Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 13: Pevnost Tři zuby

Partyzánům se podařilo neslyšně přeletět až k patě věže. Přistáli mezi ovocnými stromy těsně u zdi, jenom Kerr to špatně odhadl a dopadl na blátivou cestu vedoucí kolem areálu, načež sjel po zadku do příkopy. Jakýkoliv rozruch s tím spojený ale spolehlivě zanikl v rámusu za zdí. Slyšeli přidušené zvuky a tupé tlumené rány.

Vzduchem se nesla nasládlá a nakyslá vůně přezrálých slokvoní. Tederik si sundal rukavici, aby lépe viděl na kontrolní štítek skvapového náramku. Ze všech pěti políček svítila sytě oranžová barva, signalizující silnou kontaminaci okolního prostředí, před kterou je skvapové pole spolehlivě odclonilo. Už bylo jasné, že zadrátovanci použili tentýž jed, který na Ok-Sawonu vyzkoušel Trrisiel. Kéž by to mohl ohlásit Alianci! Toto je důkaz, že skollové nejednají sami, že je do toho zapletená třetí strana. S takovou by vojska Čtyřdohody mohla regulérně zasáhnout. Anebo by si to ti alibisté vyložili po svém? Jako že skollové ten prostředek od Trrisiela získali před šedesáti lety? Mlčky ukázal náramek ostatním.

Chránění tlustou kamennou zdí se vznesli tak, aby viděli dovnitř. Nahoře i po stranách ze spár mezi kameny vyrůstaly trsy odolného plevele, takže měli téměř jistotu, že si jich zevnitř nikdo nevšimne, pokud nepoužije technické zařízení.

Podívaná dole přinutila Rika zatínat zuby: Na trojúhelníkovém nádvoří parkovaly tři středně velké kluzáky sunnisenské výroby. Jejich kapacitu si netroufal tipovat, ale rozpoznal, že se jedná o velké nákladní stroje. Čtyři postavy ve žlutohnědých overalech technické podpory uprostřed prostranství instalovaly nějaké technické zařízení. Další Skollové, navlečení v modrých bojových uniformách se zbraněmi přecházeli podél budov, a dohlíželi na matně šedé bionické jednotky humanoidních tvarů, které z budov vynášely menší i větší břemena, a pokládaly je na zem vedle sebe. Stejný způsobem jako ok-sawonští aristokraté po honu rovnají ulovené zajícovce a čirikavy, skládaly automaty uchvatitelů na zem bezvládná těla desmonů. Tederik jich napočítal dvacet dva, a byly tam i tři děti.

Oni… ukončili… životní cyklus mých dětí? Zaduněl v Rikově hlavě Hanův rozhořčený hlas.

Jsou to i moje děti, poznamenal Kerr a z jeho telepatické zprávy čišela nečekaná zarputilost.

Nejsou po smrti, prohodil neslyšně Tederik. To by s nimi nakládali jinak.

Ozvaly se výkřiky. Z jedné budovy s nadávkami vyběhl chlápek v zelené ošoupané bundě. Tederik si nepamatoval jeho jméno, ale znal ho. Byl to velitel stanice, který jeho, Hairona a Dannaviona ve starých časech pohostil kronýšovými koláčky a vitrexem. Náčelník se potácel jako kdyby vypil celou láhev, cosi nesrozumitelně blábolil. Ukazoval na dětská těla ležící mezi dospělými a jeho gesta vyjadřovala nejvyšší rozhořčení. Chtěl jít k dětem, aby se přesvědčil, co se s nimi stalo, ale bionické jednotky vybavené elektrickými biči mu v tom zabránily. Přinutily chlapa posadit se k bezvládným kolegům a dát ruce za hlavu. Když chlap dál hlasitě protestoval a křičel, přiběhly k němu dvě modře oblečené skollky a nejspíš se ho snažily uklidnit.

Potom se ozvalo zatroubení. Všichni modří chvatně ustoupili k budově a semkli se do hloučku. Bionické jednotky se rozmístily okolo omámených těl a namířily na ně zbraně. Jedna ze stíhaček se nad těla vznesla a vypustila na ně oblak modrého kouře. Těla se začala pomalu hýbat. Velitel v zelené bundě se dávivě rozkašlal.

Ostatní desmoni se probírali a zaraženě se kolem sebe rozhlíželi. Někteří se s nadávkami pokoušeli vstát, ale následky omámení jim to nedovolovaly. Dvě desmonky se sháněly po svých dětech. Z jejich vysokých hlasů čišelo zoufalství. Probuzené děti se s kňouráním skrze ostatní prodíraly k rodičům, to nejmenší se dalo do kvílivého pláče. V nastalém zmatku se dvěma ze zajatců podařilo vstát, ale dřív, než stačili cokoliv udělat, byli ochromujícím paprskem sraženi zpět k zemi. A když se ti muži v křečích a bolestech opětovně zvedali, vypadali naprosto otřeseně. Nejspíš proto, že za normálních okolností by je nepřítel tak snadno neodrovnal. Zírali jeden na druhého a pak si prohlíželi své ruce. Nádvořím se nesl pobouřený křik.

"Co po nás chcete?"

"Zkurvení zadrátovanci!"

"Co jste nám udělali?

"Kdo je váš velitel?"

Tederikovi bylo i z jeho utajené pozorovací pozice jasné, co krajany tolik šokovalo. Zaznamenali totiž absenci magického rozhraní. Proto nad nimi měli skollové takovou převahu. Ale to desmonům nezabránilo se opětovně pokoušet o protiútok. Další a další se zvedali a dostalo se jim odměny v podobě omračující dávky. Hroutili se, bolestně chroptěli a nadávali, ale zůstali při vědomí. Tederik se úkosem podíval na trojčata. Vuan s Hanem a Kerrem vypadali skoro stejně otřeseně jako jejich výtvory na nádvoří. Pochopil, že ti tři jsou na hraně a každou chvíli se proti skollům vyřítí. Nezasahujte! Ještě ne! křikl telepaticky.

Máme čekat, až je všechny povraždí, človíčku? zeptal se Kerr a z jeho myšlenky sálala syrová nenávist.

Kdyby chtěli, už by to udělali, nedal se Tederik. Musíme počkat. Dozvědět se co nejvíc.

Stíhačka se zatím obloukem vrátila na původní stanoviště. Jakmile přistála, ozval se další zvukový signál. Z technického zařízení, které skollové předtím nainstalovali, vyšlehl sloup barevného světla. Ve válci se zvolna formovala postava, oblečená v tradiční slavnostní uniformě příslušníků vahanské generality. Tvary se rychle zaostřovaly, až bylo znát, že je to ženská výstavních proporcí s dramaticky rozevlátou hřívou modrých vlasů.

Extra kus! Je volná? zeptal se telepaticky Kerr.

Není to Kora? poznamenala Vuan.

"Děti Vahanu, mí stateční spolubojovníci!" zaburácel z velkého reproduktoru hlas, který Tederik tak dobře znal.

Poražené osazenstvo stanice k hologramu vzhlédlo a všechny nadávky a lamentace utichly.

"Hovořím k vám jako dcera Prvního Povýšeného Evonyma Brau-Hana, dlouholetého vůdce Generality!" recitovala Kora a její bezchybnou tvář rozechvíval zanícený úsměv. "Apeluji na vás jako vnučka arcidesmona, který úspěšně vedl náš milovaný svět po dlouhé časy. A byl by nás vedl i nadále, kdyby se sem nebyli vloudili falešní bohové se svým nastrčeným králem! Je důležité, abyste zvěděli, že my všichni jsme byli podvedeni!"

Tederika v té chvíli nic z toho už nepřekvapovalo, ale nějaký vnitřní hlas ho přiměl odpoutat pozornost od hologramu a podívat se po trojčatech a…

Han stál rozkročený nahoře na zdi a pomstychtivě shlížel do nádvoří. Každou chvíli hrozilo, že…

Tederik se odrazil a skočil. Strhl idola dolů těsně předtím, než by je stačil neuváženým útokem prozradit. Oba se zřítili do křoví u paty věže.

Prask. Lup. Lup.

"Kuaá-vhei-nouene-ene-vhai…" Idol ze sebechrlil salvu přidušených nadávek ve starodávné řeči, rozezleně se na Tederika sápal, výboje jeho rozhraní se zabodávaly do kůže jako nažhavené jehličky, ale nebyl čas se tím zabývat. Měl co dělat, aby odtlačil Hanovy pracky od svého krku, aby se nedal zavalit mohutným tělem. Snažil se tomu náporu ubránit, ale ze všech sil se krotil, protože nechtěl dělat větší rámus. Kora za zdí zatím dál zapáleně žvanila, nezbývalo než doufat, že její pronikavý přednes jejich hekání a syčení úspěšně přehluší. Chrastí dál lupalo a praskalo. Každý zvuk Rikovi připadal jako výstřel z děla. Když na něj Han zaútočil hlavou, a obě lebky na sebe s tupým bžuch narazily, přestal se držet zpátky a se vší vervou se na idola vrhnul. Nějakým zázrakem se mu podařilo Hana fixovat a přitlačit dlaň na jeho ústa.

Chvíli jen přerývavě dýchal, zatímco idol se v jeho sevření urputně zmítal. Rik ho dál držel. Dával si načas, zatímco ho přidušený idol probodával rozzuřeným pohledem. Když se konečně přestal vzpírat, Rik se naklonil k jeho uchu a zasyčel tak tiše, že hlasitější byla i stébla trávy šustící ve větru: "Děkuji, za pochopení, excelence."

Teprve pak idola pustil.

Tou dobou už k nim klesli i Hanovi sourozenci.

Ničeho si nevšimli, aspoň prozatím, poznamenala neslyšně Vuan.

Ta světelná ženská naštěstí řve jak krodoší kráva, dodal pochmurně Kerr.

Měli pravdu. Kořin hlasitý proslov, patosem připomínající monolog ze Smesmechovy hry, nerušeně pokračoval. Zajatí Vahanci se tak dozvěděli, že Vuan se ve skutečnosti nevrátila, stejně jako se nevrátili její bratři. Všechno to byla jenom záludná konspirace říší Čtyřdohody, jejímž cílem bylo proniknout do vahanských laboratoří a zmocnit se tamějších pokladů. Nebyla to Vuan, ale vyškolená agentka Aliance, která se vloupala do laboratoří a nezodpovědným nakládáním s tamějšími exponáty málem rozervala Vahan na kusy. Stejná bezcharakterní zrůda pod taktovkou Aliance ustanovila falešného krále. Zneužila k tomu polokrevného potomka dezertéra a zrádce Nasewa, který po neúspěšných pokusech rozložit vahanskou společnost slabošskými reformami zbaběle uprchl a ponechal říši v absolutním chaosu a národ odsouzený k vymírání.

Tederik sledoval, jak se tváře zajatců ozářené světlem hologramu mění. Jak se rysy stahují v pochybnostech, údivu nebo rozhořčení.

"Zmocněnci nové Sunnisenské republiky k nám nepřišli jako uchvatitelé, ale jako naši zachránci!" vysvětlovala jímavým tónem Kora. Následně v odevzdaném gestu rozhodila rukama a utrápeně si povzdechla: "I když osobně přiznávám, že způsob, jaký soudruzi a soudružky zvolili, neshledávám právě ideálním. Více než kdokoliv jiný chápu, že se nelíbí ani vám. Musíte ale vědět, že jednali v časové tísni, neboť měli informace, že nás chtějí obsadit vojska Čtyřdohody vedená všehoschopnými řezníky z Aliance."

Sdělení katalyzovalo vlnu pobouřeného šumu, ale předem nahraný hologram na to nebral ohled a plynule pokračoval: "Soudruzi a soudružky ze Sunnisenu předem věděli, že my vahanci jsme hrdý a svébytný národ. Bylo by pro ně nemožné nás o plánované anexi Čtyřdohody v tak krátkém čase přesvědčit. Proto se rozhodli k okamžité mírové intervenci. Tím znemožnili Čtyřdohodě útok, ke kterému by jinak došlo v řádu několika dnů. Proto vám kladu na srdce," Kora zavřela oči, sklonila hlavu a položila si obě dlaně na hrudník, "zachovejte pokoj!" Pak oči otevřela a s odhodlaným výrazem, který Rikovi připomínal Hledače Feustonovy trumpety, prohlásila: "Pokud na vás právě v této chvílí vyvíjejí intervenční jednotky ozbrojený nátlak, děje se tak ryze z preventivních důvodů. Cílem je zabránit dalšímu násilí. Naši sunnisenští spojenci znají vahanské vojenské protokoly. Vědí, že jsme vycvičení se bránit. Vědí, že bychom z neznalosti skutečného stavu věcí bojovali i s nimi, našimi zachránci. Toto jejich převzetí kontroly je pouze dočasné, než pochopíte, že nejsou naši nepřátelé…"

Dál Kora spoluobčanům sdělovala, co bude následovat. Tederik a trojčata to už zase sledovali krytí vegetací na vrcholku zdi. Tederik se usilovně soustředil, aby mu nic neuniklo, ale hlavu měl plnou potyčky s Hanem. Nechalo ho v úžasu, že on, chlap naprosto neobratný a necvičený, legendárního idola tak snadno přepral. Nemohlo to být tím, že by on po léčivé koupeli v benthosu nějak zásadně zesílil. To vahanští bohové jsou skutečně tak slabí.

"Nyní budete přepraveni do sběrných táborů," řečnila Kora, "kde se vám dostane náležitého ošetření, budou vám předloženy důkazy a další důležité informace o plánech na obnovu a výstavbu Vahanu. Ve spolupráci se spojenci učiníme Vahan opětovně velkým a nepřemožitelným! Vrátíme Vahanu respekt, jakému se těšil za časů mého dědečka. Tímto vás žádám, jako nová vahanská správkyně, abyste se zdrželi jakékoliv agrese. Vstaňte a vydejte se budoucnosti vstříc! Znovu zdůrazňuji, nejsem z takových metod nadšená, ale vzhledem k okolnostem je to to nejlepší pro nás všechny. Jsem zde pro vás, mí vahanští bratři a sestry. A já vám přísahám, že ohlídám, aby naše práva na svébytnost byla zachována!"

Hologram naposledy zablikal a zhasl.

Tederik sledoval, jak se desmoni mezi sebou baví, jak gestikulují a nevěřícně potřásají hlavami, zatímco je bionické jednotky strojovými hlasy vybízely k nástupu do vznášedel. A oni, ohromení a nedůvěřiví, pod namířenými hlavněmi vstávali, muži brali ženy za ruce, rodiče s dětmi v náručí, kráčeli k otevřeným nákladním prostorům vznášedel.

Skollští technici mezitím sbalili holoprojektor, ozbrojenci se ochomýtali kolem vznášedel a dohlíželi na klidný průběh evakuace. Po celou dobu zůstali bioničtí vojáci v palném postavení, aby někoho nenapadalo udělat něco nepředloženého. Vše se dělo ryze z preventivních důvodů, jak o tom desmony ujišťovala Kora.

Když se všechna tři vznášedla odpoutala od země a zamířila na jih, trojčata s Tederikem sledovali jejich odlet ukrytí v křoví u paty zdi.

***

Invalidní diverzanti lepší než nic

"Dáme jim náskok a letíme za nimi," konstatoval pochmurně Kerr. Jeho rozšafný tón lázeňského šviháka byl ten tam.

"Dál už nečekám," houkl Han, když vznášedla zmizela v mracích. Od strkanice v křoví se na Rika ještě ani jednou nepodíval. Úplně ho ignoroval.

Tederik nelenil a drapl idola za rukáv. "Jestli se chcete dostat do zajetí ještě dnes, je to vaše volba."

"Použijeme tvarovany," houkl Kerr.

"Ty vydrží maximálně třicet dní," upozornil Rik. "A jejich užití je odvislé na dostatku informací, které zatím nemáme. Pokud mezi ně bez přípravy vletíme, vyvoláme leda podezření."

"Kašlu na tvarovan!" zahřímal Han.

Rik Hana pustil, a pokračoval: "Jak myslíte, excelence. Až vás pak někdo pozná, netuším, jak ho přesvědčíte, že nejste falešní diverzanti nastrčení Aliancí, když už nemáte tu sílu, jakou vám odjakživa přisuzovali." Vykročil podél zdi k bráně, která zůstávala po celou dobu útoku otevřená.

"Proč by nás měli poznat?" houkl váhavě Kerr, a Tederik si zhluboka oddechl, když se idol vydal v jeho stopách. "Byli jsme pryč eóny. Žádné z dětí, které jsme tehdy stvořili, už nemůže být naživu."

"Existují vaše zobrazení," řekl Tederik. "Reliéfy na památném obelisku vás vystihují docela přesně." Oba současně vešli na opuštěné nádvoří. "Památník se zřítil, ale existují nahrávky na krystalech, reprodukce v učebnicích. Každé dítě tady ví, jak vypadáte."

"Za normálních okolností bych z toho měl radost," prohodil Kerr.

Dvojité dupnutí za zády, jak zbývající členové týmu přeletěli zeď, Rika přinutilo se usmát. Výborně. Zatím se žádné pronásledování nekoná.

Co teda navrhuješ?" ozvala se Vuan.

Se zaťatými zuby se k ní otočil. "Základna je volná. Prozkoumáme vybavení, které by se mohlo hodit."

Kerr se otráveně zašklebil. "Potřebujeme další zbraně?"

Tederik zavrtěl hlavou. "Něco mnohem užitečnějšího." Ukázal na nejvýstavnější budovu stanice, v které se nacházela vědecká pracoviště a kanceláře velitelství. Byla dvoupatrová, postavená z matného šedého kamene. Z předchozí návštěvy si pamatoval, že z přiznaného suterénu vedou šachty do podzemních koridorů. Ale o ty mu nešlo. 

Vešel do rozlehlé síně a ukázal na mléčně zakalený videxový válec stojící v koutě. Přístroj fungující na starých dobrých fantómových zobrazovacích jednotkách byl zapnutý, ale vlivem útoku na základnu a následné mentální disharmonie domácích, byl totálně rozladěný. Za kouřově šedým průsvitným povrchem se chaoticky pohybovaly myriády různě barevných miniaturních běsů, vypěstovaných v biotechnologických laboratořích, které jsou touto dobou určitě v troskách. Skollská otrava magické entity nezničila, protože je chránil vzduchotěsný obal. "Podívejte se na to," zabručel přes rameno. "Něco mi říká, že zadrátovanci už naběhli s vlastním zpravodajstvím. Stačí to jenom vyladit, a budeme vědět víc."