Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 12: Hynek Kopřiva opět v akci!

Duanzaná, sídlo rodiny Zlověstných na Robustue

Hynek Kopřiva roztržitě listoval katalogem jarních květin. Místo krásných tvarů vnímal jen barevné čmouhy. Netrpělivě poposedával v odpočivném zákoutí předpokoje kanceláře robustuanské královny.

Dole v přijímací hale strážným oznámil, že nutně potřebuje mluvit s princem Trajanisem. Představil se jako lékař, specialista na neurodegenerativní choroby. Oháněl se odkazem na společného přítele, děkana Urbiela z bredeonské univerzity, což se ukázalo jako dobrá volba. Řekli mu, že Trajanis je na cestách a není známo, kdy se vrátí. A místo aby ho vyhodili, nabídli mu audienci u královny Eryn, protože je prý stanoveno, že každý společný Urbielův a Trajanisův přítel je na robustuanském královském dvoře srdečně vítaný.

S nadějí, že to snad bude k něčemu dobré, nabídku přijal. Po hodně dlouhé době se cítil rozechvěle, a to nevěstilo nic dobrého.

Dělo se něco, čemu nerozuměl. Začalo to před sedmi dny.

Byl na Zemi, na světě, kde se před deseti milénii usadil. Kráčel po chodbě "své" léčebny dlouhodobě nemocných, obcházel pacienty při večerní kontrole. A v tom se svět… zachvěl.

Trvalo to nepatrný zlomek pikosekundy. Bylo to jemné. Hynek by se byl vsadil, že pozemští nesmrtelní to v přísvětí ani nezaznamenali. On sám tu vibraci vyhodnotil jako pozoruhodnou jenom proto, že z ní ucítil povědomé infonové charakteristiky jeho rodného světa. Udělalo se mu slabo a musel se rukama opřít o zeď. Ztěžka dýchal, srdce mu bušilo, jak kdyby se o něj pokoušel infarkt. Rychle indispozici vykompenzoval. Naštěstí byl na chodbě sám, tak se to obešlo bez hloupých otázek. Dokončil obchůzku a pak se zavřel na inspekčním pokoji a nažhavil teleemitor. Sháněl Trajanise, ale spojení se navázat nepodařilo. To ještě nemuselo nic znamenat. Vykladač může být v nulovém poli, nebo za Předělem. Možná právě tam, odkud vlnění přišlo. A co Hynek rozeznal dokonale, že ty signály k Zemi doputovaly z velké dálky. Odhadoval to na nejméně šest Předělů.

Před čtyřmi standardy na něj Trrisiel nechutným vydíráním zatlačil, aby zjistil, jak to vypadá s vahanskými trojčaty. Jezevec se rozčiloval, že Vuan bratry dává dohromady, a že k tomu přizvala mizeonské debhátary. Nejvíce mu ale vadilo, že pravorodí obsadili laboratoře. Potřeboval, aby odtamtud vypadli, protože tam chtěl úřadovat sám. Plánoval tam vyzvednout druhou polovinu technické dokumentace Karmického mlýna, kterou mu prý Vuan lstivě zapřela.

Hynek na Trrisielovu žádost zareagoval opačně. Místo, aby šel vyzvídat k Urbielovi, oslovil Trajanise a prozradil mu oblast Trrisielova posledního pobytu. Tou byl sektor We-en. Oblast za šesti Předěly. Krátce na to se videxovými médii prohnala objevná zpráva, že se vahanští bohové vrátili, ale vzápětí z Vahanu zase odletěli, a zanechali po sobě tektonické kataklyzma. Těžce zkoušení vahanci to nazvali Druhým odchodem bohů. Následující čtyři roky bylo ticho po pěšině, a Hynek mohl jenom doufat, že vojska Aliance Trrisiela uloví a zlikvidují co nejdříve.

Až teprve teď, sedm dní zpátky zaznamenal ty povědomé vibrace. Vahanské vibrace. Začal si lámat hlavu, jestli ten zátah na Trrisiela organizovaný Aliancí s Druhým odchodem trojčat náhodou nesouvisí. A jak se trojčata tak rychle dozvěděla, kde jezevce hledat? Hynek by Hana, Kerra a Vuan klidně poslal ke všem čertům. Ale Trrisielovi by je znovu už nevydal.

Když se mu nepodařilo zachytit Trajanise, otevřel si portál na Bredeon. V nákupním centru na tupi-iranském bulváru všechny videxové stěny oznamovaly žíly rvoucí novinu, že Skollové právě zaútočili na Vahan! Tím se to celé ještě více znepřehlednilo. Proto byl Hynek tady, na Robustue, v předpokoji kabinetu Trajanisovy manželky, aby se dozvěděl více.

Obrátil další stránku, ale pak katalog zavřel a položil na stolek. Vzhlédl k vysokým starodávně zhotoveným dvoukřídlým dveřím. Byly dřevěné, vykládané perletí vzory s rostlinnými motivy, naleštěné sikkosím voskem. U zárubní z každé strany jeden se tyčily dva pokojové stromky. Štíhlé kmínky nesly kulaté pečlivě ostříhané korunky. Na větvích rostly dokonale vykrajované tuhé a lesklé zeleno fialové listy, z jejich úžlabí visely malé fialové zvonky. Hynek se při pohledu na tu zeleň pobaveně ušklíbnul. Krofínie v sídle královské rodiny přece nesmějí chybět. Tady na Robustue jsou doma. Vyšlechtila je teta současné královny, nejslavnější zahradnice Metaprostoru, velkovévodkyně Jadvina.

Překvapeně se zajíkl, když si vybavil balkonovou terasu Urbielova univerzitního bytu. Snídaňový stolek s židlemi, věnčený kordonem různobarevných keříků a okrasných stromků, usazených ve vkusných keramických nádobách. Pátral v paměti, jestli mezi tou vegetační změtí ty vykrajované listy s fialovým nádechem náhodou nezahlédl. A pokud tam byly, je možné, že by o jejich účelu děkan nevěděl?

Dveře královniny kanceláře zavrzaly, vynořila se z nich lady Menisa. Podle nazelenalé pleti, subtilní kosterní stavby a vzdušných láček na šíji, to byla rodačka ze zaniklého vodního světa Dervosu. Tajemnice se na Hynka vstřícně usmála: "Její Veličenstvo vás nyní přijme, pane doktore. Následujte mě, prosím."

S úlevou odložil katalog a vstal. Když procházel dveřmi, obě krofínie se zatřásly a jejich tuhé listí zašustilo. Jeden fialový zvonek se něžně snesl na špičku Hynkovy boty. Svižně se sehnul a sevřel kvítek v pěsti. Vlastně ani nevěděl, co ho k tomu vedlo. Zatímco pomalu kráčel po hustém mechově zeleném koberci, nenápadně vsunul zmačkaný zvonek do kapsy. Ještě než ho pustil z prstů, nahmatal pod hedvábným okvětím tvrdou tobolku plnou drobných semínek.

***

Královna Eryn vypadala stejně jako na snímcích bredeonského magazínu Silná krev, který si Hynek nechával donášet fantómovou poštou. Mocnářka a dědička dvou zakladatelských linií byla drobné postavy, měla bledou pleť, sytě zelené oči, vlasy barvy lesního medu. Byla krásná tím obvyklým komerčním způsobem, protěžovaným na moderních světech. Současně se těšila kráse jiného zemitějšího typu, která měla co dělat s po generace šlechtěnou láskou k rodině a vlasti. Tento druh krásy nebyl tak zjevný jako ten proklamovaný, ale Hynek ho díky svým darům prostě viděl.

Oblečená v perlově zbarvené a složitě nařasené toaletě se zeleným vyšíváním, spočívala na pohovce potažené vzácným pavoučím suknem. Něco si špitala s dámou v zelené tunice a širokých kalhotách, která se výrazně podobala lady Menise. Za vladařčinými zády hlídkoval hodně štíhlý muž v uniformě vysokého důstojníka. Podle okrově zbarveného zvrásněného obličeje a nepřirozeně dlouhých prstů, které zatínal do opěradla kolem královniných ramen, šlo o stromistu. To, že zůstával ve stavu poloviční přeměny mezi humanoidem a fytobiontem, naznačovalo, že je připravený zasáhnout v případě královnina ohrožení.

Královna se na Hynka zvědavě a trochu nervózně usmívala, zatímco stromista se hrozivě mračil. Hynek si v té chvíli nebyl jistý, jestli neudělal chybu, že to pozvání přijal.

"Konečně jste tady, doktore Kopřivo," vydechla. "Manžel se zmiňoval, že nás dříve či později navštívíte. Mrzí mě, že jste ho tu nezastihl. Snad budu schopná vám pomoci. Přinejmenším předám Trajanisovi váš vzkaz, jakmile se vrátí."

Hynek se uklonil a zahuhlal: "Děkuji za přijetí, madam."

Eryn ukázala na volné křeslo: "Prosím, posaďte se. Než nám lady Menisa přinese kronýšové rohlíčky, musíte nám povědět, jak se vám vede." Dámu po svém boku poplácala po útlém předloktí. "Toto je lady Triven, má druhá tajemnice. Tu první už znáte. Zapíchla prst do vzduchu za svá záda: "A toto je generál Wonoden, Ochránce koruny a blízký přítel rodiny. Jeho nasupeného výrazu si nevšímejte. V době Trajanisovy nepřítomnosti má na starosti mé bezpečí, a bere ten úkol až přehnaně vážně."

"Beru ho přiměřeně k vážnosti situace," zavrčel stromista.

Hynek se usadil. Znervózňovalo ho, s jakým zaujetím ho královna, Triven a Wonoden pozorují. Sledoval, jak se k němu natahují nehmotné výběžky jejich rozhraní, opatrně mapují jeho okolí, jak v něm slídí ve snaze detekovat to jeho – kvalitativně tolik odlišné a téměř nezjistitelné. Jako kdyby se ujišťovali o jeho odlišnosti, jako kdyby věděli… Ale ne. Takovou blbost by Trajanis neudělal. Přece jim nemohl říct, že…

"Co pro vás můžeme udělat, pane?" otázala se královna.

S velkým sebezapřením spustil: "Jsou to čtyři roky, co jsem kontaktoval prince Trajanise. Předal jsem mu… určité informace ohledně posledního výskytu Trrisiela z Mizeonu. Ta oblast je od Metaprostoru velice vzdálená. Usoudil jsem, že ať Aliance učiní cokoliv, Metaprostor to neohrozí. Trajanis přislíbil, že to pošle dál. Další čtyři roky se nic nedělo," Hynek se zašklebil, "tedy… kromě návratu a opětovného odchodu vahanských pravorodých, což vzhledem k jejich věku a původu zřejmě nikoho nepřekvapuje. Ohledně toho zátahu za šesti Předěly jsem došel k závěru, že jezevec opětovně upláchl. Ale před sedmi dny jsem zaznamenal vlnění z velké dálky. Vykazovalo jistou… mě povědomou strukturu. A teď ještě ta skollská anexe Vahanu. Popravdě nevím, co si o tom mám myslet. Musím vědět, co se tam stalo."

Královna si vyměnila pohled s Triven, a pak se opětovně soustředila na Hynka: "Dokázal jste zaznamenat rezidua vibrací z takové dálky? Jak pozoruhodné. Na kterém světě jste říkal, že máte tu lékařskou praxi?"

"Neříkal jsem to, madam," odpověděl, ale okamžitě mu došlo, že se to snadno můžou dozvědět od Urbiela.

"Je to, tuším, na Zemi, že, pane doktore?" hlesla Menisa. Zjevila se s tichostí vánku a přinášela občerstvení.

"Oslovil jste našeho prince na brusedeanském veletrhu šperků," prohlásil stromista. "Mluvil jste o sektoru We-en. Byl jsem tam a všechno jsem slyšel."

Hynek strnul. Vzpomněl, že se Trajanis cestou do parku s kýmsi zastavil. Řekl té osobě, že si jen promluví se starým známým, a pak se vrátí. Tou osobou musel být Wonoden. Ale pokud Wonoden tvrdí, že všechno slyšel… No jistě. Stromista. Mohl zakořenit u brány a prorůst až k lavičce… V hlavě se mu rozduněly poplašné bubny. Trajanis mu v tom rozhovoru jasně naznačil, že ví, s kým mluví. Hynkovo pravé jméno sice nepadlo, ale… oni už ho znají. Tohle zbabral.

Vybavilo se mu pozemské přísloví o chození se džbánem pro vodu a o utrženém uchu. Chodil pro vodu se stejným džbánem bezmála deset tisíc let. Jednou se to ucho utrhnout muselo. Hned teď by se měl vypařit. Palác je chráněný nulovým polem, obyčejným portálem to nepůjde. Použije implozivní vymístění. Když se to povede, mohl by tuto pitomou konverzaci navěky pohřbít do časové vrásy, a…

"Doktore, je vám dobře?" starala se královna.

"Larioniny kosti! On září a bliká!" vyděsila se jedna z tajemnic.

"Možná bychom měli zavolat doktora," poznamenal jízlivě stromista.

Hynek na jejich reakce nedbal. Došel k názoru, že vymazáním tohoto incidentu deformací časového segmentu richotonní pleteně by se nic nevyřešilo. Pořád by tu zůstala ta schůzka s Trajanisem na veletrhu šperků před čtyřmi lety. Takové moře času obnáší nekonečně velký počet větvení potenciálních linií pravděpodobnostního pole. Tak mohutnou časovou vrásu by nedokázal poskládat ani legendární alchymista Perveon.

"Myslím, že bájný Dwu Nakhar se právě rozhodl nás opustit bez rozloučení," prohodil škodolibě Wonoden. "Udavači takové věci dělají často."

"Už ani slovo Wonodene!" zasyčela královna.

"Prostě nemám rád udavače, ani když žalují na jezevce," houkl Ochránce koruny.

Hynek toho měl právě dost. Kdyby ho nerozptylovali, byl by dávno fuč. Opětovně se koncentroval na tvorbu ohniska imploze. Za pár mžiků…

Jenomže to neznal Eryn Zlověstnou.

Královna vyskočila z kanape jako na pružině a křikla: "Doktore, počkejte!" Z její křehké postavy vyrašily větve. Rychlostí blesku překlenuly stůl a chytily Hynka za ramena. Konečky tenkých větví se hbitě provrtaly látkou Hynkova saka, propíchly kůži a zavrtaly se do masa. Protože se Hynkova hmotná forma chystala k implozi, a jeho maso tu chvíli bylo a chvíli ne, zapíchnuté konečky větví střídavě ztrácely oporu a zase ji nacházely. Vladařka v té chvíli skrze chrastí s Hynkem propojená, si vykasala sukni, vyšplhala se na stolek a zasupěla: "To je nedorozumění! Wonoden neví, o čem mluví! Nikdo vás tu z ničeho neobviňuje! Korunované hlavy na Robustue o vaší existenci vědí skoro tisíciletí! Nikdy jsme to nikomu neprozradili! Tak se sakra uklidněte!"

Jak se ho usilovně snažila přesvědčit, a jak on střídavě problikával do nicoty, třásla s ním dopředu a dozadu. Držela ho za ramena, jenom to nedělala rukama, ale větvemi. Sama nad míru rozčilená na něj křičela, aby se uklidnil, přičemž zasypávala interiér pronikavě vonícím listím. Menisa a Triven se tiskly ke stěně, Wonoden přeměněný do čisté stromistí formy se mezitím doširoka rozvětvil. Zabral téměř všechen prostor kabinetu s výjimkou stolku, na kterém stála Eryn a křesla, v kterém seděl Hynek.

Hynka královnino počínání natolik zaskočilo, že ho ani nenapadlo se bránit. Implozní ohnisko bez další péče vyvanulo. Hynkovo tělo se plně vrátilo do hmotné formy.

"Odkud? Od koho? Jak?" vyrazil ze sebe.

"Odkud to víme?" opáčila Eryn a začala klestí vtahovat do sebe. Konečky větví se zašimráním vyklouzly z Hynkových paží, ramen a zad. Královna seskočila ze stolku a znovu se důstojně posadila. Škaredě se podívala na Ochránce koruny, jehož větve mezitím utvořily kolem ní a Hynka neproniknutelnou klec. "Wonodene, dámy, bude nejlepší, když mě s naším vzácným hostem necháte o samotě. Hned!"

Generálovi se viditelně nechtělo, ale nakonec vtáhl větve do sebe a s upozorněním, že zůstane za dveřmi, uraženě kabinet opustil. Menisa a Triven ho tiše následovaly.

***

Když byli sami, královna Hynka ujistila, že ve svém kabinetu žádné odposlouchávací zařízení nestrpí. Stěny, okenní tabule i dveře jsou inkrustovány bizárovými vlákny. A ty dvě krofínie v předpokoji taky nic neuslyší.

"Víme o vaší existenci ze Sarvonových diářů," oznámila mu. "Získala je moje matka, královna Klarisa a nikdy je nikomu nepůjčila. Po tom, co vyvanula, deníky prostudovala naše dcera Viola. Do třetího svazku Sarvon zaznamenal, že jste se do Metaprostoru vrátil, a že na vás narazil na kavanském festivalu. On vás nepoznal, narodil se dávno po vašem útěku. Ale byla s ním jeho žena, pravorodá netrebka…"

"Tiara," vydechl. "Ano, vzpomínám si. Měl jsem za to, že už nezbyl nikdo, kdo by si na mě pamatoval. Mizeonští byli v Chřtánu, ok-sawonsští spali, paridiánští vyvanuli… Ale Tiara se tou dobou těšila dobrému zdraví a poznala mě. Od té doby důsledně střídám identity."

"Sarvon zapsal, že jste jim odmítl prozradit, jestli vás vahanští našli a co se s nimi stalo. Sám si z toho odvodil, že byste se nevrátil, kdyby hrozilo, že vás budou hledat. Taky tam napsal, že on a Tiara o vaší existenci navždy pomlčí."

"Tak to sakra neměl zapisovat do deníku," vyprskl.

Eryn pokrčila rameny. "Sám víte, jak dopadl. Jeho diáře zapadaly prachem v trezoru boha Tyneona. Odtud je ukradla moje matka, jak bývalo jejím zvykem. Tvrdila, že Tyneon by takový poklad stejně neocenil."

***

Hynek musel akceptovat, že robustuanská královská rodina Zlověstných o jeho existenci ví. A nebyla to poslední šlupka toho dne.

Královna mu přehledně vyložila, k jakým událostem v sektoru We-en došlo. Před čtyřmi standardy tam Aliance v reakci na jeho oznámení vyslala pátrací letky. Agenti zaznamenávali narušenou pleteň, zaměřovali nejpravděpodobnější lokality. Pak se do oblasti nečekaně a naboso vřítili vahanští sourozenci. Pohybovali se tam jako drak v opeře, nedbali na utajení. Jako na zavolanou Trrisiel zviditelnil svou monstrózní hvězdnou loď a poklidný prostor rozřízl hladovými brázdami… Do jedné trojčata nalákal, což se prokázalo až mnohem později. Dmutí a trhání richotonní pleteně v té oblasti přitáhlo pozornost aliančních hlídek. Agenti zachytili energetická rezidua, podle kterých se Trrisielova loď zanořila do hladové brázdy, a povolali expertní posily ze základny. Trvalo další tři standardy, než se expertům podařilo detekovat tu správnou hladovou brázdu, ale nedařilo se jim tam bezpečně proniknout. Až před nedávnem tam dorazil mladý vahanský král Tederik, a způsobem, o kterém se tajemně mlčí, zvládl trojčata z maléru vytáhnout. Ale po Trrisielovi už v hladové brázdě nebylo ani vidu ani slechu.

Hynek královně jen potvrdil, že sektor We-en byla past, do které jezevec před čtyřmi standardy trojčata vylákal, aby získal volný přístup do laboratoří. Nějak se postaral, aby se trojčata dozvěděla, kde ho mají hledat. Zjevně ale nepočítal s vojsky aliance, které do sektoru We-en nasměroval Hynek.

Současně královnu upozornil, že Trrisiel to s dobýváním vahanských laboratoří nevzdá. Že si klidně počká dalších sto let, že využije každé skulinky.

Bylo mu řečeno, že laboratoře jsou v dezolátním stavu, takže by se v nich Trrisiel musel zabydlet na hodně dlouhou dobu, než by něco našel. A to je v současnosti vyloučené, protože Vahan anektovali Skollové.

"Je to velice čerstvá záležitost, jak asi už víte," konstatovala Eryn. "Proto se Trajanis ještě nevrátil. Skollové nejdříve napadli a obsadili Vahan, a teprve pak veřejně oznámili, že svrhli Xavonu, stanovili republiku, a že vystupují ze Čtyřdohody. Stalo se to těsně předtím, než se našim v sektoru We-en podařilo trojčata vyprostit a stabilizovat. Zatím nic nenasvědčuje, že jsou události za Předěly s tou anexí provázané. Letky Aliance Vahan v současnosti monitorují, ale nezasahují, protože jde o bilaterální konflikt. Kdyby se v blízkosti Sioppurské soustavy vynořilo jakékoliv neznámé plavidlo třetí strany, vojska Čtyřdohody po něm okamžitě skočí. Jezevec se k Vahanu nepřiblíží, dokud konflikt na Vahanu potrvá."

***

Hynek věděl, že mu královna neřekla ani nemohla říct všechno. Uctivě jí poděkoval, ale ujišťování, že Trrisiel se teď na Vahan neodváží, ho neuklidnilo. Znal jezevce lépe než kdokoliv jiný. Může se přece se Skolly dohodnout, a dokáže to způsobem, který pozorovatelům Aliance unikne.

Domů na Zemi se vracel s rozporuplnými pocity. Trissielovy aktivity mu nepřestávaly dělat starosti. Trojčata jsou zpátky, brzy udělají pořádek, takže Vahan v obležení dlouho nezůstane. A vůbec. Vahanské záležitosti se ho dávno netýkají.

***