Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 35: Drsný únik z hladové brázdy

"Automatika v hajzlu!" zaklel Grenedon. Natáhl se a zalomcoval něčím pod ovládacím panelem. Se skřípáním a cvakáním se odtamtud vysunuly dvě páky, každá pro jednu ruku. Pilot se jich chopil jako tonoucí se stébla a zachraptěl: "Žádný strach! To znám z trenažéru! Vím, co mám dělat!"

Letěli nad povrchem čehosi nepopsatelného, co při velké dávce fantazie připomínalo dálnici, jejímž středem se vinula roztřepená jizva, jaká zůstane po řezu zubatým nožem.

"Není to ta hladová brázda, že ne?" nadhodil skřípavě Tederik.

"Blbost," odsekl Grenedon. Horečnatě manévroval oběma pákami ve snaze dostat plavidlo stále klesající k pomyslné přistávací dráze pod kontrolu.

"Myslel jsem tu brázdu, do které když vletíme, propadneme se do cizí reality," pokračoval opatrně Tederik. Nechtěl Grenedona v jeho snaze zbytečně rozčilovat, ale nemohl přehlédnout, že stíhačka se stále více přibližuje k povrchu "dálnice".

Bezprostřední okolí pilotova těla ozářilo zelené světlo, jak zmobilizoval bazální magii. Silou vůle se mu podařilo klesající trajektorii zvrátit. Stíhačka zvedla příď, poskočila jako jankovitá kobyla, ale vzápětí zase začala klesat a pod mnohem ostřejším úhlem než doposud. "Do prdele! Do prdele! Do prdele!" lamentoval.

Znovu zabral pákami, a když se nedočkal odezvy, opětovně telekineticky zapůsobil. Podařilo se mu dráhu vychýlit, ale po chvilce "dálnice" stíhačku znovu přitáhla k sestupu. Povrch "dálnice" nebyl z pevné hmoty. Vzdouval se a klesal, vlnil se jako pruh dýmu a ta jizva uprostřed byla stále blíž. Už bylo možné rozpoznat detaily. Navzdory černočerné tmě prosvítalo v průrvě lemované roztřepenými okraji cosi jiskřivého, špinavě růžového.

"Omlouvám se, ale tohle nerozchodím," procedil skrze zuby Grenedon. Jeho zelené rozhraní pohaslo. "Možná nás to vtáhne a nerozžvýká. Ale ať se propadneme do kterékoliv prdele, cesta zpátky… je… zdá se… předem… vyloučená…"

Tederik s hřející a kupodivu stále docela klidnou ještěrkou stočenou na jeho klíně toporně sledoval, jak se trhlina v předivu jsoucna přibližuje a jak se ta zubatá škvíra pozvolna rozevírá, aby je spolkla. Napadlo ho, že kdyby Šerryzah podobná hladová brázda pohltila, kdyby se propadla do cizí reality, těžko by ho pak dokázala telepaticky kontaktovat. Takže nějaký způsob, jak té přitažlivé síle odolat, musí existovat. Kvůli absenci pleteně tu nejde otevřít portál, což připomíná tu pastičku doktorky Tebencie na satelitu Useo pět.

Ale i v takové lapálii řešení existuje, řekl k tomu profesor Tauk. Pamatujete, jak jsme trénovali průvlaky? Jako kdyby ho Rik slyšel. Subprostorové průvlaky jsou trhliny jsoucna. Vznikají na základě přání smrtelníků. Ideový základ jim poskytuje víra, palivem jsou emoce. Silné emoce. Prostorový průvlak je kolektor vznikající mentální výzvou smrtelné bytosti. Ona sama jím cestovat nedokáže. Otevírá ho magickým bytostem z jiných světů. Láká je k sobě, buď zcela nevědomě, nebo účelově, protože po nich něco chce. Průvlaky otevřené smrtelníky používají mizeonští raisi, stromisté, elementálové, a s nepatrnou technickou podporou i ewoui.

"Chápu, že jsi naštvaný," zablekotal pilot. "Ale mohl bys aspoň něco říct? Třeba že se na mě nezlobíš? Cokoliv?"

Rik si sundal rukavici a položil ruku na hřbet pilotovy pěsti křečovitě sevřené kolem ovládací páky. "Zkusíme to ještě jednou, Grenedone," zamumlal. Měl co dělat, aby udržel hlas pod kontrolou. "Vidíš tu smyčku, co vypadá jak mašle na dárkové krabici? Tam, přímo před námi? Teď se oba v klidu zaměříme na tu mezeru uvnitř té kličky napravo. Napravo, ne nalevo, jasný? Nebudeme užívat magii, ale víru, což není nic jiného než převlečená magie pro smrtelníky. Usměrníme strach konstruktivním způsobem. Vyřízneme náš vlastní subprostorový průvlak přímo do středu té pravé smyčky. A tohle letadlo," práskl druhou rukou do stěny kokpitu, "vezmeme s sebou. Představ si ho jako objemný zimník. To půjde."

"Blbost!" vyprskl Grenedon. "Průvlaky jsou dílem smrtelníků. To by tu museli nějací smrtelníci být. Copak tu nějaké vidíš?"

Hladová brázda už se rozevřela do takové šíře, že v mí mohli pozorovat chvějící se růžové stěny. Celé to připomínalo vnitřnosti nesmírné obludy, a možná že to tak i bylo. Tederik stiskl ruku na Grenedonově pěsti a křikl: "Jsem tu já! Soustřeď se na to, co budu říkat a zůstaň v klidu."

A potom začal recitovat verše Feustonovy Písně písní, protože to byla jediná modlitba, kterou znal. Nikdy se ji nazpaměť neučil, ale slyšel ji tolikrát, že se mu její verše samy vybavovaly a skládaly za sebou jak figurky na dohomové hrací desce.

A zatímco menší část jeho mysli meldovala slaboduché podlézavé rýmované věty, tak ta větší se usilovně soustředila na formování průvlaku směrem k vytyčenému cíli… Ještě menší část jeho mysli se kroutila v pochybnostech. Když jako smrtelník otevře a nasměruje průvlak, tak jestli ho pak jako polodémon dokáže využít, protože ho vlastně použije proti obvyklému směru.

S bázní a láskou se vám připomínáme

Ve víře a naději srdce svá otevíráme

O vaši pozornost se hlásíme

Ve vaše probuzení doufáme

A ble ble ble, a pořád dál. Recitoval litanii, kterou sepsal Feuston Úporný v devadesáti devíti slokách v prosebné modlitbě ke Spícím bohům. Násilím držel bazální magii uvnitř. Soustředil se jen na pocity strachu z nedozírnosti božské existence. Uměle sám sebe projektoval do postavení zranitelného smrtelníka, doufajícího v záchranu z vyšších světů.

Stíhačka se už každou chvíli chystala zanořit do hrozivě rozchlípené brázdy.

Tederik se při modlení ani nemusel snažit, protože byl strachy úplně vyřízený. Jestli se mu nepodaří vygenerovat průvlak… Sakra. Sakra. Sakra…

Vy nejvznešenější, Ó procitněte!

Na své děti pohlédněte!

Pak se zarazil, protože na další rýmy si ne a ne vzpomenout. Ale to už padali do průrvy a špinavě růžové klky na obou stranách srázu se po nich chtivě natahovaly.

"Moc mě to mrzí," povzdechl si drásavě Grenedon.

"Mě taky," zakrákoral Rik.

V nastalém záchvatu paniky se mu na jazyk vedrala slova, která do Písně písní rozhodně nepatřila:

Moje malá Šeryzah

Dej mi světlo v temnotách

Přiznej, že se milujeme

Nikomu to neřekneme

No paráda! Co to zase tropí? Udržet představu, kam má potenciální průvlak směřovat, bylo stále obtížnější. Jako palivo má posloužit kultivovaný strach. Ano. Ale ne strach ze Spících bohů, ale strach o Šerryzah.

A stíhačka padala…

A Tederik se poddával smutku. Že už ji nikdy neuvidí. Neobejme. Nepolíbí.

V hrudníku ho bodalo a dech se mu úžil.

Navzdory tomu zarytě opakoval modlitbu k Šerryzah.

Načež se stíhačka měkce zhoupla a…

Fííí… Během mrknutí oka zvedla příď a hnána Rikovým strachem vyletěla z rozchlípené průrvy jako zátka protlačená úzkým hrdlem láhve.

Mihotavý průvlak připomínající rukáv z tenké průhledné pavoučí příze nasměrovaný do středu jedné ze smyček je vyplivnul statisíce ekterenů daleko, v "běžném" prostoru ozářeném vzdálenými hvězdami. Po hladových magistrálách tu nebylo ani stopy. Automatika v kokpitu naskočila, fantómové ovladače vstřícně zapípaly. Zaražený Grenedon začal drmolit sekvence pokynů k vyhledávání spojení s příbuznou lodí a jeho úsilí bylo odměněno naváděcím signálem. Stíhačka zamířila k nejbližší kupě kamení, na které kotvily stroje Aliance.

Po chvíli se podařilo navázat hlasový kontakt. Mezi dispečinkem vlajkové lodi Sarvonova síla XI a pilotem se rozvinula květnatá konverzace, kterou Tederik registroval jen okrajově, protože se potřeboval vzpamatovat.

Vyšlo najevo, že koordináty polohy, které agenti poslali Izzel, se během doby, co stíhačka odstartovala ze základny, závratně změnily. Oblast čtvrtého doskoku napadly hladové brázdy a agenti operující v postiženém sektoru nenašli způsob, jak Grenedona s Rikem pohotově varovat.

"…měli jsme co dělat, abychom vypadli," referoval z kom-komu dispečer, zatímco je naváděcí paprsek vedl na přistání. "Máme tady Sarvona, čtyři bitevníky typu Lariona, a šest stíhaček. Všechno ostatní První poslal velkou oklikou domů. Čtyři stíhačky a v nich osm našich kolegů hladové brázdy sežraly."

***

Hladové brázdy a jak na ně

Nechali stíhačku vklouznout do přistávacího doku mezihvězdného plavidla. Sarvonova síla X1 sestávala z pěti vzájemně propojených obřích prstenců, rozměry připomínala malé město. Jak se Grenedon pochlubil, byla posledním výsledkem společné práce nejchytřejších inženýrů, konstruktérů a alchymistů. Navrhli a sestrojili ji tak, aby se dokázala přizpůsobit nejrůznějším změnám prostředí. Byla schopná operovat v běžném Metaprostoru se standardní hustotou richotonní pleteně, stejně tak dokázala fungovat v nulových polích. Až hlavní konstruktér vyřeší tu záležitost s hladovými brázdami, bude loď připravená k utkání se samotným Trrisielem. Jenom se mu dostat na stopu.

V monstrózně rozlehlém doku kotvilo šest stíhaček podobných té jejich, a tři rozměrné bitevní křižníky. Bylo patrné, že prostor je projektován na vetší počet strojů. Jak bylo řečeno, ty ostatní jsou na cestě na základnu, nebo zahučely do hladové brázdy.

"Jsme zvědaví, jak se vám podařilo vyváznout," řekl jim agent, který je vedl na můstek.

Ve velitelské sekci na ně čekali Igor s Kaebim obklopení houfem agentů. Tederik mezi nimi zaznamenal arcidémona, co se hodně podobal Sibielovi z Mizeonu, a zařadil si ho jako Třetího z Triády, s kterým se ještě nesetkal. Pohledem se pozdravil s Aderawenem, jehož netypické, prachovému oblaku podobné rozhraní, se neklidně vzdouvalo. Dalším pozoruhodným zjevem byl světlovlasý a modrooký chlápek. Jeho tvář brázdily jemné vrásky, čímž připomínal smrtelníka, ale jeho rozhraní hrálo všemi barvami duhy.

Tederikovi nemohlo uniknout, že hlavouni na něj a na Grenedona zírají poněkud otřeseně, což působilo nezvykle.

Dřív, než stačil kdokoliv cokoliv říct, se na Grenedona vyřítil rozrušený chlápek, oblečený v civilní šedozelené baziliščí bundě. "Můj chlapče!" vzlykl a pevně ho objal. "Už jsem si myslel, že…"

"…tvoje prognózy selhaly?" dopověděl Grenedon. "Ba ne, tati. Tvůj radar na průsery funguje správně. Vyvázli jsme skoro hladce." To trochu přeháněl. "Ale ne mou zásluhou." Ukázal na Rika. "To Tederik z Vahanu nás vysekal. A nebudeš věřit jak."

***

"Průvlak?" prskl Igor Nirruvien. "Takový nesmysl! To je přece vysoce nestabilní psychofyzikální fenomén. Generují ho smrtelníci, když po nás něco chtějí." Přejel pohledem osazenstvo velicí sekce. "My sami ho otevřít nedokážeme. Copak jste o něčem takovém slyšeli?"

"Já teda nikdy," zabručel ponuře Kaebi. "Magické rozhraní nám to prostě neumožňuje. Opačné polarity."

"Za staré říše průvlaky cestoval můj synovec Arrakiel," poznamenal Razziel. "Ale otevírali mu je smrtelníci, to je jasná věc."

"Jsem napůl člověk po matce," vysvětloval Tederik. Stejně jako ostatní seděl na lavici, která plynule lemovala oválný půdorys kabiny. S obavami sledoval Zářivku, která šmejdila po zemi podél řídících pultů. Doufal, že ji nenapadne proměnit se do plazmatické formy. Na to, aby budila rozruch poletováním mezi holografickými projekcemi, byla situace příliš vážná.

"Ale po otci jste arcidesmon, chlapče," oponoval mu ten modrooký agent s různobarevným rozhraním, který se představil jako doktor Jeroným. Mluvil pomalu a klidně, jeho slova měla uklidňující vliv. Působil kompetentně a sebevědomě, ale současně velice skromně. Gesta, tón hlasu, vlídný výraz. Tím vším doktor vyvolával Rikovy sympatie až do té míry, že mu to přišlo podezřelé. "Vaše rozhraní je silné," lamentoval Jeroným. "Za normálních okolností by mělo formotvornou funkci víry blokovat. Jeden se pořád učí. Na mém rodném světě se říkalo, že víra hory přenáší. Teď přesně chápu, co tím bylo myšleno."

"Udělal jsem to striktně bez magie," přisvědčil Tederik. "Jenom s vírou a strachem."

"Když uvážíme, že tam prakticky neexistovala žádná pleteň, která by opačnou polaritu víry rušila, tak by to snad fungovat mohlo," zabručel zamyšleně Kaebi.

"Pozoruhodné," zabručel Grenedonův otec Trajanis a zamyšleně se na Rika podíval. Po ujištění, že Grenedon přežil, se celý rozzářil, což bylo pro bytost jeho druhu přirozené. Manžel robustuanské královny měl zlatavou pleť tenerisských sahíjinů. Prožité obavy připomínaly tmavé kruhy pod očima a splihlé nezvykle trojitě vybarvené vlasy. "Tak mě napadlo," broukl, "že bychom ten váš extravagantní talent měli využít při záchraně trojčat."

"Proto jsem přece tady, excelence," přikývnul Tederik. V duchu si provinile pomyslel, že ještě před pár údery vůbec netušil, jakým způsobem se k trojčatům dostane.

Na ten popud se rozpoutala bouřlivá výměna názorů, která k Rikovi doléhala jen vzdáleně. Ukázalo se, že experti Aliance zpočátku dlouho mapovali oblast, která vykazovala známky anomálních energetických výronů. Teprve později natrefili na hladové brázdy. Za cenu brutálních ztrát identifikovali, která konkrétní brázda vahanské bohy zachytila. Než obdrželi zprávu od Izzel, byli smíření s tím, že na záchranu je pozdě. Rikovy vize ovšem naznačovaly, že trojčata s přitažlivostí bojují. Zatím odolávají, ale síly jim docházejí. I proto se Šerryzah v posledním vnuknutí tvářila tak zoufale. Je v podobné nezáviděníhodné pozici jako byla Grenedonova stíhačka, než začal Tederik kejklovat s vírou.

Potentáti z Triády a Trajanis, seskupení kolem projekce zasaženého sektoru, diskutovali možné trasy potenciálního průvlaku. Technici u řídícího pultu se přeli, jestli bude lepší, aby se Tederik do průvlaku tahal s technickým dopravním prostředkem, nebo zda by tam měl letět "naboso," jako to dělají mizeonští raisi démoni. Grenedon se někam nenápadně vypařil. Tederik zůstal sedět na místě, protože si nebyl jistý, jestli by se mu nepodlomily nohy.

I kdyby je vyprostil, musí je nějak transportovat. To se bez techniky neobejde.

Neumí pilotovat ani nákladní vznášedlo.

Nepomohli by mu s tím Ottovi symbionti? Jsou výkonní a absolutně nezničitelní…

A taky pěkně praštění. Chtěli by tu brázdu prozkoumat.

Tak s ním pošleme polymorfy. Nemají rozhraní. Brázdy je nemají za co drapnout.

Už jsi viděl nábožnýho polymorfa, trulante?

Na modlení stačí jeden.

Tederik seděl v předklonu, lokty opřené o stehna, hlavu si podpíral rukama. Apaticky to poslouchal, ale neměl sílu se zapojit. Zaznamenal, že Zářivka se zatím vyšplhala na stojan teleemitoru. Drze se uvelebila na samém vrcholku. Aparatura zesilovače telepatických signálů měla tvar hladké koule. Jeden by čekal, že se ještěrka na hladkém povrchu neudrží. Ale to zvíře mělo na prackách snad přísavky. A vůbec se nesnažilo být nenápadné. Naopak. Se zvednutou hlavou a mrskajícím ocasem dávala jasně najevo svou přítomnost. Dokonce se zdálo, že cvaká čelistmi. Znělo to jako tiché rytmické chrastění, ale přítomní na ně vůbec nereagovali. Vlastně bylo udivující, že ještěrčinu přítomnost přijali bez dotazů a námitek.

Žuch. Na lavici po Rikově boku ztěžka dosedl Grenedon a podával mu láhev a krabičku z plastexu. "Vybral jsem koláče s kronýšovým krokantem. Cukr ti spraví nervy. Mě to vždycky pomůže, i když tentokrát to moc nefunguje."

Rik si všiml, že Grenedon působí mnohem unavenější než před chvílí. Otevřel krabičku a zeptal se: "Nějaké další nepříjemné zprávy?"

Pilotova nazelenalá tvář se smutně stáhla. "Jenom jsem se dozvěděl, kdo přesně z našich tam zůstal. Je mezi nimi můj nejlepší kámoš Dorreson. Ještě mu dlužím flašku vitrexxu…"

"To, je mi líto," zabručel Rik. Mechanicky sáhl do krabičky, a to, co tam našel, strčil do pusy a žvýkal. Teprve teď mu docházela tíže zodpovědnosti, kterou si vzal na bedra. Neměl představu, jak trojčata z hladové brázdy vyprostit. A děsilo ho, že hlavouni u velína jsou svolní mu ten úkol svěřit, protože nikoho lepšího nemají.

"To nemůže být přirozeného původu," poznamenal Grenedon a ukázal na postranní videxovou stěnu, která snímala zasažený sektor z různých úhlů. "Jedna hladová brázda, možná dvě, to se dá vysvětlit srážkou protichůdných pravděpodobnostních linií. K tomu zřídka skutečně dochází. Ale tisíce? A to tvarování do mašliček. Jak ze salónu. V tom musí mít prsty jedině jezevec."

"Kde potom je?" vyštěkl Tederik. A jeho slova zazněla zrovna ve chvíli, kdy se všichni ostatní odmlčeli. Tím přitáhl pozornost na sebe.

"Dobrá otázka," ozval se kdosi. Hloučkem se prodrala malá podsaditá postava skřeta Kaebiho. "Trrisielovy lodě pohání furrydové kvartony. Agenti Kendrick a Livaia naměřili rezidua kvartonových siločar v oblasti KJ453 těsně předtím, než je pohltila hladová brázda."

"KJ453?" houkl Igor s pohledem zacíleným do trojrozměrné projekce. "To je přímo v epicentru mašličkové parády. Tatáž lokace, kde jsme zaznamenali stopy vahanské magie.

"Skoro to svádí k hypotéze, že jezevec do té brázdy sletěl taky," prohodil kdosi.

"Na to je příliš mazaný," zazněla námitka.

"Třeba tam vahanské nalákal."

"A sám u toho zařval?"

"Nebo se dokáže dostat zpět, ten hajzl."

"Nesmysl! Jak?"

"Stejnej nesmysl, jako ten průvlak!"