Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 25: Průvan v laboratořích

Fungl nová teleportační kapsle se ukrývala za falešnou stěnou v Kořině budoáru. Správkyně visící hlavou dolů s nadávkami nadiktovala sonický klíč. Následně se pokusila uhranout únosce trapně slabými verbálními kletbami, čímž dohnala Tessanu k výbuchu smíchu.

Tísnili se v kabině dimenzované pro tři osoby. Fialově prskající Eseba objímala batoh na hrudi a netrpělivě se ošívala. Tederik její nervozitu chápal. Jakmile Operace Vítr započne, skollové vyhlásí poplach. Bitevníky slétnou do stratosféry a začnou vyhledávat cíle. Automatické obranné instalace odešlou na Sunnisen žádost o posily. Systém odřízne přístupy k energetickým a materiálovým zdrojům a zablokuje strategické koridory. Výtahové šachty a teleporty budou na řadě jako první A není nic horšího, než uvíznout v zablokovaném teleportu!

Tessana nalepená zády na stěnu kapsle se Tederika dotýkala hrudníkem, což nebyla taková hrůza, protože měla tělo černovlasého obrýleného chlápka. A ten se na Rika ošklivě mračil. Když seznal, že má plně jeho pozornost, vyslovil nezvučně jednu jedinou větu: To ona ty klíče ukradla, a potom je dala skollům, mrcha.

Tederik jen poraženě přikývnul a byl rád, že to nemusí majorce potvrzovat nahlas. Ještě nebylo radno se před Korou prozradit. Nevědí, jak to bude vypadat tam dole. Nemají informace o složení expertního týmu. Jestli jsou s nimi modrásci s dezintegrátory, nebylo by dobré je provokovat ke střelbě.

Navigační tabule bliknutím oznámila, že přenos byl úspěšně realizován. Jakmile se všichni vyhrnuli na podzemní křižovatku, Eudor si hlasitě oddechl. Tederik si pomyslel, že ani všemi ohni protřelý stromista se neubránil obavám, že Systém teleport odpojí uprostřed přenosu. Primárně by je to neohrozilo, ale ven by se dostali kdoví kdy. A trávit nekonečné časové cykly v Kořině milé společnosti...

Tessana se překvapeně rozhlížela. V podzemních koridorech byla zvyklá na opracovanou skálu, ale ocitli se v kruhové komoře obložené plastexovými panely. "To je zoufale nevkusné," vydechla. Od teleportačního boxu ústila do tří širokých chodeb. Podél stěn vedly technické instalace a osvětlovací lišty, na podlaze se táhly magnetické pásy. Odkudsi z dálky slyšeli syčení a dunění prokládané kovovými zvuky.

Tederik plácl Koru po zadku a houkl: "Kudy k Rubínovým vratům, soudružko?"

Hnali se chodbou, do které mlčky ukázala. Tessanina hrozba, že přijde o nos, na ni evidentně zabrala. Technické lišty se rozblikaly. Ostré bílé světlo snížilo intenzitu, v pravidelných odstupech se rozsvítily rudé výstražné bodovky. Vzdálený lomoz linoucí se odkudsi zdálky nahradilo táhlé zvonění. Systém vyhlásil poplach.

Posvátný sál, kudy se věky přicházelo k Rubínovým vratům býval vytesaný ve skalách, a býval tak rozlehlý, že se v něm daly pořádat vojenské přehlídky. Ty prostory byly pryč! Tederik nedokázal odhadnout, jestli je skollové zasypali nebo jenom zaslepili, ale Rubínová vrata na ně čekala přímo na konci chodby a byla doširoka otevřená.

Kampak asi zmizely senzory, které dostal od Aderawena? Nalepil krychličky na kabinu starého teleportu, do chodby, do skal Posvátného sálu. Pomocí neškodné sonické kletby připevnil čtyři kousky i na vnější povrch Rubínových vrat. Vzpomínal, jak zaznamenal ochrannou krustu staré magie, která zamčená vrata obalovala jako hřejivá a pružná blána.

Nyní byla vrata otevřená dokořán, a venkovními plochami obou křídel se opírala o stěny tunelu. Rik sledoval Eudora, jak odklápí pravé křídlo. Stromista se zatvářil vítězoslavně, když objevil klíče zasunuté v zámcích. "Taková hloupost!" šeptl. Jeden klíč po druhém vysunul a tázavě se na Rika podíval.

Tři černé kovové klíče. Tederik byl na tu věc, kvůli které otec dobrovolně vyvanul, už alergický. "Dejte je Tessaně, prosím," požádal Eudora. "Majorka je pohlídá mnohem líp než já."

Kora, která doposud odevzdaně visela přes Rikovo rameno, se podrážděně vzepjala a zakrákorala: "Co to děláte? To je zakázáno!"

Dřív, než by spustila další povyk, Eseba přiskočila a vpálila jí do zátylku omračující dávku z paprskometu. Kora zachrčela a zvadla. Tesana si klíče uložila do hluboké kapsy žlutého overalu. Rik se ještě zběžně podíval, jestli na vnější ploše odklopeného křídla neuvidí rezidua světlomaných kleteb, kterými zamaskoval špionážní krychličky. Nic. Takže je zadrátovanci vyčmuchali a předali je reverzním inženýrům. Ale bez nadřazené zlaté kostky a krevního klíče se dál nedostanou.

Vešli do laboratoří. Za vraty podél stěny parkovaly desítky stavebních strojů. Automatické nakladače, vysokozdvižné vozíky, nákladní vznášedla. Vypadaly nově a připraveně k použití. Prostor se otevíral do rovné pláně. Strop a okraje tonuly v bílém světle. Všude se válely hory různorodého materiálu. stavební stroje změť shrnovaly a nakládaly na korby vznášedel. První známky uspořádanosti v tom chaosu naznačovaly špalíry stříbřitých beden, kolem se hemžily postavy v oranžových overalech, křičely na sebe a rozčileně gestikulovaly.

"Tihle odklízejí odpad. Obávám se, že o kazetě X nám nic kloudného neřeknou," poznamenal Eudor k Esebě, když svižnou chůzí, uháněli vpřed. "To jsem zvědavý, jak v tomhle chcete něco hledat,"

"Chce to najít ty experty," poznamenala zadumaně Tessana. "Jestli už nepráskli do bot. Co když tu věc dávno našli a odnesli?"

"Správkyně přece řekla, že jsou sotva na začátku," poznamenala Eseba.

Když se dostali na doslech, pracovníci v oranžovém je vzali na vědomí. "Viděli jste, co se nahoře děje?" zvolala mladá hezká žena v černé čepici s kšiltem. Držela videxovou tabulku. Obrátila ji obrazovkou směrem k nim, ukázala míhající se modré a bílé pruhy. "Systém nahlásil nespecifikované ohrožení. Pak šlo vysílání do háje. Komunikační náramky jsou hluché. Netušíme, co máme dělat."

K ženě se postavil zamračený chlápek s hranatou bradou a rukavicemi za pasem. Celou dobu si Eudorovu skupinu pátravě prohlížel. "Patříte k technické brigádě. Tady nemáte co dělat. Jak jste se sem vůbec dostali?" Ukázal na Tederika. Měl Koru přehozenou přes rameno a oběma rukama objímal její stehna. Oranžový z ní mohl vidět jen zadek a dlouhé nohy, prosvítající pod rudou splývavou noční košilkou. "A co má sakra znamenat ta civilistka?"

"To je ta Správkyně, co uhání protektora," houkla zaraženě jeho kolegyně. "Ty modré vlasy, ty já poznám."

"Té si nevšímejte," prohodil nonšalantně Tederik. S velkou úlevou složil bezvládnou Správkyni na podlahu.

"Nahoře vypukla vzpoura, soudruzi," odpověděla starostlivě Tessana. "Protektor nás posílá s úkolem. Hledáme expertní oddíl, co třídí artefakty. Můžete nás nasměrovat?"

Odkaz na Protektora udělal své. Soudružka vypjala pěkně klenutý hrudník a zahlásila: "Vědátoři jsou ve skladu. Musíte zpátky k teleportu a potom chodbou vpravo."

Chlap tak hloupý nebyl. Naštvaně chytil kolegyni za předloktí. "Proč jim to říkáš, ty kegero! Kdoví, co jsou zač!"

Soudružka v čepici provinile nahrbila ramena. "Poslal je Protektor. Jak jinak by sem trefili?"

"Mám toho dost," houkla Eseba. Vytáhla z kapsy pistoli a s chladným výrazem poslala do nevědomí nejdříve pana nedůvěřivého, pak slečnu naivní, a nakonec přibrala i trojici zevlujících kolegů. Ostatní se rozběhli k hradbě stříbrných beden, ale Eseba je dostala dřív, než se stačili skrýt. Tou dobou už měl Eudor kolem sebe silové pole a Tessana na skollku mířila dezintegrátorem. Tederik si opět připadal hloupě, protože jeho ani nenapadlo, že by Eseba mohla zneškodnit i je. Ale to se nestalo. Skollka se zaťatými ústy sundala batoh z hrudi a položila ho na zem. Přiklekla, otevřela magnetický uzávěr, vytáhla ze zavazadla černý válec s fragmentem Xawoniny osobnosti. "Královna ke kazetě trefí sama," řekla skřípavě. "Jenom co ji vypustím ven."

Na plácku lemovaném bezvládnými těly napjatě sledovali Esebu nad urnou. Už stačila uvolnit jistící obruče, teď odemykala sadu krihonitových zámků. S krátkým zasyčením víko povolilo. Skollka se narovnala, přičemž víko přidržovala oběma rukama, a vzhlédla k ostatním: "Moje královna vyletí ven a začne hledat. Její síly jsou omezené. Buď kazetu najde, integruje svou magii zpět nebo… nadobro vyvane."

Tederik si všiml, že Eseba se teď daleko více podobá té osobě, která se dožadovala audience před kataklyzmatem. Její roztřesený a zmatený projev vystřídalo chladné a sebejisté odhodlání. Byla ochotná zachránit královnu za každou cenu. Věděla, že když neuspěje, padne i ona.

"V čem můžeme pomoct, madam?" zajímal se Eudor.

Skollka pokrčila rameny. "Postačí, když podáte svědectví, agente. To, co musím udělat, jsem si poskládala z informací, které mi Xawona předala, když toho ještě byla schopna. Způsobí to nový začátek nebo definitivní konec. Jiná cesta není a platí to i pro mě. Prosím, přejte mé bohyni úspěch."

S hlubokým nádechem víko odklopila. Z nitra do výše vyšlehl fialový plamen, a obloukem zmizel kamsi za hory odpadu.

A co teď?" chtěla vědět Tessana.

"Můžeme jen čekat," odpověděla s nepřítomným výrazem Eseba.

Tederik toho měl dost. Kora byla zneškodněna, Eseba byla uvedena do laboratoří. Xawona byla vypuštěna. Od bezprizorních odpadářů v oranžovém zatím nic nehrozí, vědátory ve skladu ať si vezme na starost někdo jiný. Všechno je to jedna velká improvizace, jak včera napruženě prohodil Dexey. A jestli Eseba Xawonu najde nebo ne, to už není jeho věc. On svůj podíl vykonal.

"Eudore?" obrátil se na agenta. "Vracím se na povrch."

Stromista přikývl. "Chápu. Ale já musím zůstat s Esebou. Mám své úkoly, chápete."

Tessana si posunula brýle na nose a rozmrzele přehlédla haldy rozbitých pokladů. "Já tu taky ještě zůstanu. Mrknu se do toho skladu. Postarám se, aby se nic neztratilo." Klesla pohledem na Koru. "Dohlédnu na tu zrádnou ženskou."

Hlavně nezapomeňte dohlédnout na ty klíče, majorko, odpověděl Tessaně Tederik. Otočil se k odchodu, když za ním stromista křikl: "Veličenstvo? Nezapomeňte se včas přetvarovat!"

"A Veličenstvo?" houkla Tessana a v hlase ji zabublal smích: "Teleport bych na vašem místě nechala být. Použijte výtahovou šachtu. Odřízněte strop kabiny a vyleťte naboso. Tu kabinu bych na vašem místě hledala poblíž skladiště."

***

Improvizace jako řemen

Teleportační box u křižovatky byl zablokovaný, jak se ostatně dalo čekat. Výtahová šachta se opravdu nacházela před vraty do skladovací haly. Tederik musel do skladiště aspoň nahlédnout, protože odtamtud zaslechl útržky zvučného proslovu.

Zaznamenal hradbu stříbřitých beden, zavřených i otevřených. Byly tam regály s přístroji. Stály tam stoly, na kterých se povalovaly vytříděné předměty opatřené štítky a visačkami. Ze stropu visel obří videxový válec, na kterém běžel přímý přenos z Nového Kerrhanu. Kolem válce se tísnili skollové v zelených pláštích a šokovaně zírali.

Nitro válce zobrazovalo výjev podobný bredeonskému apokalyptickému filmu. Uličkami mezi ubikacemi zvolna kráčeli vahanští bohové. Byli obrovití! Mnohem větší, než jak se zjevili v bunkru. Převyšovali ty nejvyšší baráky. Desmonům a arcidesmonům, sbíhajícím se ze všech stran, opakovali tytéž věty, co v bunkru: Vrátili jsme se, děti naše! Už tu zůstaneme! Tederika bodlo u srdce, když sledoval Šerryzah. Zatímco Han kráčel těžce jako buldozer a Kerr pružně jako kocour, ona mezi baráky skoro tančila!

Šedé nebe nad trojčaty se bouřlivě vzdouvalo. Mraky se přetvářely do dlouhých proudů. Ve smyčkách, kudrlinkách a spirálách klesaly mezi davy v ulicích. Desmoni byli zjevením stvořitelské trojky naprosto hypnotizovaní. Vůbec nevnímali, jak se kolem nich šedé dýmové výběžky dravenů otírají. Davy mužů a žen, hrstka vzácných dětí. Ti všichni procházeli nejdůležitějším očistným procesem existence bez toho, že by o tom věděli. Tederik se pomyslně poplácal po rameni, protože to on trojčata k tak okázalé prezentaci přesvědčil, aby mohli draveni nerušeně pracovat! Jo, spiritualitu není radno podceňovat!

Ottu vidět nebylo. Třepotavý přízrak se ve shodě s legendou vznášel v nejvyšších vrstvách vahanské atmosféry, obklopený draveny a bezpečně zamaskovaný před štáby zahraničních videxových stanic. Každá bitva či politický převrat představují žeň pro novináře. Nad městem Rik zahlédl tři pomalá vznášedla, dva rychlé vrtulníky a nespočet poletujících bionických jednotek. Stroje s posádkami i automaty se proplétaly mezi spirálami draveních výběžků. Ty nejvzdálenější v širokých obloucích kroužily kolem vnějšího opevnění. Ozývalo se odtamtud dunění provázené záblesky, jak Dexeyova armáda útočila na černou stěnu. Další stroje se držely nad centrem města, a sledovaly dění kolem zvětšených trojčat. Po nejdotěrnějším vrtulníku se Han ohnal jako po otravné sikkose. Tederika znovu bodlo u srdce, při pomyšlení, co asi dělá Danny.

"…a nyní, dámy a pánové, sledujeme grandiózní velké finále!" Zněl komentář reportérky. "Tři praví pravorodí bohové vahanští se opětovně vítají s potomky! Podle dobrozdání spolupracovníků ze Sarvonovy nadace je můžeme identifikovat následovně: Robustní zeleně vybarvený idol je Han. Ten rudý by měl být Kerr, a ta půvabná dáma v modrém by měla být bohyně Vuan. Povšimněte si, s jakou velebností si idolové počínají! Jak opatrně se pohybují, aby ani jednoho desmona nezašlápli!"

Rozjásanou reportérku vystřídal střízlivější kolega: "Připomínáme vaší ctěné pozornosti, že vahanští občané jsou po tak zvaném skollském intervenčním zásahu ve fatálním oslabení. Podle zdrojů, které si nepřejí být jmenovány, bylo obyvatelstvo při anexi podrobeno násilné a nedobrovolné degradaci vrozeného magického potenciálu! Možnosti regenerace plnokrevných desmonů a arcidesmonů v současnosti odpovídají schopnostem smrtelníků! A my se ptáme: Nemá takové jednání rysy genocidy? Neměli bychom nově ustavený establishment Sunnisenské republiky hnát k odpovědnosti? A dále se tážeme: Stane se toto nehorázné narušení pokojného stavu předmětem jednání Čtyřdohody? Budou sunnisenští z paktu definitivně vyloučeni? A co dělala Aliance? Velice tajuplnou se též jeví role vahanského krále Tederika, korunovaného před několika lety z dopuštění bohyně Vuany. Podle zdrojů, které si nepřejí být jmenovány, se sir Tederik na Vahan vrátil společně s idoly. To znamená, že informace o jeho zbabělém útěku, které do médií šířili skollové, byly mírně řečeno… nepřesné."

Komentátoři se opět prohodili, slova se ujala mile rozrušená reportérka: "Pro nově příchozí diváky opakuji: Zdraví vás Visena a Kaor ze stanice Bredeonské výhledy. Právě vysíláme přímý přenos z Vahanu. Jsme svědky povstání desmonů proti skollům. Akce se uskutečňuje v plné souhře s návratem vahanských bohů. Doporučujeme vaší pozornosti tyto zpomalené záběry, na kterých lze vidět grandiózní postup legendárních bohů: Kerra, Hana a Vuan! A jsou nádherní! Tak majestátní! Všimněte si, jak intenzivně vynikají jejich barvy na pozadí nezvykle tvarovaných mraků! A skutečně, oblačnost nad Kerrhanem je unikátní a magická! Jaké nádherné ornamenty, ty smyčky a oblouky z nahuštěných vodních par! Bohové je vytvářejí na přivítanou! Viděli jste někdy něco podobného? Dámy a pánové, zažíváme epochální průlom! Kdo z nás by čekal, že se toho dožije? A zatímco se můžete kochat sošnými idoly, přepojujeme do studia na Bredeonu, kde už čeká naše externí spolupracovnice, znalkyně příčin a následků významných společenských zlomů, Laskana Vrtošivá. Laskana nás seznámí s variantami možného směrování vahanské společnosti…"

Tederik přestal užvaněnou reportérku poslouchat, jakmile si potvrdil základní fakta. Byl rád, že část přenosu viděl, ale dál se v podzemí zdržovat nechtěl. Už mu došlo, jakým způsobem vědátoři dokázali přenos zachytit, i když Systém vnitřní komunikační kanály na Vahanu zablokoval. Tihle se napojili na civilní zahraniční zpravodajství skrze orbitální satelity.

Skladníci Tederikovu přítomnost nezaregistrovali, protože všichni zírali na videx. V průhledu mezi bednami stálo vyvýšené podium zaklenuté konstrukcí velkého stacionárního teleportu. Velice podobný stával na Doskočišti. Oni ty věci posílají na Sunnisen?

Rik orosený vztekem vycouval na chodbu. Kabina antigravitační zdviže byla otevřená, ale ovládací panel byl odpojený. Tederik vstoupil dovnitř, podíval se na strop a zaklel. On a technika! Ale nejdřív se navrátí k vlastní identitě. Vyhrnul rukáv, obnažil náramek tvarovanu a zaměřil se na čtveřici jezdců uložených v titanových drážkách. Se zatajeným dechem v naučené sekvenci posunul nejdřív druhého, pak třetího, potom čtvrtého, a nakonec prvního jezdce do výchozí pozice. Svět kolem se zavlnil.

Spadl mu kámen ze srdce, když místo prošedivělého a napůl plešatého sušinky v lesklé stěně kabiny výtahu spatřil svůj skutečný odraz: Chlap navlečený v taktickém obleku vahanského důstojnického sboru. O dvě hlavy vyšší než sušinka. Postava těžkého atleta, snědá pleť, oči barvy starého medu. Tmavé vlasy se kroutily kolem tváře a padaly na ramena, strniště na bradě potřebuje oholit. Vcelku to není taková hrůza. Jeho osvobozené rozhraní freneticky poblikávalo a zalévalo kabinu zelenou září. Teď je třeba odstranit strop kabiny, protáhnout se do šachty a vyletět nahoru. Chvíli koketoval s myšlenkou, že odpálí stropní panel vlastnoručně uplácanými ergony, ale po zralé úvaze vytáhl z kapsy paprskomet. Snad nenadělá moc hluku.

***