Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 3: Dannavion s doprovodem

"Nevysvětlila, co se dělo potom, co je flesshingoví hadi našli? Co Trrisiel? To on ji poslal za Urbielem? Opravdu ztratila paměť nebo to hrála? Co tropila na Ok-Sawonu? Narazila na nás náhodou, nebo to byl komplot?" chrlil otázky Dannavion.

Bratr rázoval po Tederikově pracovně, jako kdyby mu patřila. Přicestovali ráno. Tederik jim přišel naproti. Fenidion a Elevína se obezřetně rozhlíželi po přístavišti, jako kdyby čekali, že na ně zpoza rohu zaútočí smečka rozběsněných sůsů, ale Danny byl ve svém živlu. Sršel úsilím udělat svět lepším, čímž spolehlivě vyváděl z míry Rikovu ochranku. Fen se teprve učil používat nové démonické smysly. Translokaci zvládl v bdělém stavu, ale potřeboval odpočinek. On a El se hned po příchodu uhnízdili v přidělených pokojích, aby byli svěží na večer. Bylo na nich znát, že chtějí s Dannym udržet krok. Tederikovi jich bylo skoro líto.

"Nevěřím, že by si tu ok-sawonskou otravu přivodila dobrovolně," spekuloval dál Dannavion. "Nemůže být tak pitomá."

"Myslím, že si opravdu nic nepamatovala, než natrefila na nás," řekl Tederik. "Teprve otrava v kombinaci s ozářením nastartovala léčivý proces a při té příležitosti obnovila její paměť. Pamatuješ, jak užasle se tvářila po tom, co se uzdravila? Když jsme se jí představili jako bratři, celá ztuhla. Při té příležitosti si vzpomněla, kým je a co chce. Chtěla osvobodit bratry. A z nějakých důvodů se potřebovala dostat do laboratoří. Proto chtěla ty klíče. Můžu jen hádat, jak s tím souvisí Trrisiel."

Bratr se naježil ještě víc: "Chceš říct, že ses jí na to nezeptal?"

"Nedala mi příležitost."

Danny se zastavil před vyobrazením legendární vahanské stíhačky řady Seyr. Nešlo o malbu, ale o fotografii. S pohledem zacíleným na detaily podvozku, zamručel: "Sakra, Riku, přece jsi s ní spal."

Tederik se dotčeně narovnal. Ten Dannavion. Jestli něco uměl nejlíp, tak zaskočit. "A jak to s tím souvisí?"

"Že ti dala, a teď tě drží za ptáka." Danny se odvrátil od stíhačky, aby mu čelil. Jeho zaťatá ústa vyjadřovala naprostou jistotu. Nemělo smysl zapírat.

"Garantuju ti, že se to nebude opakovat," zahuhlal. "Nevěděl jsem…"

Danny rozhodil rukama. "No jasněééé! Ty, co mě věčně nabádáš, abych byl opatrný, a necháš se utáhnout na vařené nudli! Nepopírám, že ona je kus, ale od začátku bylo znát, že není obyčejná zlatokopka. Už to zemětřesení, co předvedla v horách. A skoro tě odrovnala, když se ti hrabala v hlavě. Myslel jsem, že je sakra po tobě!"

Dál mluvil a mluvil. S barvitými detaily připomínal, jak Tederik odpadl jenom díky tomu, že mu cizinka položila ruku na čelo. Ale Rik už neposlouchal. Vytanulo mu na mysli, že když potom napravovala škody, které jeho hlavě napáchala, poprvé uslyšel ten rytmus. Její hudbu pulzující s tepem vahanského jádra.

Podruhé to bylo na koncertě, když hrála. A potřetí v altánu. Ráno po probuzení si připadal jak praštěný lopatou. Nemohl si úplně vybavit, co všechno spolu dělali, nebo o čem mluvili, kromě toho, že mu nabídla své tělo, a on to nadšeně přijal. Bez ohledu na to, jak moc se mu to s ní líbilo, se nemohl ubránit pocitu, že ho zneužila. No ano. Pohrabala se mu v hlavě, aby zjistila, co ví. Šlo jí o ty klíče. Ale jak se vůbec dopátrala, že je hledají? To až později, na Bredeonu. Pohybovala se v Urbielově blízkosti. Nejspíš jim celou dobu byla v patách. Mohla slyšet ten rozhovor s Ditruxem, když mu svorně s Dannym tvrdili, že klíče je třeba hledat spíše na veřejně dostupném místě než v trezoru. Při vzpomínce na deštivou noc na Bredeonu ho polévala hanba. Navzdory všem pochybám si opravdu myslel, že se mu podařilo ji zaujmout. Že s ním byla proto, že se jí na něm něco líbilo. Teď si připadal jako hlupák.

Asi se netvářil zrovna vesele, protože Danny s lamentací náhle přestal. Najednou ho držel za ramena. "Hej, Riku, je ti dobře?"

"No ovšem," vypravil ze sebe. "Jenom jsem o něčem přemýšlel, a…"

"O čem?"

"O ní. Je nevyzpytatelná. Jednoho dne vyjde ven. Buď sama nebo s bratry, a to bude mazec. Před chvílí ses rozplýval nad úrovní zdejšího školství. Ale já nemám představu, kam se to tu řítí. Byl bych klidnější, kdybyste se tu dlouho nezdržovali. A nejde jenom o vás tři. Endemon taky potřebuje dohled."

Danny ještě víc zaťal prsty do Rikových ramen. Jeho oči zaníceně hořely. "Tak podívej: Elevína a Fenidion odtud odletí do konce tohoto týdne. Abych řekl pravdu, nejsou z Vahanu vůbec tak nadšení, jak se snaží předstírat. Přiletěli jenom kvůli mně, protože jsou přesvědčení, že to od nich očekávám. Ale takové obětování já nemám zapotřebí. Až si to tu omrknou, nechám je jít. Ale mě, brácho, mě se nezbavíš!"

***

O Vahanu se v Metaprostoru mluvilo docela často. V souvislosti se zbrojařským průmyslem, nebo žoldáckými komandy na objednávku, vojenskou diktaturou nebo sůsy. Nadávka Do sůsí prdele! patřila k nejčastějším vulgarismům, a její dwentenskou verzi znali i těžaři mihonia z periferních soustav. Ovšem o běžném životě vahanců toho v cizině věděli málo, a i to byly drby. Nasewovi synové dostávali informace po kapkách od samého narození, proto je realita tolik nepřekvapila. Oproti tomu Fen s Elevínou pod vlivem nelichotivých pověstí očekávali od Vahanu to nejhorší.

Neocenitelnou průvodkyni místním životním stylem získali v nové hospodyni Tessaně.

Už samotný její příchod byl hodný kronikářovy pozornosti, a Tederik se z toho ještě nevzpamatoval. Časně zrána kdosi zabušil na dveře jeho ložnice a zařval: "Majorka Tessana hlásí nástup do služby!"

Sotva se stačil v posteli posadit, vletěla dovnitř s intenzitou sněhové smršti vysoká šlachovitá osoba, oblečená v elegantnější verzi pracovní důstojnické uniformy. Mrštila na stůl pokrčeným lejstrem a zahlaholila: "Pověřující rozkaz. Mým úkolem je dohlížet na vaše pohodlí, Veličenstvo."

Na majorčin pokyn do ložnice vpochodovali další uniformované osoby. Muži a ženy se postavili do pozoru a majorka je postupně Rikovi představila hodností, jménem, pracovním zařazením.

Až tehdy si Rik vzpomněl, že Dexey mu to den předtím oznámil. Královská domácnost potřebuje pevnou ruku. Prozradil, že za Evonymovy éry náležela Tessana k nejvyšším šaržím generálního štábu. Je důvěryhodná a vysoce loajální. Umí řešit krizové situace. Její bojové postupy nebývaly v úplném souladu s rozkazy, ale pořád jde o respektovanou osobu. Budete u ní jako v bavlnce, sliboval. Připustil, že v neužším velení majorku už nechce, pro její sklony neustále rozporovat jeho rozhodnutí. Čerstvě vygenerovaný úřad Správy královské domácnosti byl majorce přidělen písemným rozkazem, aby neměla šanci protestovat.

Tederik měl tisíc chutí okupanty své domácnosti hned vyhodit, ale přinutil se ke klidu. S každým se pozdravil a pak majorce přikázal, aby podřízené odvelela jinam. Kamkoliv, mimo prostory jeho ložnice.

Jakmile vypadli, klesl zpět do polštářů, zavřel oči a počítal do sta. Vyrušilo jej třískání a klapání, jak přičinlivá důstojnice vtrhla do šatny a otevírala skříně a lamentovala, že jsou dosud plné Evonymovy garderoby, a že se s tím musí něco udělat. Posléze majorku konsternovaně sledoval, jak šmejdí po pokoji, kontroluje vrstvu prachu na polici, sbírá jeho pohozené ponožky, mizí v koupelně, něčím tam rachotí, aby se vynořila v ložnici s vrnícím bionickým vysavačem v patách.

"Můžete mi prozradit, u jaké bojové jednotky jste sloužila předtím, madam?" vypravil ze sebe.

Tessana skloněná nad anihilačním boxem, houkla: "Sto šedesát standardů jsem velela podpůrné zásobovací flotile. V bitvě o Lennion jsem se dostala do kompetenčního sporu s generálem Vaysou, blahé paměti," ironicky se zašklebila, "a za to mě převeleli do kanceláře. Dalších dvě stě let jsem působila v Institutu prevence externích rizik. A když jsem se dokázala domluvit s Dan Adonem, poradím si při vší úctě i s vámi, Veličenstvo."

Rikovi chvíli trvalo, než si odvodil, že útvar prevence externích rizik se zabývá hledáním vnějšího nepřítele, čemuž se na Simin-lanském lyceu říkalo kontrašpionáž.

Ať už majorka získala post nejvyšší hospodyně za trest nebo za odměnu, jedno bylo jisté. Ta ženská byla jak břitva. Proháněla personál, a ještě zvládala provázet Dannyho, Fena a Elevínu po kerrhanských pamětihodnostech. Ukázala jim obchodní čtvrť, náměstí Svornosti, vzala je do Líhně a do Hnízda, vystoupala s nimi na povrch, zavedla je do nejbližší sůsí osady. Danny byl na rozdíl od velmi opatrného postoje Fena a Elevíny z polodivokých sůsů u vytržení. Jsou neuvěřitelně šikovní! Na první pohled působí jako tupá hovada, ale stavějí si chýše z větví, chovají dobytek v ohradách, jeho maso konzervují kouřem a skladují do zásoby. Někteří dokonce chodí po dvou a používají primitivní nástroje! Dorozumívají se mezi sebou. Zní to jako skřeky, ale Tessana některé dokáže rozeznat. A jeden oficír, Hairon se jmenuje, má dokonce slovník!

Hospodyně hostům rafinovaně z Vahanu předváděla to nejlepší, přičemž se pečlivě vyhýbala průmyslovým provozům, nejspíš aby eliminovala riziko průmyslové špionáže.

Tederika přirozeně napadlo, že Dexey Tessanu nasadil do jeho domácnosti s určitým záměrem. Ale bylo mu to jedno. Neměl co skrývat.

Danny a jeho přátelé se díky majorčině přispění nenudili ani jediný z vyměřených desíti dní. Největší kulturní šok prodělali při obhlídce krámků v kerrhanské obchodní čtvrti. Vyšlo najevo, že jde spíše o výdejny než obchody, protože za potraviny a základní životní potřeby se tu neplatilo. Všichni vahanští občané, staří, mladí, nejmenší, byli trvale příslušníky armády. Aby dokázali dobře sloužit vlasti, nemohli se rozptylovat honbou za živobytím. Základní potřeby hradila státní pokladna z příjmů plynoucích z prodeje zbraní, zbraňových technologií, a z prodeje anebo pronájmu vycvičených vojáků. Něco jiného byly luxusnější komodity z dovozu. Za ty se platilo vahanskými kredity, kterými Generalita odměňovala výtečnou práci. Za peníze byly k dostání ručně kované chladné zbraně z Vressu, bylinné tinktury z Erektiadu, přístroje ze Sunnisenu, trendové oblečení z Bredeonu, víno z Mizeonu anebo ovoce z Robustuy. S dostatkem kreditů se tu dalo splašit i zboží, které by jeden na Vahanu vůbec nečekal. Vzácné magické artefakty z Riiberionu, či obrazy z Tenerisu, vzácné minerály z Ok-Sawonu a v neposlední řadě žádané produkty videxového průmyslu od didaktických snímků ze Sunnisenu po brakové krváky z Bredeonu.

Po večerech už bez Tessany hosté vyráželi na objevné výpravy do neřestných čtvrtí, kde obráželi bary a herny. Po návratu sedávali v Rikově salonu u cihusu a křupavých kronýšových lasturek a vyměňovali si dojmy.

Fenidiona fascinovalo, jak prakticky a civilně místní smýšlejí o svých božstvech. Odkazy na Kerra, Vuan a Hana byly všudypřítomným atributem běžné konverzace. Ale vahanští tu starodávnou božskou trojku pokládali spíše za své pra-pra rodiče než za idoly, před kterými je třeba se v hrůze krčit.

Elevína se vyptávala, jak moc jsou místní s bohy spříznění. Sarvonova encyklopedie byla ohledně informací o rozmnožování pravěkých božstev skoupá. Dalo se z ní vyčíst, že vahanští bohové byli hodně podobní mizeonským debhátarům. Ti byli stejně jako většina původních idolů neplodní. Mizeonský Rafedaxarr I. tento hendikep vyřešil sňatkem s Ryanou, Dárkyní života. Ryana byla metamorf, bytost s darem vybudit plodnost i tam, kde nikdy nebyla. Porodila Rafedaxarrovi třináct dětí, z kterých pochází současní arcidémoni. Starovahanští žádnou Dárkyni života nesehnali. Proto se o potomstvo postarali jinak. procesů.

Ve snaze ten choulostivý problém objasnit, si Tederik vzpomněl na knihu, kterou dostal v době, když byl na Vahanu s vyjednavači Aliance. Psalo se v ní, že Kerr, Vuan a Han vahanskou rasu ukuchtili ze sebe samých, cestou alchymistických procesů. Do tavícího kotlíku přihodili původní životní formy Vahanu té doby, a možná i něco úplně cizorodého. Jasně to vylučovalo tu věky opakovanou skandální domněnku bulvárních médií, že staří vahanští se osobně pářili s primitivními desmony nebo dokonce sůsy.

Danny se do společných diskusí zapojoval minimálně. Po většinu času jen seděl a popíjel, občas něco vtipného poznamenal. Ale bylo znát, že se do toho nutí. Jako kdyby to vůbec nebyl on.

Koncem týdne Fenidion s Elevínou srdečně poděkovali Tessaně a v poklidu se rozloučili s Tederikem. Tehdy mu také nastínili, jak si představují svou budoucnost. Děkan Urbiel nám nabídl studium i práci. Máme příležitost se o sebe postarat sami. Nechceme Dannymu viset na krku. Nemůžeme ho brzdit. A na Bredeonu je to úžasné.

Dannavion byl u toho. Všechno slyšel, ale nijak to nekomentoval, jako kdyby už si to vyříkali předtím. Šel přátele doprovodit do přístaviště, a když se vrátil do královské kanceláře, Rik to nevydržel: "Řekneš mi konečně, co se děje? Pohádali jste se? Nemusíš tu se mnou trčet. Klidně běž za nimi. Určitě to můžete napravit."

"Mám je rád," povzdechl si Danny. "A vím, že oni mají rádi mě. Ale tak nějak se to semlelo, že se obejdou beze mě. Vystačí si. Chtějí zakládat rodinu, na což se já rozhodně necítím."

"Chceš je nechat být? Rozejít se s nimi?"

"Je to tak lepší pro nás všechny," řekl neochotně Danny. "Já do toho vztahu přináším jenom napětí. Beze mě jsou v pohodě."

"Když si vzpomenu, jak po sobě syčeli cestou do hor," poznamenal Rik. "Byly dny, kdy jsem byl odhodlaný v noci skočit na koně a ujet."

Bratr se křehce usmál. "No tak, znáš to. Protivy se přitahují. Přiznali mi, že jsou unavení z toho, jak se pořád honí, aby se mnou udrželi krok. Na Ok-Sawonu to bylo jiné. Tam jsem se musel tlumit, zatímco tady se můžu realizovat na plno. Moje rozhraní je po kúře v benthosu silnější. Miluju to tady, ale Fen a El se tu cítí mizerně. Nemůžu po nic žádat, aby se nutili do něčeho, co je vysiluje. A já zase nedokážu být jiný, než jaký jsem. Už jednou jsem umřel, a to mě změnilo. Netuším, co máme před sebou, ale najisto vím, že to nebude procházka růžovým sadem, a ty to víš taky. Jsem rád, že Fen a El jsou spolu. Chci, aby byli šťastní."

***

Tederik usilovně pracoval, aby využil čas, který mu zbývá. Předpokládal, že bohyně nasadí všechny síly, aby bratry uzdravila, ale nedalo se predikovat, jak dlouho to potrvá.

Královský výnos číslo 1 o Omezení "výroby" branců na třetinu, a s tím související Zákaz "prodeje" živého materiálu cizím mocnostem, vyvolal v generálním štábu pobouření, ale nikoliv vzpouru. Největší problém viděli povýšení, jak zde titulovali příslušníky Generality, v poklesu příjmů do státní pokladny. Za účelem vykrytí ztrát vydal Tederik Výnos číslo 2 o Rozšíření zbrojní výroby, následovaný Výnosem číslo 3 o Hledání nových odbytišť. Tady se spoléhal na plánovanou schůzku s Aliancí, kde chtěl vyjednat plnou legalizaci vahanských obchodních aktivit na Nikodemské burze výměnou za ukončení obchodu s bojovými otroky.

Důstojníci na střední úrovni velení reagovali disciplinovaně. Dřív poslouchali rozkazy Generality, nyní akceptovali, že rozhoduje král. Zato členové Generality včetně Dexeye se v odezvě na reformy nafukovali a kroutili. Jen s malou ochotou přenášeli královy povely na podřízené. Tederikovi nezbývalo než všechno stále dokola kontrolovat. Naštěstí nikdo z povýšených nedal podnět k "výměně názorů," která tu běžně končívala fyzickou likvidací soupeře. Popravdě, kdyby k takové konfrontaci došlo, Tederik by nemohl vyhrát. Ale protože ho na trůn usadila samotná Vuan, generálové se do rvačky nehrnuli. Zatím.

***