Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 30: Bredeonská inkognito výprava

Vykročili na Ústředním nádraží v Tupi-Iranu. Místo sloužilo jako startovní pole a doskočiště pro civilní cestovatele z nejvíce frekventovaných světů. Bylo vybavené stacionárními portály, propojenými s místy v cizině. Bezpečnost přesunu jistil automatický kyvadlový režim, stejně jako na Vahanu a v dalších destinacích. Kromě pevných teleportů nádraží oplývalo sadou doskočišť pro dobrodruhy, kteří zvládali otevírat portály bez použití techniky. I tato místa byla pod kontrolou, aby se nestávalo, že do jednoho doskočiště v jedné a té samé chvíli přistanou cestující z několika různých míst. K takovým karambolům kdysi běžně docházelo, a bredeonští advokáti z toho měli snadný zdroj příjmů. V současnosti hlídala bezpečnost čidla obsazená geneticky vylepšenými fytobionty. Tyto multidimenzionální rostlinné organismy s talentem vycítit blížící se doskok z více míst dokázaly jedno přistání umožnit a ta další pozdržet. Pokud se nějaký hazardér rozhodl riskovat přesun úplně mimo systém, což se pochopitelně občas dělo, musel dokonale znát cílové místo, a rozhodně si nevybíral pro doskok hustě zalidněné nádraží.

Tederik si předem doma nastudoval, jak Ústřední nádraží v Tupi-Iranu vyhlíží z ptačí perspektivy. Připomínalo několikapatrovou průhlednou chobotnici se zauzlovanými chapadly tunelů s pohyblivými chodníky a koridory pro bionické jednotky. Bredeonské obyvatelstvo sestávalo z pestré směsice bytostí s magickým rozhraním, smrtelníků a jejich míšenců. Nádraží sloužilo demokraticky všem. Mezi chapadly se proto vinuly přistávací dráhy pro kluzáky a kotevní doky pro kosmické křižníky ze světů, jejichž obyvatele by přesun teleportem zdravotně poškodil nebo zabil.

Po doskoku se ocitli v jedné z příletových hal, v pomyslném břichu chobotnice. Jednotlivá doskočiště označená nízkými plastexovými mantinely lemovaly kontejnery, z kterých vyčnívaly krihonitové konstrukce, sloužící jako opora pro fytobiontí společenstva. Šlahouny opatřené sytě zelenými vykrajovanými lístky, z nichž některé se občas s mihotáním ztrácely a zase objevovaly, na první pohled vypadaly jako povedená rostlinná dekorace.

Dvoranu protínaly vertikály levitačních zdviží, nakoso se jím vinuly tubusy pojízdných schodišť. Obvod prostory lemovaly recepční pulty a prodejní stánky s občerstvením a suvenýry. Totéž se kopírovalo v galeriích zavěřených kolem průhledných stěn. Úplně uprostřed v přízemí se zelenal park s lavičkami kolem jezírka s vodotryskem. Zdánlivě nekončící bludiště v těle chobotnice zpestřovaly různě rozměrné videxové válce, promítající informace o rezervacích a odletových intervalech, reklamy na zubní pasty, zprávy s výsledky feretových utkání. Některé plochy promítaly záběry z vyhlášených bredeonských muzikálů. Na jedné obrazovce jakási ženská s vizáží hodné tetičky názorně předváděla, jak se nabíjí dezintegrátor střední třídy, shodou okolností vahanské provenience. Na další běžela volební debata protikandidátek do bredeonského Konventu. Nic trapnějšího Tederik už dlouho neviděl. Dvě oranžově a zeleně vyšňořené matróny zcela vážně diskutovaly o změně ručníkového zákona, který zakazoval použít jeden ručník více než dvakrát. Dámy se usilovně snažily působit kompetentně, ačkoliv každé malé dítě na Bredeonu vědělo, že skutečnou moc nemá rádoby všelidový zákonodárný Konvent, ale zcela soukromé průmyslové klastry rodově spřízněných oligarchů.

Kolem pultů, videxových válců a informačních tabulí se hemžily davy pestře oblečených a hlučících humanoidů, servisních bionických jednotek, mezi nimiž se občas mihla cizokrajně tvarovaná postava, o které se dalo jen domýšlet, jestli jde o skutečného cizince nebo domorodce navlečeného v cizokrajné masce. Mezi pestrou garderobou dominovaly šály z poloprůhledné syntetické příze v národních barvách, oranžové a hráškově zelené.

Skrze obvodové stěny chobotnice se nabízel výhled na zelené travnaté plochy, ukrývající podzemní parkoviště. V dálce se v poledním slunci diamantově blýskaly věže mrakodrapů, pospojované koridory v různých výškových úrovních. Mezi budovami se míhala osobní i veřejná vznášedla. Vzdušný prostor metropole dále zahušťovaly mnohem pomalejší, v nízké výšce levitující bionické jednotky. Sem tam bylo možné zahlédnout i poloprůsvitné tělo poštovního fantóma, dokladující, že Bredeon není světem, který se spoléhá jen na technologie.

Z postranního výtahu vypochodoval chlápek namaškařený do starodávného brnění z dob Sunnisenské expanze. "Saaaarvonův vzestup a pááád!" vyřvával a ostrou chůzí zamířil k frontě před informační konzolí. Pasíroval se davem a každému cpal do rukou barevné pozvánky. "Klááásická zpěvohra geniálního Smesmecha z Tenerisu. Nááástudovaná pod vedením mladší dirigentky Kavanské národní opery, Jééévany Hlasitéééé. Jééédinečná a poslední příležitost!"

Nezdálo se, že mu vadí, když oslovení kartičky s reptáním průběžně vhazují do nejbližších likvidačních boxů. Tam ostatně končily i další pozvánky včetně prospektu Cestovní kanceláře Inferno, lákající k předraženým poznávacím výletům na neobydlené periferní světy Metaprostoru.

Tederikovi se točila hlava, jak se o jeho maximálně ujařmené magické rozhraní otíraly energetické stopy ostatních. Od té doby, co Urbiel odblokoval jeho napojení na pleteň, vnímal každý záblesk magie s novou intenzitou. Na Vahanu to ještě šlo, protože kvalita rozhraní soukmenovců byla jednoho typu. Ale na jiných světech, kde byly energetické emanace pestřejší, s tím míval problém. Zdejší populace byla rozmanitá, složená z míšenců ewoui a smrtelníků a dalších ras s různě silnou krví. Rikovo rozhraní podrážděně pulzovalo, ve snaze ty různorodé energie rozpoznat a nějak roztřídit. Věděl, že to dělá instinktivně, a zatím to nedokázal plně kontrolovat. Nezbude než použít tu metodu odstínění, kterou s ním pro takové případy nacvičoval Tauk. Vaše rozhraní je nebývale citlivé, konstatoval profesor. Nejspíš následkem té blokády, které se dopustil přítel Nasew. Ale když budete poctivě trénovat, ono se to poddá. Tauk ho patrně učil tentýž postup, který otec používal k maskování rozhraní, když se syny cestoval po světech Čtyřdohody.

Mechanicky kráčel za Dannym, a soustředil se na sekvenci formotvorných slabik. Vkládal do nich tvůrčí vůli. Budoval kolem sebe pružnou ochrannou kuklu. Postupně vizi stabilizoval tak, aby ji dokázal udržet funkční bez toho, že by na ni trvale myslel. Bratr se zatím sebevědomě proplétal směrem ke stanovišti vznášedel. Gesty a úsměvy reagoval na obdivné pohledy žen a dívek a průběžně žvanil o sto šest. Jejich uniformy na přísně neutrálním Bredeonu přitahovaly pozornost čumilů. Dannymu to slušelo nejvíce ze všech, a on si to patřičně užíval. Každou chvíli se zastavoval, klouzal pohledem po projekčních plochách a každou pitomost šťavnatě komentoval. Náhle chňapl Rika za rameno a ukázal ke skupince štěbetajících dívek v krátkých sukních, nad kterými se tyčil povědomý oranžový klobouk. Tenký kvílivý hlas potulného Hledače snadno pronikal okolním mumrajem. Chrlil ze sebe rýmy, které mu vtloukli do hlavy ve Feustonově institutu v Nokwelu, kterými se dožadoval informací o ztraceném svitku Písně Písní:

Přináším vám zvěstování

prorockého požehnání

dejte návod k vyhledání

posvátného pojednání…

Hledač, s tělem tak hubeným, že mu chrastily kosti, s úpěnlivým výrazem a planoucíma očima obtěžoval každého cestujícího, který nestihl včas utéct. Odměnou mu byly salvy smíchu a podrážděné nadávky.

Tederik se neubránil lítosti: "Chudák."

"Dělá naší staré vlasti jen ostudu," zabručel rozpačitě Danny. "Trumpetu už mají. Nejvyšší čas, aby na ten krám někdo zatroubil, a bude klid." Jeho nadšený výraz se přetavil do usilovného. Mnohem rychlejším tempem vyrazil k dalšímu pojízdnému schodišti.

"Je ti dobře?" houkl na Tederika nevlídně. "Ten diplomatický kanál by byl nakonec lepší."

"Zvládám to," odsekl Rik. Diplomatický koridor by se neobešel bez obřadných politických tanečků. Musel by čelit formálnímu přijetí bredeonských potentátů, kteří by ho zatahovali do jednání s klastry ve snaze vyjednat výhodnější obchodní podmínky komerčních dodávek zbraní pro osobní použití. Takové zdržování teď nepotřeboval. Nedělal si iluze, kamery jsou všude. Aspoň že na světech Čtyřdohody Vahanci přestali být nežádoucími osobami, jak to v konsolidačním ujednání před rokem potvrdila Aliance.

Konečně se jim podařilo vystoupat na střechu chobotnice k terminálům veřejné vzdušné dopravy. Gardisté, kteří předtím dovedně splývali s okolním davem, se shromáždili kolem nich. Danny vítězoslavně ukázal na stanoviště nájemných vznášedel. S gestem světáka zadal bionické jednotce u kniplu adresu sídla firmy doktorky Tebencie. Jakmile se usadili do kabiny, jeho světácký úsměv pohasl. "Nemůžu se dočkat, až se té potvoře podívám do ksichtu," procedil mezi zuby.

Prolétali mezi mrakodrapy následovaní další dvojicí vznášedel, v kterých seděli muži a ženy z ochranky. Tederik si užíval výhledu na panorama, zatímco Danny se zamračeně ohlížel přes rameno, ve snaze rozpoznat automatické sondy systému, které by je měly sledovat. Ale ve vzduchu nad městem poletovalo tolik objektů, že to neměl šanci identifikovat.

"Komu jsi svěřil Šupinku?" zeptal se Rik s úmyslem bratra od marného vyhlížení špehů odradit. Normálně tahal ještěrku s sebou i na ty nejnevhodnější akce. Tvrdil, že to mazlilce prospívá, že není ráda sama.

"Ani mi nemluv," houkl Danny. "Ta nevděčnice se zase někam zaběhla. Poslední dobou si na to zvykla. Vždycky se vrátí, ale já abych byl šedý strachy. A už bezpečně vím, že je to holka."

"A jak jsi na to přišel?"

"Poslední dobou se snaží komunikovat," přiznal Danny. "Mimoverbálně. Ne myšlenkami, ale pocity."

"No, je to stará duše," rozesmál se Rik. "Kdo ví, čím nás ještě překvapí?"

***

Stavby v městské čtvrti, kde advokátní kancelář sídlila, vypadaly úplně odlišně od futuristicky předimenzovaného centra metropole. Domy s předzahrádkami spořádaně sešikované podél vydlážděné cesty se pyšnily štukovanými barevnými fasádami, jeden vedle druhého připomínaly nazdobené polevy narozeninových dortů. Tekla tu řeka vroubená košatými stromy. Nad líně plynoucí vodou se klenul most s litinovým zábradlím a starodávnými lampami. Po nábřeží chodili vycházkovým tempem lidé a venčili psy.

Právní kancelář Ysmaellovo oko, sídlila v jedné z těch elegantních vil. Vešli do vstupní haly, která na výšku zabírala několik poschodí a končila vitrážovým skleněným stropem. Podlaha se skládala z šedých a bílých dlaždic z pravého mizeonského mramoru, jen uprostřed sálu byla zóna kruhového tvaru s dlaždicemi rubínové barvy, ohraničená mihotajícím se silovým polem. Danny si s Rikem vyměnil vědoucí pohled. Za recepčním pultem zaklíněným mezi dvěma rameny schodiště dřepěla drobná vrásčitá osůbka v nadýchané a nařasené blůze s pečlivě naondulovanou helmou prošedivělých vlasů. Nedala najevo překvapení, což dokazovalo, že fantóm vyslaný z Rikovy kanceláře, zprávu o návštěvě spořádaně doručil.

Recepční jim důležitě pokývla, sklonila se k stojanu s mikrofonem a zamumlala do něj pár těžce srozumitelných slov. Přístroj vypadal starodávně, ale chytřejšímu pozorovateli neuniklo, že je to replika, a ještě zabydlená pomocným běsem, soudě podle nenápadného šedého stínu, který aparaturu ovíjel.

"Šéfová vás dva přijme, pánové. O váš doprovod se dobře postaráme formou kvalitního občerstvení v naší podnikové osvěžovně," zaskřehotala stará dáma a ukázala na pole červených dlaždic. "Teleport vás přenese přímo do šéfčiny kanceláře."

Danny jí ukázal na levé křídlo schodiště. "Minule jste mě jednoduše zavedla nahoru."

"Minule jste nedoprovázel vahanského panovníka," odpověděla prkenně dotyčná.

***

Teleport je přenesl na nízké kamenné podium, kolem kterého byly nastlány vzácné staré koberce. Šéfka si hověla za stolem velikosti dračího hnízda a pokuřovala dlouhou kuvisovou cigaretu. Před ní ležela kazeta z křišťálového skla, v které se cosi zlatě blýskalo. Kdyby Danny Tederika předem nevaroval, byl by na ni zůstal šokovaně zírat s otevřenou pusou. Na Ok-Sawonu potkal několik hodně tlustých lidí, ale Tebencie je všechny trumfla. Pro tohle neměl přirovnání. Nejlepší léta měla zjevně za sebou. Honosila se silně natupírovanými rudě nabarvenými vlasy, byla oblečená v ostře zelených volných pletených šatech, které mohly sloužit jako stan pro početnou rodinu. Její pleť byla tak bílá a kyprá, že připomínala našlehanou smetanu. V Sarvonově encyklopedii stálo, že ewoui jako míšenci nesmrtelných a smrtelníků s přibývajícím věkem mívají problém sladit magické vlohy se zbytky lidské přirozenosti, což se obvykle projevuje nadváhou. O Tebencii se tradovalo, že patří k ewoui, a že je nejméně šest staletí stará. Její vzezření Sarvonovy závěry beze zbytku potvrzovalo.

Kancelář tonula v oranžovém světle, které podivným způsobem ulpívalo na obvodových stěnách, stropě i podlaze. Vrstva magických ochran pokrývala i dveře a okna, za kterými nebyla vidět bredeonská ulice ani vnitřní dvorek, ale ostré šedivé houští, klátící se v silném větru a zkrápěné deštěm. Než vešli do vily, bylo bezvětří, a nebe bez mraků. To znamená, že teleport je přenesl do úplně jiného místa ve městě a možná i na jiný svět.

"Uctivě zdravím, paní doktorko," pronesl neutrálně. "Jsem Tederik Aurea Nasew z Vahanu. Toto je můj bratr, princ Dannavion," ukázal na bratra, který na pozdrav nepatrně stroze kývnul. "Ale toho jistě znáte."

Dáma zachovala netečný výraz. Narovnala se, odložila cigáro do popelníku, podezřele připomínajícího část čísi lebky, a propletla prsty podobné naditým klobáskám do elegantní stříšky. "Ach ano, Vaše Veličenstvo," pronesla vysokým a lahodně znějícím hlasem. "S vaším panem bratrem jsem se setkala. A dělala jsem jen svou práci. S politováním připouštím, že jsem v té době neměla dostatek informací, abych situaci vyhodnotila úplně bezchybně. Ale v konečném důsledku se ta skutečnost, že jsme o vaší existenci uvědomili naše smluvní partnery," zkušeným pohledem významně sjela po bratrově parádní uniformě, "vyvinula k vašemu prospěchu. Není-liž pravda?"

"Ne není, protože náš otec díky vaší iniciativě vyvanul," zavrčel jedovatě Danny s pohledem upřeným na kazetu. Že by v ní byly ty mince s otcovým profilem?

Dřív, než Tederik stačil bratrovu zbytečnou poznámku korigovat, protože ta baba si nezaslouží, aby se s ní dělili o své smutky, ona dotčeně nakrčila tenké obočí. "Opravdu? A já jsem si až do této chvíle myslela, že Vašeho ctěného otce dohnala k sebevraždě Jeho První Povýšenost generál Evonymus. Budu vám vděčná, když mi tu nešťastnou záležitost vysvětlíte přesněji."

"To není třeba," pronesl pevně Tederik. "Jsme zde kvůli smlouvě mezi Generalitou a vaší kanceláří." Několika větami vysvětlil, že jeho administrativě se nepodařilo v této věci dohledat podklady, a že by ocenil, kdyby mu protistrana opatřila kopie.

Nakynulá tvář hostitelky se rozsvítila úsměvem, který by se dal při velké dávce fantazie vyložit jako vlídný. Sáhla někam pod stůl a vytáhla plochou krabici ze stříbrného kovu. Pak se s velkým vypětím zvedla z křesla a ukázala do vzdáleného kouta kanceláře. V doposud prázdném prostoru se zvolna zmaterializovalo odpočinkové zákoutí, sestavené ze trojice pohovek a nízkého stolku. Tebencie vzala křišťálovou kazetu a podala ji Dannavionovi. "Tady vám vracím vaši platbu, princi, abyste neřekl, že nejsme solidní firma." Když Danny kazetu s napjatým výrazem beze slova přijal, baba si strčila pod paži krabici s dokumenty, pomalu se přesunula k otomanům a do jednoho s povzdychem klesla. Odněkud se zdi se vyloupnul světlovlasý mládenec v černých kalhotách a bílé košili zdobené krajkami. Přinášel podnos s karafou a sklenicemi. Neměl rozhraní. Tvářil se netečně. Jeho pohyby, když pití servíroval, byly úsporné a naprosto dokonalé. Jeho hrudník se v nezvykle pomalém rytmu na smrtelníka pohyboval v souladu s tím, jak dýchal. Jakmile udělal své, zase beze slova splynul se stěnou.

Šéfová to zjevení nijak nekomentovala. Postupně lovila z krabice plastexové listy smlouvy, skládala je na stůl a komentovala jednotlivá ustanovení. Jednalo se o dohodu mezi Generalitou a kanceláří Ysmaellovo oko, uzavřenou před třicíti lety z Evonymova popudu na dobu neurčitou. Kancelář měla za paušální poplatek tří tisíc hřebenů ročně pátrat po dezertérovi a vlastizrádci Nasewovi. Zavázala se zadavatele okamžitě uvědomit, jestliže zaznamená sebenepatrnou zprávu o pobytu hledaného, včetně těch nepotvrzených. Když neaktuální smlouvu společně zrušili, a Tebencie neochotně přiznala, že poslední splátku, kterou jí Evonuymus zůstal dlužen, už odepsala, se podle očekávání otázala, jaké další služby by mohla její firma Vahanské říši nabídnout.

Rozhostila se chvilka trapného mlčení. Tederikovi se ta ženská ani trochu nelíbila. Nechtěl s její firmou mít žádné drobné, ale potřeboval informace o Milovníkovi umění, a proto jí nejdřív musel hodit nějakou kost. Vyměnil si pohled s bratrem, který se obdivuhodně držel zpátky. "Asi jste zaznamenala, že jsme udělali zásadní kroky směrem ke zlepšení naší pověsti," řekl rozvážně. "Potřebujeme získat objektivní zpětnou vazbu, abychom viděli, jak se nám to daří. Chceme si od vás objednat rešerše z médií zúčastněných světů. Zajímá nás cokoliv související s Vahanem."

Tebencie impozantně uvelebená na pohovce, která by jinak pojala tři osoby standardní váhy, ale ona ji zabírala celou, zaujatě zamžikala. "Ach jistě, to můžeme zařídit."

"Smlouva by byla uzavřena na dobu neurčitou, platba by zůstala stejná jako u té předchozí," dodal.

Zamžikala ještě usilovněji. "Takovou zakázku vždycky vítám. Obchody pro cizí panovnické domy jsou u nás osvobozené od daní. Pro větší prestiž Bredeonské republiky, chápete."

Roztržitě se zazubil. "Opravdu? Kdo by to byl řekl?"

"Daně a smrt, to jediné máme všichni jisté," prohodila ponuře. "Někdo dřív a jiný později. Ovšem, jste si ohledně té zakázky jistý, Veličenstvo? Abych to shrnula: žádáte pravidelné rešerše veřejných médií z Bredeonu, Brussedey, Erektiadu, Robustuy, Mizeonu, Sunnisenu a Vressu. Něco takového vám udělá studentík z Diplomatické přípravky za desetinu té částky, a ještě k tomu přihodí čtvrtletní katalog těch epesních bot, co šije bohyně Trepena z Vrresu."

"Obracíme se na vás jako na experty, madam," odpověděl mírně jedovatě Danny. "Očekáváme tu nejkvalitnější práci. Co vás na tom překvapuje?"

Baba se ošila, jak ji to vyvedlo z míry. Se špatně maskovanou nedůvěrou blýskla pohledem po Dannym. "Děkuji, že nás pokládáte za nejlepší, což skutečně jsme." Rychle se vrátila k Tederikovi: "Tu smlouvu dám samozřejmě připravit. Ale stejně. Nic dalšího od nás nepotřebujete?"

Tederik se zádumčivě zadíval na hladinu vitrrexu, který zbýval v jeho sklenici. "Co dalšího byste si představovala?"

Poklepala na již uzavřenou kovovou krabici s dokumenty, ležící na stolku. "Toto byla pouhá záminka vaší návštěvy. A nepřišli jste ani kvůli těm rešerším. Spíše bych očekávala, že se přijdete otázat na činnost té podvratné skupiny, co se vás opakovaně pokusila odpravit, Veličenstvo. Že se budete zajímat o jména, účty v cizích bankách, o zahraniční subjekty, které je financují."

Danny si pobaveně odfrkl. "Máte na mysli spiklenecké aktivity majora Kvintena? O jeho politováníhodné výměně informací s rozvědkou nejmenované cizí mocnosti samozřejmě víme. Udělal to, protože ho wemurové vydírali, ale včas zatáhl za záchrannou brzdu a všechno vyklopil. Teď bude několik desetiletí rozjímat nad svými chybami při těžbě mihoniové rudy."

Právnička nehnula ani brvou. "Kvinten v těch úkladech nejede, princi. Mám jiná, významnější jména."

"Před půl rokem útoky přestaly," prohodil nevrle Tederik. Současně ale věděl, že odmítat takovou nabídku by bylo nerozumné. Je lepší, když mu ta jména napráská cizí agentura, než aby to byl někdo z příbuzenstva.

Dřív, než stačil cokoliv dodat, bratr ho předešel: "Ta jména. Za kolik je prodáte?"

Tebencie znovu otevřela krabici, vytáhla list s několika sloupci a přisunula ho po stolní desce k Dannymu. "Berte to jako kompenzaci za to smutné nedorozumění při vaší první návštěvě, princi."

Danny se zaťatými zuby poděkoval a soupis převzal. Rikovi bylo jasné, nač myslí. Tehdy o žádné nedorozumění nešlo. Obchod jako každý jiný. A Tebencii to muselo být jasné.

Nastal čas se rozloučit. Přesně na tu chvíli Tederik čekal.

"Ještě jsem si vzpomněl, madam," prohodil roztomile, "na jistou záležitost. Mohla byste si na ni pamatovat. Na Stínové burze v Nikodemu se nedávno dražil předmět nápadně připomínající Feustonovu trumpetu."

Baba se cinkavě rozchichotala a plácla se rukama do stehen. "Ale ovšem! Ta hříčka s Přívěškem ke klíčům od vahanských laboratoří! Kdo by to nepamatoval!"

"Tu věc získal jistý Karaf z Wemmu, náš rodák z Ok-sawonu," pokračoval lehkým tónem. "Koupil ji na základě tipu, který mu dal jistý Milovník umění. Také jej odkázal na vaši právní kancelář, že mu prý pomůžete s přípravou a s výměnou zlata na peníze. Karafovi se povedlo tu věc úspěšně získat. Mám vám vyřídit jeho srdečné díky. Stejně tak by rád poděkoval Milovníkovi umění. Požádal mě, abych se na něj přeptal. Mohla byste mi prozradit, jak ho zkontaktovat?"

Doktorka si hluboce povzdechla a našpulila rty. "Těžká věc, Veličenstvo. Naše kancelář data klientů veřejnosti zásadně neposkytuje."

"Setkala jste se s ním osobně?" vybafnul Danny.

Zavrtěla hlavou. "Pokyny zaslal fantómovou poštou. Zaplatil penězi, které přišly z Univerzální klastrové banky."

"A identifikaci toho účtu nám asi prozradit nemůžete, že?" ujistil se mdle Tederik.

"Ne, protože ho neznám. Peníze doručil kurýr v hotovosti."

"A nějaký průvodní doklad k těm penězům by nebyl?" dotíral dál Danny.

***

"Chvíli jsem se bál, že začneš vyhrožovat Aliancí," zabručel Tederik, když se vraceli k Ústřednímu nádraží.

"Měl jsem to v úmyslu," odsekl bratr. "Nechápu, proč jsi mě zastavil."

"Nechtěl jsem, abys ji varoval. Na Alianci se skutečně obrátíme. Ať si baba myslí, že jsme odešli s nepořízenou."

"Copak to tak není?"

"Ani v nejmenším," zakřenil se Rik. "Řešení existuje. Baba mě na ně sama navedla. Aliance má kontakty s bredeonskými klastry. A bossové klastrů mají lidi nasazené v bredeonské státní správě. Daňový úřad nevyjímaje."

Danny vykulil oči. "Chceš na babu poštvat kontrolora z berňáku? Aby ten papír vyhrabal?"

"Už by ho nenašel," odsekl Rik. "Baba ho po našem odchodu jistě zlikvidovala. Proto poštveme daňovou kontrolu na tu banku. Poprosím Izzel, aby to zařídila. Něco mi říká, že je pro takové akce jako stvořená."

***