Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 28: Víra tak silná, že se po ní dá chodit

Zatímco si Tederik na Bredeonu špital s Esebou, Danny úspěšně přivlekl Karafa na Vahan a předal ho Dexeyovi. Generál kněžoura zavřel do cely projektované pro špiony, zabezpečené vůči hyperprostorovým průnikům. Mohlo se to zdát přehnané, vzhledem k tomu, že Karaf byl smrtelník, ale pokud zvládl přesun až na Nikodem, nebylo radno jej podceňovat.

"Bylo to jako hon za pokladem," referoval rozšafně bratr. "Každý, koho jsem se na Karafa zeptal, vyděšeně utíkal pryč. Hádej, kde jsem ho vyhmátl? Ve vězení pro heretiky! Ten ubohý hoch už žádným Zvěstovatelem není. Nevím zač ho spoluvěrci sesadili, ale nepárali se s ním. Zablokovali tu špetku magie, kterou předtím vládl. Nejspíš jsem mu zachránil jeho bídný život, protože ho čekal Posvátný očistný žeh. Byl tak vyklepaný, že ani nevnímal, co se s ním děje. Za normálních okolností bych ho nechal tři dny o plackách a vodě, aby před výslechem změknul. Ale on je perfektně připravený už teď."

Tederik péči o vězňovy potřeby svěřil Dexeyovi s příkazem, aby chlapovi fyzicky neubližoval, a poslal zprávu na základnu Aliance: Ptáček je v kleci, čekáme na vás.

Odpověď fantómovým kurýrem přišla vzápětí: Triáda a většina koordinátorů jsou toho času mimo náš dosah v naléhavé záležitosti. Vyslechněte zadrženého sami, o výsledku nás uvědomte. Izzel. To byla ta mizeonská šlechtična, která je s Dannym testovala na Urbielově univerzitě. Zpráva byla stručná, a Tederik pochopil, že nemá smysl pátrat po detailech. Stejně mu to vrtalo hlavou. Co tak závažného má přednost před pátráním po klíčích?

Dohodli se s Dexeyem, že Karafa vyslechnou společně, ale na poslední chvíli se přihnal Dannavion s žerywem na rameni. A že ho z toho nemohou vynechat, když jim toho chlapa ulovil.

Zadržovací cely pro odchycené špiony cizích mocností se nacházely tři podlaží pod starou budovou Generality. Tederik tam ještě nikdy nebyl.

"Jsou to nejstarší využívané podzemní prostory na Vahanu vyjma laboratoří," vysvětloval Dexey, když sestupovali po příkrých schodech.

"Čekal jsem, že to bude obložené kreponem," prohodil Danny.

Generál zabušil pěstí do stěny. "Axionitový masív. Brání otevírání prostorových bran a perfektně odolává otřesům," dodal, čímž připomněl, že segment podzemí kolem Generality jako jediný unikl výraznější devastaci vlivem zemětřesení.

"Sakra, proč tu není výtah?" hudroval Danny.

"Kdysi to někoho napadlo," houkl Dexey. "Se zlou se potázal. Místo je dimenzované na nejtěžší časy. Musí fungovat za každých okolností, nezávisle na moderních technologiích."

Tunely a kobky vysekané ve skalách působily ponuře a pustě. Věky tu žádného vězně nedrželi. Ostrost kamenných stěn změkčovaly polštářky zeleně světélkujícího mechu. Vzduch tu byl suchý a chladný. Na slepém konci chodby, v dlouhé úzké cele, zamřížované tlustými krihonitovými pruty, se v koutě hrbila lidská postava. Kývala se dopředu a dozadu a cosi si pro sebe mumlala.

Dexey položil dlaň na zámek a odrecitoval odemykací sekvenci slabik. V mechanismu luplo a zábrana se skřípavě pootevřela. "Karaf z Wemmu?" zahlaholil.

Vězeň sebou poplašeně trhl. "Kdo se ptá?" zaskřehotal. "Proč jste mě unesli? Kdo vůbec jste? Co chcete?" Usilovně mžoural do tmy ve snaze příchozí rozeznat. Z jeho hlasu čišel strach, ale i vzdor.

"Otázky klademe my," pronesl mrazivě Dexey a udělal místo Tederikovi, aby mohl vejít do cely.

"Nebudu rozprávět s démony bez tváří," vyjekl záštiplně Karaf. "Jsem obyvatel svébytné říše. Zasáhli jste do pokojného stavu. Protokol Čtyřdohody to zakazuje a Aliance to trestá. Budu si na vás stěžovat!"

"Podívejme, jakou má kuráž," zaševelil generál.

Danny zatím rozsvítil přenosnou plazmovou lampu, která visela na skobě. On ani jeho společníci světlo nepotřebovali, viděli v šedém barevném spektru díky desmonickým smyslům. V záři ostrého světla se chlap vzepjal a zaskučel. Obličej zaneřáděný špínou a zbrázděný napuchlými šrámy si zaclonil rukama s nepřirozeně zkroucenými prsty. Vypadaly, jako by je někdo ošklivě zpřelámal.

"Já to neudělal," syknul Danny, když zaznamenal Tederikovu znechucenou reakci.

"Já také ne," dodal pohotově Dexey."

Tederik udělal tři kroky a dřepl si, aby měl s chlapem hlavu ve stejné výšce. "Naposledy jsme se viděli v Nokwelu," oslovil kněžoura klidným pevným hlasem. "Poznáváte mě?"

Muž pomalu spustil ruce do klína a uslzeně na Rika zamžoural. Pak trhaně přikývl. "Následník z Glenesie," vyprskl. Zabloudil pohledem za Tederika, kde stáli Danny s Dexeyem. Pohoršeně se zamračil: "Vy a vy? Spolu?" Ukázal na Dexeye. "To on si vyzvedl Endemona! Ať vám řekne, co s ním udělal! Já s tím nemám nic společného!"

"A kdo ho do té špíny zatáhl?" zavrčel Danny. Žeryw, do té doby pohodlně dřímající kolem jeho krku, zvedl hlavu, a podrážděně zacvakal zuby. Bylo to zdánlivě nenápadné gesto, ale účinek byl děsivý. V kamenné kobce se ten zvuk několikrát znásobil ozvěnou a zkreslil až do takové míry, že z toho Tederikovi naskočila husí kůže.

Padlý Zvěstovatel vyjekl. Zaraženě vzhlédl k Dannymu ve snaze zjistit, co ten divný zvuk způsobilo. Ale podle toho, jak střídavě mhouřil a poulil oči, nebyl schopný žerywa spatřit.

"To je dávno vyřešené," řekl nápadně měkce Tederik. "Jeho První Povýšenost Generál Dexey Endemona včasnou akcí zachránil před Posvátným žehem. Jistě chápete, že neměl potřebu vašim tupohlavým spoluvěrcům cokoliv vysvětlovat. To mi připomíná, že když vás princ Dannavion vyzvedl, byl jste v obdobné situaci. Takže byste nám měl spíše děkovat než vyhrožovat žalováním Alianci."

"Žalobníčky tu sekáme do fašírky na krmení sůsům," zaševelil Dexey.

Tederik se k muži naklonil ještě blíž. Ovanul ho pach potu a rozkládající se krve. "Potřebujeme vědět, Karafe z Wemmu," zašeptal, "jakým způsobem jste se dozvěděl o té dražbě na Nikodemu. Kdo vám dal zprávu o tom přívěšku?"

Chlapova tvář se zatvrdila. Snadno se z ní dalo vyčíst, že se chystá všechno popřít. Dříve než to mohl udělat, Tederik dodal: "Nesnažte se kličkovat, slouho prorokův. Víme o převleku za starožitníka. Známe cenu, za kterou jste ten krám koupil…"

"Krám?" nadskočil Karaf. Vjela do něj nová síla. Vykulil oči, sípavě ze sebe vyrážel slova: "Jaký krám? Taková nehoráznost! Co si to dovolujete? Mluvíte o nejposvátnějším symbolu naší církve! Tisíce věřících se denně modlí, aby byla Feustonova trumpeta nalezena, a vy ji nazvete krámem?" Pobouřením se celý třásl. "Horoucně střeženou a nejvzácnější záležitost prorokovy církve nebudu řešit s nevěřícími!"

Tederik už ho neposlouchal. Místo toho slyšel, jak se za jeho zády Dexey s Dannym polohlasně dohadují, jak nejúčinněji chlapa zklidnit. Postačí studená sprcha, nebo bude lepší exkurze do sůsí osady? Když viděl, s jakým rozhořčením Karaf brání církev, která ho odepsala, nemohl se ubránit úžasu. Ale co. Ať si každý věří, čemu chce.

"O přívěšek nám vůbec nejde," přerušil rázně Karafovu tirádu. "Potřebujeme zjistit, která osoba vás na tu dražbu upozornila? Jakým způsobem s vámi komunikovala."

Karaf zarytě zavrtěl hlavou. "Všechno kolem Posvátného předmětu je tajné! Nic vám nepovím!"

"Jestli nepřestaneš vysírat," zapředl poťouchle Danny, "zanesu tě zpátky do Nokwelu, abys ten Posvátný žeh nepromeškal. A dohlédnu, aby ses opékal pomalu. A přinutím tě litovat, a prosit o rychlý konec."

"To neuděláte!" oponoval zděšeně Karaf.

"Ale ano," pokýval Danny. "A ty víš, co se stane, když se heretik při žehu lituje? Jeho nárok na místečko po boku prorokově propadá!"

"Divná logika," prohodil akademickým tónem Dexey.

"Vtip je v tom," ochotně objasnil Danny, "že heretik má litovat svých činů, ale ne sebe samotného. Paliči se obvykle postarají, aby zemřel dřív, než ho nesnesitelné bolesti přimějí k žadonění. To by potom věřící mohli začít přemýšlet. "

"Tak to jo," zabručel generál.

***

Hrůza z Posvátného žehu Karafovi rozvázala jazyk.

O dražbě se dozvěděl z dopisu, podepsaného starým známým Milovníkem umění. V listě prý stálo, že na Výroční Stínové aukci historických artefaktů na Nikodemu se bude dražit předmět pro Feustonovu církev nejcennější. A že by bylo vhodné, aby se kupec na dražbu dostavil nikoliv jako služebník církve, nýbrž jako civilní osoba z technicky vyspělé a respektované říše. Odesilatel adresáta nabádal, aby až do dne dražby o možnosti získání toho cenného předmětu s nikým nemluvil, jinak bude celá věc zhacena. V kreponnové obálce nadepsané První, Druhý nebo Třetí Zvěstovatel Feustonovy církve, byla přiložena předem uhrazená pozvánka na jednání u advokátní kanceláře Ysmaellovo oko na Bredeonu, kde prý pomohou s převlekem, doklady, přípravou hotovosti, a ostatními náležitostmi.

Karaf k té obálce přišel náhodou. Ležela prý na stole Prvního Zvěstovatele Lupecha, zatímco ten vysedával na záchodě. Karaf zásilku ztopil dřív, než se Lupech vrátil a než si stačil vůbec povšimnout, že ji tam asistent položil.

Obálku zajištěnou kreponovou kletbou Karaf bez potíží otevřel, protože byl jeden z trojice regulérních adresátů. Okamžitě pochopil, že má v rukách třaskavinu. Měl půl roku na to, aby nashromáždil dostatek zlatých církevních předmětů, které by se daly vyměnit za bredeonské hřebeny, a aby si natrénoval zacílení portálu na Nikodem. Následně se přenesl na Bredeon, kde vyměnil zlato za peníze, a zajistil si falešnou identitu. Se vším mu ochotně vypomohla majitelka advokátní kanceláře, doktorka Tebencie. Až do dražby držel jazyk za zuby, neměl jistotu, zda nejde o blamáž. Teprve když se mu podařilo nejcennější předmět církve uvidět, nejdříve v aktualizovaném katalogu, později přímo na aukčním pultíku Stínové síně, byl blažeností bez sebe. Časová disproporce i ozdobné detaily, o kterých se psalo jen v nejtajnějších spisech, dokazovaly, že je ta věc pravá. S bušícím srdcem předmět zakoupil za třicet tisíc, přičemž ještě dobrých dvacet tisíc bredeonských hřebenů ušetřil. Sršel nedočkavostí, aby se mohl o tu radost podělit se spoluvěrci. V duchu si maloval, že to jistě bude on, komu dá Nejvyšší koncil tu čest na trumpetu zatroubit… To on vejde do dějin, protože Spící probudí! Hned po návratu z Nikodemu požádal o slyšení u Lupecha. Zařídil, aby se dostavili i Třetí Zvěstovatel a devítka náměstků. Radostně a pyšně tu věc před zraky nejvýše postavených spoluvěrců vybalil z krabice a pozvedl ji nad hlavu.

Je pravá! jásal, a slzy štěstí mu stékaly po tváři. Podívejte se! Tady ten drobný ornament na lemu! Vypodobňuje dvanáct havranů. Každý v jiné fázi letu. Ti ptáci vypadají navlas stejně, jak je popsal apoštol Rozziol ve svých pamětech poté, co mu o nich Feuston vyprávěl. V samotné Písni písní není o havranech ani slovo. Díky tomu máme jistotu!

Dočkal se hořkého zklamání. Místo aby mu děkovali, aby plakali dojetím, aby svolali věřící k shromáždění, na kterém troubením probudí bohy z dlouhého spánku, ho označili za heretika. Zpronevěřil církevní zlato! Bez dovolení cestoval po démonických světech. Podlehl zlovolnému spolčení, kupčil s prokletými a falešnými artefakty. Plný pýchy uvěřil bludu. Cílem té nechutné intriky bylo zničení naší víry. Naši církev však neoslabí! Svatý oheň ten obludný nános hereze spálí!

Trumpetu strčil Lupech do krabice. Držel ji prý pod paží, když Karafa vojáci odváděli. Křičel jsem a vzpouzel se, ale nikdo mě neposlouchal, stěžoval si bývalý Zvěstovatel. Ale já to nevzdám! I kdybych se měl stát mučedníkem jako Feuston! I kdyby na mě poštvali smečku hladových psů, já tu trumpetu najdu a zatroubím! Měl jsem to udělat hned. Neměl jsem se prosit o dovolení. Ale věřil jsem, opravdu jsem věřil, že oni stejně jako já touží, upřímně touží, aby se Spící probudili!

***

"Nečekal jsem, že to ten blbec myslí vážně," zabručel Danny, povalující se na kanapi v Tederikově pracovně. "Když za námi přišel tu noc po matčině pohřbu, a nabízel Endymu studium písma, aby mu vylepšil náladu…"

"Jak jsi s ním mrštil do té skleněné vitríny s přilbicemi?" připomněl mu Tederik.

"No jasně. Byl jsem si jistý, že to jenom hraje. Teď to vypadá, že všechny ty sviňárny, co naší rodině provedl, myslel upřímně." Bratr pohladil žerywa, který usilovně ohlodával tužku ukradenou z Rikova stolu. "On skutečně věřil, že koná pro dobro ok-sawonského lidstva. A jak jsem ho tak sledoval, je celý říčný to dobro konat i nadále."

"Někde v Sarvonovi jsem četl takové rčení," řekl Tederik. "Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Myslím, že to pochází ze Země. Taky tam žijí lidi, pokud se nepletu. A to peklo je dimenze, kde po smrti trestají zlobivce."

"Co s ním plánuješ?"

"Zatím zůstane tady," rozhodl Tederik. "Rozhraní má zablokované, portál si neotevře, stíhačku pilotovat nedokáže. Dáme mu monikátor, ale tak, aby ho nemohl sundat." Ukázal na napěchovanou knihovnu, kterou zdědil po Evonymovi. "Nechám ho to roztřídit a přichystat na stěhování. Bude pod kontrolou, než něco vymyslíme."

Bratr se skepticky zašklebil. "Kolik jazyků myslíš, že ten ňouma ovládá? Možná něco málo dwentensky. Ten nepřelouská ani názvy na hřbetech."

"Abychom se nedivili," zabručel Rik.

***