Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 11: Na prahu vyvanutí

"Endemon? Jak to myslíš, že už je pryč?" rozčiloval se Danny. "To jsem mu nestál ani za pozdrav?"

Tederik se okatě rozhlédl po pracovně, aby naznačil, že to nechce probírat s rizikem odposlechu. "Potřeboval probrat nějaké osobní věci. Potíže s děvčaty a tak… Vyžádal si prohlídku divočiny, aby se mu líp mluvilo."

"Co ten může mít za problémy?" uchechtl se bratr. "Ledaže by jich na něj bylo moc. Vypadá skoro stejně dobře jak já…" Když viděl Tederikův konsternovaný výraz, vtípky ho přešly. "Aha, no tak jo. Chápu," zablekotal. Došlo mu, že tady dole se nic nedozví. "Kde všude nahoře jste byli?"

***

Ještě téhož dne v podvečer projevil Dannavion přání uspořádat výpravu na povrch a podívat se na slunce zapadající nad lesy. Trval na tom, že bez Tederika by to nebylo ono. Na utěšené louce s výhledem na zelené kopce, mezi kterými se tyčila stříbřitě lesklá věž Vuanina rozestaveného sídla, Tederik bratrovi pověděl, s čím Endemon přišel ve skutečnosti.

"Tvrdí, že by bylo pro svět lepší, kdyby se Vuan zapojila do tažení proti Trrisielovi, místo aby zachraňovala další dvě prehistorické obludy. Je přesvědčený, že trojčata přivedou Vahan do záhuby."

"No, to vlastně nemůžeš vyloučit," připustil neochotně Danny.

"Nemůžu to vyloučit, ani potvrdit," namítl Tederik. "Ale děsí mě ten zápal, s jakým to říkal. Ta neochvějná jistota. Víra v jedinou správnou pravdu. Nevím, co tam s ním udělali, ale choval se jako kdyby mu bylo sto šedesát."

"Možná ví něco, co tu skepsi odůvodňuje," pokrčil rameny Danny.

Tederik si povzdechl. "Spíš mám podezření, že prožil něco tak hrozného, že ho to tak poznamenalo. Jako kdyby ho někdo roztrhal na kusy a pak znova sešil tlustou černou nití, jestli mi rozumíš. Když jsem ho na přivítanou objal, ztuhl, jako kdyby čekal, že mu bodnu dýku do zad. Byl ještě kluk, než odjel do Nokwelu s tím kriplem zvěstovatelem."

"A potom ho sbalil Dexey," skepticky se ušklíbnul Danny.

"Ten nepopírá, že ho vyslýchal, ale dušuje se, že to dělal v rukavičkách."

"Na vahanské poměry," prsknul bratr. "Takže se to bez násilí neobešlo."

"To jistě," uznal Rik. "Ale Dexey se jeví jako přímý chlap. Přiznal, že dal Endyho třikrát zbičovat, že mu vyhrožoval, různě ho vydíral. Ale přísahal mi, že dál nikdy nezašel. Moc jsem to nepochopil."

"Já ano," zasyčel Danny s pohledem do prázdna. "Tyhle praktiky se běžně užívají při vyslýchání válečných zajatců. Když mlácení a vyhrožování nezabírá, používá se psychický teror nejhrubšího zrna. Ničení sebevědomí a sebeúcty. Ponižování a ostouzení. Útok na vnitřní integritu, kterým osobnost dotyčného obrátíš naruby."Tederik se otřásl. "To by mi sedělo spíš na Evonyma. Ale Endyho měl v prackách Dexey. Nedokážu si představit, že by mu provedl něco tak hnusného, aby v něm zabil všechnu sebeúctu. Přesto je pryč. Ta žízeň po životě, která z něj předtím čišela."

"Všechno, co jsme zažili po matčině smrti bylo hrozné," broukl nezvykle vážně Danny. "Ani my dva nejsme stejní jako dřív. A nezapomeň, že tě opustil chlapec a vrátil se dospělý muž."

Tederik se s tím naoko spokojil, ale umínil si dál pátrat v Endemonově minulosti. Znovu vyzpovídá Dexeye a možná se vypraví i za Karafem. Byl přesvědčený, že Endy potřebuje pomoc a pokud ji nedostane, bude to s ním jen horší.

Bratr zabloudil pohledem na louku provoněnou fialově kvetoucí rebedou. "Vůbec se mi odtud nechce," zabručel. "Zdejší univerzita není horší než ta bredeonská. Spíš lepší. Vždyť jsem ti to říkal."

To byla zřejmě pravda. Alianci a všem embargům navzdory na Vahan létali vyučovat externisté ze Sunnisenu. Činili tak na základě smlouvy sunnisenské královny Xawony s vahanskou Generalitou, to vše s tichým vědomím Čtyřdohody,

Některé zbraňové technologie byly na světech Čtyřdohody zakázané, ale ze strategických důvodů bylo žádoucí v jejich výzkumu pokračovat. Vývoj a testování feen-texových a gravitonových zbraní tak probíhal na Vahanu, protože ten byl v klatbě několik století, takže neměl co ztratit. Bylo veřejným tajemstvím, že sunnisenští experti běžně konzultují konstrukční otázky s vahanskými inženýry a děje se tak přímo pod nosem Aliance, a s tichým souhlasem Čtyřdohody. A právě sunnisenští externisté, zastoupení profesorkou Esebou Uneon už dvakrát formálně Tederika požádali o soukromou audienci. Vzkázal jim, že nemá čas. Ve skutečnosti ještě nesehnal dostatek informací, aby se na ně připravil.

"Zlobím se, že generálové dohnali tátu k sebevraždě," lamentoval Danny. "Faktem je, že tím hlavním mizerou je Evonymus. Jednoduše se nechtěl vzdát moci. A máslo na hlavě měl taky Dexey, že Evonyma slepě poslouchal. A Tay Wen s Dan Adonem si měli aspoň všimnout, že se děje něco divného. Hlavně nechápu, proč se otec zakopal na Ok-Sawonu místo aby požádal Brexu, aby jeho nárok potvrdila."

"Kladu si stejné otázky," zamumlal Rik. "Vzpomínáš, jak dokázal být tvrdohlavý? Čest pro něj znamenala téměř všechno. Jestli ho Evonymus tak ošklivě podrazil, Otec to bral jako újmu na cti. Proto mu bylo zatěžko utíkat za Brexou a žadonit o podporu. A když ho po třicíti letech chytili, bylo na pravdu pozdě. Dexey věřil Evonymovi, a ne dezertérovi."

"Nemůžu se s tím srovnat. Vzdal to těsně předtím, než jsme ho mohli vysvobodit," posteskl si Danny. "Neměl tušení, že jsme na cestě."

"O tom, že je Vuan zpátky, taky nevěděl," rekapituloval Tederik. "Generálové dělali všechno, aby z něj dostali ty klíče. Když mu začali vyhrožovat, že pochytají i nás, ruply mu nervy a…"

"Vyvanul," dopověděl Danny.

Smrt vyvanutím nastává následkem únavy z neplodné existence, nebo vlivem masivního magického útoku, anebo jako reakce na totální a extrémní emocionální přetížení.

***

Dohodli se, že nebudou dělat prudké pohyby. Než se vahanští bohové uzdraví, Danny bude dál studovat Vahanskou polytechniku. Slíbil, že začne balit, kdyby se situace vyhrotila.

Tederik samozřejmě věděl, že ani on na Vahanu nezůstane napořád. Kdyby ho Vuan nepovolala, dávno by se vrátil na Ok-Sawon. Vyhnal by z Glenesie Feustonovy pohrobky a obnovil monarchii. Udělal by to už z povinnosti k matčině odkazu. Ale jestli opravdu cítil zodpovědnost za glenesijské hospodářství a kulturu? O lidi samotné se tolik nebál. Podrobili se Kallovi a vzápětí církvi, čímž prokázali životaschopnost za všech okolností. Tederik je nesoudil. Masy nutně potřebují vedení. Není ani tak důležité, jestli je dobré či špatné, hlavně když je vůbec nějaké. O svých vůdcovských schopnostech si iluze nedělal, ale zvládl by to.

Ale to už teď nebylo možné. Pamatoval si na upozornění, které mu předestřel skřet Kaebi před výpravou na Vahan. S vaším potenciálem byste se mohli stát naší hrozbou nebo posilou. K vašemu i našemu prospěchu upřednostníme tu druhou možnost. Na Ok-Sawon už se natrvalo nevrátíte. Necháme vás žít, ale už nikdy vás nepustíme z dohledu. Vyrovnejte se s tím.

Vlastně se mu mnohem více pozdávalo na omezený čas kralovat vahancům, reformovat co jen půjde, než se exponovat kdoví kde a kdoví jak pod bedlivou kontrolou Aliance. Jenže poslední dobou se stále častěji zamýšlel nad tím, kolik času mu na Vahanu ještě zbývá. Všechno se dělo rychleji a rychleji.

Jestliže byl Endemon přesvědčený, že je tu čeká zkáza, a Danny tu možnost váhavě připouštěl, Tederik s ní rovnou počítal. Připadal si jako blázen. Ve skutečnosti žádný z těch důležitých státnických činů, včetně zodpovědnosti plynoucí z korunovace, včetně pověření od Aliance, nebyl důvodem, aby na Vahanu zůstával. Všechno to byly jen záminky. Takže proč nesebral bratra a nepřeletěl do přístaviště a neotevřel jim portál třeba na Nikodem? Proč nepráskl do bot, dokud to ještě šlo?

Když se ptal sám sebe, co ho na Vahanu drží a když probíral jednotlivě možnosti, vždycky skončil u Šerryzah. A to vůbec nebylo dobré.

***

Sahat po duze lze jen výjimečně

Nazítří Tederika probudil na nejvyšší míru rozrušený plukovník Dan Adon. Dexeyův první pobočník, potomek boha Kerra s rudými šupinami vzadu na šíji byl bojovný rapl. Nikdy se nesnažil předstírat, že s Tederikovým angažmá souhlasí. Jakmile měl možnost proti něčemu protestovat, dělal to s plnou parádou. Ten chlap jako šéf kontrašpionáže, expert na diverzní akce a destruktivní magické praktiky klamal tělem. Místo aby se prezentoval tak nenápadně a decentně, jak by se jen od osoby takového profesního zaměření dalo očekávat, byl neomalený a až sebevražedně přímý. Říkalo se o něm, že je jednou nohou stále v peřejích, protože tak často a rád katalyzuje výměny názorů. Ale možná, že ta identita neomaleného burana, kterou ukazoval světu, byla maska, co měla protivníka falešně ukolébat. K Tederikovi se plukovník choval jako k trpěnému neschopnému nadřízenému, jehož drží na místě jen konexe. A právě teď bez ohlášení vtrhnul do jeho ložnice a zařval: "Generál Dexey vzkazuje, že našli výstroj generála Vaysy a tělo generála Tay Wena!"

"Jak to, že našli tělo?" zabručel Tederik, zatímco se hrabal z přikrývek. "Myslel jsem, že po zásahu feen částicemi nic nezůstane."

"Tay Wen schytal odražený zásah," odpověděl nedůtklivě plukovník. "Proces rozkladu v takovém případě probíhá pomaleji. Dexey vás žádá o svolení Tay Wenovo trápení ukončit."

To Tederika definitivně probralo. "Chci ho vidět. Hned." Zamířil do šatny, otevřel skříň, a začal na sebe házet první, co mu přišlo pod ruku.

Dan Adon se vykašlal na dekorum a vecpal se za Tederikem. Mohutnými rameny zcela vyplnil futra. Zlověstně vykulil oči s oranžovými duhovkami: "A nebylo by, kurva lepší, vašnosti," hlas mu přeskakoval vzteky, "uspořádat audienci až potom, co Dexey Wena pošle do peřejí?"

"Nebylo," houkl Tederik. "Po peřejích by jaksi bylo pozdě! Nenechám toho chlapa dorazit, pokud nemám absolutní jistotu, že není jiná možnost."

Dan se zatvářil zmateně. "Aha, chcete vidět Tay Wena, ne Dexeye," prohodil nezvykle krotce.

"No jistě," odsekl Tederik.

"Ale…", plukovník snad poprvé, co se znali, ztěžka hledal slova, "Tay stejně zemře. Odražený výboj obsahuje dostatek částic na totální destrukci. Ještě nikdy nikdo nedokázal rozpad tkání zastavit. Když to neukončíme hned, jenom mu to trápení prodloužíme."

"Stejně ho chci vidět," trval na svém Tederik a vklouzl do bot.

Dan Adon si nasupeně bručel pod nos, že přece stačí Dexeyovi vzkázat kladnou odpověď a oni se o vše potřebné postarají. Ale Rik s takovým snadným a rychlým řešením nedokázal souhlasit. Věděl z otcových knih, že výron feen-texových částic zabíjí všechno živé, co je v kontaktu s pletení reality a disponuje magickým rozhraním. Na mrtvou hmotu feen částice neúčinkují, dokonce jí ani neprochází. V dávné historii vypadaly bitvy úplně jinak. Draci z Erektiadu běžně bojovali ve volném vesmíru, chránění prostým krihonitovým brněním. Až objevení feen-texových zbraní přinutilo draky stavět kosmické koráby, jejichž stěny feen částice odstínily. Paprsek, který zasáhl Tay Wena, se nejspíš odrazil od některé části Vaysovy vyztužené uniformy.

"Kolik má Tay Wen času?" zeptal se Tederik, když nastupovali na levitační plošinu.

"Až příliš mnoho," odpověděl sžíravě Dan. "Hledání nám trvalo celých osmdesát dní. Rozklad probíhá pomalu ale nevratně. Už trpěl víc než dost."

Cestou k nejbližšímu teleportu plukovník Rikovi objasnil, že obřad Rány z milosti je přichystaný u obelisku Trojčat uprostřed náměstí Svornosti, jak velí tradice. Pokud zasažený nezemře přímo na bojišti, dostává zpravidla šanci rozloučit se s rodinou. To samozřejmě platí pro důstojníky z první a druhé kasty, a pro hodně zasloužilé vojáky ze třetí a čtvrté kasty. Tay Wen byl nejenom Třetím ve velení, ale současně zastával post Vrchního zbrojmistra. Byl expertem na útočné zbraně. Odchod do peřejí tak váženého muže bude událost. Plukovník toho řekl mnohem víc, ale Tederik to pouštěl jedním uchem tam a druhým ven, protože mu v hlavě dozrával šílený plán.

***

U obelisku postávala asi dvacetičlenná skupinka mlčících mužů a žen. Umírající voják ležel na prosté levitační podložce, spočívající přímo na kamenném dláždění. Chyběla mu téměř celá pravá polovina břicha. Jako kdyby se mu do boku zakousl drak a vyrval maso i s útrobami až k páteři. Okraje rány nekrvácely. Tvořila je temně fialová zgranulovaná tkáň, která chvějivě pulzovala. Magií prosycený organismus arcidesmona neustále usiloval o regeneraci, ale absorbované feen částice jakékoliv pokusy ničily a dál pomalým tempem rozežíraly dosud nezasažené tkáně. Tay Wen měl oči v sloup. Jeho pokožka byla šedivá a vysušená, napínala se na kostech. Okoralé rty byly pootevřené. Bylo slyšet, jak namáhavě dýchá.

Klečela u něj jeho žena, doktorka Bea, a držela ho za ruku. Z druhé strany klečel Dexey. Svíral zraněného za ramena. Na zádech měl připevněné pouzdro s dezintegrátorem střední ráže.

Tederik se teprve nedávno dozvěděl, že Bea je Dexeyova dcera, a že je provdaná právě za Tay Wena. Když ji Tederikovi poprvé představili, působila toporně a odevzdaně, protože nedávno přišla o manžela. Jenže teď se ukazuje, že Tay Wen ještě nezemřel.

Dexey vycítil Tederikův pohled a vzhlédl. "Nebylo nutné, abyste chodil, Veličenstvo," řekl jízlivě. "Jenom to celé zhoršíte."

Bea se narovnala. Byla drobná a hezká takovým sportovním způsobem. Tvář měla sevřenou žalem, ale oči jí odhodlaně svítily. Podívala se nejdříve na Tederika a pak na Dexeye: "Kdybyste ty zatracené klíče nenašli, nic z toho by se nestalo!"

Veškeré šepotání a tlumené brebentění přihlížejícího davu rázem ustalo.

Dexey černě zasršel a zařval: "Okamžitě přestaň. Buď pyšná, že zemře jako hrdina."

Místo aby se schoulila pod náporem jeho destruktivní magie, napjala se a křikla: "Na to ti kašlu! Chci ho zpátky!"

Tay Wenova ruka se v Beyně držení křečovitě zachvěla. Z jeho úst uniklo tiché chroptění: "Řekni jim…, ať to skončí…, prosím."

Zatímco se kolem přeli, Tederik vzpomínal na rozhovor s Urbielem. Když ho vytáhli z léčivého benthosu, děkan mu vysvětloval, jak bude léčit Dannyho pobočníka Fennidiona. Řekl, že použije cosi jako anti-feen-texové záření, kterým přinutí roztříštěné fragmenty zděděné démonické matrice v jeho tkáních k organizovanému propojení. Prý se v tom vyznali staří Paridiánci a uměli to i vahanští bohové. Ti to dokonce zkoušeli na obě strany…

Dexey pustil Tay Wenova ramena, napřímil se, a křikl: "Čest a sláva tě provázej, vojáku! Už je čas!" Ukázal na vzpouzející se dceru. "Odveďte ji." Sáhl za rameno pro zbraň.

V té chvíli se do toho Tederik vložil: "Já nesouhlasím!"

Davem se prohnala vlna pobouřeného šepotu: Ignorant. Je skutečně tak nevzdělaný? Proč to dělá?

"Chceš jeho utrpení prodlužovat?" zasyčel vztekle Dexey. "Sakra proč?"

"Ještě jsme nevyzkoušeli všechny možnosti," odpověděl Tederik. Sklonil se k Tay Wenovi a nedávno nacvičeným gestem ho zvedl i s levitační podložkou do výše pasu. "Pomozte mi ho dopravit k laboratořím," přikázal konsternovaným vahancům.

***

Na cestu k jeskyni do teleportu kromě Dexeye a Dan Adona nastoupila i Tay Wenova odbojná manželka. Navzdory otcově hromování odmítala pustit Tayovu ruku. Dexeyova dcera nebyla žádná poddajná ovečka.

U rudých vrat si Rik vymínil, že dál půjde jenom on se zraněným. Tay Wenově ženě se to nelíbilo, ale nehádala se. "Ať to dopadne jakkoliv," řekla ztrápeně, "budu vám vděčná, že jste to nevzdal."

Jen co vstoupil do osvětlené haly, nechal lehátko s Tay Wenem klesnout na zem, a bez ohledu na následky na bohyni zakřičel. A nevolal ji jako Vuanu, ale jako Šerryzah.

Podle očekávání způsobil chaos. Mechanismy ukryté pod kovovým opláštěním zarachotily. Nejdříve pomalu, ale postupně zrychlovaly do pravidelného předení. V některých skříních to jen zarumplovalo a nic, jinde se hluk stupňoval. Předměty nejasného účelu uložené v regálech se otřásaly. Bytosti uvězněné v prostorových pastích se probouzely a dožadovaly pozornosti rozhořčeným jekotem, ublíženým bručením, žalostným kvílením. Prastará zrcadla jiskřila, tvarové zářiče sálaly starou magií. Přesně to Tederik potřeboval. Bohyni snáze vyburcuje randál než žadonění o pozornost. A randál to byl pořádný.

Přiletěla jako modrý blesk.

"Dost!" její hlas zněl jako prásknutí bičem. 

Všechen rozruch ustal.