Z(a)tracené klíče II. - Ve veřejném zájmu - kapitola 1. Užitečný idiot na trůně

Seděl v čele dlouhého stolu v síni příkazů podzemní centrály Generality, a naslouchal prezentaci staromizeonského boha Huata, týkající se výstavby nového sídla pro navrátivší se bohyni.

Vuanina křišťálová věž vznikne na Třaskavém návrší, což je náhorní plošina tvořená tvrdou axionitovou vyvřelinou. Bude se vypínat nad mělkým zalesněným údolím, kde snad časem vyroste Nový Kerhan. Nebude to daleko od míst, kde před deseti milénii stával původní palác vahanských bohů, jak kolegium stavbařů informoval Huat. Informace, že starovahanští původně sídlili na povrchu, a ne v podzemí, spolehlivě šokovala všechny staromilce. Huat vzpomínal, že dům z krihonitových nosníků a průhledných křišťálových cihel sestával z tří tubusů, pospojovaných mosty ve více úrovních. Podobné konstrukční vychytávky dnes používají při výstavbě mrakodrapů na Bredeonu, referoval Huat. I my jsme po návratu z Chřtánu postavili palác se stejnými spojovacími prvky.

Huata Tederikovi doporučil Ditrux. Můj švagr vzkazuje, že rád vypomůže. To víš, věky trčel v relikviáři, venku je teprve sto let. Hledá povědomé světy a vyhodnocuje změny. Jeho pozornost upoutá jen zásadní událost. A ohlášený návrat vahanských trojčat takovou událostí beze sporu je.

Tederik k jednání přizval architekty a stavební inženýry. Dexey mu je přivedl s upozorněním, že jsou zaměření především na vojenské stavby. Generál, který tolik ohrnoval nos nad míšenci, se v současné době nacházel v stavu hluboké apatie. Bohyně si to přeje, tak to tak bude. Měl bys být pyšný, že vybrala právě tebe. Ještě na Ok-Sawonu, těsně po incidentu s klíči, na místě zbořeného chrámu Dexey Tederikovi předestřel, co bude následovat: Odebereš se se mnou na Vahan. Svolám generální štáb a uskutečníme korunovaci. Vzpouru nečekám. Bohyně jistě splnila, co přislíbila.

Skutečně. Ukázalo se, že Vuan z trosek Feustonova svatostánku zamířila přímo na Vahan. Zatímco oni se na Ok-Sawonu vzpamatovávali z její intervence, ona předvedla vahanským triumfální divadlo. Podobná metafyzické smršti protrhla obrannou kvederickou síť kolem sídelní planety. Prorazila si cestu kamenitým podložím do podzemního města, vyděsila čestnou stráž u zapečetěných vrat k laboratořím. Zatímco vojáci ohromeně zírali, odemkla nejdříve první zámek, pak druhý a nakonec třetí. Vrata se tiše otevřela a ona vklouzla do legendami opředených prostor.

Teprve pak se rozpoutal chaos. Tři nejvyšší členové velení byli mimo Vahan. Strážní proto zburcovali toho dalšího v pořadí. Dexeyův pobočník, plukovník Dan-Adon, na místo přiklusal s těžce vyzbrojeným komandem, aby bohyni přivítali, jakmile vyjde ven. Nečekali dlouho, když se Vuan vrátila. Pod paží prý svírala plochou kovovou krabici.

Mám naspěch, děti moje, oznámila jim. Nehovořila nahlas, slyšeli ji uvnitř svých myslí. Brzy se vrátím. Natrvalo. A jak s nimi komunikovala, rozeznali v její "řeči" tentýž rytmus, kterým pulzuje jádro jejich světa, a který v mnohem menší míře vnímali od narození. Nikdo z přítomných ani na chvíli nezapochyboval, kdo k nim promlouvá. Vybrala jsem vám krále. Jmenuje se Tederik, jeho otcem byl Nasew Tasilis Han-anoden Krau Ramu-fakhar. Dexey ho přivede. Usaďte Tederika na trůn a poslouchejte jeho rozkazy. A pro všechny chlupaté skřety! Postavte mi dům, kam dosvítí slunce!

Tederik do toho spadl jak ořech do hnoje. On se svou alergií na vojsko měl vládnout světu, na kterém se každý obyvatel rodí jako příslušník armády. Ještě když byli na Ok-Sawonu a on se pokoušel protestovat, Igor ab Nirruvien mu připomněl, že jeho éra provinčního ok-sawonského aristokrata dávno skončila, a že je v zájmu Čtyřdohody a ve veřejném zájmu obecně, aby Vuaninu výzvu přijal. Starovahanská bohyně je těžká váha. Silnější a mocnější než hrstka přeživších božstev z její epochy. A je mnohem nebezpečnější, protože nikdo neví, co od ní očekávat. Začne dělat na Vahanu nové pořádky? Nebo se jen usadí na piedestalu, a nechá své děti pokračovat ustáleným směrem? Anebo využije poklady z laboratoře a započne výbojné války? Pokusí se dobýt celý Metaprostor? Skutečnost, že vybrala krále, který nevyrůstal v konzervativním despoticky laděném vahanském prostředí, by mohla být nadějí nejen pro Vahance, ale pro všechny. A pokud je Tederik rozumný, pokud mu záleží na bezpečí jeho bratrů, tak se podle toho zařídí.

Dexey k tomu jedovatě poznamenal, že jemu jsou metaprostorové zájmy u prdele. Od této chvíle se bude výhradně řídit příkazy bohyně. Tederika až vyděsilo, jak hladce se předtím panovačný a ambiciózní potentát vpravil do role poddajného věřícího. Až nebezpečně mu to připomínalo jednání uctívačů Feustonovy církve s jejich vírou ve Spící bohy. Až na to, že ok-sawonští spáči se s nejvyšší pravděpodobností ještě dlouho neprobudí, zatímco Vuan-Šerryzah je živá až příliš.

Ještě na Ok-Sawonu se Tederik rozloučil s vyslanci Čtyřdohody a s bratry. Endemon nechtěl ani slyšet, že by se v blízké době na Vahan vrátil. To mu nikdo nemohl mít za zlé. Danny slíbil, že Endymu pomůže se na Bredeonu zabydlet, a poté se za Tederikem na Vahan vrátí, protože, jak řekl, ho odmítá nechat Zlatokopce napospas. Hlavu vzhůru, brácho! Otec tě tak jako tak vychovával pro trůn. Není to zase takový rozdíl. Místo abys vládl zaostalé Glenesii, budeš mít na hraní celou Siopurskou soustavu. To je sakra výzva! Dannavion byl z nového Tederikova poslání až nezdravě nadšený. Vůbec si neuvědomoval, nebo si to uvědomit nechtěl, že vahanský blahobyt je založený na obchodu se zbraněmi a desmoním masem. Generálové se mohli stokrát vymlouvat, že geneticky upravení, k poslušnosti šlechtění soldis stojí jen stupínek nad sůsy, ze kterých vzešli.

Na Vahan se tedy vraceli jen ve dvou. Portál je vyplivnul v soukromém doskočišti Generality. Byli očekáváni. V generálním štábu panovalo pozdvižení. Ukázalo se, že Vuan zmizela těsně před jejich příchodem. Byla nesmírně výkonná, ale to o ní Tederik už věděl.

Nikdo o ničem nediskutoval. Přesunuli se do konferenčního sálu, kde Dexey ukázal na Tederika: Toto je panovník, kterého bohyně vybrala. Na kolena! zaburácel. Uctěte našeho krále, Tederika I., a přísahejte mu věrnost!

Sám šel příkladem, když poklekl a zadeklamoval: Já, Dexey Duanua Kerr-oden z Barnoy, přísahám tobě, Tederiku, synu Nasewův, že tě budu ctít jako mého svrchovaného vládce. A dokud ti bude naše paní, bohyně Vuan, příznivě nakloněná, budu k tobě loajální do poslední kapky mé krve. Ostatní generála následovali. Trvalo věky, než se vystřídali všichni, a Tederik tam celou dobu stál jak sloup.

Od oněch nervy drásajících událostí uplynulo deset dnů. Tederik si připadal, jako kdyby dostal sekerou do hlavy. Prozatím se zabydlel v apartmá, které donedávna patřilo Evonymovi. První z velení se sice po výměně názorů odebral do peřejí zásvětní bystřiny, ale zanechal po sobě štáb pobočníků a pobočnic, kteří byli u vytržení, že mají být k ruce samotnému králi, který jako jediný není příslušníkem vahanské armády a ani to neplánuje. Tederik měl tu nejlepší vůli zapamatovat si jejich funkce, tituly a jména. Prozatím si mohl vystačit s obecným oslovením "huer" pro muže a "huera" pro ženy, což bylo vahanským ekvivalentem dwentenského pojmu voják nebo vojákyně. Na Vahanu byla v armádě i nemluvňata, tudíž na tom nebylo nic neobvyklého. Ale jemu ty armádní manýry prostě nešly přes zuby. Je nevoják. Nikdy se vojákem nestane. Na to ať rovnou zapomenou! Zdejší obyvatele vnímá primárně jako desmony a arcidesmony. Vypůjčil si oslovení běžně užívaná v mezinárodních vztazích. Ženy oslovoval madam, chlapům říkal pane, ačkoliv se mu dostávalo reakcí v podobě zdviženého obočí.

Měl asi milion nápadů, jak by se dal vahanský režim zmodernizovat. Ovšem díky simin-lanským studiím diplomacie věděl, že u tak složitých systémů se zbrklost nevyplácí. Zatím nechal věci pokračovat zavedeným směrem. Pozoroval, studoval, plánoval. V rozporu s všeobecným očekáváním jej ani nenapadlo rozpouštět kasty nebo rušit Generalitu. Dexeye potvrdil jako Prvního ve velení. Zatím mezi důstojníky nenašel žádného, kdo by se arogantnímu generálovi inteligencí a břitkostí úsudku vyrovnal. Využíval Dexeye jako konzultanta a rádce, přestože ten nijak nepředstíral, že by byl z Vuaniny volby nadšený. Naopak. Ne slovy nebo činy, ale grimasami a gesty dával dost jasně najevo, že kdyby to bylo na něm, s největší radostí by Nasewovu synovi zakroutil krkem.

Podobné antipatie Tederik snadno vyčetl z tváří a gest většiny vahanců, s kterými přicházel do styku. Na jedné straně pozoroval jejich štěstí a vděk, že se bohyně vrátila, ale současně cítil jejich pobouření nad způsobem, jakým to udělala. Měli tisíce otázek, na které se neodvažovali zeptat. Chtěli vědět, kam odešla, co z laboratoří odnesla, co se stalo s Kerrem a Hanem. Tisíce let vývoje bez boží přítomnosti u vahanských elit vypěstovalo zvídavost a jistou dávku pragmatismu v záležitostech víry. Pozitivně se to odrazilo v technologiích, ve způsobu života a myšlení.

Zdejší společnost se naučila fungovat bez božího zasahování a nezávisle. Důstojníci Generality se nikdy nesnažili začlenit do mocenských paktů Metaprostoru. Neměli potřebu dělat kompromisy a revidovat preference, aby si tím vydobyli vstup do klubu elit, který o sobě prohlašoval, že je civilizovaný, protože to nikdo nerozporoval. Mezi Vahanem a Čtyřdohodou panovala tisíciletá nevraživost. Nikdy tomu nebylo jinak.

Teď se Vuan nejen vrátila, ona jim dala i vládce. Nezdůvodnila, co ji k tomu vedlo. Staré bohyně se s vysvětlováním neobtěžují. Tederik každým dnem čekal, kdo se ho ne to zeptá jako první. K čemu bude vahanským král, natož nevoják, když se bohyně vrací? Jako prostředník? Jako osoba na špinavou práci? No k čemu?

Zatím se nedokázal vymanit z pochybností. Měl se té manipulaci vzepřít. Jenomže on zase zbytečně dlouho přemýšlel. Nehledě na to, že byl vykolejený z Šerryzah a předtím z Vaysovy zrady a Tay Wenovy oběti. Byl na sebe naštvaný, že nedokázal pohotově reagovat. Hned na místě rozbitého chrámu měl drapnout bratry a otevřít portál pryč. Třeba na Nikodemské překladiště, tam by se snadno ztratili. Samozřejmě bylo otázkou, zda by ho pohlaváři Aliance se svými možnostmi nezastavili. Ale měl to alespoň zkusit, sakra. Teď už bylo pozdě. Kdyby utekl až nyní, musel by se za sebe stydět.

Ať se jeho myšlenky toulaly kdekoliv, někde pod hladinou vědomého se neodbytně zabýval Šerryzah - Vuan. Pro všechny šupinaté sůsy! On s ní spal! Intimně se stýkal s hrozivou a naprosto nevyzpytatelnou starorodou vahanskou bohyní! Nehrálo roli, že nevěděl, kým ve skutečnosti je. Ale kdyby mu to tehdy prozradila, necítil by se tolik podvedený. Ovšem s takovou by s ní do postele nešel, a ona to musela vědět. Netušil, jak se s tím má vyrovnat, protože okouzlení, které v něm zanechala, se přes veškerou snahu nedokázal zbavit. Jedno mu bylo jasné: Od chvíle, co masky spadly, může na jakékoliv další romantické úlety s Vuan – Šerryzah spolehlivě zapomenout.

"… a ten křišťál objednejte v lomu na Draseii. Nedávno jsem se tam byl podívat. Zásoby vystačí na celou stavbu. Nebudeme se tak zdržovat se složitou dopravou z Erbua. Když zahájíme terénní úpravy hned, můžeme do třicíti dnů založit základové pilíře," prohlásil Huat a tázavě se podíval na hlavního inženýra.

"To je proveditelné," odpověděl vahanec v uniformě majora. "Na práce uvolníme tři prapory z běžného výcviku, pokud s tím bude Jeho Veličenstvo souhlasit."

Po chvíli ticha, si Huat decentně odkašlal. "Vaše Veličenstvo? Co na to říkáte?"

Všechny tváře se otočily k Tederikovi. "Jistěže souhlasím," zamručel, když mu došlo, že čekají na jeho schválení. Vzpomněl si, jak ho otec učil, že dobrý vladař dokáže přehledně formulovat cíle a rozdělovat odpovědnost. Přinutil se tedy převzít iniciativu a pokračoval s nadějí, že si nepoplete jména: "Majore Rewe," obrátil se na důstojníka s modrými šupinami na zápěstí, "vy se postaráte o dodávky stavebního materiálu. Vy, majorko Romino," řekl dámě, která se uměla mračit hůř než samotný Dexey, "budete dohlížet na terénní práce. Plukovník Hairon ručí za technickou podporu." Podíval se na výkresy, které Huat předtím rozložil po stole a vstal. "Snad jsme na nic nezapomněli. Sejdeme se za třicet dní, pokud si to okolnosti nevynutí dříve. Děkuji, dámy a pánové, dejte si odchod."

Vojáci spořádaně opouštěli místnost. Tederik popošel k Huatovi, který skládal výkresy. Mizeonský debhátar byl sice starší než axionitové krystaly, ale vypadal jako dvacetiletý smrtelník. Byl hubené šlachovité postavy, s klasicky ostrými rysy v tváři. Vlasy měl moderně nakrátko, na tlemeni delší než na krku, čímž připomínal reportéra bredeonského videxu. Tederik se v jeho přítomnosti cítil dobře i proto, že ho poslal Ditrux.

"Doufám, že vám nevadí prosté dvourozměrné zobrazení, sire," zahuhlal nezvykle krotce Huat. "Mohl bych vygenerovat vícerozměrnou simulaci, ale preferuji jednoduchost. Všiml jsem si, jak na ty mé plachty zdejší technické špičky hleděly spatra. Tak kdybyste chtěl…"

Tederik se uvolněně rozesmál. "Jsem ten poslední, kdo by vám to vyčítal, excelence. Jako kdybyste nevěděl, kde jsem vyrůstal. Půjdeme na oběd?"

***

Dny plynuly a Tederik se blíže seznamoval s vahanskou geografií, hospodářstvím, mravy. Prozkoumával město Kerrhan a okolí. Odmítal cestovat rychlostními tubusy na levitačním podvozku, vyhýbal se limisním teleportům. S vědomím svých nevalných orientačních schopností nachodil desítky ekterenů pěšky, aby se lépe vyznal v podzemních komunikacích. Pochodoval tunely a jeho znuděná ale stále disciplinovaná ochranka, čítající vždy minimálně sedm mužů, mu povlávala za patami.

Navštívil Vananské technické lyceum a prošel ústavy základního i aplikovaného výzkumu. Vyslechl spoustu řečí, kterým nerozuměl a ani se o to nepokoušel. Z viděného si dal dohromady, že vahanští inženýři nejsou o mnoho pozadu za těmi sunnisenskými. Však také mezi oběma světy panovala čilá výměna mozků, od pátého tisíciletí po Odchodu bohů. Byli to sunnisenští skollové, kteří od vahanských zkopírovali technologii klonování, ačkoliv ve veřejném povědomí se tradovalo, že to bylo naopak.

Prozkoumal obytné bloky města, aby se přesvědčil, že běžní vahanci žijí v dobře vybavených bytech, a jejich děti si hrají nejen v podzemních tělocvičnách, ale i v solidně zařízených parcích na povrchu. Samozřejmě nemohl minout kasárna, cvičiště a zbrojnice a sklady.

Od toho bylo tematicky už jen kousek k místům, která ho zajímala nejvíce. Bez předchozího ohlášení navštívil legendární líhně a hnízda. Rozruch, který vyvolal u personálu, vlastně vůbec neodpovídal tomu, co tam našel. Líhně, kde se v inkubačních komorách vyvíjely klony, působily čistě a udržovaně. Z praktických důvodů byli všichni budoucí vojáci soldis mužského pohlaví a neplodní, čímž připomínali sikkosí trubce. Dobře opečovávaná miminka putovala z líhní do hnízd. Školičky pro nejmenší, školy pro odrostlé. Od devíti let chlapce zařazovali do výcviku, hodnotili výkonnost, ty schopnější vybírali do poddůstojnických kurzů.

Všude předtím čítával, jak je vahanský způsob výchovy vojáků nelítostný a krutý. Ale to, co na vlastní oči viděl, těm pověstem tak úplně neodpovídalo. O děti se staralo hejno opatrovatelek a opatrovatelů ze třetí kasty. Někteří skupinu provázeli až do dospělosti, čímž nahrazovali rodiče. Chlapci působili vesele a spokojeně, své zaměření chápali jako poslání. Učili se o hrdosti a cti, o poslušnosti rozkazů a loajalitě k spolubojovníkům. Nezdálo se, že by je vyhlídka na smrt v cizích službách nějak zvlášť trápila. Špatné na tom bylo, že nikdy nedostali jinou možnost. Teprve až vyrostou, pochopí v plném rozsahu, že se s nimi zachází jako s otroky, pokud dříve nepadnou.

Součástí společnosti byla i početná komunita usídlenců, neformálně nazývaná "náplava," sestávající z míšenců různých ras a jejich potomků. Jejich předkové se na Vahan dostali jako váleční zajatci nebo političtí uprchlíci. Byli mezi nimi dobrodruzi a dezertéři z dávno zaniklých soustav. 

Protože tu žili po generace, měli zde domovské právo. Na rozdíl od čistokrevných vahanců se potomci usídlenců nestávali příslušníky armády ve chvíli narození. Mohli se zařadit až v dospělém věku, a ne všichni uspěli. Kromě obchodu a služeb se věnovali i takovým činnostem, které úplně nesouzněly s vojenskými kodexy a které by plnokrevným vahancům neprošly. 

Žili v menších komunitách v okrajových částech podzemního města. Vlastnili bary, hospody i herny. Provozovali masážní salony a bordely. Organizovali sportovní turnaje se sázkami. Nabízeli plnokrevným a k disciplíně pérovaným vahancům stinné kouty, v kterých bylo možné realizovat potlačované neřesti. Potentáti Generality usídlence sice kontrolovali, ale v jejich ne vždy chvályhodném podnikání jim nebránili. S nejlépe situovanými představiteli komunity udržovali formální i neformální vztahy, mnozí využívali služeb jejich zařízení.

Tederikovi zdomácnělí usídlenci nevadili. Uvědomoval si, že každá zdravá společnost se skládá z vrstev. Neměl problém s první, druhou a třetí kastou plnokrevných. Ale popuzovalo ho zneužívání té čtvrté a páté. Jestli to Vuan myslí s jeho kralováním vážně, musí akceptovat, že se zavedená pravidla změní. Nebyl tak naivní, aby plánoval přeměnit absolutní diktaturu na konstituční monarchii. A už vůbec neměl v úmyslu přinutit Vahance, aby od zbraňové výroby přešli k pěstování lekesových cibulí. Ale chov vojáků za účelem prodeje jim zatrhne, i kdyby to měla být první a poslední změna, kterou prosadí.

***