával jednotky pro novou mapu, mohl být najatý agent. Přesto si Zach až příliš živě pamatoval, jak se cítil, když spolu s Veronou trénovali. Byli spojení na úrovni, která přesahovala veškerou jeho zkušenost. Byl to klam? Když o tom stále dokola přemýšlel, dostal nápad. Naprosto šílený. Přemýšlel o něm ze všech stran a pokaždé došel ke stejnému závěru. Musí to alespoň zkusit.   

 

I zatracenci mají své libůstky

 

V noci, když jeho jizvy bledly a do rána bylo daleko, vplížil se do cely Denervos. Jako obvykle se bůh Hrůzy začal Zacha dotýkat. Šeptal slizká slůvka. Sliboval milosrdné zapomnění a konečné spočinutí v chladivé náruči smrti a předl u toho jak tlustá kočka válející se na prosluněném zápraží.

Doposud mlčící vězeň otevřel oči a řekl: „Mám poslední přání.“

Denervos překvapeně strnul. Dlouhé tenké prsty se zaťaly do Zachova předloktí. „Possslední? Ccco by to mělo být, můj hochu?“

„Chtěl bych se o příští balíček podělit s Igorem.“  

Stisk zesílil. „He? Chceš z přídělu, který je určený pro tvé krysy, krmit i ty Igorovy? To by vydrželo sotva na dva dny. Dostal bys jen poloviční lhůtu úlevy.“ Denervos byl ze Zachovy žádosti natolik vyvedený z konceptu, že na chvilku zapomněl syčet.

„Nevadí,“ hekl Zach. „Bylo by to možné?“

Denervos s palci zaháknutými za široký opasek usilovně přemýšlel a mimoděk přejížděl prsty po plastických ornamentech na něm vypodobněných. Zach zatajil dech, když v detailech opasku rozpoznal scény znázorňující krysí hody až do úplného konce.

„Nesssmysssly jako sssoucit nebo sssměšššnou potřebu po sssounáležitosti nemůžu podporovat,“ řekl po chvíli bůh. „Igor to brzy vzdááá. Už jen pár dnííí.“

„Kdo mluví o soucitu?“ ohradil se Zach. „Vím, že to má Igor nahnuté a že půjde... brzy. Chtěl bych se ho zeptat na matku. Než taky... odejdu.“         

„Takže už jsssi pochopil, že není naděje?“ zjihl Denervos. „Ssspráááávně! Mně pořád vrtalo hlavou, ccco tě tu tak úporně drží. A ona je to potřeba ujasssnit rodinné křivdy. Nu, tomu nebudu ssstát v cessstě. Jenom, když se pak oba konečččně necháte disssciplinovaně sežrat. Taky bych rád na dovolenou.“

 

***

„Jsi ještě větší hlupák, než jsem si myslel,“ hartusil Igor, když Zach všechny ty přítulné prsaté běsky poslal pryč.

Oba vymydlení a voňaví lebedili si v lehátkách solária. Jeden by řekl – idylka. Až na to, že při každém pohybu, při každém zvuku z okolních chodeb, zatínali čelisti, křečovitě se nadechovali, ostražitě se rozhlíželi. Jejich těla zahalená v nebesky modrých koupacích pláštích zůstávala napjatá, svaly pod kůží zvrásněnou stovkami zhojených kousanců, byly v trvalé tenzi podobné provazům držícím visutý most.

„To chceš vážně probírat rodinnou historii?“ Strýcova ústa se zkroutila do pohrdavého šklebu. „Nečekej, že ti za to budu děkovat!“

„To fakt nečekám,“ uklidnil ho Zach.

„Zennona s Rhyanem byli dva naivní blázni!“ pokračoval dál nakvašeně Igor. „Když už spolu utekli, neměli se dát chytit! A jak jen tě mohli svěřit Archenovi? Místo, aby z tebe vychoval diplomata, vojáka, mága, naučil tě pěstovat mrkev! Proč myslíš, že jsem si tě vyžádal do Bandy Kriplů? Chtěl jsem zjistit, co v tobě je! Byl jsem znechucený! Taková naivita! Ryzí prostota! Ani špetka rafinovanosti! Kdybys věděl, jak mě ten tvůj smířlivý a trpělivý přístup provokoval!“

Zach ten rozhořčený výlev poslouchal. Pochopil, že Igor od něj očekává nějaké vysvětlení, nebo snad dokonce omluvu. Ale to se přepočítal.  

Běsky byly bezpečně pryč. Nastal čas tu nekonfliktní masku odložit. Zach se na lehátku rovně posadil a zavrčel: „Zajímá mě jedna jediná věc, strýčku. Proč jsi, u všech běsů, nešel a proč jsi nezamordoval Urvala ty sám? Proč sis vymýšlel komplikovaný projekt a zapojoval do něj nespolehlivé spojence, když jsi to mohl udělat sám a najisto? Proč, když jsi k tomu měl tisíc příležitostí? Neříkej mi, že jsi nenašel způsob, jak to udělat. Ty, nejuznávanější mág říše. Já to prostě nechápu.“

Igor se na Zacha podíval jako na psí hromádku. Obrátil oči v sloup a hýkavě se rozchechtal. „Jasně, že to nechápeš! Jak bys mohl? Nevzdělaný, naivní, totálně zanedbaný prosťáček!“

Zach sevřel pěsti, aby potlačil vztek, který se v něm pomalu sbíral. Když měl jistotu, že se na toho chichotajícího blázna nevyřítí, pečlivě kontrolovaným hlasem řekl: „Mám plán a potřebuji, abys pomohl.“

Igor se přestal chichotat a šlehl po Zachovi překvapeným pohledem.

Zach na boha ukázal prstem. „Jsi excelentní mág, že?“

„Byl jsem,“ odsekl strýc. „Moje síla je teď minimální. Všechno se spotřebuje na regeneraci. A už nemám vůli to prodlužovat.“   

Zach přikývnul. „Ale kdyby ses dal s někým dohromady, myslíš, že bys ze sebe něco dostal?“

Igor ukázal na svůj obojek – stejný jako ten Zachův. „Tady s tím zařízením jsem odepsaný.  Myslíš, že jsem nezkoušel? Utíkal jsem odtud celkem jedenáctkrát. Pokaždé jsem skončil u otcova trůnu. Měl jsi vidět Faina, jak z toho učurával blahem.“ 

„Právě že ty obojky se budou hodit,“ řekl Zach a zatahal se za ten svůj. „V paměti mám trasu na Bet-Daran. Je to až za Předělem. Sám se přes něj nedostanu. Ale kdybychom se ty a já spojili…“

Igor se vymrštil a vycenil zuby. „Jdeme na to, vidláku!“

 

***