Zpovězený skok - recenze 4. svazku série Kchrat
Recenzi napsala Miroslava Dvořáková
Šachtrané před dvanácti sty lety bojovali s nepřátelskou rasou jakchtanoidů. Za cenu obrovských ztrát nepřátele vytlačili ze svého území a poučeni drastickým průběhem války vyvinuli dokonalé vesmírné vojáky, předurčené k ostraze hranic. Za celá staletí se jim ale nepodařilo proniknout za Stříbrnou mlhovinu, odkud na jejich území nepřátelé prostřednictvím neznámé technologie pronikali a ještě čas od času pronikají.
Rašchet, mladý genetický upravený voják patnácté generace na první bojové misi v hraničním území zaútočí na cizí loď s cílem ji zničit. Je zraněn a nestihne spustit samodestrukční mechanismus svého skafandru. Místo aby hrdinně zemřel, je odvlečen na území nepřítele, kde zjišťuje, že obávaní jakchtanoidé už dávno neexistují. Lodě, které se čas od času objeví v hraničním území, patří civilistům.
Rašchet se seznamuje s obyvateli světů Spojenecké spirály. Jejich obyvatelé tartakové, swatkiriané a nasgiové mají článkovaná těla, dorozumívají se klapáním kusadel, ale především ovládají vyspělou technologii prostorového skoku. Na šachtrany a jejich přidružené spojence, kteří dříve útočí, než mluví, pohlížejí jako na primitivní démony, proto se o komunikaci ani nepokoušejí.
Po překonání počáteční nedůvěry se Rašchet spřátelí s doktorkou Naltaki, pilotem Drakarim, a vybuduje si speciální citové pouto s mladou míšenkou Šitaki. Přátelé chtějí ukončit staletí nedorozumění s šachtrany. Chtějí Rašchetovi pomoci s návratem domů a využít jej k navázání komunikace. Elity Spojenecké spirály ale o takové řešení nestojí. Mají dost práce s řešením vzájemných formálních rasových předsudků, mocenských cílů a obchodních sporů.
Příběh je hutný a komplikovaný, autorka nešetří detaily. Na více než osmi stech stranách dává čtenáři nahlédnout do životů obyvatel Spojenecké spirály. Tartakové, swatkiriané a nasgiové řeší rasovou čistotu, ostrakizují míšence, pranýřují genetické manipulace. Šachtrani, etaquenové a další rasy z šachtranské strany si naopak geneticky upravených bytostí považují. Ale ukazuje se, že až na anatomické odlišnosti a různé kulturní zvyklosti se bytosti z opačných konců Stříbrné mlhoviny zase tolik neliší. Obě protichůdné skupiny si totiž cení lásky a přátelství, obě skupiny si váží rodiny a bezpečí. Stejně tak holdují obě protichůdné skupiny nešvarům v podobě arogance, neochoty o porozumění a odmítání práva na odlišný názor, čímž se příběh stává prudce aktuálním i pro naši pozemskou současnost.
Velmi pečlivě autorka pracuje s psychologií postav. Rašchet se zpočátku pokládá za zrádce své rasy, protože selhal, když upadl do zajetí a dal "nepřátelům" možnost studovat jeho bojovou výbavu. Do zajetí upadl jako velmi mladý a mnoho let prožil na území pomyslných nepřátel. Prodělává osobnostní zrání, které je zprostředkováno přirozeně a srozumitelně. Nikdy nepřestal být vojákem, ale jeho vnímání reality se rozšířilo. Získaný nadhled mu umožní rozumně vyhodnotit krizové situace při setkání s pozemšťanem Johnem.
"Mohl bych toho muže zabít, a ukrást mu nářadí? ptal se sám sebe… Další možností by byla komunikace. To by ale odhalil svoji civilizaci ještě dřív a mnohem víc. Šachtrané se o lidskou rasu prozatím nezajímali…" (Zapovězený skok, str. 449)
Další zajímavou postavou je doktorka Naltaki, čistokrevná příslušnice rasy tartaků. V složitých společenských poměrech čelí nepochopení a odmítání elit Spirály, když se je snaží přesvědčit, že by zajatý šachtran mohl napomoci vyřešit staletí nedorozumění. Mladá míšenka Šitaki se touží stát první velvyslankyní Spirály, která bude komunikovat s netvory z odvráceného konce Stříbrné mlhoviny. Musí své plány přehodnotit, protože společnost Spirály ještě není připravená akceptovat velvyslance smíšeného původu. Lidský geolog Simons po smrti obou kolegů nejdříve překonává hrůzu z osamocení na pusté planetce a později i z Rašcheta, protože jeho anatomie tolik připomíná vesmírné vražedné monstrum ze sto let starého filmu.
"Znaveně zavřel oči. Nebojuj se životem. Nikdy nemůžeš vyhrát. Je to boj se sebou samým." (Zapovězený skok, strana 552)
Zapovězený skok je v pořadí čtvrtým románem z cyklu Kchrat. Příběh vrací čtenáře do minulosti, a začíná 27 let před ztroskotáním pozemšťanky Erin Marthenové na šachtranském území, což je popsáno v prvním dílu cyklu Nejasné hranice. Skoky v časových liniích se v knize Zapovězený skok vyskytují často. Na jedné straně se tím zvyšuje napětí a osvěžuje dynamika vyprávění, ale na straně druhé to činí děj méně přehledným. Nutí to čtenáře, aby se vracel k již přečteným epizodám a ověřil si, že souslednosti pochopil správně.
Nejvíce mě okouzlily epizody, v kterých autorka představuje mytologii tartaků, zejména mýtus o trojici měsíců Tri-ka-tir nad Tarthakhati. Nápaditě a barvitě dokázala vykreslit kulturní specifika reprezentantů jednajících národů. Stejně tak mě zaujalo etaquenské rodinné zázemí samotného Rašcheta. Líbily se mi dialogy mezi pozemšťanem a Rašchetem, dvou trosečníků v pustině, kteří se dokázali vzájemně nezabít. Kchrat, oblíbený hrdina z předchozích dílů série, se sice projeví až na posledních stránkách románu, ale Rašchetův mnoharozměrný příběh tomu Kchratovu skvěle konkuruje.
Knihu mohu doporučit všem příznivcům epické, hutné, komplikované, velmi originální a vrstevnaté sci-fi.