Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 4: Dobrá každá rada, i ta nevyžádaná

Tederik dozoroval stavbu Vuanina sídla na povrchu Vahanu. Využíval toho k výletům do přírody a Dannavion nemohl chybět. Bratr sice hýřil úsměvy na všechny strany, ale bylo znát, že ho rozchod zasáhl. Elevína s Fenem versus Vahan. Musel jsem si vybrat mezi dvěma láskami, komentoval to s odstupem. Jeho životní cíle se od těch Fenových a Elevíniných zásadně odchýlily. Ačkoliv je oba miloval, byl dost chlap na to, aby je nechal jít. Zlomené srdce léčil činorodostí. Urputně studoval dva obory současně, po večerech buď obrážel putyky nebo pomáhal ve fyzikální laboratoři.

Krajina s lesy a pastvinami, řídce obydlená osadami šupinatých sůsů, perfektně maskovala jakékoliv známky industriální civilizace. Ale z pravidelných tvarů zelených kopců se daly odvodit utajené vnitřní prostory. Skladují v nich zbraňový arsenál nebo menší meziplanetární dopravní prostředky. Dna jezer a moří jsou prošpikována odpalovacími šachtami stíhaček, bombardérů i velkých bojových křižníků. Pod každým podezřele rovným pláckem se pod vrstvou zeminy skrývá krihonitem vyztužená betonová deska, kterou lze v případě bojové pohotovosti odsunout.

Tederik a poněkud méně užvaněný Dannavion se učili oceňovat vahanské reálie. Prodírali se trnitými pralesy, brodili močály, šplhali po skalách, zpovzdálí pozorovali sůsí osady. Bavili se odhalováním vojenských kamufláží. Soutěžili v nacházení zamaskovaných větracích komínů a antén. Hádali, jaká armádní technika se skrývá v hlubinách pod syrovým přírodním povrchem.

***

Nevyžádané rady nade vše

Termín schůzky s Aliancí se přiblížil. Ještě předtím, než Vahan opustí, chtěl zajít za Šerryzah. V jeskyni u laboratoří hlídkovali čtyři vojáci. Vrata zůstávala pootevřená na škvíru, ale nikdo z přítomných se neodvažoval do ní nahlížet.

Protáhl se dovnitř. Uvítalo ho stejné panorama jako minule. Tisíce odpočívajících agregátů, konstruktů, artefaktů. Nekonečně dlouhý koridor křížený příčnými uličkami. Studené bílé světlo mu tentokrát připadalo ještě chladnější. Rytmus vahanského jádra, který už bral jako samozřejmost, a téměř ho nevnímal, tu byl cítit mnohem znatelněji.

Poučen minulým popraskem se nadechl, aby zavolal šeptem. Na poslední chvíli se zarazil, protože málem použil nesprávné jméno. Proč na ni pořád myslí jako na Šerryzah? Takže znovu a správně: "Vuan!"

Exponáty zůstaly v klidu. Na druhou stranu neměl nijak potvrzené, že bohyně jeho příchod zaznamenala. Tušil, že kdyby se za ní vypravil sám, mohl by tu uvíznout na desetiletí.

Čekal a pomalu se v něm sbírala zlost. To ona po něm chtěla, aby chodil k raportu. A teď se ani nenamáhá ho přijmout.

Je nafoukaná, odtažitá a záludná přesně tím způsobem, jakým bývají bohové popisováni v pohádkách smrtelníků. Národy v jejich hájenství je začínají zajímat až ve chvíli, kdy potřebují skrze víru posílit svou božskou moc.

Ale ne všichni jsou takoví. Ditrux Tederikovi vyprávěl o své ženě. Brexa je krásně ztřeštěná. Vaří polívku z lišejníků a chrobáků, a nabízí ji na potkání. Její sourozenci Huat a Moneta jsou vstřícní téměř ke všem. Ti další, Aisus s Gromem a Narenou, působí nabubřele, ale je to spíš póza. I oni vítají každou novou příležitost k výměně názorů a zkušeností.

Zrzavý arcidémon popisoval, jak si staromizeonští považují volnosti. Věky byli namačkaní v malé krabici. Proto teď nemají potřebu obírat o svobodu jiné inteligentní tvory, jako to dělají obě staroriiberionské bohyně Exis a Krassiona, které bez ostychu smrtelníky štvou proti sobě. To bohové z Tenerisu své uctívače spíše vedou a vychovávají. Výsledky jejich úsilí často působí směšně, ale dobrý úmysl se jim nedá upřít. Ok-sawonští bohové svůj vztah s věřícími vyřešili nejlíp, prostě šli spát. A ti pitomí smrtelníci v ně dál věří, čímž je spolehlivě chrání před vyvanutím. Kdyby nebylo Feustona…

O samotě mezi nehybnými stroji znělo pulzování jádra téměř strašidelně. Trpělivost Tederika opustila. Tak tedy ještě jeden pokus a končí. Nadechl se a trochu zvýšil hlas: "Šerryzah!"

Někde v uličce cosi ospale zacinkalo, ale jinak žádná změna.

"Dobře," řekl polohlasem. "Chápu. Nemáš čas. Jestli tě to zajímá, na Vahanu je všechno v pořádku. Abych šel."

Zamířil ke dveřím.

"Počkej!" Její výkřik rozčísl stojatý vzduch.

Pulzování zesílilo do dunění. Zacpal si uši a otočil se. Stála hned za ním. Vypadala uštvaně. Látka tenké košile se jí lepila na tělo, kalhoty zaneřáděné mastnými skvrnami na ní visely. Pod očima měla tmavé kruhy, vlasy zplihle rámovaly zpocenou tvář. Sálala tvrdým modrým světlem, jehož paprsky bodaly.

Roztržitě si přešlápnul. "Ztlumíš tu kanonádu, prosím?"

Dotčeně zvedla obočí a zmírnila záření na snesitelnou úroveň. Vzala ho za ruku a přenesla. Pracovní místo tentokrát vyhlíželo mnohem prostorněji. Kout se stoly a stojany s přístroji, doplněný policemi, tentokrát připomínal dobře zařízenou laboratoř. Oba boxy spočívaly na podstavcích, z kterých vedly dráty a trubice.

"Chtěla jsem je nakopnout z mé bazální magie," prohodila roztřeseně. "Aby měli sílu k propojení s energií jádra. Vůbec nereagují! Nezdá se, že by mě poznali. Nevím, co dál. Ostřelovala jsem je fantómy na bázi sabredových kvant. Zkoušela jsem infonové micely. Ale jsou tak slabí, že jim to ještě přitížilo. Sotva před chvílí se mi podařilo je stabilizovat. Jestli rychle nevymyslím, jak jim navýšit hladinu energie, bude na všechno pozdě."

Její hlas, jindy tak čistý, kolísal zoufalstvím. Její deziluze byla tak nakažlivá, že Tederik zeslábl v kolenou. Ohromeně se svezl na kovovou bednu, co připomínala otcův trezor. Vlastně to byl otcův trezor, který až donedávna odpočíval v Tederikově šatně. Ani si nevšiml, kdy zmizel. Nebyl zamčený, jen zavřený. Sbalila ho a neřekla ani ň. Poklepal na kryhonitový plášť. "K čemu ho potřebuješ?"

Vznesla se do vzduchu a měkce spočinula na pracovním pultu. Shlížela na něj shůry, vůbec nevypadala provinile, spíš dotčeně. "Hledala jsem něco užitečného, ale marně. Jestli pro tebe tolik znamená, klidně ho vrátím."

"To bych ocenil." Jen dořekl, hmota pod jeho zadkem zmizela a on tvrdě dopadl na kamennou podlahu. Sbíral se na nohy. "Co to, sakra…"

Jeho protesty okořenil její smích. Znělo to štěkavě a sípavě. Nebylo v tom skutečné veselí.

"Cítíš se líp?" zavrčel. Zaměřil se na nejbližší stůl. Opatrně odhrnul nářadí nejasného účelu a vyhoupl se nahoru. Teď se jí mohl dívat přímo do očí.

"Pověz mi, jak se ti na Vahanu daří," zakrákorala. Byla otočená tak, že se mu dívala do tváře, ale ve skutečnosti zírala skrze něj. Provokovalo ho, jak falešně s ním jedná. Ale co jiného čekat od bohyně?

Místo, aby jí řekl, že odmítá plácat o něčem, co ji ve skutečnosti nezajímá, spolkl svou hrdost a jal se vyjmenovávat změny, které udělal. Podrobně vylíčil, že přebývající pracovní síly z hnízd převelel do výchovných buněk. O děti se bude starat více osob, které se nebudou během roků měnit. Vývoj mladičkých vojáků se tak maximálně přiblíží životu v běžném rodinném prostředí. Vysvětloval, jakým způsobem plánuje vykrýt ztráty, které ukončení obchodování s vojáky způsobí. O Výnosu číslo 2 a 3 by mluvil ještě dlouho, ale ona ho znuděně přerušila.

"To všechno vím," zaťukala si na spánek, "skrze informační pole jádra. Ptala jsem se, jak se daří tobě konkrétně."

Její otázka zněla bezelstně. Čeká snad, že ji zahrne díky?

"Ještě jsem o tom nepřemýšlel. Pořád se něco děje. Mám před sebou to setkání s Aliancí. Budou se na tebe ptát. Potřebuju vědět, co všechno jim můžu říct."

Zakoulela očima. "Klidně všechno, co víš. Snažím se regenerovat bratry. Nemám potřebu to tajit."

"Budou se zajímat o tvé kontakty s Trrisielem. Minimálně o polohu jeho základny. Deset let jsi žila u Urbiela. Určitě víš, jak moc jeho bratr ohrožuje bezpečnost Metaprostoru."

"Trrisiel nemá pevnou základnu. Cestuje ve hvězdném korábu. Doprovází ho flotila stíhaček. Občas někde přistane, vyšle těžební kombajny, aby nabral suroviny, které načerno prodává pod cenou. Zajímají ho strategické komodity jako ewarium, axionity nebo mihoniové konkrece ze dna oceánů."

"Víš, co má v plánu?"

Sevřela ruce do pěstí. "Ne, a je mi to jedno. On nás zajal. Pozůstatky bratrů zakonzervoval do křišťálových boxů. Mě, protože jsem nebyla tak poškozená, uvěznil do silového pole. Nedělal to, aby mě chránil, ale aby na mě experimentoval. Bolelo to tak moc, že jsem ztrácela samu sebe. Trvalo věky, než jsem našetřila dostatek sil, roztrhala pouta a ufrnkla. Letěla jsem prostorem a křičela. Nevěděla jsem, co a kdo jsem. Nejspíš jsem instinktivně zamířila domů, ale jako první mě přilákala světla Bredeonu. Tak mě našel Urbiel. Staral se o mě. Naučil mě se orientovat. Říkal, že můžu začít znova."

"Takže sis nepamatovala, kdo jsi?"

"Přesně tak. Ale pořád jsem cítila, že moje minulost v sobě skrývá úkol. Že musím něco důležitého udělat. Až na Ok-Sawonu jsem si díky otravě na všechno vzpomněla. A chtěla jsem zpátky bratry. Přímo z Kallesijských hor jsem se vypravila za Trrisielem."

"Podařilo se ti ho najít? Tak rychle?"

"Čerpala jsem informace z pravděpodobnostního pole. Propojila jsem se s pletení tak těsně, že jsem málem uvízla v paralelních liniích. Trrisielův koráb jsem sice našla, ale nebyla jsem v kondici s ním bojovat. A on byl na mě připravený. Nabídl mi výměnu. Za to, že mu přinesu jistou technickou dokumentaci, mi bratry vrátí. Dokonce věděl, v které sekci laboratoří ji najdu."

"Co bylo v té dokumentaci?"

"Plány jakéhosi technického zařízení. Neměla jsem čas ani chuť se tím zabývat. Kerr je ukradl paridiánským bohům. A Trissiel je šílenec, co takové krámy sbírá."

Tím se vysvětlovalo, proč měla tolik naspěch poté, co se na Ok-Sawonu otřepala z otravy. Tederik v duchu počítal. Od chvíle, kdy si vzpomněla a zmizela, do okamžiku, kdy se znovu objevila v jejich horském táboře, uplynulo necelých deset dní. Za tu dobu stačila Trrisiela najít mezi miliony hvězd, promluvit s ním a zase se vrátit?

"Potom ses vypravila pro ty klíče."

Podrážděně vydechla. "Od Trrisiela jsem letěla za Brexou, jenom abych se od ní dozvěděla, že je před třicíti lety dala tvému otci, který je kamsi schoval!"

Nechtěl příliš pokoušet její trpělivost. Přesto si nemohl pomoct. "Využila jsi mě. V tom altánu. Porýpala ses v mé paměti," dodal roztřeseně.

Vzpurně potřásla hlavou. "Musela jsem se ujistit, že opravdu nevíš, kde ty klíče jsou."

"Mohla ses prostě zeptat. Kdyby ses obtěžovala mi říct, kdo jsi a co chceš… Nemusela jsi to brát přes postel. Nebylo třeba vzbuzovat falešné dojmy." Moc dobře si uvědomoval, že z jejího pohledu se vlastně nic nestalo. Jenom ho svedla. Nic neslíbila. A on, trouba, se s tím nedokáže vyrovnat, ačkoliv Dannymu tvrdil opak.

Zle se ušklíbla, její oči se zaleskly stříbrem. Prostor kolem ní se rozsvítil jedovatě namodralým světlem. "Potřebovala jsem informace, tak jsem si je z tebe vytáhla. Čekáš, že se omluvím? Cítíš se uražený?"

Pod tlakem její ostře bodající magie zalapal po dechu. Instinkty ho nutily se přikrčit a žadonit o slitování, ale nepoddal se jim. Zůstal vzpřímeně sedět. "Spíš si připadám jako pitomec," vydechl.

Mlčky na něj zírala, její tvář byla nehybná a hrozivě krásná. Pak poraženě našpulila rty a modrý oblak její nevole se rozpustil. "Docházel mi čas. Věděla jsem, že Trrisiel bratry ničí. Trvale jim odsává sílu. Prosívá paměť." Zaťala ruce v pěst a naklonila se blíž. Ovanul ho její dech. Voněl po zeleném koření. "Rozumíš tomu? Dva mocní prastaří tvůrci! A ten hnusák je využíval jako levný zdroj energie! Musela jsem ten obchod uzavřít, protože ti dva byli blízko vyvanutí. Pořád jsou. Hlavně Han má namále."

Ukázala na oba boxy. Ten s Kerrem alespoň trvale rudě svítil. Ale na dně toho druhého ležel zelený oblázek, z něhož těkavě vystřelovaly mihotavé plamínky.

"Vyřiď páprdům z Aliance, ať mě s Trrisielem neotravují. Nemám sílu zabývat se jejich problémy, dokud nevyřeším ty mé."

Při pohledu na skomírajícího Hana vyznívaly Rikovy výhrady k jejím metodám poněkud malicherně. Tlustostěnné křišťálové boxy mu připomněly podobně konstruované průhledné krabice s duhovými červy, které viděl v Ditruxově univerzitním kabinetu. Něco ho napadlo. "Říkáš, že Trrisiel četl Hanovi a Kerrovi paměť," konstatoval. "To je domněnka, nebo potvrzený fakt?"

"Oprávněná domněnka," houkla. "Nevím, jak jinak by se dozvěděl, kde mám hledat tu krabici s výkresy. Laboratoře jsou velké. Proč?"

"Trrisiel ovládá flesshingové emanace. Tytéž entity použil k vašemu nalezení. Před šedesáti lety díky nim osvobodil mizeonské debhátary."

"No a?"

"Urbiel a Ditrux flesshingy zkoumají. Chovají je na půdě Tupi-Iranské univerzity."

"Deset let jsem tam žila," řekla kousavě. "Ti dva pořád něco kutili. Co já s tím?"

"Ditrux mi řekl, že flesshingy umějí procházet nulovým polem. Mohou přenášet informace. Ty hledáš prostředek propojení. Aby tě bratři poznali a aby přijali tvou energetickou dotaci. Kdybys Urbiela nebo Ditruxe poprosila o pomoc…"

***

Probral se ve své posteli. Netušil, jak se tam dostal. Pamatoval si na rozhovor v laboratořích, kdy Šerryzah poradil, aby k propojení s bratry vyzkoušela flesshingové hady. Ještě si vybavil její zamyšlenou tvář, a pak… prázdno.

V salonu našel Dannaviona s Dexeyem a Tessanou. Když ho uviděli, vypadali překvapeně. "Mysleli jsme, že tě nechala v laboratořích," prohodil Danny.

"Odletěla?" dovtípil se.

"Sdělila vám, kdy se vrátí?" potvrdil jeho domněnku Dexey.

"Nesdělila, ale mám za to, že brzy," odpověděl. "Shání podporu pro záchranu bratrů."

Dexey si škrobeně povzdechl. "Strážní od rubínových dveří nahlásili její odchod před dvěma údery. Vyletěla z Vahanu jako modrý blesk. Opětovně potrhala kvederickou síť. Jako bohyně může přirozeně dělat cokoliv. Ale až s ní budete příště mluvit, Veličenstvo, račte se jí otázat, jestli hodlá tímto způsobem opouštět Vahan i nadále. V tom případě by nemělo smysl kvederickou sít opětovně opravovat."

Tederik pokrčil rameny. "Zeptat se můžu." Bylo mu jasné, že lapálie s kvederickou sítí jsou tím posledním, co bohyni zajímá. Potom Dexeyovi, Dannymu a Tessaně, u snídaně povyprávěl, co se dozvěděl o Trrisielově zapojení při znovuobjevení vahanských trojčat.

"Neřekla vám, jaké výkresy Trrisielovi přinesla?" zajímala se Tessana. Protože byla stále příslušnicí širšího okruhu Generality, nemusel si před ní Tederik dávat pozor na pusu. Jako jedna z mála věděla o skutečné situaci Vahanských trojčat.

"Prý neuvažovala dost jasně, aby ji napadlo je zkontrolovat. Ale zmínila, že pocházejí z Parídie. Ať to bylo cokoliv, mám naléhavý pocit, že bych o tom měl informovat Alianci."

"Paridiánské loxemy. Paridiánský parfém. Myslel jsem, že patří do říše legend," prohodil rozmarně Danny.

"Parídie existovala, vy jeden všetečný mladíku," upozornila Dannyho Tessana. "Zanikla krátce po mizeonském Krvavém dešti, a ten byl před deseti tisíci lety."

"Všechno paridiánské přineslo problémy," konstatoval generál. "Jestli Trrisiel něco chystá, tím spíš potřebujeme funkční kvederickou síť."

"Ohrozí se tím vahanské zájmy, když to Alianci oznámím?" zajímal se Tederik.

Dexey se škodolibě zamračil. "Ale vůbec ne. Raději ať vědí, že za ten nový průser je zodpovědný Urbielův bráška, než aby to sváděli na nás jako obvykle."

***