Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 25: Endyho pokroky v pátrání

Za bariérou silového pole se svíjel růžovo zlatý poloprůhledný hádek obklopený magickým rozhraním. Uzavřený v křišťálovém boxu neměl šanci napojit se na pleteň, která tady na Sunnisenu byla ještě řidší než na Mizeonu. Co na něm bylo tak ohromující? Povážlivě se podobal flesshingové entitě.

Jak je psáno, praví flesshingové pocházejí ze Zdroje Veškerenstva. Jsou staří jako svět. Mohou se rozdělovat na více identických jedinců a zase spájet do jednoho, alespoň to prokazuje současný výzkum docenta Urbiela. Ovšem stvoření, na které Endy skepticky zíral, bylo zcela nové. Tento rozsáhlý výzkumný projekt na Sunnisenu běžel teprve desátým rokem. Bylo by možné, že podklady přišly od Trrisiela?

Kdosi mu poklepal na rameno. "Váš první syntetický konstrukt, soudruhu?"

Sundal z obličeje ochrannou masku, kterou by nepotřeboval, ani kdyby byl skutečným ewoui, protože výtvor byl bezpečně zakrytý křišťálovým víkem.

Otočil se a zamumlal: "Není to čistě moje práce, soudružko." Zaměřil se na ženu, která ho oslovila a důkladně si ho prohlížela. Vypadala tak na čtyřicet, její úzkou tvář brázdily tenké linie verlenových posilovačů. Měla nezvyklé oči, se sytě žlutě zabarvenými duhovkami. Dlouhý a špičatý nos připomínal ptačí zobák. Její účes sestával z čupřiny rozježených krátkých sněhově bílých vlasů. Navzdory tomu byla svým způsobem atraktivní. Navlečenou ve žlutém ochranném overalu by ji mohl pokládat za prostou i když poněkud excentrickou pomocnou laborantku, ale tou rozhodně nebyla. Konečně čelil Esebě Uneon, nejvyšší šéfové výzkumného zařízení. To kvůli ní byl tak pilný a dělal přesčasy. Doufal, že dřív či později se s ní dostane do kontaktu.

Zamávala mu před nosem plastexovými listy jeho závěrečné zprávy. "Nebuďte tak skromný, Edone. Byl to váš nápad s tím fysavodymním stabilizátorem. Posunul jste ten proces o celé ektereny!"

Nedal nijak najevo, že ví, s kým mluví. Ostatně, nikdy mu nebyla představena. Říkalo se o ní, že nemá ve zvyku jednat s personálem, ale vždycky ví, co se kde šustne. Podíval se k nádrži, aby nemusel snášet její intenzivní pohled. "Byla to náhoda. Prostě jsem postupoval metodou pokus – omyl, a sérum z fysavodymů zafungovalo. Stejně se konstrukt do osmadvaceti standardů rozplyne."

Zvedla obočí. "To je zatím nejdelší interval, v kterém je dokážeme udržet při životě."

"No, o životě bych tak úplně nemluvil," namítl. Zhluboka se nadechl, aby potlačil vnitřní rozechvění. Teprve mu docházelo, že jeho tajná mise právě odstartovala. "Detekovali jsme náznaky autonomních kognitivních funkcí a snad i jistou formu primitivního vědomí, ale žádný subjekt nevydržel tak dlouho, abychom ho prozkoumali důkladněji."

"Je poněkud zahanbující, že na to musel přijít stážista z Bredeonu," poznamenala.

To by pro první kontakt stačilo. Vzhlédl k časomíře pod stropem. "Ach jo, zase jsem to tu přetáhl. Musím na schůzku s mentorkou." Plaše se na Esebu usmál: "Tak se mějte."

Vydal se k dekontaminační komoře. Jenom ať si ta baba myslí, že je bezelstný. Pravého Edona Tapareho by nikdy nenapadlo, že by ho mohla oslovit taková vysoká šarže. První kontakt byl navázán, příště to bude rozvíjet. Savia čeká v čoko-lávovém bistru. Navenek plní úkol průvodkyně, ale ve skutečnosti pracuje pro bezpečnostní sbor Systému. Žádný stážista z ciziny tu nezůstává bez kontroly.

Kontroly a sledování na každém kroku. Se získáním pozvánky do Emarialu vůbec nepokročil. Zatím nenasbíral patřičný počet kladných červených puntíků. Dvakrát zaspal, za to mu napařili po jednom černém puntíku. Jednou v zamyšlení vešel na pohyblivý chodník a pokračoval v chůzi, ačkoliv měl stát. Za přestupek ve veřejné přepravě si vysloužil zápis do pobytové karty s výstrahou, za což jako stážista vyfasoval tři černé puntíky. Zbývalo mu ještě půl roku, aby ty zatracené blbé body nasbíral. Neustálá přítomnost kamer a senzorů a kontrola veškerých životních aspektů ho otravovala. Nepotřebujeme víru ani důvěru, když můžeme mít jistotu! To bylo heslo zdejší státní správy. Kdyby tu nebyl na výzvědách, byl by se jim na takovou stáž vykašlal.

Překvapilo ho, že se Eseba vydala za ním. "Počkejte, Edone! Je pravda, že jste byl teprve v polovině třetího ročníku? Kde jste vzal takové znalosti?"

A tady se dostávali na tenký led. Endy jí nemohl říct, že epochální význam xeno enzymů ho poprvé zaujal v deseti letech. Časopis pohozený v otcově laboratoři obsahoval více textu než obrázků, a vydala ho asociace Sunnisenské akademie věd. Z přehršle vědeckých článků porozuměl každé čtvrté větě. Štvalo ho, že textu pod titulkem nerozumí, ačkoliv jistojistě věděl, že to musí být strašně důležité. Od té doby otce otravoval s požadavky na knihy a krystaly zaměřené na biologii, exobiologii a exobiotechnologie.

Trvalo několik let úporného samostudia, než pochopil, co v článku stojí. A sice, že fyzavodymy patří do rodiny xeno enzymů a do podskupiny "replikačních bílkovin". Jejich objevení mění pohled na biologii bytostí prvního řádu jako jsou živelní běsové, jinády, mizeonští démoni, vahanští desmoni. Vědeckým týmem z Tenerisu bylo prokázáno, že právě fyzavodymy hrají roli spouštěče v procesu přenášení vloh zodpovědných za interakci primitivních "magických" entit s richotonní pletení. Dalo se očekávat, že podobné i když složitější mechanismy fungují i v metabolismu vyšších magických entit. V době, kdy byla role xeno enzymů novinkou, se získávaly z pletiv primitivních fytobiontů. V současnosti se vyrábějí uměle a používají se k léčbě poškozeného magického rozhraní. A ano, i ten legendární bet-daranský benthos, s jehož pomocí se Endy s bratry vyléčili z otravy na Ok-Sawonu, obsahuje fyzavodymy.

Nic z toho nemohl Endy říct. Když už ho sunnisenští pustili k základnímu výzkumu, napadlo ho stabilizovat syntetické flesshingy pomocí fyzavodymů. Šel do toho, aby tím k sobě Esebu přilákal, což se mu dnes povedlo.

Ale ta ženská pořád čekala na jeho odpověď. Nač se to vůbec ptala? Naťukal odemykací sekvenci dekontaminačního boxu a zabručel: "No, víte, já se narodil na Ferbuu. Než jsem postoupil na Bredeon, studoval jsem technické lyceum. Měli jsme kvalitní dobře dotované laboratorní zázemí, protože Ferbuo je těžební satelit. Místní Klastr investuje do vzdělání, aby odtamtud neutíkaly lidské zdroje."

Vešel dovnitř a ona proklouzla za ním. "Ano, vím," houkla. "Těží se tam mihonium. Vaši rodiče tam stále žijí?"

Kabina se rozsvítila, tiché zacinkání oznámilo, že dekontaminace byla zahájena. Endy se rozkročil a rozpažil, aby usnadnil rassonovým paprskům cílenou destrukci materiálu ochranného overalu. Musel se sám pro sebe usmát, když ho vědátorka zrcadlově napodobila. Anihilace kombinéz je ponechala bosé, oblečené ve spodním prádle. Endy s úlevou zavřel oči před mrakem pawonových částic. Reflexivně zadržel dech, ačkoliv mu bylo známo, že očistná suspenze bez potíží proniká do veškerých tělních dutin. Mělo to být neškodné, ověřené staletími, ale jeden nikdy neví. Po dvanácti úderech se dveře do nechráněného prostoru otevřely. Vyšli ven, shodně ke špalíru skříní, odkud si on vytáhl a rychle navlékl sportovní kalhoty a jednoduché triko. Usilovně mlčel a zůstával natočený zády k ní, aby jí konečně doklaplo, že o další výslech nemá zájem. Rychle si nazul boty a pelášil k výtahům, ale ona ho zase dohnala.

"Žijí vaši rodiče na Ferbuu?" opakovala otázku.

Takovou úpornost Endy za svůj život zažil u jedné jediné osoby, a sice u Tederika. Bodlo ho u srdce. Jeho pitomý zodpovědný bratr.

"Mladý muži," zasyčela varovně. "Jestli jste si nevšiml, pořád ještě s vámi mluvím! Nepřejte si ten moment, kdy s vámi mluvit přestanu!"

Kose na ni shlídl. Měla na sobě tmavě šedý kalhotový kostým a na nohách ultra špičaté hypermoderní boty. Už vůbec nevypadala na pomocnou laborantku, a bylo jí jasné, že on to poznal. A jak byla výkonná! Oblékla se s rychlostí vzdušného běsa, a mračila se jako hladový drak. Něčím zvláštním voněla. Endy rozeznal aroma robustuanské stydlice smísené s výměškem tenerisských červů rodu skrova, kteří existovali v symbiotickém spojení s drobnými stromovými běsy. Aroma v sobě neslo jejich velice slabý magický otisk.

Zhluboka se nadechl a vydechl v úsilí udržet bazální magii co nejvíce za rozhraním. Jako ewoui se slabou krví mohl světu předvádět slabé rozhraní, ale neočekávalo se od něj, že se bude usilovat o propojování s pletení. Richotonní pletivo v sunnisenském sektoru bylo příliš řídké na to, aby se na ně mohli tvorové se slabým rozhraním napojovat, aniž by je to nestálo více energie, než by napojením získali. Endyho magický potenciál byl přirozeně na mnohem vyšší úrovni. On by si v případě ohrožení na magii z pleteně sáhnout dokázal. S ničím takovým by si nemusel dělat starosti, kdyby platilo, že skollové rozhraní zaznamenat neumějí. Ale to neplatí, protože absenci smyslů nahradili senzory, kterými prošpikovali nejen své "fokusy", ale i veškeré budovy, komunikace a dopravní prostředky.

"Omlouvám se soudružko," zamumlal. "Mí rodiče jsou prospektoři. Přidali se k vědecké výpravě na periferní světy. Matka kybernetická operátorka, otec důlní inženýr. Odletěli krátce potom, co jsem odešel studovat na Bredeon. Vrátí se nejdříve za dvacet let, pokud vůbec, protože takové výpravy bývají rizikové."

Když tu legendu Grenedon sestavoval, využil skutečných historických postav. Jen se postaral o zfalšování několika nepodstatných faktů. Pravý Edon Tapare neodešel studovat na Bredeon, protože se vydal na výpravu spolu s rodiči.

Endy si dával pozor, aby při výkladu nepůsobil podrážděně, i když ve skutečnosti byl. Ale vlastně to tolik nevadilo. Fiktivní Edon měl na rozrušení nárok. Rodiče mu odharcovali kamsi do Tramtárie a on nemá jistotu, že se s nimi ještě kdy setká. Kráčel poměrně svižně a ona, protože byla o dvě hlavy menší, usilovně cupitala vedle něj. "Můj životopis není nijak zajímavý," dodal krotce. "Je součástí mé pobytové dokumentace, kdybyste měla zájem. I když opravdu nechápu proč…"

Pevně ho chytila za rukáv a přinutila ho zastavit se. "Protože mě sakra zajímáte, Edone."

Byla mnohem silnější, než vypadala. Taky její zdvořile protektorský výraz byl pryč. Její verlenové linie se teď ostře rýsovaly na světlé kůži. "Zapomněla jsem se představit. Jsem Eseba Uneon. Profesorka Eseba Uneon. Zabývám se hybridními zbraňovými systémy, jestli vám to něco říká."

"Velice mě těší, vážená… eh… madam, ale zbraně nejsou můj obor," slyšel se říkat, zatímco horečnatě přemýšlel, jak moc by měl být vstřícný. Spolkl šílenou otázku na téma: Kam jsi zašantročila ty klíče, babo intrikánská? Ne. Musí být skromný a vstřícný, aby se v jeho dokladech nezačala hrabat důkladněji, jinak mu v portfoliu PAJ přibydou další černé puntíky. Grenedon sice tvrdil, že legenda je neprůstřelná, ale…

Zacloumala mu paží a potřásla hlavou: "Rozumím, že se zbraněmi nezabýváte. Ale jistě víte, na jakém principu fungují hybridní zbraňové systémy."

"Matně," procedil skrze zuby. "Spočívají v kombinaci techniky a magie."

Konečně ho pustila. "No, tady tomu říkáme trochu jinak, ale…, co si o tom popovídat někde v klidu?"

Nezdálo se, že by čekala cokoliv jiného než souhlas. A Endy jako středostavovský ewoui z Ferbua takovou pobídku nemohl odmítnout.

***

Zavolal Savii, aby s ním nepočítala a nechal se Esebou pozvat na horké maté. "Klub Exio je podnikem určeným pro akademiky a jejich hosty," referovala profesorka na pohyblivém chodníku na kryté lávce mezi dvěma vysokými budovami. "Je trochu z ruky, ale taková zkušenost se vám vyplatí. Sám byste se tam nikdy nedostal."

V další budově nastoupili do výtahu. Endy čekal, že podnik pro smetánku bude na terase s výhledem na město, ale klesali kamsi do hlubin tak dlouho, že přestal počítat pomyslné údery časomíry.

Z kabiny výtahu vystoupili do naprosto odlišné reality. Zšeřelými prostorami pod klenutými stropy se linula tichá klasická hudba kavanské produkce. Nízké stolky s pohodlnými křesly oddělovaly paravány spletené z pravého brussedeanského proutí, ověšené miniaturními vodními lampičkami se světelnými běsy. Stěny ze surového kamenného zdiva, tmavé barvy, závany exotických vůní, celé to aranžmá připomínalo pochybné noční podniky vyšperkované lákavými magickými efekty. Takových se jeden nadál v riiberionském podsvětí, ale rozhodně by je nečekal v útočišti sunnisenské akademické elity. Tlumený hovor a stopy kuvisového dýmu nasvědčovaly, že většina zákoutí je obsazená, ale důmyslné zaclonění nově příchozím znemožňovalo kohokoliv identifikovat. Eseba kráčela najisto, jako kdyby tu byl předem dohodnutý zasedací pořádek. Jakmile se usadili u volného stolu, objevil se číšník. Zdravě vyhlížející mladý muž, možná student, co si tímto způsobem přivydělává na studia. Endy by jej snadno zařadil mezi smrtelníky, kdyby se kolem jeho postavy nemihotal namodralý přísvit magického rozhraní. Jeho aura byla slabá. Mohlo jít o míšence smrtelníka s nižším démonem. Ale i to zde působilo nezvykle, protože veřejně platilo, že Sunnisenská federace imigranty z magických světů nepřijímá.

Zatímco si lámal hlavu, jak asi můžou importovaní běsové z tenerisských bažin, ubytovaní ve vodních lampičkách, produkovat světlo bez napojení na magickou pleteň reality, číšník si tužkou do papírového bločku, a byl to skutečný papír, protože tak šustil, poznamenal objednávku. Když zmizel stejně nenápadně, jak se objevil, Eseba se na Endyho zadívala tak pronikavě, jako kdyby si ho chtěla dát k svačině.

"Toto je jedno z mála míst Xawonina města, kde nejsou záznamová zařízení, princi," pronesla bezvýrazně.

Přinutil se zůstat v klidu. Třeba se jen přeřekla.

"Nemusíte si nic vyčítat," pokračovala. "Za běžných okolností byste s tím příběhem předčasně vyspělého studentíka z Ferbua obstál."

"Asi vám tak úplně nerozumím," zamumlal.

Její výraz se zatvrdil. Vyhrnula si rukáv saka a zaťukala nehtem na zobrazovací plochu náramkového počítače. "Buď se budeme bavit vážně, nebo vás hned teď nechám prověřit útvarem bezpečnostních služeb. A ne, zpravodajka Savia o vaší identitě nic neví. Ukázala na Endyho krk. "Maskování je fakt dobré. Naše techniky bude velice zajímat struktura materiálu. Tipuju na daletový kompozit a mikrokapsle s řízeným uvolňováním. Podobný fígl jste použili i na ruce, že?"

Závan vůně horkého finítového maté ohlásil číšníkův příchod. Než bylo pití naservírováno a doplněno miskami s keksíky a rokofolovými oříšky, měl Endy čas přemýšlet. No paráda. Co by tomu řekli bráchové? Až na ten Dannyho úlet s atentátem, oni se do žádného průšvihu vlastní vinou nedostali. Zato on zbabral úplně všechno. Nejdřív se dal oblbnout Karafem, potom nedokázal čelit Lupechovi. Z církevního vězení ho Dexey vyloupl jak oříšek z koláče. A teď tohle. Baba zjevně ví všechno. Anebo skoro všechno. Proto ho zatáhla do podzemí, protože někde na vyhlídkové terase by si mohl navzdory rizikům otevřít divoký portál a prásknout do bot. A vlastně ani to ne, připustil, když si vzpomněl na kvederickou síť. Co bude ke všem šupinatým dělat? Ale kdyby ho chtěla odhalit jako špiona, už by to udělala. Nebo ne?

Jakmile se číšník s úklonou odporoučel, Eseba si do svého šálku nasypala štědrou dávku sladidla, zamíchala a rozkošnicky si přičichla. Endy rezignovaně sledoval detekční fialové paprsky tryskající z jejího chřípí. Skollové vypadli ze struktur Aliance před šedesáti lety. Kdo ví, jaké další senzory ukuchtili? Tajně a jenom pro sebe?

"Přemýšlíte, kde jste udělali chybu?" zeptala se. "Vlastně nikde." Namířila prst na jeho obličej. "Prozradila vás rodinná podoba a šťastná shoda náhod. Krátce před zemětřesením jsem na Vahanu působila. Vedla jsem detašované pracoviště na půdě Vahanského ústavu kybernetiky."

"Je možné, že jste si mě s někým spletla?"

"Více se podobáte tomu veselejšímu, Dannavionovi. Chodili jsme do stejné hospody. Dokonce jsme spolu hráli dohomon."

Tak s tím se nedalo nic dělat. "Hlavně mě zajímá," řekl s povzdechem, "co po mně chcete."

"Jeden by čekal, že vás bude spíše zajímat, co s vámi uděláme," pronesla výhrůžně.

"Jsem tu sám za sebe," pronesl prkenně. Obemkl oběma rukama horký šálek a vnímal, jak ho hřeje do dlaní. Došlo mu, proč se během přípravy na tuto misi cítil tak nemístně. Celé to bylo absurdní, jen on si to odmítal přiznat. Aliance rekrutuje dvacetiletého kluka bez významných zkušeností a pošle ho do nejpřísněji sledované civilní lokality Metaprostoru. Jeho mentoři přece museli předem počítat s tím, že neuspěje. Přesto s ním jednali tak, jako kdyby věřili, že to zvládne. A to se holedbal, že není naivní. Nebo jim křivdí? Vybavil si Grenedonovo školení ohledně maskování rozhraní i Dorresonovo varování, jaký skandál by vypukl, kdyby skollové zjistili, že je špehuje agent organizace, jíž jsou stále formálními členy. Vzpomněl si, jak Rawantes jednou se zasněným úsměvem prohodil, jak velkou výhodou je jeho mládí. Některé konkrétní činy jsou natolik šílené, že je dokáží vykonat jenom mladí jedinci, nezatížení obavami, že to či ono nejde. V předvečer Endyho přesunu na Sunnisen se k němu Rawantes přitočil, a tak, aby to neslyšel nikdo jiný, mu pošeptal: Kdyby se něco zásadně posralo, sveď všechno na mě. Endy už neměl příležitost zjistit, co přesně tím Rawantes myslel, ale vzpomínka jeho pochybnosti rozptýlila. Ne. Zasmušilý arcidémon, tak odlišný od kohokoliv jiného, by Endyho neposlal do předem prohrané akce. Ani by ho nepodrazil. Takže se jede dál. Byl odhodlaný žádný skandál nedopustit.

Rozhodil rukama v poraženeckém gestu. "Fajn, přiznávám se. Místo předčasně vyspělého studentíka z Ferbua tu máte předčasně vyspělého studentíka z Ok-sawonu. Můj rodný svět je tak primitivní, že jsem se styděl k němu hlásit. Oba mí bratři se z pro mě nepřijatelných důvodů usadili na Vahanu, který upřímně nesnáším. Proto jsem přijímací komisi bredeonské polytechniky zadal falešné nacionále. Klidně si to ověřte. Jsem tam vedený jako Edon Tapare z Ferbua celé tři roky, co tam studuji."

"Až na ty vychytávky." Ukázala na jeho krk. "Jsou příliš rafinované. Nemohl jste je uklohnit v kůlně na Ok-Sawonu. Něco takového musí pocházet jedině z dílny Rawanta Arci-Nubiela, špičkového materiálového inženýra Aliance. Mrzí mě, že se k nim přidal v době, kdy já už byla mimo…"

"Nevěděl jsem, že jste pro ně pracovala," prohodil.

"Ale ne, nepracovala. I když…" Drásavě si povzdechla, naklonila se nad stůl, aby byla Endymu co nejblíž, a zasyčela: "Příliš komplikovaná a citlivá záležitost, abych se svěřovala nasazenému vyzvědači."

Tentokrát už se nezdržoval s popíráním. Ze všech předchozích pastí vyvázl cizí zásluhou, ale z této ho nikdo nevytáhne. Možná je to příležitost, aby si dokázal, že není takový sralbotka, za jakého se považoval. Vycítil, že i ona je z nějakého důvodu zranitelná. Zatím ho udat neplánuje, protože ho k něčemu potřebuje. To mu dodalo odvahu. Také se k ní naklonil a vydechl: "Proč jsme tady, madam?"

***

Tvrdila, že jedná v královnině zájmu, a nikdo kromě Xavony o její iniciativě neví. Slíbila, že Endyho neudá, když jí u Tederika domluví jednorázovou exkurzi do vahanských laboratoří. Prý se snažila o totéž ještě před kataklyzmatem, ale byla odmítnuta. Teď jsou laboratoře opuštěné a zdevastované. Bohové už se nevrátí. Proč je neprozkoumat? Slibovala, že se Vahanu štědře odmění. Prý ji uráží, že vahanský král smysluplnou komunikaci odmítá. Vymlouvá se na následky kataklyzmatu. Nechal roznést fámu, že laboratoře jsou zamčené a klíče si Vuan odnesla s sebou. Já přece vím, že váš bratr ty klíče pořád má, šokovala ho. Tvrdila, že fámou o krádeži se Tederik zbavil vydírání ze strany Aliance. Logicky si nechal tak mocnou komoditu jen pro sebe. Vyřiďte bratrovi, že vaše pravá identita je u mě v bezpečí, pokud mi umožní ten přístup, dodala s poťouchlým úsměvem.

To, co jak řekla, naznačovalo, že ona ty klíče nemá. Po důkladném přemýšlení se Endy rozhodl o tom, že z krádeže podezírají právě Esebu, pomlčet. Ale že by klíče vzal Tederik? Intrikovat? Šířit fámy? To nebyl bratrův styl.

Na jeho přímou otázku, jestli sunnisenští znají místo Trrisielova pobytu, odpověděla, že ne. Na druhou přímou otázku, jestli s Trrisielem spolupracují, odpověděla rovněž záporně. Připustila, že výměna informací mezi jezevcem a polytechnikou se uskutečnila před dvacíti lety, ale to už Endy věděl. Navedly ho k tomu specificky uspořádané podklady a datum zadání výzkumného projektu "Programování syntetických infonových konstruktů."

Z rozhovoru Endy vyvodil, že mezi skollskými elitami došlo k jakémusi názorovému rozkolu. Jestliže si Eseba jako vstupenku do laboratoří vybrala právě jeho, agenta dozorové agentury, nebude to s jejím odporem vůči Alianci tak horké. Ale za koho kope? Co vlastně chce? A o co jde těm ostatním, před kterými ona své motivace tají?

Zdálo se, že Eseba opravdu nemá zájem ho veřejně odhalit. Slíbil jí, že napíše děkanovi Urbielovi, aby její žádost o přístup do laboratoří bratrovi přetlumočil. Stejně musí Urbielovi napsat, že Eseba s nejvyšší pravděpodobností ty klíče nemá. Rovněž potvrdí, že o současné spolupráci skollů s Trrisielem zatím žádné důkazy nezískal. Upozornil profesorku, že podle zdejších Pravidel externí korespondence pro zahraniční stážisty může dopis děkanovi odeslat až v nejbližším úředně určeném termínu. Alespoň má dostatek času vymyslet vhodné formulace, protože, jak madam zajisté ví, všechna odchozí pošta ze Sunnisenu prochází formální kontrolou.

***