Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 13: Svátek nablýskaných potěšení na kočičím světě Brussedee

Vahan, pracovna krále Tederika: 

"Děkuji, že jste mě přijal, Veličenstvo. Konečně." Profesorka Eseba Uneon se lehce snesla do křesla. Přehodila jednu nohu přes druhou. Kdyby byla smrtelnicí, dalo by se jí hádat nanejvýš pětatřicet. Krátké vlasy jí přiléhaly k lebce. S ostrým nosem a poněkud vykulenýma očima barvy síry připomínala dravého ptáka. Dokonce se tak i pohybovala. Pod bledou kůží lehce prosvítaly cévy. Tederik nedokázal odhadnout, které z nich vedou krev, a které jen obalují verlenová vlákna, díky kterým sunnisenští snadněji konkurují magickým dlouhověkým rasám, ačkoliv sami se vyvinuli ze smrtelníků, a do dneška si na tom zakládají.

"Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale měl jsem práci," odpověděl chladným tónem a usadil se naproti ní. Nevěděl, co bude chtít, a neměl v úmyslu jí cokoliv slibovat. Chtěl být nad věcí, ale nedokázal na ni nezírat. Byla útlá, oblečená v přiléhavé tunice a úzkých kalhotách nenápadné světle šedé barvy. Na nohou měla šedé kotníkové boty. Špetku koketérie jim přidávaly ostře oranžové tkaničky.

"Vyrostl jste na Ok-Sawonu," konstatovala.

"To je všeobecně známo."

Vzrušeně se zavrtěla a opatrně se usmála. V té chvíli připomínala snaživou holčičku. "To je fascinující. Jak jste to vydržel? Vy, syn vahanského elitního generála. Mezi primitivy, co neznají ani spalovací motor."

"Moje matka k těm primitivům patřila taky."

Úsměv se hladce přetavil do účastné grimasy. "Nechtěla jsem vás urazit, Veličenstvo. Váš otec měl jistě dobrý důvod, proč se oženil právě s ní."

"Chcete se mnou mluvit o mé rodině, profesorko? Myslel jsem, že jste expert na zbraňové technologie."

Trhaně si povzdechla a zamrkala. "Jistě. Jen jsem chtěla naznačit přátelský zájem, což se zřejmě nepovedlo." Jak přimhouřila oči a nakrčila čelo, daly se zpozorovat téměř neznatelné vrásky. Je jí minimálně dvě stě let, řekl o ní Dannavion. Mám na mysli tělo, které právě používá. Vědomí je mnohem starší. Obsahuje paměť všech předchozích klonů a sahá až ke královně Xawoně.

Ukázal na sklenici s vitrexem a sáhl po té druhé. "Nechci být nezdvořilý, madam, ale co je důvodem vaší návštěvy?"

Podala si pití, a dlouze přičichla. Z jejích nosních dírek vyšlehly dva zelené paprsky, ověřující míru škodlivosti. Teprve když byla pálenka vyhodnocena jako přijatelná, napila se. Tederika to neuráželo. Věděl, že takový proces je u jejího druhu běžný. Skollové ze Sunnisenu se na rozdíl od ostatních vyspělých civilizací nikdy nenaučili využívat richotonní pleteň. Místo napojení na magické předivo Metaprostoru sloučili svá těla s technikou. Nechali se prorůst vitalizačními instalacemi a samoregulačními uzly. Ti nejvýše situovaní se dávají klonovat. Replikují svá těla v klonovacích zařízeních a nahrávají do nich vědomí z těch opotřebovaných.

"Jak jistě víte, podílíme se na vahanské zbrojní výrobě po celá staletí. Předáváme vám naše vynálezy a objevy, konzultujeme výrobu prototypů, podílíme se na vyhodnocování účinnosti produktů. Riskujeme tím naše postavení ve společenství Čtyřdohody."

Pokýval hlavou. "A my vám umožňujeme působit na naší půdě, protože všude jinde to Aliance nemilosrdně trestá. Co se týká rizika, neviděl bych to tak černě. Prochází vám to, protože se to Čtyřdohodě hodí. Agenti Aliance sice naoko skřípají zuby, ale i oni mají v arzenálu fen-texové emitory a implozní děla, že ano."

Linie pod světlou pokožkou profesorčiny tváře se zabarvily do temnějšího tónu. Takže ty vedou krev, a ty ostatní jsou kabely, pomyslel si. Kousal se do rtů, aby nedal najevo, jak ho baví její rozpaky. S vděčností vzpomněl na Dannaviona, který ho na tu návštěvu připravil. Po krátké odmlce dodal: "Víte, co je zajímavé? Že v podmínkách nového konsenzu, který nám Čtyřdohoda předložila, žádné zrušení experimentální výroby prototypů zakázaných technologií nefiguruje. To vás musí těšit, nebo ne?"

Obdařila ho zkoumavým pohledem. Nadechla se, a on čekal, že ho usadí nějakou moudrou větou. Místo toho se vzepjala, jako kdyby jí projel elektrický impulz. Křečovitě zašermovala rukama. Je možné, že její tělo ji tak úplně neposlouchá?

Tederik pochopil, že se děje něco, co žena neplánovala nikomu ukazovat. Starostlivě se k ní naklonil: "Je vám dobře, madam?"

"Nic vážného," zachrčela a opětovně zaujala decentní pózu. "Pojďme k věci. Potřebujeme, abyste Vuan přetlumočil žádost od naší královny. Xawona žádá Vuan o přijetí. Na základě pověření budu za královnu jednat já. Potřebuji, aby mě Vuan vyslechla co nejdříve. Nejlépe přímo v laboratořích. A bylo by žádoucí, aby k setkání došlo bez účasti našich… společných… mizeonských… přátel," dodala prkenně.

No to jsou mi věci, pomyslel si Rik. "Je to sotva třicet dní, co jsem Vuan požádal o pomoc v jisté místní záležitosti. Hodně jsem ji tím rozběsnil. Dala jasně najevo, že dokud nedokončí úkol, je veškeré vyrušování naprosto nepřípustné."

Pobaveně se ušklíbla. "Myslíte ten incident s Tay Wenem? Uzdravila ho. Impozantní. Přestože mi zde tvrdíte, že Vuan hodlá i nadále na okolní svět zvysoka kašlat, musím na té žádosti o pozvání trvat. Oceníme, když ji vyřídíte diskrétně."

Taková nehoráznost! Vůbec necítil potřebu té divné ženské vyhovět. Proč by se měl plést do sunnisenských čachrů?

Bezvýrazně na něj hleděla a čekala.

Nezbývalo než jí odpovědět. "S ohledem na dosavadní vědeckou spolupráci váš vzkaz vyřídím, madam. Ale diskrétnost zaručit nemohu. Mizeonští jsou členy Čtyřdohody stejně jako vy. Vahan je striktně neutrální. Není ve vahanském zájmu s Vuan konspirovat před jejími spojenci."

Mávla rukou, jako kdyby zaháněla dotěrnou mouchu. "Proč taková ostrá slova? Postačí, když počkáte na vhodnou příležitost. Proslýchá se, že bohyně je vám, a speciálně vám, extrémně nakloněna. Jestliže z vás udělala krále, jistě s vámi probírá běžné provozní záležitosti."

Byl v pokušení jí opravit. Bohyně ho udělala králem právě proto, aby ty běžné provozní záležitosti probírat nemusela. Ale zůstal zticha.

"Co vám to udělá," pokračovala Eseba, "když se Vuan při řeči zmíníte, že za ní přicházím z Xawonina výsostného pověření, a že je to naléhavé… Ty dvě se důvěrně znaly. Spolupracovaly na projektech, které byly odchodem vahanců přerušeny. Naše královna má nesmírně vážné důvody jisté experimenty… obnovit. Ať už je důvodem Vuanina setrvávání v laboratořích cokoliv," Eseba se usouženě usmála, "cokoliv, co vyžaduje i utajenou přítomnost našich milých mizeonských přátel, garantuji vám, že to s těmi starými projekty nesouvisí. Ale je to… naléhavé. Velmi naléhavé."

***

Tederik té ženské nevěřil. A to, že královně Skollů tolik záleží, aby se mizeonští o její nevinné žádosti o pozvání nedozvěděli, jeho nedůvěru umocňovalo. Divné bylo i to, jak moc Xawoně záleží na tom, aby ji Vuan přijala právě v laboratořích. Že v tom bude nějaká sůsovina, mu potvrdil Dexey. Začal láteřit na téma otravných interventů, kteří chtějí z Vahanu jen těžit. To jsou ty jejich politické pakty! hromoval generál. Čtyřdohoda! Navenek nad námi ohrnují nos, předvádějí nerozbornou jednotu, ale kdyby mohli, zničili by se navzájem. A každá z členských mocností hlídá ty ostatní. Sunnisenští se u nás pokoutně roztahují věky, ale regulérním spojencům poslušně odkývají všechno, co Sibiel s Trajanisem spunktují. Říká se, že prestiž sunnisenských v Čtyřdohodě upadá. Aliance přestala nabírat a cvičit agenty sunnisenského původu, protože opakovaně zrazovali společné zájmy. Jejich královna je taky pěkná podšívka. A není lepší než ostatní monarchové. Předchozí robustuanská královna Klarisa si od nás běžně najímala vojenská komanda k podpoře svých zlodějských výprav, ovšem oficiální pozvánku na Ořechový festival nám nikdy neposlala. Mizeonští tu nakupovali plazmové generátory, ale jakmile jejich válčení s Erektiadem skončilo, začali totéž zboží nakupovat od erektiadských zbrojíren a platné smlouvy s Vahanem vyletěly komínem!

Tederik nepochyboval o tom, že Eseba přesně ví, co Vuan v laboratořích tropí. Stejně tak to ví i její královna, ať už ty informace vyčmuchaly od užvaněných mizeonských debhátarů nebo od pohlavárů Aliance.

***

Svátek Nablýskaných potěšení na Brussedee

Náboženský komplex vyvanulých kočičích bohů na Brussedee ukrytý v neprostupném pralese, byl přístupný jen zasvěceným. Hynek se propasíroval silovým polem opatřeným iluzí trnitého křoví a ocitl se na cestě dlážděné leštěnými purpurovými kameny, o kterých se tradovalo, že jsou zkamenělými slzami boha Risadei. Pomalou chůzí se vydal k chrámovému nádvoří. Už zdálky slyšel hudbu. Na jeho vkus zněla břinkavě a kníkavě, ale co byste čekali na světě antropomorfních koček, že. Hynek se potutelně usmál, když mu došlo, jak je zhýčkaný pozemskou muzikou. Ani proslulá kavanská filharmonie, oceňovaná na Festivalu fialových mraků, nepřekoná symfonický orchestr provinciálního pozemského města.

Ve stínu Brusedeanské citadely, kterou Sarvonova nadace zařadila mezi dvanáct divů Metaprostoru se to hemžilo veselými bytostmi ze všech koutů spřízněného civilizačního okruhu. Brrůsové zde hostili nejvýznamnější výrobce šperků. Hřebem výročního veletrhu Nablýskaných potěšení byla nabídka místní rodačky, lady Kerris, významně podporované jejím manželem, lordem Cinnetem. Z bulvárních videxových reportáží Hynek věděl, že na tuto akci pravidelně přichází Cinnetův dávný přítel, Trajanis z Grenedonu, nekorunovaný vládce Robustuy. Právě s ním Hynek potřeboval mluvit.

Proplétal se mezi výstavními stánky, čichal aroma svařeného ovocného vína, pečlivě se vyhýbal slavnostně vyšňořeným a rozjíveným návštěvníkům.

Vidělas ty nové azumagdové tiáry?

Nepřipadaly ti trochu přeplácané?

Ale vůbec ne…

Ignoroval plané řeči bredeonských matron stejně, jako ho nezajímaly klenoty na pultech. Nenápadně pátral po známé tváři. Věděl, že Trajanise nejde přehlédnout. A skutečně! Poznal ho už zdálky podle černých vlasů promíchaných rudými a stříbrnými prameny. Stál v hloučku vysokých štíhlých brůssů, v ruce svíral zlatý pohár. Jeho společníci byli oblečení v typicky zelených pláštích místní prezidentské gardy. Podle gest a vážných pohledů nemluvili o špercích. Trajanis už věky fungoval jako radní Čtyřdohody, takže spíše probírali exopolitické záležitosti.

Hynek nespěchal. Čekal, až si ho potentát sám všimne. Dlouho se rozmýšlel, jak by měl s Trrisielovým vyděračským požadavkem naložit. Nejjednodušší by bylo zaletět na univerzitu za Urbielem, zapříst hovor na medicínské téma, nenápadně přejít k vahanským novinkám. Jenomže Hynkovi se to příčilo. Už nebude Trrisielovi pomáhat. A Urbiel? Ten dobrý muž si takové zacházení nezaslouží. Proto se rozhodl oslovit Trajanise. Všemi mastmi mazaného potentáta, o kterém se šuškalo, že má prorocké nadání, i když to setrvale popírá.

Periferním viděním zaznamenal, jak se Trajanis s gardisty loučí, jak je ujišťuje, že se uvidí na večeři u Cinneta. Pak se Vykladač ladně prosmýkl mezi dvojicí erektiadských dračích šlechtičen, a zamířil k němu.

"Doktore Hynku, co vy tady?" prohodil se vstřícným úsměvem.

Hynek se nedal zmást. Cítil, jak ho Trajanis odhaduje, jak mapuje jeho záměrně nanicovaté rozhraní a jak znovu jako vždycky pochybuje o jeho autenticitě. Za maskou potentátovy deklarované blahosklonnosti vycítil ostražitost. Ale to bylo v pořádku.

"Jdu za vámi, lorde Trajanisi," řekl s povzdechem. "Rozhlédl se po přeplněném nádvoří. "Bylo by možné si někde v klidu promluvit?"

Manžel robustuanské královny mlčky přikývl a ukázal směrem k otevřené pozlacené bráně vedoucí do zahrad. Vykročil a Hynek ho následoval. Jak se pasírovali mezi davy, odpovídal Trajanis na četné pozdravy, komusi v uniformě robustuanské letky vysvětloval, že se za chvilku vrátí, jenom něco probere se starým známým.

Hynek se pobaveně usmál. Starý známý? Znali se sotva sto let. Hynek tehdy pobýval na návštěvě u Urbiela. Seděli na terase děkanova bytu, když tam bez ohlášení vpadl rozjívený chlápek s trojbarevným účesem. Urbiele! zahlaholil. Přišel jsem ti poděkovat! Vyšlo to! Náš kluk i ten orkenský buran jsou v pořádku! Igor se mohl zbláznit, ale nakonec to Čtyřdohoda odklepla a srovnalo se to. Kdyby nebylo tvé a Jeronýmovy pomoci, vážně nevím, jak by to celé dopadlo! Hynek přirozeně netušil, o čem je řeč. Vstal a měl se k odchodu, že nebude rušit. Ale děkan to nedovolil. Z fleku ho představil. Trajanisi, to je doktor Hynek Kopřiva, ewoui silné krve. Představ si, že žije na Zemi a léčí zhoubné nádory u smrtelníků… Hynek pochopitelně ze Sarvonovy encyklopedie věděl, s kým má to potěšení. Bylo mu známo, že Trajanis má pro lidi pochopení, protože mezi nimi vyrůstal. Trajanis se vyptával na pozemské pantheony. Zajímal se, zda mají s Hynkem společné známé. Hynek mu lakonicky sdělil, že se s mladorodými prakticky nestýká, a v přísvětí byl naposledy před dvěma milénii. Zvláštní na Trajanisově reakci bylo, že ho ta odpověď vůbec nepřekvapila. Později se setkali ještě dvakrát. Jednou na Festivalu Fialových mračen, podruhé na robustuanské Ořechové burze. Hynek se nijak nesnažil na sebe upozorňovat, ale Trajanis za ním pokaždé zašel na kus řeči. Díval se na něj a poslouchal ho se zvláštním zaujetím. Hynek z toho usoudil, že Trajanis přinejmenším tuší, že s jeho ewoui identitou je to jinak.

V parku Trajanis zamířil k nejbližší lavičce. Posadil se na jeden konec a počkal, až se Hynek uvelebí na druhý.

"Povězte mi, oč se jedná, doktore," vyzval Hynka s pohledem upřeným na kvetoucí slokvoňový keř. Vstřícný úsměv byl ten tam.

"Jde o Trrisiela Arci-Nubiela," řekl Hynek. "Z prověřených zdrojů vím, že se dál intenzivně zajímá o vahanské laboratoře. Je nejvyšší čas ho zastavit. V poslední době se nejčastěji zdržuje v Hájenství Krance Sykavce."

Trajanis se zamračil. "Hájenství Krance Sykavce? O takové lokalitě jsem ještě neslyšel."

"Tak jsme tomu říkali za starých časů," připustil Hynek. "Dnes to máte v mapách… tuším jako sektor We-en. Je to za Předělem, přesněji za šesti Předěly."

"We-en. Pěkně rozlehlá oblast," poznamenal upjatě Trajanis. "I když tam pošleme všechny průzkumné hlídky Aliance, budeme jezevce nahánět věky. Akorát ho vyplašíme. Nějaké upřesnění by nebylo?

"Nemá trvalé sídlo," řekl Hynek. "Využívá dočasné základny na těžebních a výrobních satelitech. Migruje mezi nimi v obludně velké hvězdné lodi. Loď je extrémně dobře maskovaná, ale provozy na satelitech se dají vysledovat podle energetických reziduí. Zabere nějaký čas, než na ně natrefíte, ale pořád lepší než nic."

"Čtyřdohoda Trrisiela nehoní jenom za masivní flesshingovou destrukci na periferii," pronesl ponuře Trajanis a jeho rozhraní se stříbrně zamihotalo. "Jezevec ztělesňuje fatální nebezpečí pro budoucnost. Jeho eliminace má nejvyšší prioritu. Musím se vás otázat, na zdroj vašich informací. Pokud znáte někoho, kdo je s jezevcem v kontaktu…"

"Je mi líto, ale víc vám povědět nemohu," řekl prkenně Hynek.

Trajanisovo rozhraní se stáhlo, ale jeho okraje se zubatě třepily. "Nemůžete nebo nechcete, pane?"

"Obojí," povzdechl si Hynek. "A ne. Neseberete mě a neodnesete na Truo-fi k výslechu, princi. Jste příliš chytrý a zkušený, abyste něco takového riskoval." Mluvil tiše a klidně, i když uvnitř sebe klidný rozhodně nebyl. Mohl za to Kerr, a jedna jeho zpackaná alchymistická iniciace. Kdyby ho ten bídák nenakazil afinitou k emocím, život by byl mnohem jednodušší.

Trajanis na něj dlouhou chvíli nepřátelsky zíral. Pak, jako kdyby došel k rozhodnutí, zavrtěl hlavou a provinile se usmál. "Tak na rovinu: Vy víte, že já vím, že nejste tím, čím se zdáte. Vaše ewoui rozhraní vypadá skoro neškodně, ale je to… velice precizní napodobenina. Skoro bych řekl, že žádné nemáte a že se na pleteň napojujete něčím úplně jiným, naprosto unikátním. Zahrabal jste se na Zemi? Společnosti spřízněných bytostí se straníte? Co vy jste to jenom za tvora? Zapomenutý čistokrevný jachadei? Reinkarnovaný paridiánec? Poslední z netrebů?" Odmlčel se, jako kdyby chtěl dát Hynkovi příležitost mu napovědět. Ale Hynek mu tu radost neudělal. Robustuanský potentát se ohromeně zašklebil a pokýval hlavou. "Nejste nic z toho, že? Hm. No, mám určitou představu. A je to tak… brutální záležitost, že…"

Hynek ho příkře přerušil: "Ocenil bych, kdybyste v těch dedukcích nepokračoval, princi." Ukázal směrem k nedalekému živému plotu. "Nikdy nevíte, kdo poslouchá."

Trajanis zamžoural vytyčeným směrem. "Ale ne, je to obyčejná nevinná vegetace. Žádní webani v doslechu, za to vám ručím. Víte, kdybyste skutečně byl tím, kým myslím," hlas mu zakolísal zaujetím, "dalo by se přísné inkognito pochopit. Zvláště teď, když jsou trojčata zase aktuální. Vaše informace ohledně jezevce pošlu dál a vaši osobu z toho vynechám. Odvolám se na vnuknutí, což nebude daleko od pravdy, protože ta lokalita mi několikrát v souvislosti s jezevcem přišla na mysl. Ale moje nadání je zrádné. Nikdy předem nerozliším vnuknutí od výplodů neklidné mysli, dokud se něco zásadního nesemele. Vy jste mi tu lokaci potvrdil, takže můžu předpokládat, že v jejím případě šlo o vnuknutí."

"Bylo by fajn Trrisiela zlikvidovat, než bude pozdě," poznamenal tiše Hynek.

"To bezesporu," přisvědčil robustuanský potentát. "Ale něco mi říká, že na to si ještě počkáme. A upřímně, kdyby o vás Urbiel nemluvil v superlativech, hledal bych ve vaší intervenci Trrisielův podraz. To by mu totiž bylo podobné. My bychom ho lovili kdesi za Předělem a on by zatím vyhodil do vzduchu… Co já vím? Třeba… Dražební palác bohyně Exis."

Hynek se rozesmál. "Proč zrovna ten?" Pochopil, že Trajanis chtěl místo Dražebního paláce jmenovat Vahanské laboratoře, ale včas to přehodnotil. Webani tu sice nerostou, ale existuje hromada dalších odposlouchávacích nástrojů, že.

"No, protože je plný magických artefaktů," odůvodnil úvahu poťouchle Trajanis.