Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 9: Žeryví díry

"Budeme bojovat, dokud to půjde," zavrčel Dexey, když po nekonečně dlouhém sestupu do temnot stanuli v nejhlubší úrovni vahanského podzemí, které už dobrých šest set let nikdo nenavštívil. "Partyzánská válka, taky válka."

A pak běželi úzkou klikatou chodbou proraženou ve skalnatém masívu. Říkají tomu žerywí díry. Jsou uloženy mnohem hlouběji pod standardní obytnou a průmyslovou infrastrukturou. Jak příhodné. Jakýsi Dexeyův předek se prý postaral, aby veškeré zmínky o této prehistorické dopravní síti z knihoven zmizely.

Dus, dus, dus.

Tay Wen běžel první, za ním Dexey. Danny průvod uzavíral, a měl co dělat, aby udržel tempo, a aby se vyhýbal vyčnívajícím kusům skal. Hlavou mu vířily pocity a domněnky. Díru do hlavy a polámané kosti nepotřebuje. Tady dole by každé zranění museli léčit jen pomocí bazální magie. Na rozhraní a napojení na pleteň tu spoléhat nejde. Axionitová hornina dominantně zastoupená v podloží veškeré propojení blokuje, stejně tak znemožňuje telepatickou komunikaci všeho druhu.

Křach. Dany se zarazil o Dexeyova záda, protože ten se prudce zastavil.

"Tudy to nepůjde," zahulákal Tay. "Ta chodba je zasypaná!"

"Tak to jsme v prdeli, vašnosti," zasípal Dexey.

Dannavion se rozkašlal a vyplivl chuchvalec černých slin. Normálně by ve tmě viděl. Ale zde to znemožňoval vibracemi rozptýlený prach. V úzkém tunelu postupovali jeden za druhým, a ještě rameny drhli o stěny. Položil ruku na kámen a skrze výztuhu rukavice ucítil, jak se podloží chvěje pod náporem dopadajících bomb. Tady, v žerywích dírách, to vnímají jako vzdálené dunění, ale o dva ektereny výš, v běžné tunelové síti panuje hotové dopuštění. Vybavila se mu zavalená sloj v kallesijských horách, když ležel pod kamením. Drásavý mráz a bolest. Silou vůle zatlačil ty vzpomínky nazpět

"Musíme zpátky, dokud to ještě jde," zahuhlal generál.

"Nemyslíš zpátky jako že se vzdáme, že ne?" ujišťoval se kousavě Tay. V šedém barevném spektru Danny zahlédl jeho křivý úsměv.

"Ony tě ty vtípky přejdou," houkl na Taye tchán. Obrátil se na Dannyho: "Musíš jít první. Až narazíš na první křižovatku, prohodíme si pořadí."

"Změna cíle?" zeptal se Dany a vykročil na zpáteční cestu.

Původně měli namířeno do rezervního skladu, který nebyl součástí běžných map. Po kataklyzmatu zůstal poničený, a ještě ho nestačili zrevidovat, protože v něm bylo jen staré nepotřebné haraburdí, jak konstatoval expert na vojenské stavby Hairon. Kde je mu asi konec?

"Mám v záloze starý bunkr ve Warhofenu," ozval se Dexey. "Bývaly tam rezervní palivové nádrže. Zůstaly z časů, kdy naše lodě lítávaly na obohacené ewarium. Je to na opačné polokouli, ale jak se dostaneme z axionitového masívu, zkusíme to divokým portálem. To stihneme, než zadrátovanci všude naserou snímače a čidla. Musíme být rychlejší než oni."

Dannavion sípavě dýchal, disciplinovaně postupoval tunelem, a jeho mysl pracně vstřebávala události posledních úderů.

Zadrátovanci.

Zaútočili bez varování. Porušili všechny válečné protokoly civilizovaného světa. Během chvilky se vynořili z hyperprostoru a začali hromadně ostřelovat pozorovací satelity.

Vpád cizí techniky na orbitu zaznamenala hlídková stanoviště a spustila poplach. Danny se tou dobou poflakoval v Rikově bytě v nejvyšším podlaží podzemního sídla Generality. Jakmile zaslechl sirény, seběhl o patro níž, do Centrální pozorovatelny. U dveří se srazil s Dexeyem a Tay Wenem, kteří byli toho času právě v budově.

V pozorovatelně panoval chaos. Službu konající dispečeři sledovali záznamy ze satelitů, které útočníci ještě nestihli zlikvidovat, a bezmocně kleli. Čtyři těžké sunnisenské křižníky právě trhaly na kusy osamocený vahanský bitevník, další se spouštěly do stratosféry. Za normálních okolností by něco takového nebylo možné. Při první známce napadení by proti cizím strojům vystřelily automaticky naváděné rakety z podzemních sil. Ale obranný systém vzal při kataklyzmatu za své a ten nový byl ve výstavbě.

Když Skollové pronikali na povrch, cíleně vybírali místa, kde byla kvederická síť poškozená. Stejně tak věděli, kam zaútočit a jak, aby to bolelo nejvíc. První bomby prorážely terén a dopadaly do podzemí na energetická zařízení, továrny a sklady. Následně se v chodbách a jeskyních Kerrhanu začal šířit omračující plyn. Šlo to strašně rychle.

Prostředky k obraně a ochraně měli jenom vojáci, co se vrátili z misí. Tehdy se ještě nevědělo, že skollové mají v rukávu jedovatý plyn, ani že ho použijí v masovém měřítku. Vojáky před takovým ohrožením naštěstí chránily generátory skvapového pole zabudované v hrudních štítech uniforem. Ty, které útok zastihl v plné polní, si vzal na povel Dan Adon a vyrazil s nimi na povrch ostřelovat přistávající lodě. Získáme vám trochu času, abyste se mohli stáhnout a vymyslet co dál, referoval Dexeyovi ve svém posledním hlášení. Dexey Rapla nezastavil, protože mu bylo jasné, že by ho neposlechl.

Jenom díky příruční monitorovací technice narychlo sestavené jednotky v Pozorovatelně Generality viděli, že Rapl zemřel jako hrdina a s ním i valná většina jeho vojáků. Všechno zbytečně. Před takovou přesilou nemohli Vahan ubránit. A nebyla tu ani šance na zachraňování toho času nevyzbrojeného obyvatelstva podzemního světa, když všichni padali do mrákot. Není to jedovaté, zahlásila Tayovi do monikátoru doktorka Bea. Ale zpomaluje to metabolismus a nejspíš i blokuje rozhra…

Pak se spojení přerušilo, protože i ona zřejmě odpadla. To bylo naposledy, co Tay Wen svou ženu slyšel a mohl jen doufat, že s ní nepřátelé budou zacházet slušně.

Bomby necílily na povrchové instalace, ale probíjely se do tunelů a průmyslových provozů a teprve tam explodovaly. Naváděcí třífázové devastátory, popsal sunnisenské zbraně Tay Wen. Opancéřované nosiče prorazí terén, proniknou do podzemí. Tam odhodí pancíř a vystřelí rakety, které jsou programově naváděné na konkrétní stavby a zařízení. Nakonec devastátory uvolní dálkově ovládané levitony, které zamoří podzemní systém narkotizačním plynem.

I když nepřátelské rušičky informační systém totálně zablokovaly, některé monitory v Pozorovatelně stále zobrazovaly záznamy z podzemí. Dany na nich sledoval, jak muži, ženy a děti v obytné zóně klesají k zemi, a nemohl s tím nic dělat. Informace o dění v průmyslových sektorech byly nedostupné, protože čidla vzala za své vlivem výbuchů. Mohli si jen představovat ty hromady zraněných a mrtvých.

Pak agresoři spojení obnovili, a vyzvali velení Vahanských ozbrojených sil k totální kapitulaci. Dexey s tay Wenem se museli mentálně odpoutat od svých příbuzných, a soustředit se na ústup. Danny jako major glennesijské armády dobře chápal, že ústup v takové situaci není známkou porážky. Velitelé nesmějí padnout do zajetí, aby mohli později jednat. Zatímco se Tay marně pokoušel teleemitorem spojit s operačním střediskem na opačné polokouli, Danny narychlo strhával sběratelské paprskomety ze zdí svého pokoje. Dexey zaběhl do zbrojnice, odkud opatřil další palné zbraně a hlavně to v dané chvíli nejcennější: sedm náramkových generátorů skvapového pole.

Dali se na útěk. Prchali po kerrhanském hlavním bulváru, kličkovali mezi havarovanými vznášedly, kolem kterých ležela bezvládná těla. Chránění skvapovým polem mířili do odboje, aby Dan Adonova oběť nepřišla nazmar.

***

Danny se prodíral hrbolatým tunelem a v duchu klel. Kde je ten Tederik s vahančaty? Kde je Zářivka? Při pomyšlení, že by zadrátovanci použili stejný jed, jaký na ně vyzkoušel Trrisiel na Ok-Sawonu, měl potřebu řvát. Ale byl vojákem tělem a duší. Věděl, že v takových situacích je lepší nepodléhat domněnkám. A Dexey s Tayem nebyli jiní. Drží lajnu, ačkoliv jejich nejbližší upadli do zajetí.

***

Porada Triády

Tederik se nedokázal soustředit na probíraná témata, protože mu hlavou rezonovalo Esebino výbušné objasnění situace skollské královny. Seděl v jednacím salonku Triády. Držel se zpříma a zíral do středu oválné stolní plochy. Matně si uvědomoval, že Kaebi Pirtz, Třetí z Triády, právě rekapituluje události z We-en z posledních týdnů, že odpovídá na dotazy kolegů, kteří ze zasaženého sektoru odletěli ještě předtím, než tam dorazil on s Grenedonem.

Porady se kromě vedení a koordinátorů účastnil i Trajanis, a na poslední chvíli se dostavil i Ditrux. Oba pánové tu figurovali jako radní Čtyřdohody. Tvářili se seriózně. Tederika pozdravili strohým kývnutím, jako kdyby to nebyli zrovna oni, kdo mu předtím každý po svém naznačili jisté sympatie. Teď jdou osobní vazby stranou. Ti dva vědí, že stanovisko Čtyřdohody k anexi nezúčastněného Vahanu ho nepotěší.

Nedělal si velké naděje. Věděl, že s masivní vojenskou podporou Čtyřdohody počítat nemůže, pokud se jedná o bilaterální spor. Ledaže by prokázal opak, jak ho už na palubě Sarvona předem upozornil Kaebi.

Ovšem mnohem více než nic neříkající výrazy emisarů Čtyřdohody Tederika rozčilovali vahanští sourozenci. Byli usazení přímo naproti. Han a Kerr se tvářili blahosklonně. Rozhlíželi se s takovým klidem, jako kdyby jim ten barák patřil. Vuan, tak malá mezi jejich hřmotnými postavami, si opět listovala obrázkovým magazínem, čímž dávala okatě najevo, jak jsou jí exopolitické tahanice vzdálené. Vyfocené módní kreace se jí asi nelíbily, protože se hrozivě mračila.

To proto Tederik raději zíral do vyleštěné stolní desky, protože kdyby vzhlédl, riskoval by, že se jejich pohledy střetnou. A on už řekl své.

Eseba Uneon tam nebyla. Z cukrárny ji doprovodil do jejího apartmá, dokonce ji uložil do postele. Urnu s Xawoninou pamětí nepustila z rukou. Její duševní rozpoložení by ji tak jako tak z rozumné debaty vylučovalo, proto nebylo divu, že ji na poradu nepozvali. A chyběl i Endemon. Špionské hlášení podal separátně. Teď se s Grenedonem a Rawantem natřásá u skrabiolu v baru na třicátém podlaží. Třetí Endyho bývalý mentor Dorreson, jako expert na válečné strategie, na poradě přítomný byl. Skláněl se nad hromadou plastexových listů, hustě popsaných drobným písmem. Co to sakra studuje? Snad to není zpráva o situaci kolem Vahanu? Sakra, proč ji nedali i jemu?

"Sire Tederiku? Jste na příjmu?"

Trhl sebou. "Ale jistě," zamumlal a zaměřil se na Igora.

"Mluvil jste s Esebou," konstatoval ponuře První. "Takže už víte, co u vás skollové chtějí." Dříve než stačil Tederik cokoliv dodat, Igor pokračoval: "Eseba Uneon se dušuje, že všechny podklady pro biotechnologické vychytávky s flesshingy odkoupili od advokátní kanceláře Ysmaelovo oko, kterou vlastní Tebencie z Bredeonu. Advokátka prý nepřiznala, že je má od Trrisiela, ale je to víc než jasné. Eseba tvrdí, že skollové s Trrisielem naposledy jednali krátce po výbuchu mizeonského Chřtánu, a od té doby už ne."

"Taky může pustě lhát," poznamenal sžíravě doktor Jeroným. Nejspíš měl s mazanou právničkou nevyřešené resty.

"Tebencie zřejmě jednala s každým zvlášť," podotkl Tederik. "Je to stejné jako s mým otcem. Když se dopátrala, že žije na Ok-Sawonu, prodala tu informaci jak vahanským tak Trrisielovi. Mohla vyhlásit sázky, kdo tátu odchytí dřív. Divil bych se, kdyby neoslovila i skolly."

Igor se zamračil: "Tu ropuchu jsme měli eliminovat už dávno." Významně se podíval na Kaebiho: "Kdo tu posledně hlásal, že intrikány, o kterých víme, je radno si pěstovat? Že když je zničíme, proderou se k dílu ti, o kterých nevíme?"

Skřet se ošil. "Asi jsem ji trochu podcenil."

"Když je řeč o Tebencii," vložila se do toho Izzel a obrátila se na Tederika: "Už víme, kdo zaplatil ty hrátky s trumpetou."

"Uniklo mi něco?" houkl Razziel.

"No jo, tys měl službu u Merrikany, tak tě to minulo," uchechtl se Kaebi.

Izzel krátce shrnula případ "Milovníka umění", který dal do dražby "Přívěšek ke klíčům vahanských bohů," co se tak nápadně podobal Feustonově trumpetě. Záhadný Milovník umění jednal skrze advokátní kancelář Ysmaelovo oko. Pravou identitu klienta prohnaná Tebencie sdělit odmítla. Proto Tederik přišel s nápadem poslat do banky kontrolu bredeonské státní správy.

Kdosi se rozchechtal. "Poslali jste do banky berňák?"

"Zařídila to Orena," ušklíbla se Izzel. "Má mezi bredeonským úřednictvem spoustu příznivců. Zvlášť na finančním úřadě."

"Ne nadarmo je bohyní odplaty," zakřenil se výjimečně dobře naladěný Aderawen.

Kolem stolu se prohnala salva smíchu. Tederikovi bylo jasné, že se smějí něčemu, co on jako vetřelec nemůže chápat. Netrpělivě se ošil. "Kdo je Milovníkem umění?" obrátil se na Izzel.

"Je to Duseden Uneon?" zeptal se Igor.

"Je to můj prastrýc?" tipoval Razziel.

Izzel vystrčila bradu a nasadila triumfální výraz: "Ani jeden z nich. Milovníkem umění je osoba ženského pohlaví."

"Už mě napadá leda Exis Riiberionská," prohodil otráveně Aderawen.

"Samá voda," zacvrlikala arcidémonka.

"Tak kdo?" štěkl Rik.

"Urozená arcidesmonka z Vahanu," zněla odpověď.

"Cože?" zasípal. V jeho mysli se začaly odvíjet desítky možností. Nejvíce informací od zdroje měla odjakživa Tessana. Ale proč by to dělala? Že by se dokázala tak dobře přetvařovat? Anebo ta majorka od svačinářů? Nebo ta vdova po Evonymovi? Kořina babička? Od té by se to čekat dalo…

"Izzel, tak toho hocha nenapínej," zabručel smířlivě Razziel.

Izzel se ještě více narovnala a procítěně pravila: "Přívěšek dala do dražby lady Kora Evonyma Brau-Han."

Tederik nechal ta slova doznít. Tupě přikývl. Musel sám sobě přiznat, že to někde v koutu duše tušil. Od chvíle, co odhalil tu magickou manipulaci, mu vrtalo hlavou, proč se Kora tak usilovně vlamuje do otevřených dveří. Vlastenka zamilovaná do představy vahanské velkoleposti? Spíš ambiciózní falešná mrcha.

"Modrá smršť?" zahromoval Dorreson. "Tu ženskou znám! Taková mazaná podbízivá potvora. Expertka na průmyslovou špionáž! Slídila i u nás. Načapal jsem ji, jak se hrabe v m…, ehm, v našich technických dokumentech. Poslal jsem ji s ostudou domů. Bylo to za mizeonské války."

"Chceš jistě říct za mizeonsko-erektiadské války," opravila draka Izzel, ale její obviňující pohled ulpěl na Tederikovi.

"U nás na Riiberionu," ozval se poťouchle Aderawen, "jsme něčemu takovému říkávali "Hřát si hada na prsou."

Plesk.

Vuan nechala magazín dopadnout doprostřed stolu. Na rozevřené dvoustraně se vyjímal velký portrét Tederika a Kory, nadepsaný tučným titulkem: "Vahanský monarcha doprovází svou půvabnou snoubenku." Snímek byl pořízen na Robustue, o přestávce přednášky Laskany Vrtošivé.

Izzel, sedící na vzdáleném konci oválu, vstala, a šla se na obrázek podívat zblízka. "To je ona? Taková pěkná tvářička. Kdo by to byl do ní řekl?"

Salonkem se prohnala vlna polohlasných zlomyslně pobavených poznámek.

"Pěkně ho napálila."

"Ale sluší jim to."

"To je Evonymova dcera? Myslela jsem, že je mrtvá."

"Jeho vnučka. Dělala do špionáže, ale potom se provdala. Nějaký čas o ní nebylo slyšet."

"On si ji chce vzít? Spadl z ořechu?"

"Kdo chce kam…"

Tederik si nedělal iluze. Bylo jasné, že o jeho poměru s Korou všichni v Alianci vědí. Mohl se stokrát rozčilovat nad přičinlivostí bulvárních novinářů. I kdyby o něm a o Koře nenapsali vůbec nic, zpravodajci Aliance by jeho poměr stejně zaznamenali. Více než kdykoliv předtím si uvědomoval, že tím, kdo má máslo na hlavě, je tady on.

"Takže ty klíče stopila vaše… snoubenka, Tederiku?" pronesl prokurátorským tónem Igor.

"Nejsem s ní zasnoubený," zavrčel rozpačitě. "A nikdy jsem to… ani… neplánoval."

První se ušklíbl. "Nemůžete popřít, že jste s tou osobou něco měl. To je vaše věc, ale můžete nám vysvětlit, jak do toho zapadají ty klíče? Protože to nás zavádí k opravdu nepěkným závěrům."

"Jestli si myslíte, že jsem o tom věděl," zavrčel skrze zaťaté zuby.

"A věděl?"

"Ne!" odsekl. "Proč bych potom žádal Alianci, aby mi vypátrala identitu zloděje podle účtu v bance?"

"To jediné vás ještě opravňuje tady být," pronesl chladně Igor.

Rik cítil, jak se v něm rozlévá vztek. Jenomže teď nemůže převrhnout stůl, jak to udělal na Ok-Sawonu. Potřebuje získat aspoň základní podporu. Ve hře je víc než jeho uražená ješitnost. Zhluboka si povzdechl, rozhlédl se po přítomných, a do napjatého ticha rozvážným tónem pronesl: "S Korou jsem udělal chybu. Načapal jsem ji při magické manipulaci, a skončil to. Vím, čeho je schopná, ale že bude tak hloupá, a sebere klíče, to jsem vážně nepředpokládal."

"Nebudete první ani poslední, co naletěl na pěknou fasádu," poznamenal kdosi a kolem stolu se prohnal tlumený smích.

"V době, kdy klíče zmizely, jsem tu ženskou ještě neznal," houkl chraptivě. "Přijímám zodpovědnost za to, že jsem krádeži nezabránil, ale za karamboly v osobním životě se omlouvat nebudu. Drapnu tu mrchu pod krkem a přinutím ji klíče vrátit. Ale nejdřív se musím dostat na Vahan. Bez vaší pomoci nemám šanci. Je ve veřejném zájmu konflikt ukončit, protože nepříznivě ovlivňuje mocenské poměry ve světech Čtyřdohody."

"To nikdo nepopírá," ozval se Kaebi.

"Už jsme vám sdělili, že standardní vojenskou pomoc vám poskytnout nemůžeme," prohlásil chladně Igor. "Aliance je servisní agenturou Čtyřdohody. Řídíme se nastavenými pravidly. A v této situaci nás Protokol drží při zdi." Podíval se na Trajanise s Ditruxem, čímž je vyzval k vyjádření.

"Čtyřdohoda se v této věci ještě nesešla," oznámil Trajanis. "Ditrux a já máme situaci sledovat. Podle toho bude Čtyřdohoda jednat následně. Chystáme se přehodnotit samotné setrvání Sunnisenské říše v paktu. Trochu delikátní záležitost, protože zatím není jasné, kdo pro nás Sunnisen reprezentuje. Jestli Eseba Uneon, která mluví za královnu, nebo ta banda dobrodruhů, stojící v čele anexe na Vahan."

Tomu Rik rozuměl. Pokud opozici proti bandě dobrodruhů reprezentuje pouze Eseba s nemrtvou neživou Xawonou, bylo by nerozumné takovou bandu dobrodruhů ignorovat, jestliže by vyšlo najevo, že reprezentuje valnou většinu sunnisenské populace.

"Už od nich máme nějaké prohlášení?" zeptal se kdosi.

Drak zaťukal na hromádku potištěných stránek. "Ale ovšem. Přišlo to během smutečního obřadu diplomatickou poštou. Originál poslali Čtyřdohodě," drak loupnul pohledem po Trajanisovi a Ditruxovi, a ti stroze přikývli. "Je toho přes dvacet stran," referoval Dorreson. "Samé pakliže a jelikož. Hromady čísel, citace legislativy. Hrabu se v tom celé odpoledne. Odděluju zrna od plev."

"Můžeš tedy ostatním stručně zrekapitulovat, co tam stojí, Dorre?" vyzval draka Igor.

"Ale jistě," odfrkl Dorreson kysele. Následně jasně a v několika bodech definoval obsah depeše:

• Sunnisenští oznamují, že královna Xawona ze zdravotních důvodů abdikovala. Pravomoci předala Poradnímu sboru. Tento orgán v demokratickém procesu sám sebe rozpustil a postoupil rozhodovací práva Revolučnímu výboru.
• Revoluční výbor zrušil monarchii a vyhlásil republiku.
• Nově zvolení zástupci skollského lidu se obracejí na Čtyřdohodu prostřednictvím nejvyššího z komisařů, Lorda kancléře, soudruha Dusedena Uneona.
• Duseden Uneon tímto dává na vědomí, že sunnisenští na dobu neurčitou pozastavují své členství v Čtyřdohodě.
• Útok na Vahan definovali jako Preventivní intervenční zásah.
• Účelem "intervence" má být mírové převzetí odpovědnosti za Vahan – jako svět zmítající se v chaosu bezvládí poté, co ho panovník nelegitimně dosazený dezorientovanou bohyní neznámého původu, nezodpovědně opustil.

"Dezorientovaná?" zahromoval Han. "Co to sakra znamená?"

"Chtěli tím naznačit, že naše sestra je podvodnice a blázen," prohodil snaživě Kerr.

"Předvádějí, jak jsou nad věcí," dodala Vuan.

"Ještě nevědí, že jsme zpět," konstatoval Han. "Budou se divit."

"Můžu číst dál, vašnosti?" zabručel na idoly podrážděně Dorreson.

"Jistě, omlouváme se," odpověděl otráveně Tederik.

Drak pokračoval:

• Primárním cílem interventů je demilitarizace Vahanu. Sekundárním cílem je obnovení zničené infrastruktury a transformace stávajících výrobních odvětví z vojenských na mírová. Prověření sunnisensští experti všech kvalifikací nahradí nekompetentní vahanské kádry ve všech strategických pozicích. Je naplánováno zasypání podzemních instalací a přesunutí výrobních provozů, sídel a objektů občanské vybavenosti na povrch.
• Správu území zajistí komisařem pověřený protektor v osobě pečlivě prověřeného příslušníka domácí rodové elity. Správce z řad domorodého obyvatelstva bude spolupracovat s intervenčními silami v zajištění pořádku, dohlédne na distribuci hmotné i manažerské sunnisenské podpory.
• Součástí intervenčního procesu bude převzetí objektu známého jako "laboratoře vahanských bohů," s cílem ochránit tam deponované artefakty před zneužitím (primárně takovým, které by mohlo poškodit zájmy Sunnisenské republiky).
• Součástí depeše je varování pro všechny, kteří by chtěli zasahovat jak do nového politického uspořádání na Sunnisenu tak do mírového převzetí Vahanu. Každý zásah bude chápán jako násilný a bude na něj adekvátně reagováno.

Když Dorreson skončil, strhla se vřava: Kdo je ten Duseden Uneon? Není to nějaký Tanasiho příbuzný? Nebo Esebin? Není těch Uneonů poslední dobou příliš?

Tederika to nepřekvapilo. Na Simin-lanském lyceu takových zápisů prostudoval kvanta. Horečnatě přemýšlel, co by měl za nastalé situace udělat. Celé tělo ho brnělo, jak se o jeho rozhraní otíraly rozličné výboje ostatních.

"Připomínám, že neexistují žádné důkazy o tom, že by ty volby byly regulérní," pronesl komisně Trajanis. "Pokud vůbec nějaké byly," dodal s poťouchlou grimasou Ditrux. Trajanis podotkl, že pro Čtyřdohodu to přinese rozhodování, zda je vůbec politicky prozíravé jednat s mocností, která se dopustila vpádu na Vahan, a arogantně to označuje za intervenční preventivní zásah.

Zatímco Igor s nimi dál probíral jednotlivosti sunnisenské depeše, Tederik se šeptem obrátil na Izzel: "Dorazily nějaké zprávy od Generality, madam?"

Arcidémonka zavrtěla hlavou. "Standartními cestami nepřišlo nic. A jestli se ptáte na tu vysílačku, kterou vás vybavil Aderawen, tak tam kromě záznamu detonací a vibrací a nějakých neidentifikovatelných výkřiků nemáme taky nic. Dámy z šifrovacího na tom pořád pracují."

Byl z toho zmatený. Od chvíle, co skollové zaútočili, uplynuly tři standardní dny. Nedokázal si představit, že by se Dexey, Dannavion nebo Tay Wen jen tak vzdali. Nechápal, proč se ho nesnažili alespoň uvědomit. Nejspíše nevědí, že už se z periferie vrátil. Ale i v takovém případě by mohli jako prostředníka spojení využít Alianci. Leda by k tomu nedostali příležitost. Při pomyšlení, že by taky mohli být všichni v peřejích, ho polil ledový pot. Pod návalem depresivních představ, snad i z roztržitosti, zabloudil pohledem k Vuan. Civěla přímo na něj. Tvářila se vražedně. A Han s Kerrem vypadali zaraženě, jako kdyby jim až nyní docházely všechny důsledky. Jejích rozhraní bylo sotva patrné, což v porovnání se sršením agentů okolo působilo podivně.

Když viděl všechny ty spravedlivě rozhořčené obličeje, když slyšel ty zasvěcené exopolitické diskuse, nemohl se ubránit pocitu, že sem nepatří. Agenti v této chvíli řešili především skutečnost, že se jeden z členů zřizovacího paktu odvážil trhnout. Mnohem méně už je vzrušovalo, že se skollové jen tak rekreačně rozhodli vojensky obsadit jiný svébytný a zcela nezúčastněný svět. Z pohledu obecných zvyklostí se na ně ani nemohl zlobit. Kdyby ho tu nedržela nouze nezbytnosti, byl by se zvedl a odešel středem.

Dál poslouchal, jak padl návrh vyslat k Sunnisenu a k Vahanu pozorovatele infiltrované mezi maskované bredeonské, brussedeanské a kavanské videxové reportéry. Jak sumírují, které agenty tam pošlou, a které spáče nasadí. Spáči byli nenápadné osoby žijící civilním životem v zájmovém okruhu světů Čtyřdohody. Byli aktivováni za krizových situací.

Tederik na půl ucha postřehl, že pozítří se na Erektiadu uskuteční aktualizace zbrojního potenciálu zbývajících členů Čtyřdohody. Vyslechl spoustu dalších návrhů a komentářů, kdosi se stejně jako on zajímal, jestli už přišla nějaká zpráva od vahanských generálů. Postřehl, jak Izzel polohlasně prohodila, že každou chvíli čekají průlom. Vyplynulo, že Kaebi na Vahan poslal Flokaiu. Stromista obdržela striktní zadání: nikde se neukazovat, poslouchat a pozorovat. Vykořenila před dvěma cykly, a každou chvíli by měla zakořenit zpět, pokud ovšem nespadla do maléru.

***