Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 31: Tichý příslib průšvihu

18.11.2026

Když Tederik slyšel, že jsou přátelé v pořádku, oddechl si. Pokud se idolové neštítili zavrhnout jeho, co by jim bránilo zbavit se jeho nejbližších? Výběrová kritéria do nového pantheonu ho nepřekvapila. Taková výstavní korouhvička, jako je Mueza Brau-Han, bude ochotně pracovat pro vahanské dobro. Aristokracie v každé společnosti postupuje stejně. Slouží nejvyšší autoritě výměnou za delegovanou moc nad poddanými. Mueza udělá cokoliv, aby se udržela na vrcholu. Nezradí, dokud jí budou trojčata dýchat za krk. Ovšem kdyby se odporoučeli, to by byla jiná.

Uráží mě, jakým způsobem s tebou zametli! Soptila Šerryzah. Kdybys mě nevyslyšel, kdyby ses nevypravil do Hladové brázdy…

Připustil, že ho to štve, ale takové věci se prostě stávají. Připomněl případy z nedávné historie, kdy muži a ženy usilovně pracovali pro nějaký ušlechtilý záměr. Lariona Bredeonská, Destruktiel Arci-Quinn z Mizeonu, krenevský král Ravens z Tenerisu, princ Kher z Dervosu, dokonce i jeho otec Hannoden. Za něco bojovali, něco budovali nebo chránili, ale výsledky jejich nasazení si nakonec přisvojili ti mazanější, kteří v bezpečí vyčkávali, jak se věci vyvinou. Nic nového v Metaprostoru. Necítím se ukřivděný, protože ty víš, jak to bylo a existují další, kteří to vědí také, ujišťoval ji a byla to pravda.

Z poklidu ho vyrušilo zabušení. "Hej! Vidím prosvítat modré světlo! Znamená to, že Zlatokopka dorazila?"

"Hlavně sem nelez," houkl a přehodil přes Šerryzah přikrývku.

"Máš narozeniny!" hulákal za dveřmi bratr a v hlase mu bublal smích. "Přišla právě včas. Ale já mám pro tebe taky dárek. Tak si na sebe laskavě něco přehoď, ať můžu pogratulovat!"

Šerryzah se zavrtěla a hned byla v obraze: "To je Danny?" Hned se hrabala z postele. "Chci vidět, co ti přinesl!"

***

Utopená v jeho temně modrém županu seděla s překříženýma nohama na kanapi a ládovala se pozdní večeří, kterou kuchařka nechala v předpokoji. Stíhala poslouchat Dannyho slovní kanonádu a současně se rozhlížet po zařízení salonu. Oči jí rejdily po sochách brouků vystavených na skříních a obrazech s rostlinnými motivy.

"…ale Otta byl na takový podfuk připravený! Než ten wemur vypálil další blesk, mrštil po něm rostlinnou síť, která ho obalila tak rychle a neprostupně, že ten idiot ztratil veškerý kontakt s pletení..."

Danny chrlil jednu historku za druhou, Šerryzah nadšeně žvýkala a přikyvovala. Tederik měl na klíně dárek od Dannyho. Byla to bohatě ilustrovaná kniha od Laskany Vrtošivé s příhodným názvem: Pravěké artefakty Metaprostoru. V podtitulku stálo: Jsou opravdu navěky ztracené? Každá z dvanácti kapitol byla zaměřená na jeden ztracený artefakt.

Listoval stránkami, a současně šilhal na to krásné nadělení uvelebené po jeho boku. Líbilo se mu, s jakou chutí se cpe, jak se vrtí, jak skáče Dannymu do řeči, a jak se k němu naklání, aby viděla, na jaký obrázek se právě dívá. Radost z ní stříkala jako čistá voda ze zahradníkovy hadice.

O klíčích od laboratoří se psalo hned v první kapitole. Další části se věnovaly takovým pokladům jako byly Larionin pohár, Krenevské žezlo, Hanův nátepník, či Elixír poslušnosti, před kterým varovali staří paridiánci. V úplně poslední kapitole se psalo o Feustonově trumpetě. Laskana vždy na úvod shrnula dochované informace, načež čtenáře zavalila hromadou teorií o tom, kde by se mohl ztracený artefakt nacházet. Nejčastějším závěrem bylo konstatování, že více jistě ví Aliance, pokud artefakt přímo nevlastní.

"…no jo, takový byl od malička, Zlatokopko. Jakmile dostal knížku s obrázky, neznal bratra," vtipkoval na jeho účet Danny. "Zřejmě se ti ještě nepochlubil, že Feustonovu trumpetu jsme ukořistili my. Vidíš, jak krčí čelo? Právě přemýšlí, jestli bychom tu vzácnost neměli odevzdat někomu povolanějšímu. Mohli bychom poprosit prince Trajanise, aby trumpetu předal na dispečinku Aliance…"

"Přestaň se předvádět," houkl Rik na bratra, a obrátil se na Šerryzah: "Máme za to, že trumpeta patří na Ok-sawon. Zatím jsme se nerozhodli, co s ní udělat, ale nechceme v té věci přenášet zodpovědnost na Čtyřdohodu a už vůbec ne na agenturu. Potřebujeme víc informací pro případ, že by byla opravdu funkční."

Pokrčila rameny. "Funkční by být měla. Ale s probouzením bych nespěchala. Až se ok-sawonští probudí, udělají pořádný šrumec."

Podělila se s nimi o příběh o nejstarším ok-sawonském idolovi, Fuonovi Sekáčovi a jeho ženě Zazee. Narodili se ze Zdroje, a svět Ok-Sawon si uplácali podle svých představ. Na planetu i na satelity vysadili rostliny, zvířata a humanoidy, získané z paridiánských chovných stanic. Sledovali, jak se humanoidé vyvíjejí v lidi, jak mají děti a osídlují svět. Zatoužili po vlastním potomstvu, ale jejich úsilí šlo vniveč, protože jako pravorodí bohové byli neplodní. Jenže Fuon do odmítl přijmout a neustále a dokola se pokoušel, až z toho Zazea byla celá otrávená. Do věci se vložila Xawona Sunnisenská. Uplatnila speciální alchymistickou proceduru, díky které se Zazee podařilo porodit v jednom zátahu tři čiperné dcerky a Jánuu, Uveu a Angetinu. Jenomže když pak Fuon při jedné společenské příležitosti Xawoně obřadně děkoval, ona o ničem nevěděla. Posléze se ukázalo, že v tom zázračném početí měl pracky Dwu Nakhar, který si pro svůj experiment vypůjčil Xavoninu identitu. Fuon vyváděl a vyhrožoval, že se vahanským krutě pomstí, takže ho Dwu Nakhar uspal a uložil v přísvětní dimenzi Vaa a sním i celou jeho rodinu.

"To, co se o Spících na Ok-sawonu vykládá," konstatovala na závěr Šerryzah, "že měli existence plné zuby, nebo že byli zklamaní ze smrtelníků, nemá se skutečností nic společného."

"Nikdy by mě nenapadlo, že je ten Dwu Nakhar byl takový lichometník," křenil se Danny. "A jak do toho zapadá ta trumpeta?"

"Trumpeta obsahuje zvratnou sekvenci kletby," podotkla s grimasou. "Dokáže spáče probudit. Ale teď se to nehodí. Fuon by se okamžitě vyřítil proti Vahanu, žádal by satisfakci. Bratři a já v současnosti nejsme na rvačky… připravení."

"To je fakt," uchechtl se Danny. "Ale jak se trumpeta dostala ke klíčům?"

"Prostě jsem ji k nim přidala, když jsem ji Dwu Nakharovi zabavila. Plánovala jsem spáče probudit, ale bylo nutné sehnat posily, protože Fuon je hrozný rapl. Hana s Kerrem jsem chtěla vynechat, už tak byli na Dwu Nakhara naštvaní za jeho lumpárny jinde. Stejně to nakonec prasklo se Dwu Nakhar na útěk. Než jsme se za ním pustili, dala jsem Brexe do opatrování klíče i s trumpetou. A co bylo dál, už je známá historie."

"To mi připomíná," řekl Danny, "že jsme se tě ještě nezeptali, jak to s Xawonou vypadá teď." Blýskl pohledem po Rikovi: "Že sis na to vůbec nevzpomněl?"

"Xawona s Esebou jsou pořád v laboratořích," prohodila Šerryzah. "Popravdě nevím, co tam s nimi Kerr vyvádí. Onehdy prohodil, že integrace formotvorného fokusu a infonové matrice pokulhává. Prý potrvá věky, než se Xawonina osobnost vyladí. Kerr vychází ven jen sporadicky. Já na povrchu řeším civilní výstavbu, Han buduje průmysl a cesty. Nejlepší fór je ten, že všechny věci z laboratoří, které skollové tak pečlivě vytřídili, nám na Vahanu zůstaly, protože stacionální teleport zůstal nedokončený. Kerr si pochvaluje, že mu skollové ušetřili spoustu nudné práce, když exponáty roztřídili a zapsali do katalogu. Přestěhoval ty krámy zpátky do laboratoří a teď je bude několik desetiletí rozestavovat a oprašovat." Položila na tác nedojedený koláček a upřela pohled na Rika.

"Jak byly ty Fuonovy dcery staré, když je Dwu Nakhar uspal?" zeptal se Rik a chňapl po polovině jejího koláčku.

Bezelstně mávla rukou. "Popravdě to nejsou tak úplně Fuonovy dcery. Když usnuly, měly něco kolem dvou století. Kdo by to počítal? A proč vlastně?"

Danny se rozesmál. "Brácha trochu vyšiluje ohledně vaší věkové disproporce. Ale u Ditruxe a Brexy to evidentně nevadí. Tlučhuba byl odjakživa přemrštěně hloubavý. Když jsme se v zimě chystali na lov, tak dlouho se rozmýšlel, které boty si obuje do vysokého sněhu, že bylo jaro."

"On za to nemůže, Zlatíčko," řek Rik sžíravě. "Když byl maličký, vyklouzl chůvě při koupání z namydlených rukou, a praštil se do hlavy. Od té doby má problém rozlišit pravdu od lži. Jeho jediným bonusem je, že každého oblbne hezkou tvářičkou."

Místo aby se smála s nimi, s pohledem do temného okna si roztřeseně povzdechla. "V Kerrhanu je dávno bílý den. Měla bych se vrátit dřív, než se po mně začnou shánět."

Slíbila mu, že přijde tak často, jak to jen půjde. Ale musí být diskrétní. Dokonce ani spřátelená rodina Zlověstných by o její přítomnosti na Robustue neměla vědět. S tím Tederik souhlasil. Nebylo by fér dostat královnu Eryn do nepříjemné situace ani s Aliancí a už vůbec ne s Hanem a s Kerrem.

***

Kolaborace bez legrace

V brzkém ránu se doktor Hynek Kopřiva vracel z rušné noční směny. Vystoupil z portálu v městském bytě s úmyslem se prospat, aby se mohl vrátit na poradu s investory ohledně přístavby rehabilitačního sálu. Bez investorů by se obešel, ale nebude na Zemi zavádět magické vychytávky, které by lidi leda korumpovaly.

Jakmile se portál s prskáním zavřel, vycítil, že je něco špatně.

Vetřelce našel v pracovně. Jejich šéf se rozvaloval na kancelářské židli, dlouhé nohy natažené na stole, na klíně odbornou publikaci o kloubních náhradách. Mlčenliví vojáci Trestného komanda vartovali podél stěn. Vzájemně se lišili jen identifikačními čísly na neprůhledných lesklých přílbách. Jejich skafandry se ježily těžkým bojovým vybavením. Bylo jich osm. Hynek usoudil, že to budou všichni, kteří Trrisielovi zbyli. Příslušníci Trestného komanda prošli transformačním procesem v Chřtánu. Jejich paměť a emoce byly vypáleny a nahrazeny kletbou poslušnosti a sebevražedné bojovnosti. Tímto způsobem první mizeonský císař trestal provinilé členy vlastní rodiny. Po smíření debhátarů s arcidémony, dříve, než stačil nový císař vojáky Trestného komanda rehabilitovat a pomocí alchymie i zregenerovat, je odvlekl Trrisiel, když z Mizeonu utíkal.

Hynek zůstal v klidu. Prudkými pohyby by zmutované rabiáty leda vyprovokoval k akci. Jim by se snad ubránil, ale problémem byl Trrisiel. Ve zšeřelé místnosti ho obklopovala duhově měňavá záře, z čehož se dalo snadno odvodit, že se opětovně pojistil pancířem ochočených a zdokonalených fleshingových entit.

"Nazdar Trrisiele," zabručel Hynek. "Vedeš kluky na preventivní prohlídku? Jste objednaní? Nejspíš jsem na to zapomněl."

Trrisiel odložil časopis, sepnul dlaně, propletl prsty a zářivě se na Hynka usmál. "Mí chlapci žádnou lékařskou péči nepotřebují už dobrých tisíc let. Kde jsi byl tak dlouho, drahý příteli? Už tady vězíme skoro… hodinu. Tak se tu měří čas, není-liž pravda?" Jeho žluté oči působily upřímně. Hladké vlasy sepnuté do ohonu dávaly okolí na vědomí, že nositel dbá na solidní dojem a nic neponechává náhodě. Pokynul paží k bedýnce kom-komu na komodě pod oknem, zdárně maskované za historický gramofon. "Dějí se věci, které stojí za poslech."

Teprve teď Hynek zaznamenal, že přijímač naladěný na exopolitické zpravodajství bredeonské videxové stanice vydává poplašný signál, upozorňující na výjimečnou událost. Signalizace fungující mimo oblast slyšitelného spektra, aby neděsila paní na úklid, naposledy podobným způsobem rozvibrovala vzduch před čtyřmi lety, když se vahanská trojčata podruhé vrátila.

Hynek udělal tři dlouhé kroky a přístroj aktivoval. Nad bedýnkou se vyrýsoval prostor projekčního hranolu, zobrazující videxové studio s reportérem. Chlápek, kterého Hynek od vidění znal, a jehož jméno vždycky hned zapomněl, tam pobíhal kolem projekčního válce, řečnil a freneticky gestikuloval.

…není známo. Čtyřdohoda se k události nevyjádřila, ale Triáda Aliance vydala prohlášení, kterým veškerou odpovědnost popírá. Vládci pantheonů na Tenerisu, Brussedee, Kavanu významně mlčí, ale veřejnost industriálních říší včetně Bredeonu je krajně znepokojena.

"Co to sakra je?" podivil se Hynek. Zpočátku nebylo poznat, jakou událost projekce zobrazuje. Zaznamenal jen nějaké mizerně osvětlené trosky, vznášející se na černém pozadí.

Naši diváci se ptají, pokračoval reportér, zda je zkáza Sunnisenské soustavy dalším výsledkem zvůle mocných? Jenom si vzpomeňme na zničení Dervosu před sto padesáti oběhy, a na zkázu Seveneku před sedmdesáti oběhy. Aliance se k těm zásahům nikdy veřejně nepřihlásila, ale nejrůznější zvěsti hovoří za vše. Všichni se ptají: kdo bude další na řadě?

Hynek byl s přihlédnutím k pozemské spiritualitě spíš ďábel než anděl, a dávno se s tím vyrovnal. Ale ani on nedokázal lehce akceptovat tak masivní maření milionů životů. Ten šílenec bez mrknutí zmasakroval celou civilizaci! Šokovaně se obrátil na Trrisiela: "To je tvoje dílo."

Arcidémon blazeovaně pokrčil rameny. "Spolupráce se neosvědčila. Já svůj díl dohody dodržel. Zařídil jsem, aby trojčata z Vahanu vypadla. Dokonce jsem si zahrál na návnadu, ale to ti jistě došlo. Duseden Uneon měl skvělou příležitost Vahan obsadit a udělal to. Zavázal se mi, že laboratoře zpřístupní a že mi tam najde tu zbývající technickou dokumentaci. Když jsem se dlouho nevracel, ten hlupák došel k závěru, že mě Aliance zlikvidovala, a přestal na hledání dohlížet!"

…proto Čtyřdohoda vydala pokyn Alianci, aby vyslala do oblasti zničené sunnisenské soustavy záchranné expedice, referoval zachmuřeně reportér. "Ale podle prvních záběrů je patrné, že k zachraňování toho mnoho nezbývá…

"Není divu, že nespěchal," prohodil skřípavě Hynek. "Trčel jsi za Předěly dobré čtyři oběhy."

"Může za to časová disproporce a hlídky Aliance!" štěkl arcidémon. "Časové toky v limisních vrásách nefungují standardně, pořád to ještě nemám úplně vychytané. To, co venku trvalo čtyři oběhy, jsem tam dole vnímal jako několik dnů a nocí. A když jsem se odtamtud vymotal, s hrůzou shledávám, že Vahan zase patří tvým buranským stvořitelům!"

"Smůla, že tě ta časová disproporce tolik zdržela," konstatoval bezvýrazně Hynek. "Jak to souvisí se zničením Sunnisenu?"

Pozvali jsme do studia známou konzultantku nesystémových historických zvratů, madam Laskanu Vrtošivou, oznamoval právě reportér. Do zobrazovacího prostoru nakráčela dáma středního věku a oblých tvarů, kterou si Hynek pamatoval z přednášek doprovodného programu Kavanského hudebního festivalu. Laskaniny teorie bývaly často trefné, ale teď bylo zapotřebí soustředit se na Trrisielovu odpověď.

"Duseden měl čtyři oběhy, aby dokumentaci našel a přenesl na Sunnisen, abych si ji mohl vyzvednout. Jenže ten blbec," Arcidémon pobouřeně potřásl hlavou, "pověřil správou Vahanu nějakého poskoka a sám se zaměřil na upevňování moci na Sunnisenu. Ten přehnaně pečlivý ňouma, jakýsi Memex, pojal převzetí laboratoří ve velkém stylu. Nahnal tam historiky a inženýry, aby artefakty zkoumali, zařadili a popsali ještě předtím, než je zabalí a vyexpedují na Sunnisen. Přepravní boxy shromažďovali ve vahanském podzemí, aby to pak naráz přepravili domů a s fanfárami odprezentovali v srdci Emarialu."

"Aha, a než to stačili udělat, tak se vahanští bohové vrátili," dovtípil se Hynek.

"Hlupáci snaživí!" přisvědčil Trrisiel. "Měli to shrnout buldozery, naložit na antigravitační plošiny a odeslat na Sunnisen. Já už bych si to přetřídil. Takhle to všechno museli nechat na Vahanu. Podrazák Duseden zjevně nepočítal s tím, že se vrátím. Tahle akvizice mě… zklamala. Navíc vyvstalo riziko, že Duseden, aby si ulevil od reparací, bude žvaněním u Aliance poškozovat mé zájmy. Tak jsem ho vyřešil jednou pro vždy. Nasměroval jsem limisní fenému, přímo do ohniska sunnisenského dvojhvězdí a fenéma obě světla sežrala."

"Fenéma," opakoval Hynek. "Máš na mysli Hladovou brázdu?"

Trrisiel netrpělivě mávl rukou. "Tak tomu říkají ňoumové z Aliance. Dal jsem si záležet, aby to navenek vypadalo tak, že hvězdy spolkla divoká černá díra. Oběžnice se do fenémy skulily stejně jako do gravitační deprese. Jak na sebe narážely, trhaly se na kusy. Dokonale a elegantně uklizeno. Republika Dusedena Uneona už je pouhou historií."

"I s jeho rodnou soustavou," dopověděl Hynek. "A co Xawona? Nebývali jste vy dva přátelé?"

"Názorově jsme se rozešli před pěti sty oběhy," zamračil se Trrisiel. "Hloupá bohyně začala přehodnocovat názor na smrtelnost. A co vím od Dusedena, utekla ze Sunnisenu ještě před anexí Vahanu. Nejspíš k Alianci."

Hynek zabloudil pohledem k mlčenlivým vojákům. "Děkuju za obšírné vysvětlení, ale k tomu, cos udělal se Sunnisenem, bych se dobral i tak."

Trisiel se na židli protáhl, elegantním obloukem sundal nohy ze stolu a vstal. "Nejsem tu pro legraci, drahý příteli. Potřebuji, abys mi konečně pomohl získat tu dokumentaci. Když jsem tě minule žádal, abys od Urbiela zjistil, jak na tom tví stvořitelé jsou se zdravím, úplně ses na to vykašlal."

"Můžu já za to, že jsi tak netrpělivý?" ohradil se Hynek.

"Nakonec jsem využil možnosti, která se náhodou naskytla a celou operaci urychlila," pokračoval plynule arcidémon. "Nalíčil jsem na vahanské pastičku prostřednictvím mé emisarky na Mizeonu. Pastička by hladce zaklapla, kdyby to nepřekazili bijci Aliance. Vůbec tam neměli co dělat! Je možné, že tu informaci o mém výskytu v lokalitě We-en Triádě prozradili vahanští těsně předtím, než se za mnou vydali. Ale psychologicky mi to nesedí. Pravorodí bohové se s organizacemi mladorodých většinou nezahazují, a pro tvé stvořitele to platí tím tuplem. Rýsuje se tu nepatrná možnost, že tu informaci o mém pobytu, jsi Alianci prozradil ty sám, Dwu Nakhare. A taková, byť hypotetická, absence loajality z tvé strany mi dělá vážné starosti. Abych tě snáze přesvědčil, vzal jsem s sebou mé chlapce."

"O čem mě hodláš přesvědčovat, lorde Trrisieli?"

Oslovený rozhodil rukama ve všeobjímajícím gestu tak vehementně, až duhové záblesky jeho pancíře obarvily potemnělý interiér. "Aby ses konečně v plné míře zapojil do mého projektu restrukturalizace Metaprostoru, přirozeně. Protože právě ty jsi výsledkem úpadku stávajícího paradigmatu. Disponuješ maximálním magickým potenciálem, ale žiješ jako smrtelník. Prakticky ho nevyužíváš. Copak necítíš ten paradox?"

Hynek zběsile uvažoval, jakým způsobem se z té pochybné pocty vyvléknout, a asi to bylo poznat na výrazu jeho tváře, protože Trrisiel poznamenal: "Netváříš se moc nadšeně. Pokud by tě snad napadlo se z toho epochálního poslání vyvléknout, tak tě musím upozornit, že jsem se na to připravil. Nulové pole ti nedovolí otevřít portál. O průvlaku ani nemluvím, protože ty opravdu nejsi člověk. A implozní triky a časové deflace jsem ti zarazil hned po příchodu. Toto místo do okruhu tří ekterenů je časově zablokované. Stačí se podívat z okna."

Hynek to udělal. Podívaná do jindy rušné ulice nedaleko městského centra připomínala zastavený film. Ve vzduchu visely kapičky deště, co nestačily dopadnout na zem. Výlohy obchodů, restaurací, kadeřnických a kosmetických salónů v přízemí historických domů svítily, ale auta na silnici ustrnula v nehybnosti stejně jako postavy na chodnících. Děvče s labradorem na vodítku, výrostek odemykající bicykl dřepící u stojanu, stařík opřený o chodítko, na jehož rukojeti visela igelitka s nákupem.

Hynkův pohled klesl na levný plastový květináč na parapetu. Rostlinka s tuhými zeleně a fialově žíhanými vykrajovanými listy pocházela z jednoho ze čtveřice semen, která si přinesl z Robustuy. Tři semena vyklíčila. Hynek výpěstky s malou magickou výpomocí vypiplal. S úžasem sledoval, jak se postupně propojují s pletení. První stromek nechal v sídle, druhý dal do kanceláře ve špitále, a ten třetí umístil sem. Plánoval, že až dorostou do aktivní formy, šoupne je na chodbu. Ale teď ho zamrzelo, že tato kouzelná krofínie je na přenášení zvuků do extrémní dálky příliš mladá.

Znovu se zaměřil na ulici. Venku bylo takové ticho, že hučení krve v Hynkových žilách připomínalo rozvodněnou řeku. Někde na rozhraní zmrazeného prostoru se původní časové toky třou o zablokovanou realitu a čím déle anomálie trvá, tím větší malér z toho kouká. Jenže Trrisiel už zlikvidoval Sunnisen, takže proč by měl slitování se Zemí? Otočil se od okna a zavrčel: "To jsi přehnal. Odblokuj to. Hned."

"Počítáno podle pozemského měření to trvá teprve… devět minut, což není žádná hrůza," řekl chlácholivým tónem Trrisiel. "Pořád máme spoustu času, než se to nějak negativně projeví. Takže si můžeš v klidu vyslechnout mé návrhy."

Hynek loupnul očima po nehybně stojících vojácích. Jestli jsou taky zablokovaní, možná by…

"Chou-kasi!" zavelel arcidémon. Vojáci udělali krok vpřed a zase vzad. Působilo to výhrůžně. Zadunělo to jako salva z dezintegrátoru. "Tady v epicentru máme výjimku," uchechtl se. Ukázal na sedací soupravu v koutě pracovny: "Promluvíme si?"

Když se Hynek nasupeně vlekl ke kanapi, které mu ve vlastním bytě vetřelec nabízel, napadlo jej, že ten jeho úmysl zůstat v Metaprostoru, jenom aby Trrisiela pohlídal, nebyl tak úplně dobrý nápad.

***

Share