Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 21: Vpád Aliance

V papírování Tederika vyrušilo rázné zabušení na dveře. Do pracovny vtrhnul Dexey následovaný Tessanou. "Volali z přístaviště. Máme tu agenty Aliance. Ohánějí se pověřením Čtyřdohody. Jsou na cestě sem."

Tederik pokrčil rameny a prohodil: "Možná přišli kvůli té poslední opožděné dodávce generátorů." Ve skutečnosti si to ale nemyslel a podle Dexeyovy grimasy pochopil, že mu to generál nesežral.

"Nebo mají informace o trojčatech," pronesl sveřepě Dexey.

Rik se v duchu zachvěl. Navzdory Ditovým radám, aby poprask s klíči držel u ledu co nejdéle, to po dlouhém rozmýšlení nevydržel a napsal Igorovi. Dopis odeslal fantómovou poštou včera pozdě v noci. A ejhle, už jsou tady.

"Hodláte s nimi jednat sám?"

"Ne nezbytně," zamručel a přesunul pohled z generála na Tessanu: "Buďte tak laskaví, a svolejte Vnitřní kruh. A sežeňte i mého bratra. On jako poslední mluvil s Vuan, kdyby se o to zajímali. Než se dáte dohromady, nějak je zabavím."

Předpokládal, že tím dostane příležitost s agenty diskrétně probrat tu věc s klíči.

Tessana nervózně zamžikala. "Chcete, aby se dostavil i plukovník Dan Adon?"

Přikývnul. Její otázka ho nepřekvapila, protože šéf kontrašpionáže, expert na diverzi a magii mu poslední dobou pil krev. Právě s ním byl nejčastěji ve při, a nebyl na to sám. Zlé jazyky šeptaly, že by Dan Adon byl dávno generálem, kdyby si trochu viděl do huby. Ačkoliv o jeho profesních kvalitách nikdo nepochyboval, byl na nože s většinou soukmenovců. A jeho názory na Čtyřdohodu a její výkonnou pěst v podobě Aliance byly ještě kritičtější než Dexeyovy. Tederik věděl, že kdyby z toho Dana vyloučil, jenom by mu dodal další munici.

***

O chvíli později stál Igor ab Nirruvien ve dveřích. Nelítostně si Rika měřil něžně fialkovýma očima, v šedivé tváři mu svítily stříbrné tenké linie jizev. Tederik ho slušně přivítal, na což První z Triády jen stroze kývnul. Za ním vešli Kaebi Pirtz a cizí dobře stavěný chlápek neurčitého věku a původu. Jeho chůze pružností připomínala lovící xyru. A jak se blížil, Tederik si všiml nenápadného zastínění, které jako prachový mrak obklopovalo jeho postavu. Že by to byl nějaký štít? Nebo netypicky strukturované rozhraní? Skřet se nervózně usmíval, zatímco ten neznámý se hrozivě mračil. "To je nejvyšší koordinátor Aliace, Aderawen ab Herken," představil ho Rikovi Kaebi.

Tederik cizinci zběžně kývl, a uvedl hosty do poradního sálu. Po zemětřesení ještě nestihli nahradit obrovské ozdobné lustry, ale nouzové světelné lišty fungovaly, a to stačilo. Byla to velká místnost, ale v přítomnosti těch tří potentátů vypadala malá. Jakmile se usadili, Tederik je upozornil, že poslal Prvního generála a hospodyni pro členy Vnitřního kruhu. O klíčích je třeba si promluvit, než se seběhnou.

"Kdo všechno to ví?" sykl Kaebi.

"Plukovník Hairon a dvacet vojáků, co byli s námi, můj bratr a já," odpověděl pohotově. "A přirozeně Ditrux a Brexa. A potom ten, kdo to udělal."

"To už jste to rovnou mohli dát vybubnovat," zavrčel Aderawen.

Tederik si povzdechl při vzpomínce na otcův bonmot: Chceš-li zachovat tajemství, postarej se, aby ho znaly maximálně dvě osoby, přičemž ta druhá bude mrtvá. "Zaskočilo nás to," přiznal. "Měli jsme tu konec světa a…"

"Pokud vím, došlo k tomu ještě před kataklyzmatem," namítl mile skřet.

"Přesněji mezi dvěma kataklyzmaty, Excelence," opravil jej napruženě Tederik. A rychle jim zrekapituloval, že někdo šlohl klíče a zamkl vrata těsně předtím, než se Kerr s Hanem rozhodli opustit jádro. Přes laboratoře se jim to nepovedlo, tak se probourali sopkou. Protože pohlaváři Triády dál mlčeli a tvářili se jako kdyby mu brali míru na rakev, pevněji se na židli opřel, narovnal ramena a prohlásil: "Mrzí mě to. Ale laboratoře jsou zničené. Ditrux vám jistě popsal, jak to tam vypadalo. Absolutní bordel a zmar. Ať ty klíče šlohl kdokoliv, k ničemu mu nebudou. Nechce se mi věřit, že to načasování byla náhoda. Spíš si myslím, že cílem nebylo krást, ale zabránit Kerrovi s Hanem dostat se ven. Ten, kdo to vymyslel, musel vědět, že bohové se skrze rubínová vrata neprobijí."

"Ano, vrata jsou nedobytná," zamručel Kaebi. "Stará netrebská skřetí magie."

Aderawen předvedl znechucený škleb. Vjel si prsty do vlasů a zakrákoral. "Strašná banda, ti pravorodí. Jak já je nesnáším."

Kaebi se uchechtl, jako kdyby slyšel dobrý vtip. Tehdy si Tederik vzpomněl, že o Aderawenovi někde četl v souvislosti s pantheonem staroriiberionské bohyně Krassiony

"Co ten zloděj?" otázal se střízlivým tónem Igor. "Jistě máte nějakou teorii."

Tederik jim povyprávěl to, co se neodvážil svěřit dopisu. O snaze sunnisenských zprostředkovat audienci Xavoniny emisarky u Vuan v laboratořích bez toho, aby to věděli mizeonští. A samozřejmě neopomněl zmínit jejich překotnou evakuaci po vahanotřesení."

Igor si vyměnil vědoucí pohled s Aderawenem a Kaebim.

"Říkal jsem to," zavrčel Aderawen. "A vy jste mě nebrali vážně."

Ta poznámka se dala vyložit různě. Mohlo to znamenat, že Aderawen předem zpochybňoval Rikovu ochotu hlásit Alianci každé šustnutí, a to měl jistě pravdu. Nebo to znamenalo, že v Alianci vyvstaly pochybnosti o loajalitě sunnisenských vůči Čtyřdohodě. Možná obojí.

"Mohli by mít sunnisenští pletky s Trrisielem?" zeptal se Tederik.

Trrisiel z Mizeonu byl fanatickým podporovatelem života bez propojení s pletení. Hlásal, že opravdovou hodnotu má jedině společnost bez magie. Tvrdil, že život sám je dar. Že by měl být ohraničený rozumnou délkou, aby si ho dotčení nepřestali považovat. S fanatickým zápalem se pokusil takovou technokratickou společnost vybudovat právě na Mizeonu a nevyšlo mu to. Skollové ze Sunnisenu se vyvinuli ze smrtelníků a napojením na pleteň nedisponovali. Prostí občané se rodili a umírali, ale hrstka vyvolených se díky přenášení paměťových stop do přichystaných klonů poflakovala v Metaprostoru pěknou řádku století. Trrisiel z Mizeonu utekl po nepodařeném převratu před šedesáti lety, od té doby po něm Aliance pátrá. Ale on to nevzdal. Pokud by hledal pro svou věc spojence, kde jinde by ho nalezl než na světě, který magii nepotřebuje?

"Ano, to je jedna z možností," odpověděl po delší odmlce Igor. "Ale není pravda, že klíče jsou zloději k ničemu. Může nás vydírat, může s nimi obchodovat, a dokonce by mohl Vahan napadnout jenom, aby se do těch zaneřáděných laboratoří dostal a zachránil, co lze."

Kaebi se usmál. "Některé věcičky jsou až nepřirozeně odolné. Jsem si jistý, že i v takovém bordelu se dají najít cenné kousky."

"Já jenom sakra doufám, že ta vrata pořádně hlídáš, Veličenstvo," prohodil jízlivě Aderawen.

Tederik se na něj tvrdě podíval. "Máme na práci i jiné věci, ale dělám, co můžu, sakra."

"Hlavně si nezapomeňte hlídat vlastní záda, mladý muži," ozval se Igor. "Pokud vím, Floenova sázková kancelář přijímá vklady na délku vašeho přežití. Vaše přehnaná mírnost už zavání s hloupostí. Proč ty oponenty nepochytáte a neodpravíte?"

"Nebudu je zabíjet jenom proto, že se mnou nesouhlasí," zavrčel Tederik.

"A co ty nezdařené atentáty?"

Čelil Igorově upřenému pohledu. Vadilo mu, že se ty incidenty přetřásají i u Aliance. Furiantsky pokrčil rameny. "Jenom prkotiny."

První z Triády nevěřícně zavrtl hlavou. "To jste takový fatalista nebo ignorant?"

"Spíš pitomec," houkl jedovatě Aderawen.

"Jenom žádné špičkování, pánové," zaševelil smířlivě Kaebi. S pohledem na Tederika ukázal na Aderawena. "Tady náš kolega to nemyslí tak zle, jak to prezentuje."

Aderawen se ještě víc zamračil. Sáhl do kapsy a položil na stůl šedou matnou krychli o velikosti dětské pěsti. Vypadala jako kamenná a nejspíš i byla. Poklepal na jednu stranu a ta se odklopila jako víko. Agent kostku obrátil a vysypal z ní hromadu mnohem menších kostiček různých barev. Byly šedé, žluté a červené, a jedna jediná vypadala jako zlatá. Ta zlatá měla na jednom vrcholu připevněný řetízek. Bylo snadné uvěřit, že by se to dalo nosit na krku jako náhrdelník. "Toto posílá náš expert na monitorovací techniku," oznámil Aderawen.

Potom velice stručně a srozumitelně a kupodivu beze stopy jízlivosti Rikovi vysvětlil, jak to má použít. Velká kostka sloužila jako vysílač a přijímač v jednom. V případě potřeby propojí Vahan se základnou Aliance. Malé kostičky se samy přichytí ke konkrétním materiálům v prostorách kolem vstupu. Červené na vrata, šedé na skály vstupní jeskyně a ty žluté do přilehlých tunelů v blízkosti teleportu. Fungují jako senzory. Jakmile se přilepí k podkladu, aktivuje se maskování a od té doby je uvidí jenom nositel zlaté kostky. Ovládací zlatou kostku by měl Tederik nosit u sebe, nejlépe na krku. Senzory zaznamenají jakýkoliv průnik do střežených míst a budou vysílat informace jak nositeli zlaté kostky, tak dispečerům Aliance. Rozpoznávání vetřelce je přísně selektivní. Poplach spustí v okamžiku, kdy detekují jinou energii rozhraní než vahanskou, anebo tvora bez rozhraní – kupříkladu občana ze Sunnisenu.

Tederik se natáhl pro velkou krychli. Byla těžká a chladná. Podíval se dovnitř. Nebylo tam nic než tlusté kamenné stěny.

"Deluviantní přijímač a vysílač. Krystalová technologie dvanácté generace," prohodil nonšalantně Aderawen.

Z chodby se ozvalo vzdálené dupání a pokřikování.

Aderawen se podíval na vysypané kostičky a silou vůle je po kamenné stolní desce poslal Rikovi. Ten je shrnul do dlaně a nasypal do schránky. Rychle předmět zasunul do vnitřní kapsy saka. "Reaguje to na biologické jednotky a techniku?" zeptal se. "A co dopravní prostředky opatřené nulovým polem?"

"Rawantes to naprogramoval opravdu pečlivě," řekl Kaebi. Uličnicky se zašklebil: "A připomínám, že na Sunnisenu o této technologii nemají ani páru. Zlatá kostka má spínač s autonomní navigací a metodickou pomocí. Aktivuješ ji kapkou tvé krve. Odpoví ti na většinu otázek."

Hlasy se blížily a dominovalo jim plukovníkovo hromování.

Aderawen zakoulel očima. "Není to ten rapl Dan Adon?"

Tederik si povzdechl. "Čeká, že nesete zprávy o trojčatech."

"Tak jim vyhovíme, ne?" pronesl škrobeně Igor.

***

Ani vidu ani slechu

Porada dopadla lépe, než Rik čekal. Aderawen se ukázal jako schopný Dan Adonův protivník. Ti dva se zjevně dobře znali. Jeden druhého bombardoval posměšnými komentáři a dvojsmyslnými narážkami na minulost. Dan strkal Aderawenovi pod nos, že se narodil jako smrtelník, a kdyby se nezapletl s riiberionskými bohy, byl by dávno prachem ve větru. Dan se Adonovi odvděčil rýpanci ohledně aférky s robustuanskou kněžnou Jadvinou Zlověstnou, se kterou plukovník udržoval milostný poměr celé věky navzdory tomu, že byl na Vahanu ženatý. Zatímco on a Aderawen na sebe pokřikovali a vyměňovali si urážlivá gesta a dělali vesměs ostudu, ostatní se drželi zpátky a hledali pragmatická východiska. To fungovalo. Tederika mimoděk napadlo, jestli to, co Aderawen s Danem předvádějí, nakonec není záměr.

Vahanští se od agentů dozvěděli, že Kerr s Hanem a Vuan hned po druhém vahanotřesení zamířili na Mizeon. Vtrhli do paláce debhátarů, kde natrefili na Groma, Pána hlubin a Narenu, paní Světla. Ostatní staromizeonští doma nebyli. Aisus s Huatem tou dobou vězeli v regeneračních nádržích, Ditrux a Brexa vyřizovali cosi na severu, a bohyně Tmy Moneta byla na Festivalu fialových mračen. Co sůs nechtěl, Grom a Narena jsou z šesti debhátarů ti nejméně vhodní k rozumné domluvě. Narena je hloupá a Grom je rapl. Mezi nimi a trojicí vahanců došlo k nějaké blíže neurčené výměně informací, načež se naštvaní vahanci sebrali a odletěli neznámo kam.

Když se Igor později snažil z Groma a Nareny vydolovat, co konkrétně se mezi nimi a trojčaty semlelo, od Groma dostal odpověď že v celku nic, zatímco Narena vychrlila přehršel rozporuplných či naprosto nesouvislých informací typu: Hrůza! Chovali se tak neomaleně! Místo aby se s námi přivítali, a vyměnili si dojmy z dnešního světa, který je tak zásadně jiný než ten prastarý, pořád dokola se ptali na toho bláznivého Trrisiela. Dokonce si ani nevypili ten úžasný macerát z jijincových řas, co tolik prospívá mentální svěžesti. No a Vuan! Kdybyste viděli, co měla na sobě! Samozřejmě jsem jí nabídla, že ji vezmu na obhlídku do bredeonského obchoďáku. Jestli se jí nelíbí ty nové materiály na bázi šelesového vlákna, nemusí to hned kupovat. Může si ty modely uplácat vlastními silami. Kdysi v tom bývala dobrá. Ale kdo ví, jestli to nezapomněla. To víte, taky už není nejmladší…

Ano, to byla celá Narena. Když o její výpovědi Kaebi se škodolibým zaujetím referoval, Tederik si vzpomněl, jak na staromizeonskou bohyni Světla náhodou natrefil při prohlídce Podsvětní galerie bohyně Exis. Byl úplně paf z její krásy. Éterická, plavovlasá, nádherně tvarovaná a skvostně oblečená bytost, vyzařující křehkost a tajemné kouzlo. Ona si ho v houfu obdivovatelů pochopitelně nemohla všimnout. A čím déle fascinovaně oceňoval její půvab, tím více si všímal, jaké hlouposti vycházejí z těch půvabných úst.

Nakonec museli agenti Aliance využít Essiův ooxomer, zařízení schopné vyvolat ozvěnu realizovaných rozhovorů z pravděpodobnostního pole. Díky této rekonstrukci vyšlo najevo, že Grom trojčatům radil, aby s tím hledáním Trrisielova doupěte tolik nespěchali. Debhátar jim odpřisáhl, že oni – mizeonští – o tom nevědí vůbec nic. Doporučil trojčatům obrátit se na Čtyřdohodu nebo přímo na vedení Aliance, jejíž agenti po starém jezevci pasou už šedesát let. Grom se škodolibým zadostiučiněním dodal, že agentům se to vůbec nedaří. Vždycky když dostanou zprávu, že Trrisela někdo někde zahlédl, zorganizují trestnou výpravu, která pokaždé dorazí pozdě. Přesto jsou jediní, kdo má alespoň chabý přehled o Trrisielově pohybu. Pokud existuje někdo další, kdo o tom ví více, tak to nepřizná.

Rekonstrukce prokázala, že Grom není takový ignorant, jakým se staví. Když agentům vypověděl, že jednání bylo o ničem, tak lhal. Nejspíš nechtěl přiznat, že trojčatům radil, aby se obrátili na Alianci, když navenek pro tuto organizaci neměl dobrého slova.

Han s Kerrem o nějaké spolupráci s Aliancí nechtěli ani slyšet. Mnohem více mluvil Han, ale Kerr mu zdatně přitakával. Prohlásili, že se nebudou nikoho doprošovat a trapná parodie na mocenské centrum Metaprostoru je pod jejich rozlišovací úroveň.

Když nezískali pomoc u debhátarů, rozhodli se Trrisiela vyslídit stejným způsobem, jako to předtím udělala Vuan. Plánovali se zanořit do pleteně reality a načerpat informace z pravděpodobnostního pole. Vuan se jim snažila takový způsob rozmluvit. Připomínala, že ona v pleteni málem uvízla.

Gromovi se ten způsob taky nelíbil. Varoval Hana s Kerrem, že každé svébytné entitě, která se odváží s pletení propojit tak těsně, aby z ní dostala informace, hrozí, že bude strukturou pohlcena. Připomínal, že pleteň se za ta tisíciletí, co byli vahanští mimo, poněkud zahustila. A jsou tu i horší alternativy. V úsilí se od pleteně odpojit může dojít k přeskoku do paralelních linií. Výsledně se dotyčná entita nakonec po dlouhém úsilí vynoří v úplně jiné realitě. A protože variant reality je nekonečné množství, pravděpodobnost, že entita někdy trefí domů, je minimální. Grom tvrdil, že tímto způsobem z Bredeonu zmizeli poslední jachadei, o kterých se tradovalo, že byli téměř nezničitelní. V úsilí ukrýt se před feen-texovým bombardováním se zanořili do pleteně, ale už nikdy se nedokázali vrátit.

Han prohlásil, že se nemůže nic stát, protože na pleteň se napojí jen o sám, zatímco sourozenci mu budou krýt záda. Vytáhnou ho dřív, než se dostane do maléru a půjde to snadno, protože se zrodili z téhož jádra a jejich vědomí je propojené.

Vuan se ale s Hanovým řešením neztotožňovala. Opakovaně tvrdila, že jít na Trrisiela bez přípravy a s holýma rukama je čiré šílenství. Ale ti dva byli neoblomní. Tady a teď, nejlépe včera, měli v úmyslu starého jezevce vystopovat a rozprášit na miliony kousků.

S takovým verdiktem se prý trojčata s Gromem a Narenou rozloučila.

Z Mizeonu vaši bohové zmizeli před sto šedesáti standardními dny, řekl vahanským důstojníkům Igor. Od té doby po nich není ani vidu ani slechu. Netušíme, co je s nimi teď. Jestli v pleteni uvízli nebo se úspěšně odpojili. Máme jisté nástroje, kterými jsme schopní v pleteni zapátrat. Nedávno jsme obdrželi průlomovou informaci o lokaci jezevcova častého výskytu. Už jsme tam vyslali hlídkové roje. Ale ten proces je riskantní, a musí se to dělat velmi opatrně, jinak nám jezevec zase vyklouzne. Je to práce na celá staletí. V současné situaci nevíme, jestli se trojčata plácají bez ladu a skladu v nějaké cizí realitě nebo právě útočí na Trrisielovu super loď. Protože se ti tři vykašlali na veškeré naše nabídky pomoci, dokonce se ani neobtěžovali s námi jednat, můžeme leda fabulovat, kdo vyhraje. Osobně sázím na Trrisiela, protože ten má deset tisíc let náskok. Pravděpodobnost, že se vahanští bohové v dohledné době vrátí, je zkrátka mizivá.

Tederik by se agentů moc rád pozeptal na Endemona. Chtěl dát Igorovi najevo, jak moc se mu nelíbí, že Aliance neváhala naverbovat jeho mladičkého bratra. Ale na takový rozhovor tam bylo příliš mnoho zvědavých uší. Hosté byli téměř na odchodu, když se přiřítil Danny. Zamazaný od oleje s krihonitovými šponami na nose se omlouval. Byl nasoukaný v šachtě vzduchotechniky, když k jeho spolupracovníkům dorazil Tederikův vzkaz. Neměli, jak mu ho vyřídit, tak čekali, až vyleze ven. Dany stručně agentům a osazenstvu generality vylíčil poslední okamžiky s Vuan. Z toho, jak podrobně popsal, kde byli a co dělali, vyšlo jasně najevo, že bohyně neměla čas vracet se k laboratořím, tudíž to ona klíče nevzala. Nemohl mluvit zpříma, protože arcidesmoni z generality natahovali uši. Naštěstí nezapomněl, že o ztrátě klíčů se ještě oficiálně nemluví.

Nejvíce rozruchu kupodivu vzbudil Šupináč, zvědavě vykukující z bratrovy napůl zapnuté pracovní kombinézy. Není to žeryw? Podivil se Kaebi. Myslel jsem, že vyhynuli. Otec mi vyprávěl, že si je vahanští přinesli z Parídie těsně předtím, než paridiánce smázly Kompetenční války. Využili jejich genetickou matrici, když šlechtili sůsy. A nejen ty, dodal poněkud roztržitě skřet. Dejte na toho tvora pozor, mladý muži. Je mnohem nebezpečnější, než vypadá.

Danny byl nadšený, že konečně někdo ví víc o jeho mazlíkovi, ale hosté z Aliance měli najednou příliš naspěch. Tederik si všiml, jak se Igor na skřeta významně zamračil, jako kdyby se mu nelíbilo, že o tom vůbec začal.

***