Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 24: Zodpovědné randění s Modrou smrští

Sledoval její profil, ozářený posledními slunečními paprsky. Krásná bylo slabé slovo. "Jestliže jste mé pozvání přijala," pokračoval téměř líně, "mělo mi to naznačit, že o mé nabídce k bližšímu seznámení uvažujete?"

"Ovšem," odpověděla ostře. "A zpočátku jsem se snažila být vtipná, protože jsem předpokládala, že se to ode mě očekává."

"Což vás zmátlo, protože jsem nic takového neočekával," podotkl.

"Přesně," dodala mírně roztržitě. "Ve skutečnosti vůbec nemám smysl pro humor a nijak mi nechybí, ale dokážu ho předstírat."

Zvedl obočí. "To jde?"

"Ale ano, když to nějaký čas trénujete. Naučíte se nazpaměť pár vtipných replik pro různé situace a tak. Ale protože jsme se shodli, že žádné hry nehrajeme, můžeme se bavit na rovinu. Samozřejmě jsem si všimla, jak jste po mně v minulosti pokukoval. A nejen já, to si pište. Vaše pokukování po mně se stalo vděčným předmětem hovorů všech mých méně nadaných a mnohem mladších vrstevnic, a musela jsem kvůli tomu čelit jejich závistivým výpadům."

"Vážně?" vybafl. "Jaké sakra výpady, když jsem vás ani osobně nekontaktoval?"¨

Jen mávla rukou a pokračovala: "Vím, že jste se na mě vyptával hospodyně. Tak jsem se na vás připravila. Nemůžete se zlobit, že jsem se snažila být vtipná a milá. Muži mají roztomilost rádi. Připadají si pak silnější, chytřejší a větší. Ale podle mého názoru se tím jenom plýtvá energií."

"Takže vy oceňujete racionální a efektivní jednání," prohodil.

Podrážděně si odfrkla. "Vy snad ne? Copak si neuvědomujete, kde žijeme? Cílem partnerského soužití je zajistit pokračování rodu. My v první a druhé kastě míváme děti maximálně jednou za sto let. Čím vyšší kasta, tím méně jsme plodní, tak to zřejmě bohové chtěli. Ale když se nám podaří najít solidního a atraktivního partnera, vždycky o něj můžeme přijít. Každému oddílu z hnízda, které pronajímáme do ciziny, musí velet důstojník z druhé nebo první kasty. Udržuje to formu a disciplínu. Tím se nevyhneme ztrátám, co bolí. Z toho důvodu je lepší romantiku do vztahu nezatahovat."

Tederik vzpomněl na Wraxe, co zemřel při Výměně názorů ve rvačce o pomyslný trůn dřív, než se stačil představit. Po očku na ni hleděl, jak se položila na záda a vzepřela na loktech, aby mohla sledovat blesky nad horami. Nedělala dojem truchlící vdovy, ale od Wraxovy smrti uběhly téměř dva roky. A jejich syn je dávno dospělý, pokud chodí na přednášky s Dannavionem. "Milovala jste ho?" vyhrkl dřív, než si to stačil rozmyslet.

"Wraxe?" zářivě se usmála. "Ale jistě. Byl urozený, hezký, schopný a cílevědomý. Minimálně prvních dvacet let nám to fungovalo. Pak už to byla pustá rutina."

Pro všechny Spící bohy! "Urozený, hezký, schopný, cílevědomý," zopakoval. "Chápu. Ale když jste si Wraxe vybírala a on si vybíral vás, jistě mezi vámi panovala speciální náklonnost. Sdíleli jste obdobné hodnoty, cítili jste vzájemnou úctu a lásku. Že ano?"

"Ale samozřejmě," odpověděla tónem tak přesvědčivým a jásavým, že z toho vyvodil pravý opak. A potom, že nehraje hry. Zvedla se do sedu, pohodila hlavou, modré prameny zavířily. Natáhla k němu ruku. Její ústa se prolomila v hříšném úsměvu. "Ale teď," zapředla, "se nechci bavit o Vraxovi."

Šel jí ochotně naproti. Ostatně, po dvou letech nucené zdrženlivosti by vzal zavděk i méně atraktivní nabídkou. S cílevědomou důkladností se svlékli, každý sám, a potom… Její oči se mihotaly jako magická jezera. V příslibu uvolňující koupele se do nich ochotně nořil, už nepotřeboval o ničem přemýšlet.

Byla tak vynalézavá, že si vedle ní připadal jako panic, ke kterému s ohledem na omezené zkušenosti neměl daleko. Naprosto jasně věděla, co chce, a taky to dostala.

***

Výprava na povrch zanechala pocit příjemné únavy. Kora je urozená, hezká, cílevědomá a schopná. A vášnivá a obratná. Když na závěr projevila zájem o další schůzku, jenom blázen by ji odmítl.

Dole u výtahu si vyzvedl ochranku a vrátil se do svého bytu v podzemí, odkud se měl brzy stěhovat nahoru. Překvapilo ho, že je Dannavion doma. Ležel rozvalený na otomanu v salonu se Šupináčem stočeným na břiše.

"Jak to, že nejsi v hospodě, Danny?" podivil se. "Nechodíš každý devátý den v týdnu na dohomon?"

Bratr ladným gestem přesunul ještěrku stranou a posadil se. "Dnes mě tam musejí oželet," zabručel. "Povíš mi, cos to vyváděl s tou hroznou modrovlasou osobou? Uvědomuješ si, co je zač?"

"To šlo rychle," poznamenal měkce a posadil se. "A co je na ní tak hrozného? Myslel jsem, že se kamarádíš s jejím synem."

"No právě!" zavrčel Danny. "Ta ženská je xyra v sametových rukavicích. Podáš jí prst, a ona ti urve celou ruku. Říká se jí Modrá smršť. Když chce Vahan dostat nějakou technologii, o kterou se autoři nechtějí podělit, hádej, koho na ně posílá? Kora má zdroje mezi wemury, umí jednat s krenevy, přátelí se s riiberionskou Exis. Nějakými chodníčky tahá informace ze zázemí Aliance. Draky žere k večeři, a oni jí za to ještě děkují. Chudák Jariden z ní trpí panickými záchvaty, což jak jistě chápeš, je na Vahanu problém. Tvrdí, že matka si otce vzala jenom proto, že byl Třetí ve velení Generality a byl svolný. A předtím, než utáhla Wraxe, to zkoušela na Dexeye, než na ni jeho žena vyrukovala s letannatovým vrhačem."

"Mně tak strašná nepřipadá," prohlásil rázně, ale uvnitř si tak jistý nebyl.

"Je to Evonymova vnučka."

"Za dědečka nemůže."

Danny pohladil Šupinku po hřbetě a potřásl hlavou. "Jedno se jí upřít nedá. Je po sůsech přitažlivá a umí z toho těžit. Jsou to asi dva týdny, co Jari zmínil, že matka má políčeno na velkou rybu. Měl z toho radost. Nemohl se dočkat, až pastička sklapne, protože jemu to přinese volnější režim. Ta hrozná ženská je nekorunovanou královnou vahanské smetánky. Samotný Tauk se před ní má na pozoru, a to je prosím, její velící důstojník."

Tederik si vzpomněl na předchozí "náhodná" setkání, kdy se několikrát letmo střetli pohledem. Přestože si ještě nebyli představeni, ona dávno počítala s tím, že si jí všimne, že ji upřednostní před mnohem mladšími nezadanými kandidátkami, protože dobře věděla, že jak zjevem, tak projevem vyčnívá nad ostatními. Dokázal by si představit vedle sebe takovou královnu?

Exteriér by na to měla. A dokonce, i kdyby ji postavil vedle Šerryzah, byla by to pěkně tvarovaná a entuziasmem sršící Kora, kdo by vedle drobné a poněkud zatrpklé bohyně, vypadal reprezentativněji. A v té chvíli mu to došlo. On nehledá spřízněnou duši, kterou by mohl milovat. Ne. Hledá jen tu nejvýkonnější a nejdokonalejší společnici, kterou bude předvádět světu. Potřebuje vedle sebe osobu dostatečně houževnatou a tvrdou, aby ji jeho pragmatický přístup neničil. Takovou podmínku Kora dozajista splňuje. Trochu trapné ve světle jeho mladických představ o lásce a sdílení. Jenže donedávna si myslel, že spřízněnou duši našel, a krutě se spálil.

Zatímco Dannavion cosi naléhavě vysvětloval, Rik pochopil, že netouží po lásce, protože to, co za lásku předtím pokládal, bylo jednostranné a vlastně to byla jenom klamná představa. Ohromeně se nadechl, a konečně dopřál pozornosti bratrovu řečnickému cvičení.

"…že je to mazaná a falešná osoba, co nemá kousek citu v těle. Bude tě neúnavně postrkovat směrem, který si předem naplánuje. Bude s tebou smýkat tam a sem, aniž by sis toho stačil všimnout."

"Zvláštní, že Tessana o ní neřekla špatného slova," namítl chabě.

"A divíš se? Tessa je dost chytrá, aby si dala dvě a dvě dohromady. Kdybys Koře vyžvanil, že o ní řekla něco nelichotivého, odplata by na sebe nenechala dlouho čekat. Ta ženská by ti přinesla jedině pohromu, vzpamatuj se."

***

Tederikovo zodpovědné randění

Dannavion se mohl rozčilovat, jak chtěl, Tederik další schůzku s Korou nezrušil. Samotného jej překvapovalo, s jakou intenzitou ho to k ní přitahuje. Byli spolu v baru Lehká smrt. Zúčastnili se turnaje hodu sekerou. Vycestovali z Vahanu na festival Fialových mračen na světě Kavanu. Pokaždé skončili v posteli, a on si rozhodně nestěžoval.

Naposledy zamířili na dvůr robustuanské arcikněžny Jadviny Zlověstné, kde vyslechli přednášku bredeonské publicistky Laskany Vrtošivé. Přednáška zanechala dojem. Lektorka, publicistka a spisovatelka Laskana byla proslulá tím, že studuje dávnou historii z takzvaných paralelních zdrojů. Na rozdíl od ostatních historiků, kteří se spokojili s prameny, na které odkazoval Sarvon ve své Encyklopedii Metaprostoru, ona čerpala z obchodních smluv, politických dohod, cechovních kronik, osobních deníků, výroků regionálních soudních dvorů. Všechny ty dokumenty se uchovaly v soukromém držení rodin na starých světech Čtyřdohody. Ale učenci z akademické sféry ani specialisté z Aliance se o ně nezajímali.

Naši ctihodní akademikové tvrdí, prohlásila Laskana, že co není o historii uvedeno v Sarvonovi, není hodno pozornosti. S tím nesouhlasím. Uznávám, že Sarvon byl génius a dokázal postihnout téměř všechny životní oblasti jednotlivých kultur. Ale uvědomte si, jakým prizmatem pozoroval svět. Byl to arcidémon, syn prince Quinna, a vnuk boha ohně, Rafedaxara I.. Vše, co Sarvon studoval a interpretoval, činil zpočátku z pozice elitního mizeonského aristokrata, a později z pozice absolutního vyděděnce poté, co ho dal jeho dědeček kvůli názorovým sporům vyškrtnout z Plemenné knihy. Ten rozpor se nutně promítl do kvality jeho díla. S vědomím, že závěrečnou třetinu encyklopedie, to je zhruba posledních šest set stran, psal Sarvon ve vězení před popravou za velezradu, je více než jasné, že buď nemohl nebo nechtěl některé děje vysvětlit a popsat tak, jak se skutečně odehrály. V encyklopedii některé důležité události prostě chybí, jiné jsou zmíněny jen náznakově, bez návaznosti na souvislosti. Uvedu vám příklady z různých kulturních okruhů…

Vzhledem k tomu, že Sarvon zemřel před 860ti lety, byly Laskaniny příklady hodně zaprášené, ale Tederika to nakoplo k přemýšlení nad vahanskou společností. Jaká skutečně je, a jak samu sebe interpretuje, a že je v tom rozdíl. Navenek se vahanci prezentují jako neohrožení a všeho schopní válečníci. Ale od války s Dervosem před sto padesáti lety, žádnou další válku samostatně nevedli, maximálně se účastnili intervenčních akcí jako spojenci. Sami už půl třetího století na nikoho nezaútočili, ani nečelili napadení. Okolní mocnosti si nejspíš zapamatovaly, jak zle dopadla dervosská královna Assi-Siona, když se pokusila anektovat vahanský satelit Krody-an.

Tederik přemýšlel, co vlastně dělá Vahan Vahanem. To, co tam opravdu a přímo souvisí s vojenstvím, představují respektovaný zbrojařský průmysl, věda a výzkum zaměřené na obranné a útočné technologie, a samozřejmě líhně a cvičiště, produkující naklonované vojáky k pronájmu. To není málo. Ale taky ne všechno, čím by bylo možné vahanské reálie definovat. Přitom je armádní filozofii podřízena veškerá společenská kultura. Dokonce tak moc, že jsou vahanci na jiných světech setrvale terčem posměchu za všechny ty vojenské hodnosti a rituály a uniformy.

Když o tom později mluvil s Korou, dávala jasně najevo, jak moc jí ona proklamovaná vahanská zaostalost vadí. Všiml si, že to prožívá až přehnaně. Jednou ta naše upozaděnost a topornost musí skončit! Ale ty těm nařvancům z bredeonského Klastru ukážeš, že jsme stejně dobří, ba lepší obchodní partneři než erektiadští hromotlukové! I ti nafoukaní kavanští muzikusové přestanou ignorovat naše pozvání. A co teprve snobi z Tenerisu…

Jak čas šel, Kora mu postupně odhalovala svou minulost. Než se provdala za Wraxe, procestovala pod pláštíkem Ústavu kosmologických studií civilizované světy Čtyřdohody. Vystupovala jako zanícená, poněkud roztržitá, a samozřejmě nezvykle atraktivní akademická pracovnice. Navštěvovala univerzity na Wemuru, Bredeonu, Robustue, Erektiadu, Mizeonu i Cochranu. Zajímala se o kosmologii, což je a vždycky bude spíše teoretická disciplína. Jakákoliv šílená teorie je diskutována, nic není smeteno ze stolu, proto není těžké se v takovém oboru etablovat. Cizí akademiky ale spíše než její kosmologické hypotézy, zajímaly její fyzické přednosti. Záhy přijímala pozvání na večeře od jejich průbojnějších kolegů z technických oborů. Zatímco profesoři vyspávali postelové hrátky, ona z jejich databází tahala výsledky aplikovaného výzkumu.

Před třiceti lety padla kosa na kámen. Jak naschvál k tomu došlo na Erektiadu. Draci, od své přirozenosti k ženám galantní, se nerozpakovali zavřít špionku do hibernačního boxu. Teprve pak poslal Rex protestní nótu Evonymovi. Pikantní na tom bylo, že šlo o jeho vnučku. Byl to Wrax, koho Generalita vyslala, aby to s draky urovnal, a aby si přistiženou vyzvědačku vyzvedl. Protože draci o její roli nemlčeli, musela se špionáží skončit. Provdala se a porodila Wraxovi syna. Ale od té doby je alergická na všechny ty ironie, s jakou cizinci popisují její vlast. Když o tom Tederikovi vyprávěla, snažila se prezentovat co nejobjektivněji. Dokonce uznala, že v posledních letech své špionážní kariéry dělala chyby, ztrácela ostražitost, a erektiadská aféra byla jen poslední kapkou, kterou pohár přetekl.

Tederik si Koru neidealizoval. Bylo mu jasné, že v její hvězdné éře elitní špionky jsou stinná místa, kterými se nikdy nepochlubí. Důvody jejího zájmu o něj mu přiblížila její nenápadná poznámka, kterou utrousila při návštěvě posvátné Citadely, vystavené na památku tvůrců rasy kočičích měničů na Brussedee.

Já už se postarám, aby ta domácí šeptanda ohledně tvé nekompetence ustala, můj králi, prohlásila šeptem z ničeho nic poté, co dlouho zírala na vitrážové okno s vyobrazením páru vyvanulých kočičích bohů, v Ústředním brussedeanském chrámu. Věnuj mi důvěru, a já tě nezklamu. Budu ti krýt záda, až budeš zvedat Vahan na výsluní, kam oprávněně patří.

Chvíli mu trvalo pochopit, proč s tím vyrukovala právě na takovém místě. Brussedeanští kočičí bohové Risadei a Šavira se zapsali do dějin živelným přeměňováním křehkých smrtelníků v odolné démony. Chtěli napodobit dílo vahanských trojčat, ale jejich experimenty se zvrhly. Místo dlouhověkých chytrých bytostí stvořili stádo zdeformovaných, nepříčetných, napůl živých napůl neživých polozvířecích a napůl lidských kreatur, neschopných samostatné existence. Situaci zachránili kuriózním způsobem. Vdechli do nesvéprávného stáda veškerou svou bazální magii. Vyspravili dílo pomocí sebe samých. Utvořili novou rasu dlouhověkých měničů obdařenou magickým rozhraním, intelektem a elegancí, ale sami se tím obětovali. Místo aby vyvanuli do pleteně reality Metaprostoru, vyvanuli do svého díla. Takový způsob ukončení božské existence nebyl ničím výjimečným. Podobně vyvanula poslední robustuanská bohyně Kahalei, když se prolnula s biologickou podstatou zakladatelky robustuanské královské dynastie, stejně postupovala před několika milénii dračí bohyně Kaia na Erektiadu.

Pokud Kora přednesla svůj návrh v síni brussedeanských bohů, kteří za výsledek zaplatili svébytností, a už nikdy se v původní formě do Metaprostoru nevrátí, chtěla nejspíš naznačit, že vahanská trojčata se nevrátí stejně tak. Možná, že mu tím i nenápadně naznačila, že o současném stavu vahanských bohů ví více, než by vědět měla. Ale on se na tu vějičku nechytil. Nechtěl z ní tahat informace, které by si při troše snahy mohl zaopatřit sám. Vycítil, že by jí neměl dávat do rukou takovou moc.

Poněkud ho mátlo, že ačkoliv na Kořin návrh neodpověděl, měl silné puzení to udělat. Bral ji jako žhavou milenku, reprezentativní společnici a zdatnou oponentku, se kterou mohl diskutovat společenská a politická témata. Její postřehy mu sloužily jako doplněk k názorům, které slyšel od Dexeye nebo Tessany nebo Tauka. Kořina přítomnost mu přinášela kýžené rozptýlení, a on to vděčně přijímal. Hodně se vyptávala na mizeonské debhátary a na Ditruxe. Podrobně se zajímala o jeho konexe s pohlaváry Aliance. Chtěla, aby jí popsal, jak to vypadá na legendární tajné základně. Jeho minulost na Ok-Sawonu jí připadala až směšně romantická a on neměl potřebu jí to vymlouvat. Byl sdílný, protože ona se opravdu zajímala.

Bylo jenom jedno téma, s kterým se Koře svěřovat odmítal, byť ho ponoukala sebevíc. Týkalo se Vuan - Šerryzah. Jeho počáteční naděje, že se mu s novým vztahem podaří nepředvídatelnou bohyni dostat z hlavy, se nepotvrdila. Dokonce se mu začaly zdát sny. Byly mlhavé a zmatené. Šerryzah se mu zjevovala obklopená proudy světla. Ovíjely ji jako provazy, měnily odstíny a zabarvovaly její tvář – hned do modra, pak do zelena a ruda. Něco mu říkala. Rozčileně a naléhavě. Ani při nejlepší snaze tomu nedokázal porozumět. Budil se plný neklidu a obav. Byl naštvaný na svoje podvědomí, které mu tímto neustále připomínalo, s jakou naivitou se zamiloval do osoby, která už ze své podstaty nebyla schopná jeho city opětovat.

Jak předpokládal, ztráta klíčů se věčně neutajila. Ale protože na Vahanu se většina událostí děla na základě vyššího rozkazu, vahanští arcidesmoni a desmoni se automaticky spokojili s tím nejpřirozenějším vysvětlením, ke kterému se dalo dojít. A sice, že klíče sbalila Vuan, těsně předtím, než odešla. Logicky do toho nezapadalo to dvojnásobné záhadné úmrtí, jehož příčiny doktoři neobjasnili. Ale lidová tvořivost si vysvětlení našla. Strážní zcepeněli šokem z pouhé velkolepé bohyniny přítomnosti. Když si Tederik vybavil zničující účinky Vuaniny energie, kterou ve vypjatých chvílích sálala, musel uznat, že teoreticky by to možné bylo. Jenomže on přece věděl, že Vuan klíče neodnesla, ale s ohledem na zranitelnost tématu o tom mlčel.

Lekce u profesora Tauka pokračovaly. Tederik si je užíval, ačkoliv ho zanechávaly unaveného jako nikdy předtím. Poprvé v životě mohl pod odborným vedením praktikovat postupy, o kterých si čítal, když byl kluk. Když nacvičovali procesní fáze transformační magie, Tauk lamentoval, jaká je to škoda, že jsou laboratoře nedostupné, protože právě tam by měly být uloženy rozsáhlé texty a návody k této problematice. 

Prohlásil, že už se nemůže dočkat, až je Vuan přinese zpět. Podle toho, jak divně se při tom tvářil, Tederikovi došlo, že Tauk už asi tuší, jak to s klíči ve skutečnosti je. Ale dokázal udržet jazyk za zuby a profesor to téma vícekrát neotevřel. Zato si neodpustil poznámku ohledně Kory. Nechápu, proč chodíte za mnou a ještě tajně, když by vás většinu z probíraného mohla naučit ona. Dělala by totéž, co v ústavu. To se za své nedostatky tolik stydíte? Tederik nakvašeně odpověděl, že má své důvody Koru do svých lekcí nezatahovat, ale ostych mezi ně rozhodně nepatří. Tauk na jeho prohlášení zareagoval vzácným úsměvem. Tak to jsem vážně rád, že nejste takový mamlas jako byl můj synovec Wrax. Nechal se utáhnout na ženské punčoše, ačkoliv jsem ho důrazně varoval

***