Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 8: Kdo je doktor Hynek Kopřiva? 

Svět Země, lokalita mimo zámový sektor Čtyřdohody

Doktor Hynek Kopřiva seděl na lavici v převlékárně personálu léčebného zařízení pro dlouhodobě nemocné, které sám kdysi pomáhal zakládat, když se vzduch v uličce mezi skříněmi zavlnil. Závan ozónu na chvilku přehlušil všude přítomnou směsici sprchového gelu a dezinfekce.

Hynek si otráveně povzdechl, když z oválu lemovaného zelenými jiskrami rozvážně vystoupil chlápek v černé kombinéze vesmírných pilotů. Byl vysoké šlachovité postavy, na úzké bezvěké tváři mu pohrával vlídný úsměv, vlasy barvy světlého medu se stříbrnými nitkami měl stažené do elegantního ohonu. "Zdravíčko, příteli," zaševelil tak tiše, že to mohly zaznamenat jenom Hynkovy extra dokonalé smysly.

Protože se portál za příchozím zatím úplně zavřel, Hynek pochopil, že návštěvník má v úmyslu zdržet se déle než obvykle. Ale on nemá čas na kecy. Právě mu začala směna, sakra. Sáhl po páru bílých ponožek, aby si je natáhl. "Co zase chceš, Trrisiele?" houkl na vetřelce.

Návštěvník místo aby šel k věci, ukázal na ponožky dlouhým štíhlým prstem zakončeným ostrým černým nehtem. "To je nádhera! Jsou vyrobené z rostlinných vláken, že?"

"Jo, říká se tomu bavlna," kývl Hynek a začal si ponožku navlékat na levé chodidlo. V duchu se obrnil trpělivostí. Neměl se s tím reformátorem nikdy dávat do holportu. Jeho nápady zpočátku vyhodnotil jako užitečné, ale velkolepost geniality byla v Trrisielově případě kompenzována totální absencí empatie a sociálních kompetencí vůbec. A po tolika staletích mezi pozemšťany to Hynek sakra dokázal posoudit.

Všiml si, že Trrisiel nedokáže z ponožky spustit pohled. S rostoucí nevolí zaznamenal, jak arcidémon sleduje, jak se materiál pleteniny natahuje, jak pruží a jak obepíná jeho chodidla.

"Tohle je jediný typ pleteně, kterou svět potřebuje," zamumlal Trrisiel a šedé oči mu zaníceně plály. "Solidní hmotný základ. Žádné kejkle s materializací idejí, kdy vytvoříš deku z nicoty, aby se po chvíli zamihotala a rozplynula do míst, odkud přišla."

Na dveře kdosi netrpělivě zaklepal. "Doktore?" ozvalo se z chodby. "Jste tam ještě? Mohl byste se podívat na toho Alzheimera na trojce? Dávkování jsme zvýšili, ale stejně vyvádí."

"Už tam běžím, Agátko," zahlaholil dobrácky Hynek. Tuhle sestru měl rád. Potkali se u vrátnice, ptala se na zážitky z cest. Stejně jako ostatní žila v dojmu, že Hynek celé ty tři měsíce neplaceného volna poznával krásy amazonské džungle. Pozemské reálie měl dokonale v malíčku, mohl tak s čistým svědomím tazatelce vylíčit horko a vlhko, barevné hady, a ještě barevnější papoušky. Při pomyšlení, jak by ta prostá žena reagovala, kdyby jí prozradil, že ve skutečnosti řádil s bredeonskými dvojčaty u Floena v riiberionském Nadsvětí, se neubránil potměšilému úsměvu.

"Díky, doktore," zašvitořila a odběhla za dalšími úkoly.

Nohy v bavlněných ponožkách Hynek vsunul do bílých pantoflí. Trissielova pozornost se na trepky okamžitě přesunula.

"To je syntetická pryž," referoval Hynek dřív, než se arcidémon zeptal. "Vyrábí se z ropy. Je to nazelenalá hořlavá kapalina tvořená směsí uhlovodíků."

"Opět chvályhodně vyrobené bez magické intervence!" zašeptal obdivně arcidémon. "Tihle smrtelníci v tom umějí chodit."

"Fajn," zabručel Hynek. "Tak abys mi konečně sdělil, co je to tentokrát."

"Potřebuju, abys zaletěl za Urbielem a zjistil, jak pokročili se zpřístupněním vahanských laboratoří. Bratr má vazby na Alianci a Aliance se poslední dobou na Vahanu angažovala. Tak by mohl něco vědět."

Hynek si znechuceně odfrkl. "Posíláš mě za tvým bratrem? Není to nevkusné? Proč za ním nejdeš sám?" Samozřejmě že odpověď znal, ale nemohl si pomoct.

"Protože by mě okamžitě napráskal?" naježil se Trrisiel. "Ten idiot setrvale odmítá uznat, že moje koncepce existence Všehomíra je lepší než ta jeho."

Hynek se uchechtl. "Pokud vím, tvoje koncepce je raritní, zatímco ta Urbielova souzní s většinovým paradigmatem. Jsme bytosti napojené na pleteň. Proč se máme dobrovolně omezovat kvůli jiným, co tu výhodu nemají?"

"Protože ti bez napojení jsou nucení k větším výkonům?" ušklíbnul se arcidémon. "Proč žiješ mezi smrtelníky? Nemůžeš popřít, že jsou pro tebe zajímaví."

Hynek si pomyslel, že v jeho případě je to spíše z nouze ctnost, ale Trrisiel mu za takové vysvětlení nestál.

Trrisiel se zatím obezřetně vypjal, a kolem jeho postavy se duhově zamihotalo ochranné flessingové pole, mnohem účinnější než běžný silový pancíř ze stlačeného vzduchu. Hynkovi bylo jasné, že to není jediná vychytávka, kterou se jezevec vyzbrojil. "Abych se vrátil k jádru věci, můj drahý zmutovaný příteli," řekl vláčně arcidémon, "i tebe přece musí zajímat, jak si vedou tví stvořitelé."

Hynka bodlo u srdce. Naštvaný sám na sebe, že ten pocit křivdy v sobě ani po eónech nedokázal udusit, zaťal pěsti a vstal. "Od tebe přece vím," zakrákoral upjatě, "že Kerr s Hanem jsou na hraně vyvanutí a Vuan je fatálně oslabená. Ne že bych s tím obchodem, co jsi provedl s Vuan, souhlasil. Ne že by ses mě předem zeptal. Ale kdybys to udělal, poradil bych ti, abys Hana s Kerrem Vuan nevydával, protože jak ji znám, udělá všechno pro to, aby ty dva certifikované tupce zregenerovala."

Arcidémon ho obdařil potměšilým úsměvem. "Inu, okolnosti se poněkud změnily. Tu strojní dokumentaci jsem nutně potřeboval pro mé dílo. Spolupráce se Sunnisenem se mi neosvědčila. Ti nevděčníci asi nabyli přesvědčení, že do laboratoří proniknou bez mé asistence. Obchodovat s Vuan byla pro mě jediná možnost, jak je předhonit. Bohyně mi výkresy doručila, já jí za to vrátil Hana s Kerrem. Když jsem jí ostatky předával, nevěřil jsem, že by s nimi mohla něco kloudného dokázat. Ovšem včera jsem obdržel zprávu, že se prý spojila s debhátary, a…"

Hynek při pomyšlení na Aisa s Gromem, nerozlučné kumpány Hana a Kerra, mimoděk zaskřípal zuby. "Jak moc je ta zpráva věrohodná?" Horečnatě přemýšlel, komu by se vyplatilo Trrisielovi takovou zprávu posílat a kam.

"Dostatečně. Přišla od prověřeného zdroje fantómovou poštou na adresu mého nikodemského doku."

"Myslel jsem, že všechna tvá kotviště v přístavišti Aliance zkonfiskovala," zabručel Hynek.

Arcidémon se mazaně usmál. "Ale ne to úplně nejstarší, co provozuji pod falešným jménem. Vážená aristokratka s tou nejlepší pověstí, která mi dopis poslala, tu adresu znala ze starých veselejších časů. Z návratu trojčat není nadšená. Je dokonce přesvědčená, že Vahan už žádné bohy nepotřebuje."

"Proč tě to ještě zajímá?" naježil se Hynek. "Dokumentaci jsi získal. Vahanské lapálie můžeš hodit za hlavu." Nelíbilo se mu, že do toho Trrisiel rýpe. S takovou by se trojčata mohla dostat až k němu. Pokud je na jejich uzdravování špetka pravdy a pokud se otřepou, přirozeně.

"Ono je to trochu komplikovanější," uculil se Trrisiel. "Ta dokumentace, co mi Vuan předala, totiž není kompletní." Dramaticky rozhodil rukama. "Kdo by si to byl pomyslel? Až na dně té kazety jsem našel odkaz na další výkresy. Ta hloupá ženská popadla jenom tu jednu kazetu, o jejíž existenci jsem se dozvěděl z probírky Hanovy paměti, a pro kterou jsem ji poslal. Místo aby se zodpovědně podívala, jestli bere opravdu všechno! A o kvalitě Hanových paměťových stop radši vůbec nemluvím. Je to vůbec možné, že by na tu druhou krabici zapomněl? Pravorodý, a má děravou paměť?"

Dřív by se Hynek rozchechtal nad pokřiveným způsobem Trrisielovy argumentace, ale tentokrát mu do smíchu nebylo. "Jedna krabice, dvě krabice, já do toho nejdu. Pošli za Urbielem na výzvědy někoho jiného. Už z principu s tím nechci nic mít."

"To ti rád věřím," zaševelil dobrácky Trrisiel a jeho ochranné pole se zlověstně zamihotalo "Ale jsem si jitý, že spousta potentátů Čtyřdohody a jejich poskoků z Aliance by chtěla něco konkrétního mít s tebou. Jenom kdyby tedy věděli, kde tě hledat. A co teprve Han s Kerrem! Kdyby se uzdravili, byli by z té informace u vytržení."

Místnost obložená bílými kachlíky potemněla, jak Hynek bojoval s bezmocným vztekem. Šero ozářila kaskáda fialových záblesků. Ve velkém zrcadle se na moment odrazila Hynkova skutečná podoba. Místo podsaditého chlápka s řídnoucí prošedivělou čupřinou v obligátním doktorském mundůru se zobrazil o dvě hlavy vyšší, úplně nahý, robustně tvarovaný, ale stále do jisté míry pohledný humanoid. Jeho oči byly černé jako smůla a postrádaly bělmo, což dokazovalo přítomnost vzácných paridiánských fragmentů v jeho infonové matrici. Ramena mu věnčily provazce uhlově černých vlasů, perleťově zbarvená pleť se v nastalém šeru výhružně leskla.

Vyděrač na jeho vztek nedbal a odhodlaně pokračoval: "Potřebuji získat tu druhou krabici. Přítomnost trojčat v laboratořích mi to fatálně ztěžuje. A přítomnost debhátarů tamtéž to činí úplně nemožným. Dochází mi čas, protože na laboratoře mají zálusk i Skollové. Abych mohl něco funkčního naplánovat, potřebuji další informace. Jako tvůj největší a vlastně jediný přítel tě pěkně prosím, Dwu Nakhare, zaskoč za Urbielem a pozeptej se ho, jak to s trojčaty aktuálně vypadá a hlavně, jestli tam debhátarové pořád ještě straší, nebo jestli už vypadli."

Hynek na Trrisiela nenávistně zíral a horečnatě přemýšlel o způsobu jeho likvidace.

"Ale no tak," zabručel arcidémon. "Tyhle tahanice už máme přece za sebou. Vahanská trojčata jsi přepral, ale na mě nestačíš. Vyrovnej se s tím." Jistý tím, že mu Hynek vyhoví a jistý si sám sebou, se otočil zády a začal si otevírat odchozí portál. "Vlastně nechápu, co ti na té návštěvě vadí. Urbiel tě má docela rád," dodal smířlivě, než do portálu vkročil.

Jakmile se brána milosrdně zavřela, Hynek sžíravě zachraptěl: "Kéž tě sůsové sežerou, ty zasraná nádhero." A učinil tak v jazyce, který by pozemšťanům zněl jako kamení rachotící ze skály do údolí.

***

Po zbytek služby se Hynek věnoval pacientům. Běsnícího staříka s Alzheimerem uklidnil špetkou cílené telepatie. Vygeneroval mu umělou vzpomínku na poklidný letní večer u břehu rybníka, kdy mu bylo deset a chytal ryby na lískový prut s háčkem ze zkrouceného špendlíku. Stačila by trocha Hynkovy intervence, a zdevastovaná mozková tkáň by se zregenerovala. Ale individuální vědomí, které v ní předtím bylo ukotvené, už bylo z valné míry pryč. U této nemoci nejdřív odletěla duše, teprve pak umíralo vědomí, úplně poslední vyhasínalo tělo. Medicínské autority na Zemi žily v přesvědčení, že demence vyvolaná vymizením mentálních funkcí je až následkem devastace mozkové tkáně. Jenže ono to bylo naopak. Mozek houbovatí teprve následkem vyvanutí duše a chřadnutí mysli. Duše se napojuje na pleteň a vrací ke Zdroji. Třásně vědomé mysli se rozpouštějí v pravděpodobnostním poli. Osiřelé tělo se zbytkem reflexivních funkcí pak další měsíce zaměstnává zdravotnický personál. Proč se tomu tak děje právě u této nemoci, zatím ještě nikdo nezjistil, a nedokázal s tím nic udělat ani bájný a všeho schopný Dwu Nakhar.

Zatímco vyšetřoval pacienty, psal recepty, komunikoval se sestrami, mnohem větší část své mentální kapacity věnoval myšlenkám na zatraceného Trrisiela a jeho mladšího bratra Urbiela.

Urbiel Arci-Nubiel, děkan Tupi-iranské univerzity byl Trrisielovým přesným opakem. Zatímco s Trrisielem se Hynek znal tři tisíciletí, na Urbiho narazil na lékařské konferenci na Sunnisenu před padesáti lety. Děkan si ho zařadil mezi vyšší bredeonské ewoui, který se z nedostatku jiného povyražení věnuje léčení nemocných smrtelníků a zásadně se vyhýbá společenské pozornosti. Hynek mu to nedorozumění nevymlouval. Až na ten rasový původ to byla pravda. Jakmile se Urbiel dozvěděl, že Hynek žije na Zemi, zastříhal ušima a hned se vyptával jeho zkušenostmi s chorobami vyvolanými zhoubným bujením. Zajímal se o mutace, vyvolané zbytky infonových segmentů, které nemocní zdědili od nesmrtelných. V dávné minulosti se dlouhověcí démoni, lichové a jachadei se smrtelníky mísili. Rudimenty jejich infonových vzorců v buňkách lidských potomků po generace spaly, ale v případě že se vlivem nějakého traumatu probudily, většinově utvářený organismus se těm cizím zbytkům bránil prostřednictvím rakoviny… Urbiel vyvíjel postup, jak ty nebezpečné rudimenty opětovně uspat a paradoxně při tom čerpal se zkušeností svého bratra Trrisiela, který se na starém Mizeonu podílel na transformaci provinilých arcidémonů v poslušné vojáky císařova Trestného komanda. Urbiel takové praktiky považoval za neetické, sám Hynkovi přiznal, že to byl taky jeden z důvodů, proč z Mizeonu v době Staré říše emigroval.

Hynek měl Urbiela v úctě. Už z principu ho mrzelo, že mu o sobě nemůže říct pravdu. O to ochotněji s ním diskutoval o typech mutací a možnostech jejich eliminace. Protože on o mutacích věděl své, že. Už samotné jeho jméno ho definovalo. Dwu Nakhar ve staré vahanštině znamená "Šlichta ze zbytků." Jeho stvořitelé ho tak pojmenovali žertem. Tehdy ještě nepředpokládali, že se dožije dvacítky, a že se naučí mluvit, natož myslet. Zpočátku je nekriticky zbožňoval a oni se k němu chovali jako k milovanému mazlíkovi. Vuan ho brala do paridiánských měst, Han ho učil otevírat portály, Kerr ho krmil alchymistickými tinkturami a zdokonaloval jeho magické schopnosti. Když mu bylo šedesát, začal se stvořiteli polemizovat, projevoval vlastní vůli. Tehdy poprvé mu dali najevo, že je jenom Šlichta ze zbytků a má držet hubu a krok. Další desetiletí se střídavě bouřil a přizpůsoboval. Aby odvedl pozornost, flirtoval s Vuan a Zazeou Ok-Sawonskou, ale potají vymýšlel plán útěku.

Dopadlo to neslavně pro všechny. Věky žil s vírou, že stvořitelé vyvanuli. Jistě, když opouštěl bojiště, teprve se začínali rozpadat, ale vývoj byl předem jasný. Nechal je tam, protože je nedokázal dorazit, i když toho byl schopen. Uplynuly celé věky, a on stále neměl dost odvahy se na bojiště vrátit, aby se přesvědčil, že jsou pryč.

Před třemi milénii se seznámil s Trrisielem. Jeho otcem byl princ Nubiel, prvorozený syn mizeonského císaře Rafedaxarra I.. Mizeon byl tehdy na špici kulturního rozvoje. Mladičký Trrisiel měl umetenou cestičku k diplomatické kariéře, ale on se zaměřil na vědu. Podmínky k magické tvorbě byly na Mizeonu po Krvavém dešti mizerné. Trrisielův boj za rozvoj vědy a techniky byl tedy na místě. Chtěl Mizeon osvobodit od závislosti na magických zdrojích, ale sklízel výsměch a osamění. Hynek o samotě věděl své. Cítil s arcidémonem jistou spřízněnost. Hodil za hlavu všechna předsevzetí a spřátelil se s ním. Důvěřoval mu tak moc, že mu pověděl o své minulosti. A jednoho krásného dne mu z čiré zpupnosti a v cihusovém opojení prozradil i místo poslední bitky se stvořiteli. Měl za to, že Han, Kerr a Vuan dávno beze zbytku vyvanuli, a že po nich na tom bezejmenném kamenitém světě na periferii Hudewenovy brázdy nezůstala ani stopa. Přepočítal se.

Tehdy ještě mladý jezevec poslal na bojiště ochočené flesshingové entity. Ukázalo se, že pravorodí jsou houževnatější, než Hynek předpokládal. Trrisiel se ostatků zmocnil, věky s nimi experimentoval, a o výsledcích Hynkovi zaníceně referoval. A Hynek ho nechal, i když mu došlo, že udělal chybu. Cítil, že Trrisiel není úplně v pořádku, že je na těch jeho pokusech cosi úchylného, právě proto, že vahanští totéž dělali jemu.

Teď to vypadá, že trojčata dostanou novou šanci. Minimálně Vuan se nejspíše plně uzdraví.

Jedno Hynek věděl jasně: Na Vahan už se nikdy nevrátí.

Domov na Zemi si vybral po zralé úvaze. Tento svět obklopuje solidně hustá jedenácti rozměrná richotonní pleteň, ale smrtelníci z toho až na nepatrné výjimky prakticky nic netěží, protože k tomu nejsou nikým podporovaní. Od zániku staré Hyperborey jsou udržováni v přesvědčení, že pouze pevná víra a poslušnost jim umožní před bohy obstát. Tím zřejmě Trrisiela tolik fascinují. S odkazem na ně hlásal, že vše snadné, jako je třeba tvorba předmětů denní potřeby jednoduchou magickou iniciací, není hodno respektu.

Během Hynkova pobytu se na Zemi a především v jejím přilehlém přísvětí u moci vystřídalo několik generací mladorodých bohů. Ti noví utlačují ty předchozí, někdy dojde i na vyvanutí. Ale ať už se na vrchol proderou ti nebo oni, pokaždé na smrtelnících uplatňují tutéž osvědčenou taktiku: Pracuj, poslouchej a uctívej nás, jenom tak máš šanci přežít. Pantheony se neustále škorpí mezi sebou, nemají zájem podporovat lidi ve vývoji. Jde jim jenom o pozornost uctívačů, a podle toho to na Zemi vypadá. Aliance vede Zemi v seznamu obydlených světů jen z rutiny. A přesně tak to Hynkovi vyhovuje.

Hynka na lidech fascinovalo totéž, co Trrisiela: nutkavá potřeba využít omezený čas. Během šesti až osmi desítek let rozpracovat předpoklady, rozvinout dovednosti dřív, než se dostaví smrt. Trrisiel tvrdil, že právě konečnost existence katalyzuje ryzí tvořivost. Žene bytost na hranice představivosti a někdy až za ně. Smrtelnost vylučuje nešvar existenční únavy obvyklý u hodně starých bohů a polobohů. Unylá únava z dlouhého žití je údajně nesnesitelná. Žene nesmrtelné do boje s konkurenty s nadějí na vyvanutí, nebo je láká do Floenova Kola osudu s vyhlídkou, že prohrají sami sebe a zbaví se tíže zodpovědnosti za vlastní existenci.

Trrisiel se pokládal za dobrodince a reformátora, který té tíže z dlouhé existence nesmrtelné zbaví. Radikálním způsobem. Vymýtí nesmrtelné. Ten blázen tomu zasvětil celý dlouhý život. Po útěku z Mizeonu se stal nomádem. Hvězdný koráb vlastní konstrukce měl pro případ nouze zakotvený na periferním satelitu. On a jeho posádka sestavená z poslušných vojáků Trestného komanda pendlovali mezi průmyslovými světy, prodávali natěženou rudu a nakupovali strojní vybavení. Zdokonalovali technické zázemí…

Kdysi dávno Hynek Trrisiela obdivoval. Arcidémon se mu jevil jako skromný, pracovitý a naprosto oddaný svému poslání. Sílu mu dodávalo přesvědčení, že nikdo jiný kromě něj nemá dostatek odhodlání a trpělivosti dotáhnout plán ke zdárnému konci. Jeho plány byly šílené a Hynek je pozoroval se shovívavým pobavením, protože nikdy nevěřil, že by mohly být realizovatelné.

Jenomže poslední Trrisielovy aktivity mu začínaly dělat vážné starosti.

***

PS: Pro čtenáře, kteří se s Trrisielem ještě nepotkali, jsem připravila nové heslo z Katalogu postav Trrisiel