Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 7: Síň věčnosti

Přistávací manévr Tederik prožíval jako ve snách. Co je mu po nějakém zpráchnivělém sporu? Co je mu po nějaké vrtkavé bohyni? Potřebuje se zaměřit na tady a teď. Konečně uvidí Endemona, dozví se novinky z orbity Vahanu, promluví s Esebou.

Byl na můstku, seděl na místě pro externí hosty. Za souseda měl Trajanise z Robustuy. Dávno před jeho sňatkem s robustuanskou královnou, rekrutovala Trajanise Aliance, a z jeho strany nešlo právě o dobrovolný akt. Aspoň tak se o tom psalo v Sarvonově encyklopedii. V současnosti se robustuanský monarcha těšil statusu externího konzultanta, a na první pohled bylo patrné, že potentáti z Triády ho berou s velkým respektem.

Kdyby před pěti lety někdo Rikovi řekl, že dostane možnost osobně mluvit s Trajanisem, byl by si ťukal na čelo. Opět si potvrdil, že skutečně významné osobnosti se v běžném styku jeví spíše nenápadné, než aby na sebe okatě upozorňovaly. Popravdě Rika udivovalo, že se o něj Trajanis tak zajímá. Dokonce mu držel místo. Jakmile se Rik uvelebil, princ se k němu naklonil a zašeptal: "Kdybyste něco potřeboval, chlapče, najdete mě na Robustue. Nezapomeňte na to. My, míšenci bohů a smrtelníků, musíme držet pohromadě." Tederik se zmohl jen na přikývnutí, aby potvrdil, že to bere na vědomí. Trajanis úspěšně předstíral, že jeho rozpaky nevidí. Zavedl řeč na moderní bojové lodě a na nové hybridní technologie, které experti Aliance v současnosti vyvíjejí. "Nemůžeme se spoléhat jenom na magii, i když je to tak pohodlné," podotkl. "Jestli je to pravda, s tím karmickým mlýnem, máme se nač těšit."

Skrze průhlednou sférickou stěnu sledovali, jak černá barva kosmu zvolna přechází do růžové. Z orbity klesali do řídké atmosféry. Nad centrální řídící konzolí uprostřed manipulační plochy můstku se vznášela plastická projekce skalnatého terénu s výsekem atmosférického obalu, v kterém se rýsovaly matně černé tvary Sarvona. Povrch Leno-o-vinu tvořila hornina bohatá na iridium, všechno se tam lesklo. Vypadalo to tam pustě, zcela neobydleně. Jakmile Sarvon přibrzdil a šikmou trajektorii nahradilo kolmé klesání, obraz terénu se proměnil. Automatické systémy rozšifrovaly maskovací klíč. V místě, kde předtím ležela zvlněná neplodná pláň, se objevila přísně rovná, rozlehlá temně černá kruhová plocha kotviště a v dálce se tyčily vysoké hranoly budov.

"Sarvon je tak velký, že by se do přistávací haly nevešel," poznamenal Trajanis. "Proto má vlastní kotviště. Za mých časů jsme nic takového neměli. Létali jsme leda kluzáky. Teda já jsem to častěji bral naboso, ale Trsuah…"

Tederik pobaveně poslouchal. Došlo mu, že ho chce Trajanis rozptýlit. Jako kdyby věděl, jak moc to potřebuje. A pokud je pravda, co se o něm říká, tak to možná skutečně věděl.

Úmysl dostat vahanská trojčata z očí nevyšel. Ti tři seděli ve stejné řadě, jen o něco dál, a úspěšně předstírali, že žádný Tederik neexistuje. Han s Kerrem měli na sobě palubní uniformy. Stewardka jim je zanesla osobně. Jejich vlídné přijetí jí zřejmě dodalo odvahu k bližšímu spřátelení. Teď kolem nich poskakovala s horkými nápoji, další kolegyně jí ochotně asistovaly. A ti dva cejchovaní světáci s nimi nepokrytě flirtovali.

Vuan se na rozdíl od bratrů s nikým nebavila. Zádumčivě zírala na přistávací projekce. Vypadala úchvatně. Když se dostavila, její zjevení katalyzovalo brebentění a vzdychání o nových módních trendech. V elastickém úpletu s bundou nonšalantně přehozenou přes ramena přitahovala uznalé pohledy pánů a závistivé pohledy dam. Ne že by Tederik chtěl všechny ty plevelné řeči poslouchat. Soustředil se na lehkou konverzaci s Trajanisem, sledoval proces přistání. Ale při vší snaze nemohl cvrkotu posádky okolo vahanských celebrit uniknout.

***

Jakkoliv Tederik očekával, že přijde okamžitě na řešení naléhavých záležitostí, dostalo se mu upozornění, že tak to nebude. Úplně první na řadě je vzpomínkový obřad věnovaný agentkám, které se propadly do Hladové brázdy. "Je to způsob, jak vyjadřujeme úctu padlým druhům," vysvětlil Jeroným, když společně nastupovali do antigravitačních výtahů, které je z venkovního přístaviště měly dopravit k podzemní křižovatce, odkud vedly koridory ke všem důležitým stavbám.

Dostalo se mu upozornění, že shromáždění v Síni Věčnosti se účastní úplně všichni. Pokud není Metaprostor na hraně zániku, je rozloučení s padlými primární, jak uvádí Protokol. Teprve potom bude čas na exopolitické otázky. "Držte se u mě a dělejte to, co ostatní," instruoval ho Jeroným.

Tak plul s davem, a jenom slušné vychování mu bránilo se rozčilovat. Uznával, že dvě padlé agentky Aliance si zaslouží respekt, ale on je neznal. Zatímco se tu má dojímat nad ztrátou, která už se nedá napravit, jeho blízcí doma možná čelí násilí, nebo ještě hůř. V podzemí je čekal stacionární teleport, odkud se přenesli do absolutně pohádkového světa. Ocitl se v prostorách, které členily nepravidelně rozmístěné sloupy z poloprůsvitného minerálu. Odněkud zdálky se linuly tóny hudby, která byla něčím povědomá. Ze sloupů čněly lesklé tyče, na kterých visely kovové předměty. Kolemjdoucí si ty kovové věci průběžně odebírali a nesli s sebou. Udělal to i Jeroným a před ním Trajanis s Grenedonem, kteří šli před nimi. Když je Tederik napodobil, seznal, že jsou to triangly s očkem, na kterém je zavěšená kovová palička. Chodba ústila do obřadní jeskyně, jejíž nepravidelné stěny sestávaly z průsvitného křemene se zlatými žilkami. Střídaly se s bloky křišťálu s naježenými drúzami, jejichž jehlice rozprostřené do stran připomínaly rozvinuté květy aster. Ve růžovém, zeleném a namodralém přísvitu vodních lamp, které visely z mnoha výběžků zvolna stoupající klenby ty křišťálové květiny měnily barvy. Další světelné divadlo zajišťovala vlákna svítícího mechu, který v hustých chumáčích vyrůstal z prasklin v křišťálových stěnách. Dokonce i terén tvořily pláty křišťálu, které někdo pečlivě obrousil a vyleštil. Na některých místech se vrstvy lámaly, a dalo se po nich chodit jako po schodech.

Celé to připomínalo zádušní chrám. A nejspíš o nic jiného nešlo. Vždycky si myslel, že Aliance je ryze světská organizace, za což jí přidával kladné body. Nic jiného tolik nesnášel jako obřady a exaltované uctívání čehokoliv. Na oslavné plané řečnění a rituální žalozpěvy měl averzi, protože vyrůstal na Ok-Sawonu.

Smířený se vším kráčel spolu s davem do čelní části, a hudba postupně nabývala na hlasitosti. Už ten nápěv poznal. Jednalo se o hymnus Věčnosti, kterým se každoročně zahajoval Festival fialových mračen na Kavanu. Na konci jeskyně se dav shromažďoval před matnou kolmou rovnou stěnou, jejíž horní část se ztrácela někde mezi žebrovím křišťálového masívu. Tederik zůstal bez dechu, když viděl, že ke stěně lne další vrstva v podobě zdiva z průsvitných kvádrů. V každém kvádru cosi svítilo. Stovky ohníčků, a žádná barva nebyla úplně stejná. Zeď byla dokončená zhruba z jedné pětiny. Aby zcela zakryla tu matnou kamennou stěnu, bylo by zapotřebí několik stovek dalších cihel.

Hudba se ztišila. Tederik zaťal zuby v očekávání nezbytného proslovu, ale ten se nekonal. Místo toho se davem prohnal tichý šum, následně se z něj vylouply dvě drobné ženy v šedých stejnokrojích aliance. Každá držela po jedné křišťálové cihle. Tederik byl v té chvíli vděčný za svou humpoláckou figuru, protože přes hlavy ostatních viděl, co přesně se u stěny děje. Agentky se vznesly do výšky. Jejich rozhraní slavě zajiskřilo. Mlčky, úsporně a efektivně uložily cihly ke stávajícím, přidaly je k rozestavěné zdi.

Snesly se na zem, a zase se začlenily do davu. Hudba dál hrála. I když tichá, vibrovala skrytou sílou. Rik si konečně dopřál čas na pozornější prohlídku přítomných. Viděl jen jejich záda, ale zahlédl Mohutného Dorresona, rozeznal otce i syna z Robustuy podle Grenedonovy zelené čupřiny. Všiml si Razziela. Držel kolem ramen lady Izzel. Ředitelka kanceláře měla na hlavě vysoký drdol zdobený perlami. Nešlo přehlédnout nápadně vysokého Igora Nirruviena. Hned u něj se tyčil stejně vysoký, ale ramenatější chlápek v šedé uniformě Aliance. Podle krátkých rudohnědých vlasů to byl určitě Han. Kerr a Vuan stojí někde před ním… Dost. S nimi už nepočítá. Jestlipak je tam taky Endemon?

Jeroným do Tederika strčil, ukázal mu triangl. Odkudsi zepředu se ozvalo první zacinkání. Vzápětí se jeskyně rozezvonila, jak se přidali všichni ostatní. I Tederik se připojil. Po vzoru ostatních provlékl očkem trianglu ukazováček, a do visícího nástroje ťukal paličkou v rytmu, který uznal za vhodný. Ne že by bylo to cinkání nějak uspořádané. Každý to dělal po svém. Výsledek kolísal a chvíli připomínal setrvalé hřmění a chvíli zase krupobití dopadající na plechovou střechu. Tváře kolemstojících agentů se postupně měnily z přísných a smutných ve vášnivé a zaujaté, z některých sálalo uvolnění, z jiných čirá radost ze života.

Tak náhle, jak koncert začal, tak i skončil.

Cestou zpět měl Tederik o čem přemýšlet. Nálada se změnila, předchozí strnulost a mlčení vystřídalo šepotání, sem tam se ozývaly pobavené hlášky, v kterých přítomní vzpomínaly na obě padlé agentky. V chodbě vrátili triangl na stojan, a pokračovali k stacionárnímu portálu. Jeroným Rikovi pověděl, že ho odvede do ubytovací sekce, ukáže mu cestu do jídelny a za pět úderů se počítá s jeho účastí na poradě vedení. Tederik kráčel pomalu s davem. Právě se chtěl Jeronýma zeptat, jak má v té skrumáži najít Endemona, když zaslechl dupání.

Otočil se přes rameno, a uviděl Endemona, jak se ho snaží dohonit, a jak se prodírá mezi ostatními. Bratr měl ve tváři úžas, ústa roztažená ve šťastném úsměvu. Vypadal úplně jinak, než když se viděli posledně. Slupka nepřístupného karatele byla pryč.

"Jak vidím, mám po starostech," prohodil vlídně Jeroným. "Bratr se o vás postará. Nezapomeňte na tu poradu," dodal a odkráčel.

***

"Riku!"

Tederik bratra sevřel v náručí a ulehčeně si vydechl. "Jsi v pořádku, ty blázne?" zachraptěl.

"Samozřejmě," sykl pyšně. "To Danny je v maléru! Jako vždycky."

Stáli tam uprostřed chodby a dav vracející se ze Síně Věčnosti je v poklidu obtékal. Pak Endy na kohosi zamával. "To je Rawantes," řekl. "Slíbil nám podržet místo v jídelně. Do té doby musíme stihnout hodně věcí."

"Esebu Uneon, například? Kde vlastně je? Myslel jsem, že do Síně Věčnosti chodí úplně všichni."

Endy se ušklíbl. "Paní profesorka má výjimku úměrnou jejímu poslání. A nedělej si iluze, právě teď se na ni vrhnou pohlaváři Triády, protože toto je jejich píseček. Audience u tebe bude až další na řadě, Tvoje Veličenstvo." Strčil do Rikova ramene. "Slyšel jsem, že jsi celebrita! Prý jenom díky tobě jste dostali vahančata z brázdy."

"Ale to ne," zamručel. "Jenom jsem jim donesl Ještěrku, která…"

"Která je ve skutečnosti Prvotní! No to zní tak šíleně, že…"

"Co je nového na orbitu Vahanu?" přerušil bratra Tederik a hrudník se mu sevřel starostí. Zatímco Sarvon skákal hyperprostorem, mohlo se tam semlít tisíc věcí.

Endemon zvážněl. "Nevypadá to dobře. Ještě že jsi ty vahanské starochy přivezl. Oni už tam udělají pořádek." Rik neměl sílu vysvětlovat, že s trojčaty je to mnohem komplikovanější. O to více trval na tom, aby mu Endy poreferoval poslední průběh vahanské šlamastiky. Zatímco Endy vyprávěl, nějak se dostali k teleportu a přenesli se kamsi dál, kde to více připomínalo interiéry, které si ze základny pamatoval. Jak se jeho obavy násobily, vnímal prostředí jen okrajově.

Skoro se mu nechtělo věřit, že k prvnímu náznaku krize došlo teprve včera. Podle Endemonových informací se krátce poté, co sunnisenská flotila Vahan obklíčila, začaly lodě vetřelců prodírat kvederickou sítí. Podle očekávání s tím neměly hodně práce. Většina přistála na povrchu Vahanu, ale dobrých patnáct křižníků střední třídy zůstalo hlídkovat na orbitě. Tou dobou už se do výsostného prostoru Vahanu přenesly tři pozorovací čluny Aliance pod vedením koordinátorky Oreny. Podle Protokolu bylo jejich úkolem situaci sledovat, dokud Triáda jejich pověření neupřesní. Velitelé sunnisenských plavidel odmítli reagovat na veškeré pokusy o komunikaci. Začali po stíhačkách Aliance pálit pulzními rázy, až se jim podařilo zatlačit je za hranice Sioppurské soustavy. Stíhačky se vrátily na základnu pro další instrukce. Ty ještě nemohly být uděleny, protože celé vedení Aliance se s většinou osazenstva tou dobou vracelo ze sektoru We-en. Tajemnice Triády lady Izzel se prostřednictvím standardních technických prostředků snažila o exkluzivní spojení s královnou Xawonou, ale na její pokusy nikdo nereagoval. To Izzel ještě nevěděla, že královna se už na území Sunnisenské říše nevyskytuje.

"Od té doby mezi Aliancí a Sunnisenem panuje velké mlčení," řekl Endemon. "Horší je to, co Orena a ostatní pozorovatelé zaznamenali na povrchu Vahanu. V tom krátkém časovém úseku, než je křižníky odehnaly, agenti zahlédli na povrchu ohnivé sloupy výbuchů a mraky kouře. Já Vahan nijak zvlášť nemiluju," podotkl váhavě Endy. "Ale respektuju, že ty a Danny se tam cítíte doma. Co nechápu, jak jste to mohli dopustit? Aby vás skollové jenom tak obsadili?"

Tederik se přistihl, že sedí na kanapi v nějaké světle zařízené místnosti. "Ty mrchy zadrátovaný začaly bombardovat staré muniční sklady, maskované vegetačním krytem," zakrákoral. "Znají rozmístění z časů vědecké spolupráce. Jsou jak vši, který si pustíš do kožichu. Ty sklady jsme ani nestačili opravit. Až jim dojde, že jsou prázdné, zacílí do větších hloubek. Rozestavené zbrojní továrny zlikvidují dřív, než je stačíme zprovoznit…"

Roztřeseně se odmlčel, protože nedokázal pokračovat. Ztráty na infrastruktuře jsou podružné ve srovnání s tím, co právě zažívá obyvatelstvo. Všeobecná bojová pohotovost. Představil si Dannaviona, nasoukaného v bojovém brnění, jak s dezintegrátorem těžké ráže uhání v čele oddílu jemu podobných. Jak za bojového pokřiku útočí na přistávající sunnisenský bombardér, chráněný silovými štíty, vyzbrojený feen-texovými paprskomety. Vylepšené fantómovými zaměřovači se dokážou trefit do každé škvíry v brnění, aby zasáhly i tu sebemenší část nechráněného těla. Při pomyšlení, jak se Dannyho tělo zvolna rozpadá vlivem feen-texové destrukce, se mu zatmělo před očima.

"Riku? Jsi v pořádku?"

Endemon se nad ním skláněl a starostlivě ježil obočí. "Vím, nač myslíš, ale Dannavion se nedá. Od toho maléru s Kallem je opatrnější. A není na to sám. Darebák Dexey ho nedá." Endy se škodolibě zakřenil. "Skollové uvěřili, že bohové jsou definitivně ze hry. Ale to už neplatí! Jenom co se do toho trojčata vloží, bude vymeteno!"

Teď bylo zase na Rikovi, aby bratra uvedl do reality. A udělal to s krajním sebezapřením, protože věděl, že Endemonův optimismus dojde úhony. Ale lhát nemohl, a mlžit už vůbec ne. To už si vyzkoušeli na vlastní kůži. Kdyby je otec nekrmil polopravdami, byli by lépe připravení na to, co přijde po jeho zmizení.

***

Aby Endyho vyvedl z trudných myšlenek ohledně nevalných vyhlídek rychlého vyřešení vahanské krize, vyzval ho, aby mu vysvětlil, co se dělo na Sunnisenu.

Endy se rozvalil na protější kanape, a začal líčit, jak to vypadá v Xawonině městě a jak v kampusu Uneonovy polytechniky. Vyprávěl, jak ho překvapilo, že ne všichni skollové požívají výhod klonované existence. Počestní občané od útlého věku prokazují užitečnost pro společnost, aby tím zvýšili šanci na znovuzrození, na což dohlíží všudypřítomný monitorovací systém. Stejné modely chování praktikují na univerzitě prostřednictvím systému Podpory ambiciózních jedinců. Osoba královny je zmiňována často a všude, ale ona samotná se na veřejnosti ve fyzické formě neobjevuje. Z médií spřátelených světů prosakují potměšilé narážky na královnino zdraví, které sunnisenská média okázale ignorují. Oficiálním sídlem královny je Emarial, což je vyšší patro metropole. Vypadá jako samostatné město, vznáší se na monstrózním antigravitačním podnosu, a s tím spodním městem ho spojuje jenom stopka výtahů. Právě Emarial, je ohniskem sunnisenské moci, kde ženy a muži z královniny Rady rozhodují, kdo z občanů si zaslouží další klonování a kdo bude slavnostně ponechán odejít. S Esebou Uneon se Endy poprvé potkal v laboratořích, když na sebe cíleně upozornil prací na syntetických flesshingových emanacích.

"Cílem mise bylo zjistit, jestli má Eseba klíče a dohledat důkazy spolupráce s Trrisielem," vyprávěl Endy. "Klíče jsem po rozhovoru s Esebou vyloučil, jak jsem ti napsal, a o Trrisielově účasti jsem vystopoval jenom střípky v podobě inovačních biotechnologických postupů. Trrisiel jim je mohl postoupit stejně před padesáti lety jako před rokem. Víc by k tomu mohla říct Eseba, i když ta má teď úplně jiné starosti."

Tím se dostali k profesorčině osobě. Endy s kyselým úsměvem přiznal, že veškeré jeho krytí a důmyslné maskování selhalo, protože ho Eseba poznala podle rodinné podoby. Přišla s žádostí o zprostředkování konspirační schůzky s Tederikem. V opačném případě vyhrožovala, že ho odhalí jako špeha. Udělal, co po něm chtěla, protože bylo jasné, že ona stejně jako on jede v něčem utajeném. Po čase na něj znovu vystartovala a tentokrát s pistolí. Potřebovala, aby jí otevřel divoký portál na základnu Aliance. Pochopil, že se děje něco zásadního, a jeho mise tím tak jako tak končí. Společný útěk ze světa prošpikovaného sledovací technikou byl spíš legrační než dramatický. Na základně Eseba požádala o azyl. Odůvodnila to potřebou distancovat se od činů krajanů, kteří právě zahájili válečné tažení proti Vahanu. Šokující informaci vzápětí potvrdili navrátivší se piloti hlídkových člunů vedení kapitánkou Orenou.

"Takže Eseba útěk zdůvodnila tím, že s válkou nesouhlasí?" podivil se Tederik. "Připadá mi to nevěrohodné. Když si vzpomenu, jak moc se snažila do laboratoří proniknout, jak byla zklamaná, když jsem jí přísahal, že klíče jsou v trapu… Ta ženská by obětovala obě uši, jenom aby se do těch laboratoří dostala. A teď, když skollové Vahan obsazují, neměla by být v jejich čele? Klíče sice nemají, ale snadno to nevzdají. Pokusí se tam probourat, jakkoliv se tvrdí, že je to nemožné."

Endy se podíval na časomíru pod stropem a zavrtěl hlavou. "Co je tam tak důležitého? Jestli to leželo ladem deset tisíc let?"

"Něco, co souvisí s královnou," řekl Tederik, když si vzpomněl, jak Eseba ještě před kataklyzmatem odůvodňovala královnin eminentní zájem setkat se s Vuan právě v laboratořích.

Bratr doposud pohodlně rozvalený na pohovce se narovnal a vítězoslavně se zazubil. "Taky bych řekl. Totiž, to nejdůležitější ještě nevíš. Eseba Uneon ze Sunnisenu neodešla sama."

"Ale řekl, ty bambulo," zabručel Rik. "Odešla s tebou." Navzdory všem starostem ho hřálo u srdce, že Endy je zase sám sebou. Jeho rozhraní vesele zeleně plápolalo. Jestli v něm byly nějaké diskrepance, tak by je dokázal detekovat jenom Grenedon. Rik věřil, že to vnímá správně, protože Endemon mu připadal mnohem šťastnější než kdykoliv předtím.

"Nejenom se mnou, Veličenstvo Suberbambulo," opáčil Endy a pověděl Rikovi o Esebině zavazadle a o jeho vzácném obsahu.

No tohle. Tederik se z té informace teprve vzpamatovával, když kom-kom na Endemonově zápěstí zabzučel. "To je Rawantes," rozzářil se bambula. "Čeká v jídelně."

***