Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu: kapitpla 31: Soupis rozvratníků a co s ním

"Minule jsem na vás čekal marně," zabručel Tauk, když se Tederik objevil v pracovně jeho nově zrekonstruovaného domova poblíž Náměstí smíru. Byl to pěkný dům, napůl zapuštěný do skály, vybavený starým nábytkem, tak solidním, aby přečkal dvě kataklyzmata. Od Tessany Rik věděl, že Tauk ve volném čase obráží recyklační zařízení, přehrabuje se v horách odpadu, a hledá poničené kusy kvalitního mobiliáře. Při opravách prý používá nějaký druh magie, ale není mu zatěžko vzít do ruky obyčejný plazmový řezák či brusku.

Profesor se stěhoval jako jeden z posledních, a činil tak s krajním sebezapřením. Pokládal za zbytečné provizorní montované obydlí opouštět a zvykat si na podzemní luxus, když ho prý stejně čeká brzké stěhování do domů "kdesi v divočině" na "nevlídném povrchu". Ale ještě potrvá, než stavbaři Nový Kerrhan dokončí. Vypadalo by podivně, kdyby z původní provizorní osady montovaných domků na Centrálním seřadišti zůstal jen ten jediný – profesorův, protože sousedé se dávno vrátili do těch původních kamenných.

"Moc se omlouvám," odpověděl Rik a posadil se naproti. "Měl jsem hodně vyřizování."

"Jak se daří staré vojně Tebensii? Pořád ještě tahá elitní hosty na periferii bredeonské soustavy?" Když Rik přikývl, profesor se vědoucně uchechtl. "Je přesvědčená, že získá větší respekt. U tvárnějších klientů chce vyvolat představu, že se bez její pomoci domů nedostanou. Ten její teleport vede na satelit Usey pět. Kromě bodláčí tam nic neroste. Každý arcidémon či arcidesmon, robustuanský lich či šikovnější ewoui se zdravým rozhraním má za to, že se z takového místa dokáže dostat pryč branou. Za normálních okolností, v případě znalosti topologie sektoru, by to možné bylo. Proto vám mimochodem pořád dokola klavíruju, abyste studoval nejenom mapy civilizovaných světů, ale i jejich periferie."

"Takže Usey pět. Dobré vědět," zamumlal Tederik.

"Jenže ten satelit je ve skutečnosti past," překvapil starý muž. "Pokud by Tebencie svůj stabilní teleport odstavila, a nechala vás tam trčet, brzy byste si ověřil, že klasický hyperprostorový portál si z Usey sám neotevřete."

"A to jako proč?"

Tauk se potěšeně zatetelil. "Řídká pleteň. Dokonce řidší než na Mizeonu. Ale i v takové lapálii řešení existuje. Ovšem ne pro každého. Vy máte štěstí, protože jste napůl smrtelník. Pamatujete, jak jsme trénovali průvlaky?"

Spustil tirádu o možnostech záludných subprostorových průvlaků, které mimoděk silou své víry podpořené emocemi umějí vytvářet jedině smrtelníci. Otvírají tak cesty bytostem vyššího řádu. Přivolávají je k sobě, aby jim splnili jejich přání. Nesmrtelní ty cesty využívají, ale sami je zpravidla otevírat nedokážou. Prostředí, kde smrtelníci žijí, je takovými křivolakými průvlaky přímo prošpikované. "Když už se my, nesmrtelní, k nějakému čerstvě otevřenému průvlaku přimotáme, odvažujeme se ho použít jenom v krajní nouzi. Jsou nestabilní. Jeden v nich snadno uvízne."

Zatímco Tauk řečnil, zaujalo Rikovu pozornost křeslo, v kterém starý muž trůnil. Šlo o tentýž kus nábytku s potahem protkávaným stříbrnou nití, který předtím zdobil Taukovo provizorní obydlí. Ale zatímco předtím to byl otrhaný a omlácený krám ze smetiště, nyní čišel novotou. Tederik si vzpomněl, jak obtížně s Dannavionem smolili napodobeniny černých klobouků Pilíře víry v nokwelském chrámu. Jak splétali z nicoty hmotu a jak ji tvarovali, jak moc se museli soustředit, aby se to alespoň rámcově podobalo předloze z obrazu. Byl zázrak, že jim to s tak žalostnými výsledky prošlo. Jenže s křeslem to bylo jinak. Vytvořit pomocí magie pěkný kus čalouněného nábytku bylo nesnadné, ale proveditelné. Ale přetvořit něco, co už hodně dlouho existovalo v určité konzistenci a formě, co bylo opotřebované častým používáním, v něco zdánlivě nového, to byl úkol pro génia. I kdybyste takovou věc renovovali kousek po kousku, ta původní ustálená idea složení a tvaru by se nechtěla vzdát. Daleko snadnější by bylo předmět vytvořit v novotě podle rozbitého vzoru. Ale v takovém případě by matérie toho předmětu byla řidší než u věci, která svou formu držela věky. Konečný produkt by na první pohled vypadal totožně, ale jinak by rezonoval se svým okolím. Jenže Taukovo křeslo bylo "husté" a jeho ideová forma působila usazeně. Zkrátka rezonovalo s okolní realitou jako velmi stará věc.

"Jak pozoruji, úskalí transmisní magie vás nechává chladným," procedil Tauk skrze zuby, když zaznamenal Rikovo rozptýlení.

"To křeslo," vybafl. "Jak jste ho zrenovoval?"

Profesor nedokázal skrýt překvapení. "Ale podívejme se. Tak se pochlubte, co vás napadlo."

Rik zopakoval, nad čím dřív přemýšlel a pokračoval: "Na novou věc jsou hmota a tvar příliš stabilní. Ale látka byla místy prodřená a na područkách byly díry jako moje dlaň. Několikrát jsem na tom křesle seděl. Kdybyste se to rozhodl jednoduše zrenovovat, musel byste do potahu doplnit chybějící hmotu." Ukázal na plošky pod profesorovýma rukama.

Tauk na něj bezvýrazně civěl. "Ano. Křeslo je staré, jenom jsem ho krapet vyspravil. Prostá kreativní magie," zabručel. "Co se vám na tom nezdá?" Dělal jako že nic, ale prsty ťukající do područky v ostré kadenci ho usvědčily.

"Materiál magicky vytvořený z nicoty není tak stabilní, jako ten stávající," oponoval Rik. "Ovšem to křeslo žádné stopy hmoty řídké konzistence nevykazuje! Tak jak jste toho docílil?"

Tauk pružně vstal, popošel k oknu a opřel se o parapet a založil si paže na prsou. Chvíli mlčky přemýšlel, drbal se na hlavě a mručel. Pak vítězoslavně zahlaholil: "Ha! Je to replika opatřená dobře zkonstruovanou iluzí staroby!"

Rik se na křeslo opětovně pozorně zadíval. "Ne není," trval na svém. "Každá replika emituje infonová rezidua následkem konfrontace s pravděpodobnostním polem originálu. Nic takového tu nevidím."

"Ještě bych vám mohl nakecat," řekl poraženým tónem profesor, "že jsem to křeslo vyhrabal z armádního skladu. Že tam nepoškozené trčelo věky, a že patří do stejné sestavy jako to zničené. Ale na to byste taky neskočil, že?"

Rik jen mlčky zavrtěl hlavou.

Starý špion si drásavě povzdechl. "Ten postup není… jak bych to řekl… zrovna podporovaný. Je nebezpečný. Na první pohled se zdá, že splétáte obyčejnou kletbu. Ale v reálu do té kletby vpravujete n-prostorové a n-časové identifikátory. Musíte velice pečlivě dodržet rytmus a sekvenci zvuků v kombinaci s hmotným fokusem. Když se to neudělá správně, může se přihodit spousta hodně špatných věcí."

"Mluvíme tu o alchymii?" dovtípil se Tederik. Ach ano, to by sedělo. Kreativní magie třetího řádu, známá jako alchymie snoubí vědu a magii v té nejtěsnější podobě. Zahrnuje hrátky s tokem času a ohýbáním prostoru. Jejich následkem bývá zašmodrchaná nebo potrhaná pleteň reality a spečené, roztřepené nebo vyvanulé linie potenciální budoucnosti generované Pravděpodobnostním polem.

"V podstatě jsem zopakoval tentýž postup," řekl chraptivě profesor, "jaký uplatnila Vuan, když uzdravovala Tay Wena. Ona to měla milionkrát obtížnější, protože šlo o živou bytost. Proto si vypomohla energií jádra."

"Vzpomínám, jak jste to tehdy definoval," poznamenal Tederik. "Řekl jste, že Vuan zvrátila konkrétní časovou linii, v které byl Tay zasažen. A že aby to udělala, musela tu linii detekovat v pravděpodobnostním poli a oddělit ji od ostatních vláken. A že kdyby to udělala špatně, všechny by tím zlikvidovala."

"To je pravda," přisvědčil vážně muž. "Bylo to riskantní, ale musel jsem to zkusit."

Tederik podrážděně rozhodil rukama. "Ale proč u všech šupinatých? To vám na tom křesle tolik záleží, že jste riskoval totální zkázu?"

"O křeslo vůbec nešlo," odvětil nasupeně profesor. Přešel od okna k předmětu doličnému a důstojně se na něj posadil. "Byl to experiment. Chtěl jsem tím procesem vyprovokovat jádro k reakci. Je v klidu téměř dva roky. Jsem na světě dlouho. Znal jsem dračí princeznu Tarrionu, než utekla s Arci-Tassiem. Co pamatuju, srdce Vahanu bilo. Rytmus se zpomaloval, dokonce kolísal, hlasitost se snižovala, ale pořád jsme o něm věděli. Teď je klid, a to mě děsí. Nehledě na zvěsti o zastydlých vejcích, které mě děsí daleko víc. Jestli to tak půjde dál, dopadneme jak draci po té epidemii. Začneme vymírat."

"Ještě nemáme potvrzené, že by se neplodnost vztahovala i na nás," řekl zaraženě Tederik. Z té představy se mu dělalo zle. Pevně se na profesora podíval. "Dobře, byl to experiment. K jakému závěru jste došel?"

Profesor plácl dlaní o područku. "Protlačil jsem tu věc proti toku času s očekáváním, že jádro na takovou divočinu zareaguje. Ale byl jsem na to sám. Z jádra ani ťuk. Jako kdyby bylo mrtvé."

"Mluvíte o něm jako kdyby to byla živá entita."

"Copak vy jste nečetl tu knihu, kterou jsem vám poslal po Boraně, když jste tu byl poprvé? Nesla název "Zdroj síly" a byla celá věnovaná vahanskému jádru."

Neodpustil si úsměv. "Tu knihu jste mi poslal vy? Přečetl jsem ji několikrát. Píše se tam, že jádro povstalo ze "spletence prvotního zapříčinění". Nedokázal jsem si představit, co by to mohlo být. Probíral jsem to s Ditruxem, protože ten studuje flesshingy. Napadlo nás, že ty nejstarší inteligentní emanace by mohly mít s tím spletencem společný základ. Ta kniha je opravdu zajímavá. ale v nejmladších příspěvcích…"

"Ty napsali idioti," řekl sžíravě Tauk. "Rozhodující jsou ty nejstarší, kde se praví, že jádro je živé a dává život všem dětem Vahanu."

"Třeba spí," nadhodil Rik. "Regeneruje po velkém stresu."

"Modlete se, abyste měl pravdu."

***

K praktickému výcviku se dostali až po Rikově dlouhém naléhání. Nad ránem se s bolavou hlavou ulicemi starého Kerrhanu vracel domů. Byl tak ustaraný, že sotva vnímal vojáky ochranky, kteří ho tiše následovali. Dokud jádro pulzovalo, civilizace prosperovala. Ale jestli úplně zmlklo? Snad opravdu jenom spí. Modlete se, abyste měl pravdu, řekl Tauk. Ještě tak vědět ke komu by se měl modlit. Vahanští sourozenci, kteří by s tím snad dokázali něco udělat, jsou zakleslí v pleteni nebo navěky ztracení.

V noci měl další sen, v kterém mu Šerryzah spílala neznámou řečí. Probudil se vyděšený a zpocený. Nemohl dostat z hlavy její vztekem zkřivenou tvář. Sám sebe se ptal, jestli je to opravdu jenom jeho podvědomí, co ty sny posílá. Že by šlo o něco jiného?

***

Politické tanečky s odbojáři

Ležel na kanapi a zíral na soupis odbojářů proti koruně, který si přinesli od Tebencie. V prvním popudu by ho zastrčil hluboko do otcova starého trezoru. Ale neudělal to. V tomhle měl Danny pravdu. Jenom hlupák zůstane sedět v hořícím domě. Čtyři aktéry znal osobně, o ostatních slyšel. První na seznamu byla ctihodná Mueza Brau-Han, vdova po Evonymovi a Kořina babička. Jak překvapivé. Tím se vysvětlovalo, proč útoky na jeho život přestaly, jakmile se s Korou sblížil. Byla by blbost zabíjet potenciálního ženicha, pokud vyvstala šance, že se holka stane královnou. Kořini rodiče zahynuli v nějaké hloupé šarvátce na periferii, zodpovědnost za Kořinu výchovu převzala právě Mueza. Vychovala z Kory patriotku, a jistě si už mnula ruce, že sňatek s králem udrží rodinu v nejvyšších patrech. Jenže situace se změnila počínaje tím, že nepřišel na Mueziny narozeniny. Kora bude nějaký čas mlžit. Přiznat rozchod nebude snadné pro její přebujelé ego. Ale pravda vyjde najevo. Jejich rozluka přidá opozičním silám nové palivo.

Snadno se mohl domyslet, že osoba, která před půl rokem kontaktovala Esebu Uneon, v tom seznamu bude taky. A nejspíš je totožná s Milovníkem umění, který poslal tip Karafovi. Vahanský vlastenec. Stopil klíče. Přívěšek, který k nim nepatří, výhodně prodal ok-sawonským fanatikům, protože byl tolik podobný Feustonově trumpetě. Třicet tisíc hřebenů? Za to se dá pořídit bitevní bombardér střední třídy. Docela slušná částka, ale jak řekl Kaebi, mohl za něj dostat mnohem víc. Milovník umění strčil přívěšek do dražby, protože věděl, že se to v zasvěcených kruzích rozkřikne. Patrně tím chtěl Esebě dokázat, že klíče opravdu má.

Kdyby teď Tederik řekl Dexeyovi, že Esebě psal někdo z Vahanu, generál by se k tomu postavil způsobem sobě vlastním. Jde o klíče? Hurá do toho! Zahájil by rozsáhlou pátrací akci, organizoval by domovní a osobní prohlídky. Nakonec by nikdo nevěřil nikomu, klíče by se stejně nenašly, a Tederik by vypadal jako pitomec. Ne. Musí počkat, jak dopadnou analýzy dopisu na Nikodemu, a co vyšťourají Aliancí placení daňoví kontroloři z databází Univerzální klastrové banky.

Dveře do chodby byly otevřené, proto měl "potěšení" poslouchat rány, výkřiky, syčení a smích z Dannyho pokojů. Bratrovy vylomeniny s Šupinkou se staly nedílnou součástí jejich společného bydlení, ale dnešního rána byly povýšeny na novou úroveň, když Danny s rozjíveným výrazem vtrhnul do Rikovy ložnice, opřel se o futra, a zařval: "Vstávat! To musíš vidět!"

Vzápětí kolem Dannyho postavy prosvištělo do ruda rozžhavěné kulaté "cosi" a plavným obloukem to přistálo na shrnuté přikrývce v nohách Rikovy postele. Lůžkoviny se okamžitě vzňaly vysokým plamenem. Rika hned napadlo, že je to nějaký nový typ plazmatického energonu, s kterým Danny experimentuje. Okamžitě na to místo připlácl naducaný polštář. S nadávkami na něj nalehl, aby požár udusil. Když měl za to, že je krize zažehnána a rozhořčeně se na bratra obořil, polštář byl nějakou silou odmrštěn na podlahu. Na ohořelé přikrývce s hlavou vyzývavě vztyčenou, spočívala ještěrka. Zatímco bratr se prohýbal smíchy, spokojeně klapala čelistmi.

"Ona září!" hulákal Danny. "Je to Zářivka!"

Co se ukázalo, že kromě plazí životní formy má ještěrka ještě jednu, nebyli ti dva k zastavení. Šupinka bratrem pružně přejmenovaná na Zářivku problikávala mezi hmotnou šupinatou formou a tou druhou plazmatickou. V podobě hořícího projektilu šmejdila po interiérech. Propalovala díry do čalouněného nábytku, nechávala doutnající černé stopy na dřevěném obložení stěn, spolehlivě děsila zatrpklého "knihovníka" Karafa a Danny ji v tom ještě podporoval. Štěstí, že stěny byly kamenné, a že bydleli v podzemí, jinak by hrozilo, že zapálí kus lesa.

Tak co s tím seznamem? Tederik si neochotně přiznal, že mu nezbude než ho ukázat Dexeyovi. Aspoň že ten tam uvedený není. I když nikdo nemůže zaručit, že špiclové advokátní kanceláře podchytili všechny. Klidně by to mohlo být falešné. Zajímavá myšlenka: Jak lépe zlikvidovat zbytky vzájemné důvěry mezi elitami než nastrčeným seznamem zrádců, že?

Možná by se tím dala celá situace zpřehlednit. Sakra. Tederik se prudce posadil. To je nápad! Svolá širší kruh Generality. Všem oznámí, že obdržel od anonymního oznamovatele soupis nepřátel koruny, kteří ho chtějí odstranit. Ale dodá, že tomu samozřejmě nevěří, protože loajalita vahanských elit vůči králi panujícímu z vůle bohyně je přece nepřekonatelná. Potom jim ten soupis přečte. Jedním dechem dodá, že jde o pokus nějaké třetí nepřátelské strany, která ani nemusí pocházet z tuzemska. Nepřátelé Vahanu chtějí falešným obviněním zasít mezi elity svár. Tederik potom přítomné vyzve k obezřetnosti, protože někdo cizí je chce zneužít a zmanipulovat. Ti chytřejší pochopí, ti hloupější se aspoň zaleknou. To by mohlo zabrat. Taková šaškárna. Sáhl pro monikátor, aby si zavolal Dexeye.