Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 34: Hladová brázda

Stál na plošině, připravený otevřít bránu, muži a ženy ochranky seskupení za jeho zády nesouhlasně bručeli. Do poslední chvíle si mysleli, že alespoň na základnu půjdou s ním. Jenže on rozhodl, že mnohem užitečnější budou doma. V soustředění ho vyrušilo dupání a křik: "Počkej!"

Otočil se, a spatřil Dannyho, jak peláší s ještěrkou pod paží. Copak mu jasně nevysvětlil, že s ním letět nemůže?"

"Co ještě?" houkl.

"Zářivka!" hekl bratr, když doběhl k plošině. "Ona se do stíhačky vejde. Prý ji budeš potřebovat." Danny nečekal na námitky a jednoduše stvoření po Rikovi hodil.

Fíííí

Tederik by jej ani nezachytil, kdyby se samo ostrými drápky nezaháklo o jeho bojovou uniformu. Ó ano, protentokrát proti vojenské výbavě neprotestoval, protože byla na takovou misi praktická. Vahanská taktická výstroj sestávala z vysoce odolných materiálů, přesto se do tkaniny ramene a rukávu ještěrčiny drápky zapíchly jako vidlička do másla.

"Vezmi ji s sebou," naléhal bratr, zatímco z bandy vojáků se ozývalo tlumené pochechtávání. "Přísahám, že vím, co dělám."

Tederik věděl, že Danny s šupinatou bytostí nějakým způsobem komunikuje. Zdálo se mu, že se bratr hodně změnil, že mnohem méně žvaní o pitomostech a mnohem více myšlenek si nechává pro sebe. Netušil, jestli to souvisí s ještěrkou. Byl by si o tom s Dannym promluvil, ale poslední dobou se toho semlelo tolik, že na to nenašel čas.

"Nepřipadá v úvahu!" zafuněl. S určitými potížemi vytrhl zaseknutého tvora z materiálu své taktické blůzy. Uchopil zmítající se ještěrku do obou rukou, a chtěl ho vhodit nazpět bratrovi, když vtom se jala hlasitě protestovat. Cvakala zuby a syčela. Nebylo to nijak hlasité, spíš tiché, jako když šelestí spadané listí. Tyto ještěrčiny nepatrné zvukové projevy se hnaly halou s razancí tropické bouře. Měly být snadno přehlušeny všeobecným brebentněním, halasem videxové stěny, monotónními hláškami automatických dispečerů. Ale to se nestalo. Cvakání a syčení zaznamenali jak muži a ženy z ochranky, tak cestující u Stabilních teleportů. Veškerý pohyb se zastavil.

Tederikovi z toho naskočila husí kůže. Tvoreček v jeho sevření ochabnul, až připomínal hřející ale neživou věc. Pak zvedl hlavu a upřel na Rika vyčítavý pohled, jako kdyby mu tím naznačoval, že sakra nemusí všemu rozumět.

"Tak dobře," zahuhlal. "Je to na tvou zodpovědnost!" křikl na bratra. "Jestli se jí něco stane, tak mi to pak nevyčítej!"

Danny jen přikývnul a otočil se k odchodu.

***

Jakkoliv předjímal, že ze základny ho s ještěrkou poženou sůsím krokem, a že bude nucený vymýšlet komplikovaná zdůvodnění, nestalo se tak. Mladě vyhlížející zelenooký a zelenovlasý pilot, který čekal v přístavišti, vzal Zářivku na vědomí prostým přikývnutím. "Tady se dějí daleko podivnější věci," prohodil s úsměvem. Představil se jako Grenedon, a hned se hrnul ke stíhačce, ukotvené na antigravitačním polštáři. "Nesmíme ztrácet čas," dodal. "Vykecávat se budeme cestou."

Stíhačka z matně černého kompozitu připomínala dravého ptáka, co právě chytil králíka. Bylo v ní místo skutečně jen pro dva, ale Zářivka se spokojeně uhnízdila na Rikově klíně, a kdyby se občas neošila, mohla by se vydávat za ohřívací láhev. Když pilot stroj oživil, ukázalo se, že materiál kokpitu je zevnitř průhledný.

"Nejdřív se musíme dostat do volného vesmíru, potom čtyřikrát skočíme, a bude," referoval pilot, zatímco držel ruce nad ovládacím panelem. Mezi jeho prsty a přístrojovou deskou pulzovala zeleně zářící energie rozhraní, skrze kterou komunikoval s fantómovými řídícími jednotkami létacího stroje. Tederik se v tom vůbec nevyznal a byl vděčný za Dannyho záchvaty sdílnosti, s jakými občas vyprávěl, na jakých principech tyhle hybridní stíhačky fungují.

"Zabere nám to 30 standardů, což odpovídá necelým 26 cyklům podle vahanského úzusu," pokračoval pilot. Mhouřil oči, krčil čelo, zelená plazma tiše těkala. "Tyhle hybridní typy při startu reagují poněkud… nevyzpytatelně," drmolil polohlasně, spíše sám pro sebe.

Náhle se kolem kotevního doku zformovala stěna ostrého bílého světla, uzavřela stíhačku do světelného tubusu, mířícího vzhůru – k šedivé klenbě, zpevněné masivním žebrováním a protkané svítícími pásy. Pak se stroj malinko zhoupl, a… vystřelil kolmo nahoru.

"Hups!" vydechl pilot. Teatrálně zabušil pěstmi na vyztužený hrudní plát své tmavě modré kombinézy a uvolněně se rozchechtal.

Rik polohlasně zaklel, protože se ocitli v černém vzduchoprázdnu. Základnu Leno-o-vin viděli jako šedý lesklý míč na pravoboku a rychle se od ní vzdalovali. Všude kolem se třepotaly vzdálené terčíky hvězd.

"Héj, co nic neříkáte?" dorážel pilot. "To nejhorší máme za sebou. Jupííí!"

Tederik teprve teď vyhodnotil, že stíhačka nějakým způsobem překonala masivní stropní konstrukci, aniž by do ní prorazila díru. Hmota a nicota jsou dvě strany téže mince, říkával otec. Energie, informace a magie jsou nástroje náhledu. Strukturace nebo destrukce. Podle toho, jakou jim věnuješ pozornost…

"A co bych měl říkat?" opáčil Rik a mimoděk pohladil Zářivku po drsném hřbetě. Stvoření zůstalo v klidu, zdálo se, že dříme.

"Za to cukání se omlouvám," zamumlal pobaveně muž u řízení. "Nejsem nijak dobrý pilot, ale to už jste asi poznal."

"Ani ne," broukl Tederik. "A na co jste dobrý, když ne na pilotáž?"

"Mým oborem je alchymie," pronesl radostně Grenedon. "Víte, to je ta disciplína, jejíž rozvoj Aliance důsledně nepodporuje, protože praktikování je o hubu. Jenomže v mém případě už jaksi není co pokazit. Poslední dobou bádám nad topologií richotonní pleteně. Asi je vám známo, že v makroskopickém měřítku má pleteň charakter n-rozměrné fraktálové struktury. A to, co ji udržuje ve stávajícím rozložení, je prapůvodní ideová forma, vyprojektovaná Zdrojem, ať už si pod tím představíme cokoliv. Ale nebudu vás tím zatěžovat. Sám z toho mívám zavařený mozek. Abych úplně nezblbnul, musím výzkum prokládat méně náročnými úkoly. Příkaz od doktora. Proto teď dělám pilota."

"V mezihvězdném kluzáku jsem ještě nikdy neseděl."

"A sakra," zachmuřil se pilot. "To jsem vás měl asi varovat."

"To je v pořádku," ujistil ho Rik. "Do jisté míry mám představu, jak fungují. Dva odlišné typy pohonu. První je klasický plazmový, druhý je fantómový… Můj bratr mě tím odjakživa terorizoval. Snil o dráze pilota."

"Máte na mysli toho prostředního, že? Protože Endemon, jak ho znám, se spíš babrá v živných kulturách… Má mnohem blíž k mé profesi než k dráze pilota."

Tederikovi se zatmělo před očima, když mu agent bezelstně připomněl, jak hodně se mu Enndemonovo angažmá pro Alianci nelíbí. "Znáte Endemona?" Tu otázku téměř zavrčel.

Grenedon nedal nijak najevo, že by se ho ten projev nevole nějak dotkl. "Jistě. Dorreson, Rawantes a já jsme dostali za úkol ho proškolit. Zpočátku jsme to brali jako trest," přitakal dobromyslně. "Proč máme hlídat nějakého nedorostlého kluka, co je shodou okolností spřízněný s novopečeným vahanským monarchou? A kdyby jenom hlídat! Měli jsme prověřit, jestli by mohl být agentuře užitečný. Jenomže Aliance není zařízení typu Uměnovědného lycea bohyně Senedy. Tady se bavíme o polovojenské organizaci s prudce elitním obsazením a značným rizikem rychlého opotřebení, jestli mi rozumíte."

"Rozumím velice dobře," zasyčel Tederik tak nevlídně, až se ještěrka na jeho klíně podrážděně zavrtěla. "Klukovi bude teprve jedenadvacet! Posledních pět let se plácal z jedné sračky do druhé! Měl chodit na přednášky a za holkama, a vy po něm chcete, aby nasazoval krk za ideje, kterým sám nemůže rozumět!"

Grenedon se odmlčel. Zaměřil se na míhající sloupce čísel na videxových plochách. Přesouval ruce po ovladačích, kontroloval, jak fantómová jednotka programuje první hyperprostorový skok.

Když už se zdálo, že ho Tederik svým výbuchem od další konverzace odradil, položil ruce na područky pilotního křesla, a řekl: "Než se dokončí poslední prověření, tak vám o Endemonovi něco povím, Vaše milé a spravedlivě rozhorlené Veličenstvo."

A mluvil a mluvil. Naneštěstí jen potvrdil, čeho se Tederik celou dobu obával. "Endemon si bredeonské poměry neužíval. Lehce plnil podmínky studia, ale po škole se zavíral do samoty. Nikam nechodil, odmítal veškeré rozptýlení, které se nabízelo. Když jsme ho pár týdnů nenápadně sledovali, což my umíme," poznamenal hořce, "dospěli jsme k názoru, že to s ním jde z kopce. Podle diskrepancí v jeho rozhraní se nedalo vyloučit, že koketuje s myšlenkami na konečné vyvanutí."

"Diskrepancí?"

Grenedon s očima upřenýma na časomíru odpočtu skoku, rázně přikývl. V té chvíli sebou kluzák nepatrně cukl, a výhled na vzdálené konstelace se změnil. "První skok máme za sebou," konstatoval. "Teď necháme řídící jednotku spočítat parametry k dalšímu. A co se týká tech diskrepancí… Já jsem alchymista, jak už jsem řekl. Mimo jiné zkoumám rozdíly rozhraní u bytostí druhého a třetího řádu." Vrazil Rikovi pod nos svou ruku s nazelenalou pokožkou a nechal z ní sálat magii. "Asi víte, že každý z nás má různě intenzivní rozhraní."

"Naše bazální magie prosakuje do okolí v různé kvalitě," prohodil Tederik vděčný za Taukovy lekce. "No a co?"

Alchymista si odfrkl. "Jistě. A každé rozhraní vibruje v souladu s ideovou formou, podle které jsme uplácaní. Ale ten specifický vzorec se v průběhu existence modifikuje podle našeho rozpoložení. Ruka s přiznaným rozhraním může připomínat huňatou rukavici, co úhledně kopíruje tvary těla, nebo naježenou žlabuchu, která má každý trn jinak dlouhý…" Na podporu řečeného se paprsky sálající z jeho ruky rozvrstvily. Některé mizely už kousek nad pokožkou, jiné až ve vzdálenosti jednoho lokte.

"Chcete říct, že Endemonův vzorec vykazoval diskrepance?" ujistil se Rik. "Ale když jsem ho viděl naposledy, ničeho divného jsem si nevšiml."

Grenedon si povzdechl. "Běžně si všímáme, že někdo prostě rozhraní má a někdo jiný ne. Někdo ho má silnější, jiný slabší. Protože víme, že se síla rozhraní dá maskovat, tak se ani nesnažíme podle intenzity odhadovat potenciál toho jedince. Ostatně, civět někomu na rozhraní se v dobré společnosti pokládá za neomalené. Ale když víte, nač se dívat a podle jaký kritérií to vyhodnocovat, můžete si udělat obrázek o mentální, duševní a emocionální pohodě pozorované osoby. A Endemon na tom byl hodně zle. Potom jsme si ho vzali do parády a míra diskrepancí v jeho rozhraní poklesla."

"To je moc dobrá zpráva, ale neměli jste ho sakra posílat na Sunnisen," zavrčel Rik.

"Jenom klid," uchechtl se Grenedon. "Skollové tu metodu neovládají. Jejich čidla nahrubo zachytí, jestli rozhraní je nebo není, ale nic víc. Váš bratr má to nejdokonalejší krytí, jaké existuje. A musíte mi věřit, že kdybychom ho nezabavili, klesal by stále níž. Rawantes přišel s teorií, že mu Feustnovi pohrobci udělali něco tak škaredého, že se s tím sám nedokázal vyrovnat. Ne že by o tom někomu řekl, ale Raw má na takové věci prostě čich. Tím jen potvrdil ty diskrepance, které jsem zaznamenal já."

"Taky si myslím, že ho v Nokwelu něco šeredně pomačkalo," vyrazil ze sebe zaraženě Rik. "Kdybych nemusel trčet na Vahanu, nikdy bych ho neopustil! A on se mnou na Vahan nechtěl, protože to tam nesnáší. Chtěl jsem, aby s ním na Bredeonu zůstal Dannavion, ale ten zase na Vahan nedá dopustit. Mimo to, má taky svoje kostlivce ve skříni… Poslední dva roky na Ok-sawonu jsme šli z jednoho průseru do dalšího…"

"Něco málo jsem o tom slyšel," podotkl Grenedon. "Měl byste vědět, že jsme Endemona nijak nepřemlouvali, aby se k nám připojil. Jak už jsem říkal, Dorreson a já jsme si zezačátku mysleli, že nás tím úkolem chtěl Kaebi potrestat. Dorreho za blbé hlášky a mě za nedisciplinované chování. Ale Raw, to je ten s tím čichem, tvrdil, že klukovi musíme dát šanci. Tak jsme ho poslechli, a nestačili jsme se divit. Endy je talentovaný, má hodně načteno, pružně reaguje v krizi. Navíc působí, jako kdyby neuměl do pěti napočítat. A hlavně: Když jsme si ho vzali do parády, úplně rozkvetl. Sám nám řekl, že potřebuje cíl, že jinak ho nebavilo tu zůstávat, jestli mi rozumíte."

"Nevěděl jsem, že to s ním bylo tak zlé," povzdechl si Rik. "Ale to krytí, které jste mu zajistili, není tak dokonalé, jak jste plánovali." Pověděl Grenedonovi o té záležitosti s Esebou Uneon, která Endyho poznala podle rodinné podoby s Dannavionem.

"A sakra," vybafl pilot a poplašeně se kolem sebe rozmachoval, na což citlivé snímače fantómové řídící jednotky reagovaly frenetickým střídáním zelených a rudých křivek na videxovém panelu. "S něčím takovým jsme vůbec nepočítali! Proč jste to neřekl hned? Teď s tím nemůžu vůbec nic udělat!"

"Protože jsem netušil, že se s Endym znáte?" opáčil ponuře Rik.

"No jo," uznal Grenedon. "Ale Eseba je stará vojna. Je věrná jenom královně. Jestli se vám zaručila, že Endemona nepodrazí…"

Tederik uznal, že i on doufá v totéž. Ale jeden nikdy neví, co se na Sunnisenu může semlít, že. Aby Grenedona trochu uklidnil, což bylo žádoucí pro úspěšnost dalšího skoku, zeptal se ho, jakým způsobem se k Alianci přidal on.

"Byla to z nouze ctnost," zašklebil se pilot. "Byl jsem mladý a hloupý a netrpělivý. Chtěl jsem praktikovat alchymii stůj co stůj. Nechal jsem se zatáhnout do lákavého projektu, ale vyklubalo se z toho spiknutí exopolitického dosahu. Skončil jsem s mozkem na kaši. Bez pomoci rodiny bych vyvanul. Když mě uzdravili, pamatoval jsem si hodně nebezpečné věci," řekl s potměšilým úšklebkem. "Aliance mi dala na vybranou: Buď si nechám vybílit paměť, nebo se k agentuře přidám, čímž budou moje rizikové výzkumné aktivity pod dohledem. Maminka se s tím nikdy nesmířila. Naštěstí můžu občas domů na dovolenou."

Z Grenedonova vyprávění dál vyplynulo, že jeho matka vládne Robustue. A jeho otec je Trajanis z Grenedonu a Robustuy. Žádné lehké váhy. To musel být ten průser, do kterého se Grenedon namočil, opravdu velký, když ho ani privilegovaný radní Čtyřdohody nedokázal z chapadel Aliance vyvléknout.

Po třetím skoku hyperprostorem si Tederik sundal taktickou rukavici a strčil Grenedonovi pod nos svou pěst. "A co moje rozhraní? Taky nějaké diskrepance?"

Pilot pobaveně vyprskl. "Tak stabilní a harmonický vzorec jsem dlouho neviděl. Naposledy u Sibiela Arci-Quinna. Vy ho nejspíš znáte jako Rafedaxarra III."

"Neříká se o Sibim, že je emocionálně nestabilní?" Tederik si vzpomněl na potměšilé poznámky Ditruxe Arci-Jeena na adresu Sibielovy prochlivosti.

Grenedon pokrčil rameny. "Sibi se nasere maximálně jednou za sto let. Ale Endemonovy diskrepance byly setrvalé a pořád se to zhoršovalo."

Mluvili a mluvili. Tederik z toho, jakým způsobem Grenedon o Endemonovi a ostatních kumpánech referoval, na agenty Aliance zvolna měnil názor. Minimálně akceptoval, že společnost těch tří mentorů bratrovi spíše prospěla, než ublížila. Teď ještě, aby bezpečně dokončil Sunnisenskou misi.

Před čtvrtým skokem museli proletět nulovou zónou. Prostorová pleteň tam byla tak řídká, že interakce nebyla možná. Proplétali se rojem asteroidů a technických trosek nějaké zničené civilizace.

V reakci na to se z límce Rikovy bojové uniformy vysunula průhledná přilba, k témuž došlo i u pilota. Fantómové ovladače vypověděly službu, protože neměly s čím rezonovat. Strojový hlas oznámil, že spouští podpůrné systémy pro udržení životních funkcí posádky. Kdyby k tomu nedošlo, museli by využít zásoby bazální magie, které nevydrží věčně. Pilot se rychle pustil do manuálních korekcí letové dráhy, aby se vyhýbal troskám lodí a torzům staveb. Jednou se jim do cesty vřítil kovový most, jindy to byl vyzvaný kus skály, na kterém pořád přetrvávaly pozůstatky nějaké stavby. Grenedon manévroval mezi tím marastem a popisoval, že tady potrvá věky, než se potrhaná vlákna pleteně zase propojí. Průlet "dírou" v pleteni jsoucna zabral jen chvíli, ale zanechal Rika vděčným za možnosti, s kterými se narodil.

Když se chystali k poslednímu skoku, Grenedon upozornil, že doskok do sektoru We-en nebude tak hladký jako předtím. Ocitnou se nestabilním prostředí s hladovými brázdami a dimenzionálními propady, kde by ani Merrikanská obluda nevěděla, čí je.

Hups!

"Ááááá!" zaječel Grenedon.

Místo aby se mírně zhoupli jako třikrát předtím, se po přeskoku rozkývali ze strany na stranu, načež plavidlo začalo opisovat pomyslné osmičky.

Uíííí-Uíííí

Kvílení poplašné sirény nabralo na důrazu, veškerá automatika se zbláznila. Ještěrka se ošívala, ale jinak zůstávala až nepřirozeně v klidu. Tederik ji vytrvale hladil po hřbetě, ale spíš tím uklidňoval sám sebe. Mohl si hlavu ukroutit, jak se rozhlížel po nějakém plavidle Aliance.

Ale ne.

Ocitli se v šedavém blátivém médiu, a jediné, co v něm bylo možné rozeznat, byly ještě temnější linie, které se jako monstrózní dálnice vinuly a svíjely do smyček po veškerém viditelném obzoru. Byly černější než okolí. Tederik je mohl rozlišit od okolí právě díky bazální magii, se smysly smrtelníka by to nedokázal.

Stíhačka zcela samovolně nad jednu takovou linii "najela" jako kdyby ji k ní něco přitahovalo a začala pozvolna klesat jako letadlo k přistávací dráze. Kvílení utichlo, všechny videxové plochy na řídícím pultu pohasly. Kabinu zalila studená zář nouzových plazmových světel.

"Automatika v hajzlu!" zaklel Grenedon. Natáhl se a zalomcoval něčím pod ovládacím panelem. Se skřípáním a cvakáním se odtamtud vysunuly dvě páky, každá pro jednu ruku. Pilot se jich chopil jako tonoucí se stébla a zachraptěl: "Žádný strach! To znám z trenažéru! Vím, co mám dělat!"

Letěli nad povrchem čehosi nepopsatelného, co při velké dávce fantazie připomínalo dálnici, jejímž středem se vinula roztřepená jizva, jaká zůstane po řezu zubatým nožem.

"Není to ta hladová brázda, že ne?" nadhodil skřípavě Tederik.