Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 6: Praní špinavého prádla

Tederikovy naděje, že dostane možnost promluvit s Vuan soukromě, byly marné. Automatický informační systém hlásil, že tři pasažéři s externím kreditem se nacházejí v jedné kajutě, zatímco další dvě přidělené zejí prázdnotou.

Ťukl na panel u dveří, aby se ohlásil. Žádná odezva se nedostavila, otevřel si sám. Seděli v řádku na kavalci, s nataženýma nohama, zády se opírali o stěnu, myšlenky si vyměňovali neslyšně, ale podle výrazů to nebylo nic příjemného.

Vpadl tam bez pozvání a rozhodně je nepotěšil. Ne že by s něčím takovým počítal. "Klepal jsem," řekl na vysvětlenou.

"Říkala jsem, že přijdeš," řekla Vuan. Dívala se na něj vážně, skoro smutně.

Zakázal si nad tím přemýšlet. Nad ní a nad sebou. Obrací se na ně jako na skupinu. "Musíme si promluvit o obraně Vahanu," oznámil. Aniž by o tom přemýšlel, odsunul panel vestavěné skříně, vytáhl zevnitř židli. Patřila k vybavení, pasovala k malému pracovnímu stolu, na kterém se válely plastexové listy s nějakým starým okopírovaným textem. Mimoděk zaznamenal Kerrův překvapený výraz. Pokud starorodého šokovala obyčejná židle ve skříni, mají se ještě nač těšit. Nedal nic najevo, posadil se a pokračoval: "Nejsem tu abych vám říkal, co máte dělat. Ale cítím za potřebné vám objasnit situaci, protože je zřejmě horší, než si myslíte." Pověděl jim, že kataklyzmatická událost před dvěma standardy zlikvidovala bojové lodě a zničila zbrojařský průmysl. Výstavba nových provozů ještě nebyla dokončena. Kvederická síť je děravá, konvenční systémy protiletadlové obrany na povrchu jsou v troskách. Vahan má k dispozici zkušené vojáky, kteří se vrátili z komerčních misí, a brance ze čtvrté kasty, kteří ještě nedokončili výcvik. Ostatní obyvatelstvo je bojeschopné, ale výzbroje i výstroje je nedostatek. Potrvá minimálně deset standardů, než se situace vrátí do původního stavu. To všechno jim řekl a dodal: "Podle toho, co víme, přiletěli sunnisenští ozbrojení až po zuby. Přitom vědí, že jsme prakticky bezbranní. Nelze to vyložit jinak než jako nátlakový či přímo válečný akt."

Zatímco mluvil, Han se skláněl nad nejnovějším typem komunikačního náramku. Zkoušel jeho funkce a pobaveně reagoval na každé pípnutí. Technická serepetička ho zjevně zajímala víc, než vahanský průšvih. To Kerr na Rika zaujatě zíral, ale byla to zvědavost řezníka, který posuzuje poražené zvíře a přemýšlí, jak ho naporcuje, a který kus masa se bude hodit na pečeni a který by byl lepší vyudit. Šerryzah… Ne. Vuan si listovala bredeonským magazínem o módě, a dávala okázale najevo, že se nudí. Všechno dohromady Tederika rozčilovalo, znervózňovalo, uráželo. Ale vycvičený Rukovětí diplomata ze simin-lanského institutu věděl, jak si má takové chování vyložit. Protistrana přezíravým chováním maskuje vlastní nejistoty a nedostatky. Ne že by ho to těšilo, protože Vahanu mohou pomoci jen tehdy, když budou silní. Když s popisem situace skončil, Han aniž zvedl hlavu od kom-komu, zabručel: "Totéž se píše v souhrnné zprávě, kterou mi věnoval náčelník Aliance. Divné, že jí šéfuje osoba, která se v Metaprostoru nenarodila. Grom tvrdí, že to má být výhoda…"

Tederik se netrpělivě nadechl. "Vraťme se k věci, excelence. Co uděláte s Vahanem?"

Věděl, že si hraje s ohněm. Ale už měl takového přístupu po krk.

Han rázně předal náramek Kerrovi a tvrdě se na Rika podíval. "A já se ptám, co s tím uděláš ty."

To nečekal. Obrátil se na Vuan. "Nerozumím."

V lidském gestu pokrčila rameny. "Bratr tím chce říct, že jsi to ty, komu jsme mým prostřednictvím svěřili zodpovědnost za Vahan. Takže to budeš ty, kdo vymyslí strategii."

"Já? Dělal jsem, co se dalo, ale na tohle…"

"Nestačíš?" skočil mu do řeči Kerr. Potměšile se ušklíbl. "No naše mahmua to vidí jinak. Rozhodla, že to budeš ty, kdo nás povede. Na rozdíl od nás jsi prý prokázal, že ti na Vahanu skutečně záleží. Navíc máš přehled o současných poměrech. To je sice pravda, ale rozhodně ne důvod, abychom skákali, jak ty pískáš. Nesouhlasili jsme s tím. Mahmua však trvala na svém." Hubený idol podrážděně rozhodil rukama. "Protože bychom bez ní definitivně vyvanuli, protože jsme s ní spojení více než kdy dřív, nemůžeme její přání ignorovat. Ale raději se neptej, co si o tom myslíme."

"Jo, to fakt nechtěj vědět," dodal zlověstně Han. Jeho dwentenština se za těch několik úderů podstatně zlepšila.

Tederik si připadal jako ořech rozdrcený těžkou botou. Tak toto je ten důvod, proč jsou proti němu tak zaujatí? No, aspoň jeden z důvodů. Přinutil se k racionálnímu náhledu na věc, a řekl: "Jistě o tom rozhodla předtím, než zjistila, že je Vahan v obležení. Chápal bych to tak, že než dořešíte ty záležitosti s Trrisielem a další exopolitické závazky, tak já zatím dohlédnu na rekonstrukci infrastruktury. Ale toto je přece úplně jiná situace."

Vuan zavřela magazín, praštila s ním na zem a řekla: "Oznámila nám to těsně poté, co nás zregenerovala. Ale než odešla, znovu to potvrdila. Tehdy už o vetřelcích věděla."

"Chtěla nás potrestat," prskl Han.

Vuan se podrážděně ošila a šťouchla Hana loktem do žeber. "Hlavně tebe a Kerra," zabručela.

Kerr se uchechtl: "Tebe taky, protože jsi nás nedokázala zadržet."

"A jak jsem to měla udělat?" vyjekla. "Byli jste tak zbrklí! Nebyla s vámi rozumná řeč!"

Tederik nevěřil vlastním očím a uším. Toto jsou ti legendami opěvovaní tvůrci vahanské civilizace? Spíš haranti na pískovišti, co se přetahují o kyblíček. A ano, teď mu bylo Vuan trochu líto. Dělala, co pokládala za nejlepší, když bratry zachránila před vyvanutím, ale předem nevzala do úvahy, že se potom zachovají jako idioti. A místo aby se na jejich překotnou trestnou výpravu vykašlala, raději se k nim přidala, protože o ně evidentně měla starost. Bylo to od ní nerozumné, ale dalo se to chápat. Taky bylo znát, že ona je na rozdíl od nich daleko uvážlivější. Deset let na Bredeonu ji naučilo nepodceňovat současné technologie. Zlatý Urbiel! Odvedl dobrou práci.

"Kdybyste mě aspoň chvilku poslouchali!"

"A jak jsme měli vědět, že skutečně víš, o čem mluvíš? Copak si nepamatuješ, cos vyvedla s Dwu Nakharem? Jak ses dušovala, že jedině on je ten pravý? Jak jsi nás přesvědčila, že není nebezpečný?"

"Udělala jsem chybu a tvrdě jsem za ni zaplatila!"

"To my taky!"

"Já jsem se na rozdíl od vás poučila!"

Tederik urputně přemýšlel, oni se dál hašteřili. "Nerozumím jedné věci," přerušil je. "Co tu ještě děláte? Proč tu trčíte, když tam můžete letět naboso, a všechny ty nájezdníky z orbity odfouknout ještě než přistanou?"

Kerr zvedl obočí. "Odfouknout?"

"Jste starorodí bohové, a skollové jsou jenom vylepšení smrtelníci," řekl pamětlivý toho, jakou paseku na Mizeonu nadělali debhátarové, když se jim povedlo prorazit Chřtán. "Nemusíte je rovnou zamordovat. Postačí udělit lekci. Zatlačíte jejich lodě někam dál za hranice Siopurské soustavy. Když při tom urvete nějakou tu anténu, zatavíte hlaveň, tím líp. Takové věci děláte s prstem v nose. Nebo ne?"

"Právě že ne," odpověděla suše Vuan. "Muhmua nás zregenerovala, přenesla do nás zbytky svých sil, ale to je pořád nic proti tomu, čím jsme disponovali předtím."

"Kdy předtím?"

"Před srážkou s dwu-nakharem," vysvětlil Kerr, a bylo na něm vidět, že to přiznává velmi nerad. "Jinak by nás Trrisiel nedostal tak snadno. A to, co s námi prováděl on…"

"Jestli to někomu povíš," zavrčel zavile Han, "vlastnoručně tě posekám do krmení sůsům, a bude mi jedno, že jsi technicky můj potomek." Znechuceně si povzdechl. "Faktem je, že jsme mnohem slabší, než jsme bývali kdysi. Ověřili jsme si to útokem na Trrisielovo létající město. Jeho technika naši magii dokázala zneutralizovat. A sunnisenští na tom prý nejsou o mnoho hůře než Trrisiel. Mají silová pole, gravitonové štíty, feen-texové paprsky, impulzní bomby. Proti tomu naboso jít nemůžeme."

"Ne že by nás to zabilo," Vuan se nervózně zakřenila, "ale ukázalo by to naše oslabení, a to nechceš, protože… naše reputace je právě teď jedinou zbraní, která zbývá."

"Musíme rychle zjistit, jakým způsobem nás dwu-nakhar poškodil," dodal zamračeně Kerr. "Mahmua nás vytáhla z nejhoršího, ale jakmile se dostaneme do laboratoří…"

"Zapomínáš, že laboratoře jsou v rozvalu," broukla jedovatě Vuan.

"Třeba to není taková hrůza," namítl nadějeplně.

Tederik ho nehodlal vyvádět z omylu, a už vůbec nechtěl připomínat, že klíče jsou v trapu. Měl co dělat, aby si srovnal myšlenky. "Dobrá, beru na vědomí, že žádné odfukování se konat nebude. Budeme vařit z toho, co je na skladě. Asi se mnou budete souhlasit," prohlásil, "že nemůžeme pořádně plánovat, dokud nebudeme mít více informací,"

"Tak proč jsi je neobstaral?" zasyčel Han.

"Necítil jsem se k tomu pověřený!" rozčílil se Rik. "Jak jsem měl vědět, že to mahmua hodí na krk mně a ne vám?"

"Taky se nám to nelíbí," poznamenal mrtvolně Han.

Popravdě si Rik matně pamatoval, že něco v tom smyslu už padlo, když rokovali v Igorově kabinetu. Ale jeho ani nenapadlo to vzít vážně. Zmoženě zakulatil záda a opřel si předloktí o stehna, položil tvář do dlaní. Vážně je to celé na něm? No paráda! Ale dobrá, na panikaření bude čas jindy. Narovnal se a podíval se na starodávné legendy novýma očima. Když viděl, jak naježeně a sžíravě si ho prohlížejí, bylo mu jasné, že to s nimi bude hodinářská práce. A všechno, co jim řekne, budou brát doslova, ať už z neznalosti synergií moderního světa v případě Hana s Kerrem, anebo z čiré zlomyslnosti v případě Vuan. Nejsou hloupí, jenom jejich vnímání reality je odlišné.

"Tak dobře," vydechl. "Nebudeme zmatkovat, počkáme na další zprávy, které čekají na základně. Setkáme se tam s Esebou Uneon. To je skollská aristokratka, která ze Sunnisenu utekla těsně před tím, než zaútočil na Vahan. Možná se dozvíme, co konkrétně skollové na Vahanu hledají."

"Budou v tom laboratoře. Co jiného?" poznamenala Vuan.

Kerr na Tederika útočně vystrčil bradu: "Chceš s nimi vyjednávat?"

"Politika přizdisráče!" vybuchl Han a oči mu zlověstně zaplály.

"Vyjednávání nás čeká v každém případě," odsekl Rik. "Když ne se Skolly, tak s Aliancí. Jestli se nepotvrdí, že Skollům pomáhá třetí strana, alibisti od Aliance nám nepomůžou. Ale snad z nich vyrazíme zbraně nebo komunikační prostředky. Potřebujeme se spojit s domácím velením, abychom věděli, jak to tam vypadá. Do té doby nic podnikat nebudeme. Nepromyšlených činů už bylo dost."

"Precizně formulováno," ušklíbl se Han. "Pěkně ty cizí parchanty poprosíme, aby se laskavě vrátili, odkud přišli."

Tederik si dal pozor, aby nedal najevo emoce: "Máte nějaký lepší návrh, excelence?"

***

Do své kajuty trefil snad náhodou. Složil se na kavalec a s rukama za hlavou zmoženě hleděl do stropu. Cože se od něj očekává? Že vyžene vetřelce. A cože má k dispozici? Tři rekonvalescenty, jejichž jedinou devízou je legendární pověst. A jeho devíza? Snad jedině ta Rukověť diplomata.

Palubní informační systém ohlásil, že příprava na poslední skok hyperprostorem byla zahájena, když kdosi zaklepal. Jenom něco zabručel, snad "volno" nebo tázavé "ano", protože hlava mu třeštila a nechtěl nikoho vidět.

Dveře se otevřely a hned zase zavřely. S drásavým povzdechem se posadil, aby se podíval, kdo otravuje. Stála tam Šerryzah jako ztělesněná výčitka a vypadala… hrozně.

Když byl v jejich kajutě, z pudu sebezáchovy se na ni nedíval. Ten luxus si mohl dopřát teprve teď. Její tvář připomínala kamennou sochu. Neuspořádané matné vlasy unaveně splývaly po křehkých ramenou. Pořád na sobě měla to narychlo uplácané oblečení. Bylo patrné, že tenká látka tuniky a kalhot dlouho pohromadě nevydrží. Materie jemně jiskřila, protože se rozpadala. Brzy z ní zůstane jen idea, která se vsákne do richottoního pole. Byla bosá. Při pohledu na její drobná chodidla, která vypadala jako zkřehlá chladem, se Tederik neubránil podrážděnému nádechu.

Netušil, proč přišla, ale vlastně to ani nechtěl slyšet. Tisíckrát si představoval, co by jí řekl, kdyby k tomu ještě někdy dostal příležitost. Něco, co si nedá za rámeček. Něco, co ji přinutí zahrabat se ektereny pod zem. Něco třeskutého. Něco…

"Musím ti něco říct," řekla bezbarvě.

Znovu shlédl na její nohy, zavrtěl hlavou a štěkl: "Ještě počkej."

Rázně vstal a otevřel hygienickou kabinu. Na polici nad umývadlem ležely součásti spodního prádla jeho vahanské bojové uniformy. Měkké pružné triko a k tomu legíny, obojí v termo úpravě, navíc kvalitní ponožky. Jejich předností byla univerzální použitelnost. Díky Tessaně Rik věděl, že tyto svršky se přizpůsobují každé velikosti. Na čistícím boxu se kupily kalhoty s bundou, obojí vyztužené na exponovaných místech kompozitním krunýřem. U toalety stály vojenské boty s tlustou podrážkou, vysoké do půli lýtek, celkově mnohem robustnější než tenké holínky, co vyfasoval na Sarvonovi.

S plnou náručí se vrátil do kajuty a nechal všechno žuchnout na kavalec. Vybral z hromady spodní prádlo a ponožky. "Je to vyčištěné, a mělo by ti to sedět," zabručel a svršky jí podal. Posadil se a vyzul palubní holínky. Ukázal na vahanská bagančata. "Tyto jsou moc komplikovaně udělané, ty zmenšovat nebudu." Poklepal na holínky. "Ale tohle snad zvládnu." Odpoutal myšlenky od toho, jak tam nad ním stála a bezvýrazně ho pozorovala. Soustředil se na proporce. Představil si tu věc jako vlněný svetr, který se srazí po namočení v horké vodě. Jeho rozhraní zeleně zaplápolalo. Podařilo se mu boty zmenšit o dobré dvě třetiny stopy. Výsledek jí podal. "Snad jsem to trefil správně." Pohodil hlavou ke dveřím do hygienického boxu. "Běž se převléct, prosím."

Beze slova položila boty na zem a s prádlem přitisklým na prsa zapadla dovnitř. On si zatím sundal palubní uniformu a navlékl si tu těžkou vahanskou. Skrze tenké dveře zaslechl šumění čistící emulze. Rozumná volba. Nazul hřmotná armádní bagančata a pak rozložil po kavalci palubní kalhoty a sako. Při pomyšlení, jak je drobná, se sám pro sebe usmál. Sako může mít jako kabát, kalhoty nejspíš nevyužije vůbec. Vždyť by v tom vypadala jako strašák do pole. Takže znovu zmenšovací proces.

Přišla ve chvíli, kdy se loď nořila do hyperprostorové zkratky. Všechno se zavlnilo včetně jich samotných. Trvalo jen mžik, než se rozhoupané struktury ustálily. Tederik už to skoro přestal vnímat. O to víc ho překvapilo, jak vyděšeně se zatvářila. Vzápětí palubní informační systém ohlásil, že skok byl úspěšně dokončen. Za necelé dvě setiny cyklu půjde Sarvon na přistání.

Vahanské patentované armádní termoprádlo vlídně kopírovalo její křivky. Roztřeseně si povzdechl, protože do téhle řeky už vstupovat nebude. Nesouhlasně se podíval na její mokré vlasy a podal jí svou zmenšenou palubní bundu. "Tady. Než seženeš něco lepšího."

Váhavě bundu převzala. "Děkuju. Kdybys neřekl, ani mě to nenapadlo. Mahmua ty hadry vytvořila v krajní nouzi. Div, že vydržely tak dlouho."

"A co tví bratři?" napadlo ho.

Udělala skeptický obličej. "Oblečení je v této situaci pod jejich rozlišovací schopnost. Radši budou chodit nahatí, než aby si o nějaké řekli."

Vzpomněl si, jak s Dannym z pouhé představy "plácali" sutany a klobouky Pilířů víry. Když tři starorodí nezvládnou tak jednoduchý materializační proces, jsou na tom hůř, než čekal. "Dobré vědět," zabručel. "Zajdu za stewardkou, a něco seženu."

Vykročil ke dveřím, ale ona ho chytila za rukáv. "Počkej. Musíš vědět, že Kerr s Hanem nejsou tak hloupí ani tak nevědomí, jak to vypadá. Mahmua se podělila o vzpomínky. Většina je mlhavá, obsahuje celé věky. Zaznamenávala je z myšlenek dětí Vahanu, které k ní prosakovaly, když spala. Ale její nejmladší vzpomínky jsou ostré. Obsahují barvy, tvary, zvuky z období, kdy žila s Dannavionem. To znamená, že bratři vědí velice dobře, jak to na Vahanu vypadá."

"Proč mi to zatajili?" vypravil ze sebe. Připadal si jako blbec.

"To není o tobě, ale o mně. Mají pochybnosti o mém úsudku. Protože to já jsem zavinila ten malér s dwu-nakharem před deseti tisíci standardy."

Bouchly v něm saze. Co on má sakra společného s nějakým pravěkým mutantem? Nasazují mu psí hlavu, protože ona kdysi strašně dávno udělala chybu? "Víš ty, co?" zasyčel a hlas se mu třásl. "Je mi jedno, co si o mně tví bratři myslí. Je mi jedno, co si o mně myslíš ty. Klidně se můžete všichni tři sebrat a nastěhovat se třeba na Mizeon. Aisus vám jistě rád poskytne azyl. Ale já mám na Vahanu bratra a spoustu přátel. Udělám cokoliv, abych je z toho vysekal." Opatrně sundal její prsty ze svého rukávu a lehce ji odstrčil. "Co žádám od vás? Hlavně mi nestůjte v cestě."

Nechal ji tam stát a vyrazil ke dveřím.

"Co chceš dělat?" křikla podrážděně.

"Jdu najít stewardku Taunu," houkl. "Vyfasuju důstojné oblečení pro tvé bratry, odchytím nějakou servisní jednotku, aby ty hadry doručila. A tím s vámi končím."

"To ti nevyjde!" zaslechl těsně předtím, než se dveře jeho kajuty zavřely.

Nechal ji tam, a bylo mu to jedno. Už se tam stejně nemínil vrátit.

***