Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 29: Incident v Muzeu brouků

17.11.2026

Tederik se usazoval v novém obydlí. Palác se rozkládal na nábřeží říčky Šuměny nedaleko centra metropole Duanzaná. Dům pocházel z pozůstalosti stařičké penzionované radní Sijany Avey. Tato úctyhodná dáma sedávala v Radě předchozí královny Klarisy, tragicky vyvanulé dávno před mizeonskou krizí. Sijana byla po sedmi prožitých staletích natolik unavená, že se jednoho krásného dne vypravila do zahrady, postavila se doprostřed pěkného travnatého palouku a zapustila kořeny do hlíny. V souladu se starou robustuanskou tradicí se přeměnila v strom, což jí umožňoval vysoký podíl stromistí mízy v krvi. Příslušníci její široké rodiny za ní chodili, a snažili se ji přesvědčit, aby si to ještě rozmyslela, ale ona jen nesouhlasně klátila větvemi a zasypávala je listím a chrobáčky, ačkoliv bylo bezvětří. Její odpovědi byly stále tišší, až umlkly docela.

Když se příbuzní smířili s tím, že Sijanino rozhodnutí je neměnné, rozbalili testament, příhodně přichystaný na stolku ve vstupní hale, zatížený velkým mizeonským axionitem. Ze závěti se dozvěděli, že s domem si můžou dělat co chtějí, ale pokud ho prodají, musí nový majitel v jeho prostorách strpět stávající Muzeum brouků, zajistit jeho údržbu a umožnit případným zájemcům prohlídku.

Radní Sijana brouky milovala. Studovala je a sbírala od nepaměti. Expozice s vitrínami zabíraly kromě exkluzivní vstupní haly celé přízemní podlaží. Zpočátku se Tederik zdráhal nemovitost zatíženou věcným břemenem koupit. Ale Danny se do sídla okamžitě zamiloval. No, tak to máme i s muzeem! To je spíš přidaná hodnota než zátěž! Víš, kolik zajímavých bláznů díky tomu poznáme? Lepší muzeum brouků než vitrexu! Entomologové jsou na jedné straně tiší a pořádní a na druhé zábavně excentričtí.

Nakonec tedy Rik souhlasil. Palác měl další tři podlaží s pohodlnými pokoji a velkolepým tanečním sálem, který Danny okamžitě přejmenoval na tělocvičnu a hned tam začal tahat žíněnky a posilovací stroje. Těšil se, až nově zařízené prostory ukáže Ditruxovi, a už už chtěl poslat pozvání Bee a Tayovi. Ale to mu Tederik zatrhl. Na takové akce je příliš brzy. Zejména co se týká vahanských. Dexey s manželkou, Tessana, Tay-Wen s Beou, Hairon, Herdeken. V jakých poměrech se nacházejí? Z veřejně dostupných zpráv dodávaných bredeonskými a brussedeanskými videxovými kanály se Vahan v poklidu konsoliduje. Bohové vyjednávají se Sunnisenskou republikou o válečných náhradách výměnou za skollské zajatce. Jednání se prý protahuje. Zdá se, že Komisař Duseden Uneon o návrat svých lidí nijak zvlášť nestojí, a že je nejspíše obětuje, aby nemusel platit surovinami a stroji. Tederik si dobře pamatoval, co mu o Sunnisenu vyprávěl Endemon. Obyčejných lidí mají nadbytek. Práci dělají bionické jednotky. Vytvářejí více životního prostoru pro nenahraditelné. Jejich systém si tvoří vlastní nesmrtelnou kastu bez magie. Ale jako biolog tvrdím, že opakované přenášení vědomí do klonovaných fokusů není dlouhodobě udržitelné. Buď se vzdají organických těl a přesunou vědomí natrvalo do kyberprostoru, nebo musí přistoupit na magii.

O osudech Eseby Uneon a její královny se v médiích pochopitelně nemluvilo. Členové Trajanisovy rodiny se od Eudora dozvěděli, co se v laboratořích dělo po Rikově odchodu. Jakmile rudimenty Xawonina vědomí vyletěly z urny a v jednom fialovém zášlehu zmizely mezi ruinami hledat magickou matrici, Eseba se po chvíli rozběhla za ní. Netušila, jakým směrem jít, tak se motala mezi hromadami trosek a Eudor ji se skřípěním zubu nějaký čas provázel. Když ho po dvou dnech Centrála Aliance povolala na základnu, Eseba trvala na tom, že v laboratořích zůstane, dokud Xawonu nenajde. Zatím není Alianci známo, zda se Xawona dokázala zregenerovat nebo ne. Možná to vědí Han s Kerrem a Vuan. Možná si Xawonu nechávají v záloze pro jednání se sunnisenskými. Zatím to vypadalo, že vahanští ustoupili od počátečních plánů Sunnisenskou soustavu vymazat z Metaprostoru. Už pochopili, že u ostatních světů by jim to neprošlo. Definitivní řešení nebývají ta nejlepší. Však i na vyhlazení Dervosu, které uskutečnila Aliance na objednávku Čtyřdohody, a udělala to z "dobrých" důvodů, nyní po stovkách let společnost nazírala s pochybnostmi.

Zprávy z osvobozeného Vahanu přinášejí veřejné videxové stanice. Podle reportáží se vahanští bohové prezentují veřejně. Osobně rozhodují. Práci delegují na arcidesmony, ale jejich jména z reportáží nezaznívají. Jediná jména, která reportéři dokola zmiňují jsou Kerr, Han a Vuan. Pozvání od sesazeného krále pro Taye, Beu, Tessanu a Dexeye s manželkou by se mohlo rovnat polibku smrti. Kdyby je Rik pozval na Robustuu, mohlo by jim to společensky uškodit u vahanských trojčat, protože staří bohové bývají ješitní.

Dannavion byl přes den na Válečné univerzitě, po večerech obrážel hospody s novými kamarády. Domů se chodil hlavně vyspat, a to ještě ne pokaždé. Tederik se raději nepídil, co všechno bratr vyvádí. Bylo mu známo, že nejvíce času Danny tráví s Ottou juniorem. Syn Otty – Třepotavého přízraku a robustuanské korunní princezny Violy a Trajanisův nejmladší vnuk byl, už podle té historky od Kola Osudu, taky pěkné kvítko. Ti dva se hledali, až se našli. Vyváděli lumpárny, ale nic skandálního. Tederik byl rád, že Danny úplně nezatrpknul. Nemohl si nevšimnout, že se chová mnohem rozjíveněji, než by se po fiasku na Vahanu dalo čekat. Otcův rodný svět si upřímně oblíbil. Pokládal ho za svůj pravý domov. Potom, co je bohové vykopli, Danny své zklamání důsledně popíral. Ne že by o Vahanu mlčel. Naopak! Při každé vhodné i nevhodné příležitosti dával k dobrému Hanovu nafoukanost, Kerrovu ješitnost a Vuaninu věrolomnost. Nezodpovědní staříci se zpráchnivělou morálkou! Kdyby se nad nimi Zářivka neslitovala… Kde je jí asi konec? Myslíš, že se vrátí ještě v tomto století?

Danny se etabloval na univerzitě, Tederik měl plno práce se správou zakoupené nemovitosti. Rezidence nebyla o moc menší než Stříbrný palác v Glenu. Zůstala několik let neobydlená, protože s muzeem ji nikdo nechtěl. Zpočátku bylo třeba vymést pavučiny a vyvětrat, a k tomu se patřilo sehnat personál. Na doporučení královniny kanceláře přijal čtveřici lichů a tři stromisty. Zaměstnal je v recepci muzea a v kuchyni, pověřil je údržbou interiérů a zahrady. On sám si vzal na starost sály s vitrínami a entomologickou knihovnu, která k muzeu přiléhala. Během několika málo dní si ověřil, že stařičká radní své muzeum přenechala následovníkům v naprostém pořádku. Sbírky byly perfektně katalogizovány, knihovna byla uspořádána s dokonalou přehledností. Kromě několika nezbytných oprav vitrín bylo muzeum připravené vítat návštěvníky. Tederik už tam neměl do čeho píchnout, pokud by se snad neodhodlal pustit do hlubšího studia brouků, což nehrozilo.

***

Toho dne vešel do malé místnosti obložené leštěným bílým kamenem, zařízené dlouhými stoly, chemickým náčiním a lahvemi s lihem a boxy s vonnými silicemi. Sloužila jako laboratoř, kde Sijana brouky před vystavením preparovala. Endymu by se tu líbilo. Pověsil by si tu šňůry, sušil by bylinky, míchal by čajové směsi. Jenomže to se nestane.

Od jejich příchodu na Robustuu uplynulo celých třicet dní. Trajanis absolvoval schůzi Čtyřdohody na Vressu, kde formálně oznámil, že se Rik s Dannym usadili na Robustue. Zpětnou vazbu zatím nedostal, protože Radní potřebují čas, aby informaci vyhodnotili, ale zatím se prý zdá, že s tím nebude problém. A když to Čtyřdohoda přijme, Alianci nezbude než udělat totéž. Potom se Trajanis zastavil na Leno-o-vinu, pozdravil se s Grenedonem a Eudorem a při té příležitosti předal Endemonovi dopis od bratrů. Váš nejmladší vypadá zdravě a spokojeně, konstatoval.

Tederik si hluboce povzdechl a průchozím oknem vstoupil do přilehlé zimní zahrady. Byla zatím vyklizená, až na tři stromkové krofínie, které tam dědicové nejspíš zapomněli. Taková nezodpovědnost! rozčilovala se nově přijatá zahradnice, když krofínie našla. Nechali ty chudinky strádat bez vody tři roky! Vždyť je to mohlo zabít! Kdyby to viděla Sijana, nakopala by jim do hader! Naina reakce byla na zdejší poměry normální. Při pohledu na náležitě ošetřené a ostříhané krofínie se měkce usmál, a pak se už plně soustředil na to, kvůli čemu přišel.

Prohlížel a proměřoval půdorys vydlážděný keramickými kachlemi, kontroloval konstrukci ze vzácného ořechového dřeva. Zimní zahrada nebyla nic jiného než skleník přiléhající k fasádě obrácené do zahrady. Průhledné plotny nebyly ze skla ale z odolného a pružného plastexu. Díky tomu byly i po letech zanedbávání zažloutlé prachem a pylem ze zahrady, ale nepoškozené. Sem tam nějaký škrábanec přece nevadí.

Měl v plánu zimní zahradu nově zařídit. Věhlasná zahradní architektka, madam Jadvina, se nabídla, že namaluje návrh. Vyzvala Rika, aby sepsal požadavky a představy. Robustuanští nesmrtelní si na Duanzaná vypěstovali životní styl kombinující moderní technologie s magií, ale důsledně vše drželi v historických kulisách. Domy oplývaly sloupy a věžičkami, ale v suterénech se skrývaly anihilační boxy na likvidaci odpadu. V kuchyních nad mramorovými pracovními deskami visely od stropů nablýskané měděné kotlíky a pánve, ale součástí inventáře byly hojně využívané nutriční automaty sunnisenského typu, většinou zastrčené někde v koutě. Střechy pokrývala břidlice nebo vzácná perleť, ale ze světlíků na zvědavé turisty mrkaly bionické strážní senzory. Zahrady zdobily kašny a vodotrysky, odpočinkové pavilonky, květinové záhony a ozdobně ostříhané živé ploty. Podívaná do nádherně upravených kompozic utěšovala Rikovu duši a připomínala matčinu romantickou zahradu kolem výletního loveckého zámečku. Ale stačilo se na chvíli podívat na štítek komunikačního náramku, a kompozice zelených plotů se za tu chvíli malinko změnila. Zpočátku to Tererik přehlížel, potom to pokládal za zrakový klam. Ale když se to opakovalo vícekrát, musel připustit, že celé skupiny a špalíry keřů samovolně a nenápadně mění umístění. A když se hodně soustředil, mohl vysledovat velice jemné jiskření kolem vegetace, svědčící o magické interakci s pletení. Tak toto je skutečná Robustua!

Usoudil, že rozvržení zimní zahrady by mělo respektovat ustálené normy. Nic moderního! Ačkoliv neměl k takovým záležitostem vztah, vzpomněl na zimní zahradu v Dražebním paláci bohyně Exis. Tropický prales protkaný cestičkami, vybavený lavičkami z pravého brussedeanského proutí, osvětlený barevnými běsími lampičkami. Zdálky skřehotají papuchalkové, cinká vodní fontána a chřestí led ve sklenicích na kamenném pultíku Něco takového, ovšem v menším formátu, by se sem docela hodilo.

Skrze zaprášená okna pohlédl do zahrady. Slunce robustuanské soustavy klesalo k západu, a kreslilo na nebi rudými zášlehy. Až na vzdálený vyvýšený palouk, kde vyrůstal Sijanin strom, pod který Danny drze nastěhoval litinový kulatý stůl a čtyři židle, potřebovaly okolní keře a stromy prostříhat. Zahradnice se do toho už pustila, ale potrvá několik týdnů, než zahrada prohlédne. Brzy bude všechno hotové. Péči a údržbu zvládne šikovný personál. Co zbude pro něj? Velice dobře si uvědomoval, že se nemůže zastavit. Jenom když bude mít plnou hlavu povinností, dokáže se udržet od hořkých myšlenek. Přece s tím počítal, že ho Vuan nakonec odkopne. Sám sobě slíbil, že potom udělá tlustou čáru a půjde dál. Ale kam, u všech Spících?

Otočil se k návratu. Ze skleníku šel do laboratoře a pak zamířil dlouhou chodbou, lemovanou vstupy do jednotlivých expozičních sálů. Cílil do haly s centrálním schodištěm, odkud se dostane do svého bytu. Nespěchal, protože neměl kam. Podíval se na svůj komunikační náramek. Stačilo by zavolat Dannymu. Zeptat se, v které hospodě to dnes roztáčí. Tedy v případě, že paří na Robustue a ne někde v riiberionském nadsvětí. Nebo by mohl zajít do královského paláce a pozvat se na večeři. Královna Eryn ho ujistila, že u nich má dveře vždycky otevřené. Trajanisova žena měla ten úžasný dar lehké ironie, kterým mu připomínala matku. Jenom v závažných krizích měnila ironii v sarkasmus, a to potom nebylo radno se jí plést do cesty. Večeře u Zlověstných byly zábavné a poučné současně, a Tederik se tam cítil vítaně. Očekával, že se znova potká s Třepotavým přízrakem, ale toho nějaké povinnosti odvály někam za Předěl a zatím se nevrátil. Měl potěšení seznámit se s jeho ženou, korunní princeznou Violou. Pobavilo ho, když se k němu Viola onehdy v divadle spiklenecky naklonila a pošeptala mu, že pokud si chce v novém sídle udržet soukromí, neměl by to přehánět s pokojovými rostlinami, zejména v intimních zónách bytu. Tím se potvrzovalo, co už v Encyklopedii naznačil Sarvon a sice, že robustuané využívají speciálně vyšlechtěné rostlinné druhy ke špehování a ostraze. Takže krofínie zděděné po Sijaně, tolik podobné těm, které už viděl na Urbielově terase nebo v kanceláři tajemnice Aliance, zůstanou v zimní zahradě.

Dnes se na návštěvu ke Zlověstným nechystá, protože má narozeniny. Tady na Robustue drží jiný kalendář, je jen dobře, že si toho Danny nevšiml. Od matčina pohřbu uplynulo pouhých pět let, ale on zestárl o několik století. Ne, dnes by nebyl dobrým společníkem.

Ponořeného v smutných myšlenkách ho vyrušilo zadunění. Následující kaskáda drobných třaskavých úderů, jako kdyby se něco křehkého tříštilo o podlahu, se ozývala z některého z výstavních sálů.

Křach. Křach.

Současně s tím se odněkud zvenčí ozvalo hlasité bzučení. Rojí se snad sikkosy? Jako naléhavější výzvu vyhodnotil rámus v budově. Bylo pozdě. Personál muzea má dávno po pracovní době.

Další tlumené zvuky napověděly, že k výtržnosti dochází v pavilonu erektiadských brouků. Vydal se tam po špičkách, ačkoliv randál vystřídalo třeskuté ticho. Že by tam otevřeným oknem vletěl pták? Mohl shodit kazety s největšími brouky, co jsou volně položené na podstavcích. Který zloděj by šel po broucích?

Prudce dveře rozrazil a houkl: "Tak co se tu děje?"

Zůstal bez dechu, když mezi překocenými stojany na vyvýšeném podiu ve středu místnosti spatřil drobnou modře jiskřící postavu. Rudohnědé vlasy měla rozcuchané větrem, oči jí svítily modře a stříbrně. Stála tam obklopená střepy a velkými mrtvými brouky, a tvářila se provinile. "Já… nechtěla!" vyjekla. Ukázala na kovově lesklé krovky: "To jsou cincibuchové olbřímí! Bývali hojní v erektiadských slatinách. Doufám, že nevyhynuli."

"Muzeum je zavřené, madam," zaskřehotal. Byl ohromený. Dívala se na něj s takovým zaujetím, jako kdyby studovala dlouho hledaný a čerstvě nalezený artefakt. Měl milion nápadů, jak dát drsně najevo, že s ní navěky skoncoval. Ale hluboko v něm klíčila bolavá a bodavá naděje. "Pro veřejnost otevřeme za dva týdny," dodal nakonec.

Jako kdyby jí až pak došlo, že to dokáže, vznesla se a přeplula vzduchem blíž k němu. Zůstala levitovat tři dlaně nad parketami a tři kroky od něj. Jejich oči byly ve stejné výšce. Mávla paží za sebe a dodala: "Danny mi popsal, kde bydlíte. Ale neupřesnil dispozici. Chtěla jsem na nádvoří. Přenesla jsem se naslepo, a takhle to dopadlo."

"Mluvila jsi s Dannym?" opáčil. "Že nic neřekl."

V reakci na jeho jízlivost podrážděně zkřivila rty. "Před bitvou jsme si s tvým bratrem slíbili, že když se něco posere, sejdeme se v herně U Divouse ve Městě Bláznů. Když se mi konečně podařilo tam dostat, barmanka mi předala Dannyho vzkaz. Až tehdy jsem se dozvěděla, kde tě mám hledat. Netrpělivě se ošila. "Sůsí zuby a drápy! Riku! Já nevěděla, co mí pitomí bráchové plánují. Oni se proti mně spikli! A ty se tváříš, jako kdybych tě zradila!"

"A nezradila?"

Rozhodila rukama a křikla: "To je na vyvanutí! Přece jsem ti slíbila, že tě nepodrazím! Co jsem měla dělat, když tě ti blbci veřejně odepsali? Kdybych se vzpouzela, odříznu si všechny cesty. Tak jsem mlčela a čekala, až Han s Kerrem uvěří, že jsem to vzdala. Kradmo jsem se vyptávala videxáků. Ale nikdo nebyl schopný mi říct, kam jste se uklidili. Nesly se fámy, že jste zakotvili u Aliance. Ale já přece vím, že to by pro vás byla až ta poslední možnost. Naštěstí tu byla ta dohoda s tvým bratrem. Danny nezklamal. Kde vlastně je?"

"Nejspíš někde v hospodě," zachraptěl.

Obdařila ho širokým úsměvem děvčete od bredeonských hracích automatů: "Máš přece narozeniny. Je ti už celých dokonalých dvacet devět oběhů!"

"Není to nic významného," vypravil ze sebe. V hlavě měl rušno jako na tržišti. Jeden hlas překřikoval druhý a třetí, až byl úplně paralyzovaný. Tak nějak se asi cítí Otta Třepotavý přízrak. Je opravdu možné, že ho neodkopla?

"Riku? Chceš mě ještě? Že ano?" Její hlas zněl naléhavě a třepil se nejistotou. A to ho dostalo. Vznášela se tak blízko, že stačilo udělat pár kroků.

***

Ležel na znak v rozházených přikrývkách a na hrudníku ho hřálo její spící tělo. Pozorovat staré bohy při spaní bylo extrémně vzácné. V spánku jsou nesmrtelní extrémně zranitelní vůči kletbám. Tradovalo se, že když starorodé zachvátí únava z přetížení smyslů, až nejsou sto sát z pletiva, raději dočerpají energii od níže postavených, než aby se vystavili riziku, že je ve spaní někdo prokleje. Na zneužívání kleteb proti konkurentům dojela dervosská královna Assi-Siona. Odvážila se uspat a proklít riiberionského boha Zmara, a jeho prostřednictvím pak zasahovala do rozhodování Čtyřdohody. Dělala to tak dlouho, až to kdosi přičinlivý napráskal Alianci. Číše Assi-Sioniných lumpáren tím přetekla. Vojska Aliance vyhodila Dervos do vzduchoprázdna, což byl jediný způsob, jak se zákeřné bohyně jednou pro vždy zbavit. Udělám to, až uvidím Assi-Sionu spát, říkávalo se na sousedních světech a znamenalo to "udělám to nikdy".

Hladil Šerryzah po zádech a poslouchal, jak odfukuje. Její modré světlo plnilo ložnici a uklidňovalo rozjitřené nervy. Ach ano, cítil se s ní nadmíru dobře, ale nedokázal si představit, jak by mohli spolu fungovat v budoucnosti. Bylo vyloučené, že by z Vahanu odešla. Ona i bratři vahanským slíbili, že je neopustí. A Tederik už věřil, že její slovo platí. Aspoň že jí nehrozí stěhování k Aisovi. A stejně tak nehrozí, že by se nejmocnější mizeonský debhátar chtěl nakvartýrovat na Vahan.

Za tu chvilku, kterou ztráceli čas mluvením, mu stačila poreferovat, jak to na Vahanu vypadá. Han s Kerrem si vzali příklad ze dvora riiberionské nadsvětní bohyně Krassiony a založili vlastní pantheon. Vybírali do něj ty nejstarší a nejmocnější arcidesmony a míšence s mocnými rody nesmrtelných se sousedních světů. Přes Šerryin nesouhlas tam delegovali i Kořinu diplomaticky zkušenou babičku Muezu Brau-Han, někdejšího šéfa energetických zdrojů Kvintena a další kolaboranty. Nejvyšší patro Pantheonu, kterému stále vlivem zažité rutiny říkali Generalita, naštěstí doplnili o profesora Tauka a majora Herdekena. Toho si vydupal Han, protože mu zaimponoval jako vůdce vzpoury, ačkoliv Kerrovi se taková volba úplně nepozdávala. Han Herdekena pověřil pátráním po desmonech uvízlých ve zřícených tunelech, a sám se vypravil za Deem na Nikodem, kde vyhandloval dva sudy bed-daranského benthosu. Víc tam na skladě neměli. Han chtěl původně požádat o pomoc Třepotavý přízrak, ale ukázalo se, že Otta a draveni odplachtili s nějakým tajným posláním za Předěl, do univerza císaře Zachariho. Herdekenovi se podařilo vyprostit ze závalů kolem stovky mrtvých těl a několik desítek přeživších. Byli v hrozném stavu, a bez rychlého obnovení napojení na pleteň by je nešlo zachránit. Han s Vuan vkládali zraněné do van s benthosem, Kerr na koleně vytvářel substance, kterými proces urychloval, protože zraněných bylo mnoho a léčivého média málo. To, že se bohové takto osobně angažovali, Tederika naplňovalo křehkou nadějí stejně jako zpráva, že sůsí zárodky ve vejcích se zdravě vyvíjejí. Problém s plodností byl tedy Druhým návratem bohů úspěšně vyřešen, jak slibovala Zářivka.

Kolaborantku Koru šoupli do fešáckého domácího vězení, ale bylo jenom otázkou času, než se jí podaří Kerra s Hanem přesvědčit, že ona to vlastně myslela dobře, že se jenom snažila skolly uchlácholit předstíranou loajalitou, aby získala dostatek času na božský návrat, v který neochvějně věřila. Zejména Kerr na její lži slyšel. Bral ji na vycházky a předváděl se s ní v důstojnickém klubu. Veřejně o ní rozhlašoval, jak je krásná a perspektivní. Ohledně Dexeye, Bey a Tay Wena, Tessany a Hairona mě ti pitomci přehlasovali, a do nejvyššího poradního sboru je nepustili. Nevzali je ani do širšího výkonného kolegia. Odebrali jim tituly a hodnosti. Prohlásili o nich, že nesou odpovědnost za mizernou připravenost armády v době napadení. Hodili na ně vlastní vinu, aby nějakého šťouru nenapadlo připomínat, že to byli oni, kdo Vahan zdevastovali a zmizeli. Aby se tví a teď už i mí přátelé nemuseli začlenit mezi desmony třetí kasty, vzala jsem je pod křídla já. Bydlí v mém domě, což je ten palác, který byl plánovaný pro tebe, a který pak zrekvíroval Protektor. Pomáhají mi s dostavbou města. Jednám s nimi uctivě, dál používám jejich hodnosti a tituly bratrům navzdory. 

Share