Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 32: Tísnivé ticho a jeho následky
Generál od Karafova výslechu hauzíroval po těžebních satelitech v potřebě zkontrolovat pracovní morálku. Proto neměl příležitost vyslechnout, jak Tederik s Dannym pořídili na Bredeonu. Nyní byl zpět. Zachmuřeně civěl do soupisu jmen a poslouchal Tederikův komentář k tomu, co se soupisem plánuje udělat.
"Zkrátka si myslím," dodal Rik na závěr, "že vhodnější než pokoutní shromažďování důkazů a následné vymýšlení přiměřeného trestu, bude to celé předestřít jako komplot třetí strany. Navzdory tomu, že předpokládáme, že ty osoby proti koruně skutečně intrikovaly. Pokud v tom mají prsty, pochopí to jako poslední varování. A pokud jsou nevinní, dostanou hromadu šancí potvrdit loajalitu v budoucnosti."
Dexey papír se štítivým výrazem odhodil a tvrdě se na Tederika podíval: "Vy to kurva myslíte vážně, že?"
Když přikývl, generál se opřel dlaněmi o stůl, naklonil se k němu tak těsně, až se téměř dotýkali nosy, a zavrčel: "Jste stejný blázen jako byl Nasew!"
Pak vyskočil ze židle a začal rázovat po kabinetu. Rozhazoval rukama a chrlil ze sebe souvislý proud nadávek. Tederik už to několikrát zažil, proto klidně čekal, až se živel vybouří. Nelitoval, že si Dexeye nechal na vrcholku pyramidy. Ten chlap budil hrůzu, nebral si servítky, občas i někoho praštil. Ale zatím se Rikovi nestalo, že by ho načapal při něčem záludném. Možná byl Dexey rád, že dcera nepřišla o manžela. Nebo ho pronásledovala vina za Nasewowu smrt. Anebo ho trápily výčitky, jak podusil zranitelného Endemona. Při korunovaci přísahal, že bude panovníkovi krýt záda tak dlouho, dokud si ten zachová Boží přízeň. Tederik mu to zpočátku odmítal věřit. Ale Dexey ho zatím ani jednou nezklamal. Neváhal říkat na plnou hubu, co si myslí. Když Tederik jeho názory někdy odmítl, uraženě nadával. Ale dál neochvějně a bez známky ukřivděnosti sloužil koruně a mezi elitami udržoval respekt.
"…ustanovení kwauma deciba z roku 6 787 po prvním odchodu bohů!" vykřikoval Dexey a dál štrádoval po kabinetu. "A tam stojí, že voják přistižený při přípravě vzpoury, bude bez odkladu popraven. A nechtějte vědět, co zákoník nařizuje udělat s vojákem, který se vzpoury zúčastní! Tak vážně nevím! Jak chcete udržet pořádek, když ty spiklence necháte bez trestu. Nechcete jim ještě udělit pochvalu? A co je poslat na dovolenou? Co třeba plachtění na vzdušných rejnocích? To je teď Na Karue pět velká móda!"
"Tvrdím, že teror nikdy žádnou společnost dopředu neposunul," řekl uvážlivě Tederik. "Uznávám, že to nemůžeme nechat být, protože tím bychom dali najevo slabost, a ta se neodpouští. Ale raději bych to nejdříve zkusil po dobrém. Teprve kdyby s tím nepřestali…"
Dexey se zastavil. "Ha! Jestli s tím budou pokračovat, tak se jim ten atentát konečně povede. A vy, dobráku jeden zatracená namachrovaná, skončíte v peřejích! Jo, to bude potom úplně jinej posun! A jak by dopadl Dannavion? Buď by ho taky zabili, nebo by zahájil cestu pomsty, kterou by nemohl přežít."
"Danny se o sebe umí postarat," zabručel Tederik. Ano, na začátku nechtěl, aby Danny na Vahanu zůstal. Ale pak viděl, jak moc se bratr se zdejším prostředím sžil. Spřátelil se s Tay Wenem a jeho ženou Beou, běžně chodil na večeře k Dexeyově rodině. Teď už nebylo síly, která by Dannyho přinutila, aby si hledal štěstí jinde. "A mám ochranku," dodal zarputile. "Tu jste mi s Dannym vnutili oba společně. A taky vás. A Tessanu. Tay Wena. Tauka. Hairona. Beu a Rominu a …"
"A spoustu dalších, kterým máte důvod důvěřovat," přerušil ho Dexey a znovu unaveně klesl na židli. "Ale úplnou jistotu ale nemáte u nikoho. Nedělejte, že vám nedochází, jaká hrůza se na nás valí. Už se o tom začalo mluvit. Dokonce i na satelitech se na to ptali."
"Teď nemluvíte o ztracených klíčích," konstatoval dutě Rik.
Dexey se konsternovaně podíval ke stropu, obloženém zelenými kamennými pláty a zavrtěl hlavou. "Bohové jsou fuč, možná navždy. Jádro je zticha. Všichni s napětím čekají na první narozené děcko. Při kataklyzmatu všechny desmonky a arcidesmonky, co byly v očekávání, a byly jich tři desítky, potratily. Žádná znovu neotěhotněla. U sůsů je to ještě patrnější, protože ti kladou vejce. A hádejte co? Všechna nově snesená jsou neoplodněná."
"Ještě jsme nespustili líhně," napadlo ho. "Kdyby bylo nejhůř…"
"Jak víte, dcera velí biotechnologickému oddělení," zavrčel generál. "Aniž by cokoliv ohlásila, u pěti inkubátorů rozjela zkušební provoz. Tři zárodky uhynuly hned, dva stagnují."
"Tak přesuneme rozmnožování rasy mimo soustavu," napadlo Rika. "Volných světů s hustou pletení v okolí máme habaděj."
Generál rozhodil rukama. "To už se můžeme přestěhovat všichni a rozpustit svůj genetický vzorec v jiných rasách," řekl nakvašeně generál. "Ještě nikdy se nestalo, že by se v cizině narodil potomek dvěma vahanským rodičům. Mimo naši soustavu jsme plodní jenom s partnerem jiné rasy. Vy jste toho živým důkazem."
"To jsem nevěděl."
"Je toho hodně, co nevíte. Bez pulzujícího jádra vymřeme. Potrvá to několik století, ale dojde k tomu. Magie jádra rezonuje s bazální magií každého čistokrevného Vahance a v menší míře to platí i pro míšence. Nezáleží na vzdálenosti. Napojení na jádro jsme detekovali i u soldis, kteří ve službě Dervosské královně operovali za Předělem v Equíziu."
***
"Héj, Riku, jsi hluchej? Proč nejíš?"
Tederik sebou trhl. Aha. Večeře. Střelil pohledem na Tessanu. Majorka se ládovala dortíkem a neomaleně si prohlížela robustuanský věstník o zahradničení. Aha, Dannavion něco chce. Podíval se do talíře s kotletkami a salátem. Byl netknutý.
"Nechutná vám, Veličenstvo?" zabručela Tessana a otočila stránku. "Dám přinést něco jiného," houkla roztržitě.
"Neobtěžujte se s tím, majorko," zadržel ji Rik. "Nějak nemám hlad."
Bratr podrážděně zavrtěl hlavou. "Ráno jsi byl ještě normální. Co se stalo?"
Tederik si povzdechl. "To jsem tak průhledný?"
"Pro mě ano," odsekl Danny tak rázně, že Šupinka alias Zářivka rozvalená na stolní desce tázavě zasyčela. Danny trval na tom, že ještěrka je inteligentní bytost, a zaslouží si stolovat společně s nimi. Tessana zpočátku prskala, ale pak to moudře vzdala.
"Tak řekneš, co máš za problém?" dotíral Danny.
"Třeba bychom mohli pomoct," přidala se Tessana a rázně časopis zavřela. "Jestli si děláte starosti s tím papírem, který jste přinesl z Bredeonu…" Zarazila se, když na ni Tederik pohoršeně vykulil oči. Vzápětí se otřepala a poněkud opatrnějším tónem navázala: "Nesmíte se divit, že jsem si ho přečetla, když jste ho nechal ležet na stole. A ano, přiznávám, že jsem vyslechla i váš rozhovor s Dexeyem. Ne, nikomu jsem o tom neřekla. A ano, vaše řešení se mi líbí. Je to mazané a dostatečně zastrašující. Naše zákony jsou tvrdé. Kdybyste je dodržel, musel byste elitní důstojníky a důstojnice okamžitě popravit za spiknutí a velezradu. V čele s babičkou vaší snoubenky! Popravit budoucí pratchýni se na první pohled může zdát jako výhra, ale co další důsledky? V zákoně je psáno, že rodiny popravených velezrádců by měly být převeleny na servisní práce na těžebních satelitech. Minimálně na sto let. To by vyvolalo další nenávist. Ale vy se tím zákonem tak striktně řídit nemusíte. Výhodou je, že na vaši existenci Vojenský protokol vůbec nepamatuje. Můžete si dovolit jistou flexibilitu."
"Tak to jste mě uklidnila, madam," vypravil ze sebe kousavě. Na jedné straně ho těšilo, že Tessana jeho plánované řešení schvaluje. Na druhé straně se těžce vyrovnával s tím, že mu ta ženská bezostyšně šmejdí v dokumentech. Ale může si za to sám. Měl ten papír strčit do trezoru.
"Kdybyste byl čistokrevný Vahanec," pokračovala srdnatě Tessana, "a kdybychom za sebou neměli Druhý odchod bohů, možná byste to martýrium se soudem a exemplárními tresty ustál. Ovšem zaplatil byste nesmírným krveprolitím, které si nyní, když vymíráme, nemůžeme dovolit."
"Jak vymíráme?" vyjekl Danny.
Ale Tessana s očima planoucíma spravedlivým zanícením ho nevnímala. Byla zaměřená jedině na Rika mlela dál: "Xyra se nažere a ovce zůstane celá. Mueza Brau-Han dostane přes pracky. Bude to pro ni horší než poprava, která by z ní udělala mučednici, to vám povídám. Přestane vám nasazovat sůsí hlavu, že jste ji veřejně ponížil tím, že jste se neobtěžoval jí formálně oznámit, že se ucházíte o její vnučku. A teď ještě všude krákorá, jaký je to skandál, když jste nepřišel na tu oslavu narozenin, že." Jakmile ze sebe konečně dostala proslov, který zjevně dlouho zadržovala, vítězoslavně se ohnala vidličkou, nabodla kus dortu a nacpala si ho do pusy.
"Kdyby jen to, milá Tesso," zahlaholil Danny. "Vy asi nevíte, že bratr se s Korou definitivně rozešel. Předevčírem dopoledne. Cože jste to říkali o tom vymírání?"
Tessana se rozkašlala, jak jí zaskočilo poslední sousto. Prskala drobečky a otřásala se tak mocně, až nádobí na stole nadskakovalo. Zářivka mezi sklenicemi a mísami pobaveně rejdila, protože ji velectěná správkyně domácnosti v té chvíli nedokázala umravnit.
Rik se významně zamračil na rozjívenou ještěrku a řekl: "Můžeme nějak pomoct?" Jako vždycky reagoval pozdě, protože Danny mezitím vyskočil ze židle a jal se Tessanu bušit do zad.
Pak se hospodyně naposledy sípavě nadechla a vydechla. "Díky, to stačí." Danny řekl, že se rádo stalo, a zase se spořádaně posadil. "Zapomněla jsem na ubrousky," zahuhlala. Třepla rukou, v chvějivém obláčku zlatavé energie se jí mezi prsty zmaterializoval chomáček bílého plátna. Utřela si ústa a bradu, gestem odehnala rozdováděnou ještěrku, pak ubrousek přeložila a začala stírat drobky ze zasažených ploch. Již v poklidu se obrátila na Tederika: "To… s tím rozchodem s Korou, to je… vtip?"
"Ne, není," odsekl zarputile. "A je to definitivní. A už o tom nechci mluvit." Ve světle současných potíží byla ta záležitost dávno zapomenutá.
"Co jste říkali o tom vymírání?" ozval se znova Danny.
Správkyně domácnosti po nich zaraženě těkala pohledem. "Ale to přece úplně mění situaci! Kora a její babička teď udělají všechno, aby vás zničily!" Ukázala prstem na Rika. "Vy! Možná jste zažil rozumu a včas vyklouzl ze sítě, ale zadělal jste si na pěknou polízanici." Obrátila se na Dannaviona: "A vy! Musíte bratra pečlivě hlídat! Až se ty dvě pustí do díla, ochranka nebude stačit."
"To je absurdní," opovržlivě se zašklebil Danny. "Dvě semetriky. Co by asi tak mohly spunktovat? A dost. Chci vědět to s tím vymíráním."
Tederik mu to tedy vysvětlil. Dodal, že od rozhovoru s Dexeyem nedokáže myslet na nic jiného než na hrozbu zániku druhu, a že bude nejspíš první a poslední vahanský král, který to nedokázal zastavit. Pověděl, že na zítra svolal Generalitu a širší kruh velení, aby vyřešil tu záležitost se seznamem, což bude pitomost proti tomu, co musí udělat dál.
Danny měl asi tisíc doplňujících otázek, na které mu ale s přehledem odpověděla Tessana. Bylo až s podivem, jak dobře je informovaná. Rik odmítal řešit, jestli je to dobře nebo špatně. Zatímco ti dva diskutovali, jeho mysl pracovala na plné obrátky. Vybavovala se mu fakta a skládala se do bizarních obrazců. A pak se to stalo. Informace z různých zdrojů, které spolu zdánlivě nesouvisely, začaly zapadat do sebe.
Zatímco ti dva fantazírovali o znovu nahození jádra plazmatickou bombou, jemu v hlavě pomalu uzrával šílený plán. Všechny jevy a podněty, které zaznamenal v poslední době, se splétaly do jednoho smysluplného proudu, který konečně začínal dávat smysl. Z čista jasna se mu rozsvítilo! Hlava se mu točila a srdce v hrudi zběsile bušilo.
"Danny, jak moc to tu máš rád?" přerušil bratra uprostřed hádky, jak velkou nálož zvolit.
"Hodně," zněla rázná odpověď. "Ve srovnání s rodným světem… nesrovnatelně. Jsem tu sakra doma. Na Ok-Sawonu mi něco chybělo, a teď už vím, co. Vůbec si nedokážu představit, že bych žil někde jinde."
Danny se zarazil, jak si všiml Rikova divného výrazu, a mnohem opatrnějším tónem se zeptal: "Riku, je ti dobře?"
"Vy máte nějaký plán?" vyhrkla Tessana.
"Jo," vypravil ze sebe Rik. "Ale nejdřív se poradím s Taukem, a potom se vypravím na základnu Aliance. Bez toho to nepůjde. Předevčírem jsem jim poslal žádost o pomoc s daňovou kontrolou v jisté bredeonské bance. Zatím nikdo neodpověděl, tak to budu mít při jednom."
***
Nestandardní situace a nestandardní řešení
Příchod na základnu Aliance ohlásil krystalickým komunikátorem, který dostal od Aderawena. Aniž by čekal na odezvu, otevřel si portál a přesunul se tam. V přístavišti na Leno-o-vinu s ním evidentně nepočítali. Jakmile došlápl na doskočiště, rozječely se sirény, rozblikala se poplachová světla na sloupech.
Uííí. Uííí. Uííí-ííí…
Odněkud z výšky se slétly bionické jednotky s namířenými kanóny. Od Dannyho Rik věděl, že se jim říká blafeny. Číhají v subprostorových kapsách, připravené se kdykoliv zmaterializovat a zaútočit na nezvané hosty. Nehnutě čekal v tom kraválu, pod příkrovem smrtelně nebezpečných automatů, dokud se neobjeví někdo s tlukoucím srdcem.
Uííí. Uííí. Uííí-ííí…
Uííí. Uííí. Uííí-ííí…
Uííí. Uííí. Uííí-ííí…
Byl by si zacpal uši, ale jakýkoliv pohyb by mohl katalyzovat střelbu. Tak aspoň střídavě zavíral a otevíral oči, ve snaze se ochránit před otravnými světly. Trpělivost už ho opouštěla, když se v uličce zaparkovaných stíhaček objevila osamělá postava. Blížila se vycházkovým tempem s rukama v kapsách apartního černého saka. Podle úzkých ramen a klenutých boků to byla ženská. A jaká. Uhlově černé lesklé vlasy měla nad ušima svázané do dvou ohonů, které ji koketně čněly do stran. Kalhoty těsně obepínaly dlouhé nohy, obuté ve vyleštěných holínkách. Její tvář byla jemná a krásná a zářila jako tekuté zlato. Oči jí svítily sytou tmavou modří. Zírala na něj jako alchymista na nepodařený produkt, který se chystá vyhodit do odpadu. Její rozhraní vypadalo nenápadně, ale to jen potvrzovalo, že je velice mocná. Něco v jejím výrazu bolestně připomínalo Šerryzah. Tatáž přirozená nonšalance pramenící ze staré síly. Takže bohyně.
Opatrně ukázal na napřažené hlavně a zařval, protože musel překřičet ječáky sirén.
"Můžete je zahnat, prosím?"
Zastavila se deset kroků před ním. "Mají nabito feen-texem!" křikla.
"Jsem Tederik z Vahanu!" zahulákal. "Musím mluvit s Izzel!"
Jejich řvavá komunikace vyvolala další kakofonii sirén a nové zášlehy poplašných světel. Stál tak nehybně, jak to jen šlo a připadal si jako blbec. Už zase.
Nejspíš i jí se ten randál začal zajídat, protože se nadechla a zplna hrdla zařvala: "Ohrožení zneškodněno! Ukončete poplach!"
Blafeny zapípaly, plavně se vznesly a zmizely. Rozhostilo se ticho. "Omlouvám se, že jsem nečekal na pozvání, madam. Předevčírem jsem poslal šifrovanou depeši," pokračoval už normálním hlasem, "v které jsem žádal o…"
"O tu daňovou kontrolu v Univerzální klastrové!" přerušila ho. "Teprve se tam chystám a vy si jdete pro výsledky? Spadl jste z ořechu?"
"Ocením rychlý postup, ale kvůli tomu tu nejsem. Musím mluvit s někým kompetentním. Jde o přežití druhu."
Zakoulela očima. "To říkají všichni. Máte štěstí, že blafeny rozpoznaly vaše rozhraní. V opačném případě bych vás seškrabovala z podlahy." Gestem naznačila, aby šel s ní. "Je nás tu hrstka. Všichni jsou v terénu. Izzel neví, kde jí hlava stojí. Už teď bych měla být v Tupi-Iranu kvůli té vaší žádosti. My se neflákáme. Víme?"
Nezdálo se, že by čekala na odpověď, proto Rik mlčel a hnal se za ní směrem k tunelu s výtahy. On sám taky nevěděl, kde mu hlava stojí. Sotva před chvílí na Vahanu ukončil dramatické představení s bandou diverzantů. Včetně osob, co byly v seznamu, sezval celé šedesátičlenné kolegium Generality. Za Dexeyovy ponuré přítomnosti shromážděným přečetl jména ze seznamu, a vzápětí posluchače i samotné spiklence srdceryvně ujistil, že on přece ví, že je to komplot, a že by se ti jmenovaní žádného takového spiknutí nikdy nedopustili. Lhal jak najatý. A oni věděli, že lže. A on zase věděl, že oni to vědí. Paráda.
Jakmile začali zkoprnělí důstojníci a důstojnice opouštět rokovací sál, vyběhl Rik na chodbu a nejbližším teleportem se přesunul do přístaviště. Zmizel z Vahanu dřív, než si jeho ochranka stačila všimnout, že opustil sál. Danny bude mít řeči, ale na základnu Aliance potřeboval odejít sám.
Modrooká bohyně s ním nastoupila do antigravitačního výtahu. Za okamžik vystoupili v další obrovské hale s recepčními pulty, pohodlným sedacím nábytkem a videxovými plochami, na kterých se míhaly exotické krajiny vzdálených světů. Při minulých návštěvách tu bylo jako v úle. Všude se to hemžilo činorodými a zvědavými agenty. Hlasy a zvuky se mísily a proplétaly. Nyní tu bylo jako po vymření. Práci u pultů a komunikačních zařízení zastávaly bionické jednotky humanoidního typu. Ve vzduchu viselo podivné napětí zpestřené tlumeným cvakáním a pípáním.
"Kde jsou všichni?" zeptal se Rik, když zamířili k tunelu, který ozařovalo měkké zlatavé světlo, prosakující stěnami.
"V terénu. Jak už jsem řekla," odbyla ho agentka.
***
Lady Izzel zastihli před sadou malých archaicky vyhlížejících magických zrcadel. Byla kulatá, osazená v mosazných rámech, upevněných na masivních nožkách. Podobala se kosmetickým zrcátkům, která používala máti, když pečovala o pleť. Izzel měla zrcadla naskládaná před sebou v řadě na pracovním stole. Když vešli, mávla rukou a rázem veškerý přenos ukončila. Přísně se na Tederika podívala: "Doufám, že nejdete kvůli té šťáře v bance."
"Jistěže ne," odpověděl a ukázal na modrookou. "Tady vaše kolegyně už mě informovala, že je to v běhu. To oceňuji. Ale přicházím kvůli daleko vážnější věci."
"Hrozí jim zánik rasy," dramaticky houkla modrooká a otočila se k odchodu. "Tak já jdu vykrást tu banku."
"Díky Oreno," řekla s trpitelským výrazem Izzel. Modrooká, která se neobtěžovala představit, se uličnicky usmála, a s gestem videxové herečky se odporoučela.
"Tyhle staré bohyně jsou hrozné fifleny," zamumlala Izzel. Ukázala Rikovi na židli před svým stolem: "Tak spusťte."
Vyložil jí situaci se zastydlými sůsími vejci i znepokojujícími zprávami ze zkušebního provozu líhní. Dodal, že od kolapsu jádra před dvěma lety se nenarodilo ani jedno dítě. Na první pohled to nic neznamená, protože na světě dlouhověkých se děti rodí zřídka, ale dříve či později se ten deficit projeví, a začne se o tom mluvit. Spustí to lavinu neklidu, která zavalí i ty nejrozumnější postoje. "Podle mého názoru, který jsem konzultoval s profesorem Taukem, naše jádro potřebuje znovu nakopnout. Podle některých teorií má jádro našeho světa charakter multidimenzionální entity Třetího řádu podobně jako Merrikanská obluda nebo třeba Launa. To by znamenalo, že zemřít nemůže. Ale mohlo se následkem stresu poškodit nebo uspat. Pár tisíciletí žádná míra."
Ředitelka kabinetu Triády na něj zůstala nehnutě zírat. "Aha. Pokud jde o tak zásadní záležitost, nebylo by na místě to konzultovat komplexně v širší vědecké obci?"
"Nemůžeme si dovolit paniku," řekl s povzdechem Rik. "Naše společnost je po kataklyzmatu a Druhém odchodu bohů křehká. Nejde o materiální hodnoty, ale o ty duchovní. Jen ztěžka se dáváme dohromady."
Izzel nepřítomně civěla do jednoho ze zrcadel. Bylo k Rikovi otočené zadem, nevěděl, jestli v něm něco vidí nebo ne. "A jak byste si to nakopnutí představovali? Trhavina by asi nebyla ten nejlepší způsob. Mohla by jádro akorát ještě víc naštvat, ne? Samozřejmě by se nad tím mohl zamyslet můj synovec, Rawantes, ale ten je teď mimo."
Tederik si vybavil, že podobné nápady s plazmatickou bombou už diskutovali Tessana s Dannym, a zavrtěl hlavou. "Napadlo mě, že jediným fenoménem, který by dokázal jádro regenerovat, jsou vahanští bohové. Han, Kerr a Vuan se z jádra zrodili. Věděli by, jak ho uzdravit. Proto potřebuju dostat trojčata domů."
Izzel se nevěřícně ušklíbla: "Tak vy potřebujete?"