Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 14: První Vahanotřesení

První otřes Tederika dostihl v Hnízdech, při prohlídce nového cvičiště pro omladinu. Ředitelka zařízení ho se skupinou důstojníků správní rady provázela areálem střelnice, situované v rozlehlé podzemní síni, když jim pochozí terén ujel pod nohama, skalní stěny se zavlnily jako chladnoucí nákyp v zapékací míse, a ze stropu s rachotem padaly uvolněné kameny. Všechna světla pozhasínala.

"Co to, sakra je?"

"Která kurva?"

"To Vorgen! Měl ten haprující kotel odpojit!"

"Že by napadení?"

"Implozivní bomba?"

"Moje rozhraní! Vůbec ho necítím!"

"Nic nevidím!"

"Nemůžu hýbat nohama!"

Všeobecným rámusem se prolínaly kletby a nadávky. Rik skončil na břiše jako ostatní. Terén pod ním se vzpínal jako jankovitá kobyla. V rachotu hroutících se skal, v dýmu a smradu spálených instalací, se účastníci komise začali zvedat z podlahy.

Ti šťastnější, kterým fungovalo napojení na pleteň, přizpůsobovali smysly nočnímu vidění, aby se poohlédli po zasypaných.

Řřřřach!

Svět se znovu rozpadal, praskala půda pod nohama, z trhlin se valil dým. Hluboké dunění provázela kanonáda balvanů uvolněných ze stropu jeskyně. Bojovníci ošlehaní z bitev znova padali do kolen a lapali po dechu. Vzduch byl prosycený prachem a kouřem. V první chvíli Tederika napadlo, že se Vahan trhá na kusy. Ze všech stran se ozývalo kašlání a chroptění. Teprve když dozvuky výbuchu přešly do vibrací o pomalé frekvenci, začali se přítomní vzpamatovávat.

Rozhostilo se ticho, matně prolamované pravidelným pulzováním vahanského jádra. Více než jindy to připomínalo bušení srdce. A znělo to výhrůžně. Tederik se mimoděk zachvěl. Možná že na těch legendách, že jádro je ve skutečnosti živé a má svou vlastní vůli, něco bude. Z jádra prý vahanská trojčata vzešla, to ono jim dalo formu. Ale jaký mustr použilo? Usmyslel si, že se na to Šerryzah musí zeptat, jakmile se naskytne první příležitost.

V absolutní tmě nejdříve rozeznával ostatní podle zeleně, modře nebo rudě vyzařujících kontur rozhraní. Některá těla svítila více než jiná, podle kapacity bazální magie přítomných. Posléze se viditelnost zlepšila. Kdosi se rozčiloval, proč sakra nefungují havarijní reflektory, když se tu bezpochyby o havárii jedná. Ředitelka hnízda, bývalá admirálka hvězdné flotily, kašlala a rozmazávala si po tváři krev.

Když počáteční ohromení pominulo, začali se dávat dohromady dokonce i tací, kteří z toho vyšli s oslabeným rozhraním. Na takové situace byli trénovaní od kolébky, i když nepočítali s tím, že jim budou čelit v době míru. To už se z tunelů ozvaly motory vznášedel a v místech, kde byl skalní masív nejméně popraskaný začaly poblikávat nouzové světelné lišty. Dosud hluché monikátory se freneticky rozpípaly.

"Pátráme po příčinách, monitorujeme škody, zahajujeme záchranné práce," hlásil Tederikovi nevzrušeným hlasem Dexey. "Váš bratr vzkazuje, že na univerzitě jsou jakž takž v pořádku. Fyzikální laboratoře hlásí rapidní pokles energie v jádru. Některým z nás hapruje propojení rozhraní s pletení. Snad je to dočasné. Na Institutu kosmologie se tím budou zabývat, jakmile zprovozní měřící přístroje. Antigravitační dopravní koridor je na hadry. V tunelech se zřítily klenby. Závaly roztrhaly vodící lišty v šachtách gravitačních zdviží, pokroutily se krihonitové kolejnice v průmyslových provozech. Bouchaly plazmové kotle, pukaly technické nádrže, popraskaly stěny a stropy skalních domů, je tam spousta raněných. Mrtvých zatím desítky, ale ještě jsme to nespočítali všechno. Postupujeme podle protokolu."

Tederika v té chvíli napadlo, jaká je to výhoda, že jsou na světě odolných desmonů.

Kdyby se jednalo o smrtelníky, byly by ztráty na životech katastrofální.

"Čidla z povrchu hlásí, že Vuanina věž se zřítila," pokračoval ponuře generál. "Ve společnosti se šíří fáma, že bohyně se zlobí."

"Otřesy přišly z jádra, že?" ujišťoval se Tederik.

"Pravděpodobně ano." Generál dál líčil, že intenzita pulzování i nadále kolísá. Krátké série silných otřesů boří zdi a rozhoupávají stropy a podlahy. Tepání s delším intervalem je provázeno setrvalým chvěním všeho kolem. Zvládneme to, pokud to sakra tímhle skončilo."

Tederik ukončil komunikaci s Dexeyem, a teprve pak zaznamenal, že se třese vztekem. Bylo toho příliš. Potřeboval se ujistit, že ti v laboratořích vědí, jak velké potíže obyvatelům Kerrhanu způsobují. Bohům, a těm starorodým zvlášť, na pár stovkách zmařených životů nesejde. Ale nemůžou přece holdovat zbytečným masakrům.

Mezitím už se to v jeskyni výcvikového prostoru Hnízda hemžilo záchranáři. Tederikovi poklepal na rameno Tay Wen. "Musíme vás v tom nechat, sire. Letíme do sektoru kwauma za Dan Adonem. Bouchly zásobníky s palivem. Jsou tam hromady mrtvých."

Tederik znovu zavolal Dexeyovi: "Jdu za Vuanou. Zjistím, co se děje. Jestli by to mělo pokračovat, spustíme evakuaci. Mužům a ženám řekněte, že bohyně se nezlobí. Její inventář byl dlouho bez kontroly. Není divu, že něco bouchlo." Zase tak moc nelhal.

Ukázalo se, že síť teleportů výbuchům odolala, ale chvíli trvalo, než se Tederik přes trosky v tunelech propasíroval k nejbližšímu nástupišti. Přenesl se k jeskyni, prokličkoval mezi napadanými kusy skal, kývnul vyjukaným strážným a zapadl do červených vrat.

***

Uvnitř bylo plno dýmu a hluku, ale pradávný projektant si zasloužil respekt. Nedozírně velká hala laboratoří se zdála být neporušená. Tederik netušil, jak laboratoře bohové zkonstruovali, ale představoval si je jako ocelovou krabici zaklíněnou mezi kameny v korytu rozvodněné řeky. Obal zůstal nepoškozen, ale horší to bylo s obsahem. Instalace poté, co tlaky exploze s krabicí zatřásly, byly rozmetané do všech stran. Konstrukce regálů, zborcené a pokroucené a nahrnuté do hromad připomínaly kostry obrovských ještěrů. Částečně poškozené artefakty šuměly, klapaly, syčely, vrzaly. Některé přístroje nebezpečně sršely jiskrami. Vyburcované fantómy kvílely a skučely. Mátohy probuzené ze stáze, osvobozené z rozbitých schránek, poletovaly nad troskami. Třírozměrné projekce vymřelých tvorů se naštvaně míhaly ve světelných tubusech. Ve vzduchu byl cítit kouř a spálený plastex.

Nadechl se a ze všech sil zařval: "Šerryzah!"

Žádné odezvy se nedočkal. Nezbývalo než se vypravit za ní. Vznesl se nad hromady pokácených skříní a letěl směrem, který mu připadal povědomý. Skrze dým a záblesky viděl sotva na délku paže, proto raději klesl dolů. Dál se pohyboval spíše přískoky. Proplétal se troskami zahalenými různě barevným kouřem, vyhýbal se gejzírům jisker, kličkoval mezi naštvanými fantómy a rozplizlými mátohami, které se o něj otíraly studenými slizkými chapadly. Nad plání rozmetaných svazků a složek a pouzder se svitky se viditelnost zlepšila, znovu mohl letět. Dole zahlédl pětici poloprůsvitných humanoidních postav, které vypadaly nebezpečně čiperně. Dřepěly na zemi a prohrabovaly se knihami, jako kdyby konaly uvědomělou činnost. Působilo to děsivě. Potlačil zvědavost a letěl dál směrem k valu z pokácených regálů. V poslední chvíli uskočil, aby nevrazil do Ditruxe, který mu letěl naproti.

Oba se zřítili na plácek ohraničený pokroucenými plechovými dílci z opláštění rozmetaných strojů. Arcidémon byl otrhaný a začouzený, jako kdyby i pod ním bouchla nádrž s palivem. "No tebe jsme tu ještě potřebovali," zahartusil.

Tederik zaťal pěsti. "Musím mluvit s Vuan. Nahoře hasíme požáry a taháme z trosek mrtvoly. Potřebuju vědět, jak dlouho to ještě potrvá."

"A do prdele," zaklel arcidémon. "Nečekali jsme, že se to ponese tak daleko. Ale buď v klidu. Vuan se podařilo bratry oslovit. A jak se Kerr s Hanem spojili s jádrem, trochu to… ruplo."

"Aha. Ruplo," opakoval mechanicky Rik.

Ditrux nedal najevo žádné rozpaky, možná proto, že měl zkušenosti s výbuchem mizeonského Chřtánu. "Staříci se konsolidují," dodal pyšně. "Dávám tomu maximálně deset dní, a bude vymalováno. To nejhorší máte za sebou."

"Neber si to špatně, Dite," řekl jemně Tederik, "ale já bych to chtěl slyšet přímo od Vuan. S ohledem na všechny ty mrtvé, zraněné a pozůstalé, chápeš?"

"To nepůjde. Vuan není… "

"Nevyvanula, že ne?"

Ditrux zakoulel očima. "Měla na mále, ale Huat s Aisem ji podrželi. Taky je to zmordovalo. Těsně, než jsi přišel, odletěli domů nabrat síly. Bree odmítla. Tvrdí, že ji Vuan potřebuje, ale je na tom stejně mizerně. Mě tu nechali, abych na ně dohlídl." Výmluvně si zaťukal na čelo. "Já to zdejší bumtarata snáším líp. Díky krvi, však víš."

"Chci ji vidět," trval na svém Rik. Napadlo ho, že je to možná poslední šance s ní promluvit, než se Han s Kerrem zapojí do hry.

Ditrux si unaveně povzdechl. "Slíbil jsem, že ji udržím v klidu."

"Nechci jí popisovat hromady mrtvol."

"Ale kvůli tomu jsi přece přišel," rýpnul si arcidémon.

"Jestli to skončilo, nebudu to hrotit. Jenom chci vidět, že je v pořádku," přiznal dutě. Zabloudil pohledem přes hranu plechového šrotu, kde spatřil hlavy tří přízračných postav. Vypadaly stejně jako ty, které viděl při přeletu. Dívaly se na ně? Ukázal Ditruxovi tím směrem: "Co jsou zač? Nejsou nebezpeční?"

Arcidémon pokrčil rameny. "Tady je potenciálně nebezpečné všechno. Naštěstí nehrozí, že by trpěli hladem, takže nás nejspíš nesežerou. Jsou, jak vidíš, převážně energetické povahy. A když to nepustíte ven…"

"To je další důvod, proč potřebuju s Vuan mluvit," naléhal Rik.

"Já tvoje důvody přece nerozporuju," zahučel neochotně arcidémon. Zaměřil se na špičky svých bot, jako kdyby přemýšlel, jestli v hovoru pokračovat. Pak se podíval Tederikovi přímo do očí. "Ale ohledně Vuan bys měl něco vědět. A musíš mi slíbit, že nikomu neřekneš, že to máš ode mě, jinak se na mě slétnou jak sikkosy na čerstvou zdechlinu."

"Oč jde?"

"Pamatuješ, jak drsně se k tobě Vuan posledně chovala? Udělala to kvůli Aisovi. Předtím se na tebe vyptával. Zajímalo ho, proč říši svěřila chlapovi, co smrdí člověčinou."

"Co je mu do toho?"

"Nejvyšší morous na tebe žárlí." Ditrux se uličnicky ušklíbnul. "Vuan mu nejspíš chtěla dokázat, že nemá důvod. Proto s tebou jednala jak s hadrem. Ale Aisus není takový pitomec, jakým se na první pohled jeví. Neskočil na to. Vuan se tak moc snažila ukázat, že tě má na háku, až to přehnala. Musíš být opatrný, bratránku, jinak ti to vybouchne do ksichtu. A to bych nerad, protože jsem si na tebe docela zvykl."

"Žárlí na mě? Aisus? Ale proč?"

"Patrně se někde doslechl, že Vuan má pro tebe slabost. A on ji chce pro sebe. Kdysi jí nadbíhal, ona ho odmítla. Teď slíbila, že to přehodnotí. Výměnou za pomoc s bratry. Faktem je, že bez jeho podpory bychom tu už neklábosili. To on jádro podržel, aby se neroztříštilo. Taky za to zaplatil. Když bylo po všem, sám si ani bránu neotevřel. Huat ho musel podpírat."

Tederika polila hrůza. Kdyby se jádro rozpadlo, Vahan by se rozletěl na kusy. Trosky by spolehlivě rozmetaly všechna zbývající tělesa dvojhvězdí. Stálo takové riziko vůbec zato? Zatočila se mu hlava. "Takže ta mizeonská výpomoc," vyhrkl, "byla něco za něco?"

Arcidémon zavrtěl hlavou. "Nejsi tak naivní, abys věřil v nezištnou podporu. Já u té jejich dohody něco za něco nebyl, ale Brexa ano."

***

Tederik byl natolik zaskočený, že se ho Ditruxovi zželelo. Nebudeš dělat žádné divočárny, jasné?

Nechali knižní mátohy jejich osudu, přeletěli nad doutnajícím spáleništěm plastexových vitrín, a snesli se na vyklizené prostranství lemované přístroji a regály. Inventář tam nebyl poškozený, z čehož se dalo odvodit, že ho někdo energeticky zaštítil.

Na podstavci z černého kamene trůnily obě křišťálové bedny naplněné vířícím kouřem, jedna svítila zeleně, druhá rudě. Kouř stoupal z beden vzhůru a strašidelně se stáčel k podlaze. V místech, kde oba proudy dopadaly na dlažbu, zely otevřené portály, jejichž okraje fialově prskaly. Kouřové fluidum klesalo do hlubin, nepochybně k jádru. Vzduch kolem úkazu pulzoval energií. Oblak nashromážděné magie byl tak hustý, že z toho Tederika brněly kosti, pálila kůže a těžce se mu dýchalo.

"Nepřibližuj se k nim," upozornil ho šeptem arcidémon. "Radši se tam ani nedívej. Soustředí se na jádro, takže nás nevnímají, ale lepší na sebe neupozorňovat."

Na zemi u podstavce stála velká vana zakrytá průhledným poklopem. Uvnitř se vlnili čtyři duhově zbarvení hadi. Ze základny nádrže trčely stříbřité kabely, kroutily se do smyček a jejich konce nenápadně jiskřily. Z víka vycházely dvě trubice z čirého plastexu. Válely se na zemi, v louži mléčně zakaleného média, které z nich vyteklo.

Tederik ten binec přehlédl jen zběžně, protože ho zajímala dvě lehátka opodál. Na jednom seděla Brexa, skloněná nad nějakým předmětem, na druhém ležela Vuan, stulená na boku. Rukama objímala kolena přitažená k bradě, víčka napůl přivřená. Její rozhraní vůbec nebylo patrné. Skrze vějířky řas prosvítala stříbrná bouře.

Přešel k ní. Aniž by o tom sáhodlouze přemýšlel, klesl na kolena, a položil dlaň na hřbet její ruky. Kůže byla studená a vlhká, prsty zaťaté jako v křeči.

"Co jí je?"

"Je moc unavená. Nemůže nabrat sílu z jádra. Což je dobře, stejně je tam přeplněno," broukla Brexa. Ditrux si k ní přisedl, objal ji kolem ramen a vlepil jí polibek do rozcuchaných vlasů. Vděčně se o něj opřela a strčila mu pod nos válec, který předtím prohlížela. Vypadal jako pouzdro na cenné listiny. V černém matně kovovém plášti se leskly velké barevné kameny. "Našla jsem tenhle magimulátor," poznamenala. "Bude to jeden z prvních, které Vuan sestavila. Je pořád funkční."

Tederik se překvapeně nadechl. Takových serepetiček míval otec v laboratoři plné krabice. Sloužily jako zásobárny magie pro případ, že se jeden ocitl bez možnosti čerpat z pleteně. A že je vynalezla právě Vuan?

"Nechej mě hádat," zamručel Ditrux. "Vuan z té věcičky nic nepřijímá."

Brexa ztrápeně přikývla. "Nevím, jak jinak jí pomoct."

"Copak jsi neudělala dost?" zavrčel arcidémon. "Když jste těm dvěma," máchl rukou ke kouřovému úkazu, "pomáhali se vlámat do jádra, v jednu chvíli jsem se bál, že to tu celé roztrháte na mraky. A jestli budou Kerr s Hanem stejně namistrovaní jako Aisus, mám vážné pochybnosti, jestli jsme udělali dobře. A vůbec. Ty sama si potřebuješ odpočinout."

Tederik se rozhlédl po bezútěšném okolí. Zima a nepořádek. Všiml si, že červeného a zeleného kouře z křišťálových beden ubývalo. Oba starorodí postupně přecházeli do jádra. "Je nutné je sledovat?" zeptal se.

Brexa se zašklebila. "Ani ne. Už to mají plně ve své režii. Jeví se příčetně. Vědí, co je třeba udělat. Budou se krmit z jádra, budou nasávat informace z pleteně, než se zformují a natrvalo vrátí."

"Takže mají všechno, co potřebují?" ujistil se.

Když Brexa přisvědčila, Tederik pustil Vuaninu ruku a vstal. "Co odtud vypadnout? Horká voda do koupele, jídlo, spánek ve voňavých peřinách. Tak si já představuju odpočinek."

***

Mizeonští o jeho návrhu dlouho nepřemýšleli. Vidina horké lázně a pohodlné postele udělala své.

S mrákotnou Vuan v náručí letěl za Ditruxem a Brexou. Dole pod nimi se míhaly hromady nepořádku, o kterém snily generace vědců z celého Metaprostoru, ale Tederik nedokázal myslet na nic jiného než jak její drobné, studené a ztuhlé tělo zavalí teplem a pohodlím.

Když opustili laboratoře, Tederik neopomněl vykuleným strážným připomenout, aby vstup do laboratoří hlídali zvlášť pečlivě. "Nic se nesmí dostat ven," řekl jim. "Raději si přivolejte posily."

Nejbližším teleportem se přenesli na opačnou stranu Vahanu. V tunelech i na prostranstvích Kerrhanu bylo rušno, ale všichni byli plně zaměstnaní odklízením trosek, takže se Tederik s Vuan a Mizeonci bez potíží dostali k sídlu Generality, v jehož nejvyšším podlaží se nacházel, zatím stále ještě provizorní, královský byt.

Tederik uložil Vuan na kanape v pracovně, a zburcoval Tessanu. Předal jí podrobné instrukce, kam přesně má ubytovat hosty z Mizeonu, a jakým způsobem má zajistit jejich pohodlí. Zvlášť důrazně jí doporučil přinést něco sladkého.

Šéfová královské domácnosti utrpěla šok, když ji Tederik bezelstně požádal, aby se postarala také o Vuan.

"To je ona?" vydechla, sklánějící se nad bezvládným křehkým tělem. "Naše bohyně? To není možné. Vypadá jako… holčička."

Hospodyně byla v šoku, protože tady se jednalo o bájnou a uctívanou pramatku vahanské civilizace. A která bohyně kdy svým výtvorům dovolila, aby se o ni starali jako o invalidu? A která by připustila, aby ji její stvoření viděla tak oslabenou? Ba ne, z toho kouká průšvih! Ještě více majorku šokovalo, když jí král přikázal uložit Vuan do jeho postele. Bytost zrozená z prvotního Zdroje Metaprostoru a obyčejná postel? Nad takovou opovážlivostí nešťastná Tessana přímo soptila nesouhlasem. Ale proti Rikově bezelstnému odůvodnění, že v apartmá pro hosty už jsou mizeonský Arcivévoda s chotí, neměla slov.

Tederik utekl dříve, než se Tessana stačila vzpamatovat. Spěchal do sektoru kwauma, obhlédnout rozsah havárie, i když věděl, že se tam bez něj obejdou.