Ani párem volů - 12. kapitola: Fainova Tenata blaženosti a studená sprcha od Igora

26.12.2025 09:13

Cink cin cink…

„Na řadě je kreace z krajky a chrastemu v tónech mořské zeleně.“

Modelka zamotaná v několika vrstvách průsvitného zeleného „nic“ proplouvala po vyvýšené stříbrné lávce umístěné mezi stoly.

„Všimněte si,“ pokračoval moderátor, „jakým způsobem návrhář vyřešil lemování sukně. Roztomile rozverné třásně decentně halí nožky, pokud je nositelka v poklidu, zatímco při chůzi svádivě víří kolem kotníků…“

Hubená a nohatá dívka s očima orámovanýma tlustou zelenou linkou a s účesem měděně zbarvených vlasů trčících v ostrých bodlinkách do všech světových stran se před Zacharym a Fainem rozmáchle otočila kolem své osy a pokračovala dál. Zach tak tak uhnul, když konečky třásní z její sukně prosvištěly těsně kolem jeho nosu. Strnule sledoval, jak se její úzké kostnaté boky vlní. Obvod jejího pasu byl menší než obvod krku. Prsa o velikosti melounů hrozila, že se vyvalí z výstřihu a nějakého zaníceného obdivovatele udusí.

Fain pohodlně rozvalený vedle, poznamenal: „Vidíš ten prvotřídní materiál? Prestižní původ.  Konzervativní výchova. Nejlepší vzdělání. Každá ovládá aspoň dva hudební nástroje. Všechny skvěle tančí. Podmínkou je aspoň jeden titul ze soutěží krásy. Zrovna tahle zrzka vyhrála loňský ročník O sladké půlky. Je to bohyně Svěžího rána z Tarnausu. A vyloženě po tobě jede!“

Zach spolkl rýpavou poznámku na téma: Co asi přinutí bohyni Svěžího rána z Tarnausu, aby se účastnila takové maškarády, a mechanicky přikývnul. Silou mocí se snažil nedávat najevo, jak je otrávený. Nakonec mu vážně nezbude než si jednu z těch ženských vybrat, aby dal Fain pokoj. On o ty kostnaté vyumělkované zjevy nestál. Děvečky z leberionského kravína mu připadaly přitažlivější. Dokonce i ty pouliční děvky, co se potloukají kolem kasáren v Nirruvienu. Tam přesně věděl, co dostane, když zaplatí. Jenže, jak se říká na Leberionu: Darované huse na zobák nehleď.

V jedné věci byl Fain stejný jako Archen. Taky se nedokázal dlouho zlobit. Snad, aby Zachovi vynahradil změnu plánů, hned po večeři mu oznámil, že pro něj má překvapení. V první chvíli byl Zach nakloněný uvěřit, že si to snad Fain s tím Rozumiemem rozmyslel. Byl vyveden z omylu, když ho Fain dovlekl do hotelového salonku. V decentním přítmí se kolem stolků rozmístěných podél dlouhé vyvýšené lávky netrpělivě vrtěli prominentní hoteloví hosté. Fain, jak kolem nich procházel, se jen blahosklonně usmíval a přijímal jejich uctivé pozdravy. Navenek to vedení hotelu prezentuje jako módní přehlídku, ale ve skutečnosti nám nabízí maso do postele, prozradil Zachovi, jakmile je uvaděčka usadila ke stolu s nejlepším výhledem. Zach cítil, jak se na ně ostatní civí. Bylo mu to nepříjemné, ale Fain vypadal jako ryba ve vodě. Z těch grimas si nic nedělej, jsi tu se mnou. Jako císařův tajemník mám přednost volby. Taky si nějakou vyber. Stačí na ni mrknout. Po přehlídce si tě sama najde. Nemusí být jenom jedna…  

Prastrýc měl v této oblasti bohatou praxi. Zach jej viděl mrkat už třikrát. Noc bude rušná. Naštěstí je jejich apartmá rozlehlé a obě ložnice odděluje prostorná hala. Ale možná se hodí, když se Fain s těmi ženskými utahá. S trochou štěstí pak prospí celý den a Zach by se mohl vydat na Rozumiem. Podmínkou je to povolení, které má Fain někde v zavazadlech. Ta jsou nejspíš v jeho hotelové ložnici. Až si tam přivede ty ženské, už nebude šance se k nim dostat. Zach se pomalu zvedl ze židle. Sebere ten papír hned.

„Kam jdeš?“ zamračil se Fain. „Ještě sis žádnou nevybral.“

Zach se zatvářil rozpačitě a pohladil se po strništi na bradě. Před večeří mu Fain řekl, že by se měl oholit. Nechápal, proč. Má dovolenou. Bohatě stačilo, že v Nirruvienu musel chodit hladce oholený, aby si jej nepletli s Jerejanem. „Měl jsi pravdu s těmi vousy,“ řekl a křehce se usmál. „Udělám to, dokud je ještě čas.“

„Na to jsi měl myslet dřív. Než se vrátíš, budou všechny ženské přebrané,“ namítl Fain.

Zach si povzdechl. „Tak mi jednu vyber, prosím.“ 

Fain chápavě zvedl obočí. „Ty se stydíš! A to jsem si myslel, že ses už otrkal. No, tak jo. A kterou chceš?“

„Tu zrzku,“ odfrkl Zach a upaloval pryč. Tak alibi bychom měli. Teď jenom, jestli se podaří papír najít dřív, než Fain s těmi strašáky do zelí dorazí. Potom už to bude snadné. Fain si krákory odvede do postele, Zach nějak vyřeší tu zrzku a potom… tradá na Rozumiem.   

Centrálním tubusem dost širokým, aby se v něm dala rozepnout křídla, Zach vyletěl do podlaží rezervovaného císařskému příbuzenstvu. V kruhové chodbě se minul se dvěma uhihňanými děvčaty. Nejspíš dcerky generála Jerejana a jedné z jeho nesčetných konkubín. Byly tak zabrané do svých věcí, že si Zacha nevšimly. Ne jako ten chlápek, který se vynořil ze dveří tak prudce, že do Zacha narazil. „Pardon,“ vyjekl a polekaně od Zacha odskočil.

„Nic se nestalo,“ zabručel Zach a chystal se jít dál.

Jenže ten chlápek ho chytil za rukáv. „Zachary! Taková náhoda! Zrovinka včera jsem si říkal, jaká je to ostuda, že jsme spolu my dva ještě nemluvili. Vsadím se, že jsi o mě už slyšel. Ale ničemu z toho nevěř.“  Celý byl jako z divokých vajec. Jak mluvil, široce gestikuloval a ještě u toho různě poskakoval. Zachův rukáv pořád držel, takže sebou šili oba. Zach měl aspoň čas si ho prohlédnout. Čupřina rudo plavých vlasů rozcuchaná, jako kdyby se právě vykulil z postele. Světle modré oči těkající ze strany na stranu. Oblečený byl do poněkud umačkaného, vysoce elegantní šedostříbrné košile s bílými puntíky. Rysy jeho ostře formované tváře byly Zachovi povědomé. 

„Jmenuju se sice Krasen,“ řekl chlápek a zdálo se, že předpokládá, že ho Zach na první pohled poznal, „ale dobří přátelé mi říkají Sen.“ Konečně pustil Zachův rukáv a rozhodil paže do stran. „Jsem poetická duše, proto mám poetické jméno!“

„Strýček Krasen?“ vypravil ze sebe Zach. Prostřední Urvalův syn a bratr jeho matky.

Chlápek se rozzářil šťastným úsměvem. „Trefa!“ Zabušil Zachovi na hrudník uniformy a zahlaholil: „Ty a já budeme přátelé, tomu věř! Co tady vůbec děláš?“

Zachovi bylo trapně. Krasen s ním mluvil, jako kdyby spolu od útlého věku pásli krávy. „Jsem tu jako Fainův asistent,“ dodal s vědomím, že má přísně zakázáno komukoliv připomínat své příbuzenské vazby k císařově rodině.

Krasen se uličnicky uchichtl. „Asistuješ při výběru pipinek? Jaká ironie. Vlastně sem patříš mnohem víc, než ten starej prďola.“ Z pootevřených dveří, z kterých před chvílí Krasen vyletěl, se ozval chrchlavý kašel. Krasen se zatvářil provinile. „Jejda, zapomněl jsem, že mám poslání. Můj přítel to včera trochu přehnal s cihusovým šustím, Musím mu sehnat krapet krobolího nálevu, znáš to.“ Ne, to Zach neznal, ale nemínil to otevírat, tak jen toporně přikývnul. Krasen znova bodře plácnul Zacha po rameni. „Musím běžet, Zachu. Brzy se uvidíme!“ A byl pryč.    

Zach přidal do kroku. Už byl skoro u dveří jejich apartmá, když cosi zaslechl za zády. Svištivý zvuk, jako když něco ostrého rozráží vzduch. Pak ucítil bolest mezi lopatkami a obestřela ho tma.

 

Studená sprcha

 

Probudil se s pohledem upřeným na strupatý šedý strop. Takový je v jeho pokoji v kasárnách v Nirruvienu. V první chvíli jej napadlo, že se mu ta epizoda s Oblačnou plošinou a Krajkovým pralesem zdála. Paráda! To znamená, že má dovolenou teprve před sebou… Potom se zavrtěl. Ucítil pálení mezi lopatkami. Konečně se podíval kolem. Ne, není ve svém pokoji, i když kasárna to nepochybně jsou. Ocitl se v base. Ještě nikdy tam zavřený nebyl, zatímco spousta jeho známých už ano. Co se, sakra, stalo? Nechtělo se mu věřit, že by se ta lumpárna v Krajkovém pralese dostala k císaři tak rychle.

Jak tam tak ležel a civěl do stropu, konečně měl příležitost si ten rozhovor s petrofionty v duchu přehrát. Kdo že to mohl Urvalovi pomáhat s magií? Igor ab Nirruvien, Fain a konečně Denervos. O něm organismus řekl, že pochází z Metaprostoru. Nová skutečnost. A ta modro stříbrná záře? Ze změti návrhů ulpěla v paměti zmínka o ztraceném opasku bohyně Reduty, živelných sessilionech z Vajhamu, nějakých haffontech. A Fain se ještě zmínil o Vedonských memoárech a Šlakovém osvitu. Nic z toho Zach neznal. Ale udělá maximum, aby to napravil. Jenom, co se dostane z vězení.

***

 

Igorova pracovna se zdála menší než obvykle. Kromě Zacha a Igora samotného se v ní nacházeli ještě čtyři exoti z vězeňské eskorty pod vedením Zachova pobočníka Khorra. Zach zaraženě zíral na jeho výložky. Khorr býval poručíkem a teď je kapitánem. Každý oddíl smečky má kapitána jen jednoho. U Bandy Kriplů jím byl Zach. Až doposud. Špatně vypadalo i to, že Igor neposlal vojáky pryč.

 

Zatímco Zachary promýšlel svoje vyhlídky v nehybném postoji před šéfovým stolem a vojáci se opírali o zdi kolem dveří, Igor ab-Nirruvien si pročítal nějaké papíry a mezitím listoval v tlustém svazku, který vypadal jako slovník. Papíry postupně vytahoval ze sytě zelené ošuntělé knihy. Byla tatáž, kterou Zach před nástupem na dovolenou strčil do šuplíku. Trvalo to věky. Zachovi dělalo potíže stát klidně, ale věděl, že by nebylo moudré dávat další záminky ke kritice, když už tak to vypadalo dost špatně.

„Překlad z konvejštiny vyžaduje trpělivost a disciplínu,“ zabručel konečně Igor. Poklepal na odstavec v knize a pak zapsal několik slov na čistý papír před sebou. Pak zvedl hlavu a podíval se nikoliv na Zacha, ale na přítomné vojáky a řekl: „Trpělivost a disciplína, pánové,“ povzdechl si. „To je, oč tu běží. Právě tyto ctnosti tvorům s pochybným původem nejvíce chybí. Jeden by věřil, že když je vytáhnete z Denervosovy nápravny, budou dělat všechno možné, aby se tam nevrátili. Mno. Nemohl jsem čekat zázraky od někoho, kdo poklízel prasata. Ale jistá optimistická očekávání jsem měl, to mi nikdo nemůže mít za zlé.“ Odložil pero, pohodlně se opřel a propletl prsty, jako kdyby se chystal dál hlubokomyslně rozjímat. Vojáci se odlepili od zdi, ale setrvali ve vyčkávavém postoji. Nikdo z nich nebyl tak hloupý, aby na to oslovení zareagoval. Bylo jasné, že konverzaci od nich Igor nečeká. Byl to jeho obvyklý způsob, jak zajistit, aby se to, co řekne, zaručeně rozneslo.

Konečně se Igor podíval na Zacha. Jeho oči s jasně fialovými duhovkami žíhanými stříbrem se potměšile leskly. Zach ucítil, jak se ho dotýká mentální vlna. Jen zlehka, jako když se přílivová voda rozlévá po písčité pláži. Málokterý tvor žijící v říši Mlžného roje takový nátlak snesl. Igor oplýval takovou mocí, že přinutil mluvit i němého. Slabším povahám se prohrabával v paměti jako v šuplíku s příbory, těm odolnějším vsugeroval takový strach, že ho ještě prosili, aby je vyslechl. Smrtelníci pod Igorovým pohledem většinou umírali, běsové zvraceli krev, démoni a dokonce i někteří bohové upadali do mdlob. Totéž, co Igor, prý dokázala i Zennona, Zachova matka. Možná právě proto byl Zach vůči Igorovým psychickým útokům imunní. Jen při prvním setkání v Denervosově ústavu, Igorově vpádu podlehl, když ještě netušil, co se děje. Nikdy víc už se tak nestalo. Stejně jako jindy to byla z Igorovy strany zkouška. Zach ji trpělivě snášel, navenek klidný jako balvan na pláži.

Igor mentální výpad stáhl, vstal a pokýval hlavou. „Teneviene, Teneviene. Dezerce z výkonu služby. Absence v práci. Nesplnění zadaného úkolu ve stanoveném termínu. V neposlední řadě nepovolený výlet na Krox za účelem mrzkých a mravně pokleslých radovánek. Co jen s tebou mám dělat?“

„Pět dní dopředu, sire, jsem vám odhlásil nástup na řádnou dovolenou,“ řekl prkenným tónem Zach. Někde odspoda z šerých hlubin jeho osobnosti, z míst, do kterých se běžně neodvažoval, se sbíral vztek. Věděl, že ho nemůže pustit ven. Pokud ho neovládne, všechny jeho plány budou v prachu. „Předpokládal jsem,“ pokračoval, „že ten úkol s překladem, jste mi zadal s vědomím, že ho splním až po návratu.“

Igor si založil paže na prsou a prskl: „Tak tys předpokládal?“

„Ano, sire,“ řekl pevně Zach.

Igor znechuceně nakrčil nos: „Nejsem povinný si pamatovat, co mi nějaký poskok na půl úst oznámí. Od toho mám tajemníka. Jeho úkolem, tedy tvým úkolem, bylo, mi tu dovolenou připomenout ve chvíli, když jsem ti Kebhesi kodex přinesl k překladu. Ale ty ne. V obavě, že ti tu vysněnou dovolenou odložím, jsi držel hubu, že?“

„Už jste mi ji odložil čtyřikrát, sire,“ ohradil se skřípavě Zach. V reakci na jeho prohlášení se vojáci u stěn ještě víc narovnali. V tvářích se jim zrcadlilo zděšení typu: Ten blázen si koleduje o rošt.  

V kanceláři bylo ticho, jak v trůnní síni před příchodem Urvala. Když si Khorr nervozitou přešlápnul a jeho zbraň cinkla o kamennou stěnu, znělo to jako rána kladivem.

„Tvrdím, že to bylo nedorozumění,“ řekl do toho ticha Zach. „Pokud se vám mé jednání jeví jako chybné, sire, je to váš názor.“

Vojáci u dveří se syčivě nadechli. Teď už se dalo čekat cokoliv.

Igor na Zacha upřeně hleděl. Po nekonečně dlouhé chvíli uvážlivým tónem prohlásil: „Zachary ab-Teneviene, za ignoranci a mizernou komunikaci s nadřízeným vám za trest snižuji důstojnickou hodnost o jeden stupeň. Za svévolné opuštění pracoviště uděluji jeden rok domácího vězení. Veškerý pohyb omezen na trasu kasárna – kancelář – výcvikový prostor. Žádné návštěvy u prastrýce Faina. Žádné šukání s děvkami v křoví za cvičákem. Žádné výpravy do hanbinců v Dolním městě! Váš soukromý život dneškem přestává existovat. Srovnejte se s tím.“

„Můj soukromý život?“ vyjekl Zach. „Copak jsem tady, v Nirruvienu, nějaký měl?“ Věděl, že měl mlčet. Ale prostě si nemohl pomoct.

Igor se jízlivě zašklebil. „A za arogantní jednání přidávám oficiální výtku s výstrahou. Je vám snad jasné, co to znamená.  Při opětovném pochybení by následoval rošt. Tak si dejte pozor, poručíku.“ Ukázal na kodex a na Krombochův slovník. „Toto si odneste a okamžitě se pusťte do práce.“

Zach ty věci pečlivě posbíral a kráčel s nimi ke dveřím. Dával si záležet, aby se u toho nevhodně nešklebil. Jeho vztek se přetavil do ironie. Domácí vězení? Vždyť to nebude jiné, než to, co předtím. Z kapitána poručíkem? To je toho. Popravdě nechápal, k čemu tu šaškárnu Igor vyvolal. Kdyby se ho chtěl zbavit jednou provždy, měl perfektní příležitost. A kdyby skutečně chtěl Zacha poslat na rošt, udělal by to kdykoliv předtím a žádnou záminku by nepotřeboval. Proč Igor udělal z pouhého nedorozumění kárný případ a proč potom nechal Zacha vyklouznout tak snadno?  Že by to bylo proto, že navzdory antipatiím, preferuje efektivitu?

Exoti u dveří už se nemohli dočkat, až budou propuštěni. Hleděli na Zacha jako na blázna, který nedopatřením unikl jisté smrti. Těsně, než vzal Zachary za kliku, se otočil. „Můžu mít dotaz, sire?“

„Co ještě?“ zapředl Igor.

Zach blýskl pohledem na vynervovaného Khorra a pevně se Igorovi podíval do očí. „Jestliže jsem degradovaný, znamená to, že už nejsem vaším tajemníkem?“

 Igor se zamračil a jeho ústa se stáhla do tenké linky. Jeho ramena se napjala. Z každého kousku jeho bytosti sálalo pobouření. Připomínal vulkán před výbuchem.

„Ptám se jen proto, sire,“ dodal rychle Zach, „že nevím, kam si mám tu práci přestěhovat, pokud se v mé kanceláři zabydlí kapitán Khorr.“

„To by se vám líbilo!“ štěkl Igor. „Aby vaši práci za vás dělal někdo jiný! Nic takového. Budete dřít, až z vás bude kapat krev! Ať už vás tu nevidím!“

Zach pokrčil rameny a odešel do své staré kanceláře. Pokud tomu dobře rozuměl, je pořád Igorovým tajemníkem. To znamená, že může i nadále chodit do archívu.

***

Následující rok se Zach snažil na sebe neupozorňovat. Veškerý čas trávil prací. Doprovázel šéfa na jednání, pořizoval zápisy, dělal abstrakty z listin.  Kdykoliv se Igor vzdálil mimo palác, což ale bývalo zřídka, zavíral se Zach v archívu a hledal zmínky o sessilionech z Vajhamu nebo Šlakovém osvitu.

Ze Zápisků z válek Sacénských se mu podařilo zjistit, jak fungovala Aura nepřemožitelnosti bohyně Reduty. V legendě o Krovochovi našel zmínku o haffontech. Z Bebenina bestiáře nastudoval, na jakém principu sdílejí magii sessilionští běsové. Mimo jiné se naučil obstojně konvejsky, což se pak hodilo při studiu Zápisů z Haffontího koncilu. Zatím neměl představu, který z magických posilovačů moci Urval proti Archenovi použil, ale pracoval na tom.    

Jedinou světlou výjimkou ze Zachovy každodennosti byly Krasenovy návštěvy. Krasen se na velitelství objevil jako velká voda. Přece jsem ti slíbil, že budeme přátelé! A když má můj přítel potíže, přece se na něj nevykašlu! Co je to rok basy? Jsem tu od toho, abych ti ho zpříjemnil!

Jako jediný z matčiných sourozenců, se právě Krasen k Zachovi choval jako skutečný příbuzný. Zajímal se o jeho názory a pocity a nerozpakoval se dělit o ty svoje. Možná to bylo tím, že i on byl outsiderem. Jeho největší vášní bylo divadlo. Napsal desítky divadelních her, které se hrály na prknech těch nejzapadlejších divadel po celé říši. Nevybíravě v nich komentoval společenské dění. Nebylo divu, že většinu jeho her dal Igorův úřad zakázat. Otec  i nejbližší rodina o Krasenově „podvratné“ činnosti věděli, ale protože jako autor používal pseudonym Lord Drásal, se skřípáním zubů mu to trpěli. Stejně tak mu trpěli jeho intimní vztah s Jarvilem, bohem lesních zvířat z Herbany. „Přátelství“ s „tím bastardem“, jak nejčastěji titulovali Zacha, už byla jen nevýznamná maličkost. Zacha divadlo nepřitahovalo a Krasenovy obšírné monology o dramaturgii nebo scénickém tanci ho neskutečně otravovaly. Přesto měl bezprostředního a ztřeštěného Krasena docela rád. Ne, že by mu věřil, protože nevěřil nikomu. Bral Krasena s rezervou, protože věděl, že dramatik svými rebelskými kousky vlastně nic neriskuje.

Krasen byl zábavný a vtipný kumpán. Chodil k Zachovi do kanceláře s železnou pravidelností jednou týdně. Naučil ho hrát stolní skrabiol, přinesl mu sadu na hledání babozuších kukel, nosil plakáty nahotinek z premiér. Pomocí dortíků z Voňavé cukrárny nebo nové várky vtipů běsa Děsouna vtahoval do konverzace i takové škarohlídy jako byl Passen Čmuchal. V ponurých prostorách velitelství se ozýval smích a Igora to nepředstavitelně dráždilo. Tvrdil, že lehkomyslné kratochvíle podlamují disciplínu mužstva. Zacha ven ale pouštět nechtěl, tak musel Krasenovu přítomnost snést. A Krasen si Igorův vztek spokojeně užíval.  

Fain poslal Zachovi dopis:

Drahý chlapče,

opravdu mě mrzí, že se ta dovolená tak zvrtla. Vážně jsi mi měl říct, že ti ji tvůj nadřízený odložil. Taková lapálie. Ale nevěš hlavu, rok uteče jako voda. Potom se osobně postarám, aby ti tu dlouho odpíranou dovolenou umožnili. Dám to princi Igorovi písemně. Jako tvůj jediný příbuzný mám přece právo i povinnost se o tebe postarat.

Zdraví Tě Tvůj prastrýc Fain

PS:  To, malé nedopatření, které se nám přihodilo cestou na Krox, si nechej pro sebe.

To znamenalo, že Fain nějak zařídil, aby pozorovatelé o Zachově vpádu do Krajkového pralesa mlčeli.

Když roční trest uplynul, dostal Zachary zpět kapitánskou hodnost, zatímco Khorr se nepříliš nadšeně vrátil na post pobočníka. Na Zachově pracovním vytížení se mnoho nezměnilo. Ani tu dovolenou nedostal. Navzdory oficiální žádosti, kterou Fain skutečně poslal. Igor žádost s přehledem zamítl a se zlomyslností sobě vlastní ono zamítnutí Zachovi osobně nadiktoval. Stálo tam, že není v zájmu říše, aby se Tenevien potuloval bez seriózního dozoru po systémech. Když bylo diktování u konce, Zach zaslechl, jak si Igor sám pro sebe cosi mumlá pod nosem. Říkal cosi o tom, že nebude pouštět chiméru z řetězu. Igor nikdy nedělal věci bez účelu. Zach tedy usoudil, že ta slova patřila jemu a že Igor chtěl, aby je slyšel.

Časem Igor v přísném hlídání Zachova režimu trochu polevil. Občas mu dovolil navštívit Faina a se skřípáním zubů ho pouštěl ven s Krasenem do divadel a galerií a bordelů Dolního města. Nikdy si ale neodpustil poznámku odsuzující jejich pokleslý životní styl.   

***