Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 22: Soudružky a soudruzi na Sunnisenu

Drahý Endemone, psal Tederik,

obracím se na Tebe tímto dopisem, protože si dělám starosti. Danny tě hledal na kolejích, a marně. Od Fennediona a Elevíny se dozvěděl, že tvé studijní výsledky jsou excelentní, ale ve škole se prý ukazuješ zřídka. Vloupal se do Tvého pokoje, ale našel ho prázdný. Šel se na tebe přeptat k Urbielovi, ale děkan byl tou dobou na konferenci mimo Bredeon. Na studijním oddělení se na tebe Danny z pochopitelných důvodů vyptávat nechtěl.

Pošlu Urbielovi tento list. Poprosím ho, aby Ti ho předal. Předpokládám, že ví, kde jsi a co děláš. Moc by mě i Tvého bratra potěšilo, kdyby ses nám ozval. Jestliže preferuješ mimo studijní činnosti před studiem samotným, je to Tvá volba. Dospěl jsi rychle a tvrdě. Cítím se zodpovědný za to, že jsem Tě nedokázal lépe ochránit. Potřebuji tě ujistit, že ať si kdekoliv a ať děláš cokoliv, pořád jsem tvůj bratr. Danny jakbysmet.

Alespoň Ti napíšu, co děláme my dva: Od Druhého odchodu bohů uplynulo pět set vahanských dní, takže v přepočtu na univerzální standarty do brzy budou dva roky. Asi se ti doneslo, jaká spoušť po nich zůstala. Ale tvrdě jsme pracovali, a beze zbytku jsme využili i pomoc od obchodních partnerů. Konečně jsou patrné výsledky. Vahanské podzemí jsme uklidili. Obrannou kvederickou síť jsme obnovili. Natáhli jsme energetické rozvody. Rodiny se vrátily do opravených domů, výrobní linky byly zprovozněny. Klonovací líhně se prozatím obnovovat nebudou. Stále tu máme stovky dospělých vojáků čtvrté kasty, vychovaných a vycvičených ryze k boji. Protože už nejsou na prodej, po každém kontraktu se vracejí domů. Po kataklyzmatu jsem všechny další mise zatrhl a vojáky přechodně převelel do stavebních oddílů na povrch, budovat základy nového Kerrhanu. Děti z líhní jsme rozdělili mezi někdejší opatrovatele. Nejraději bych veškerou armádní omladinu z líhní přeřadil do třetí kasty, ale takové kacířské nápady si zatím nechávám pro sebe. Jistě si pamatuješ, co o sociálním inženýrství říkával náš otec. Proto se snažím o postupné změny, aby bylo možné ověřit jejich dopad. Danny mi pomáhá. Tvrdí, že se do Vahanu zamiloval, tak jen doufám, že tahle láska mu vydrží déle než ty předešlé. Na Tvé varování jsem nezapomněl a mám ho v patrnosti. Ale zatím to jde.

Budu vděčný za jakoukoliv zprávu, kterou nám o sobě pošleš. Pokud jsi snad vázaný nějakou smlouvou, postačí Tvé ujištění, že jsi spokojený a v bezpečí. Danny Tě srdečně pozdravuje, ale psaní nechal na mě, protože, jak sám poznamenal, kdyby ti psal on, bylo tam na Tvou adresu samé "do sůsí díry" a "ke všem běsům," a darmo by tě tím naštval. Můj nezáživný způsob psaní prý bude pro tebe dostatečným trestem za to, že na svého nejoblíbenějšího sourozence (Dany tím myslí pochopitelně sebe) kašleš.

Máme Tě rádi.

Tvůj Tederik

S povzdechem odložil pero a narovnal se. Jeho pozornost přitáhl rachot strojů, doléhající k němu otevřeným oknem. Ach ano, provizorní pracovna se nacházela nad povrchem, v nejvyšším podlaží rozestaveného paláce Generality, v budoucím Novém Kerhanu. Humpolácká stavba z červeného mramoru trůnila na obrovském staveništi Palácového návrší se vypínala na dohled od trosek Vuaniny věže. Než se bohyně vrátí, a vrátí-li se vůbec, postaví jí novou. Tato budova zatím zela prázdnotou. Ani Tederik v ní nebydlel. Sloužila ke schůzkám architektů a k výměnám názorů předáků realizačních týmů. Všichni zatím chodili přespávat do podzemí, protože tam měli k dispozici veškerý servis. Jeho dům, nebo spíš palác, bude hned vedle, ale zatím nemá ani základy. Přestěhuje se tak spolu s ostatními, a to ještě nějakou chvíli potrvá.

Vstal a po rozložitém schodišti vyběhl na plochou střechu, která má v nouzi posloužit jako přistávací plocha pro bojové bombardéry. Z výšky pěti podlaží shlédl na robotické bagry, hloubící výkopy inženýrských sítí, na fantómy řízené válce, pěchující náspy budoucích komunikací, a na rozorané plochy naplánovaných parků, kde se jako mravenci hemžili mladí vojáci s rýči a sazenicemi stromů. Hairon město vyprojektoval po vzoru druhé největší bredeonské metropole. Tupi-Iran vznikal za podobných okolností jako tomu bude s Novým Kerrhanem. Povstal z nicoty na zelené louce záhy poté, co svět Bredeon nedopatřením zasáhlo devastující bombardování armád dvou cizích znepřátelených světů.

V dálce za rozestaveným městem na šachovnicích pokusných polí klíčilo osivo dovezené z Robustuy. Ještě dál, ve světlých hájích úpatí Deštné pahorkatiny, se skrývaly sůsí osady, jejichž obyvatelé sem uprchli před přílivovou vlnou z jihu. Haironovy oddíly jim pomohly pochytat napůl zdivočelé kreppony a krodochy, postavily nové chýše, stáje a ohrady.

Scenérie působila civilně a důvěryhodně. Nezasvěcený pozorovatel neměl šanci rozpoznat, že ekteren pod povrchem se skrývají jeskyně se zbrojařskými provozy, sklepy plné zbraní a munice, bunkry a sklady, hangáry a odpalovací rampy, přistávací dráhy, a celé podzemní město. Kdyby tu Endemon byl, jistě by takový pohled na pokojnou krajinu ocenil. Jenomže ten vrták se nechal nalákat k Alianci, dokonce do té nejpřísněji utajené sekce, jak Tederikovi pokoutně prozradil Ditrux. Teprve teď mu docvaklo, proč si dal Urbiel tolik práce, aby Endyho na univerzitě uvedl pod falešným jménem. Ti intrikáni z Aliance plánovali Endenoma využít od samého začátku. To proto raději v dopise mlžil, a Alianci ani náznakem nevzpomněl. Nemohl zmiňovat cokoliv o Endyho vazbě na agenturu, protože kdyby se dopis dostal do nepovolaných rukou, mohlo by to ohrozit bratrovo bezpečí.

Otráveně si povzdychl, když dole zahlédl dvojici vojáků s dezintegrátory, kteří přecházeli podél stěn budovy. Z původní dvacetičlenné Evonymovy osobní gardy si ponechal deset osob. Šest mužů a čtyři ženy z druhé kasty. Desmoni a desmonky se silnou krví a excelentním výcvikem. Velení svěřil kapitánce Boraně, ošlehané bitvami z Hurtonské soustavy. Na hromadné akce ho doprovázeli všichni, na soukromé se střídali po trojicích. Neměli na práci nic důležitějšího než uhlídat jeho kyselou prdel. Když s tebou nebudu já nebo Dexey, musíš se s tím smířit, trval na svém Danny. Kdyby tě odpráskli, všechno úsilí, cos tu vynaložil, by šlo do kopru. A co já? Mě by odpráskli hned po tobě. To si přece nemůžeš vzít na svědomí! Poslední bratrův argument Tederik nedokázal vyvrátit. Nakonec se přestal trvalé ochraně své osoby bránit. Míval diskrétní doprovod, dokonce i když se plížil na lekce k Taukovi. A Danny se způsobně vrátil na univerzitu.

***

Hodnotový systém PAJ

Relaxačního podlaží sunnisenské akademie se stoly a židlemi rozmístěnými kolem kruhové sestavy výdejních automatů bylo zaplněné studenty, co pojídali oběd z legendárních instantních balíčků. Kolem průhledných stěn na pohodlných otomanech potažených sterilní syntetickou a špínu odpuzující tkaninou posedávali ti nakrmení. Četli z virtuálních tabulek, někteří listovali knihami s plastexovými stránkami, jeden dokonce spal. Na videxových sloupech se míhaly výjevy ze sunnisenských, bredeonských a brussedeanských médií. Zvuky byly tlumené, ale jak se útržky hovorů mísily, připomínaly vytrvalý déšť.

… Hahala a Jorid Bvaneovi po pěti desetiletích záslužné práce v dopravním sektoru užívají příjemný odpočinek v pobytovém resortu Sladký soumrak, sdělovala reportérka domácí videxové stanice. Na zobrazovací ploše za jejími zády běžely záběry dvou usměvavých seniorů, kráčejících ruku v ruce po břehu jezera. Podle stromů obtěžkaných fialovými plody bylo pozdní léto, a za obzorem sladce zapadalo slunce. Žádné starosti! radovala se moderátorka. Stoprocentní péče až do vyčerpání vyměřeného limitu splynutí zajistí jedině průběžné spoření u Pojišťovny Briliant! Buďte jako Halala s Joridem! Pojistěte si Sladký bezstarostný soumrak už dnes!

Na další videxové konzoli běžel záznam z jakési besedy. Odehrávalo se to v restauraci s exkluzivním nábytkem a starodávnými lustry ve stylu ok-sawonského bar-baroka. Lidé kolem stolků s koláčky vypadali moudře a spokojeně. Součástí interiéru nebyly videxové hranoly. Koláčky neroznášely bionické jednotky, ale stoprocentně smrtelní imigranti ze soustavy Tarzea. Účastníci besedy debatovali o výhodách konečného splynutí, což tady na Sunnisenu znamenalo definitivní zánik integrity jedince. Všude jinde se tomu říká smrt.

Endy si dřív myslel, že skollové neumírají, že vyměňují jedno opotřebované tělo za nové. Ale pak zjistil, že to zdaleka neplatí pro všechny. Výměna těla a nekonečné stěhování vědomí absolvuje jen hrstka elitních hráčů, kterým se říká Nepostradatelní, zatímco většina populace dostává k životu 200 standardních let, načež následuje "konečné splynutí." To znamená, že těsně předtím, než těla doslouží, je paměť extrahována a přenesena do Srdce Emarialu, aby byla po patřičném protřídění využita pro obohacení nahrávek určených pro ty vyvolené, Nepostradatelné. Pokud se třeba někdo naučí dokonale programovat tkalcovské stroje, je tato jeho schopnost vícekrát zkopírována. Kopie se vkládají do programu bionických jednotek, určených k práci. Další kopie se přidávají k nahrávkám vědomí "nepostradatelných", určených k přenosu do jejich předpřipravených identických klonů, čímž se ještě více navýší jejich společenský kredit. O tom, který jedinec je hoden dalšího přestupu ve formě původní integrované osobnosti, rozhoduje královská Posudková komise, a ze statisíců vybírá jen desítky těch s nejvyššími společenskými zásluhami. To je důvodem, proč se skollští studenti tolik snaží. Chtějí se stát Nepostradatelnými. I proto se všechno eviduje, aby se to na konci vyměřené životní lhůty vyhodnotilo.

…a tehdy jsem to konečně pochopil, a přestal se té vyhlídky na limitní termín obávat, sděloval rozhodným tónem pán, jehož verlenové linie tonuly v záhybech vrásek. Vždyť to, co jsem nashromáždil, zaťukal si na lebku se zbytky prošedivělých vlasů, se neztratí. Naopak. Bude to využito mnohem účelněji. Cílem tohoto pořadu bylo asi přesvědčit seniory s blížící se dobou expirace, že konečné slynutí je úžasná a povznášející záležitost.

…že ty pojízdné chodníky, přeplněná nástupiště a fronty před nutričními automaty mi vůbec nechybí, sdělovala pohodově dáma středního věku v květovaných šatech, kráčející dlouhou uličkou mezi špalíry průhledných boxů s hydroponicky pěstovanou zeleninou. Do města už bych se dobrovolně nevrátila. Sami vidíte, ukázala bujné výpěstky v boxech, že tady na venkově máme daleko blíže k nefalšované přírodě."

Endy se skoro zadýchal úsilím ty mnohonásobné salvy snadno stravitelných informací zpracovat. Navzdory dobrým radám měl nutkání je kriticky posuzovat, zatímco by je měl ignorovat. I proto ho setrvale pobolívala hlava.

Mezi stolky a sloupy plynule levitovaly bionické jednotky roznášející kelímky s horkým maté a odklízející použité obaly. Endy se svým zaměřením na exobiologii a exomedicínu tyto instalace vnímal jako něco zcela mimo jeho zájem. Jen mlhavě chápal, na jakých principech fungují. Jejich primitivnější verze vídal na Bredeonu, Nikodemu, a dalších smíšených industriálních světech. Nejvíce jich potkal na základně Aliance, kde vykonávaly veškeré servisní práce. Byly různě tvarované a specializované. Mnohé disponovaly samostatnými rozhodovacími schématy a dalo se s nimi mluvit jako s živoucí bytostí. Některé entity tak dokonce i vypadaly. Měly hlavu, dvě nohy, dvě ruce, někdy i ocas nebo křídla. Uměly měnit tón a rytmus hlasu, dělaly gesta simulující emocionální projevy. Až si jeden kladl otázku, kam se ta hranice mezi živým a neživým posunula.

Bionické jednotky na Sunnisenu byly tvarované naprosto odlišně. Místo aby napodobovaly vzhled nějakého existujícího živočišného druhu, vypadaly jako veliké plechovky, barely nebo sudy. Na první pohled působily až směšně zastarale. Ale vznášely se dvě dlaně nad podlahou, a rozumně komunikovaly v několika jazycích. V případě potřeby z kapoty vysunovaly končetiny s mechanickými prsty. Jeden se tak snadno dovtípil, že pod neforemným opláštěním skrývají stejně komplikované instalace jako ty člověku podobné umělé entity od Aliance. Ze starých časopisů Endy věděl, že v minulosti se sunnisenské bionické jednotky nelišily od těch zahraničních. A čím více se entita podobala živé bytosti, tím byla cennější. Proč najednou taková kamufláž? Možná že se tím skollové takto vymezují vůči strojům. Možná si tím připomínají, že stále ještě jsou lidskými bytostmi.

"Je tu hrozný randál," prohodila nakvašeně Savia, útlá pěkná černovláska s pokožkou v barvě spáleného karamelu. "Příště tě vezmu někam, kde je klidněji." Lehkým krokem zamířila k jedné z pohovek a elegantně se na ni uvelebila.

Endemon se posadil na opačný konec gauče, protože byl z té ženské nesvůj. Dnes měla na sobě tenký super přiléhavý overal. Na smetanově zbarvené látce se opakovaně otevírala a zavírala fialová a zlatá poupata růží, z čehož nezkušenému pozorovateli šla hlava kolem. Samotná Savia na první pohled vypadala jako stoprocentní lidská dívka. Na její tváři, krku ani na pažích nebyly patrné verlenové linie, které miminům implantují pod kůži už v inkubátorech. Patřila k nejnovější generaci, u které se více dbá na přirozený vzhled. Buď ty vodiče dokonaleji maskují, nebo je ukládají hlouběji. O přítomnosti "posilujících" implantátů v dívčině těle Endy vůbec nepochyboval, protože bez nich by v konkurenci vrstevníků neobstála. Vitalizační síť rozváděla do orgánů přidanou energii z uzlových bodů, získanou přeměnou tepla z metabolických procesů. Spojovala nositele s informačními zdroji, pomáhala ukládat informace do paměťových vrstev vědomí a usnadňovala vytváření asociací. V neposlední řadě bionická síť regenerovala opotřebované tkáně, monitorovala zdravotní stav. A Savia si vedla dobře. Od chvíle, co Endyho vyzvedla v sekci studijního oddělení, nezavřela pusu.

"…a potom ti ústředí pošle vygenerovaný kód, který zadáš…"

Nechal ji mluvit, s nadějí, že se ho později na nic z toho nezeptá. Byl zvyklý na mumraj bredeonské metropole, ale poměry v Xawonině městě dávaly slovu "blázinec" úplně nový rozměr.

Hned po příletu na Sunnisen a přesunu do areálu polytechniky Endy se skupinou dalších oceněných bredeonských stážistů absolvoval obřadné přijetí u rektorky Osahey. Nejvyšší šéfová stážistům oznámila, že tady na Sunnisenu se v běžném společenském styku všichni oslovují soudruhu anebo soudružko, případně vážený soudruhu anebo vážená soudružko. Pouze nejužší kruh nepostradatelných kolem královny se tituluje jinak, ale s tím si nemají dělat starosti, protože s takovými význačnými osobami přijdou do styku jen ti nejúspěšnější, a stane se to až na konci pobytu. Požádala je, aby si na nová oslovení zvykli.

Vážená soudružka rektorka stážisty ohromila více zjevem než obsahem sdělení. Pyšnila se totiž vizáží sotva odrostlé dívky. Přivítala stážisty v krátké zelené skládané sukýnce a oranžových punčocháčích. Košili na knoflíky s mašlí měla cudně zapnutou až ke krku, ale materiál byl tak průsvitný, že hoši rudli rozpaky a dívky pobouřením. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Endyho ten pikantní zjev neohromil. Více než dráždivé oblečení vnímal její hlas, připomínající skřípání hrany zrezivělého plechu po betonovém panelu. Netušil, jestli je to důsledkem mnohačetné revitalizace, jak tady nazývali výměnu starého těla za nové, ale působilo to poněkud nevěrohodně.

Po vítacím ceremoniálu následovala virtuální audience u královny Xawony. Rektorka studenty uvedla do vizoárového salonku, který se podobal kapli. Uprostřed půdorysu devíticípé hvězdy se tyčil devítiboký projekční hranol, po jehož obvodu byl ochoz pro příchozí. Klikaté stěny místnosti byly obložené zrcadlovým povrchem. Zdi v lomených obloucích stoupaly vzhůru, až se sbíhaly v jediném místě hvězdicové klenby. Obraz příchozích se v zrcadlech odrážel tisíce krát znásobený a zkreslený, což vytvářelo bizarní barevné a tvarové kombinace. Rektorka stážisty před vstupem do královnina "vizoáru" upozornila, aby se do odrazů na stěnách nedívali příliš dlouho, protože to u citlivých jedinců vyvolává nevítané fyziologické i emocionální reakce. Jak se dalo očekávat, mělo varování efekt naprosto opačný. Dvě studentky to chtěly okamžitě vyzkoušet, a po pohledu do lomených zrcadlových stěn povážlivě zezelenaly, jeden hoch se zapotácel a druhý ho podepřel. Pak už se raději dívali jen na sebe navzájem. Endemon v tom prostoru žádnou magii necítil, ale byl by se vsadil, že v tom něco magického bylo. Podle Grenedona se v některých oblastech činností, například v architektuře, hranice mezi magickým a nemagickým povážlivě ztenčuje. Že by zakuklená tvarová alchymie?

Sotva se stážisté stačili vydýchat, zahalasily fanfáry a byla tam královna. Hologram uprostřed projekčního dvanáctistěnu zobrazoval dámu v nejlepších letech, v stříbřité splývavé róbě, s vlasy barvy lesního medu, stočenými do vysokého drdolu. Spředená z mihotavého barevného světla působila étericky a impozantně. Jako starorodá bohyně, kterou podle legend kdysi byla.

"Laskavě vítáme děti spřízněné říše!" zapředla sametově. "S radostí a pýchou vám ukážeme nejnovější pokroky sunnisenské vědy a výzkumu. Vděčně přijmeme a vyhodnotíme jakákoliv přispění, které nám předložíte. Kéž vzkvétá naše společné úsilí posunovat a rozvíjet hranice poznání!"

Vlídně se usmívala a ladně gestikulovala. Mluvila jako aristokratka ze staré školy. Jinými slovy zopakovala totéž, co rektorka, jen ty soudruhy a soudružky nezmiňovala. Přesto měla její nicneříkající zdravice hypnotizující vliv. Endy se vzpamatoval jako první, proto měl šanci pozorovat ostatní stážisty, kteří do hranolu strnule zírali s otevřenými ústy a rozzářenýma očima ještě dobrých deset rázů poté, co se hologram rozplynul.

Následně se do vizoáru nahrnuli asistenti z řad pokročilých místních studentů, aby si stážisty rozebrali. Endymu poklepala na rameno právě Savia. "Ty jsi Edon Tapare, studující exobiologii? Ukážu ti všechno, co musíš při pobytu vědět, soudruhu."

Dostal týden na aklimatizaci. Z vyměřených deseti dnů měl za sebou tři, neustále v její společnosti. Savia byla čerstvou absolventkou multioborové disciplíny s dlouhým názvem Metodik biotechnologických inovací. Na oslovení soudružko, díky Spícím bohům, netrvala.Místo toho se chtěla kamarádit. Ale Endy zůstal odtažitý. Možná, že Savia něco věděla o metodologii, ale o vědě samotné se s ní mluvit nedalo. Nejlepší přehled měla v cenách kvalitních bot a kabelek. Kromě zastávek v nákupních centrech zavedla "Edona" do turisticky atraktivních destinací Xawonina města. Ukázala mu Ústav evoluce skollů, provedla ho Zookyberparkem, vzala ho do Stínového divadla, a především ho na jeho vlastní žádost propašovala do Muzea Encyklopedie, v Paláci světoběžníků, který spravovala vyhlášená Sarvonova nadace. Od Grenedona Endy věděl, že v Paláci Světoběžníků čas od času působil jeho bratr – encyklopedista - Grewin z Robustuy. Poté, co Grewinovi stejně jako několika dalším kolegům Systém pozastavil povolení k pobytu, odevzdává nasbírané informace pro doplnění Sarvonovy encyklopedie na detašovaném pracovišti na Brussedee. Ne že by Endy v Paláci Světoběžníků na nějakého encyklopedistu natrefil. Dostal se jen do prostor pro veřejnost. Ale i tak to byl pro hocha z Ok-Sawonu silný zážitek.

Sunnisenské impérium, sestávalo z patnácti obydlených planet a nesčetně satelitů, obíhajících kolem hvězdy Skoll a jejího menšího komplice Tuon. Podle četných zobrazení čtyřramenných vidlí boha Zmara, které se staly erbem Čtyřdohody, na videxových reklamních plochách bylo patrné, že se skollové stále počítají mezi řádné členy uskupení. Ale podle rádoby neškodných poznámek a úšklebků reportérů v místních zprávách, existovaly náznaky, že se chtějí trhnout. To byl taky jeden z důvodů, proč Triáda Endemona na Sunnisen vyslala.

"…jakmile tu sekvenci dvakrát po sobě zadáš špatně, systém se zablokuje a…" Savia dál urputně vysvětlovala, jakým způsobem se prostřednictvím náramkového počítače domluvit s výdejním automatem. Do jejího zorného pole připlula bionická jednotka s kouřícím podnosem. Hned si jeden kelímek vzala. Když viděla, že Endy se k ničemu nemá, sáhla pro další dřív, než se bionická jednotka stihla vzdálit. "Tuhle čoko-lávu musíš ochutnat," řekla. S přivřenýma očima nasála voňavé aroma. Z jejího nosu vyšlehly dva fialové paprsky, ověřující zdravotní nezávadnost nápoje. Dlouze si usrkla a pokývala hlavou a teprve pak Endymu podala ten druhý kelímek. "Fermentovaná semena dovážíme z plantáží bensonského sektoru. To není ta syntetická splácanina, co pijete na Bredeonu. Toto je excelentní a stoprocentně přírodní produkt. Tady se nevyplatí váhat."

V jeho mysli vytanula Grenedonova strohá doporučení: Cokoliv použiješ, čehokoliv se dotkneš, ze všeho jsou schopní odebrat tvůj biologický vzorec. Proto ty rukavice nesundávej. Když Greny mluvil o rukavicích, tak žertoval. Nebyly to rukavice, ale pružný povlak opatřený falešnými papilárními liniemi, jejichž kresba odpovídala typu běžného bredeonského ewoui s řídkou krví. Povrch dokonce obsahoval mikrotubuly naplněné cizím biologickým materiálem, který se v určitých intervalech uvolňoval, takže po sobě zanechával falešné stopy na čemkoliv, čeho se Endy těmi rukavicemi dotknul. Materiál na rukou byl totožný s povlakem, který maskoval jeho šupiny. Tyto micelární struktury jsme vyvinuli teprve nedávno, prozradil Rawantes. Skollové je neznají. Jejich senzory na ně nejsou vybavené. Tvá identita bude v bezpečí. A opravdu se zdálo, že všechno funguje. Voda ani mýdlo maskování nijak nepoškozovaly. Jediné, co by mohlo micelární vrstvu narušit, byly specifické sekvence tónů satré, což byl vznešenější název pro odpovídající zaklínadlo. Před odletem na Sunnisen se Endy to zaklínadlo naučil nazpaměť, a názorně si ověřil, jak vlivem trojitého zopakování tónové sekvence satré struktura maskovacího povlaku praská a slupuje a kroutí jako usychající jablečná slupka. Ruce máš ošetřené, krk zamaskovaný. Tvou slabinou jsou oči, ústa, vylučovací ústrojí a genitálie. Ze slin a slz by tě mohli odhalit. Nos brýle, aby tě to nesvádělo třít si oči. Pokud možno nesmrkej a když nebude zbytí, kapesník znič. S produkty metabolismu si starosti nedělej, ty podléhají anihilaci, a toalety tam zběsile dezinfikují. Tím spíš si hlídej nádobí. Kelímky, z kterých se napiješ, nezapomeň zlikvidovat dřív, než ti je nějaký automat uklidí. Na každém kroku mají anihilační boxy pro odpad, tak je využívej.

"…to znamená, že za každý excelentně splněný úkol obdržíš červený puntík," referovala skvěle vybroušenou dwentenštinou Savia. "Čím více jich nasbíráš, tím lepší vyhlídky získáš v sociálním fragmentu celkového ohodnocení. Dávej si pozor na docházku, protože když přijdeš mimo vyhrazený časový interval, senzory pořádkové bionické jednotky v učebně ti automaticky připíšou černý puntík. Ty se také sčítají a…"

"A co se stane, když je ve výsledku těch černých puntíků víc než těch červených, soudružko?" Neomaleně jí skočil do řeči, protože takové bodování mu připadalo trapné.

Vykulila hnědé oči. "Z toho by koukalo kárné šetření s výhledem na vyhazov. Chápu, že u vás na Bredeonu se nějakou disciplínou nezalamujete, Edone, ale náš studijní systém PAJ je mnohem efektivnější. Sestavila ho komise imperátorky a funguje už tři staletí."

"PAJ?" zopakoval.

"Podpora ambiciózních jedinců," upřesnila.

"Aha," vydechl.