Z(a)tracené klíče III - Obrušování hran: kapitola 10: Pusťte mě na ně!

Tederik netrpělivě čekal, až Igor vydá poslední pokyny. Jakmile bylo zasedání rozpuštěno, všichni se o překot hrnuli ven, aby se pustili do práce. On pomalu přešel do Izzelina kabinetu. Tajemnice Triády někam zmizela, ale snad jí to nebude vadit. Usadil se na pohovku pro návštěvy, u které stál košatý pokojový stromek s temně zelenými vykrajovanými listy, zasazený do keramického kontejneru. Podle tloušťky kmínku byl pořádně starý a podobal se stromku, kterou obdivoval na terase Urbielova bytu. Doširoka rozvětvená koruna se klenula nad místem Rikova posezení jako stříška, ze které visely na dlouhých stopkách něžné fialové zvonečky. Ale místo aby obdivoval jejich krásu, zíral dolů na nakypřený záhon. Jestliže bylo řečeno, že Flokaia se má každou chvíli vrátit, byl odhodlaný na ni počkat.

Z otevřených dveří zasedačky stále doznívaly útržky tlumeného hovoru. Pak odtamtud vyšel Dorreson v debatě s doktorem Jeronýmem. Oba Tederikovi kývli na pozdrav a odporoučeli se k výtahům. Potom se ze sálu vynořil Kerr, pak Han a nakonec Vuan. Tederik měl za to, že jsou dávno pryč, nejlépe na cestě na Mizeon. Kráčeli rovnou k záhonu. Že by je napadlo totéž, co jeho? Frustrovaně vydechl.

Seděl tam jak pecka a vší silou se ty tři snažil ignorovat. Asi to vypadalo směšně, ale ani oni nedávali najevo, že ho berou na vědomí. Han mašíroval kolem regálů a studoval hřbety knih. Zastavil se u typicky vybarvených ročenek Sarvonovy nadace a jednu vytáhl. Vuan se uvelebila na obrubník a se zavřenýma očima zabořila prsty do hlíny. Vypadala zasněně, jako kdyby se s tou hlínou mazlila. Její hrudník pěkně zarámovaný repasovanou bundou ze Sarvona se rytmicky zvedal a klesal. Rik si vzpomněl, jak ji svíral v náručí a jak voněla.

Přistižený při zakázaných myšlenkách přesměroval pozornost na Kerra. Ten se ochomýtal kolem Izzelina stolu, kde ho zaujaly rozhozené plastexové listy. Z dálky vypadaly stejně jako ta depeše od skollů, kterou interpretoval Dorreson, a asi to tak i bylo. Kerr mhouřil oči ve snaze text přečíst. Záda měl rovná, snažil se vypadat nenápadně.

Pak se vrátila Izzel. Blýskla pohledem na fialově kvetoucí stromek a nespokojeně si cosi zabručela pod nos. Posadila se za svůj stůl, shrábla plastexové listy a podala je Kerrovi, který mezitím od stolu odstoupil. "To jsme nachystali pro vás, excelence," řekla kousavě.

"Za okupaci vašeho kabinetu se omlouvám, madam," upozornil na sebe Tederik, "ale času není nazbyt."

Arcidémonka se ušklíbla, vyhrnula rukáv, zakmitala prsty nad náramkovým kom-komem, a ukázala na záhon. "Flo tu bude co by dup."

A skutečně, hlína se roztřásla. Vyrašily z ní hnědozelené šlahouny, stáčely se do svazku, který narůstal a větvil se. Následně stromista zahájila transformaci do humanoidní formy. Hnědozelená kůra se potáhla růžovou kůží, vyprofiloval se obličej s pěknými ústy, špičatým nosem a velkýma lesklýma očima. Zatímco z roští na temeni se staly dlouhé do stran rozčepýřené vlasy, Vuan vstala a otřepala si ruce od hlíny. Aniž by spustila zrak z přetvářející se robustuanské agentky, zacouvala k nejbližšímu kanapi. Byl to tentýž kus nábytku, který si pro sebe zabral Tederik. Malá bohyně spočinula na jeho opačný konec a dál s úsměvem zírala, jak se Flokaia rozhlíží, jak si upravuje účes, jak předává Izzel matnou hnědou kapsli, ne nepodobnou ořechové skořápce.

"Dobře, že jsi zpátky, Flo," zahartusila Izzel. "Už jsme si dělali starosti. Triáda je na cestě sem."

Stromista se rychle zamotala do zeleného pláště, který jí Izzel podala, vystoupila ze záhonu a zadupala. Z bosých nohou jí padala hlína a ulpívala mezi vlákny hustého a na první pohled cenného koberce. Zdálo se, že to dělá s jistým záměrem. Snad aby ten svinčík byl co největší. Izzel jen cosi zamumlala a luskla prsty. Odněkud přisvištěla baculatá fantómová chobotnice jasně oranžového zbarvení. Konstrukt se pod vlivem magie majitelky kabinetu zvolna snesl mezi zasažená vlákna, a s mlaskáním začal koberec čistit.

Tederikova pozornost byla roztrojená mezi chobotnici, stromistu a Vuan. Vrtalo mu hlavou, proč se usadila tak blízko, když podél průsvitné obvodové stěny bylo těch otomanů pět, všechny prázdné.

To už se k stromistě hrnuli vahanští bratři.

"Promiňte, že vás ruším v tak intimní chvíli, krásko," zapředl hladce Kerr. Do jeho hlasu se vloudil škádlivý cizokrajný přízvuk, ačkoliv předtím už mluvil naprosto čistě. "Byla byste té laskavosti, a mohla nám povědět, jaká na Vahanu panuje nálada? Co dělají naše děti? Jednají svorně? Bojují statečně?"

"Jak to tam vypadá?" houkl Han tak hlasitě, že fialové zvonečky nad Rikovou hlavou se polekaně zatřásly.

Flokainy rty se nepřátelsky semkly. Přezíravě na idoly shlídla. "Hlášení podávám Triádě, chasníci," zavrčela. "Požádejte, aby vás přizvali, jinak ze mě nedostanete ani slovo."

Pěkně je setřela. Kerra tím přivedla k bezmeznému údivu. Han zareagoval zavrčením. Vuan vyprskla nervózním smíchem. Všichni reagovali současně, a kdyby k tomu došlo někde jinde a za jiné situace, popadal by se Tederik za břicho.

Vahanští mají přístup povolen," broukla smířlivě Izzel.

Flokaia pohodila hlavou. "Tak fajn. Ale nebudu to opakovat desetkrát."

***

Absurdní mise prosazena

Z hlášení od nafoukané stromisty vyšlo najevo, že skollové si neberou servítky. Dříve než začaly jejich stroje přistávat, rozbombardovaly důležité podzemní instalace. Flokaia zakořenila v pásu izolační zeleně rozestavěného Nového Kerrhanu. Sledovala dopadající bomby, byla svědkem explozí, viděla ohnivé sloupy tryskající z podzemí, mraky hlíny a kamení chrlené do ovzduší. Předpokládala, že na staveništi narazí na domorodce, možná zahlédne i nějaké stopy obrany nebo protiútoku. Ale zaznamenala jen bezvládná těla, ke kterým se neodvážila přiblížit, protože útočníci byli rychlejší. Nakládali vahanské desmony na antigravitační plošiny a přepravovali je kamsi pryč. Šachty s výtahy do podzemí byly poškozené a bez energie, ale stromista dolů prorostla. V nejvýše položeném tunelu vyslechla komunikaci vojenského komanda, z které vyrozuměla, že skollové se zaměřili na průmyslové objekty, sklady a energetickou soustavu, následně do tunelů nahnali bionické levitační jednotky s omamnými látkami. Flo sama před jedem imunní nedokázala tipovat, do jaké míry chemikálie mohly domorodce nevratně poškodit, protože Vahan opustila dříve, než se kdokoliv z omámených vzpamatoval. Alespoň stačila nabrat vzorky.

Stromista podala hlášení a byla propuštěna. V kabinetu s nakypřeným záhonem a uklizeným kobercem zůstali tři zachmuření pohlaváři Triády, Izzel a k Tederikově nevoli i vahanská trojčata.

"Tak jste to slyšeli, dámo a pánové," řekl Igor, a těkal pohledem z Hana na Kerra, a pak z Vuan na Rika. "Až seženeme další informace, lady Izzel vás uvědomí. Do té doby přijměte naše pohostinství. Umožněte tady Kaebimu," ukázal na skřeta, "aby vás podrobněji vyzpovídal. Oceníme postřehy z dávné historie i zážitky ze zajetí u Trrisiela. Cokoliv, nač si vzpomenete. A vy, Tederiku, byste se mohl postarat o Esebu. Zdá se, že máte blahodárný vliv na její mentální stabilitu, protože..."

První z Triády dál mluvil. Sypal z rukávu návrhy, jakým způsobem by měl Tederik Esebu přesvědčit, aby svěřila urnu k odbornému prozkoumání. To, že schránka obsahuje "nahrávku" Xawonina vědomí, tvrdí jen Eseba. Taky je zde možnost, že lže, nebo je mentálně přeprogramovaná, anebo jen obyčejně zešílela. Rik ty rady pouštěl jedním uchem tam a druhým ven, protože jím lomcovala zběsilost. Oni vážně čekají, že bude dělat chůvu, když se doma bojuje? Věděl, že pokud chce u Igora něčeho docílit, musí se v prvé řadě uklidnit.

Když si byl jistý, že to zvládne, gestem zjizveného přerušil: "Cením si vaší důvěry, sire Igore, ale musím vás zklamat." Hlas se mu třásl rozhořčením.

Oslovený strnul v půli věty a zvedl obočí. "To jako proč?"

"Mám doma válku. To nestačí?" zakrákoral. "Cením si zpráv, o které jste se podělili. To je taky jediný důvod, proč jsem ještě tady. A tím druhým je…" neochotně vycenil zuby, "že vás musím požádat o základní výstroj a zbraně."

"Chcete si hrát na partyzána?" zasyčel Igor a jeho tenké jizvy se rozzářily.

"Slyšel jste přece Flo, Tederiku," namítl s ledovým klidem Razziel. "Skollové použili bojové otravné látky. Vaši jsou na lopatkách, ale zatím nemáme důvod si myslet, že jsou mrtví, protože desmoní organismus něco snese. Každopádně tam nezbyl nikdo, ke komu byste se mohl přidat. Mnohem užitečnější budete tady. A až začneme vyjednávat…"

"Chystáte se vyjednávat?" vyjekl. Prudce vstal, temenem se otřel o visící větve pokojového stromku. Tvrdě sjel pohledem nejdřív Razziela, následně Igora s Kaebim. "O čem!?" zasyčel. "O tom, aby vás přizvali k průzkumu laboratoří? A co jim za to slíbíte, vašnosti?" Věděl, že se řítí někam, odkud se bude jen s obtížemi vyhrabávat, ale nemohl si pomoct. "Soudím, že s takovou byste jim to preventivní intervenční převzetí nechali projít, že? Dexey měl pravdu, když říkal, jak to u vás chodí: Ruka ruku myje, průser průserem se kryje!"

"Na vašem místě bych brzdil, mladíku," ozval se mentorským tónem Kaebi. Vzápětí skřet překvapeně naklonil hlavu na stranu, jako kdyby si uvědomil něco důležitého. S novým zaujetím se zadíval na Hana s Kerrem, kteří se svorně opírali o Izzelinu skříň s knihami a mlčeli.

"Omlouvám se, nechtěl jsem být hrubý," přinutil se říct Tederik. "Ale já prostě musím na Vahan. Nedokážu sedět na zadku v bláhové naději, že to vyřeší někdo jiný, protože to se sakra nestane. V konečném důsledku se každý stará hlavně o své zájmy. A můj zájem patří Vahanu a mým blízkým. Když nemůžete vojensky zasáhnout v náš prospěch, dejte mi výbavu a nějaké zbraně, prosím."

"Může dostat emitor skvapového pole," prohodil pragmaticky Razziel. "Ten ho před jedem ochrání. Taky dezintegrátor střední ráže paušálně naštelovaný na skollský biologický profil. Vrhač letannatových polí proti blafenům, párek leptodýk a přirozeně starý dobrý meč posílený kletbami pro případ, že technika a fantómové instalace selžou."

"Promluvil starý hrdlořez z dračí války," konstatovala Izzel a naježeně se na manžela podívala: "Uvědomuješ si, co děláš? Chceš toho hocha poslat na jatka? Samotného proti celé armádě?"

"Izzel má pravdu, Razzi," vybafl Kaebi. "To prostě nepřipadá v úvahu!"

"Nepůjde sám," zahromoval Han tak hlasitě, až se fialové zvonky na stromku rozkymácely.

Místo, aby se nařvaný idol obracel na Igora, hrozivě se zamračil na Tederika, čímž jasně naznačoval, že o tom nehodlá diskutovat, stejně tak se nechystá pohlavárům Aliance přiznávat, jak fatálně je oslabený.

"Ovšemže půjdeme s ním," prohlásil do tíživého ticha Kerr. "Způsob boje, který skollové zvolili, shledávám záludným a nečestným. A kdo jiný než my, by jim to měl zarazit?"

"Kdo jiný?" přidala se Vuan.

Tederik měl v té chvíli první a poslední příležitost uvést fakta na pravou míru. Říct Igorovi a ostatním, že Han, Kerr a Vuan nemají sílu situaci na Vahanu zásadně zvrátit. Bylo mu jasné, že kdyby to udělal, šíleně by vahanská trojčata před Aliancí zahanbil, nehledě na to, že by je děsivě naštval. A to bylo to poslední, co chtěl. Protože kdyby se před Aliancí projevili jako nejednotní, mohli by se s vyhlídkou na jakoukoliv základní výbavu a výzbroj rozloučit.

Takže, když se na něj Igor tázavě podíval, prostě jen přikývl.

***

Byla to Rikova třetí návštěva ve zbrojnici Aliance. Byl by rád, kdyby byla tou poslední, ale doufat v to nemohl.

"To je kousek!" pochvaloval si Han. "Aspoň něco je na téhle nanicovaté epoše dobré." Oháněl se dezintegrátorem nejtěžšího kalibru. Byl to spíš kanón než ruční zbraň. Idol zkusmo přejížděl prsty po fantómových ovladačích, zatímco mu Kendrick ukazoval, kterým konkrétně se spouští dávka naprogramovaná k dezintegraci skollů.

Tederik si jako nevoják nechal poradit s volbou páru pulzních pistolí, nafasoval i čtveřici leptodýk, které se zasouvaly do bot a hrudních pouzder uniformy. Meč si ale vybral sám. Uchvátil ho konzervativně vykovaný jedenapůlručák ze série boha svobodné tvorby Kresena, vyhlášeného zbrojíře krenevů. Byl zakalený v lymfě Launy, a posilující kletba "Teď nebo nikdy" konvenovala s jeho ponurým duševním rozpoložením.

Aderawen zatím ukazoval Kerrovi a Vuan, jak funguje generátor skvapového pole zabudovaný v nenápadném náramku. "Ochrání vás před jedy v ovzduší, a bude funkční přibližně jeden standardní rok. Nesundávejte ho, dokud nebudete mít jistotu."

Po očku sledoval, jak koordinátor náramek Vuan navléká, jak ho upevňuje na jejím útlém zápěstí. Ne že by Rawen s Vuan flirtoval. Choval se k ní uctivě a dvorně nejspíš proto, že byl vychovaný v panovnické rodině předindustriálního Riiberionu. Zato ona na něj nepřestávala obdivně valit oči a mávat řasami. Místo aby se chovala seriózně jako osoba jdoucí do boje, jednala jako koketa. Ale možná to Rik vnímal jinak než ostatní, možná byl přehnaně kritický. Sám ze sebe byl znechucený, že ho podívaná na ni nepřestává přitahovat.

"Takže to máme jedno Déčko 33, dvě Déčka Fagi 12, čtyři krát čtyři leptodýky lenionské řady, tři těžké meče typu Krasen, jeden lehčí z markadské série, čtyři pulzní pistole, čtyři paprskomety, čtyři skvapové náramky…" správkyně skladu, drobná baculatá ewoui, jejíž jméno Tederik hned zapomněl, mašírovala kolem dlouhého kovového stolu, na kterém byly všechny ty vražedné věci naskládané, a kontrolovala položku po položce podle soupisu v bloku z nefalšovaného papíru. "To je snad všechno," dodala s povzdechem. Taktické uniformy modifikované do divočiny už máte připravené v šatně." Tázavě se podívala na Hana: "Kdybyste si ještě na něco vzpomněli, máte poslední šanci to doplnit."

"A kde máme tvarovany?" zeptal se Kerr.

Tederik zastříhal ušima. O tvarovanech otec muvil jako o bájné zapomenuté technologii kombinované s magií, z čehož se opět klubala stará dobrá zakázaná alchymie. Mělo to být zařízení schopné zprohýbat prostor kolem nositele do takových záhybů, že vytvářelo iluzi jiného tvaru. Ale nebyly to žádné kejkle se světlolamnou iluzí, kterou dokáže prohlédnout středně silný démon. S tvarovacím náramkem na ruce se i osoba s malou a obtloustlou postavou mohla proměnit na hubeného dlouhána a co bylo důležité, jevila se tak i na pohmat.

Aderawen s Kendrickem si vyměnili poplašené pohledy.

"Tvarovany?" vyjekla správcová. Zatvářila se jako kuchařka, co načapala krysu ve spíži. "Takové předměty do standardní výstroje zásadně nepatří," poznamenala o poznání přísnějším tónem.

"Ale v portfoliu nějaké máte, že ano?" ujišťoval se idol. "Jenom mi pánové… a dámo," vzpomněl si na správcovou, "neříkejte, že jste tu technologii zašantročili. Tedy, kdyby byl čas, a já se nemusel zabývat trestáním opovážlivých uchvatitelů, vyrobil bych si vlastní…"

"Vyrobil?" vyjekl Kendrick a otřeseně na Kerra vykulil oči. "Šavira to vidí! Byl jste to vy, kdo je vymyslel!"

Aderawen si zaťukal na čelo, čím dával najevo telepatický kontakt. "Volám Rawanta," zamumlal. "Ten bude koukat."

Předpisů přespříliš dbající správcovou Aderawen raději odvelel. Následně vahanským vysvětlil, že Aliance disponuje dvanácti tvarovany, které před šesti staletími encyklopedisté Sarvonovy nadace úplnou náhodou vyhrabali v ruinách starověké Parídie. Vůbec netušili, co mají v rukách, než se jeden kousek podloudnými cestami dostal do Podsvětní dražební síně bohyně Exis. Znalci umění z Riiberionu v náramku viděli jen starý nepříliš vypracovaný šperk, ačkoliv podle specifického reliéfu "peciček" bylo zjevné, že artefakt pochází ze starého Vahanu. Na aukci se náramku povšiml Kaebi Pirtz. Následně od encyklopedistů vydobyl i ty zbývající. Kupodivu byly všechny tvarovany funkční, ale během časů používání a testování se tři kusy nevratně poškodily. Ty zbývající Aderawen zapůjčoval do terénu jen se souhlasem Triády a v nejnaléhavějších situacích. Před dvaceti lety vyvinul Rawantes náhradní způsob dobíjení složitě modifikovanou infonovou matricí, ale ta originální a mnohem efektivnější metoda zatím zůstávala záhadou.

Kerr byl ve svém živlu. Narychlo přivolanému Rawantovi slíbil, že mu s tím správným vzorcem pro efektivní dobíjení pomůže, jenom co se z Vahanu vrátí. Ti dva si vyměnili přehršel cizokrajně znějících slov. Tederik se ani nesnažil přemýšlet o jejich významu, a zaznamenal, že Han a Šerryzah… Ne. Han a Vuan vědoucně přikyvovali a občas nějakým dalším cizokrajným termínem přispěli. Nakonec tedy po kopě přímluv od Rawanta a od Aderawena nafasovali čtyři tvarovany, jejichž účinnost byla omezená přibližně na třicet standardních dní, ale bylo to lepší než nic.

Tři nekonečně dlouhé dny zabraly přípravy. Tederik se poflakoval po základně a sbíral informace o všem možném, Rawantes s Grenedonem a s Kerrovou asistencí programovali tvarovany.

Ve finální verzi přetvářely identity partyzánů do podoby řadových příslušníků skollského technického personálu podle vzorů uložených v databázi agentury. Věrně napodobovaly skollskou fyziognomii s verlenovými liniemi prosvítajícími pod kůží a degustačními láčkami uloženými v čichovém ústrojí.

Když se na sebe Rik podíval do zrcadla, uznal, že tak nudného chlapa, ještě snad neviděl. Řídké vlasy nejasné hnědošedé barvy, ulízané z čela, úzký ničím zajímavý obličej, vodnaté šedé oči. Kerr s Hanem vypadali obdobně. Han si neopomněl postěžovat, že je to hrůza, a že si není jistý, jestli mu jeho rodný svět za takovou oběť stojí. Kerr se jen poťouchle pochechtával, protože měl na výsledku svůj podíl. Vuan obdržela identitu drobné obtloustlé mechaničky, s hlavou ostříhanou na ježka, s prsty jako válečky. Bylo legrační sledovat, jak se při testování tváří. Grenedon budoucí partyzány upozornil, aby tvarovany přepínali co nejméně. Pokud už je zaktivují, je lepší falešnou podobu udržet co nejdéle. Hlavně zbytečně nepřeskakovat z jedné identity do druhé, jinak se riziko nepříznivých modifikací bude zvyšovat.

Tederik neměl odvahu se ptát, co je těmi nepříznivými modifikacemi myšleno, ale podle toho, jak trojice vahanských sourozenců zasvěceně přikyvovala, bylo jasné, že je to lepší nevědět.

Celou dobu čekal, že se někdo z agentů, co se kolem ochomýtali, zeptá na totéž, co chtěl vědět on už na palubě Sarvona. Nač vlastně hroziví a legendárně neporazitelní vahanští bohové potřebují tolik výstroje a výzbroje? To se nestalo. Nechtělo se mu věřit, že to nikoho nenapadlo. Spíš tím získal dojem, že Aliance o vahanském oslabení ví a že s ním počítá. Možná trojčatům už předem naplánovali vyvanutí, a tohle řešení vítají. To, co potřebovali zjistit o Trrisielovi, už vědí a pro budoucnost Metaprostoru vahanští ztělesňují spíš nepříjemnosti než užitek. Na druhou stranu: proč by jim půjčovali velevzácné tvarovany, kdyby nevěřili, že je dostanou zpět?

Rozloučení s Endemonem bylo nasupené. Bratr s Rikovým plánem přirozeně nesouhlasil. Ale i on si dělal starosti o Dannaviona, takže mu nezbylo než popřát hodně štěstí. Rik si uvědomoval, že možná skončí v peřejích, ale vzdát to nemohl, už kvůli Dannymu.

***