Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 4: Vahanští idolové v plné parádě

Hleděl na bytosti, které jeho soukmenovci naposledy pohromadě viděli před deseti tisíci lety. Han, Kerr a Vuan už nebyli šedí a napůl průhlední, jak je viděl lapené v brázdě. Vypadali jako obyčejní desmoni. Jejich rozhraní bylo sotva rozeznatelné, což působilo podivně, protože bytosti Třetího řádu své extrémně silné rozhraní buď stavěly na odiv nebo je dokonale maskovaly. Byli bosí a měli na sobě na první pohled narychlo uplácané tuniky doplněné dlouhými kalhotami. Han byl svalnatý těžký atlet s hranatou bradou, širokými rameny, štíhlým pasem a silnými stehny. Hezká ústa měl nepřátelsky zaťatá stejně jako mohutné pěsti opřené o stehna. Kerr byl šlachovitý a štíhlý, jemných rysů a ladných gest. Jeho ruce s neklidnými dlouhými prsty byly jako stvořené k manipulaci s jemnými nástroji. Oba bohové měli oči se stříbrnými duhovkami, stejně bledou pleť a stejně rudohnědé vlasy jako jejich sestra. Zatímco Han byl ostříhaný nakrátko, Kerr se pyšnil dlouhou neuspořádanou hřívou. Oba byli o dvě hlavy vyšší než Vuan, která vedle nich připomínala křehkou i když řádně naježenou panenku.

"Dala jste smrtící zbraň šílenci!" burácel Igor. "Teď můžeme čekat, s čím dalším na nás vyrukuje! Kdybyste se obtěžovala s konzultací, madam…"

Vuan měla bojovně založené paže na prsou. "Kde berete jistotu, že šlo zrovna o zbraň? A i kdyby. Nebyla to zbraň samotná. Jenom návod, jak ji sestavit."

"To je ještě horší!" usadil ji Zjizvený. "Viděla jste ten bordel na periferii?"

Vuan zaznamenala Rikův příchod, a její tvář se zavlnila nevolí. Vůbec se mu nepodívala do očí a to zabolelo. Smířlivý hlásek v jeho mysli blekotal, že se možná mračí na Zářivku trůnící na jeho rameni, ale to nemohl brát vážně.

"Ten bordel," odsekla, "Mahmua právě uklidila. Jenom si zkontrolujte výsledky monitoringu."

"To je fakt, šéfe!" potvrdila jásavě agentka, která se před chvílí objímala z Trovianem. "Přišla jsem to nahlásit osobně. Všechny hladové brázdy jsou fuč. Pleteň se obnoví. Tak za sto let se fraktální výběžky začnou rozrůstat, a…"

"Díky Letricie," přerušil ji kysele Igor. "Můžete se vrátit na pracoviště a vezměte s sebou všechny kolegyně kolegy, kteří tu nemají co dělat. Piloti z brázdy nástup k zdravotní prohlídce. Za dva údery porada vedení. Do té doby rozchod." Nepromlouval hlasitě, ale s každým dalším slovem se v přeplněné laboratoři ochlazovalo. A nebyl to obyčejný chlad. Igor ze sebe vysílal těžké silně hypnotické vlny, nutící přítomné ke zklidnění. Agenti začali spořádaným tempem odcházet, někteří tiše, jiní s otrávenými poznámkami, že ty pravěké nátlakové móresy si starý mohl odpustit.

Igor se znova soustředil na Vuan: "Co se na to posadit, madam? Promluvit si v klidu?"

První zval bohyni do kabinetu, zatímco Han s Kerrem tyčící se za jejími zády kriticky přihlíželi, jak se laboratoř vyprazdňuje, až konečně spočinuli pohledy na Rikovi a Zářivce. Oba současně se zaškaredili, jako kdyby viděli něco zvlášť odpuzujícího. Zářivka na ně podrážděně zasyčela, což se dalo vyložit rozličně, jenom ne laskavě.

Tederik usoudil, že bude lepší, když si to vyřeší bez něj. Natáhl se, podebral ještěrku pod břichem, aby ji ze sebe sundal. Zaklapala čelistmi na protest, a ještě důkladněji se drápky zasekla do jeho uniformy a následně do svalů na rameni a hrudníku. Zaťal zuby, protože ucítil řezavou bolest. Kdyby teď použil násilí, zaseklé drápy by nadělaly ještě horší paseku. S úmyslem nedráždit hada bosou nohou nechal paže klesnout k bokům. Jakmile to udělal, sevření se uvolnilo. Drápy vyklouzly z Rikovy kůže, potrhané svaly se s brněním a svěděním začaly hojit. Byl z toho tak rozhozený, že ani nevěděl, jestli je to dílem jeho vlastního rozhraní nebo s tím má co do činění umanutá ještěrka. Bylo mu to jedno, už tak si připadal jako ve Floenově městě Bláznů.

"Tederik Nasew a vaše mahmua půjdou s námi," oznámil Igor trojčatům. Tentokrát promlouval i k nasupeným bratrům, ale dělal to tak přezíravě, až se jeden musel ptát, jestli je takové jednání s pravěkými entitami vůbec bezpečné.

***

Igorův kabinet na hypermoderním kosmickém plavidle připomínal starodávný salon ok-sawonského aristokrata. Tmavý nábytek a objemná křesla potažená krodoší kůží, na stěnách zašlé obrazy s výjevy dávných bitev. Na nízkém stolku stála karafa se skleničkami z riiberionského křišťálu, ve vzduchu se vznášel závan kuvisového kouře. Tederik se usadil tam, kam mu Igor ukázal. Úlevně si oddechl, když se Zářivka přestěhovala z ramenou na jeho klín. Zavřela oči a on ji naučenými pohyby začal hladit po hřbetě.

Připadal si tu nemístně. To, co měli řešit, se ho netýkalo. Maximálně poslouží jako lenoška pro Zářivku. Třeba se dozví i něco užitečného.

Igor nalil do sklenic po štědré dávce vitrrexu, sám si jednu vzal a klesnul do posledního volného křesla. "Hane a Kerre," mrtvolným hlasem oslovil bohy, "ještě nebyl čas, abyste se poznali s Tederikem Nasewem." Ukázal na Tederika. "Kterého kdyby nebylo, nejspíš byste tu neseděli."

Han blýskl po Rikovi přezíravým pohledem a pronesl sekvenci slabik v jazyce, který se nepodobal žádnému známému, a kterým se vahanští nejspíš domlouvali s paridiánskými před deseti tisíci lety. Ale významu Tederik rozuměl, i když za to zaplatil bodáním někde uprostřed hlavy. Han doslova řekl: Víme o něm.

A Kerr k tomu stejným způsobem dodal: Vuan nás informovala. A mahmua nás upozornila, že se mu po dobu její nepřítomnosti nesmí nic… zlého… přihodit.

Vuan se na Kerra zamračila a dodala normálně dwentensky: "Taky řekla, že ho budeme potřebovat. A že bychom se měli… podřídit jeho… vedení."

Igor zamumlal nějakou cizokrajnou kletbu a nalil si další vitrrex. Tederik na Vuaninu větu nebral zřetel, byť byla šokující, protože jeho plně vytočila ta Kerrova. "Nepřítomnosti?" podivil se. Stále měl ruku na Zářivčině hřejivém hřbetu. Aby si získal její pozornost, opatrně do ní strčil. Bytost k němu vzhlédla a upřela na něj korálková očka. "Kam se chystáš?" otázal se. "Vahan tě potřebuje. Vždyť jsem ti to říkal. Přestaly se rodit děti."

Vzápětí se chytil za hlavu a vyjekl, protože mu v ní explodovalo krkolomné telepatické sdělení prokládané syčením a chrčením s razancí bomby, že chvíli trvalo, než ho rozluštil: Vyjadřovat myšlenky slovy je pro mahmua komplikované. Za Mahmua promluví Vuan.

Než stačil cokoliv říct, odpověděl Zářivce Igor: "Děkujeme, excelence, to bude od vás ohleduplné. Chápu, že si potřebujete prodiskutovat ty vahanské záležitosti, ale potom bych s vámi rád probral to ohrožení, které představuje Trrisiel z Mizeonu. Abyste nám nezmizela z fleku na dalších tisíc let, jak to vy prostoročasoví máte ve zvyku." Pohlavár nehnul ani brvou, ale z jeho kousavého tónu bylo znát, že ani jemu ten projev nelahodil.

Zářivka položila hlavu na přední běhy, mírně zaťala drápky do Rikových kalhot a zavřela oči.

Vuan se zvučným cinknutím pleskla prázdnou sklenicí na stůl a spustila: "Mahmua sděluje, že její integrita byla narušena. Poprvé když léčila Hana a Kerra na Vahanu, podruhé při explozi, potřetí při regeneraci našich bytostí po srážce s Trrisielovými zbraněmi v hladové brázdě a počtvrté při evakuaci vojáků Aliance vtahovaných do paralelní reality. Proto je nucena vyhledat Zdroj a opětovně v něm překonfigurovat a stabilizovat… narušené součásti organizační struktury své bytosti…"

"Excelence?" vybafl Igor. "Můžete mi sdělit, kde se ten… Zdroj nachází?"

Bohyně se krátce odmlčela, jak čekala na mahmuinu odpověď, a potom ve strnulém rytmu pokračovala: "Zdroj je všude a nikde, to je zjevné."

Igor rozrušeně potřásl hlavou. "Ale vy jste… multidimenzionálně situovaná. Jste současně tady a všude. V tom případě by se dalo předpokládat, že se s tím Zdrojem můžete zkontaktovat odkudkoliv."

"Jistě," zněla odpověď.

"Proč potom potřebuješ někam cestovat?" vložil se do toho Tederik pod tlakem naléhavé potřeby vrátit Jádro co nejdříve na Vahan.

Vuan se na něj za odměnu zaškaredila a s povzdechem prohlásila: "Kontakt se Zdrojem je věcí soustředění. Tady je příliš rušivých infonů. Spousta rozptylujících myšlenkových emanací. Těžké přenášet pozornost na jiné oblasti. Co se týká vahanských potíží s fertilitou sůsů, desmonů a arcidesmonů, vzkazuje mahmua následující: Ke ztrátě plodnosti došlo narušením kontinuity po explozi. Nápravu mahmua plně svěřuje do naší kompetence, protože jsme její součástí." Nastala další odmlka, při které se Vuan zatvářila hodně nesouhlasně a Kerr s Hanem podrážděně zafuněli. "Mahmua nám předala veškerou magii, kterou může při cestě ke Zdroji postrádat. Ujišťuje jmenovitě tebe, Tederiku Nasewe, že k opravě vitálních životních matricí vahanských obyvatel máme sil dostatek. A pověřuje tebe, a pouze tebe… dozorem," to slovo přímo vyplivla, "nad naším úsilím dát do pořádku ten… bordel, který jsme svým… počínáním způsobili."

"Promiňte, excelence," ozval se s nezvyklou dávkou uctivosti Igor, "ale jak může super dokonalá multidimenzionální entita nabýt tak závažného poškození jenom vlivem nějaké pitomé exploze, když se objektivně rozprostraňuje skrze dimenze a rozměry?"

Zářivka na Rikově klíně se podrážděně zavrtěla a on ji pohladil jako tolikrát předtím.

Vuan odpověděla: "Mahmua vzkazuje, že jsme zranili její city. Zůstala po eony zapouzdřená ve formě vahanského jádra a dřímala, přičemž neustále interagovala s výtvory svého světa. Pak jsme jí přivodili otřes násilným vniknutím a odběrem vitální energie pro uzdravení Hana a Kerra. A tak to šlo dál a každým dalším zásahem se její vnitřní integrita více poškozovala. Nyní je pro ni stále obtížnější zaměřit pozornost na konkrétní místo a konkrétní časovou niku, kupříkladu na tento rozhovor. Proto setrvává ve formě žerywa, protože biologie toho stvoření potíže s integritou zmírňuje."

"Chcete říct," zachraptěl vzrušeně Igor, vstal a naklonil se tak, aby na Zářivku rozvalenou na Tederikově klíně zpříma viděl, "že máte něco jako… deprese, excelence?" První potentát Aliance se ztěžka nadechl a vydechl. Nejspíše už to bylo dávno, co ho něco takovým způsobem šokovalo. "Tedy," vybafl, "chci říct, že mě to moc mrzí. Vlastně znám jednu entitu Třetího řádu, která trpěla podobnými obtížemi, a bylo jí pomoženo. Její ohnisko existuje na světě Modré krajky, v univerzi Equízium, kde koexistuje v symbióze s kolonií inteligentních petrofiontů. Kdybyste si chtěla poklábosit s Merr, mohl bych vás představit."

Vuan se ani nesnažila předstírat, že ji něco z toho, co Igor mahmue vypráví, zajímá. Udělala na Tederika znuděný obličej. Z jejího bezelstného gesta na mžik prosákla jiskřička osobnosti ztracené Šerrryzah. Z té nepatrné naděje ho zabolelo na prsou. Vzápětí se její tvář rychle přetavila do netečné masky. Možná to bylo jenom jeho zbožné přání.

"Mahmua si vysoce cení Igorovy nabídky," pronesla škrobeně. "Až se zregeneruje, možná nabídku na seznámení využije. Do té doby se Metaprostor i Equízium obejdou bez její součinnosti. Ještě žádá Tederika, aby dával pozor na Dannaviona. Jeho pomáhající přístup vyhodnotila jako blahodárný."

Tederik se neubránil úsměvu. Sehnul se k ještěrce, aby k ní měl co nejblíž. "Danny?" broukl. "Ten mi dá do nosu, že jsem tě nechal odejít."

V nezvykle mazlivém gestu se ještěrka otřela o Tederikovu dlaň, načež se obratně vysmekla, odrazila se a vznesla se nad stůl. Zůstala levitovat na půli cesty mezi stropem a stolem, a rudě se rozsvítila. Intenzita paprsků se v rychlé kadenci střídala, jako kdyby to byl světelný koncert, obrysy ještěrky se postupně ztrácely v zářivé plazmatické kouli. Zjevně se připravovala k odchodu. Popravdě Tederik nechápal, nač ještě čeká.

"Ještě moment, excelence!" křikl Igor. "Jak to bylo s tím Trrisielem?"

Na to odpovíme my," ozval se uštěpačně Kerr. "Mahmua se s tím odporným arcidémonem nesetkala, a nechce s ním mít nic společného."

V následující chvíli se opět potvrdila slova Tederikova otce o tom, že rozhodovací schémata pravěkých jsou diametrálně odlišná. Koule ukončila světelný koncert, na několik nádechů a výdechů jen klidně visela a zářila, a potom… s měkkým puf implodovala do nicoty.

Igor polohlasně zaklel.

Vzápětí Han vychrlil proud nesrozumitelných slov.

Kerr se narovnal a vytřeštil oči.

"A do prdele," vyjekla Vuan a náhle vypadala velice rozrušeně.

"Co se děje?" zeptal se Igor.

"Mahmua, než odcestovala," řekla Vuan, "zachytila změnu poměrů okolo Vahanu. Na oběžné dráze se pohybují krihonitové konstrukty obdobného charakteru, jako je toto létající město. Další se vynořují z hyperprostoru. Bytosti uvnitř jsou nastavené ke konfrontaci. Nemají magii. Čiší z nich odhodlání a chtivost."

"Skollové?" nadskočil Tederik. "Chtějí nás obsadit?"

***

Vahanská trojčata na poradě

Když Igor viděl, jak pobouřeně vahanští reagují na Zářivčinu zprávu, nařídil můstku urychlit návrat do domácího kotviště. Následně se on, Tederik a trojčata přesunuli do pilotní sekce Sarvona, aby se ujistili, že vše poběží hladce.

Vahanští od chvíle, co se o anexi dozvěděli, neřekli nahlas jediné slovo. Podle toho, jak se mračili, by se Tederik vsadil, že spolu komunikují telepaticky. Igor se tvářil jako ztělesněná výčitka, protože na to, co jeho zajímalo nejvíce, téměř žádné odpovědi nedostal.

V pilotní sekci kolem navigátorů programujících sekvenci skoků to jiskřilo relikty fantómové magie. "Za necelých 30 standardů budeme v domácím kotvišti," hlásil Igorovi dispečer.

"Odtamtud to mají na Vahan co by dup," prohodil kdosi poněkud škodolibě.

Celá posádka Sarvona už o cizím výsadku v teritoriálním prostoru Vahanu věděla. Zatímco se Igor v kabinetu bavil se Zářivkou, přijala spojovací důstojnice depeši ze základny Aliance. Zpráva odeslaná skrze teleemitor byla jasná ale velmi stručná: Vahan čelí vojenskému obležení. Technika útočníků nese znaky Sunnisenské federace. Lady Izzel zřejmě nechtěla marnit čas obšírnou komunikací. Nejspíše předpokládala, že zpráva zahučí do hladových brázd, ale chtěla to alespoň zkusit. Ovšem díky tomu, že Zářivka napadený sektor vyčistila, zpráva snadno dorazila k cíli.

Zatímco se všichni motali kolem řídících konzolí, složil Tederik roztřesené údy na křeslo pro elitní pasažéry, na téže místo, kde čekal před odletem do Hladových brázd. Opřel si lokty o stehna a složil hlavu do dlaní. Pomyšlení, že Vahan právě čelí obležení a brzy možná bude čelit i napadení v situaci, kdy nemá k dispozici prakticky žádné funkční zbraňové systémy, ho dokonale porazilo. Když odtamtud odlétal, měli k dispozici jeden křižník a hejno stíhaček. Všechno ostatní bylo ve výrobě. Už se podařilo zalátat systém kvederické sítě, kterou exploze roztrhala, ale zůstaly v něm díry, protože mnohé emitory kvede-paprsků se propadly do trhlin ve vahanské kůře, zalilo je moře, nebo je zasypaly skály. Vyvstala potřeba je nahradit co nejrychleji, na což Tay Wen úporně a často upozorňoval. Na nových emitorech se intenzivně pracovalo, ale s jejich instalací do terénu se ještě ani nezačalo. To dělalo Vahan velice zranitelným. Dříve či později útočníci ty díry najdou a pak…

Mělce dýchal a snažil se nepanikařit. Takže sunnisenští. Co chtějí? Ale ovšem. Poklady z laboratoří. Jenže klíče jsou fuč, takže budou zklamaní. Nejspíš si vybijí frustraci na napadených. Rik si představil Dannaviona nataženého na skřipci a zatmělo se mu před očima. Ne, k tomu nesmí dojít. Jsou tu přece Vahanští bohové. Proč už neodletěli? Trrisiela naháněli naboso skrze celý Metaprostor. Tak na co ještě čekají?

Přinutil se vstát. Promluví s nimi hned. Hm. Zatímco vyšiloval, Igor s trojčaty z můstku potichu zmizeli.

"Odešli na poradu!" křikla na něj dispečerka, když si všimla, jak bezradně se rozhlíží. "Starej vzkazuje, že až se dáte dohromady, máte přijít."

Na chodbě k výtahům potkal Grenedona. Alchymista držel v natažené paži tužkový emitor nad kterým se vznášela projekce komplikovaně zkroucené struktury. Tederik zamžikal, jak se snažil pochopit, co vlastně vidí, protože ramena se větvila na stále další a další drobnější struktury, které se stáčely do směrů, pro které v běžném jedenácti rozměrném kontinuu nebylo místo, a přesto tam byly. Výhonky se prodíraly do dalších prostorů, a ještě více se větvily… A jak Tederik následoval jejich trajektorii, cosi v jeho mysli ho nutilo ukládat si ty propletence do paměti, ačkoliv jeho organismus se tomu zuřivě vzpíral. Srdce mu bušilo, dech se zrychloval, jeho rozhraní se divoce rozblikalo.

"Vidíš to?" vydechl Grenedon s očima navrch hlavy. "Tenhle epesní projektor mi sestavil Rawantes. Modeluje finální strukturu pletiva v sektoru We-en. Tak bude vypadat, až se fraktálové výhonky znovu rozvětví podle původní ideové předlohy. Není dobré se do toho dívat dlouho, protože…"

Tederik polapený v zákoutích projekce se propadal kamsi mimo prostor a čas, bylo to omamné a děsivé. Ucítil, jak s ním kdosi cloumá, jak ho tahá zpět.

"Héééj! Vzpamatuj se!" houkl Grenedon.

Zhluboka nasál do plic vzduch, vytřel slzy z očí (ani si nevšiml, že tečou) a podíval se na Grenedona. "No mohl jsi mě varovat dřív. Jdu na tu poradu. Ty nejdeš?"

Alchymista pokrčil rameny. "Exopolitika není můj obor. Spíš mě zajímá, jak Jádro dokázalo zatlačit Hladové brázdy do nicoty, ale na takové blbosti nebude čas. Však víš. Skollové před branami. Otec tam je. Divil se, proč tam Vahanci neodletěli naboso hned."

"Taky mě to překvapuje," zasyčel Tederik.

***