Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 16: Chaos, kam se podíváš

Do pracovny vtrhl Dannavion, oči navrch hlavy. "Kde ji máš?"

"Koho?" ušklíbnul se.

"Zlatokopku, ty pitomče. Dexey o ní mluvil s Haironem. Je v pořádku? Co jsi s ní udělal?"

"Nabírá síly a není na nikoho zvědavá," odpověděl. Zatímco pracoval a proháněl asistenty, převzala štafetu u bohyně Tessana. S neúnavnou pravidelností za ní chodila s jídlem a s dotazy, jestli něco nepotřebuje. Nic nepotřebovala. Nic nesnědla. Ale díky majorčiným lamentacím Tederik věděl, že bohyně nespí.

"Na mě zvědavá bude!" dorážel bratr. "Tak mě laskavě ohlas."

"Zůstaň tady," zabručel a šel do ložnice. Seděla v posteli, na klíně držela Sarvonovu encyklopedii. "Je tu Dannavion," oznámil jí. "Ptá se na tvé zdraví." Dával si záležet, aby nedal najevo, jak mizerně se cítí.

Odhodila přikrývku, a přehoupla nohy přes pelest. Její tělo obkroužil modrý vír. Když se rozplynul, měla na sobě šedivou košili, zakasanou do vojenských kalhot a těžké kotníkové boty. "Vyřiď mu, že je mi skvěle."

Dveře se otřásly rázným trojitým zaklepáním. Vzápětí Danny vstoupil. "To je dost, že ses zmátořila!" zahartusil. "Museli jste do toho tak bušit? Měla bys vidět ty následky!"

***

Danny vzal Zlatokopku na obhlídku jejího vlastního světa. Tvrdil, že venku je takový blázinec, že si jich nikdo nevšimne. A ona mu to nadšeně odkývala, jako všechny jeho návrhy předtím. Jak to ten neřád jenom dokázal, že mu u ní všechno prošlo? Zmizeli do terénu a zanechali Tederika v plné práci, což bylo jen dobře. Záhy se začali do jeho pracovny trousit unavení důstojníci. Bylo mu jasné, že veškerá mnohonásobná komunikace, kterou vedl na dálku, jim nebude stačit. Ani ti nejvýše postavení potentáti z Generality nebyli zvyklí čelit ohrožení vlastního zázemí. Ne že by se na to teoreticky nepřipravovali. Dokonce i prakticky. Obrana proti útoku zvenčí náležela k běžnému programu výcviku. Jenže tady se nejednalo o útok zvenčí ale zevnitř.

***

"Zatím není jasné, co uděláme s páteřním tunelem do uzlu K12," lamentoval plukovník přes komunikace. "Spočítali jsme, že by se vyplatilo prorazit nový místo opravy toho zasypaného. Ale to bychom museli mít ten plazmový řezák, který nám blokují svačináři v sektoru ruena."

"Tvůj blbej tunel vem ďas," ohradila se majorka Fowa, které se přezdívalo svačinářka, protože měla pod palcem krizové zásoby potravin. Robustní arcidesmonka s hromovým hlasem a dlaždicemi temně zelených šupin na lících byla velice pohledná, jenom na ní bylo všechno větší. "Lítejte si nad povrchem!" zaburácela. "Řezák nedám! Polovinu skladové plochy mám pod troskami. Hotové potraviny potřebujeme. Syntetizátory biomasy jedou jenom na padesát procent. A Kvinten mi víc energie dát nechce!"

"Protože tady doktor má plnou nemocnici," zavrčel vrchní správce energetických rezerv.

"Jde o nádrže s benthosem pro nejtěžší případy," poznamenal cudně doktor Cedenik. "Když médium vystydne…"

"Co je důležitější?" nadskočil Dan Adon, který doposud zarytě mlčel, což u něj nebylo obvyklé. "Žrádlo nebo regenerační vany? Mám tam syna s rozdrcenou páteří a matku bez nohou!" Jeho hlas zakolísal.

"Až je z vany vytáhnou, budou potřebovat jídlo," argumentovala majorka od svačinářů.

"Tak odpečeťte krizové sklady!" zaznělo z opačného konce stolu.

"Vyloučeno!" naskočila Fowa. "Podle výnosu maršála Lar-Dena by to bylo možné jenom ve chvíli napadení."

"Starej maršál je už tři sta let v peřejích," nedal se navrhovatel. "Toto je horší než napadení."

"Není! Když teď ty zásoby vyčerpáme, co budeme dělat, až nás skutečně někdo napadne?"

"To se nestalo dobrých pět století, tak to snad ještě nějakou dobu vydrží."

"No jistě, do té doby ty zásoby v pohodě doplníme."

"Nelíbí se mi to," zamračil se Dexey s nosem zabořeným v tabulkách s výčty škod, "ale nejspíš nemáme na vybranou."

Tederik po očku sledoval Dan Adona a čekal, jestli bude Dexeyův výrok rozporovat. Ti dva se měli rádi jako pes a kočka, ale to v Danově případě nebylo nijak překvapivé. Jeho návrhy bývaly radikální, ale zato trefné. Ale plukovník dál mlčel a hrozivě se mračil, jako kdyby luštil nějaký složitý rébus. Když Rikovi došlo, že od Dan Adona žádný nápad nepřijde, přinutil se vyhodnotit pro a proti. Vahanští arcidesmoni se silným rozhraním vydrží bez potravin i několik let. Ale když jsou oslabení a zranění, tak živiny potřebují. Ještěže zprávy z měřicích zařízení naznačují, že propojení s richotonním pletivem Metaprostoru se pomalu obnovuje.

"Můžeme je vitalizovat," ozvala se mezitím nenápadná vojanda z Fyzikálního institutu. Dannavion by jistě věděl, jak se jmenuje.

Doktor Cedenik se zašklebil: "Víš, kolik jich je? Na vitalizaci jednoho těžce zraněného bys potřeboval pět kvalifikovaných zdravých mágů…"

"Šarlatáni teď nejsou použitelní," oponoval prkenně ředitel Ústavu kosmologických studií major Tauk. "Určitě jste to zaznamenali. Naše rozhraní jsou oslabená. Nějaký čas potrvá, než se plně obnoví."

Tederik si jej pamatoval ode dne, co zachraňoval Tay Wena. Nakrátko ostříhaný chlapík střední postavy s netečným výrazem ve strohé tváři. Byl to jeden z vědátorů, kteří komentovali události s jádrem. Později se ukázalo, že šéfuje Ústavu kosmologických studií. A ještě později se Tederik dozvěděl, že pod touto nevinnou hlavičkou se skrývá přísně utajené pracoviště vahanské informační služby, podobně jako se pod hlavičkou Institutu prevence externích rizik skrývá pracoviště kontrašpionáže, kde šéfuje Dan Adon. Obě instituce používají nejmodernější technologie a stejně tak ovládají ty nejnebezpečnější metody kreativní a destruktivní magie. Namísto aby důstojníci obou resortů mezi sebou spolupracovali, jsou na sebe jako psi. Místo aby se dělili o úkoly a získané informace, jdou si vzájemně po krku. A činí tak s posvěcením generality už dobrých pět století. Jakýsi praštěný dávno mrtvý generál kdysi rozhodl, že když postaví dvě nejdůležitější bezpečnostní složky proti sobě, posílí tím jejich ostražitost. Nějak mu nedošlo, že pokud se budou špionáž a kontrašpionáž utápět v konkurenčních šarvátkách, tím méně času jim zůstane na seriózní zabezpečení Vahanu. Rikovi se takové uspořádání nelíbilo. Měl v plánu ho razantně přebudovat. Zatím se k tomu nedostal.

"Buďme rádi, že entity z léčivého benthosu nejsou závislé na dodávkách externí magie," poznamenal doktor. "Tím víc ale potřebuju energii k zdárné kultivaci regeneračního média."

Jakmile se šéfová týlového zabezpečení Fowa začala nadechovat k další námitce, Tederik usoudil, že je čas do debaty zasáhnout. "Vy, Fowo, otevřete krizové zásoby, a dáte je k dispozici ostatním sekcím. A hned začněte plánovat jejich doplnění. Napište našim smluvním dodavatelům z ciziny, požádejte o nadlimitní dodávky. Kdyby se kroutili, dejte mi vědět, oslovím je sám. A vy, Herdekene," obrátil se na šéfa od plazmových reaktorů, "přesměrujte do nemocnice tolik energie, kolik můžete, aniž byste způsobil další katastrofu v průmyslovém sektoru. A vy," podíval se na majora přes dopravní komunikace, "se na tunely zatím vykašlete. Převelte oddíly dílem k svačinářům a dílem do sektoru s generátory."

Expert přes dopravu se zatvářil nešťastně: "Ale ty tunely přece…"

"Nepotřebujeme," přerušil námitku Tederik, "protože můžeme cestovat nad povrchem, jak zmínila majorka od svačinářů."

Uběhlo pět časových cyklů, a oni zatím probrali jenom ty nejnaléhavější záležitosti. Každý měl potřebu primárně řešit téma, za které konkrétně odpovídal. Vrchní náčelnice systému externí obrany se málem porvala s šéfem energetických zdrojů. Tvrdila, že úplně nejdříve by se měla obnovit kvederická síť, chránící Vahan proti napadení z hyperprostoru, bez ohledu na potřeby nemocnic či nouzového zásobování. Kdyby je Tederik neusměrňoval, už by byli v sobě. Ne, výměnu názorů po vahansku teď nepotřeboval.

***

Pozdě večer se zmožení důstojníci Generality odebrali na svá kmenová pracoviště. Na spánek nikdo neměl ani pomyšlení. Tederik zůstal v pracovně s Dexeyem. Seděli rozvalení v odpočinkovém zákoutí. Popíjeli ředěný vitrrex, což bylo u Dexeye na pováženou. Znevážit vahanský národní utrejch čímkoliv jiným než vlastní krví, se tu pokládalo za změkčilost, která se odpouštěla jenom nezadaným slečnám. Ale oba potřebovali mít čistou hlavu. Možná by bylo lepší nepít vůbec, ale po tom všem…

Tederik se ještě nikdy necítil se svým úhlavním spolupracovníkem v takovém klidu. Jako kdyby je ty společné starosti převedly na společného jmenovatele. Protože ať byl Dexey jakkoliv velký mizera, zájem o Vahan v prvním sledu se mu nedal upřít.

"Zítra navečer je znovu svolám a řeknu jim pravdu ohledně Hana a Kerra," řekl generálovi. "A potom to sdělíme celému národu. Vahanci si zaslouží vědět, co je ve hře, když za to zaplatili tak tvrdě."

Čekal námitky, ale generál překvapil. "Většina štábu to stejně tuší," zahuhlal. "Nemohl jste čekat, že se arcidesmoni z Generality nesvěří svým nejbližším. Je skoro zázrak, že se to nerozneslo dál. Ty informované drží zpátky jenom disciplína."

"V takovém případě nemáme co ztratit," podotkl Tederik. "Jenom to formálně potvrdím. Co nejdřív, než se ti dva vynoří."

Dexey sáhl po své sklenici, zamyšleně pozoroval její obsah, zakalený po přidání vody. Pak ji do sebe s kyselým úšklebkem rychle vyklopil a zašeptal: "Slyšíte srdce Vahanu, Tederiku? Tepe nezvykle pomalu a tiše. Připomíná to klid před bouří. A já… neumím se ubránit obavám, co z toho vzejde, ačkoliv bych se měl… radovat."

"Nikdo nedokáže předvídat, co nás čeká, až povstanou," zabručel Rik.

"Nikdo?" sykl Dexey. Narovnal se a pobouřeně na Tederika shlídl. "Vy přece s bohyní mluvíte. A nejenom to."

Rik zachoval klidnou tvář, ale jeho srdce se rozbušilo. Tessana, věrná poslání špiona v týlu nepřítele, už Dexeye informovala. Rozhodl se rýpanec nekomentovat a soustředil se na kořen věci. "Vuan sama nemá tušení, jak její bratři na nové poměry zareagují. Ví, že pro Alianci jsou Han s Kerrem prehistorickými příšerami. Ví, jaké nebezpečí hrozí. Udělá všechno proto, aby se neopakoval případ mizeonských debhátarů."

"To vám řekla?"

"Ne úplně stejnými slovy," odpověděl Rik. Podíval se na svou sklenici, ale byla už prázdná. "Nemá smysl malovat černé scénáře dřív, než ta situace nastane. Měli bychom se soustředit na praktické záležitosti. Zaměřit pozornost na povrch." Když se generál v reakci zašklebil, pokračoval: "Opravíme jenom ty nejdůležitější průmyslové provozy, ale bydlení a kulturu a školy přestěhujeme do přírody."

"Chápu, že postavit domy na zelené louce by bylo levnější než pracně sanovat podzemní sídliště, ale…"

"Co ale?" prskl Rik. Uvědomoval si, že tu předestírá plány, které se možná nikdy neuskuteční, ale ať ho sůsové sežerou, jestli bude jenom sedět a čekat, co bude, až bohové povstanou.

"Žijeme tak věky věků," namítl dotčeně Dexey. "A vy si přifrčíte odkudsi ze sůsí prdele a hned nám tu chcete zavádět novoty, o které nikdo nestojí."

Tederik se škodolibě usmál. Vlastně mu bylo Dexeye trochu líto. "Vuan tvrdí, že za jejích časů se bydlelo nahoře a dole byly jenom technické provozy a laboratoře. Vy si na to nepamatujete, protože, jak už jste mnohokrát opakoval, písemné prameny neexistují."

Generál neochotně pokýval hlavou. "V lidové slovesnosti se dochovaly legendy. Třeba ta o Hanovi, kterak zakládal sůsí hnízda v křemenné nížině. Nebo ta o Kerrově závodění s erektiadskou dračí bohyní Kaou. Dá rozum, že ten závod se nemohl odehrávat v tunelu, protože Kaa měla rozpětí křídel patnáct vionů. Potom je tu legenda o Vuanině rebidníkové zahradě a mluví se tam o slunečním světlu a vlahém dešti. Ty události se odehrávaly na povrchu. Ale vždycky jsem si myslel, že jsou to jenom vymyšlené romantické kulisy."

"Nejsou," ujistil ho Tederik. "Chápu to tak, že jste se přesunuli do podzemí potom, co bohové zmizeli, a že jste to udělali z bezpečnostních důvodů."

"Po odchodu nastal Věk temna. Každý prašivý desmon, co měl jakés takés rozhraní, chtěl urvat kus moci. Trvalo tři století, než jsme nastolili nějaký systém, a když jsme se stali zajímavými, sesypali se na nás sousedé. Dervosané vedení mladinkou Assi-Sionou se nás pokusili anektovat. Kwaaduanci ze systému Uky, si nás chtěli koupit. Dokonce i Paridiánci na sklonku své éry si chtěli kus urvat."

"Ale teď se bohové vrátili," konstatoval Rik. "Už není důvod se schovávat pod zemí."

"Ne že bych z toho stěhování byl nadšený," poznamenal prkenně Dexey.

***

Jakmile se generál odporoučel, Tederik znovu zavolal bratrovi. Během přestávky v rokování s generalitou to zkoušel třikrát a bez odezvy. Monikátor cvrlikal a blikal, ale Dannavion se ani tentokrát neohlásil. Šerryzah se taky neobjevila. Kdo ví, co ti dva tropí.

Zašel se podívat za Ditruxem a Brexou. Našel je ve Velké Evonymově knihovně. Stáli u projekčního hranolu, který se jako sloup tyčil středem místnosti. Sledovali čtyřrozměrný záznam sanačních prací. Ve zmenšeném měřítku se ve výseku ohraničeném záběrem pohybovaly opancéřované bionické jednotky s hadicemi, a odsávaly obláčky zkondenzovaného plazmatu a chladicího média. Další s obyčejnými lopatami nabíraly na antigravitační nákladové plošiny materiál kontaminovaný toxickými deriváty.

Ať už ten záznam pořizoval kdokoliv, vládl slušnou dávkou magické kreativity, protože dokázal zprostředkovat nejenom dění na zbořeništi, ale i stopy reziduální magie z rozhraní techniků a záchranářů, kteří bionické jednotky následovali.

Tederika uklidnilo, že rozhraní hostů vypadalo mnohem lépe než včera. Brexino ledově modré střílelo tenké jehličky síly až k regálům s knihami, které lemovaly stěny. Každou chvíli se ozvalo tupé ťuknutí, když energie narazila na knihu obsahující magií nabité informace. Cizí a vahanská energie na sebe reagovaly jako dvě xiry, každá bránící své loviště.

"Děje se to v reálném čase?" zeptal se Tederik a ukázal na promítanou scénu.

"Je to dva úderové cykly staré," odpověděla Brexa. Odvrátila se od hranolu a kývla na pozdrav. Temné kruhy pod očima dokazovaly, že se ještě úplně neuzdravila. Možná toho zde na Vahanu není schopna. "Kdo by čekal, že průlom způsobí takové dopuštění," prohodila zachmuřeně.

"Z nás nikdo," odsekl její manžel. "To Han s Kerrem měli být opatrnější. Museli přece vědět, co to udělá s podložím. Byla jsi u toho, když Vuan potvrdili, že jsou při smyslech, že vědí, co je v plánu. Navzdory tomu byli prudcí jak sračka."

"Možná nepředpokládali, že je podzemí využívané s takovou intenzitou," prohodil Rik s pomyšlením na předchozí rozhovor s Dexeyem. "Máte všechno, co potřebujete? Přišel bych dřív, ale trčel jsem na poradě. A mám hlad," dodal poté, co mu zakručelo v břiše. "Objednal jsem pozdní večeři. Přidáte se?"

"Na rozkolísané rozhraní je nejlepší pečená krodoší kýta," zakřenila se Brexa.

"Jak dekadentní," zašklebil se Ditrux.

***

Jídlo pocházelo z čerstvě odpečetěného krizového skladu Generality. Hermeticky uzavřené kovové válečky se daly rozříznout ostře koncentrovaným paprskem magie. Přesně tak je Ditrux s Rikem i otevřeli, zatímco Brexa použila příruční plazmový řezák, zvaný otvírák, protože chtěla vědět, jak funguje. Plechové nádobky obsahovaly těžko definovatelnou směs mletého masa, zeleniny a obilovin. Tederik o takové metodě uchovávání potravin četl v Sarvonově encyklopedii. Starodávný vynález založený na konzervaci teplotou a tlakem vahanští okopírovali od pozemských smrtelníků. Původně skleněné schránky na potraviny vymyslel člověk jménem Appert na objednávku nějakého bezvýznamného vojevůdce. Sarvon v kapitole věnované místním obyčejům zmínil, že vahanští mají pozemského vynálezce ve velké úctě a nedají na jeho způsob konzervování dopustit. Dokonce slaví Appertův týden, kdy ti nejšikovnější důstojníci z resortu týlových rezerv představují nejvýživnější kombinace jídel pro vojáky, které se dají uchovat na co nejdelší dobu.

Moderní metody jsou nanic, když jde do tuhého, komentovala krizové zásobování Tessana. Materializační kotlíky se neobejdou bez magické iniciace. Transmutační generátory potřebují vstupní biomasu a energii. Hotový proviant v lyofilizovaném stavu zase potřebuje vodu a ohřev. Staré dobré konzervy z pozinkovaného plechu jsou nakonec jediná jistota.

Pojídali tedy tři sta let starou fašírku z krodoších jater s kroupami a plácali o alternativních zdrojích živin. Od nutriční hodnoty kaktusů, které pěstuje Ditrux, přes Brexino nadšení pro lišejníky se propracovali až k Tederikově slabosti pro kronýšové rohlíčky, když do jídelny vtrhl plukovník Hairon.

"Někdo se vloupal do laboratoří!" křikl. "Oba vojáci od vrat jsou mrtví. Není znát, jak přesně zemřeli. Leží tam minimálně od včerejšího večera, protože jejich rozhraní se dávno rozplynulo."