Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 11: Bahnem a pralesem!

K cestě na Vahan po konzultaci s Triádou zvolili "Stromistí kořenový tranzit," jak ho žertovně pojmenoval Grenedon. Místo Flokaiy nastoupil její kolega, mlčenlivý stromista téhož rodového jména, jaké nosí nejvyšší robustuanská šlechta. Předtím, než vstoupil do záhonu v odletové hale, pasažéry upozornil, že jeho úkolem je okamžitě se spakovat, jakmile je vyloží, tak aby si to nevykládali jako nějakou nevychovanost. Pro přistání předem vybrali hustě zalesněnou část severního kontinentu, která bude pravděpodobně nejméně zdevastovaná bombardováním, protože se tam nachází minimum podzemních instalací. Han a Kerr zaníceně doporučovali přistání poblíž zimní chaty u Jitřního vodopádu, ale Vuan jim sebrala vítr z plachet strohým oznámením, že ta chata se dávno rozpadla v prach, a v současnosti po ní není ani stopa, a že ona to musí vědět, protože tam byla nedávno s Dannavionem.

Zakořenili v rozbředlém blátě mezi vzrostlými stromy uprostřed divočiny a vyplašili hejno ptáků hřadujících v korunách. Bylo krátce po dešti. Z větví kapala voda. Stmívalo se. Stromista místo k výsadku vybral dobře. Široko daleko se táhl promočený prales bez známek civilizace.

"Zapínat tvarovany zatím netřeba," oslovil společníky Tederik. "Ušetříme je na později."

Zaznamenal souhlasné bručení. Nikdo neprotestoval? To ho překvapilo, dokud si neuvědomil, jak moc jsou starorodí idolové ješitní na svůj exteriér. Možná bude později problém je donutit, aby tvarovany vůbec využili.

Rozkročil se v blátivém mlází, zpevnil postoj a zavřel oči. Byl odhodlaný udělat jednu věc jako první. Vybavil si bratrovu postavu a detaily jeho tváře, opatřil představu typickými rysy bratrova charakteru. Zformoval mentální výzvu.

Dannavione?

Vystřelil představu naširoko jako zrní při setbě do okolního prostoru. Mohl počítat s tím, že se výzva rychlostí myšlenky prožene po celém povrchu Vahanu. Znova proces zopakoval. A ještě jednou. Pokud cílový objekt definovaných parametrů na Vahanu existuje, měl by na výzvu zareagovat i v případě, že by sám nebyl v kondici, strukturovaně odpovědět. Tederik by to zaznamenal jako "náraz". Ale on žádnou zpětnou vazbu nedostal. Místo toho ho začala bolet hlava. Tudy asi cesta nevede.

Zklamaný sáhl do kapsy pro mapu. Obyčejný zákres části severního kontinentu na tenké plastexové fólii, vybavený fantómovým ukazatelem světových stran, byl v dané situaci tím nejlepším, co mohou použít. Všechny zbraně vybavené elektronikou měli vypnuté, aby k sobě nepřitáhli pozornost sunnisenských hlídek, které podle zpráv pozorovatelů šmejdí ve stratosféře.

Idolové se zatím seznamovali s rodným světem a chovali se jako bredeonští turisté na výpravě za krásami Růžové luzné.

"Ejhle bláto," radoval se Kerr. "Domácí, nefalšované, mazlavé!" S čvachtáním přešlapoval v mělké kaluži, podrážkami bot drtil trnité křehké větvičky nízkého porostu.

"Tohle dřevo, Vu," zahalasil Han a zabušil obrněnou pěstí na vyvrácený kmen, "jsi používala k syntéze labrolových kyselin. Jakže se jmenuje ten strom?"

"Sevorub žíhaný," zamumlala Vuan. "A klidně řvi ještě víc. Nevadí, když nás někdo uslyší," dodala sarkasticky.

"Toto je sakra náš svět," hájil se Han. "Můžu si řvát, jak chci."

"Jsme mimo obydlenou zónu," dodal smířlivě Kerr.

Tederikovi bylo jasné, že s Hanem budou potíže. Jeden musí převzít velení a ostatní to musí akceptovat. A Tederik si byl jistý, že velení musí převzít on, jinak skončí fiaskem. Zatím to ale nechal být. Rozložil mapu a položil ji na vyvrácený kmen sevorubu. Křížek nakreslený tlustou červenou tužkou označoval místo, kde je stromista vyložil. Rik natáčel mapu a sledoval úzký proužek příčně rozdělený do políček, zatavený do jejího okraje. Mimoděk sledoval, jak Han netrpělivě kličkuje mezi stromy a hudruje, že nějaké blbé mapy on nikdy ke štěstí nepotřeboval. Zatímco idol šikovně šplhal na strom s rozbrázděnou rudou kůrou, přičemž se chvástal, že jemu postačí se pořádně rozhlédnout, Tederik čekal, až se miniaturní fantóm v podobě zelené tečky, citlivý na magnetické proudy, ustálí přesně uprostřed škály a ukáže, kterým směrem se nachází sever. Cílový objekt s šachtami do podzemí ležel vzdálený přibližně tři ektereny.

"Sever je támhle," zaburácel Han, usazený vysoko na větvi. "Nemám pravdu, človíčku?"

"Jmenuje se Te-de-rik," prohodila nasupeně Vuan.

"Ale človíček je taky, ne?" uchechtl se Han a seskočil dolů. Bláto vystříklo Rikovi do tváře.

Utřel si žlutohnědý stříkanec rukávem. Materiál taktické uniformy Aliance nebyl zrovna savý, proto si bláto ještě víc rozmazal. Nevadí. "Směr jsi trefil přesně," řekl Hanovi, který na něj vyčkávavě civěl. Naprosto neomaleně použil tykání a byl si toho vědom. "A ano, človíček jsem taky, mimo jiné. Klidně mi tak říkej, jestli tě to uklidní. Ale pro další postup bych ocenil méně křiku. Jsme ještě daleko, ale jakmile se přiblížíme, musíme se chovat nenápadně. U šachet stojí hlídkové věže. Nebo tam alespoň stávaly, když jsem tam byl naposledy, což bylo ještě před vahanotřesením. Jestli to tam zadrátovanci obsadili, každé hejno ptáků, co vyplašíš, je upozorní."

Han semkl rty a zamhouřil oči. "Zadrátovanci si můžou myslet, že ptáky plaší dravci. Jižním směrem jsou mechové močály. Kolem žijí šavlozubé xantiry." Pátravě se ohlédl k Vuan: "Nezmizely, že ne?"

"Vím já?" zaškaredila se. "Než jsem se stačila rozhlédnout, všechno jste tu přeorali."

"Tak jsi neměla zamykat rubiolovou bránu," broukl uštěpačně Kerr.

"Já to nebyla," odsekla. "To Kora."

"Mechové močály pořád existují, Hane," přerušil hádku na citlivé téma Tederik. Nadhodil si batoh na zádech, aby se lépe usadil na ramenním pouzdře s mečem. "Ale šavlozubé xantiry tu už nenajdeš. Předkové je vyhubili."

"Cože?" vyjekl idol. "To si děláš srandu! Co potom budu lovit?"

Spolkl ironickou poznámku, která se mu drala na jazyk a způsobně Hanovi odpověděl: "Na satelitech žijí chlupaté kočkovité šelmy, které se z těch šavlozubých vyvinuly. Říká se jim xiry. Tak půjdeme? A budeme všichni zticha, ano?"

Mlčky vykročil. Razil si cestu vlhkým podrostem, ani ho nenapadlo se ohlížet a kontrolovat, jestli ho následují. Nemělo smysl předjímat, co bude dál. Nevědí, na koho natrefí. Jestli tam bude personál, jestli tam budou skollové, jestli tam bude vůbec někdo a v jakém stavu.

Ještě na základně se dohodli, že prozkoumají nějaké nepříliš důležité zařízení se stálou desmoní posádkou. Volba padla na sůsí pozorovací stanici Tři Zuby. Nadzemní areál základny byl propojený stovky ekterenů dlouhým servisním tunelem s objektem někdejšího skladu vojenské techniky. Odtud se dalo vznášedlem doletět až na předměstí Kerrhanu. Rik tuto základnu vybral, protože byla stejně jako hrstka dalších odloučená od většinového osídlení. Nedělal si iluze, že tunely budou průchodné. Chtěl si udělat obrázek, co se stalo s personálem. Tuto stanici navštívil ještě před kataklyzmatem. Hairon tam jeho a Dannyho vzal na prohlídku, aby jim ukázal, jak taková zařízení fungují. Tehdy tam pracovalo okolo dvacíti desmonů. Většinou to byli vědci zaměření na problematiku zachování přírodního prostředí, někteří tu žili i s rodinami. Jejich posláním bylo vědecky sledovat a materiálně podporovat populaci napůl divokých sůsů, žijících ve vesnicích roztroušených v okolí.

***

Smrákalo se. Prales zvolna přecházel do trnitého porostu, který Rikovi místy sahal až nad hlavu. Za pásmem křovin se podle mapy měly rozkládat pastviny, a terén by měl zvolna stoupat. Houští bylo tak obtížně prostupné, že Tederik vytáhl meč a prosekával v něm úzký průchod. Han s Kerrem na něj zezadu dotírali návrhy, jestli by sakra nebylo pohodlnější nad tím přeletět. Přes rameno na ně houkl, že nebylo. Dál nic nezdůvodňoval, protože Han jenom prudil. I jemu bylo jasné, že se musí držet při zemi, jinak by je mohli uvidět posádky z hlídkových člunů, které se už dvakrát neslyšně prohnaly nad jejich hlavami. "Tss, obyčejné gravitonové motory," prskal polohlasně Han. "Takovým uletím raz dva."

Už se úplně setmělo, na nebi se houfovala další dešťová mračna. Tederik se neúnavně probíjel křovím, oči přizpůsobil nočnímu vidění. Konečně skrze poslední neprosekaný úsek zahlédl volný prostor. "Hej," houkl přes rameno. "Už vidím pastvinu."

Prodral se ještě blíž a zastavil se. Maskovaný krajní linií porostu zaktivoval rozhraní, a pořádně zaostřil zrak na hřeben protilehlého kopce. Tyčily se na něm tři vysoké věže. Tvořily vrcholy trojúhelníku, propojovaly je kamenné ploty. Jedna věž stála v popředí, další dvě byly vzdálené. Takže pozorovací stanice Tři Zuby ještě stojí.

"Otevřený prostor musíme překonat co nejrychleji," řekl Tederik. "V této speciální situaci bude bezpečnější to risknout a úsek přeletět."

"Jako kdybych to od začátku nenavrhoval," pronesl blahosklonně Han.

Kerr s Vuan, kteří průhledy mezi větvičkami pozorovali cíl cesty, se tichounce rozchechtali.

Tederik na to nereagoval. "Vidíte ten pás zeleně u paty věže? Přistaneme tam. Když bude vzduch čistý, přelezeme zeď a potom se uvidí."

"Jak je to tam velké?" zahuhlal Han.

Tederik jim už předtím popsal, že budovy uvnitř jsou postavené podél plotů. Věže primárně fungují jako vyústění podzemních instalací, až druhotně k hlídkování okolního terénu. Ačkoliv materiály i osoby se do stanice zpravidla dopravovaly tunely, uprostřed venkovního trojúhelníkového prostranství se nacházela nouzová přistávací plocha určená pro středně velká plavidla.

"Dost na to, aby tam mohli pohodlně přistát," odpověděl.

"Zadrátovanci? Myslíš na ty kluzáky, co jsme viděli?" ozvala se Vuan.

"Letěly docela nízko," pronesl zamyšleně Han.

"Vidíte tu záři?" zamumlal Kerr.

"Jsou tam," šeptl zklamaně Tederik. Odpovídalo to logickému očekávání, že skollové nejdřív ovládnou nejvíce obydlené a průmyslově využívané lokality v podzemí a teprve pak se budou věnovat marginálním roztroušeným osadám na povrchu. Trochu doufal, že se jim do stanice podaří dostat dřív, a že její osazenstvo evakuují a vybudují základ odbojové skupiny. Ale skollové byli rychlejší. "Až se dostaneme blíž, zůstaneme zticha," houkl přes rameno. "Cokoliv dalšího jen telepatickou cestou," dodal a napřáhl se mečem, aby odstranil poslední překážku.

Úder nedokončil, protože s jeho tělem zalomcovala drasticky "hlasitá" telepatická zpráva: Jo, už ani slovo, človíčku!

Chytil se za hlavu a vyčítavě se otočil k Hanovi. Uvnitř mysli soustředěně zkonstruoval odpověď a mrštil jí po zlomyslně se šklebícím idolu: Kontrola spojení pozitivní. Příště netřeba tolik tlačit, vašnosti.