Ani párem volů - 10. kapitola: Tajné plány
Na Zachův stůl přiletěl zaprášený sytě zelený svazek. Kniha byla poničená. Vypadávaly z ní listy, zažloutlé a umolousané, popsané hranatým konvejským písmem.
.jpg)
„Kebhesi Kodex s komentářem,“ zaznělo od dveří. Igor s rukama založenýma na prsou se opíral o veřeje. „Obsahuje shrnutí krize kolem Vzpoury živoucích od Kli-sea Varadena. Přelož to a udělej abstrakt. Zaměř se zejména na kapitolu nazvanou Strategie proti uchvatitelům a pak na pasáže popisující personální složení Ohniska odporu. Na obtížnější výrazy si vezmi Krombochův slovník. Je v archívu v sekci C3. Dívej se do spodních pater šteláře, jako kdybys hledal zaběhlou slepici. A ne aby sis vymýšlel nová slova jako minule. Máš na to dva dny.“ Vzápětí byl Igor pryč. Někdy se pohyboval tak rychle, že jeho příchod i odchod ostatní nezaznamenali.
„Jistě, sire,“ odpověděl pohřebním tónem Zach. Nemělo smysl se bránit, že na takovou práci nemá potřebnou kvalifikaci a že to v termínu nestihne. Šéf by mu odpověděl, že ignorant jeho kalibru by se měl zalykat vděkem, že dostává příležitost si vzdělání o té hrozivé vzpouře doplnit.
Zach vzal Kebhesi kodex do rukou. Obsah se týkal událostí, o kterých se v kadetce učil jen zběžně. Mnohem více o tom věděl od Faina, protože se to týkalo jeho oblíbeného historického období. Oč v té vzpouře šlo? Došlo k ní dávno předtím, než Archen založil Říši Mlžného roje. Tehdejší univerzum sestávalo z tisíců světů a soustav. Civilizace nesmrtelných se navzájem nestýkaly, spíše spolu bojovaly. Mezi myriádami světů se vyskytl jeden, jehož bohové byli líní a o své smrtelníky se nestarali. Lidé na ně přestali věřit a tito bohové vyvanuli. Následkem té ztráty lidé uvěřili, že jedině taková existence je skutečná a správná, pokud je členěná rozením a umíráním. Individuum zaniká, ale vědomosti se předávají prostřednictvím kolektivní paměti do dalších generací. Aby se odlišili, sami sebe nazvali živoucími. Zaměřili se na vědu a techniku. Naučili se měnit svou biologickou podstatu, aniž by při tom využili magii. Vyvinuli stroje, v kterých se přemisťovali z jednoho světa na druhý, zakládali kolonie, těžili suroviny. Bohové z okolních soustav na ně hleděli s pobavením. Technologie jim připadaly exotické a osvěžující. Nevšimli si, že živoucí souběžně s technologiemi šíří ideologii, podle které jen smrtelné bytosti s uzavřeným životním cyklem mají právo na životní prostor, zatímco nesmrtelní by měli být zničeni.
Za necelých sto let se „Enkláva Živoucích“ rozbujela do útvaru zahrnujícího desítky soustav. Při expanzi si pečlivě vybírali jen světy bez bohů. Likvidovali, zotročovali a vyháněli původní dlouhověké obyvatelstvo, démony, jinády, vartareny, běsy. Nikoho to nezajímalo, dokud živoucí nevyrazili do boje proti bohům. A tehdy se ukázalo, že mají zbraně, na které je magie krátká.
Nesmrtelní se vzpamatovali na poslední chvíli, v den Velkého Zlomu. Sjednotil je Tartaren dru-Essebi, král z božské rasy dravů. To on přišel s nápadem použít proti živoucím jejich vlastní metody – technologii. Trvalo téměř sto let, než se nesmrtelným podařilo drzé živoucí porazit. Tartaren v bojích padl. Vzpoura živoucích a následné války způsobily univerzu takové ztráty, že historickou epochu, která následovala, nazvali Dobou Temna.
Současné civilizace smrtelníků si na vzpouru nepamatují. Nesmrtelní je drží pod kontrolou, aby se historie neopakovala. Pokaždé, když se lidé s technickým pokrokem dostanou ke spalovacímu motoru, jsou zastaveni a vráceni o několik staletí nazpět. Stačí menší zemětřesení nebo potopa. Dozor zastřešuje Úřad pro dohled nad aktivitami smrtelníků, založený v Tenevienské éře.
Zach neměl tušení, k čemu Igor ten překlad z konvejštiny potřebuje, když v archívu na horní polici leží verze téže knihy vytištěná v mnohem lépe srozumitelné netejštině. Opatrně nastrkal vypadlé listy nazpět do desek a šoupnul knihu do šuplíku. Přesně za hodinu nastupuje na dlouho odkládanou dovolenou! V návalu zodpovědnosti měl cukání to šéfovi připomenout, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Pokud Igor na tu dovolenou zapomněl, určitě mu to dojde, když se Zach zítra ráno nedostaví. Snadno si odvodí, že překlad dostane za dva dny po Zachově návratu a ani o minutu později.
Po roce buzerace první skutečné volno! Zach už se nemohl dočkat. Konečně se podívá do Krajkového pralesa na Šedé Mlhavé, projde Bránou Povznesených na Rozumiemu, prohlédne si jijincové laguny na Firochu.
Nehledal exotiku, ale informace. Na Šedé Mlhavé žije poslední zachovalá populace krystalických petrofiontů. Je to trvale se obrozující inteligentní superorganismus a obrůstá celou planetu. Protože má tendenci expandovat do prostoru, je Šedá Mlhavá ohrazena perleťově zbarveným silovým polem, z něhož se odvíjí její název. Na Rozumiemu jsou trosky civilizace mudrů. Tato vzácná rasa uhlíkatých hominidů zanikla během válek s živoucími, ale její hlasy a zvuky jsou stále dostupné. Nejsou za tím žádní duchové. Jde o mnohokrát násobenou ozvěnu zvukových záznamů, ze starých ale dosud funkčních technických zařízení, která jsou zavátá pískem. S trochou trpělivosti lze poslouchat rozhovory i dlouhé příběhy. Zdrojem energie těch zařízení je samotné jádro planety. Zach o petrofiontech z Šedé Mlhavé a mudrech z Rozumiemu přečetl snad všechno, co se dalo v Igorově archívu najít. Důležité pro něj bylo, že jazyk „mudrovských ozvěn“ je starší formou obecně používané Inidejštiny a jazyk petrofiontů z Šedé Mlhavé je jeho variací.
Od první chvíle, co u Igora nastoupil, hledal cokoliv, co by mu pomohlo rozšířit vzdělání z kadetky. Cítil, že potřebuje pochopit, na jakých principech tento svět funguje, protože jinak se z místa nepohne. A kam že se chtěl pohnout? Tím si zatím nebyl tak docela jistý.
Když se Zach se svými cestovními plány nedávno svěřil Fainovi, ten se chytal za hlavu. Šedá Mlhavá a Rozumiem? Ty světy patří do režimu řízené klauzury. Nikdo vyjma osob císařem prověřených na ně nesmí. A co je tam tak zajímavého, že to musíš vidět osobně? Vždyť si o tom můžeš něco přečíst. Co kdybychom si objednali apartmá v Paláci Blaženosti na Kroxu? Nebylo by to příjemnější, než obrážet nepřístupné destinace a hledat na nich… co vlastně?
Zacha ani nenapadlo Fainovi své důvody přiznat. Už tak se musel smířit s tím, že mu Fain bude na cestách dělat společnost. Nemůžu tě nechat toulat bez dozoru, hochu. Vůbec netušíš, jak intenzivně tě všichni ti zastydlí kariéristi kolem trůnu sledují. Zach se s tím smířil, ale co se týká cestovních plánů, trval na svém. Prastrýc tedy přišel s kompromisem: Když jinak nedáš, zastavíme se na Šedé Mlhavé cestou na Krox. Aspoň se osobně přesvědčíš, že tam nic k vidění není. Povolení seženu s odkazem na kontrolní činnost. To by mohlo projít.
