Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu – kapitola 10: Živá voda pro Endemona

Buch, buch, buch!

Jako obvykle spal trhaně. Vyhlížel svítání, takže ho ty rány na dveře neprobudily.

"Hej! Endemone!" zaburácelo z chodby. "Ať děláš cokoliv, hned toho nech, protože jdeme dovnitř!"

S bručením se posadil. Byl dostatečně bdělý, aby si všiml, že tentokrát se ani nenamáhali s Edonem. Oslovili ho pravým jménem. Znamená to, že masky padají? Nahrnuli se do pokoje.

Otráveně na trojici falešných externistů zamžoural. Byl by je rád pokládal za přátele, kdyby mu přestali lhát.

"Musíme s tebou něco probrat, kuřinečku," prohlásil důležitě Generál. On a Zelenina sebou plácli do křesel pod oknem, Unikát se vyhoupl na Endyho pracovní stůl, když předtím opatrně shrnul plastexové listy do jedné kupičky.

"Ale jistě, jenom si udělejte pohodlí," zavrčel ironicky. Přejel pohledem jednoho po druhém a skončil u toho na stole. Unikát právě se zdviženým obočím a bez zábran pročítal jeho poznámky z neuroendokrinologie stromistů. "Co bych neudělal pro agenty Aliance," dodal kousavě. "Mluvte a přehánějte! Já si ty vaše kecy přeseju a roztřídím jako vždycky."

Drak se spokojeně zašklebil na Zeleninu. "Říkal jsem ti, že na to časem přijde."

"Přišel jsem na to hned."

Zelenina nadskočil. "Ha, takže jsem měl pravdu já!"

Rozhostilo se napjaté ticho, kdy Zelenina zíral na Generála, a Generál na Zeleninu. Ani jeden s tím nechtěli začít, oba čekali, že mluvit bude ten druhý.

"Jestli je to všechno, tak můžete zase jít," řekl Endy sžíravě.

Slova se nakonec chopil Unikát. Plácnul plastexovým listem zpět na hromádku, seskočil ze stolu a řekl: "Nekecej, že bys radši spal, Endy. Tvoje mysl je na poklidné spočinutí příliš těžká. A vlastně," zarazil se, a křehce se usmál, "kdyby nebyla, nebyl bys pro nás tak cenný. Tak dobrá. Jsme agenti. Ale pořád platí, že já pocházím z Mizeonu, drak je z Erektiadu a tamten mluvka je z Robustuy. Taky je pravda, že já a on," ukázala na Zeleninu, "se dlouhodobě podílíme na výzkumu flesshingů. On jako alchymista a já jako systémový inženýr. A tady toho mamlasa," ukázal na draka, "co tak rád ostatní oslovuje infantilními přezdívkami, k nám převeleli nedávno, aby dával pozor na tvé bezpečí, až tě přibereme do týmu."

Endy ještě zpracovával Unikátův proslov, který byl delší než cokoliv, co řekl předtím, když drak zamračeně poznamenal: "Ne že by to bylo potřeba. Já to Igorovi říkal rovnou. Nasewův kluk se o sebe v pohodě postará. Jenže velký šéf mi udělil kázání o křehkosti adolescentů a zranitelnosti arcidesmoních míšenců, a že tě musíme nejdřív otestovat, jestli se nerozsypeš…"

"K čemu mě potřebujete?" vybafl Endy "Alchymista, inženýr a válečník? Každý z vás je desetkrát starší než já."

"Kdyby jenom desetkrát," prohodil lehce Zelenina.

"Deleguje tě rodokmen z otcovy strany," řekl prkenně drak.

"Tvé teze o metabolismu infonových parazitů pokládám za podnětné," dodal zelenovlasý.

"Zkrátka se zbytečně podceňuješ," poznamenal polohlasně Unikát.

Endy v rozpacích rozhodil rukama. "Nejsem takový idiot, abych uvěřil…"

"Že tě Aliance potřebuje?" skočil mu do řeči Zelenina. "Dostali jsme za úkol tě prověřit. Vyšel jsi z toho navzdory nízkému věku dobře. Nabízíme ti členství v elitním společenství, protože jsme došli…," ošklivě se podíval na draka, "po určité diskusi k jednomyslnému závěru, že jsi na to připravený."

Endymu se zatočila hlava. Když ho bratři varovali, že je Aliance už nikdy nepustí z dohledu, jemu to vadilo nejméně. "Nabízíte mi členství v Alianci?" zakrákoral. "To je vtip?"

"Mluvíme vážně, Endemone," řekl Generál. "Aliance vybírá ty nejpovolanější. Věk ani rasa nehrají roli. Je fakt, že bys byl historicky první arcidesmon, který kdy rozšířil naše řady."

"Tvoje studijní výsledky jsou výborné," plynule navázal Unikát. "Ale studium samotné tě nijak zvlášť nenaplňuje, že?" Mluvil pomalu a díval se Endymu do očí, což dělal jen vzácně. "Soudím, že tempo a složení studované látky jsou na tebe příliš extenzivní. To, co jiní sotva zvládají, je pro tebe k smíchu. Jsi tady jenom proto, aby si o tebe bratři nedělali starosti, ale srdce do toho nedáváš. Potřebuješ daleko náročnější výzvy. Nemám pravdu?"

Každé slovo se do Endyho mozku zarývalo jako nůž. Všechno to byla pravda. Protože nebyl schopný odpovědět, stříbrooký pokračoval: "Se stávajícím studijním plánem ti zbývalo moře volného času. Ale místo abys chodil za holkama a nasával cihusové pivo, zavíral ses v pokoji a čučel do stropu. Měl jsi těžké deprese. Tvoje duševní labilita se zvolna prohlubovala. A nedělal jsi nic, abys to zlepšil."

Endy se naježil: "Jak tohle sakra víš?"

"Prostě to vím," povzdechl si oslovený. A podle toho, jak se tvářil, bylo jasné, že s depresemi má bohaté osobní zkušenosti. "Duševně nevyrovnané adepty Aliance nepřijímá."

"Jo," uchechtl se poťouchle Grenedon. "Už tak máme spoustu práce s agenty, kteří se duševně nevyrovnanými stanou během náročné služby."

Stříbrooký se znovu uvelebil na jeho stole. "Chtěli jsme vědět, jestli dokážeš ten sešup k depresím vykompenzovat. Předhodili jsme ti kostičku. Vyprovokovali jsme tvou zvědavost. Prvně v tom bufetu, podruhé v chodbě s flesshingem."

"To byl test?" zaskřehotal. "Bylo to nutné?"

"Absolutně, kuřinečku," zasyčel drak. "Jestli do toho půjdeš, naoko budeme dál bádat nad flesshingy, ale ve skutečnosti tě protáhneme intenzivním výcvikem."

"Ukážeme ti základnu, ale mnohem více času strávíme tady," dodal Zelenina. "Potřebujeme, abys dokončil tento ročník a pokračoval v dalších. Tvá identita nenápadného studenta exobiologie z Ferbua zůstane zachována."

"Průběžně ti budeme dávat cvičné úkoly," zašklebil se blazeovaně drak. "Například tě pošleme za bratrem na Vahan. Předáš mu dopis pro Vuan, protože ta s námi odmítá komunikovat. Trčí v laboratořích a nám ubíhá čas. Potřebujeme nutně vědět všechno o Trrisielových aktivitách."

Endemon vyprskl: "Nesnáším Vahan! Nechápu, co na něm bratři vidí!"

"Jsou to arcidesmoni," podotkl zádumčivě stříbrooký.

"Jenom poloviční," prskl pobouřeně. Vzedmula se v něm vlna nevole jako pokaždé, když byl ve hře Vahan. Jeho rozhraní, doposud pečlivě zamaskované, zaplápolalo jak ohňostroj. Jeho společníci, dosud pohodlně uvelebení, se ostražitě narovnali.

"Poloviční arcidesmoni extra silné krve," nedal pokoj arcidémon.

Dřív, než mohl Endy vykřičet všechnu svou nenávist vůči všemu vahanskému, sebral drak z jeho stolu masivní kamenné těžítko vyřezané do tvaru obratle, a zamyšleně ho zkoumal. "Víš, že je to jenom napodobenina?"

"Ty bys chtěl pravý?" opáčil Endy. Došlo mu, že drak chce odlehčit vypjatou atmosféru. Dává mu čas, aby se uklidnil. Vděčně se té podané ruky chopil. "Bylo by to… nevkusný," připustil krotce. Těžítko pořídil v obchůdku se suvenýry. Prodavačka tvrdila, že se jedná o segment páteře pravěkého quosibana. Ti měli kosti z křemence, takže to nepůsobilo až tak nevěrohodně. Ale byl to padělek, protože Endy z něj necítil ani závan reziduální magie.

Chm. Vahan. Chtějí ho vyzkoušet. Ověřit, jak si povede v místě, kde ho zajali a vyslýchali. Kde mu vyhrožovali, že ho předhodí divokým sůsům. Ale tak dobrá. Už měl té sebelítosti plné zuby. Sám sobě byl tím zacyklením protivný. Možná je to cesta, jak z toho ven.

"Ale jestli se toho mám zúčastnit," řekl nasupeně, "přestanete ze mě dělat blbce. Chci aspoň vědět, s kým jednám." Ukázal na draka. "Ty se určitě nejmenuješ Generál, a on," ukázal na zelenovlasého, "se určitě nejmenuje Zelenina."

Drak si nadhodil falešný obratel v ruce a spokojeně se na Endyho usmál.

Zelenina se rozchechtal. "Já jsem Grenedon a jsem opravdu alchymista. Pro Alianci dělám necelých sto let. Mám tři bratry a sestru. Naše máma Eryn vládne Robustue, náš otec, Trajanis s Grenedonu, zase vládne mámě, což se všeobecně ví, a nikomu to nevadí." Ukázal na draka: "Tady ten hromotluk je opravdu generál, i když penzionovaný. Jmenuje se Dorreson ab-Tahoe. Za mizeonsko-erektiadské války zastával post nejvyššího vojevůdce dračího Rexe. Možná se k tobě donesly zvěsti o souboji mezi jistým elitním generálem a jistým elitním arcidémonem o ruku dračí princezny…"

"To bych nerozmazával," zabručel Dorreson. S pomstychtivým úsměvem ukázal na Grenedona: "Spíše se ti mohly donést klepy o jistém robustuanském princátku, co zmizelo ze světa v souvislosti se zkázou Seveneku. Toho fracka hledali roky. Nečekal bys, kde ho nakonec našli…"

"To bych taky nerozmazával," uťal dračí vyprávění Grenedon. V omluvném gestu ukázal napřažené dlaně. "Chápej, moje excesy souvisí s přísně utajenými fakty, na rozdíl od těch jeho," ukázal na draka, "které jsou jenom trapné."

Unikát opětovně se probírající plastexovými zápisky o enzymech se významně narovnal a řekl: "Grenedon je v Alianci služebně nejdéle, což se projevuje tím, že si občas nevidí do huby. Dorreson a já jsme se přidali teprve po Mizeonské krizi. Měl bys vědět, že Dorreho válečnická reputace je mnohem významnější než výsledek jednoho zbytečného souboje s mým bratrancem."

"Šlo o čest," zabručel Dorreson.

Unikát zakoulel očima. "No jistě, jak jinak."

Endemon na draka vykulil oči, když si dal dvě a dvě dohromady. "Generál Dorreson? Četl jsem o tobě v Sarvonovi! Můj bratr je tvůj fanda. Ale představoval jsem si tě úplně jinak."

V editované verzi encyklopedie byl Dorreson popsán jako děsivý, mrazivě krutý, lstivý a nesmiřitelný válečník, který krátce po ukončení války z Rexova dvora náhle zmizel neznámo kam. Danny se ptal otce, proč si generál po válce zvolil odchod, místo aby si užíval zasloužených poct. Otec odpověděl, že mužům Dorresonova typu příměří nesvědčí. Takoví jako on mají rádi rozruch, a když se ho nedostává, jsou ochotní ho sami vytvořit, což se nemusí líbit jejich nadřízeným.

Drak se trpce usmál. "No jo, vím, co tam stojí. Teď žiju nový život."

Endy přikývnul a s očekáváním se obrátil na arcidémona.

Ten seskočil ze stolu, až to zadunělo, a zastřeným hlasem se představil: "Jsem Rawantes Arci-Nubiel. Konstruktér a systémový inženýr. Pracuju pro Alianci, ale nikdy jsem se nezřekl příslušnosti k Mizeonu a věrnosti současnému mizeonskému císaři."

"A proč Unikát?"

Rawantes odevzdaně rozhodil rukama. "Protože jsem mimo jiné Trrisielův syn."

***

Toho dne se Endemon podruhé narodil. Jeho šedý rozplizlý svět dostal nové obrysy. Mentoři ho zavalili hromadami materiálů k prostudování, ale především s ním mluvili, ukazovali a vysvětlovali. Pomalu získával představu, jak jsou události na světech Metaprostoru navzájem propojené. Dokonce i ty dva oba medicínské obory, které studoval, mu připadaly zajímavější a důležitější. Už mu nezbýval prostor na rýpání se v traumatech minulosti, a to mu naprosto vyhovovalo.

Netrvalo to dlouho a obdržel první cvičný úkol.

***

Morální apel novopečeného agenta

Tederik vzhlédl od dokumentů. "Přišel bez doprovodu?"

"Velitel přístaviště to tak formuloval, sire," meldoval kapitán. "Váš bratr zdůraznil, že je tu na skok. Chcete, abychom ho doprovodili sem?"

"Samozřejmě," zabručel.

Jen co za důstojníkem zaklaply dveře, vzkázal Tederik do kuchyně pro svačinu. Představil si Endemona, jak s vojenskou eskortou sviští tunely na levitační plošině, a nestačil se divit. Co ho sem přivádí? Podle zpráv, které občas posílal, úspěšně postoupil do druhého ročníku. Že by měl na Bredeonu nějaké potíže?

Jakmile se bratr objevil, Tederika až zamrazilo.

Endemon vpochodoval do kanceláře a zastavil se uprostřed. Od posledního setkání zase o něco povyrostl. Byl oblečený v něčem nudném a praktickém, ačkoliv civilové na Bredeonu nosili oblečení směšně hýřící barvami. Toto odění se povážlivě podobalo formálnímu společenskému úboru agentů Aliance, který vyfasovali před cestou na Vahan.

Tederik k němu přešel, aby ho objal. "Endy! Tak rád tě vidím! Děje se něco?"

Bratr se nechal sevřít v náručí, a rychle odstoupil. "Nic zásadního," odpověděl skřípavě. Ani se nepousmál. Jeho pohled těkavě bloudil po zařízení pracovny. "Vím, že jsem ti vzkázal, že mě sem nikdo nedostane," prohodil s povzdechem. "Ale zvědavost byla mocnější. Mám dnes volno, tak jsem si řekl, že…"

"No jasně! Chceš vidět nemocnici? Nebo ústav tkáňových kultur? Transplantační středisko? Nebo líhně?"

Endemon důrazně zavrtěl hlavou, jako kdyby slyšel něco urážlivého. "Všechno je to pod zemí, že? Z toho jsem viděl víc, než bylo třeba. Spíš mě zajímá krajina na povrchu. Slyšel jsem, že na první pohled působí neobydleně. Ukážeš mi to?"

Cestou k výtahům se Tederik snažil z bratra tahat rozumy. Bylo mu jasné, že prodělané hrůzy na něm zanechaly následky. Proto tolik naléhal, aby začal Endemon co nejdříve se studiem. Doufal, že mezi sobě rovnými se zaměří na budoucnost. Ale na dotazy na školu a nové přátele Endy odpovídal jednoslovně a úsečně. Tederik se ještě nikdy necítil tak trapně. Jako kdyby jednal s cizincem.

Výtah je vynesl na zpevněnou plošinu, olemovanou hustými křovisky. Kolem se tyčila hradba stromů, jejichž koruny se vlnily ve větru. Z lesa se ozývalo skřehotání, cvrlikání, pískání a duté funění. "Ty dávivé zvuky vydává žlabucha," poznamenal rozšafně Tederik. "Vahanský obojživelník. Žije v bažinách, vypadá jak pichlavá koule, co ve tmě svítí. Sůsové je loví a osvětlují jimi chýše. Jestli se chceš podívat…"

"Až jindy," odpověděl mdle Endemon, zatímco hleděl na úzkou zablácenou pěšinu vedoucí do hlubin zeleně. Byla tam jen pro pořádek. Vahanci ji prosekávali zřídka, protože nad divočinou převážně poletovali.

Rik ukázal k nebesům. "Přeletíme k moři a pak podél pobřeží k sůsím planinám. Když budeme mít štěstí, uvidíme sůsí pastevce, jak ženou krepony k napajedlům."

Pokrčil nohy v kolenou, a chystal se odrazit a vzlétnout, když k němu Endy přiskočil a chytil ho za paži. Současně mrštil o zem šedivou kuličkou, kterou vytáhl z kapsy. Kapsle se po nárazu do betonové plošiny rozprskla a oddělila oba bratry od okolí měňavě duhovou membránou tvaru polokoule.

"Opatření proti odposlechu," referoval Endy. "Poměrně nová věc. Zdejší čidla na to ještě neumí reagovat. Nikdo se nic nedozví."

"Aha," hlesl Tederik s pohledem upřeným na sotva patrnou sférickou bariéru, která je obklopovala. "A co budeme řešit, že nechceš, aby to kdokoliv slyšel?"

Endemon vztekle rozhodil rukama. "Tobě to vážně nevadí?"

"Co?"

"To všechno! Angažmá Vuaniny loutky! Copak ti nedošlo, že jí děláš užitečného idiota? Jakmile se její bratři uzdraví, pošlou tě ke všem běsům! To jsi ji musel ještě navádět na flesshingy?"

"Jak to sakra víš?"

"Vuan šla rovnou za Ditruxem. Řekla mu, kdo jí tak dobře poradil. A Ditrux to přirozeně vyžvanil Urbielovi, když si přišel pro flesshingy. A taky se pochlubil, že s sebou na Vahan bere ženu a švagry."

Tederik o krok ustoupil, protože z toho nového Endemona sálala zášť. A jakým způsobem se vyjadřoval! Jako chlápek o několik desetiletí starší. Co se to s ním stalo? "O co ti sakra jde?" zavrčel.

"O bezpečí nás všech," odsekl tázaný. "Když už ti nevadí, že spolupracuješ s vrahy našeho otce, měl bys aspoň omezit podporu té prehistorické příšeře, která nás všechny přivede do průseru." Zanícením v té chvíli připomínal kazatele Feustonovy církve z Truborohu. Toho otravně aktivního chlapíka, co ulovil přiotrávenou Šerryzah, svědomitě ji sešněroval do řetězů a poté ji nechal pozvolna skomírat v čemeřicovém kouři.

"Prehistorická příšera. To mluvíš o Vuan?"

"O kom jiném? Místo aby Alianci pomohla s Trrisielem, oživuje další dvě příšery. A ty ji v tom podporuješ!" Endy zašermoval rukama Rikovi před obličejem. "Ona alespoň prošla desetiletým adaptačním procesem. Má povědomí, co se sluší, a co ne. Ale její bratři? Budou jako debhátarové, když vyletěli z Chřtánu. Nevyzpytatelní a nekontrolovatelní. Nasranost, že svět je o deset tisíc let jinde, si vybijí na okolí. Žádná škoda, když vyhladí Vahan. Ale kde máš záruku, že jim to bude stačit?"

O ničivé síle vahanských trojčat byly napsány legendy. Tederik uznával, že bratrovy argumenty nejsou úplně mimo a že by se o nich dalo diskutovat. Ale v klidu. Děsil ho ten fanatický zápal. Pokrčil rameny a řekl: "Myslím, že právě proto Ditrux přivedl debhátary. Aby Hana s Kerrem udrželi na uzdě."

"Cha!" vybafnul kousavě Endy. "Udrží je na uzdě podle svých měřítek! No to bude paráda." Založil paže na prsou. Jak tam stál, mírně rozkročený a rozzlobený, a jeho rozhraní zeleně svítilo, připomínal žalobce před soudem.

Tederika rozbolelo na prsou, když mu došlo, že bratr obviňuje i jeho. Zač vlastně? Copak dostal na výběr? V zásadě svého současného postavení nelitoval. Bral to jako výzvu. Poprvé v životě dělal práci, jejíž podstatě rozuměl a která nesla viditelné výsledky. Necítil žádnou potřebu se obhajovat. Kohokoliv jiného by za takové urážky poslal rovnou do prdele. Jenže toto je jeho krev, kterou byl odjakživa připravený chránit.

Zamítavě zavrtěl hlavou. "Myslel jsem, že studuješ exomedicínu. Ale spíš to vypadá, že jsi přesedlal na exopolitiku. Co ode mě chceš, Endemone? Nebo mi raději rovnou pověz, co ode mě chtějí ti, kteří tě sem poslali. Protože tak to přesně je, že?"

Štít bratrova hněvivého odhodlání se malinko narušil. Byl to jenom mžik, ale Tederik zaznamenal, jak se Endyho rozhraní podrážděně zatetelilo. "Jsem tu z pověření nejvyšší Triády," oznámil. "Chtějí vědět, jak daleko Vuan pokročila."

"Zatím nijak zvlášť. Teprve hledají možnosti, jak se s Kerrem a Hanem informačně propojit. Proto mají ty flesshingy."

"A co mizeonští? pokračoval bratr. "Získal jsi dojem, že věří v úspěch?"

"Myslím, že o něm nepochybují," řekl Tederik.

"Zmínili, kolik času to ještě zabere?"

"Nemají nejmenší představu. Může to být pár dní nebo několik let."

Endemon sáhl do náprsní kapsy a podával Tederikovi placatý hranatý předmět. "Aliance posílá Vuaně dopis. Vyzývá ji k jednání. A především ji žádá, aby si vzpomněla na specifikaci té projektové dokumentace, co si vynutil Trrisiel. Cokoliv, co o té věci Trrisiel řekl. Určitě ji nějak charakterizoval, když pro ni do archívu posílal."

"Dopis předám, ale neručím, že Vuan odpoví," zabručel Tederik. "Nebudu ji do ničeho tlačit." Po nepříjemné zkušenosti z minula nedokázal odhadnout, jak bude bohyně na takové výzvy reagovat.

"Ale to bys měl," zavrčel Endy. "S žádným jiným Vahancem nemluví, jen s tebou. Tak se trochu snaž. Ještě nás budeš potřebovat, až ti tu začne hořet půda pod nohama. A ta chvíle nastane. A Danyho vyexpeduj na Bredeon. Raději dřív než pozdě."

Tederik na bráchu ohromeně zíral. "Oni tě přijali mezi agenty? Nevěděl jsem, že je na tom Aliance tak mizerně, že nabírá dospívající kluky."

"Jsem prostě speciální případ," řekl sžíravě Endy. "S ohledem na zkušenosti, a na vazby, které mám. Na rozdíl od tebe nejsem zmanipulovaný a zaslepený iluzí moci."

"Jestli spíš oni nezmanipulovali tebe, bráško," řekl tiše Tederik. "Vzpomeň si, co Igor říkal na zbořeništi v Glenu. Jak mě přesvědčoval, že je v zájmu Metaprostoru, abych ten Vuanin příkaz akceptoval, protože Aliance potřebuje někoho, s kým bude Vuan ochotná komunikovat. Jak se to potom rýmuje s ponurou předpovědí, že mi tu bude hořet půda pod nohama? Znamená to, že mě vrchní pohlavár Aliance dopředu obětoval? A současně ode mě očekává, že budu skákat podle toho, jak píská? Tomu fakt nerozumím."

Endemon se ošil. "Na jedné straně tě tu Aliance potřebuje, na straně druhé očekává šrumec v případě, že vahanská trojčata společně povstanou. Jestliže si myslíš, že teď máš věci pod kontrolou, tak až se Kerr s Hanem uzdraví, nebudeš mít kontrolu nad ničím. A to vůbec nemluvím o Generalitě. Teď před tebou salutují z vůle Vuan. Ale uvědom si, laskavě, že Vahan je patriarchální vojenskou diktaturou. Takže až se Han s Kerrem proberou, s přehledem Vuan přehlasují. A ona sama nebude mít sílu tě chránit, i kdyby z nějakých nostalgických důvodů chtěla. Potom to s tebou půjde z kopce a já odmítám dělat mrtvého brouka, dokud mám šanci tě přesvědčit, aby ses na to připravil a včas tento ubohý destruktivní svět opustil." Endemon se odmlčel, jako kdyby zvažoval, jestli má pokračovat, a pak váhavěji dodal: "Měl bys to zabalit co nejdřív. Dokonce i v případě, že po tobě Aliance bude chtít, abys ještě vytrval. Ale to jsem ti neřekl, přirozeně."

Tederik se proti své vůli usmál. "Takže mi tu jako tajný vyslanec Aliance předneseš jejich požadavky, a potom mi zcela soukromě doporučíš, abych se na to celé vykašlal."

Endyho tvář zůstala vážná. "Byl ses podívat do té cimry, kde otec vyvanul? Viděl jsi přetavené šupiny zasekané do stěn?"

Rik jenom mlčky zavrtěl hlavou. Zatím se k tomu nepřinutil.

"Tak vidíš," ušklíbl se Endy. "Nemůžeš popřít, že žiješ ve vypůjčené realitě."