Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 33: Třaskavý argument

"Napadlo mě, že jediným fenoménem, který by dokázal jádro regenerovat, jsou vahanští bohové. Han, Kerr a Vuan se z jádra zrodili. Věděli by, jak ho uzdravit. Proto potřebuju dostat trojčata domů."

Izzel se nevěřícně ušklíbla: "Tak vy potřebujete?"

"Slyšel jsem, že jste detekovali anomálii v pleteni, která by mohla s jejich lokací souviset."

Mizeonská arcidémonka vykulila oči s fialkově zbarvenými duhovkami. "Kde sakra čerpáte informace?"

Podrážděně se zavrtěl. Nemůže přiznat, že zprávu o anomálii obdržel od Kaebiho. "No," zahuhlal neochotně, "dal jsem si dohromady soubor zdánlivě nesouvisejících faktů."

Arcidémonka nasupeně sevřela rty. "Takže vaříte z vody."

Ani náhodou. "Existuje svědectví, jisté věrohodné osoby," namítl odhodlaně, "podle kterého se Vuan snaží s námi komunikovat. Ta osoba měla vizi, které zpočátku nepřikládala význam. Zpozorněla, jakmile se vize opakovala. Vuan v ní hovoří nesrozumitelným jazykem. Je obklopená něčím pohyblivým, co velice zřetelně připomíná flesshingové entity. Osoba tuto vizi konzultovala s předním expertem na pokročilou alchymii. Dokonce si zapamatovala fragment toho sdělení, protože některé sekvence se opakovaly. Když ten fragment interpretovala expertovi, ten to vyložil jako volání o pomoc."

Významně se odmlčel, aby dal Izzel příležitost zareagovat, ale na něj jen zírala.

"Jsem přesvědčený," dodal, "že kdyby se ta osoba s vizí přiblížila k místu anomálie, mohla by najít konkrétní lokaci, v které se trojčata nacházejí. Můj expert na pokročilé praktiky alchymie tvrdí, že jde o čas. Staří bohové něco vydrží, ale slábnou úměrně s mírou poškození pleteně a vzdáleností od svého rodiště."

Izzel rázně vstala, opřela se dlaněmi o stůl, naklonila se co nejblíž, a zasyčela: "To nemáte ze své hlavy! Kdo si zase pustil hubu na špacír?"

"Nikdo," odsekl. "A i kdyby. Na vaše držení strategických informací pod pokličkou vám s odpuštěním kašlu. Je mi jedno, čím manipulujete zúčastněné světy! Všechno mé úsilí směřuje k ozdravení jádra, aby vahanští nezačali vymírat. K tomu nutně potřebuju dostat trojčata domů."

Podrážděně potřásla hlavou. "A kde si myslíte, že všichni agenti jsou? Správně. Až na sanitární sekci, co likviduje ohnisko infonové chřipky na Fuaně Omm, na pár vědců, tři operativce a mou maličkost, všichni trdlují v sektoru We-en. Pasírují se mezi smrtelně nebezpečnými hladovými brázdami, loví zdivočelé flesshingy a k tomu ještě pasou po trojici nezodpovědných živoucích zkamenělin z Vahanu!"

Na jeho otázku, co jsou to hladové brázdy, mu bylo odpovězeno, že tak se říká lokacím, kde se pravděpodobnostní linie vlivem vnějšího poškození střídavě objevují v Metaprostoru a střídavě se propadají do cizích vzdálených realit v cizích univerzech. Arcidémonka rázovala kolem záhonu s nakypřenou půdou, rozhazovala rukama a mluvila. Vysvětlila, že škody v sektoru We-en vznikly na několika úrovních. Kromě narušení pravděpodobnostních linií došlo k poškození kontinuity prostorové pleteně, protože mezi oběma fenomény, jak on jistě ví, existuje synergie. Takový typ devastace byl naposledy pozorován před šedesáti lety. Způsobily ho zmutované flesshingové entity, které ze svých laboratoří vypustil Trrisiel. Aby se ta situace neopakovala, vyhlásili šéfové Triády poplach. Vypravili flotilu do lokace kolapsu. Ukázalo se, že v sektoru kromě flesshingů muselo řádit ještě něco dalšího. Izzel připustila, že by to mohlo souviset buď s činností trojčat nebo s činností Trrisiela nebo s obojím.

"Proto tam poletím," řekl jí. "Na Vahanu nám zůstal jediný křižník s hyperprostorovým posunem." Ukázal na zrcadla. "Potřebuji, abyste to ohlásila ostatním, aby nás nepokládali za narušitele."

"Představujete si to jako partii dohomonu!" křikla. "Co tam budete dělat? To jako naložíte tu osobu s vizemi do stíhačky, budete poletovat od soustavy k soustavě, a čekat, až ta osoba dostane vizionářský záchvat a ukáže prstem: Hle, tady jsou trojčata?"

Ve skutečnosti přesně nevěděl, jakým způsobem bude v sektoru We-en postupovat. Ale byl si jistý, že Šerryzah oslovila právě jeho z nějakého důvodu.

"Než jste přišel, vyslechla jsem hlášení koordinátora Aderawena," pronesla arcidémonka už klidnějším tónem. "Je tam horko. Zařvalo šest agentů. Zahučeli do hladových brázd i se stíhačkami, a už není šance, že se někdy vrátí zpět. Pletivo je potrhané, někde úplně chybí. V nulových zónách není z čeho čerpat energii. Musíte si vystačit s bazální magií, a ta zásoba není bezedná. Váš těžký křižník by tam zafungoval jako drak na výstavě foukaného skla! Čím hmotnější objekt, tím snadněji do brázdy zahučí. Naděláte chaos, ohrozíte naše i své lidi, a situaci nijak nezlepšíte."

Uznal, že s těžkopádným křižníkem by to v takovém prostředí opravdu moc nevychytal. Ale stíhačky, co Vahanu zbyly, nebyly dimenzované na takové vzdálenosti. "Tak se tam dostanu po vlastní ose," prohlásil. Jeho odhodlání se třepilo vlivem zklamání. Jestli mu Aliance nepomůže, už nebude nic vysvětlovat.

"Cestovat naboso? To jsem zkusila před šedesáti lety při Fleshingové krizi," podotkla sžíravě. "Skákala jsem z jednoho divokého portálu do druhého, a dál a dál, až na periferii. Loď, ke které jsem měla namířeno, mezitím změnila lokaci. Došla mi síla, uvízla jsem na satelitu v nulové zóně. A byl by mě tam sežral zmutovaný megaflesshing, kdyby mě na poslední chvíli nezachránil Razziel, můj manžel. Takže vám takový hazard zásadně nedoporučuju!"

Vstal a řekl: "Tak vám pěkně děkuju, madam. Nechtěl jsem jednat na vlastní pěst. Cítil jsem závazek vůči společenství. Ale pokud tu nenajdu odezvu, nic jiného mi nezbude. Poroučím se." Zamířil ven z pracovny.

"Stůjte!" zasupěla.

Poslechl jen napůl. Zastavil se přede dveřmi a otočil se. Sledoval, jak se vrací ke svému stolu, důstojně se usazuje, pobouřeně vrtí hlavou. "Právě jsem vám s vypětím sil vysvětlila, že byste tam ničemu nepomohl. Proč mě neposloucháte?"

"Protože musím dohlédnout, abyste vahanská trojčata ve vyšším zájmu nehodili přes palubu. A nesnažte se mi namluvit, že to není ve hře. Jestli to uděláte, odsoudíte k zániku svět, za který zodpovídám. To nedopustím."

Chvíli mlčela, pak se její ústa prohnula to křehkého úsměvu. "Připomínáte mi nejstaršího syna. Ten taky jde na dřeň." Shlédla na své ruce, zdobené náramky s barevnými kameny. "I kdybych to nějak zařídit mohla," šeptla, "dejte mi jediný racionální důvod, proč bych měla riskovat život dalšího agenta. Protože předpokládám, že stíhačku na limisní pohon pilotovat neumíte."

"Nevím, jestli je to zrovna racionální důvod," poznamenal krotce. "Ale pro mě je zásadní." Načež se zády pevně opřel o dveře a svěřil se jí s obsahem svých divokých snů. "Ona mě žádá o pomoc. Mě. Nikoho jiného. Proto ji dokážu najít."

Aniž by zvedla pohled od barevných kamenů, otázala se: "Máte nějaké vysvětlení, proč oslovila právě vás, vy osobo?"

Věděl, že tady nemůže dovolit žádné mlžení. Tak jen zopakoval to, co už předtím přiznal Taukovi. Při vzpomínce, jak rozhořčeně a šokovaně profesor reagoval, mu běhal mráz po zádech. Drásavě si povzdechl. "Protože… protože jsme spolu, Šerryzah a já… tedy Vuan a já, sdíleli… společnou magii."

Mizeonská šlechtična vykulila oči.

"Ehm, několikrát," zamumlal. "A… důkladně."

"Důkladně?"

"Něco ve mně zanechala a já jsem zřejmě něco zanechal… v ní. Díky tomu se pravděpodobně na mě dokázala napojit i přes takovou dálku."

***

Vracel se na Vahan se slibem, který mu Izzel udělila. Všechno to proberu s naším expertem na alchymii. Jestli mi potvrdí, že vaše hypotéza má reálný základ, oslovím šéfy v sektoru We-en a připravím je na váš přílet. Za tři dny se vraťte. Do té doby budu vědět, co s vámi provedeme.

Okamžitě svolal vnitřní i vnější kruh Generality. Stroze kolegiu oznámil, co má v plánu. Neobtěžoval se vysvětlováním, proč poletí právě on. Muselo jim stačit, že Šerryzah korunovala jeho. Otevřeně připustil možnost, že neuspěje, ale nedal prostor pro diskusi. Veškerou zodpovědnost po dobu své nepřítomnosti přenesl na Dexeye, který to s pokrčením ramen a ponurým výrazem ve tváři akceptoval.

"Poletím taky," prohlásil Dannavion. "Něco mi říká, že mě budeš potřebovat. Zářivku beru s sebou."

To musel Rik odmítnout. Stíhačka je dimenzovaná maximálně pro dvě osoby, jak ho předem upozornila Izzel. Aby to Dannavion ochotněji přijal, Tederik mu podrobně popsal, co se dozvěděl od Eseby Uneon, a jak to může souviset k dražbou přívěšku, a že je zde možnost, že klíče jsou stále doma. "Drž se Dexeye," řekl mu na závěr. "Kryj mu záda a měj oči na stopkách." Nemělo smysl tomu zbrklému bláznovi připomínat, aby dával pozor hlavně na sebe. Nezbylo než doufat, že bratr se z Kallovy anexe poučil, a bude se chovat rozumně.

Zbývalo přežít tři dny. Vyplnil je prací. Svolal velící důstojníky a důstojnice z jednotlivých divizí, postupně vyslechl průběžná hlášení. Řešil rozpory mezi pracovními skupinami stavbařů a strojařů, kteří se tradičně přetahovali o energetické zdroje a podpůrné technické vybavení. Byl toho názoru, že výstavba města je stejně důležitá jako obnovování podzemní strojírenské výroby. To se nelíbilo Dan Adonovi ani Dexeyovi, kteří ve vzácné shodě horovali pro urychlení výroby bojových křižníků, což bylo možné jen za cenu zpomalení stavebních prací. Nesmíš se jim divit, přimlouval se Danny. Jsou to vojáci. Vždycky počítají s napadením. Bez flotily za zadkem jsou jako nazí v trní. Jediný funkční křižník na orbitě by nás nespasil. Na akademii nás učili, že chceš-li udržet mír, připravuj se na válku.

I když neexistovaly žádné známky vnějšího ohrožení, Tederik uznal, že podpora strojírenské a zbrojařské divize má přednost před civilní výstavbou. Na omezený čas odsouhlasil přesuny pracovních sil a energetických toků ze staveniště do podzemních výrobních provozů.

Nejvyšším pohlavárům Generality Tederik udělil instrukce ohledně udržení morálky obyvatelstva: Všímejte si, co se mezi kastami děje. Kdyby se pokoutné řeči o vymírání přetavily v paniku, rozhlaste, že ten problém prověřujeme. Zatím není potvrzeno, do jaké míry je to reálné. Zbytečně soukmenovce nestrašte, ale ani nelakujte fakta na růžovo. Není třeba zamlčovat cíl mé mise. I kdybych neuspěl, budu hledat další řešení.

Při všech těch poradách s divizemi mu dýchal na záda napružený Dexey. Rik chápal, že generál chce mít přehled o jeho posledních instrukcích, aby věděl, nač bude jako regent navazovat, ale pak mu praskly nervy. Nastoupil do kabiny teleportu, protože měl namířeno za doktorkou Beou. Chtěl se pozeptat na osudy přeživších zárodků. Těsně předtím, než se kapsle teleportu uzavřela, se do ní vecpal i Dexey. Působil zchváceně, jako kdyby někoho honil.

Rik pustil ze zřetele ovládací panel a třískl pěstí do plastexového obložení. "Potřebujete něco, generále?" zasyčel nakvašeně.

"Já nic," vyprskl tázaný. "Ale vy ano. Vlastně mě zaráží, že jste dosud nezaznamenal absenci ochranky. Novou skupinu jsem ještě nestačil jmenovat. Proto na vás dohlížím osobně. Tak se laskavě přestaňte nafukovat."

"Proč nová skupina? Ti stávající byli perfektní. Kam se poděli?"

"Sedí v base, a ještě dlouho budou," odpověděl kousavě generál. Objasnil, že musel kapitánku Boranu a její oddíl potrestat. Nechali si utéct střeženou osobu. Takové selhání ve službě je podle vojenských protokolů na hraně velezrady.

Tederikovi chvíli trvalo, než mu došlo, že tou svěřenou osobou je on sám. A jak byl na sebe pyšný, když se mu po dramatu se spiklenci povedlo nepozorovaně zmizet do přístaviště a odtud k Alianci. Aha. Zapomněl na ty otravné vojenské kodexy. Co s tím? Využije tu vychytávku, kterou onehdy nadnesla Tessana.

Místo aby se pod vyčítavým generálovým pohledem provinile zkroutil, nadechl se a naštvaně spustil: "Ustanovení vašich protokolů nepočítají s existencí krále. Jako nejvyšší civilní autorita ten trest okamžitě ruším. A než se vrátím, dohlédněte, aby ty protokoly zrevidovali, sakra." Místo do líhní naprogramoval teleport do sídla pořádkové divize. Vyzvedl z basy všech deset členů své ochranky, a ještě přiměl nejvyšší prokurátorku, aby Boraně vrátila hodnost.

Už bez Dexeye ale zato se starou ochrankou v patách navštívil líhně. Doktorka potvrdila, že zárodky dál stagnují a jejich perspektiva se nezlepšuje. Vojáci a vojandy, laboranti v líhních, členové ochranky a vlastně všichni, co se Rikovi připletli do cesty, měli potřebu jeho nastávající misi komentovat. Jedni deklarovali naději, že se mu povede vrátit bohy domů, jiní vyjádřili pochybnosti. Není to směšné? Jsou to naši tvůrci. A my je chceme zachraňovat? V sousedství si vysloužíme leda výsměch. Dobrá pověst Vahanu, na které jsme poslední dobou tolik pracovali, bude v háji.

Uklidňoval je, že není třeba se obávat o vahanskou pověst. Obyvatelstvo kulturně spřízněných světů se v prvé řadě zajímá o vlastní domácí záležitosti. Sousedé sotva zaznamenali návrat Vahanských trojčat, a ještě méně jejich Druhý odchod.

***

V předvečer odletu na základnu ležel na kanapi v pracovně. Se zavřenýma očima poslouchal koncert kavanské filharmonie a… myslel na Šerryzah. Hloupá lapálie s Korou nebyla nic proti drásavé ukřivděné trýzni, kterou si vykoledoval úletem s Šerryzah. Nekonečná smyčka okouzlení a zklamání. Přes veškerou snahu to udusit po ní pořád toužil. Ať byla bohyně jakkoliv neomalená, byla autentická a jednala na rovinu. Nic neslibovala. Teprve když žádal o něco trvalejšího, nemilosrdně ho odkopla. Chápal to, ale stejně to bolelo. Jeho osobní život stál za starou bačkoru a mohl si za to sám. S veřejným životem to taky nebyla žádná sláva, ale ten aspoň dokázal do jisté míry kontrolovat. Otec z něj vychoval osobu, schopnou řídit složitě organizovanou společnost. A Rik s překvapením zjišťoval, že ho to vlastně baví. Tak jako nebyl ochotný akceptovat vymírání rasy, odmítal možnost trvalého vyvanutí vahanských trojčat. Že měl přitom ještě další ryze soukromé pohnutky – týkající se Šerryzah – nikoho nemusí zajímat.

Na druhou stranu si jako pragmatik nedokázal představit, že by měl na Vahanu fungovat dál, pokud by se vahanští bohové nadobro vrátili. Pro svůj zdravý rozum by měl přijmout, že jeho vztah s Šerryzah byl iluzí. Ale jestli je s ní na nějaké úrovni spojený skrze nekonečnou dálku, tak tam přece něco muselo být i z její strany. Nebo ne?

***

Byl by se v těch neradostných myšlenkách plácal celou noc, kdyby ho nevyrušila Kora. Přišla bez ohlášení, a na chodbách ji nikdo nezastavil. Tederik v duchu zaklel. Měl ochrance oznámit, že poměry se změnily.

Měla na sobě civilní šaty, jistě z nějakého módního salónu. Bylo znát, že si dala extra záležet, aby jí to slušelo. Tvářila se dramaticky. Snesla se na křeslo naproti otomanu, urovnala si záhyby na sukni, složila ruce do klína. Její gesta byla tak elegantní a decentní, že by je schválila i bohyně Seneda, ředitelka legendárního Uměnovědného lycea na Tenerisu.

Vyhoupl se do sedu, aby jí čelil, když pronesla: "Jestli ti na mě někdy aspoň trochu záleželo, musíš mě vyslechnout, Tederiku."

Vyslechnout ji? To tedy nemusí. Ale budiž. "Co máš na srdci?"

Nadechla se a zase vydechla, úsporně si odkašlala. "Jistě mi věříš, že miluji Vahan se vším, co k němu náleží. Ctím naše stvořitele," řekla procítěně. "Ale naše kultura se úspěšně rozvíjela bez jejich přičinění deset tisíciletí. Když se nakrátko vrátili, zničili, co se dalo, a zanechali nás oslabené a zranitelné."

V tom s ní nebyl v rozporu. "A proč mi to říkáš?" zamručel.

Její tvář se zatvrdila: "Za sebe nevidím důvod, proč bychom měli usilovat o jejich návrat. Ale je to tvé rozhodnutí, ty jsi král."

"A dál?"

"Všem je jasné, že bohové se nevrátí. Jenom ty si to odmítáš přiznat. Ale když nedáš jinak, když jsi odhodlaný je nahánět kdoví kde, tak nás tu aspoň nenechávej ve vzduchoprázdnu. Odkývni tu spolupráci se Sunnisenskou federací. Kodun Duseden Uneon, vysoce postavený úředník Poradního sboru královny Xawony, je dlouholetým přítelem mé babičky. Je více než ochotný rychle a efektivně zorganizovat pomoc s opětovným zpřístupněním laboratoří. A moje babička má letité zkušenosti z diplomacie. Kdybys ji pověřil, aby dojednala podmínky…"

"Nepřipadá v úvahu," odsekl. Taková bezostyšnost. Cpe mu osobu, která byla na seznamu spiklenců? To snad nemyslí vážně!

"Ty laboratoře jsou naše budoucnost!" zvýšila hlas. "Babička je kvalifikovaná diplomatka! Pět století stála po boku Prvního Povýšeného Generality. Skollové ji respektují."

"To nepřipadá v úvahu," odsekl, ačkoliv v duchu intenzivně přemýšlel, jakou metodu znovu zpřístupnění by skollové zvolili. Výbušniny? To snad ne. Co že to poznamenal Kaebi o Rubínových vratech? Neříkal, že jsou nerozbitná? Stará netrebská magie. Pokud mají skollové nástroje, jak se do jeskyní probít, tak proč se s tím hlásí až teď? Proč to nezkusili dávno předtím, než se bohové vrátili? Na tyto otázky nebyl čas ani místo. A už vůbec je nebude probírat s Korou.

"Ale proč?" křikla. "Sedíme na hromadě nesmírných pokladů, jíme prošlé konzervy z nikodemských skladů, zatímco se nám celý Metaprostor chechtá! Vždyť je to absurdní!"

Ještěže se s tou ženskou rozešel. "Nepustím na Vahan cizí experty, dokud nebudeme plně bojeschopní," odpověděl. "Chceš mi sdělit ještě něco dalšího?"

Kdyby ji předtím nenačapal při magické manipulaci, byl by jí teď sáhodlouze vysvětloval, jak moc je návrat trojčat důležitý. Jsou spojení s jádrem. Jenom oni jsou nadějí na regeneraci. Magie jádra je tím pokladem, protože dává energii ke zrození dalších generací. Ne ty staré krámy v laboratořích!

Viditelně zbledla. "Ztrácíš tím výletem čas," řekla skřípavě. "A na periferii teče krev. Kde bereš jistotu, že se v pořádku vrátíš?"

Nikde. Ale kdyby se nepokusil, může to tu zabalit, vrátit se na Ok-Sawon a vstoupit do Feustonova konviktu. Ale to by nepochopila. Šel ke dveřím a plácl dlaní na ovládací panel. "Měla bys jít, Koro."

Pomalu vstala. Zamířila k vysouvajícím se dveřím, ale na poslední chvíli udělala dva kroky stranou. Lehce a hbitě se o něj otřela. Položila mu ruce na ramena a stiskla. Boky a hrudníkem přilnula k jeho tělu. Tak měkká a žádoucí.

Hleděla mu přímo do očí. "Tederiku, miláčku," zašeptala mazlivě. "Já přece vím, že se ti po mně stýská. Tak mě neodstrkuj. Tolik mi na tobě záleží. A úplně stejně tak mi záleží na Vahanu…"

Zaskočila ho. Přílivu krve do třísel se neubránil. Zajíkavě se nadechl. Bylo by tak snadné ji mít. Až šimrání za krkem a tupé bodání v týle ho vzpamatovalo. Zaostřil pohled na šperk osazený v jejím levém chřípí. Malý modrý kamínek s temným vírem uvnitř. A s touhle ženštinou sdílel postel celého půl roku!

Setřásl její ruce a poodstoupil. Ukázal na kamínek v jejím nose. "Tyhle manipulační techniky na mě nefungují. Vypadni."

Kdyby mohla očima zabíjet, bylo by po něm.

***