Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 27: S holým zadkem lepším zítřkům vstříc

15.11.2026

Tederik klopýtal přes rumiště, a horečnatě přemýšlel, kam portál nasměrovat. Na Bredeon? Tam by je vyhmátli šíbři z Aliance. A on už byl alergický na kohokoliv, kdo by ho za nějakým bohulibým účelem postrkoval! Tak na Nikodem? Sakra, vždyť nemají ani vindru! Nemůžou do Překladiště s holým zadkem. Leda by se nechali zaměstnat v docích. Bezva kariéra! Jemu na tom nezáleželo, ale co Danny? Studium konstrukce vojenských stíhaček na Vahanské technice nedokončil. Musí začít jinde a znova, a nemá ani na školné.

U trosek černé stěny se Tederik zastavil a přemýšlel: Když vyloučíme Bredeon, pořád zbývá spousta industriálních a postindustriálních světů. Takový Mizeon by byl fajn. Ditrux a Brexa jsou přátelé. Dokonce i Sibiela Arci-Quinna alias Rafedaxarra III. můžou počítat mezi přátele. Ale Sibiel vládne s tichou podporou debhátarů. A debhátarové mají nepříjemně blízko k vahanským trojčatům. Sesazený král z Vahanu s bratrem se nemůže pověsit na krk mizeonskému císaři. Darmo by tím vyvolal politickou krizi.

Dany zatím neklidně přecházel kolem a lamentoval. Nesměřoval ty řeči k Tederikovi, plácal páté přes deváté sám pro sebe, aby uvolnil nastřádané napětí. "Myslel jsem, že tě nechají u vesla! Že pomůžou a pak se stáhnou. Že radši budou blbnout s vědou a magií, protože ve dne v noci vládnout národu, dohlížet na legislativu, plánovat výstavbu a průmysl, dohlížet na vzdělávání, rodinnou politiku, strategickou komunikaci, a tak dál, a tak dál, to je přece strašná otrava! Existuje jenom hrstka jedinců, kteří to dokážou a nezblbnou z toho! Ty jsi k tomu přímo stvořený. Ale vypadá to, že si berou příklad z tenerisských sahíjinů! Nebo z Krassiony! Postaví se do role absolutních monarchů, kterým není radno odmlouvat. Jejda, a Zlatokopka ani nemukla! No, to mě teda zklamala! Endemon měl pravdu, sakra!" Nadával a sem tam do něčeho kopl. Ke cti mu sloužilo, že nechal Tederika přemýšlet.

A co Robustua? Vojenská akademie Zinaidy Zlověstné na Duanzaná má slušnou pověst. Vede ji generál Wonoden, byli s otcem přátelé. Danny by mohl požádat o srovnávací zkoušky a pilotní průkaz by získal tam. Na školné si vypůjčí u Otty nebo u Trajanise. Tederik se usadí mezi smrtelníky. Robustua je zajímavá tím, že tamější lidé budují technickou civilizaci a vůbec netuší, že skutečnými vládci jejich světa jsou lichové, stromisté a jejich míšenci. Nesmrtelní sídlí na jižním kontinentu, ukrytém za světlomamnou clonou. Do světa lidí zasahují jen vzácně, když dochází k ničení přírodních zdrojů či změnám klimatu. Nechápou lidskou úpornost a netrpělivost. Ale Tederik mezi lidmi vyrostl. Třetí draven přece říkal, že Robustua je k míšencům vlídná…

Zhluboka se nadechl a začal otevírat portál. V nehybném vzduchu této reality vykrojil tenký oblouk. Z nitra škvíry prosvítalo zelené světlo.

Když Danny zaznamenal světlo rodícího se portálu, přiskočil, a praštil Tederika do zad: "Počkej! Co to kurva děláš? Mluv se mnou! Kam chceš jít?"

Tederik se zarazil. Civěl na nedokončenou bránu. V hlavě mu hučelo. Jedná, jako kdyby byl v nějakém transu. Bratr má pravdu. Nejdřív by si měli vyjasnit možnosti a cíle.

"To se chceš vážně na všechno vykašlat?" dorážel Danny. "Co naši přátelé? Co Zlatokopka? Myslel jsem, že vy dva…"

"S tím je konec," zavrčel. Uvolnil soustředění a tenká škvíra se rozpustila do nicoty. "Veřejně slíbila davům, že tu zůstane! Cítí se za Vahan odpovědná, a to jí nemůžu mít za zlé. A její vypečení sourozenci mě vykopli! Tak co mám dělat? Chceš, abych se před nimi plazil?"

"To jistě ne," odsekl bratr a hlas mu přeskakoval nevolí. "Netušil jsem, že jsou takoví pokrytci! Tahal jsi jim trny z prdelí. Opakovaně. A to bude asi ten problém. Oni moc dobře vědí, co jsi pro ně udělal. Takže se postarají, aby se na tebe rychle zapomnělo."

"Tak vidíš, jak dobře jsi to pochopil," zakrákoral jízlivě Rik. Uvědomoval si, že se chová hnusně, že Danny je ten poslední, kdo by si to zasloužil.

"Tak kam se teda vydáme?" houkl Danny. Zmoženě se posadil na hromadu kamení, dezintegrátor si položil na kolena. "Jako první volba se nabízí Bredeon," uvažoval. "Máme protekci u Urbiela. Nebo se můžeme nakrátko nakvartýrovat k Fenovi a Elevíně. Ale jestli nás intrikáni z Aliance budou hledat, tam zamíří nejdřív."

"Bývalo tvým snem pro ně létat," namítl opatrně Rik.

Bratr se ošil. "To bylo předtím, než jsem se usadil tady. Já Alianci úplně nezavrhuju, ale proč bych u ní utrácel mládí, když se můžu připojit později? Ještě bych si chtěl užít trochu té volnosti, chápeš?"

Přikývl. "Z jednoho chomoutu jsme vyvázli. Proč hned strkat hlavu do druhého, že."

"V nikodemských docích nás nikdo hledat nebude," zazubil se Danny.

"Baví tě tahat krihonitové traverzy, bratře?" opáčil Tederik.

Dannyho kyselý úšklebek, potvrdil, že narážka byla pochopena. Tederik měl v úmyslu jeho chmury zaplašit návrhem, který mu před chvílí uzrál v hlavě. Už otevíral ústa, když ho bratr předběhl: "Už to mám! Zaskočíme na Ok-Sawon. Zabavíme Kallovi všechno zlato, axionity, zlorubíny, azumagdy za to, co naší rodině způsobil. A potom si došlápneme na hajzly Zvěstovatele v Nokwelu. Skoro nám upálili Endemona. Nesmí jim to projít tak snadno." Bratr se zarazil, když viděl Tederikův skeptický výraz. "Nechat zločince bez trestu?" otázal se. "To by bylo krajně nezodpovědné. A až se napakujeme, teprve budeme přemýšlet, co dál. A garantuju ti, že na něco přijdeme."

Tederik pokrčil rameny: "Dobrá." To s tím Ok-Sawonem nedokázal Dannymu vyvrátit, protože to byla pravda. Společnosti neprospívá, když padouchům špinavosti projdou. "A z Ok-Sawonu poletíme na Robustuu. Ty nastoupíš na vojenskou akademii. Já se uchytím v administrativě nebo mezi smrtelníky. Bude to v pohodě."

***

Robustuanské přijetí

Na poměry v hospodě s roztomilým názvem "Temná díra" Danavion Tederika obšírně připravil už v hotelu. Hlavně se netvař konsternovaně, jak to ty umíš. Na nikoho nezírej a nikomu nevykej! Bratr se dušoval, že právě tam se tajně scházejí neortodoxní příslušníci robustuanské šlechty. Putyka je prý dostatečně zaplivaná a zakouřená, aby se jí vyhýbaly dámy z Komise dobrých mravů. Platí tam odlišné manýry než na zbytku Duanzaná. Zásadně se tu nepoužívají tituly. Ať už sem zavítá kdokoliv, musí předem počítat s tím, že mu bude předhozeno i takové občerstvení, které si neobjednal.

Z ulice hospoda vypadala solidně. Průčelí lemovaly kontejnery s okrasnými stromky. Jejich vykrajované listy Rikovi připomínaly rostliny, které Urbiel pěstoval na terase univerzitního bytu. Hlavní sál s výčepem vypadal útulně. Bylo tam čisto, na stolech ubrusy, vázičky s květinami. U dveří věšáky na klobouky, stojany s novinami tištěnými na pravém papíře, nebo to aspoň jako papír vypadalo. Moderní životní styl reprezentovala videxová stěna za výčepem, decentně rámovaná policemi s kvalitním alkoholem.

Když to tam Tederik viděl, pomyslel si, že Danny s tím hrůzným popisem zase přeháněl. Očekával, že si vyberou stůl a usadí se. Bratr ho vyvedl z omylu, když rovnou zamířil do chodby k toaletám. Na slepě zakončené zdi visel obraz s namalovaným stromistou ve fázi přeměny. Rám díla věnčil těkavý černý stín magického zářiče, tak nenápadný, že by si ho osoba se slabým rozhraním nemohla všimnout.

Plamen a dým, světlo a stín, zašeptal Danny starodwentensky. Obraz zmizel, nahradilo ho schodiště klesající do podzemí. Zdi z červených pálených cihel zdobily staré rezavé štíty, dýky a meče, pozůstatky z poslední bitvy mezi stromisty a lichy. Na konci schodiště se otevírala rozlehlá kruhová místnost. Normálně uvažující osoba by ji nazvala doupětem, ale tady tomu říkají "salonek."

Na rozdíl od světlého, prázdného a čistého nadzemního sálu tady bylo šero, dusno a plno. Dýmová clona z kuvisových cigár spolehlivě maskovala tváře přítomných. Jeden se neubránil podezření, že štamgasti to kouřové mračno magicky udržují v potřebné výškové hladině, aby je nově příchozí nemohli očumovat.

Bratři se usadili k jedinému volnému stolu přímo u zdi. Nezdálo se, že by si jejich příchodu někdo všiml. Danny se světáckým výrazem vytáhl z kapsy pouzdro s kuvisem. Vyčarovaným plamínkem si zapálil. Tederik se k němu přes stolní desku naklonil a šeptl: "Co bude dál?"

"Čekáme na obsluhu," ušklíbl se sourozenec. "Hlavně zachovej klid." Vyfouknul obláček dýmu a potutelně se uchechtl. Už jsem ti vyprávěl, jak jsem se sem dostal poprvé?"

"Něco jsi o této hospodě říkal, když jsme tábořili v kallesijských horách," prohodil roztržitě Rik. V té chvíli totiž fascinovaně zíral na hrubé zdivo. Ze spár mezi kameny vyčnívaly černé rozvětvené provázky. Opatrně na jeden sáhl a překvapeně ucukl, když jeho rozhraní narazilo na rozraní jiné magické bytosti. Byl to kořen a ne ledajaký. Fytobiont vrostlý do zdi zasypal Rika sprškou hlíny.

Když Tederik zpozoroval bratrův poťouchlý výraz, zatvrdil se. Ani ho nenapadne se na to ptát. Vrátil se k tématu: "Vyprávěl jsi nám, jak jsi tu hrál fackovací dohomon s nějakým chlápkem. Představil ses mu jako Mreon, bůh Deště z Tenerisu. Ale ten chlápek byl z rodiny, co je s tenerisskými bohy pokrevně spřízněná. Hned věděl, že lžeš. Taky uměl maskovat rozhraní, a ty nikoliv. Obehrál tě, z čehož vyplývá, že jsi dostal nafackováno. Jenom ses nepochlubil, kolik jsi jich schytal."

Danny povzneseně mávl rukou. "Kdo by to počítal? Jo, to všechno je pravda. Ale ještě jsem ti neřekl, že moje první setkání s Ottíkem Zlověstným, ano prvorozeným synkem našeho dobře známého Třepotavého přízraku, se uskutečnilo o rok dřív."

"No tak se pochlub," houkl Tederik a už předem tušil, že to nebude nic, s čím by se bratr svěřil rodičům.

Dannavion, nejspíš s bohulibým úmyslem Rika rozptýlit, začal obšírně popisovat, jak se v riiberionském nadsvětí s Ottou juniorem porval o poslední volné sedadlo v amfiteátru Kola Osudu na Floenově Dvoře Zázraků. "Oba nás vyhodili za vrata. Ani nám nedali šanci zjistit, jestli jsme náhodou něco nevyhráli. To společné příkoří nás nakonec spojilo. Tehdy jsme se vzájemně nepředstavili. Ale dostal jsem pozvání sem. Včetně hesla. Asi za rok jsem si udělal čas a zbytek už znáš."

Tederik na bratra šokovaně zíral. Musel se chytit hrany stolu, aby mu jednu nevrazil. Hrátky s kolem Kola Osudu patří k zábavám, které je radno si odříct. Dvůr Zázraků ve Městě Bláznů se nachází v riiberionském Nadsvětí. Je oblíbeným cílem zhýralé smetánky ze všech civilizovaných světů. Roztočením Kola Osudu lze získat báječné poklady, a dokonce celé světy s říšemi zlobivých smrtelníků či úslužných běsů, nebo ztratit úplně všechno včetně sebe sama. Ten, kdo prohraje všechno, je zavalený kletbou Podrobení. Taková osoba je tajně vydražena a stává se po zbytek existence majetkem jiné osoby.

"Tys byl vážně u Kola Osudu?" zakrákoral z míry vyvedený Rik. "Uvědomuješ si, žes mohl prohrát sám sebe?"

Danny se křivě usmál. "Bylo mi šestnáct. A vsadil jsem jeden zlatý hřeben. Neplánoval jsem hrát až na krev. Chtěl jsem to jenom zkusit. Štvalo mě, že nás otec drží za pecí. Ottík na tom tehdy byl obdobně. Kdyby se to jeho rodiče dozvěděli…"

"Radši už mi nic neříkej," zavrčel Rik. On sám si o Kole Osudu poprvé četl v Sarvonově encyklopedii. Mohlo mu tehdy být tak deset. Nechápal, jak může být někdo tak hloupý, aby hrál o vlastní svobodu. Tolik mu to vrtalo hlavou, že se šel zeptat otce. Hanoden mu tehdy řekl, že bohové starých říší bývají znudění ze stereotypu věkovité existence. V záchvatech sebedestrukce se pouští do zbytečných válek, nebo propadají depresím. Hrozí jim tatáž únava, která vyvála do ztracena staré bohy z Parídie, Sevydenu a mnohé další. Jedním ze způsobů, jak se znovu nastartovat, je hazard. Čím horší jsou následky prohry, tím je "oživení" intenzivnější. Bankrotář upadlý do otroctví má úplně jiné starosti než zabývat se tíhou nesmrtelnosti. Existují hypotézy, podle kterých jsou tito otroci ve své nové situaci spokojení, protože se nemusejí zabývat odpovědností za své bytí či nebytí. Otec Tederika vážně upozornil, že každý otrok Kola Osudu představuje značné riziko pro své nejbližší. Navenek si zachovává veřejné postavení i magii, ale ve spárech kletby udělá cokoliv, co mu skrytý majitel poručí. Už tehdy se Tederik rozčiloval, proč Čtyřdohoda takový hnůj v Metaprostoru trpí. Proč nepošle Alianci ten chlív vykydat. Jenže… to bylo před patnácti lety. Od té doby pochopil, že věci mohou být složitější. Ale stejně. Jestli se ještě někdy potká s Igorem, tak se ho na to zeptá.

"Od té doby jsem se polepšil," zamumlal Danny, když viděl, jak hrozivě se Tederik mračí. "Stačilo oboustranně osiřet, dostat se do vězení, a nakonec zemřít," dodal kousavě. "Jsem teď nový muž. Vzornost sama."

Tederikovi začala docházet trpělivost. Sotva přiletěli z Ok-Sawonu, stačili se ubytovat a uložit kazetu s poklady v hotelovém sejfu, nedal Danny pokoj a hnal je sem. Ale protože zdejší obsluha na hosty kašle, lepší bude vrátit se do hotelu a zkusit to zítra. Na jeden den bylo toho vzrušení až dost. Byl rád, že má Ok-Sawon za sebou, a nic ho nepřinutí se tam v dohledné době vrátit.

Ok-sawonská mise jim zabrala jednu noc a jeden den. Nejdříve se šli podívat, jak to vypadá na Posvátném vrchu. Společně postáli u máminy mohyly. Do vzduchu nad hrobku zavěsili tři zeleně vybarvené ergony, každý za jednoho syna. Světelné orby levitující nad královniným hrobem mají za cíl uvádět v úžas každého, kdo kolem Posvátného vrchu projede. Záře je viditelná z Glenských hradeb i z výše situovaných městských paláců. To, aby měli proponenti Feustonovy církve, roztahující se ve Stříbrném paláci, o čem přemýšlet.

Další náležitosti grandiózní trestné výpravy probíhaly čistě v Dannyho režii: Nemusíš nic dělat, nic říkat, jenom se hrozivě mrač. Rik fungoval jako strašák, a to mu vyhovovalo. Z Posvátného vrchu se přenesli do Kallovy výspy. Nejhorším strýcovým trestem bude vybrakovaná pokladna, tvrdil Danny. V Kallově rodinné pokladnici sebrali úplně všechno. Bedny zlatých prutů, koše azumagdů, zlorubínů a axionitů. Poklady z Kallesijských hor ze tří podzemních sálů úsporně zkomprimovali a nacpali do jediné krihonitové kazety. Byla tak těžká, že Danny musel odskočit na Nikodem a obětovat jeden zlorubín za koupi antigravitační plošiny, jinak by kazetu nenatlačili do portálu. Samotného Kalla ani nekonfrontovali. Tolik pozornosti si nezaslouží, pronesl Danny. Na víko té největší a nejkrásnější a rovněž prázdné truhly v pokladnici položili děkovnou kartu s nápisem: Bereme zpět i s úroky, co sis od nás vypůjčil, drahý strýčku! Zdraví Endemon, Dannavion a Tederik Hannoden Aurea.

V Nokwelu odchytili Lupecha. Zvěstovatelova odporná osobnost, jeho slizké manýry, nechutný zjev, to všechno bratry vyděsilo. Už nebylo těžké si domyslet, co ten hnusák Endymu udělal! Oba se shodli, že smrt je málo. Danny z hovada vymlátil starodávný přívěšek ke klíčům od vahanských laboratoří, co se tolik podobal Feustonově trumpetě, načež mu telepaticky vpašoval do mysli přesvědčení, že je potkanem, co nade vše miluje zvuk církevního gongu. Zanechali Lupecha zhypnotizovaného a freneticky pobíhajícího po čtyřech mezi sloupy Chrámu Zvěstování. Oděný v pozůstatcích kutny z drahého simin-lanského hedvábí, špinavý a páchnoucí hodnostář, čenichal kolem sloupů, s kvičením dorážel na věřící a dožadoval se něčeho k snědku. Vyznavači Svatého Feustona odtamtud s křikem prchali.

Z Ok-Sawonu si otevřeli portál do Duanzaná na Robustuu. Z dvou doskočišť vyvolili to určené pro veřejnost, situované v obchodní čtvrti. Možnost použít soukromé doskočiště pro smetánku umístěné na nádvoří královnina sídla zavrhli, protože nechtěli vypadat jako neodbytní burani. Doskočiště pro běžné turisty a obchodníky na Zeleném náměstí bylo pod kontrolou celní správy a strážené královninou gardou. Bratři se úředníkům ohlásili jako Derik Hanoden Aurea a Vion Hanoden Aurea z Ok-Sawonu. Předložili kontrole kazetu s komprimovanými poklady, a podepsali čestné prohlášení, že se opravdu jedná o soukromý rodinný majetek, který hodlají uložit do zdejší banky. Jejich příchod nevyvolal žádné pozdvižení, a oni s tím ani nepočítali. Banky na Duanzaná sice nenabízely takové zhodnocení investic jako banky na Bredeonu, ale zato byly naprosto spolehlivé, protože za bezpečnost vkladů ručila koruna.

"Ale dobře jsme to s tím Lupechem sfoukli, že jo?" zle se zasmál Danny. V důvěrném gestu se naklonil nad stolní desku a dodal: "Tváříš se jak masovej vrah. Takže nemůžeš myslet na nic jiného."

"Myslím na naše aktiva," prohodil Rik. "Nejdřív jsme to měli zanést do banky. Bylo by pitomé, kdyby to z hotelového sejfu někdo ukradl."

"Garantuju ti, že solidní robustuanský hotel je pro naše poklady mnohem bezpečnější než advokátní úschova u Tebencie," ušklíbl se Danny.

"Pořád nikdo nejde," zabručel Rik. "Co když nás tu nechtějí? Radši bych zařídil tu banku. Zítra se sem můžeme vrátit. A když nebude zbytí, ohlásíme se u královny."

Danny se k němu naklonil a snížil hlas: "Garantuju ti, že v paláci už o nás vědí. Já ti to vlastně neřekl. Když mě sem Otta Junior zval, tak jsem se ho zeptal, jestli tu sedí nepřetržitě. Jak jinak by se dozvěděl, že jsem přišel, že. Ale on mě ujistil, že se o mě dozví velice rychle." Danny nenápadně ukázal na kořeny visící ze zdi. "Něco mi říká, že…"

Jejich pozornost upoutalo tiché lupání a šelestění. Udusaná hlína v uličce mezi stoly praskala a zvedala se. Z kopečku vyrašil výhonek, větvil se a splétal do humanoidních tvarů. Hnědozelený a zvrásněný povrch se uhlazoval a zabarvoval do světlého okrového odstínu kůže. Než se bratři vzpamatovali, stála před nimi dáma v nejlepších letech. Její hlava se topila ve změti černých rozježených vlasů. Sotva jí bylo vidět do obličeje, ale její brada a ústa vypadala souměrně a hezky. Oblečená byla v starodávných šatech z hrubého kaštanově hnědého sukna, přepásaných trochu ušmudlanou pruhovanou zelenobílou zástěrou. V jedné ruce držela dva velké kameninové džbánky, na předloktí druhé ruky chovala dvě dřevěné misky, z kterých se kouřilo.

"To je ňákýho kvaltu!" houkla a s třísknutím postavila oba džbánky doprostřed stolní desky, až to, co vonělo a šumělo jako ovocné pivo, vyšplíchlo. Přímo do pivní loužičky přistály misky s nudlemi, posypanými kostičkami osmaženého prorostlého špeku. Těmto speciálním servírovacím postupům číšnice nasadila korunu, když z kapsy zástěry vytáhla dvě dřevěné vidlice a zapíchla je do nudlí.

"Děkujeme, krásná dámo," zaševelil medově Dannavion.

Číšnice mávla rukou. "Kdybys nekecal," vyštěkla. "Někdo od Zlověstných už je na cestě. Tak si zatím dejte do trumpety."

Tederik zíral na její prsty. Byly delší a tenčí než prsty smrtelnice a nemohl se ubránit dojmu, že jsou od hlíny. Ale jídlo vypadalo lákavě a opravdu pěkně vonělo,

***

Dojídali, když se z oblaku kouře vynořila postava muže se zlatou pletí a šedýma očima. V nakrátko ostříhaných vlasech se mu míchaly zlaté a ohnivě rudé prameny. V době, kdy se s ním Tederik seznámil na Sarvonovi, měl na tváři prošedivělé strniště, a kůži měl vrásčitou přestálými obavami o Grenedonův život. Teď byl hladce oholený a vstřícně se usmíval: "Tederiku, to jsou k nám hosti! A toto bude tvůj bratr, princ Dannavion, není-liž pravda?"

Tederik vstal. "Lorde Trajanisi, asi už víte, jak to na Vahanu dopadlo."

Manžel robustuanské královny zachmuřeně přikývl: "Staří bohové jsou všichni stejní. Nevidí si na špičku nosu. Z kuloárů Čtyřdohody se mi doneslo, že po dokončení vahanského angažmá s vámi najisto počítá Aliance. Jak vidím, vy se tam tolik nehrnete, že?"

"Stačí, že se agentuře upsal Endemon," řekl Tederik.

"A vede si prý náramně dobře," přikývnul Trajanis. "Osobně bych vám nedoporučoval bratra ze základny stahovat. Aliance má na takové záležitosti Protokoly. Vyložila by si to hodně špatně."

"To ani neplánujeme, sire," broukl Danny. Ukázal na Rika: "Tady brácha tvrdí, že Endy je tam víc než spokojený. Ale velice bychom ocenili, kdybyste mu vy nebo Grenedon vyřídili, že Rik a já jsme v pořádku."

Manžel robustuanské královny se uličnicky zasmál. "Jistěže. Můžeme doručit i dopis." Už s vážnou tváří se podíval nejdřív na Dannyho a pak na Rika: "Předpokládám, že byste se chtěli usadit na Robustue."

"Pokud by to bylo možné, tak ano," přisvědčil Tederik. "Jsme hmotně zabezpečení a nebudeme na obtíž. Bratr by chtěl pokračovat ve studiu techniky, a já si taky něco najdu."

"A v zásadě to možné je," odpověděl Trajanis. "Dokonce jsem o tom už promluvil s manželkou, protože…," výmluvně zakoulel očima, "jsem tak nějak tušil, jakým směrem se to na Vahanu vyvine. Eryn je tou poslední, kdo by vás hnal na mráz, ale..."

Tederik s povzdechem Trajanise přerušil: "Víme, v čem je problém, sire. Kaebi Pirtz nás varoval, že Aliance nás už nikdy nepustí z dohledu, protože už jsme se s ní… jak to říct... zapletli. My před agenturou neutíkáme. Naopak vás uctivě žádáme, abyste Triádě oznámil, kde jsme a co děláme. Neplánujeme pouštět si hubu na špacír, dávat rozhovory do médií o identitě pohlavárů nebo o tom, jak to vypadá na základně. Už jenom to, že Endemon je registrovaným agentem, a že nemůžeme ohrozit jeho postavení, je dostatečnou zárukou. Jenom zatím nevidíme jediný důvod, proč bychom se měli hlásit k raportu na Leno-o-vinu, když jsme zatím formálně… pořád ještě bez závazků, chápete?"

Trajanis si přitáhl džbánek s pivem a podíval se dovnitř, snad aby si ověřil, že je už prázdný. "Takže si uvědomujete," zabručel stále s pohledem upřeným na dno, "že když Alianci vyřídím váš vzkaz, že si sem pro vás dříve či později přijdou? Víte, mám jisté postavení v radě Čtyřdohody, které Aliance podléhá. Jsem připravený se za vás… zaručit. Ale já jsem pouze jeden ze čtyř. Ostatní tři, radní z Mizeonu, Erektiadu a Vrusu, to můžou vidět jinak."

Bratři si vyměnili pohledy a přikývli.

"Totiž… nevím, jestli je vám známo," pokračoval Trajanis, "že jsem taky býval agentem Aliance. Můj vstup byl vynucený brutálním nátlakem. Paradoxně to nakonec přineslo praktické výsledky. Ale opravdu bych vám nepřál ty peripetie, které musela moje žena podstoupit, aby mě ze spárů Aliance vyrvala. A to jsem tehdy ještě netušil, že se s ní zapletou moje děti. Grenedon se jim upsal dobrovolně, a po zhoršení vztahů se Sunnisenem, se připojil i Eudor. Mého zetě Ottu seniora a jeho nájemníky taky už znáte. Ti čtyři Alianci vypomáhají naštěstí jen externě. Ale nechtějte slyšet, jaký názor na to má moje žena. A vlastně… se tomu asi nevyhnete. Ona už se vás nemůže dočkat. Když jsem si otevíral portál, opakovaně mi kladla na srdce, abych vás dopravil do paláce bez zbytečného otálení." Robustuanský princ-manžel spiklenecky přimhouřil oči: "Královna si myslí, že tahle hospoda je pro ostudu. Že si podle ní uděláte špatný obrázek o robustuanské kultuře. Ale když byla mladá, chodila sem často a ráda."

***

Share