Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 6: Mizeonské posily

Po rozpačitém rozloučení v konferenčním sále, během cesty do odletové haly Leno-o-vin, nepromluvil Dexey ani slovo. Ale jeho nasupený výraz hovořil za vše.

"Taková drzost!" zahřímal, jen co vystoupili z portálu ve Vahanském přístavišti. "Nemají právo na ni tlačit. Kdyby se sama neuzdravila, dál by marnila čas v ponižujícím postavení Urbielovy schovanky, aniž by si její výjimečnosti kdokoliv povšiml."

"Neřekl bych, že její postavení bylo ponižující," namítl Tederik. "Děkan o ni pečoval pěkně. Netušil, že opatruje starorodou bohyni."

U doskočiště čekal plukovník Dan Adon. Muž, který fungoval jako Dexeyova pravá ruka, nervózně těkal pohledem. Zjevně mu dělalo problém, že měl Tederika oslovit jako prvního, když byl věky naučený poslouchat Dexeye.

Tederik mu to usnadnil, když ho sám vyzval: "Podejte hlášení, plukovníku."

"Zatímco jste byli pryč, bohyně se vrátila, sire," ohlásil Dan Adon. Přejel pohledem z Tederika na Dexeye a dodal: "Tentokrát kvederickou síť nepotrhala, pane. Přistála zde. Použila terminál pro cizince, protože měla doprovod."

"Koho?" zavrčel Dexey.

Plukovník s očima navrch hlavy zadrmolil: "Vznešená je nepředstavila. Byli čtyři a společně se odebrali do laboratoří. Identifikovali jsme lorda Huata, protože ten sem cestuje pravidelně, aby dozoroval stavbu paláce."

Tederik zaznamenal, jak je Dexey po jeho boku napjatý. Chudák. Celý život věřil, že bohové se nevrátí, ačkoliv prostým vojákům se tvrdil opak. Byl zvyklý se hašteřit v rámci úzkého okruhu vyvolených, ale vždycky patřil k těm, kdo to tu měli pod palcem.

"Chcete říct, že jste nebyli schopní je poznat?" ujistil se skřípavě.

"Já u toho nebyl, generále."

"Inu, co s tím? Bohyně si doma může dělat, co chce."

"Strážní uvedli, že s sebou měli zavazadla," dodal plukovník. "Bedny uložené na levitačním podvozku. Naše monitorovací zařízení," Dan ukázal na sloupy, v jejichž stěnách byly instalované panely s čidly a kamerami, "nedokázala v plném rozsahu určit, co je uvnitř. Nezaznamenala žádné známé výbušniny, ani viry. Detekovala technické zařízení na bázi plazmového generátoru, ale určitě to nebylo vše."

"Strážní je přece museli nějak popsat. Jak vypadali?" chtěl vědět Tederik. "Nebyl jeden z nich arcidémon? Nápadně rusovlasý?"

Když plukovník roztržitě přikývnul a vylíčil, jak podle strážných vypadali ti další tři s Huatem, generál mu zavelel odchod. Sám následoval Tederika až do jeho pracovny. Zjevně si chtěl nechat další konverzaci do soukromí. Tolik připomínal natlakovaný kotel, až to Tederikovi připadalo zábavné.

***

"Co tu zase dělá Ditrux Arci-Jeen?" obořil se na něj generál, jakmile za nimi zapráskl dveře královské pracovny. Zůstal stát s rukama podél těla zaťatýma do pěstí jako ztělesněná hrozba. "A jak jste věděl, že se tu objeví právě on? Ta ženská je pravděpodobně Brexa. Říká se, že si Ditruxe dost hlídá. Ten poslední bude buď Grom nebo samotný Aisus. Proč si bohyně pozvala zrovna debhátary? Proč jste nic neřekl? Můžete mi to objasnit?"

Tím, jak si Dexey otevíral hubu, si koledoval, aby ho Tederik odkázal do příslušných mezí. Za normálních okolností by to udělal. Ale tady se dalo generálovo rozhořčení tolerovat. Neohlášená návštěva se na světě s pokročilým zbrojním průmyslem dala vykládat všelijak. Od pokusu o průmyslovou špionáž až po diverzní akci ohrožující bezpečnost celé populace. A to i bez ohledu na to, že ji iniciovala samotná bohyně.

Tederik se pohodlně usadil na kanapi pro vzácné návštěvy a rychle přemýšlel, co Dexeyovi říct a co zamlčet.

"Mizeonští debhátarové jsou jejími vrstevníky," pronesl rozvážně. "Svět se změnil a ona hledá spojence, které zná. Něco v tom smyslu naznačila. Nepředpokládal jsem, že bude tak rychlá."

Generál jeho odůvodnění chvíli mlčky zpracovával, načež mírně zkrotl, a začal s rukama za zády přecházet po místnosti. "Proč nám to alespoň předem neoznámila? Máme tu jisté zavedené postupy. Copak jí na nás vůbec nezáleží?"

Dál rázoval ode zdi ke zdi a lamentoval, že pro takovou událost zde nemají žádnou historickou zkušenost, a že netuší, jak reagovat.

Tederik se na otomanu v klidu položil na záda a mlčel. Doufal, že se Dexey co nejdříve vyčerpá a vypadne, aby si mohl v klidu utřídit dojmy.

Když agentům Aliance řekl, že bohyně se do jejich tažení proti Trrisielovi nezapojí, vzali to špatně. Zdůraznil, že Vuan je v časové tísni. Ale oni jako kdyby byli hluší. Dál na něj naléhali, aby Vuan přesvědčil, že polapit Trrisiela je důležitější než cokoliv dalšího.

Uvažoval, zda neměl agentům doporučit, aby Vuan s regenerací bratrů pomohli. Vždyť čím dříve budou Kerr s Hanem v pořádku, tím spíše se mohou všichni společně zaměřit na Trrisiela. Jenomže bohyně jej o nic takového nežádala, tak to neudělal. Pamatoval na otcova doporučení. Pro panovníka je důležité správně mlčet. Hodně říší padlo, protože jejich králové a královny mluvili příliš. Ale hlavně, za žádných okolností, i když ti to bude rvát žíly, neuděluj nevyžádané rady.

Ani ho nenapadlo agentům vyžvanit, že on sám bohyni poradil, aby si na pomoc přizvala experty na flesshingové emanace. Dobře si uvědomoval, že v tomto případě nevyžádanou radu udělil. To byla asi chyba. Chtěl Šerryzah pomoci, když viděl, jak se trápí. Nechal se ovládnout emocemi, což byla další chyba.

S podivením zaznamenal, že o ní smýšlí ve dvou naprosto odlišných rovinách. Modrooká rozmarná a špetku dekadentní Šerryzah ho fascinuje. Přitahuje ho tak moc, že dělá chyby. Myšlenky na ni mu rozpalují krev naprosto nevhodným způsobem a on toho nedokáže litovat. Zato děsivá stříbrooká Vuan je mu cizí a vzdálená. Propast mezi nimi je tak hluboká, jak jen může být vzdálenost mezi pravěkou starorodou bohyní a synem smrtelnice. K jeho smůle je malá Šerryzah jen nepatrnou fasetou obrovitého vybroušeného diamantu jménem Vuan.

"… že s ní na univerzitě jednali jako s nesvéprávnou!" hromoval dál Dexey. "Jak máme vědět, že ji mizeonští ošklivě nezneužijí? Jsou ti poslední, které bych jí doporučil! Debhátarové! Jen co vylítli z Chřtánu, zmasakrovali devět desetin arcidémoní populace! Byli úplně šílení. A co jsem slyšel, Brexu následky poškodily natrvalo. Jinak by nebylo možné, že se provdá za obyčejného arcidémona!" Zastavil se a znechuceně na Tederika shlídl. "Vy mě vůbec neposloucháte, že?"

Tederik spolkl jízlivou poznámku a zamumlal: "Ocenil bych chvilku klidu."

"Dobrá," odsekl generál. "Probereme to, až si Jeho Veličenstvo odpočine." Na odchodu si dozajista myslel něco ošklivého o míšencích.

Tederika navzdory pravidlům o nevyžádaných radách nakonec těšilo, že se Šerryzah zařídila podle jeho rady, a udělala to chytře. Požádala mizeonské o pomoc dříve, než jim to mohla Čtyřdohoda prostřednictvím Aliance zatrhnout. Bohyně správně usoudila, že mocní tohoto světa nebudou podporovat zapojení svých elit do jejího úsilí, když po ní chtějí, aby jim našla Trrisiela. A to není jediným důvodem, proč chtějí bohyni vytáhnout z laboratoří. Z vyhlídky na uzdravení vahanských bratrů patrně nejsou nikterak nadšení. Návrat trojčat hrozí vychýlit křehkou rovnováhu sil, kterou věky budovali.

***

"Slyšel jsem, že je tu Ditrux!" Danny vpadl do pracovny, a vyrušil Tederika ze slastné dřímoty.

"Tolik o diskrétní komunikaci," zamumlal Tederik a vyhoupl se do sedu.

"Chci ho vidět!"

"Neměl jsi být na přednášce o plazmových generátorech?"

"Tam jsem se to dozvěděl," ušklíbl se Danny. "V posluchárně sedávám vedle Kevedana. Je to můj kamarád a mimo jiné Dan Adonův vnuk. Zlatokopka hostí první zahraniční návštěvu a mně se nic neřekne!"

Tederik zmoženě zavrtěl hlavou. Žasl na tím, jak snadno se bratr přizpůsobil vahanskému prostředí. "Ty nikdy nedospěješ," zabručel. "Není to formální návštěva, ale odborná konzultace. Šerryzah nemá zájem dělat z toho veřejnou událost. Nemyslím, že by tě navzdory tvé okouzlující osobnosti očekávali. Ani já se tam nehrnu."

Danny se s gustem usadil do Tederikovy pracovní židle, která připomínala trůn. Bez uzardění hodil nohy obuté v patentních vojenských botách na krihonitovou stolní desku. Složil ruce do klína a široce se usmál: "A nevadí ti to?"

"Nikam jsem se necpal a nebudu se vnucovat ani teď."

Bratrův přehnaně široký úsměv nasvědčoval, že ve skutečnosti není tak bezstarostný, jakým se dělá. Elegantním obloukem sundal nohy ze stolu. Úsměv zmizel. "Proč ti to jenom nevěřím? Ale dobrá, Tlučhubo. Povíš mi, jak to probíhalo u Aliance? A chci slyšet podrobnosti. Ne ty tvé holé věty typu přišel jsem, mluvil jsem, odešel jsem."

***

Následující dny Tederik soustavně pracoval. Když se opakovaně prohrabával vahanskými řídícími protokoly, došel k závěru, že to s tím kolektivním rozhodováním nebylo tak horké, jak si v zahraničí zřejmě mysleli. Navenek o Vahanu rozhodovala celá Generalita, ale ve skutečnosti byly pravomoci koncentrovány na první tři Povýšené, přičemž jedině ten první disponoval právem veta. Evonymus Brau-Han byl prvním Generálem dobrých pět století. Jako takový si užíval výhod absolutní moci, jen s nepatrnou korekcí ze strany generála číslo dvě a tři. Jestliže do takových podmínek Vuan jmenovala absolutního monarchu, který se zodpovídá pouze jí, situaci příliš nezměnila, jen ji vyjasnila.

Další reformy už nebyly tak přelomové, ale obsahovaly metodické pokyny k navazujícím procesům realizace reforem číslo 1 až 3. Úkoloval obchodní divizi, revidoval návrhy smluv, kontroloval stavební práce na povrchu.

Kromě práce na nových zákonech Tederik plnil formální roli monarchy. Účastnil se týdenních porad Generality, přihlížel ranním nástupům důstojnického sboru, předsedal stavební komisi, a uděloval rozkazy kapitánce své novopečené osobní gardy. Ve volném čase se probíral obsahem otcova sejfu, slídil v Evonymově knihovně, okouněl v univerzitních studovnách. Nepřestával hledat soukromého učitele pokročilých magických postupů, protože měl v této oblasti velké rezervy.

Zatím nenašel nikoho natolik schopného, diskrétního a důvěryhodného, aby se odhodlal požádat o pomoc. Vahanští si v obecném rámci magie moc necenili. Ve zbrojní výrobě spoléhali především na techniku. Maximálně ji doplňovali jednoduchými magickými konstrukty, sloužícími třeba jako záložní zdroje energie. Vahanská filozofie bazírovala na polyfunkčnosti. Zbraně doplněné fantómovými zaměřovači byly fajn, ale musely fungovat i v případě, že fantóm z nějaké vnější příčiny, třeba vlivem kletby nebo nulového pole, selže. Díky špetce bazální magie byli Vahanci čtvrté, třetí a druhé kasty dlouhověcí a rychleji se uzdravovali, ale to bylo všechno.

Oproti tomu příslušníci první kasty s magií běžně pracovali. Však to Tederik na vlastní kůži zakusil, když se generálové pustili do křížku s vyslanci Čtyřdohody ve Feustonově svatyni. Krátce po korunovaci Tederik požádal Dexeye, aby mu doporučil experta, který ho zasvětí do vahanských mystérií, protože magie musela být jejich součástí. Dostalo se mu štiplavé odpovědi: My to tu s rituály nepřeháníme. Vy, bohyní vyvolený, se přece nebudete ztrapňovat před nějakým provinčním lektorem, když můžete jít přímo ke zdroji.

Dexey evidentně neměl zájem, aby se přivandrovalec, kterého roztržitá bohyně z náhlého popudu usadila na trůn, jakkoliv zdokonaloval. A s tím laxním přístupem k rituálům vlastně ani nelhal. Na rozdíl od Ok-Sawonu, kde se to chrámy a kláštery hemžilo, byl na Vahanu jediný oltář. Tříboký hranol z krihonitu, usazený uprostřed největšího náměstí podzemního města Kerrhanu, stoupající do výše, až ke skalnaté klenbě, situovaný příhodně v místech, kde se konají každoroční vojenské přehlídky.

Až díky rozhovorům s důstojníky, a hlavně s důstojnicemi generálního štábu se Tederik dozvěděl, že dětičky elit magii regulérně studují. Dochází k tomu v přísně uzavřených institucích. Ty nadanější si pod falešnou identitou prohlubují vzdělání v cizině. Závěrečná propouštěcí zpráva z respektovaného Lycea bohyně Senedy ležela i v otcově trezoru. Dexey si může prskat, jak chce, ale Tederik se dříve či později do takového zařízení vypraví, a nějakého učitele si tam vybere.

Jinak dělal všechno možné, jenom aby nemusel myslet na děje v laboratořích. Ať už tam Šerryzah s mizeonci tropí cokoliv, jeho se to netýká.

***