Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 24: Chytit hada za hlavu

Kerrhanské návrší se sídly institucí a příbytky nejvyšší aristokracie bylo navrženo tak, aby reprezentovalo to nejlepší z vahanské kultury. Generální projektant Hairon pod otevřenou oblohou předvedl všechny architektonické prvky, jako jsou fontány, terasové zahrady, arkády, viadukty a rozhledny, které v podzemním městě realizovat nešly. Postupně se měly oku lahodící prvky infrastruktury přelévat i do dolních městských čtvrtí, jejichž výstavbu skollský vpád tak nepěkně zastavil.

Jak se blížili k cíli, otevíral se jim shůry výhled na střed města přehrazený kruhem černé stěny. Konečně mohli nahlédnout, jak to vypadá dál. Za opuštěnými rozestavěnými ulicemi na severním konci se zvedal zalesněný kopec Třaskavého návrší, na jehož vrcholu před anexí znovu vyrůstal do oblak křišťálový tubus Vuaniny věže, ke které měli postupně přibýt další dva, pospojované viadukty v různých výškových úrovních způsobem, který měl připomínat petrofiontí krajkové konstrukce. Věž byla pryč, na jejím místě se nacházely obvodové stěny mnohem rozlehlejší budovy obdélníkového půdorysu. Podle propagandistických zpráv tam skollové budují Palác Přátelství, kde chtějí zanedbávaným vahancům prezentovat výdobytky sunnisenské pokrokové kultury a techniky.

"Oni tu barabiznu staví z materiálu, co jste objednal od kavanských," vztekala se Tessana. "Nejlepší křišťál z draserijských lomů! To je bude sakra mrzet!"

"Je to jenom křišťál, majorko," zabručel smířlivě, zatímco sestupovali z chodníku na dlážděné náměstí lemované výstavními budovami. "Rozebereme to, a zase předěláme. Větší škody vidím v životních ztrátách. Kolik vašich blízkých odešlo do peřejí? Nad tím se rozčilujte, až bude po všem. Teď musíme dodržet plán naší mise."

Uprostřed náměstí na lavičkách kolem čtvercové vodní nádrže v časném ránu posedávaly osoby v různobarevném civilním oblečení. Podle subtilnějších tělesných proporcí bylo i zdálky jasné, že jsou to skollové. Dvě ženy se společně skláněly nad videxovou tabulí, vysokými hlasy komentovaly cosi na obrazovce. Jeden muž si upravoval nastavení komunikačního náramku, další dva s hlavami u sebe o něčem debatovali, ostatní jen tak hleděli na nehybnou vodní hladinu. Spořádaní zaměstnanci Komise protektora užívají chvilku klidu před začátkem pracovní doby. Po modráscích a žluťáscích tu nebylo ani stopy.

Kořino působiště v někdejším paláci Generality se nacházelo na opačném konci náměstí. Nejkratší trasa vedla kolem nádrže s lavičkami. "Dělejte všechno po mě," sykl Eudor a bez zaváhání vykročil tím směrem. Tessana s Esebou šly za ním, poslední byl Tederik. Když se Eudor odpočinkovou zónu s úředníky míjel, zvolnil krok, s vyplazeným jazykem si opatrně uhladil ryšavé pačesy, vypjal směšně úzký hrudník a pisklavým důsledně důležitým hlasem zahulákal: "Zdar, soudruzi a soudružky!" Tessana s Esebou a Tederik to po nem mnohem méně nadšeně a téměř nesměle opakovali. Eudor nečekal, že mu skollové odpoví, a štrádoval si to dál, najisto a sebevědomě. Jeden úředník zahuhlal cosi jako …ardruzi, ženy pokrčily rameny, ostatní se s odpovědí nenamáhali.

"To je šlendrián!" zasyčela Eseba, když byli z doslechu. "Kdyby se tu proháněl dračí Rex s bandou hrdlořezů, všichni by je přiměřeně pozdravili, nechali by je jít."

Tederik se zaradoval, jak je to pro ně výhodné. Návrší je oddělené od dolního města. Přístup sem je kontrolovaný. Bafuňáři nemají důvod k obavám, že nahoru pronikne kdokoliv nepovolaný. Zkontroloval časomíru. Ploužení po pohyblivém chodníku je zdrželo víc, než předpokládali. Dannyho banda by se měla každou chvíli objevit u černé zdi.

Eudor se zastavil před palácem. Budova z rudého mizeonského mramoru tvarovaná jako kvádr měla pět podlaží. Rovná střecha byla dimenzovaná na vysokou zátěž tak, aby na ní mohly přistávat středně těžké bombardéry. Průčelí vodorovně členila široká terasa s balkonem, odkud chtěli generálové sledovat vojenské přehlídky.

"Jdeme na to," šeptl Eudor, a zatáhl za madlo vysokých dvoukřídlých dveří.

***

Ocitli se ve vstupní hale oddělené hranatými sloupy od rozlehlého sálu, s recepčními pulty, za nimiž se poflakovalo pět na oko silně zaměstnaných desmonů. Podle toho, jak Tessana tichounce zavrčela, se Rik dovtípil, že některé z nich zná.

Ovšem jejich plnou pozornost si vynutila osoba skollského etnika ženského pohlaví, usazená v průhledné plastexové kukani situované přímo naproti vstupu. Zevně se jevila jako mladá a kyprá dívka. Kulatý obličej jí brázdily fialově prosvítající hřebeny verlenových vodičů. Její oči byly staré a zkušené, sytě zelená barva duhovek naznačovala, že se jedná o vylepšený klon zasloužilé nepostradatelné. Přejela skupinu nevlídným pohledem, sklonila hlavu k listinám, několik jich obrátila ve snaze najít informace na druhé straně, a zavrtěla hlavou.

"Co chcete?" vybafla.

Zatímco se Tessana v podobě drobného plešatého mužíka vypínala na špičky, aby nahlédla víc ze sálu za sloupy, a vštípila si do paměti identitu kolaborantů. Eudor nasadil komisní výraz a spustil: "Systému zdar, soudružko! Soudruh Protektor nás posílá za Správkyní v naléhavé záležitosti…"

Následovala obměna debaty s modrásky u brány. Když dáma uslyšela o bezprizorním zdroji jonizujícího záření, zajímalo ji, proč nelze takovou podružnost vyřešit dálkovým komunikačním přenosem. Eudor plácnul po zavalitém rameni zchvácenou Esebu. V náznaku spříznění se naklonil k zástěně a dodal: "Naše soudružka krapet toho ozáření schytala. Krátkodobý pobyt v její blízkosti není v zásadě nebezpečný. Ovšem Protektor usoudil, že by to správkyně měla vidět na vlastní oči, aby mohla tu událost zařadit do osvětových hlášení pro obyvatelstvo."

Dáma se vyděsila, její verlenové linie ještě více zhrubly. Vstala, napřaženou paží ukázala doleva a zaúpěla: "Jděte! Nikde se zbytečně nezdržujte!"

O rozložení vnitřních prostor Paláce Generality se Tederik před invazí podrobně nezajímal. Bylo užitečné mít s sebou Taharu, protože ta naprosto jasně věděla, kam jít.

***

Do sálu s recepčními pulty k Rikově zklamání nevstoupili. Vydali se chodbou vedoucí podél obvodové zdi, po úzkém schodišti pro personál vystoupali do vyššího patra, a pokračovali ke kancelářím, původně určeným Správě Generality. Cestou nepotkali živou duši. Možná to bylo tím časným ránem. Ocitli se před úřadovnou sousedící s kanceláří Prvního povýšeného Generality. Z otevřeného vstupu se ozývaly rozčilené hlasy. Zastavili se, a poslouchali:

Nějaká ženská se pozastavovala nad tím, že komusi jinému cosi trvá příliš dlouho. Oslovený na to rozmrzele odpovídal, že on se k takové zasrané práci pro Modrokrásku necpal, a že si na to klidně můžou sehnat někoho jiného. Dostalo se mu odpovědi, že on je tady od toho, aby poslouchal rozkazy, a že jestli nepřestane držkovat, jeho rodina to pocítí na snížených přídělech.

Eudor gestem naznačil, že se jde dovnitř. Tederik se mu držel v patách. Ocitli se v úřadovně s desítkou pracovních stolů. Stěna sousedící s další kanceláří byla obložená videxovými tabulemi. Snímaly místa v ohrazené zóně dolního města, jiné ukazovaly rozestavěné fabriky v obou průmyslových zónách, další zobrazovaly snímky vahanského povrchu, jak jej monitorovaly strážní čluny na orbitě. U ovládacího pultíku netrpělivě podupávala dvojice civilně a draze vymóděných dam. I bez funkčního rozhraní bylo znát, že jde o arcidesmonky. Jejich jména Tederik dávno zapomněl, ale od vidění si na ně pamatoval. Byly to dámy z Kořina společenského okruhu, vzdělané a vychované aristokratky.

Na zemi u odmontovaného opláštění komunikačního pultíku ležel na zádech desmon v blátivě šedém pracovním overalu. Hlavu a trup měl napasované pod konstrukcí, kolem se kroutila změť průhledných kabelů. V dosahu mu ležela otevřená brašna s nástroji.

"Systému zdar, soudružky," zahalasil Eudor.

Obě krásky ho obdařily přezíravými pohledy. Letmo přehlédly ostatní členy čtveřice a znova se zaměřily na mluvčího. Ten pokračoval: "Přicházíme z pověření Odboru pro mimořádné úkazy v naléhavé záležitosti. Hledáme madam správkyni. Zaveďte nás k ní, prosím."

Eudorovi bylo jasné, že Kořinu kancelář a pravděpodobně i soukromý byt by měl hledat za dalšími dveřmi. Na cestu se ptal jen proto, že postupoval metodou "čím nápadnější, tím lepší." Tederik toho chlapa stále více obdivoval.

Ta hezčí z arcidesmonek s profesionálně nakroucenými blonďatými loknami popuzeně nakrčila nos. "Správkyně ještě není v pracovním procesu, soudruzi." Ukázala na chodbu s lavicemi podél stěn. "Počkejte, až si na vás udělá čas."

Eudor výzvu ignoroval. Ukázal na dveře osazené ve stěně s videxovými tabulemi. Byly z mléčně matného plastexu. Kolem se mihotalo duhově jiskřivé silové pole. "Předpokládám, že se správkyni se jde tudy," zabručel. "Můžete laskavě zrušit tu zábranu?"

"Vy jste mě neslyšel, soudruhu?" vypískla blondýna. Ta druhá, tmavovlasá, se nervózně zahihňala. Muž zaklíněný pod pultíkem se hořce uchechtl. "Aspoň je jasný, kdo tomu velí, vy fifleny." Začal se soukat ven, nejspíš, aby se na to divadlo podíval.

"Okamžitě podávám stížnost na odbor PAJ," zamumlala snaživě bruneta.

"Naše expertní skupina je z monitoringu Podpory ambiciózních jedinců osvobozena, dámo," houkl Eudor. "Tak zrušíte mi tu zábranu, nebo to mám udělat po svém?" Pomalu zatáhl za hrudní uzávěr žlutého overalu.

"Správkyně ještě nesnídala!" vypískla blondýna.

Eudor zasunul ruku pod bundu, vylovil nenápadný paprskomet. Nejednalo se o smrtící zbraň. Dřív, než krásky rozeznaly, co vidí, Eudor jednu po druhé odeslal do říše snů. Těla se zřítila k zemi.

"Může mi někdo vysvětlit, co se tu kurva děje?" zahartusil opravář. Seděl na zemi, v ruce svíral šroubovák. Byl to veliký chlap s hranatou bradou a poctivýma očima. Uniforma by mu slušela daleko víc než přidělený šedý mundůr. Oproti drobnému rozježenému mužíkovi, do jakého byl Eudor přetvarovaný, působil vyšší, i když k němu vzhlížel.

"Brzy vám bude všechno jasné, vojáku," pronesl s kamenným výrazem Eudor. "Teď buďte tak laskavý a pomozte nám zrušit to silové pole, aniž by to spustilo poplach. Vážně máme naspěch."

Opravář, kterého Tederik tipoval na arcidesmona z druhé kasty, na Eudora vycenil zuby. "Jdi do prdele, žluťásku. Je mi jedno, co pečete. Klidně Koru odkrágluj, ale já ti pomáhat nebudu."

Tederik se shýbl a vzal blondýnu za nohy. Táhl ji po zemi, aby ji ukryl za poslední řadu pracovních stolů. "To nebude nutné," prohodil. "Tessano, jestli toho pána znáte…"

Tessana zabušila drobnými pěstičkami na propadlý hrudník, čím získala opravářovu pozornost. "Kapitáne Cedrene," oslovila ho. "Vy mě sice nepoznáváte, ale tady uvnitř je majorka Tessana. Pamatujete na Kvabionské pomezí? Váš bratr přetáhl povolené vycházky. Našla jsem ho zfetovaného lekesem v ra-fanském pajzlu na Benexu čtyři. Šoupla jsem ho do dekontaminačního boxu a slíbila jsem vám, že to nikomu neřeknu. Do dneška jsem ten slib neporušila."

Kapitán na Tessanu vytřeštil oči. "Majorko?" Chvíli jen zíral a mrkal, jako kdyby se snažil vidět něco neviditelného. Zatímco Tederik otáhl druhou arcidémonku k té první, Tessana opraváři vyjmenovala členy jeho rodiny.

Cedren se rychle vzpamatoval: "Znamená to, že jdeme do vzpoury?"

"Vypukne to každou chvíli," procedil Eudor. "Ale náš úkol je jiný. My musíme odchytit Koru. Pokud nás nebudete dále zdržovat."

"No tak jo," sykl kapitán. Vylovil z brašny nástroj podobný špachtli, a hrnul se ke dveřím. Klouzal nářadím po dveřním rámu. Když narazil na vlasovou spáru, odloupl segment opláštění, obnažil svazek žlutě svítících optických kabelů a cosi s nimi provedl. Silové pole zaprskalo a rozpustilo se. "Poplach se nekoná," zašeptal.

Z místnosti za dveřmi uslyšeli Kořin hlas, které předtím silové pole blokovalo.

"…že přišli všichni naráz? Jak to že je nikdo neviděl z těch závalů vylézat? To na té orbitě chrápou? Pustili jste je dovnitř?"

Hodně naštvaná Kora s někým dálkově komunikovala. Po odmlce, kdy poslouchala zdůvodnění osoby na opačném konci spojení, vybafla: "Ne! Žádná nemocnice! Jestli byli tak dlouho bez velení, budou nebezpeční." Po další odmlce zaječela: "Ne! Promluvím s Protektorem. Počkejte tam a dobře je hlídejte!"

Eudor zatáhl za madlo. Dveře se neslyšně zasunuly do stěny. Otevřel se jim pohled na Koru nad komunikační konzolí. Byla otočená zády a její rozhraní zabarvovalo luxusní zařízení pracovny do modra. Oblečená v krvavě rudých nedbalkách a náležitě rozcuchaná, ztělesňovala sen každého zdravého muže. Kancelář sousedila s bývalým relaxačním salonkem, který si Kora zařídila jako ložnici. Průhledem napůl odsunutých dveří zahlédli širokou postel. Mezi přikrývkami se rozvalovalo bledé a hubené mužské tělo. Do tváře chlapovi vidět nebylo, protože ležel na břiše.

"Jak to myslíte, že nejsem kompetentní, soudruhu?" vřískala Kora do mikrofonu. Byla tak rozpálená vztekem, že příchozí ještě nezaznamenala. "A k tomu, abych vám odvalovala balvany z cesty, kompetentní jsem? Tak proč mě s tím vůbec zatěžujete?"

Celá napružená se pak soustředila na odpověď protistrany. Asi to nebylo nic pěkného, protože malinko schlípla. "No dobrá," houkla. "Tak já vám ho tedy zavolám, abyste s ním promluvil osobně. Ale takové jednání vás bude mrzet. Vyčkejte u přístroje, protektor vám za chvíli zavolá." Přejela prstem po membráně ovladače, a spojení ukončila.

Opřela se dlaněmi o pultík komunikátoru, nadechla a směrem do ložnice zplna hrdla zařvala: "Memexííí! Slyšel jsi to? Ti pitomci chtějí mluvit jenom s tebou!"

"Chm," zapředlo z přikrývek. "Samé dobré zprávy, Koláčku. Bubáci z tunelů přišli sami a dobrovolně! Co více si přát?"

Kora nasupeně vyrazila k ložnici a zaječela: "Ty to vůbec nechápeš!"

Protektor Memex Taas se překulil na bok a posadil se. Jeho upřímně tvarovaná ústa se otevřela údivem, když za Kořinými zády zahlédl delegaci pracovníků v žlutých overalech.

"Co na mě tak zíráš?" vyštěkla.

"Paní Správkyně," pronesl už mnohem komisnějším tónem, a ukázal kamsi za Kořina záda. "Postarejte se o ty soudruhy a soudružky, co jistě přišli kvůli něčemu důležitému. Já se zatím obleču."

Koláček Kora se otočila a vypískla: "Jak jste se sem dostali?"

To už se Tessana prosmýkla kolem ní. Kora na protest zaječela, ale Eudor ji drapnul za paži a hodil s ní proti zdi.

Tessana vpadla do ložnice a těžkou trofejí ze sportovních her, kterou sebrala cestou, majzla protektora po hlavě. "Nábojů je na tebe škoda, ksindle!" zasyčela.

Výmluvné křupnutí Tederika přimělo jít to zkontrolovat. Protektor ležel na matraci s holým zadkem, z rozbité lebky mu vytékala jasně červená krev. Ten chudák se do kalhot už nenasoukal. Rik na Tessanu uznale kývnul a ukázal na verlenové linie na chlapově tváři. Fialově svítily, jak vylepšený organismus vyhodnocoval poškození, aby ho mohl co nejrychleji napravit. "Něčím ho svažte, madam," požádal. Majorka si posunula brýle na nose a s hrozivým úšklebkem přikývla.

Další drama zatím probíhalo v pracovně, do které z chodby zvědavě nakukoval kapitán Cedren. Odmítl odejít s tím, že musí ohlídat, aby se do akce nepřipletli ti zasraní kolaboranti z recepce.

Eudor coby napůl plešatý sušinka, nuceně převelený do technických sborů ze zrušeného berního úřadu, mířil na Koru feen-texovým paprskometem. Eseba v podobě zavalité údržbářky těžebních strojů svírala v rukou pulzní pistoli. Taková se běžně používá ke krocení zdivočelé zvěře. Přivodí ochabnutí svalstva, které po nějaké době pomine.

"Zbláznili jste se?" vřískla Kora. "To má být co? Palácový převrat?"

"Dobrý postřeh," pronesl ledově Eudor.

Správkyně zkřivila rty v útrpném úsměvu. "Ale nechte toho! O tom bych přece musela vědět." Pátravě těkala pohledem od jednoho technika ke druhému, ale nikdo jí úsměv neopětoval. Vzápětí se její tvář zavlnila trpkým poznáním. "Aha. Vy nejste z technické údržby. Vnitřní kontrola Srdce Emarialu, že? Tušila jsem, že přijdete! Ale ty nehlášené dodávky mihonia ze Zuhurvanu jdou za Memexem. Říkala jsem mu, že to neprojde. Kontaktujte Vrchního komisaře Dusedena! Potvrdí, že jsem plně loajální!"

Tederik si snadno domyslel, že protektor jmenovaný Vrchním komisařem nemohl být takovým pitomcem, jakým se jevil. Kora s ním něco musela udělat. Utkvěl pohledem na drobném šperku v Kořině levém chřípí. Skollové nejsou obyčejní smrtelníci. Jejich implantáty je před magickým ovlivněním chrání. Že by ta Kořina cetka byla dokonalejší?

Obrátil se na Eudora: "Pane kolego, doporučuji vaší pozornosti tu malou věcičku, co má paní Správkyně v nose."

Korra si připlácla nos dlaní. "Co? To je absurdní! Nechápu, co…"

Tessana vytrhla Esebě pulzátor a napálila Koře do nohou omračující dávku.

Správkyně vyjekla, žuchla na zadek a vychrlila salvu nadávek v dialektech, které Tederik nedokázal rozeznat.

Tessana neztrácela čas. Zaklekla na Kořin hrudník a inkriminovaný zářič jí z nosu vyrvala. Dokonalá pleť se zbarvila modrofialovou krví. Pobouřený řev, který by následoval, Tesana zavčasu uťala, když Koře zacpala pusu dlaní. "Jestli nebudeš zticha," zasyčela, "urvu ti ten frňák úplně."

Eseba vytáhla z batohu svazek plastexových montážních svorek a podala je Tessaně. "Měla jste jí radši nafackovat, kolegyně," řekla. "Kdo se s ní bude tahat?"

Nadávky Koře zamrzly na rtech, když spočinula pohledem na Esebě. Skollka sice vypadala jako obyčejná oplácaná postradatelná, ale její fialové rozhraní ten dojem silně zpochybňovalo.

Eudor v reakci na Kořin údiv nonšalantně mávl rukou. "Tady soudružka má paridiánské předky," řekl na vysvětlenou. "Přece nečekáte, že do Srdce Emarialu přijímáme postradatelné?"

"Tlačí nás čas," vložil se do toho Tederik. Zpevnil postoj a podíval se Koře do očí: "Teď mě dobře poslouchejte, soudružko. Na vaší ochotě k spolupráci závisí váš další osud. Nyní nás neprodleně doprovodíte do laboratoří vahanských bohů."

Modrá smršť přivřela oči do úzkých škvír. "Nechápu, co má tohle znamenat! Inventura je teprve na začátku! Expertní tým vybíral Duseden osobně! Ani já ani Protektor nad tím nemáme žádnou kontrolu!"

"Vyšly najevo nové skutečnosti," improvizoval Tederik. "Vrchnímu komisaři se doneslo, že někteří členové expertního týmu si inventuru vykládají po svém. Jisté velmi staré a cenné artefakty se objevily v neveřejné dražbě u bohyně Exis. Máme důkazy, že bývalý Protektor v tom jel taky."

"Ten hajzl!" prskla. "Ale já s tím nemám nic společného!"

"Venku začíná zátah," zalhal ponuře Tederik. "Zrádci Systému budou polapeni a dopraveni před soud Srdce Emarialu. Vy, jako vahanská občanka, se soudů obávat nemusíte. Když budete rozumná, kancléř bude shovívavý. Možná vás dokonce ponechá v úřadu"

Kolaborantka se vzepjala: "Ale to je velké nedorozumění, soudruzi! Ničeho nezákonného jsem se nedopustila! A byla jsem to já, kdo Dusedenovi laboratoře zpřístupnil! Všechny příkazy jsem do puntíku plnila!"

Pootevřeným oknem k nim zvenčí dolehlo vzdálené dunění. Odkudsi se ozvaly vzrušené výkřiky. Tessana okno otevřela dokořán. Vyklonila se ven ve snaze dohlédnout za bílou stěnu. Povětrnostní poměry na náměstí se změnily. Předtím čistě vymetené nebe teď clonily šedé, nízko zavěšené a nezvykle se vzdouvající mraky, od kterých se odrážely zelené, modré a rudé záblesky. Tederik si vyměnil pohled s Eudorem. To nahoře nejsou mračna, ale draveni. A ty barevné blesky? Trojčata dorazila do dolního města! Každou chvíli na černou stěnu zaútočí Dexeyova armáda. Zahájení Operace Vítr je na spadnutí a vypukne to všechno současně!

Tederik se shýbnul, a přehodil si Koru přes rameno jako pytel lekesových cibulí. "Navigujte nás k nejbližšímu teleportu, soudružko."

***