Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu - kapitola 20: Král na odstřel

"Na Sunnisen? Půjdu tam," přerušil ho Endy. Vlastně se na to těšil. "Ale proč právě já?"

"Potřebujeme konkrétně tebe," povzdechl si Grenedon, "protože královnini emisaři znají naše personální složení. K obměně osazenstva u nás dochází vzácně. Výjimkou jsou krize, kdy je nutné nahradit agenty, co padnou v akci. Jenže tu poslední jsme zažili před šedesáti lety, a to ještě v organizaci pár skollů sloužilo."

"Dalším důvodem jsou tvoje zkušenosti z Ok-Sawonu," zahartusil drak. "Vyrůstal jsi mezi smrtelníky, naučil ses jednat jako smrtelník. Potom sis vyzkoušel, jak chutná život bez magie. Na rozdíl od našinců nemáš v prvním náznaku krize tu reflexivní potřebu aktivovat rozhraní, které nás zaručeně prozradí."

"Musíme na Sunnisen poslat osobu na první pohled zcela neškodnou," dodal Grenedon. "Někoho prokazatelně mladého, naivního a bezelstného. Tebe."

"Možná jsem mladý a naivní," namítl ponuře Endy, "ale bezelstný rozhodně ne."

"V to právě doufáme," řekl Rawantes.

"Rozhraní už maskuješ slušně, kulihrášku" poznamenal drak.

"Rozhraní je to poslední, s čím si dělám starosti," zabručel zádumčivě Rawantes.

***

Nastala intenzivní fáze průpravy zaměřená na Sunnisen. Dorreson učil výzvědným technologiím a ryze nemagickým taktikám osobní obrany. Grennedon ukazoval, jak si i na světě, kde je všechno pod dozorem kamer, vytvořit prostor pro soukromí. Rawantes mu vyprávěl o počátcích skollské expanze, o královně Xawoně a o jejích vazbách na mizeonské arcidémony, tenerisské krenevy či robustuanské stromisty a lichy. Všichni tři výtečníci Endyho tahali do společenských prostor univerzity. Nejen do čistého univerzitního bufetu a docela slušného baru, ale i do méně chválených putyk bredeonského podsvětí, vyhlášených kabaretů, bordelů a heren, kam by dobrovolně nikdy nešel. Edona Tapareho bylo najednou všude plno. Cílem bylo ho předvést jako nadaného a trochu zlobivého hocha. Protože, jak prohlásil Grenedon, zlobiví hoši jsou více uvěřitelní. Doreson na plnou hubu prohlásil, že novopečený agent Aliance by měl vyzkoušet všechny nemravné slasti předtím, než ve službě padne. Rawantes k tomu nedodal nic.

Počítej s tím, že Skollové každého cizince sledují po celou dobu pobytu. Kdyby odhalili agenta Aliance, udělali by z toho skandál typu: Jak je možné, že nás špehují naši smluvní spojenci? Použili by to jako záminku k definitivnímu rozkolu. Problém je v tom, že oni Alianci důvěrně znají. Fígle, které používáme, s námi vyvíjeli. Nemají rozhraní pro magii, ale umějí ji detekovat. Mají senzory na rozpoznání světlomamné iluze. Mají to nádobíčko zabudované do tkání, vysvětloval Dorreson. Napájí ho energií přeměněnou z odpadního tepla látkové výměny. Nedá se to zablokovat, leda že bys je zamordoval.

***

Soukromé lekce u profesora Tauka

Tederik se ploužil provizorním montovaným městečkem, které postavili ze zbytků armádních zásob týlového zabezpečení ve vyklizené jeskyni na místě někdejšího Centrálního seřadiště.

Někde v sekci kwauma dué by měl bydlet plukovník Tauk, ředitel ústavu Kosmologických studií, kterým se maskovalo pracoviště vnější zpravodajské služby. Byl to ten nenápadný chlápek v šedém svetru, kterého si Rik poprvé pořádně všiml v jeskyni před rubínovými vraty, když čekali, až Vuan uzdraví Tay Wena. Tehdejší Taukův komentář ohledně magické tvorby Rikovi naznačil, že ten chlápek s modře šupinatými skráněmi, zřejmě ví, o čem mluví. Včera mu Tederik napsal osobní dopis. Velice pečlivě si ohlídal, aby to nikdo z jeho sekretariátu nevěděl. Dal si velkou práci s tvorbou poštovního fantóma, po kterém dopis odeslal.

Vážený pane profesore,

Dovolte mi prosím, abych Vás navštívil ve Vašem příbytku. Dostavím se zítra, v čase kenema, dva údery po večerním nástupu královské gardy.

Jelikož s Vámi potřebuji promluvit v ryze soukromé záležitosti, ocenil bych, kdybyste si mou návštěvu nechal pro sebe.

S nejvyšší úctou,

Tederik Aurea Hannoden Nasew.

Kontejnerové příbytky, primárně určené k vybudování vojenského tábora na nepřátelském území, byly sestaveny do pravidelných špalírů. Ulice mezi nimi ozařovalo mizerné světlo nouzových plazmových lamp. Za okny z odolného plastexu barevně blikaly videxové projektory, vymontované z rozbitých vznášedel, občas se šerem mihly postavy mužů, žen a dětí. Známky soukromých chvilek po každodenním shonu. Kontejner, v kterém měl podle soupisu ukořistěného na ředitelství personálních zdrojů Tauk bydlet, působil opuštěně. Za oknem byla tma. Navzdory tomu Tederik tiše zaťukal na plastexovou plotnu.

Když už to vypadalo, že jeho úsilí vyjde naprázdno, úzké kovové dveře se skřípavě otevřely. "Račte dovnitř, vašnosti," ozvalo se ze tmy ne zrovna vstřícným tónem.

Vkročil do neznáma, a v duchu se ptal, jestli nedostane palicí do hlavy. Ale ne. Jakmile vešel, místnost ozářilo kalné světlo tenerisské vodní lampy. Majitel příbytku v jeho namodralých paprscích působil jako duch z ok-sawonských pohádek. Aby si ho mohl prohlédnout, na to Rik lampu nepotřeboval, jenom přeladil smysly na spektrum šedých tónů.

"Omluvám se, že jsem se pozval sám," řekl uctivě a posadil se na židli, kterou mu Tauk ukázal.

"Mohl jste za mnou přijít na ředitelství, Vaše Veličenstvo," odpověděl skřípavě hostitel, uvelebený v křesle, které působilo mnohem honosněji než ostatní strohé kovové zařízení. I v šedém spektru byly patrné stříbrné nitky, vetkané do potahu čalounění. Někdo ten starožitný krám zřejmě vyhrabal ze sutin. Možná že sám Tauk. Na Vahance byl nezvykle podsaditý a drobný, na vejčité lebce se ježily nakrátko ostříhané vlasy, dost netypické na arcidesmona. Na nose mu vězely frajerské brýle futuristického tvaru. Takové by se daly zahlédnout spíše na bredeonském bulváru. Ale tady? Nač vlastně potřebuje vahanský elitní arcidesmon brýle?

Pod jeho přísným pohledem si Tederik připadal jako školáček na hanbě. Musel se soustředit, aby se nervózně nezavrtěl. Ale otcovy lekce o strategické komunikaci si pamatoval velice dobře. "Přicházím v soukromé záležitosti, pane plukovníku," pronesl klidněji, než jak se sám cítil. "Chci vás poprosit o soukromé konzultace magické tvorby. Podle referencí jste v tom oboru nejlepší."

Tauk, doposud ležérně opřený, se prudce narovnal. "Nesmysl," vyjekl. "Neplácejte mi tu o magii, když chcete informace!"

"A jaké informace máte na mysli?" zpozorněl Tederik.

"Ty o ztracených bozích, o umrtvení jádra a o důsledcích, které teprve přijdou, samozřejmě ne," procedil mezi zuby Tauk. "To první víte od Aliance, toho druhého jsou plné pohádkové knížky. Soudím, že pasete po spiklencích, kteří o vás špatně mluví. Myslíte si, že vás chtějí sesadit. V takovém případě nemohu sloužit. Řeči se vedou, ale zatím jsou to jenom řeči. Ode mě žádná jména neuslyšíte, mladý muži. Nebudu pomáhat s honem na čarodějnice, jak se říkalo na staré dobré Zemi."

"Ale já žádná jména slyšet nechci," ohradil se Tederik. "Chápu, že jsou na mě vahanci naštvaní. Jsem první na ráně. Sakra, kdybych jenom tušil, co se semele, myslíte, že bych se nepokusil tomu zabránit?"

Plukovník blýskal očima za průzory brýlí a mlčel. Byl zticha tak dlouho, že měl Tederik čas se zaposlouchat do šumění klimatizační jednotky. Drrrn-drn-drn. Drrrrn-drn-drn. Někde něco luplo. Na pultíku, nejspíš kuchyňského určení, se rozsvítila zelená kontrolka. Něco zasyčelo. Tauk se znovu pohodlně opřel. Skrze zuby nasál vzduch a vydechl. "Takže, abychom si to ujasnili, Vaše Veličenstvo," řekl zcela jiným tónem, "vy tady nejste kvůli té rvačce v kantýně u svačinářů? Ani kvůli sabotáži toho vznášedla, které generalita přiřadila do vašeho soukromého užívání? Ani kvůli výbuchu ve skladu? Stál jste sotva pět virenů od té bedny…"

"Myslíte, jak bouchla ta přepravka s elektronikou, co nám poslali z Erektiadu?"

Tauk přikývl. "Dan Adon se mohl zbláznit. On sám tu bednu kontroloval hned po převzetí. Mohl se zbláznit, když zjistil, že výbušninu do ní nacpali naši, těsně před vaším příletem."

Tederik pokrčil rameny. "No jo, krize, kataklyzma, přídělový systém, zvýšené pracovní úvazky. Vahanci nejsou kňouralové. Někdo jenom zatne zuby, jiný nadává, další potřebuje ten vztek proti někomu nasměrovat. Jediným protitahem z mé strany bude důsledná práce ve prospěch říše. Nejsem tyran. Pokud ty remcaly nepřesvědčím takhle, tak je nepřesvědčím vůbec. Ale kvůli tomu tu vážně nejsem. Jde mi o magii. Víte, hned po narození otec z větší míry zablokoval moje rozhraní, a já…"

Podrobně Taukovi popsal, jak se jako dítě cítil v porovnání s mladšími bratry neschopný. Protože mu nešla magie, natruc se zajímal o alchymii. Vylíčil, že teprve v benthosu u děkana Urbiela se zbavil fixační kletby. A že doposud neměl čas ani podmínky, aby svůj potenciál ať je jakkoliv nevalný, rozvinul. "Jestli mě spoluobčané neodkráglují prostřednictvím atentátu, odkrágluju se sám, když budu nekvalifikovaně praktikovat magii. Proto potřebuju vás, abyste mě naučil alespoň základy. Prosím."

Plukovník Tauk, ředitel ústavu Kosmologických studií, šéf zpravodajců a současně úřadující profesor Tajné katedry bojové magie, Rikovu prosbu vyslyšel. Dohodli se na soukromých lekcích, protože by nebylo dobré, aby o králově hendikepu veřejnost věděla.

Během pracovních dní si kradl chvilky pro studium, po nocích to konzultoval s Taukem. Až tady mu došlo, jak byl naivní, když kdysi jako kluk koketoval s alchymií, aniž by předtím pronikl do základů magie. Jestliže je magie uvolňována nebo spotřebovávána při přeměnách energie ve hmotu a naopak, tak alchymie je nadřazenou kategorií. Jestliže je užívání tvůrčí magie relativně prostým lineárním a kauzálním procesem typu "Myšlenka – Slovo – Čin," tak u alchymie to neplatí. Tam žádná kauzalita nefunguje. Alchymie je vrstevnatá, nelineární, zasahující do dalších rozměrů, a především ryze individuální. Někdo si alchymistické praktiky intuitivně osvojí, a jiný to nedokáže, ani kdyby se rozkrájel.

***

Vahanský týden čítá deset dní. Od kataklyzmatu a opětovného zmizení trojčat uplynulo deset týdnů. Tak dlouho neměli o Kerrovi, Hanovi a Vuan žádné zprávy. Na Tederikovy zdvořilé písemné dotazy po jejich osudu, adresované Igorovi, Urbielovi a Sibielovi, přišly buď záporné nebo mlhavé odpovědi, sepsané pod hlavičkou ústředí Aliance, kanceláře děkana Urbiela, či sekretariátu mizeonského císaře Sibiela. Zajímavé, že všechny ty listy byly podepsané nižšími úředníky. Žádný z oslovených potentátů se neobtěžoval vyřídit korespondenci osobně. Ve skutečnosti něco vědí, ale pravdivě odpovědět nechtějí nebo nemohou. Poněkud tajemná odpověď přišla od Ditruxe, který Tederikovi napsal, aby v té věci přestal tlačit na pilu, a že se dříve či později všechno vyjasní.

Za normálních okolností by se v této věci činily vahanské tajné služby, ale na nějaké pátrání v cizině nezbývala vůle ani energie. Aspoň zpočátku. Ono docela stačilo, že se příslušníci z nižších kast museli vyrovnávat s informací, že se Kerr s Hanem vrátili, jenom aby po sobě nechali zbořeniště. Takové ty kecy, že byli zaneprázdnění závažnými úkoly univerzálního rozsahu situaci nezlepšovaly. Nikomu na sebevědomí nepřidá, když mu řeknou, že stvořitelům nestojí ani za pozdrav. Jo, kdyby byli vahanci vůči bohům stejně podlézaví jako smrtelníci na Ok-Sawonu, bylo by to daleko snadnější.

Kromě Hairona a hrstky vojáků, které Tederik zavázal mlčením, nikdo z velení o průšvihu s klíči nevěděl. Tederik dosud odmítal zatěžovat spoluobčany další peckou. Jenže jak se týdny sčítaly a konsolidace pokračovala, stávala se nutnost tu lapálii veřejně oznámit o to naléhavější. Zatím to odkládal s nadějí, že se to "nějak" vyřeší samo. Ostatně, existovaly zde mnohem tíživější starosti – kupříkladu ty se zamrzlým jádrem. S odstupem času musel Tederik připustit, že zastavení pulzu nebylo přechodnou záležitostí.

***

Toho dne časně zrána seděl Tederik za stolem a probíral se hromadou hlášení. Po závalech už nebyla ani stopa. Rozbitá strojní zařízení se vršila na hromadách před slévárnami. Do nově postavených výrobních hal technici montovali průmyslové linky narychlo dodané z nikodemských skladů. Správce překladiště, Deo z Nikodemu, dokonce Tederikovi napsal, že s placením nemusí spěchat. Prý znal jeho otce. Ono by to s tím placením stejně hned nešlo. Vahanští běžně platili dodávkami zbraní, surových krepponích kůží, nebo v naturáliích dodávkou vycvičených bojových jednotek, a ta poslední možnost už nebyla aktuální.

Ne že by se někteří pohlaváři v čele s Dan Adonem nesnažili nová pravidla revidovat. Máme tu krizi epochálního rozsahu. Navrhuji ten zákaz s prodejem vojáků na čas odložit. Ale Tederik nepovolil, ačkoliv cítil, že loajalita elit vůči trůnu povážlivě kolísá. Nejinak to vypadalo ve většinové společnosti. Jakýkoliv jiný národ by se po takové náloži katastrof dávno vzbouřil. Vahanští arcidesmoni i desmoni by překousli zemětřesení i jeho fatální následky, smířili by se se ztrátami nejbližších, s rozbitými domy, vyšším tempem práce i horšími příděly potravin, kdyby jim v hlavách nestrašily pochybnosti ohledně podivného návratu a opětovného odchodu uctívaných stvořitelů.

Uvědomoval si, že doba je vyhrocená. Různými cestičkami se k němu dostávaly zvěsti o tom, co se venku povídá, a že častým předmětem hovoru je právě on:

Co máme krále, všechno jde do sůsí prdele.

To ty novoty, co vydupal.

Jestli nám předtím nebylo líp.

Bohové zmizeli a nechali nám tu míšence.

Kdoví, co jim o nás napovídal.

Srdce Vahanu se zastavilo.

Proto se žádné z vajíček nevylíhlo.

To s vajíčky byla pravda. Vajíčka v hnízdech sůsích osad zastydla, zárodky zemřely. Zpočátku si to vysvětlovali šokem z kataklyzmatu, ale od té doby uplynula fůra času a situace se nezlepšovala. Čerstvě snesená sůsí vejce se ukázala být jalová a nikdo z akademické sféry nedokázal vysvětlit proč. Mezi obyvatelstvem se začaly šířit zvěsti, z kterých prosakoval strach. Nikdo z velení se zatím neodvážil na to poukázat. Nikdo si zatím nepoložil otázku, jestli se tatáž neplodnost neprojeví u vahanců z vyšších kast. U dlouhověkých magických ras se děti rodily jednou za několik století, takže to zatím nebylo aktuální. Klonové líhně vojáků čtvrté kasty zatím čekaly na spuštění, ale i tam se obsluhující personál potýkal s těžko vysvětlitelnými závadami. Buněčná proliferace v laboratorních podmínkách probíhá mnohem pomaleji, než jak jsme byli zvyklí. Musíme přidávat hraniční dávky biostimulantů, aby vývoj pokračoval. Možná by bylo efektivnější zaměřit se na vojáky typu bionické jednotky sunnisenského vzoru, stálo v týdenních hlášeních.

Mezi obecným lidem se začala šířit fáma, podle které neplodnost přímo souvisí s umrtvením jádra. Od toho nebylo daleko svalit odpovědnost na krále. Samozřejmě ne všichni desmoni tak smýšleli a mluvili, ale bylo jich dost. Tederikovi to na pravidelných soukromých lekcích naznačil i profesor Tauk. Když mu Tederik po opakovaných narážkách setrvale zdůrazňoval, že on po spiklencích pátrat nebude, a jména ho nezajímají, profesor s ním začal jednak jinak. Ne že by mu úplně uvěřil, na to byl šéfem špionů příliš dlouho, ale přestal být tak naježený. Musíte se naučit obranné kletby, potom teprve všechno ostatní. Kdyby nad vámi Dexey nedržel ochrannou ruku, už dávno byste nadskakoval v zásvětních peřejích, mladý muži.

Endemonovy temné předpovědi o hořící půdě pod nohama se zdály být stále více reálné. V jeskyni se zaparkovanými stíhačkami se zřítil kus stropu právě ve chvíli, kdy tudy Tederik prolétal vznášedlem, Za kniplem seděl Dexey a jenom díky jeho pohotovosti neskončili rozmašírovaní pod hromadou kamení. Někdo se vloupal do Tessaniny spíže a otrávil balíčky s polotovary feen-texovými granulemi. Místo Tederika zemřelo šest desmonů z pomocného personálu. Navzdory tomu všemu se Rik podle Endemonova doporučení zařídit nedokázal. Samotná představa, že by si sbalil fidlátka a prásknul do bot? Na to už byl se zdejším světem příliš prorostlý. Cítil se tu doma daleko víc, než na rodném Ok-Sawonu. Miloval divoké lesy, hory a údolí na povrchu, fascinovalo ho úsporné a efektivní uspořádání v podzemí. Bavilo ho střízlivé a pragmatické jednání mužů a žen v jeho okolí. Těšil se, až budou s Haironem a dalšími inženýry vybírat místa příhodná k výstavbě měst a vesnic na povrchu. Nemohl se dočkat, až rodiny a hnízda přestěhuje na slunce. S praktickou pomocí bohů, s jejich zájmem a vlastně ani s jejich návratem nepočítal. I bez jejich posvěcení byl odhodlaný zůstat. Buď se prosadí anebo padne.

Takový postoj zaujal on. Ale Dannavion byl jiného názoru. Místo aby se vrátil na opětovně otevřenou univerzitu, jmenoval se do pozice králova osobního strážce. Ne že by to po něm někdo chtěl. Jenže on na tom postu sveřepě trval. Někdo se tě snaží odkráglovat a já se na to nebudu nečině dívat. Chudáci z tvé ochranky nemají šanci tě uhlídat, když jim opakovaně utíkáš. Oni tě poslouchat musí, já ne. I kdyby ses vydal do bordelu, máš smůlu, kámo, jdu taky.

V protikladu útokům a reptání na jeho adresu se kolem něj v poslední době neustále rojily dívky. Přihlížely týdennímu nástupu královské gardy, byly u slavnostního otevření montážní linky vznášedel, objevovaly se v budově Generality, míjely Tederika při procházkách Kerrhanem. Na trojici rozjařených mladých důstojnic dokonce natrefil v sůsí osadě v jerincovém hájku, kam se byli podívat s Dannavionem. Všechny se tvářily nenápadně, jako kdyby tam byly úplně náhodou. Všechno to byly nezadané aristokratky z první kasty, opečovávané dcerky z generálských rodin. Vzhledem k tomu, že první kasta čítala kolem tří set duší, a neprovdaných arcidesmonek v ní bylo pomálu, netušil, odkud se pořád berou. Pochopil, že se jedná o vahanský způsob přehlídky potenciálních nevěst. Měl byste si některou vybrat, zabručela Tessana. Už se o tom klevetí úplně všude, že jste nějaký divný. Nasewův syn a nemá zájem o holky, co je rok dlouhý. To nevypadá dobře, zvlášť jestli tu chcete zůstat. Měl byste se oženit a zplodit potomka, aby se těm řečem o neplodnosti učinila přítrž. Mezi řádky tím naznačila, že otázka jeho postavení po Druhém odchodu bohů je stále otevřená, ale také se z toho dalo vyvodit, že šance na jeho trvalé usazení zde tu stále je. Rozhodl se, že se tomu nebude bránit. Šerryzah je pryč a on už měl plné zuby toho, jak se mu myšlenky na ni neustále vkrádaly do hlavy.