Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 26: Kartáč od Aliance

Leno-o-vin – základna Aliance: "To jsem zvědavý, co tak důležitého mají, že to nesnese odkladu," brblal Dexey, když se chodbami budovy Q blížili k rokovacímu sálu. Zpráva ze základny se podobala spíše rozkazu, a to Dexey od cizích nedobře snášel.

Uvnitř čekalo pět osob. Kromě Igora, Kaebiho, Aderawena a děkana Urbiela byl s nimi ještě vysoký a šlachovitý muž v elegantním černém saku a oslnivě bílé košili, obklopený šedavým mihotavým oparem, jeho kapičky se v umělém světle lámaly do všech barev duhy. Tederik se s ním osobně ještě nesetkal, ale podle videxových reportáží v něm poznal vévodu Dea, majitele Nikodemského překladiště. Říkalo se o něm, že pochází z vodního světa Dervosu. Jeho neteř královna Assi-Siona kvůli rodinným rozepřím vypsala odměnu na jeho hlavu. Usadil se na Nikodemu, vybudoval legendární podnik, ale dlouho odtamtud nemohl vystrčit nos. Před sto dvacíti lety byl jeho rodný Dervos vybombardován z rozhodnutí Čtyřdohody vojsky Aliance za Assi-Sioniny čachry s těžkými kletbami. Assi-Sionino vyvanutí Deovi uvolnilo ruce a jeho překladiště se ještě více rozrostlo. Byl to příjemně vyhlížející chlap. Jeho černé nakrátko ostříhané vlasy prokvétaly šedinami, ale hladce oholená ostře řezaná tvář nenesla známky věku, přestože musel pamatovat Sarvona, protože ten o něm psal.

Všichni pochmurně zírali do videxového válce, visícího ze stropu nad středem kulatého stolu. Igor ab Nirruvien se ani nenamáhal odvrátit pohled od projekce. Bílé linie jizev v jeho obličeji svítily vnitřním světlem. "Na Stínovém trhu nikodemského přístaviště," prohlásil, aniž by příchozí přivítal, "byl do neveřejné dražby přihlášen artefakt, definovaný jako Přívěšek ke klíčům od Vahanských laboratoří. Došlo k tomu před půl rokem. Co nám k tomu můžete říct, pánové z Vahanu?"

Tederik se teprve pak podíval do válce. Jeho srdce se rozbušilo, když rozpoznal snímaný předmět. Vypadal jako mosazná roura, stočená a na jednom konci rozšířená, opatřená očkem. Přívěšek, který do svazku původně nepatřil, a o kterém Danny žertoval, že tak nějak by mohla vypadat Feustonova trumpeta, kdyby se Feuston narodil o několik tisíciletí dříve. Očkem byla provlečená lesklá stužka z odolného plastexu, na které bylo dwentensky cosi napsáno.

Vyměnil si překvapený pohled s Dexeyem. "Ten přívěšek byl k ničemu," řekl zaraženě. "Nesloužil jako klíč. Jeho podobu nejspíš vynesli vojáci, kteří hlídali rubínová vrata. Měli ten svazek před očima celé týdny. Nějaký chytrák vyrobil napodobeninu, a tu se teď pokouší zpeněžit."

"Není to falzum," řekl skřípavě Aderawen. "Je to staré přibližně deset tisíciletí, zatímco štítek s textem je nový a pochází z bredeonského papírnictví na Ubereonově třídě. Nápis hlásající, co je to za věc, byl provedený standardním flasovým popisovačem, který lze zakoupit tamtéž." Rozhořčeně ukázal na Dea. "Tady náš přítel dostal příležitost to prohnat testovacím zařízením."

"Ten dražitel. Co je zač?" vybafl Dexey.

"Nevíme," odpověděl Deo hlasem, který se zvonivě rozletěl po sále. "Předmět přišel fantómovou poštou z bredeonské pobočky. Odesilatel se podepsal Milovník umění. Navrhl vyvolávací částku deset tisíc hřebenů."

"Což je výsměch," prskl Kaebi, "protože autentický přívěšek by měl cenu miliard." Pohledem Tederikovi s Dexeyem naznačil, aby se posadili.

"Proto jsme to zpočátku pokládali za provokaci od konkurence," přisvědčil konsternovaně Deo. "Chtěli jsme to vyhodit, ale pro jistotu jsme to prohnali laboratoří. A ukázalo se, že ta věc je starší než mizeonský Chřtán, a že cena deset tisíc je přiměřená, ať už to pochází odkudkoliv. Přidali jsme předmět do katalogu nejbližší dražby. Komentář o ověřeném stáří jsme opatřili dodatkem, že původ deklarovaný dražitelem, a sice že se jedná o přívěšek ke klíčů Vahanských laboratoří, nemůžeme potvrdit ani vyvrátit. Přirozeně jsme očekávali, že se Milovník umění na tu akci dostaví. Ale on se tam neukázal. Věc byla nakonec vydražena za třicet tisíc hřebenů. Večer po aukci mě na recepci čekal další dopis. Milovník umění mi napsal, abychom vydraženou částku zaslali na jistý soukromý účet do Bredeonské banky. Účet nebyl na jméno. Jen na číslo. Touto dobou už je vybraný a zrušený. Banka tvrdí, že všechny údaje skartovala."

"To říkají vždycky," zabručel frustrovaně Kaebi. "Kryjí si tím zadek."

"U Krasionniny zlaté prdele, Deo!" křikl Aderawen. "Dali jste to pokojně do dražby pro větší slávu Stínové síně, místo abyste nás uvědomili. Mohli jsme se po té poště rozhlédnout, prozkoumat záběry kamer, vyslechnout svědky. Ale s takovým zpožděním jsou všechny nahrávky přetočené a personál si sotva pamatuje, co měl včera k večeři."

Deo se zatvářil dotčeně. "Jenom jsem dodržel platnou legislativu Stínového trhu, Rawene. Naši dražitelé mají právo vystupovat inkognito. Kdybych pravidla porušil, ztratí ke mně klienti důvěru. Mohl bych to celé rovnou zavřít! A vůbec. Jak jsem mohl tušit, že je to taková třaskavina?"

"Ten dopis na recepci? Jak je možné, že nikdo z tvých lidí neví, kdo ho tam dal?"

Oslovený pokrčil rameny. "Byl tam chaos. Typický den dražby. Až mnohem později mi došlo, že to nebyla jenom obyčejná šaškárna. Dražitel tu věc poslal deset dní před plánovanou aukcí historických artefaktů, kterou pořádáme pouze jednou ročně. Měli jsme sotva čas to otestovat a přidat do katalogu. Mám na mysli ten náš katalog, který ve Stínové síni rozdáváme v den dražby. Ale do katalogu, který zasíláme potenciálním kupcům a muzeím jsme tu položku doplnit nemohli, protože ho posíláme s několikatýdenním předstihem. Pro valnou většinu kupců byla dražba předmětu 56 novinkou, od které nic neočekávali. Za těch pět staletí, co Stínovou aukční síň provozuji, jsme takových blbostí dražili hromady. Příkladně věc s pompézním popiskem "Kostěný pohár z pozůstalosti Lariony Bredeonské". Každému bylo jasné, že o legendární Larionin pohár nejde. Nebo "Knihu proroctví Trepeny šílené", která sice byla pravá, ale její stránky byly spečené v kámen tak, že se nedala otevřít. Přesto se v případě přívěšku našel kupec, který působil připraveně a ten tu věc i koupil."

Kaebi se podíval na Tederika. "Předpokládejme," prohlásil pochmurně, "že osoba, která dala přívěšek do dražby, buď klíče sama ukradla, nebo zloděje zná."

"Trrisiel nebo jeho poskok?" nadhodil Aderawen.

"A kdože tu věc koupil?" zeptal se Tederik.

Vévoda z Nikodemu si unaveně promnul tvář. "Na recepci se představil jako Varusin z Ege-tvanu, obchodník se starožitnostmi. Takový neslaný nemastný čičmunda. Vypadal jako smrtelník, ale jestli zvládl cestovat běžným spojem takovou dálku, byl buď polokrevný nebo vylepšený implantáty. Bylo až komické, jak se o tu věc dral. Jakmile byla přednesena vyvolávací cena, okamžitě přihodil trojnásobek. Jako kdyby si byl jistý, že se to žádný kupec neodváží přebít. A skutečně to tak dopadlo. Nikdo nechtěl kupovat věc nejasného původu za trojnásobek vyvolávací ceny. Hned po dražbě si chlápek artefakt vyzvedl a zmizel. Pustil bych to z hlavy, kdyby se jeden můj zdravě všetečný zaměstnanec nedávno nevypravil na dovolenou právě na Ege-tvan. Je to satelit oběžnice Ege na periferii Sunnisenské soustavy. Je tam trvale zima, protože tam dopadá málo slunečního světla. Původně byl neobydlený, ale posledních dvě stě let tam sunnisenští létají kvůli zimním sportům. Postavili tam střediska s hotely. Moc moderní destinace. Stálá populace není početná, sestává z personálu hotelů a obsluhy zimních sportovišť. Žádný starožitník Varusin tam nežije a nikdy nežil. Když mi tom můj zaměstnanec referoval, pochopil jsem, že celá ta operace byla něčím jiným, než se na první pohled zdálo. To, jak příhodně byla načasovaná. Falešný a připravený kupec. Anonymní dražitel s jednorázovým bankovním účtem. Všechno sečtené dohromady smrdí."

"Zachytili jste aspoň podobu toho čičmundy?" nedal pokoj generál.

"Tuctový týpek. Nikdo ho nezná. Už jsem ho ukázal Triádě a děkanovi, ale kvůli tobě, drahý příteli," Deo mrkl na generála, "a kvůli vám, Veličenstvo," kývl na Tederika, "to rád udělám ještě jednou." Sáhl do kapsy, vytáhl lesklou tyčinku podobnou psacímu náčiní. "Kamery ho zachytily při průchodu příletovou halou," dodal a namířil na projekční válec. Obraz přívěšku nahradila postava chlapa v dlouhém šedém kabátě. Kolem krku měl omotanou huňatou hráškově zelenou šálu. Na hlavě měl černý klobouk se širokou střechou, napůl stínící obličej, na rukou černé rukavice.

"Můžete zvětšit jeho obličej?" požádal Tederik.

Deo mu vyhověl. Mužova tvář, tonoucí ve stínu klobouku se rozšířila, až zabírala celý průměr válce.

"Toho chlapa jsem už někde viděl," zavrčel Dexey.

"Není divu," řekl Tederik. "Ten syčák mi unesl bratra. Jmenuje se Karaf z Wemmu. Donedávna Třetí, dnes už nejspíš Druhý Zvěstovatel blahoslaveného proroka Feustona Úporného."

"No to se podívejme!" zvolal Aderawen. "Nebyl to on, kdo uzavřel s Evonymem tu dohodu o polapení Nasewa?" zajímal se.

"S Evonymem se paktoval První Zvěstovatel Monin," podotkl Dexey. "Ale tenhle čičmunda uzavřel konkurenční dohodu s arcidémonem, co se vydával za architekta. Předpokládáme, že se jednalo přímo o Trrisiela" Generál těžko skrýval rozpaky a vztek. "Tomuhle," ukázal na zobrazení, "jsem zabavoval Nasewův trezor. Ambiciózní týpek, co ví, zač jsou na Robustue ořechy."

Tederik se znovu zaměřil na kněžourův zvětšený obličej. "Na smrtelníka docela výkon, vypravit se z Ok-Sawonu na Stínovou burzu. Zřejmě nečekal, že ho zaberou kamery, a už vůbec ne, že ho díky nim někdo pozná. Formálně sídlí v Nokwelu. Bratr a já víme přesně, kde."

"Tak si pro něj zaskočíme," zamručel Dexey, "a poptáme se, kdo mu o té dražbě pověděl."

"Ale proč měl potřebu se převlékat?" přidal se Deo.

"Nechtěl, aby si ostatní kupci dali do souvislostí jeho církevní zařazení s tvarem toho přívěšku. Kdyby je svým vzezřením navedl na Ok-Sawon, velice rychle by jim došlo, jak moc se věc podobá Feustonově trumpetě," řekl Kaebi. "Začali by přihazovat, cena by vyletěla do závratné výše."

"Hodně kupců se v historii vyzná. Přece by museli vědět, že artefakt je mnohem starší než celá Feustonova církev," namítl znechuceně Igor.

"Ale pak je tu další skupina kupců, kteří jsou snobi," prohlásil potutelně Kaebi. "Ale jinak uznávám, že to nemůže být "ta trumpeta. Kdyby byla pravá, a nějakým krkolomným způsobem se stěhovala v čase a preláti ji použili, Spící bohové by se probudili. Mají ten přívěšek dobrého půl roku, a k žádnému probuzení nedošlo, to bychom o tom museli něco vědět."

Igor ab Nirruvien se narovnal a netrpělivě plácl do stolu. "Nemarněme čas s mýty. Neexistuje žádný důkaz, že podobná věc existovala."

Tederik se útrpně usmál. "Pokud by to byla "ta" trumpeta, ručím vám za to, že by ji Feustonovi vyznavači velice rychle někam zahrabali. Neriskovali by krizi víry v případě, že by trumpeta nefungovala, a už vůbec by nechtěli ztratit dominanci nad Ok-Sawonem, kdyby měla opravdu moc Spící probudit."

"Moje řeč," ušklíbl se Aderawen.

Zatímco Tederik s podivením konstatoval, že to bylo snad poprvé, co s ním nejvyšší koordinátor otevřeně souhlasí, Deo a Kaebi vyprskli smíchem. "Ty, jako Krassionin velekněz o tom musíš něco vědět, Rawene," poznamenal vlídně skřet.

"Na první pohled to vypadá, že ten, kdo dal věc do dražby, nebyl vzdělaný ohledně ok-sawonské historie," pokračoval dál Tederik, vděčný za chvatné studium církevních nauk, které absolvoval před útěkem z Kallovy péče. "Definoval to jako přívěšek ke klíčům Vahanských laboratoří. O trumpetě ani zmínka. Ale co když ve skutečnosti předpokládal, že podoba té věci s trumpetou vyvolá přesně ten zájem ok-sawonských, který následoval? Feuston prý podobu trumpety obdržel prostřednictvím vize, kterou mu bohové zaslali do snů. K tomu došlo přibližně před osmi sty lety. Přívěšek je minimálně desetkrát starší. Ale kdo ví, do jaké doby se Feuston při té vizi díval? První trumpetové symboly začali vyznavači vyrábět až sto let po jeho smrti, podle popisu v Písni písní. A nelze popřít, že přívěšek vypadá jako ten symbol. Nějaké problematické datování by fanatikům hlavu nedělalo, vždycky by to nějak zdůvodnili. Řekněme, že jim náš zloděj poslal avízo, že věc bude na prodej. Mohl to udělat s očekáváním, že návrat ok-sawonských bohů vyvolá změny poměru sil v Metaprostoru. Ale proč jim tu věc neposlal rovnou? Proč to prohnal dražbou? Aby nám ukázal dlouhý nos. Ve stylu: klíče mám já, a budu si s nimi dělat, co chci."

"Trochu krkolomné vysvětlení," zabručel Igor.

"Vysmívající a provokující," konstatoval posmutněle Urbiel. "To by sedělo na mého bratra. S historií preindustriálních světů se nikdy neobtěžoval."

Dexey se zvedl. "Nemá cenu nad tím laborovat, dokud nechytíme toho kněžoura. Vrátím se na Vahan, zalarmuji přepadové komando, a…"

"Tím ho leda vyplašíte," zarazil ho Tederik. "Karaf dokáže otevírat portály a v areálu Feustonovy církve se zprávy šíří zatraceně rychle. Ne, musíme ho vyzvednout nenápadně a v poklidu, jinak nám frnkne. Pokud je Karaf v Nokwelu, pošleme pro něj Danaviona. Můj bratr se tam vyzná, a umí jednat mazaně. Přinese nám chlapa v zubech. Udělá to s největším potěšením."

"Ale tady ho nechci," prohlásil mrtvolným tónem Igor.

"Žádný problém," řekl Tederik. "Vyřídíme to na Vahanu. Tady můj první generál," ukázal na Dexeye, "má s vyšetřováním pochybných existencí bohaté zkušenosti. Jenom zřídka se splete."

"Jako kdybych se stokrát neomluvil," prohodil mdle Dexey, zatímco Aderawen potlačoval smích.

***

Při návratu domů měl Tederik plnou hlavu toho, co mu na rozloučenou s jistými rozpaky a vlastně pokoutně sdělil Kaebi o Vahanských trojčatech: Podařilo se lokalizovat anomálii v sektoru We-en. Našli jsme energetická rezidua, typická pro aktivity starorodých. Potrhaná pleteň a zamotané pravděpodobnostní linie. Vypadá to jako následek propadu do paralelních rozměrů reality. Možná jde o místo, kde se trojčata utkala s Trrisielem. Zasažený sektor zahrnuje stovky soustav, z valné většiny neobydlených. Zatím sbíráme stopy.

Popravdě netušil, proč mu to Kaebi vůbec řekl. Jemu, civilovi? Skřet nevypadal na chlapa, který trousí strategické informace napravo nalevo. Ne, řekl mu to cíleně. A když už to Tederik věděl, děsila ho představa, co tam ti tři vyváděli, když po sobě zanechali takovou spoušť. Znovu a znovu jej fascinovalo, jak malicherně a neopatrně se dokážou chovat i ty nejstarší a nejuctívanější bytosti Metaprostoru. Jako kdyby společně s rostoucí mocí a věkem klesala schopnost elementárního racionálního úsudku.

Jakmile se přenesli ze základny Aliance na vahanské doskočiště, přestal se Dexey kontrolovat. Bouchl jako napěchovaný kotel, protože si z diskuse o přívěsku dal dohromady, že klíče neodnesla Vuan, ale někdo úplně jiný.

"Jak jste mi to mohl zatajit?" soptil, zatímco spolu nasedali do vznášedla.

Tederik kousl do kyselého jablka a pověděl Dexeyovi pravdu, hned jak odstartovali. Vzápětí toho litoval. Dexey vznášedlo pilotoval a jak byl rozběsněný, letěl jak drak.

"Tak proto ty okolky s vízy pro sunnisenské vědátory!" řval generál, zatímco se vznášedlo řítilo tunelem směr Kerrhan. "Měl jste mi to říct hned! Kdyby měli klíče Skollové, to by byla ještě ta lepší varianta… S těmi se dá dohodnout. Ale že by se odvážili riskovat výpravu k rubínovým vratům, když hrozila exploze celé planety? Ne že by tam netrefili. Za ty roky určitě ukradli mapy," lamentoval rozhořčeně. Zuřivě tahal za ovladače, a rychlost stroje se neustále zvyšovala. Tederik vmáčklý do sedadla jen mlčel a čekal, až se živel vybouří. "Ale oni jsou na svá těla strašně opatrní!" zařval Dexey a praštil pěstí do přístrojové desky. Vznášedlo se povážlivě zakymácelo, syčivě se otřelo o stěnu tunelu a zanechalo za nimi vějíř jisker. "Bez magie, v extrémních teplotách a tlacích," pokračoval Dexey, zatímco s klidem quosibana vyrovnával letovou dráhu, "jsou jim ty jejich implantáty na nic."

"Takže nevěříte, že to byli skollové," konstatoval ponuře Tederik.

"Ovšem!" zařval generál. Podíval se na Tederika planoucíma očima. Blížili se ke křižovatce. Rik měl naléhavou potřebu ho upozornit, že by bylo lepší, kdyby se díval na cestu. Ale neudělal to. Jenom se zajíknul, když generál zatáčku vybral popaměti a zarputile dodal: "Ty klíče jsou lákadlem pro všechny šíbry v Metaprostoru. Teď se můžeme jenom modlit! Ale ke komu, když se na nás bohové vykašlali?"

Dexeyovi se nakonec podařilo se vznášedlem zaparkovat u budovy Generality, aniž by někoho srazil, ale jeho stažené rysy svědčily o stavu maximální zuřivosti. Když si začal polohlasně spíš sám pro sebe sumírovat, jaká další bezpečnostní opatření je nutné zavést, Tederik to nevydržel, a se zaťatými zuby mu pověděl o senzorech, které obdržel od Aliance. "Krystalová technologie n-té generace," řekl a vytáhl zpod košile řetízek se zlatou kostkou. "Prý to navrhl jejich přední vývojář. Ještě nikdo to nemá."