Ani párem volů - 14. kapitola: Hon na Verdevonu
Zach nakráčel do strýcovy kanceláře a zavřel za sebou dveře. Dal si záležet, aby zachoval neutrální výraz. „Hlásím, že podpůrná ohniska na Gluxoru byla zničena, sire.“
Jerejan vypadal, že ho předchozí výbuch zbavil nadbytečné tenze. Pohodlněji se rozvalil v křesle, s úlevným zachroptěním si položil nohy na stůl. Relaxoval, ale skrze škvíry přimhouřených očí Zacha stojícího v povinném postoji a předpisové vzdálenosti dlouho mlčky pozoroval. Zach už věděl, že nezbývá než čekat, až to generála omrzí. Kdyby se ošil, nebo jen sklopil zrak, dal by mu záminku pro další buzeraci. Takže tam stál a zíral na vysokého bledého chlapa s kouřově šedýma očima, přísnou křivkou úst, elegantně tvarovanou bradkou a vojensky nakrátko ostříhanými černými vlasy. Co se fyzického vzhledu týkalo, byli si s Jerejanem natolik podobní, že měl Zach zakázáno nosit vousy a naopak přikázáno mít delší vlasy, aby nedocházelo k záměnám.
„Hm,“ zabručel Jerejan. „Co smrtelníci?“
„Jejich civilizace byla zničena. Už dravské nepodpoří.“
„Nechápu, proč si na tebe Igor pořád stěžuje, Teneviene,“ poznamenal nezvykle krotce Jerejan, „když je vidět, že na likvidaci hnoje jsi ten nejlepší. Tak, tak, gluxorští se naučí znovu svítit loučemi a budou při tom uctívat Nirruvieny.“
Kdyby šlo o akademickou debatu, Zach by namítl, že gluxorští jen poslouchali své bohy. A dravové že původně jen chtěli to, co jim Urval před padesáti lety řádnými dohodami zaručil. Ale byl tolik znechucený tím, jak nezodpovědně se dravové chovali ke svým smrtelníkům, že neměl důvod je hájit. Stejně o akademickou debatu nešlo. Tudíž Zach mlčel a čekal, s čím Jerejan vyrukuje.
Jerejan se zamyšleně podíval na červené složky ležící na jeho stole, zaťukal na ně nehtem a řekl. „Tady mám císařův rozkaz, kterým vrací Bandu Kriplů pod Igorovu kuratelu.“
Zach čekal, že mu generál tu složku podá a pošle ho pryč, ale to se nestalo.
„Když se to spiknutí profláklo,“ pokračoval generál, „preventivně jsme pozavírali všechny, kteří tou dobou měli co dělat v paláci. Civilisty i vojáky.“
To Zach zaznamenal. Asi před rokem „zmizela“ ze dne na den spousta vojáků a úředníků. Tehdy ještě netušil, že všichni pocházejí z Dravské provinicie. Nevšimnul si, že by se někdo na svou pozici vrátil. Vzhledem k metodám, které tam „dole“ používá Denervos, se ani nedivil.
„Spiklence tady v paláci jsme zlikvidovali dřív, než stačili nadělat škodu,“ pokračoval Jerejan a samolibě se usmál. Už nedodal, že vlivem zdejších represálií se nepokoje v provincii rozhořely do masové vzpoury. Ale Zacha ani nenapadlo mu to připomínat. Generál sundal nohy ze stolu a magickým gestem si přivolal lejstro, na kterém se teď skvěla šedá čmouha z jeho podrážky. „Je tu ale jeden případ, který se trochu... ehm, vymkl kontrole. Jeden vězeň během výslechu unikl. Dopadení komplikuje skutečnost, že ta osoba má výcvik agenta. Donedávna patřila mezi elitu. Máme důvod se domnívat, že to ona je hlavou celé rebelie. Tady jsou podklady.“
Zach si papír převzal a rychle přeběhl očima prvních pár řádků:
Verdevonna dru-Essebi. Charakteristika: bohyně. Zařazení: elitní agent. Pozice:Vnitřní ochrana císaře. Věk: osmadvacet standardů...
Původ: Drav, metropole Essebi.
Rodina: otec Utrel dru-Essebi, poslední král Dravů, bůh hojnosti (vnuk Tartarena dru-Essebi, Velkého Vítěze nad živoucími, Zachránce Equízia). Matka Eusel dru-Essebi, bohyně lovu.
Historie: princezna z rodu Dravů v souladu s Dohodami smlouvou č. XXLIII zaslíbena princi Briselovi ab-Nirruvien, vychovávána v sídle říše od věku 11-ti let. Ve věku 15-ti let zasnoubena. Po princově předčasné smrti při incidentu ve Vegemonu adoptována císařem. Na vlastní žádost (ve věku 17-ti let) zařazena do vojenského lycea. Postup do elitní přípravky vojenské kontrarozvědky...“
Zach přestal číst. Už věděl dost. Nasucho polknul. Rychle složil papír na čtyřikrát a zasunul si ho do kapsy, aby nebylo patrné, jak se mu třesou ruce.
„Nějaký dotaz?“ vyštěkl Jerejan.
Zach věděl, že ho ten pazgřivec celou dobu bedlivě sledoval. Pouštěl se na tenký led, ale musel to vědět. „Proč já, sire?“ hlesl. „To si to nemůže vojenská kontrarozvědka pokrýt sama?“
Jerejanova ústa se roztáhla do dravčího úsměvu. „Nemají dostatečný odstup ani motivaci. Zatímco ty... ano.“
Zach zaťal zuby. Moc dobře věděl, o jaké motivaci Jerejan mluví. Jeho životní příběh se dostal i do učebnic. Najít „parchanta“ císařovy dcery Zennony bylo úkolem, na kterém si agenti tajné policie i ti z armádní kontrarozvědky roky lámali zuby. Až přišla pravnučka přeslavného Tartarena, pilná studentka-agentka Verdevonna. V rámci absolventské práce ji napadlo prověřit staré Archenovy kontakty. Získala důvěru leberionské bohyně Domácího krbu Alveny a téměř rok se starala o její „Mlžné koně“.
„Ani nepatřím do vašeho oddělení,“ hlesl skřípavě Zach. Nechtěl s tím mít nic společného. V náhlé panice začal plácat páté přes deváté: „Podle dohody se mám po ukončení mise vrátit na policejní velitelství. Myslel jsem...“ Než to stačil dokončit, už věděl, že to přehnal.
Generálova tvář se zbarvila do nachova. „Tak ty sis myslel! Bastard se zmršeným rodokmenem nemá nárok myslet! Budeš dělat, co se ti řekne, jinak ti ten hnůj, ze kterého jsme tě vytáhli, osobně nacpu do chřtánu! Dokud tu ženskou nechytíš, budeš se zodpovídat přímo mně. Je to i císařova vůle. Igor si snadno najde jiného kripla, o kterého si bude otírat boty. Pokud neuspěješ, stejně se k němu nevrátíš. Poputuješ totiž rovnou k Denervosovi, tak na to nezapomeň.“
„Chápu,“ procedil mezi zuby.
„Ale ty uspěješ,“ ušklíbnul se Jerejan. „Jsi pro její dopadení ten pravý. Nemám pravdu?“
„Ovšem, sire,“ zasyčel.
„Jaký postup navrhuješ?“ vybafnul Jerejan a zvědavě přivřel oči. Ani ho nenapadlo, že by měl dát Zachovi pár hodin na přemýšlení. Chtěl výsledky hned, nejlépe včera.
Zach začal generálovi přednášet plán, který se mu průběžně líhnul v hlavě.
Plná ústa hlíny
Když audience skončila, vypotácel se skrze Konidovu kancelář na chodbu. Tam se opřel o stěnu, aby se vzpamatoval. V hlavě mu hučelo a na hrudi ho tížil mlýnský kámen. Od masakru na Leberionu uplynulo celých deset let, přesto se cítil, jako by to bylo včera. Výchovná kůra u Denervose ho naučila disciplinovaně skrývat pocity a roky pod Igorovým vedením zase tlumit temperament, ale při vzpomínce na hořké zklamání, které mu připravila Verona, sebekontrolu ztrácel.
A oni teď po něm chtějí, aby ji chytil a přivlekl Urvalovi k nohám.
***
Hlasy a kroky blížící se zdálky ho přinutily se vzpamatovat. Odlepil se ode zdi a opustil podlaží armádního štábu. Schody vystoupal jako ve snách. Procházel vstupní dvoranou, mezi davy si razil cestu ven.
„Zachary?“ tiché zvolání by v šumu ostatních hlasů zaniklo, kdyby ho nedoprovázelo drobné bodání, jak mu Krasen magickými prsty na dálku zaťukal na rameno. Zach zvedl hlavu. Princ stál nahoře na galerii. Opíral se o zábradlí a ukazoval palcem nahoru, což znamenalo, že Zacha zve do svého apartmá v nejvyšším podlaží paláce. Zach vůbec netoužil po společnosti, ale Krasen byl jediným členem Urvalovy rodiny, který se k němu choval slušně.
V Krasenově apartmá byl chaos jako vždycky. „Co potřebuješ, Sene? Víš, že sem nahoru nesmím,“ durdil se Zach. Shodil z křesla hromadu knih, aby se měl kam usadit.
„Chtěl jsem tě na pozítří vzít do Ikerionského divadla,“ zaševelil šťastně Krasen a upravil si shrnutou manžetu, neboť i když byl komediantem, vždy chodil oblečený s vybraným vkusem. „Budou dávat premiéru mé nové hry. Igor má cosi na Herbaně, takže by ti to mohlo projít.“
„Moc rád bych šel,“ zalhal procítěně Zach, „ale nemůžu. Dostal jsem další úkol.“
„Tak brzy?“ podivil se Krasen. „Máš přece nárok na odpočinek! Ten Igor je ale zvíře!“
Zach zavrtěl hlavou. „Nevrátili mě zpátky k Igorovi. Zůstávám u Jerejana.“
„Chm,“ uchechtl se Krasen. „Nevím, který z mých bratří je vlastně horší…“
„To je fuk,“ zamručel Zach a podal Krasenovi složené lejstro.
Krasen se posadil a začal nahlas číst: „Verdevonna dru-Essebi. Charakteristika: bohyně. Zařazení: elitní agent. Pozice: Vnitřní ochrana císaře. Věk: osmadvacet standardů… A jejda,“ poznamenal zaraženě. „Co s tím?“
.jpg)
Zach pokrčil rameny. „Musím ji najít. Mám na to přesně rok. Jednou měsíčně budu Jerejanovi podávat hlášení.“
Krasen si elegantně podepřel bradu a zakoulel očima. Zach ho podezíral, že si ta gesta tajně zkouší před zrcadlem a nejspíš to tak bylo. „Je to elitní agentka a výstavní mrcha. Co když se ti to nepodaří?“
Zach ukázal k nablýskané parketové podlaze. „Potom mi můžeš posílat balíčky, abych měl čím nakrmit krysy. Limit je, tuším, jednou za měsíc.“
Krasen nakrčil čelo. „Počkej, to mě zajímá. Čistě ze studijních důvodů, chápeš. Píšu teď jednu hru. Myslel, jsem, že to s balíčky pro krysy, je fáma. Ve skutečnosti jsou určeny pro vězně. Že ano?“
Zach si vjel prsty do vlasů. „Ne. Balíčky jsou skutečně určeny pro krysy. Personál věznice nakrmí krysy žrádlem z balíčku a na pár dní ti dají pokoj.“ To, že se tím proces rituální popravy jen o něco prodlouží, už nedodal. Nechtěl na to myslet.
„To je tak tragické! Ale inspirativní!“ zaúpěl teatrálně Krasen. „Ale ty tu ženskou najdeš a všem nástrahám našich zákeřných příbuzných unikneš! A Lord Drásal o tom napíše skvělou hru.“
„Hlavně, že se bavíš,“ zabručel otráveně Zach. Nemohl Krasenovi říct, že jeho plány jsou naprosto jiné. Takový úkol byl pro něj vlastně darem z nebes. Navíc se mu podařilo Jerejana přesvědčit, aby mu dal přístup do zapovězených oddělení knihoven a archívů. Nevídaný úspěch! Svou žádost odůvodnil tak, že s pečlivě nacvičeným kyselým výrazem pronesl: Chystám se postupovat obdobně jako ona, když hledala mne, sire... čímž tu kreaturu dohnal k výbuchu smíchu a hlavně k udělení generální propustky na období celého jednoho roku do všech archívů a knihoven v říši.
***
