Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 8: Exopolitika v praxi

"V batohu?" zabručel Tederik už asi podesáté a znovu konsternovaně potřásl hlavou.

"Jo, přesně tam," houkl Endy a znovu se zaměřil na Rawanta, kterému právě sugestivně popisoval, jak klopotně střádal červené bodíky do systému PAJ, a pak o ně zase přicházel, když se nezařadil do té správné fronty u výtahu nebo když omylem šlápl na trávník.

Seděli za stolem v rohu elegantní jídelny v padesátém podlaží správní budovy Q. Z průhledných stěn byl nádherný výhled na blyštivý terén satelitu. Jídlo si objednali u decentně vyhlížejících bionických číšníků, co byli k nerozeznání od běžných smrtelníků. Tederika překvapilo, že tam bylo jenom deset stolů. Na každém patře je buď jídelna nebo klubovna s barem a dohomonovým stolem, řekl k tomu Rawantes. Těch pater je tu devadesát devět. Odpočinkové prostory jsou malé a zařízené porůznu, aby navozovaly pocit domova. Každý si oblíbí jen několik konkrétních a schází se tam se stejným okruhem přátel. Agenti Aliance se nikdy nepotkají na základně všichni najednou. Většina z nás je na hlídkách nebo výkonných misích. Někteří jsou pryč celá desetiletí.

Porce žlebědích jater s opečenými krubioly vypadala lákavě, ale Rik se musel do jídla nutit, protože stále zpracovával ten Esebin batoh. Tupě zíral do talíře a jen útržkovitě vnímal, jak se Endemon před Rawantem naparuje. Mluvil o nějakých enzymech, co se rozpadají rychle, ale on zařídil, aby se to dělo pomalu, čímž docílil…

A Rawantes to se zaujetím poslouchal, občas Endemona přerušil nějakým super odborným dotazem. Na první pohled se jednalo o debatu dvou osob společných vysoce profesionálních zájmů, ale pod tím vším se skrývalo ještě něco dalšího, co bylo křehké a… radostné jenom ze své podstaty. Endemonovo zelené rozhraní střílelo těkavé výboje do okolí a Rawantovo stříbrně bílé mu šlo naproti. Jejich magie na sebe narážela a prolínala se navzájem. Tederik na tu interakci nestačil valit oči. Dokonce to vypadalo, že ti dva si to ani neuvědomují.

"Když jsem vyloučil všechny ostatní kertenové skupiny, zůstaly jenom fysavodymy. A bum bác! Fungovalo to!"

"O takový typ stabilizačního procesu jsem ještě nezavadil," vydechl Rawantes. "Musíš mi ukázat, jak to funguje. Kalibrační schéma jsi jim tam doufám nenechal?"

Endy si poklepal na čelo. "Mám ho tady."

"Říkal jsi, že to byl vojenský batoh?" přerušil kolokvium Tederik a udělal to cíleně a s kapkou zlomyslnosti.

Bratr popuzeně vybafl: "Jo." A hned se zase soustředil na arcidémona: "Bráchy si nevšímej. Od narození je takovej… trochu těžkopádnější. Kde jsme to přestali?"

***

Endemon měl oči jenom pro Rawanta a Rawantes pro Endemona. Mleli o věcech, kterým Rik absolutně nerozuměl, takže si tam připadal jako páté kolo u vozu. Snažil se aspoň něco sníst, aby nevypadal jako ignorant, a už se nemohl dočkat, až se omluví, aby mohl přemýšlet v klidu.

Eseba Uneon v tom batohu na základnu Aliance přinesla královnu Xavonu. Respektive tam dopravila urnu s královniným paměťovým záznamem. Ještě přesněji tam deponovala schránku napájenou dowitovou baterií, obsahující plazmatickou strukturu infonů, uchovávající celou Xawoninu virtuální osobnost.

Eseba Uneon prý vypověděla do protokolu, že přibližně před padesáti lety Xawona přišla o svůj biologický fokus, jak na Sunnisenu říkali tělu z masa a kostí. Na první pohled by se mohlo zdát, že na světě technikou prorostlých skollů to není žádný problém. Vždyť kdyby chtěla, mohla Xawona svoje vědomí deponovat do vysoce výkonné bionické jednotky, která by kopírovala její anatomii tak dokonale, že by od té původní živé předlohy byla k nerozeznání. Ale tím by porušila zákon o Nezbytnosti biologického základu existence, který sama kdysi sepsala, a během posledních dekád ještě zpřísnila. Podle toho zákona mohl mít rodák ze Sunnisenu třeba tisíc implantátů, ale jeho tělo muselo být složené z "živých" tkání a orgánů.

Kdyby prý královna ten zákon porušila, spustila by lavinu, kterou už by nedokázala zastavit. Vyvolala by tím mocenskou krizi a s nejvyšší pravděpodobností by přišla o své výlučné postavení.

"…že prvotní vzlínají do všech rozměrů a nemají žádné lokační preference," vysvětloval Endemonovi Rawantes. "Jsou pro nás rozpoznatelní jenom v případě, že nějak přitáhneme jejich pozornost. Sami si vytvoří ohnisko vědomí, ukotvené v prostoru a v čase. Takto se stabilizují a můžou s námi komunikovat."

"Je pravda, že se můžou ukotvit i v živém organismu?" zeptal se Endy. Oči měl jak kola od vozu.

Rawantes vážně přikývl. "Jednoho takového výtečníka, co v sobě nosí tři prvotní draveny, znám osobně. Samozřejmě to nikde neroztrubuje. Ale tady o něm víme a jeho unikátní schopnosti občas využíváme. Když to okolnosti dovolí, tak…"

"Hej," houkl Tederik, "nerad ruším, ale já tomu sunnisenskému převtělování vůbec nerozumím. Jak se to semlelo, že královna skončila bez těla? To se jí to náhradní… pokazilo? Nebo to byla sabotáž?"

Ti dva si vyměnili blahosklonné pohledy. Načež střídavě Rikovi objasnili, že přenos vědomí z opotřebovaného fokusu do toho nového probíhá přes technické zařízení, kterému se říká urna. Vědomí ze starého těla se extrahuje ve formě komplexní infonové matrice. Ta se uloží do urny, a odtud se přenese do mladého naklonovaného fokusu. Teprve pak je existence starého fokusu ukončena. Podle Esebiny výpovědi Královna Xawona tento proces prodělala nesčetněkrát bez potíží. Ale přibližně před šedesáti lety došlo k závadě. Její čerstvě naklonovaný fokus odmítl tu infonovou matrici přijmout. Podobně jako když organismus smrtelníka odmítne orgán transplantovaný z těla dárce, přiblížil proces Rawantes. Královna se tedy "vrátila" do toho opotřebovaného fokusu a čekala, až dozraje další klon. Ale situace se opakovala. Vyšlo najevo, že buněčný prazáklad, z kterého se klony vyvíjejí, je poškozený, vysvětloval Endemon. Královna pojala podezření, že jde o sabotáž. Dala sestavit vyšetřovací komisi. Všechno probíhalo tajně. Komise nic nevyšetřila, protože bylo dost dobře možné, že ti, kteří sabotáž spáchali, byli jejími členy.

Tederik se zeptal, proč tedy nepoužili k tvorbě nového fokusu ten stávající, jen aby mu bratr a arcidémon se soucitnými úsměvy vysvětlili, že to by tedy nefungovalo. Během existence se do buněčné struktury zaznamenává veškerý stres, kterým nositel projde, což průběžně mění a nežádoucím způsobem poškodí dědičnou informaci v buňkách. Čím je taková osoba starší, tím víc se její biologická charakteristika přepisuje. Klon vypěstovaný ze zkopírovaného a opotřebovaného buněčného základu už není totožný s předlohou. Trpí nemocemi a mentálními poruchami. A s každým opakováním je to horší. K tvorbě nového fokusu je nutné použít původní, co nejméně poškozený biologický základ organismu, jinak vznikne monstrum.

Královna Xawona přežívala dál ve stárnoucím fokusu. Na veřejnosti se ukazovala minimálně a pak místo sebe vysílala hologramy. Chřadla a pánové a dámy z Poradního sboru to "bezmocně" sledovali, ale ve skutečnosti se nemohli dočkat, až zemře. Už měla smrt na jazyku, když zasáhla Eseba, a přenesla její infonovou matrici do urny.

Tederik z té převyprávěné výpovědi nedokázal vyextrahovat příčiny ani důsledky. Nad trablemi královny Xawony si mohl soucitně povzdechnout, ale nic z toho nevysvětlovalo anexi Vahanu.

Nechal Endemona s Rawantem v jídelně a vydal se najít Esebu. Zamířil do nejvyššího patra budovy Q kde, jak si pamatoval, se nachází ústředí Triády.

***

Exopolitika v praxi

V chodbách nebylo ani živáčka. Osazenstvo základny v klubech a barech zapíjelo dnešní rozloučení s padlými. Před vstupem do kanceláře tajemnice Tederik na chvíli znejistěl, ale pak zaťal zuby a přiložil ruku na vstupní panel.

"Vás jsme tu ještě potřebovali," přivítala ho kousavě Izzel. Netrůnila za svým pracovním stolem, ale seděla na kanapi po boku zhroucené Eseby.

Profesorka nevypadala vůbec dobře. Zbytnělé verlenové linie hrubě vystupovaly z její tváře a deformovaly její rysy. Očima zapadlýma v důlcích zírala kamsi do ztracena, kratinké sněhobílé vlasy jí trčely na všechny strany. Na klíně držela černý lesklý válec. Objímala ho oběma rukama, jako kdyby čekala, že jí ho každou chvíli seberou.

"Dobrý den," pozdravil Rik. Obrátil se na Izzel, protože ta druhá nevypadala, že ho bere na vědomí. "Potřebuji si promluvit s madam Esebou."

Izzel skollku konejšivě poplácala po rameni a vstala. "Před chvílí jí skončilo slyšení u Triády," řekla Rikovi. "Nevím, jestli je ve stavu na něco dalšího, ale můžete to zkusit. Vezměte ji do cukrárny u Kouřícího králíka a objednejte jí něco hodně sladkého. Je to jen o poschodí níž. Má to tam ráda. A za dva údery máte slyšení u Triády vy, tak přijďte včas."

Tederik se podíval na svůj kom-kom, kde ho čekala tatáž zpráva, kterou ještě nevzal na vědomí a přikývl. Udělal pár kroků a sklonil se tak, že mohl šeptat do Esebina ucha: "To jsem já, Tederik Nasew, madam. Prokážete mi tu čest, a doprovodíte mě do cukrárny?"

Skollka sebou trhla, ještě pevněji sevřela urnu. Vůbec nepřipomínala tu akurátní akademičku, kterou si Tederik zapamatoval z audience na Vahanu. Teď dělala dojem roztržité křehké staré dámy.

"Slibuji na svou čest," pronesl rozvážně, "že vás pak bezpečně doprovodím do vašeho pokoje. Mé záruky se přirozeně vztahují i na její Veličenstvo královnu Xawonu," dodal tak obřadně, že by na něj máma bývala byla pyšná.

Zamžikala a pomalu k němu vzhlédla. "Tederik?" zakrákorala. "Ten od Endemona? Tak dobře." Pohladila válec po stěně a zašeptala: "Tenhle je ze staré školy, má drahá."

***

Tederik jí nabídl, že královnu ponese, ale to rázně odmítla. Kráčeli k výtahům. On mlčel, ona si cosi polohlasně drmolila měkkou neznámou řečí, a Tederik se nemohl ubránit dojmu, že hovoří s Xawonou. Netušil, jestli je to technicky možné, ale spíš to vypadalo, že Eseba tak trochu blázní.

Cukrárna u Kouřícího králíka byla zařízená v růžové a černé a bylo tam docela plno. Kolem kulatých kovových stolků na kovových židlích s ozdobnými opěradly seděly obyvatelky základny, popíjely růžové perlivé víno z vysokých křišťálových sklenic a pojídaly dortíky s růžovou polevou. Obsluhovaly je bionické jednotky ve formě chlupatých zvířat s dlouhýma ušima. Z reproduktorů se linula tichá a zasněná hudba.

Tederik vedl Esebu k jedinému volnému stolu, dvorně jí odsunul židli a maje na paměti Izzelino doporučení, objednal mísu těch růžových dortíků a pro oba růžové víno. Soustředil se na Esebu, ale nemohl si nevšimnout, že je dámami zvědavě pozorován. Byl v tom přeslazeném prostředí jediný chlap, a připadal si tam trochu nemístně.

Eseba opatrně položila urnu na stůl, zpříma se na něj podívala a zakrákorala: "Ptejte se."

Zhluboka si oddechl. Možná není tak mimo, jak vypadá. "Vysvětlete mi, prosím," vyzval ji, "proč skollové zaútočili na Vahan? Co po nás chtějí? Jak to souvisí s nepříjemnou situací vaší královny?"

Eseba se křivě usmála. "Nepříjemná situace? Hezky řečeno."

Bionický králík přinášel podnos s dortíky. Položil ho vedle urny s královnou. Tederik ho přisunul k Esebě. "Lady Izzel říkala, že vám sladké pomůže."

Eseba si toporně jeden dortík vzala a roztržitě si ho prohlédla. Z jejího nosu vyšlehly testační paprsky, ale ona zjevně na vyhodnocení nezávadnosti nečekala. Místo aby si decentně ukousla, rychle si nacpala dortík do pusy. Celý. Dáma, před kterou se strachem třásly šiky laborantů a projektantů, tu s vyboulenou pusou usilovně žvýkala moučník a Tederik znovu zapochyboval o její příčetnosti.

Netrvalo to dlouho. Polkla a prohlásila: "To, co vám povím, je největším tajemstvím původu mé rasy. Ale co už. Celé to začalo před deseti tisíci lety, kdy naše královna spolu s vahanskými bohy pracovala na alchymistickém díle. Alchymie propojuje magii a techniku, a v dnešních dobách je na světech Metaprostoru zakazovaná, protože její důsledky se nedají dobře předvídat."

"Ano," přikývl Tederik a vzpomněl si na Grenedona a fraktály. "Vzpomínám, že jste zmínila, že se vaše panovnice s vahanskými znala."

Eseba zakoulela očima a mávla rukou ulepenou od růžové polevy. "Kdyby jen znala. Za těch časů byla podobné podstaty jako oni. I ona byla bohyní, víme?"

"Něco v tom smyslu stojí v Sarvonovi," prohodil.

"Tehdy se Xawona, ryze z experimentálních důvodů, rozhodla vzdát své magické podstaty."

Tederikovi poklesla čelist a sáhl po růžovém dortíku. "Proč u všech Spících chtěla něco takového?"

"To rozhodnutí bylo impulzivní a vyplynulo ze sporu, který měla s Kerrem. Chtěla vyzkoušet, jak by mohla fungovat v ryze lidském těle. Měla odpozorované, že bytosti bez magie jsou daleko více zaměřené na okamžitý výkon, že mají silnější motivace, že mají intenzivnější emoce. Nechala si vyextrahovat infonovou matrici, podle které se všechny bytosti s magickým rozhraním napojují na pleteň a odložila ji do záchovného boxu v laboratořích na Vahanu, kde měla počkat, až si ji zase vezme zpátky. Potom se jako běžná smrtelnice nechala vahanskými dopravit na Sunnisen, aby si tu novou formu vyzkoušela. Jenomže… shodou nešťastných náhod zrovna tehdy se vydali stíhat dwu-nakhara. Když se dlouho nevraceli, musela se o sebe Xawona postarat sama, protože začala stárnout. Propojila své tělo s technickými implantáty, rozvinula metody klonování, které předtím odkoukala u vahanských. Vahanští se stále nevraceli a laboratoře zůstaly zavřené. Xawoně nezbylo než v experimentu pokračovat. Protože to, co zkoušela u sebe, fungovalo dobře, umožnila totéž i svým oblíbeným smrtelníkům a základy skollské technokratické civilizace byly založeny.

Po tisíciletích propojování s technikou, kdy do "fokusů" přibývaly další implantáty a energetické uzly a bionické posilovače, ovšem královna Xawona zvolna došla k přesvědčení, že se ten její experiment poněkud zvrhl. Začala mluvit o návratu k přirozenému způsobu reprodukce, a o potřebě omezení prodlužování existence formou klonování, který shledala neefektivním."

"Proč?" skočil jí do řeči Rik.

Profesorka podrážděně stiskla rty. "Protože… Protože královna došla k názoru, že s každým dalším klonováním…" unaveně si povzdechla, "s každým dalším klonováním se vytrácí to úplně nejzákladnější navázání na Zdroj, které je všem živým bytostem vlastní, starým i mladým bohům, desmonům, dokonce i smrtelníkům. Jedná se o úplně jiný druh vazby než kupříkladu propojení bytostí vašeho druhu na richotonní pleteň skrze rozhraní. Bytost bez vazby na Zdroj nebo chcete-li na veškerenstvo… je mnohem více podobná androidům, a vůbec není rozhodující, jestli má mozek z živoucí tkáně nebo ze syntetické organické hmoty."

Eseba se odmlčela, jak čekala, až to Rikovi dojde. Kolem nich panoval decentní šum natřískané cukrárny. Tlumené brebentění občas přehlušilo vyšší zachichotání, sklenice cinkaly, malé lžičky ťukaly o dezertní talíře.

Tederik konsternovaně vyprskl. Ona snad mluví o duši? Snad žádný jiný fenomén nebyl předmětem tak masivní manipulace a tak nehorázného citového vydírání na všech světech Metaprostoru, ve všech možných kulturách, jako právě duše. Všechny církve včetně té Feustonovy ten koncept využívaly a zneužívaly. Definici, kterou představila Eseba, podle níž je duše to nepatrné nehmotné "cosi" čím živoucí bytosti souvisejí se Zdrojem, byl ale ochotný akceptovat. Naklonil se nad stolní desku, aby měl k Esebě blíže. Bradou se téměř dotýkal urny s královnou. "Znamená to," zašeptal, "že s opakovaným klonováním se vytrácí… duše?"

Toporně přikývla. "Říkejte tomu, jak chcete, ale bez možnosti toho základního provázání se Zdrojem, se tvorové obdaření intelektem stávají hrozbou pro všechny bytosti v Metaprostoru, ať je jejich podstata jakákoli. Tohle navázání je subtilní a těžko měřitelné i těmi nejdokonalejšími senzory. Xawona pochopila, že klonováním se naše rasa připravuje o to nejcennější. Vymýšlela, jak zvýšit dlouhověkost skollů jinak. Jako příklad hodný následování zmiňovala Krvavý déšť na Mizeonu, kde smrtelníci zmutovali v dlouhověké démony po kontaktu s krví debhátarů. Nebo Velkou transformaci na Brussedee, jejímž výsledkem je současná velice schopná rasa kočičích měničů. Dokonce ji napadlo probudit Spící bohy na Ok-Sawonu, protože měli zkušenosti s mimoúrovňovými transformacemi živelných stvoření.

Tederik se ošil. "Opravdu?"

Jen pokrčila rameny. "Ty nápady vyvolaly vlny nevole u staré gardy. Pravověrní skollové nechtěli riskovat ztrátu zavedeného životního stylu. Nějaká absence…" Eseba se kolem sebe obezřetně rozhlédla a šeptla: "duše jim žíly netrhala. Budoucnost říše viděli úplně jinak než královna. Začali roznášet fámy, že královna přichází o rozum. To oni se postarali o poškození klonovacího základu, aby se jí zbavili. Xawona dál chřadla a ztrácela podporu. Věděla, že jestli se rychle něco zásadně nezmění…"

"A pak se bohové vrátili," vydechl Tederik.

"A naše královna si vzpomněla na svou bazální matrici, čekající v záchytném boxu v regále Upsoa T556V. Proto mě za vámi poslala s žádostí o setkání s Vuan, které jste nevyhověl."

"Vzkaz jsem vyřídil," namítl. "Nemůžu přece za to, že Vuan…"

"Naneštěstí se Xawona o matrici zmínila trojici nesprávných osob. Její oponenti, v čele s mým příbuzným Dusedenem Uneonem, se rozhodli artefakt získat a zničit dřív, než si jej královna stačí vyzvednout. Proto zaútočili na Vahan. Aby se Xawona nemohla vrátit ke své božské podstatě, protože potom by pro ni bylo vytvoření nového těla hračkou. Byla by znovu bohyní se všemi důsledky pro její oponenty."

Ohromeně poslouchal. Sklenice před ním byla prázdná. Ani si nevšiml, kdy to víno do sebe hodil.

Nasadila úpěnlivý výraz. "Opravdu ty klíče nemáte?"

"Ne, ale jestli je získám, slibuji, že udělám všechno pro to, aby se vaše královna do laboratoří dostala dřív než bezduší."

***