Z(a)tracené klíče I. - Pytel blech: kapitola 5: Převržený stůl a jiné roztomilosti

"…nás vůbec nesleduješ, synovče!" zařval Kall.

Prudce se narovnal a zaměřil se na regenta, který na něj naštvaně zíral. "Omluvám se, excelence," zabručel. "O co šlo?"

Kall pokynul nevýrazné osobě ženského pohlaví a zavrčel: "Zopakujte mu to, paní poradkyně."

Ona postarší dáma se soucitně usmála a pronesla: "Hovořili jsme o vašich zásnubách, Výsosti."

Tederik vykulil oči. "Nic takového neplánuji, madam. Vždyť ani nemám nevěstu."

"To není tak úplně přesné, Výsosti," ošila se. Podívala se na Kalla. "Jeho excelence regent vám nevěstu už vybral."

"Se vší úctou, strýče, nemám o ženitbu zájem," zasyčel do napjatého ticha. Usilovně zíral do protější zdi, protože kdyby se Kallovi podíval do očí, určitě by nedokázal skrýt, jak ho ten nestoudný požadavek nasral. Co to na něj sakra zkouší? "Ostatně, glenesijští monarchové si odjakživa vybírali partnerky sami," dodal smířlivě. "Ani tak nebyli pokaždé úspěšní. Pradědeček Birek se kupříkladu oženil celkem třikrát a teprve ta poslední královna byla ta pravá, a stala se matkou mého dědečka. Podotýkám, že Birekovi táhlo na šedesát, když se stal poprvé otcem. Vzhledem k tomu, že mi ještě ani není třicet, si myslím, že…"

Prásk.

Pánové a dámy z Poradního sboru polekaně nadskočili, když Kall třískl pěstí do stolu.

"Dívej se na mě, synovče, když se mnou mluvíš!" zařval.

Tederik mu s prkenným výrazem vyhověl.

Strýcova baculatá tvář byla brunátná vztekem. "Po tom nešťastném morálním selhání," pokračoval sžíravě, "ke kterému tě vyprovokoval tvůj zavrženíhodný bratr, můžeš být rád, že se s tebou v následnictví ještě počítá."

"Cením si toho," procedil skrze zuby Tederik.

Když strýc viděl, že má jeho plnou pozornost, nasadil smířlivější výraz. "Uznávám, že to nebyla jenom tvoje vina. Matka tě nevedla k dostatečné úctě ke starším a zanedbala tvé vzdělání v záležitostech víry a církve. Naštěstí to můžeme napravit. Pro tvé vlastní dobro, jakožto i pro dobro říše, které bys měl jednou vládnout, jsem ti vybral manželku. Je to uvědomělá a víře oddaná dáma. Pomůže ti najít vnitřní klid a upevnit kýžené ctnosti. A především tě odvede od nevhodných vzpurných myšlenek."

Tederik se silou mocí ovládl, než odpověděl: "A co se stane, když tu uvědomělou dámu odmítnu, protože se nebudu cítit hoden její velkoleposti, strýče?"

Ve skutečnosti se ani ptát nemusel. Věděl, jaké páky má strýc po ruce. Jenom chtěl docílit, aby to bylo vysloveno nahlas a přede svědky.

Kall sepjal dlaně a uštěpačně se zazubil. "Chceš vědět, co se stane, když nebudeš má rozhodnutí respektovat? Tvůj bratr Dannavion byl potrestán za pokus o vraždu mé osoby. V současnosti vykonává nucené práce v Kallesijských horách, a zatím se těší obstojnému zdraví. Ujišťuji tě, že se tak děje jenom díky mým průběžným písemným přímluvám. Dozorci zkrátka vědí, že na něj mají dávat pozor. Ovšem jestli začneš dělat potíže, milý synovče, mohl bych, samozřejmě že neúmyslně, čistě kvůli starostem s tvým vedením, na další dopis dozorcům zapomenout." Strýc smutně pokýval hlavou. "Potom by se tomu pomýlenému chlapci snadno mohlo něco stát."

Tederikovi se před očima udělala rudá kola. "Rozumím," zaskřehotal. "Po zralé úvaze tedy se svatbou souhlasím. A kdože je ta ctnostná dáma, kterou jsi mi vybral?"

"Vyvolenou je má milovaná a poslušná dcera, tvá sestřenice Lusinda," oznámil s dobráckým pousmáním Kall. "Jenom co v Kallesii roztaje sníh, přijede se za tebe provdat."

Sálem to vzrušeně zašumělo. Jak vidno pro většinu přítomných bylo oznámení o nevěstě stejným překvapením jako pro Tederika. Lusindě z Kallesie, nejstaršímu dítku strýce Kalla a tety Havileny, táhlo na třicet a byla stále ještě panna. Ne že by byla tak ošklivá. Problém byl v jejím náboženském zanícení. Většinu času trávila v modlitbách, plná lítosti, že se nenarodila jako muž, protože to by se mohla stát Zvěstovatelem nebo dokonce Hledačem. Netoužila po ničem jiném než zasvětit život hledání posledního čtyřverší Písně písní, ve kterém prorok Feuston popsal návod, jak probudit čtyři ok-sawonské bohy, a s jejich pomocí nastolit nový věk Blaženosti. Nikdo příčetný zkrátka neočekával, že se Lusinda ještě provdá.

A ejhle, nakonec se jeden nešťastník našel.

Šepot kolem stolu zvolna utichal v očekávání Tederikovy reakce.

"Lusinda?" zablekotal.

"Máš snad k mému výběru nějaké výhrady?" zaševelil sladce regent.

"Jsem jen… překvapený," vydechl. Na víc se zatím nezmohl. Jeho hlavou běžely odstavce Erektiadského dračího kodexu, který se stal předobrazem právních systémů většiny vyspělých světů Metaprostoru. Mnohá z těch ustanovení různými slovy říkala, že na smlouvu uzavřenou pod nátlakem protistrany lze pohlížet jako na neplatnou již v samotný den jejího podepsání. Tady na Ok-Sawonu bude smlouva platná, dokud bude Kall u moci. Aby Danny přežil, zasnoubí se třeba s krabachou. Ochotným souhlasem aspoň zvýší šance k útěku.

Ze všech stran k němu doléhalo šoupání židlemi a rozpačité pokašlávání, jak se dvořané nemohli dočkat, jak ta lapálie skončí.

"Takže s tou svatbou souhlasíš?" zahřímal Kall.

Tederik se pevně chytil hrany stolu a hlasem tak seriózním, jakého byl v dané chvíli schopen, pronesl: "Dobrá, ožením se s princeznou Lusindou, když je to pro dobro říše."

"To rád slyším!" rozzářil se regent.

"Jestli to ale udělám, chci, aby ten svazek fungoval," nedal se vyrušit Tederik. "Rád bych přehodnotil můj vztah k církvi, utřídil si priority."

Kall nedůvěřivě nakrčil nos. "Co konkrétně máš na mysli?"

"Poslední dobou jsme s bratrem hodně diskutovali s Třetím Zvěstovatelem. Zpočátku jsme jeho poselství odmítali. Ale po kaskádě neveselých životních změn, kdy byly naše myšlenky těžké, a naše vůle oslabená, jsme na církev změnili názor. Karaf nám doporučil ozdravné kontemplace ve Feustonově chrámu. Popisoval blahodárný účinek svatých ostatků. Tvrdil, že prorokovy kosti mají pozitivní vliv na mentální svěžest a duševní pohodu, a že pomáhají s nalezením cesty každému, kdo projeví upřímný zájem."

"Ano, upřímný zájem je nezbytný," zapředl obezřetně regent.

Tederik odevzdaně potřásl hlavou. "Dříve jsem v církevní zázraky nevěřil. Ale jestli se mám oženit s Lusindou, musím změnit postoj. A taky mě vážně zajímá, jak to s těmi svatými kostmi vlastně je."

Kdosi z přítomných se přidušeně rozkašlal, ale spíše to vypadalo na maskovaný smích. Tederika by zajímalo, který poradce to byl, ale nemohl se pátravě rozhlížet v tak bezelstně upřímné a citově vyhrocené chvíli, protože to by mu nesežrali.

"Podle Karafa je ve zdejším chrámu téměř celá Feustonova vřetenní kost," pokračoval horoucně. "Chtěl bych jí věnovat pozornost, než zima skončí. Žádám o přístup do Nejsvětější síně pro mě a mého mladšího bratra. Ohlásíme se u diákona Vaugena. Podrobíme se očistným procedurám, abychom se snáze vyrovnali s překotnými změnami posledních dní."

"Pěkná řeč, synovče," pronesl regent. Jeho potměšilý výraz dokazoval, že on se na Tederikův nově nalezený zájem o církevní nauky nachytat nenechal v žádném ohledu. Ale s tím Tederik ani nepočítal. Chtěl strýce dotlačit jen tam, kam mu umožňovalo veřejné mínění, které Kall naladil ve prospěch církve.

"Nemám důvod ti nevyhovět," zapředl Kall. "Zajdi si na rozumy do modlitebny. Ale na diákona Vaugena zapomeň, neboť toho jsem poslal do kláštera Zpytovačů na Výspě. A mladšího bratra s sebou také nevezmeš, protože ten už je touto dobou na cestě do Feustonova Konviktu." Samolibě se usmál. "Chtěl jsem ti tu dobrou novinu oznámit hned po kolokviu. Našeho drahého Endemona přijali na církevní studia do Nokwelu. Včera jsme obdrželi souhlasný dopis od Druhého Zvěstovatele Lupecha, v kterém zve Endemona do Feustonova semináře. To je, mimochodem, převeliká čest, vzhledem k tomu, že První Zvěstovatel Modin je kvůli vysokému věku již trvale upoután na lůžko, a Lupech je jeho jasným nástupcem. A jelikož se náš chlapec uzdravil, nebyl důvod tu cestu odkládat. Endemon se začlení do Prorokova společenství. Studium církevních nauk mu zabere takových deset, patnáct let, načež se k nám vrátí jako Zvěstovatel, pokud se ovšem nestane Hledačem, k větší slávě Feustonova díla."

Pokašlávání a šoupání židlemi vystřídalo zvědavé ticho.

Tederik se nedokázal nadechnout. Zavřel oči a vybavil si všechny uctívače svateého Feustona, které kdy potkal, a představil si Endemona jako jednoho z nich. Ne. 

"A nemusíš se bát o bratrovo bezpečí," dodal konejšivě Kall. "Třetí Zvěstovatel Karaf, který se již brzy stane Druhým Zvěstovatelem, na něj dohlédne. Dobrovolně se přihlásil, že mu bude dělat hlavního mentora, což je pro celou Glenesii velká pocta."

Něco v něm prasklo. Sledoval sám sebe, jak vstává, zatíná prsty do hrany stolu, toho těžkého stolu z tvrdého dřeva, za kterým právě dřepělo asi šestnáct osob, a převrací ho na bok.

Křřřáááách!

A všechny ty číše a podnosy z barevného tersonského skla se rachotem kácely a tříštily. Víno se lilo do klínů opozdilců, kteří nestačili včas uskočit, což byli téměř všichni na inkriminované straně stolu. Osoby nacházející se na stejné straně jako Tederik, vyskakovaly ze židlí a ječely. S šokovanými obličeji se nakláněly přes nakloněnou rovinu, aby si mohly prohlédnout tu spoušť.

"Co to má sakra znamenat!" zaburácel Kall. Seděl v čele, a v jeho dosahu nebylo žádné nádobí, jehož obsah by se na něj mohl převrhnout. Přestože jej katastrofa nezasáhla, tvář měl orosenou potem a oči sevřené do tenkých škvír naznačovaly, že Tederikovo urážlivé gesto pochopil do posledního puntíku.

"Ticho tu bude!" zařval ještě důrazněji, aby uťal všeobecný jekot a erupce nadávek.

Ukázal na Tederika: "Ty!" zasípal. "Vysvětli mi to! A dobře si rozmysli, co řekneš!"

"Ech, to mě opravdu mrzí," pronesl mrtvolným tónem Tederik. Jedním dlouhým pohledem přehlédl podrážděné obličeje a pokračoval: "Vážené dámy, ctihodní pánové, opravdu hluboce se vám omlouvám. Ze samé radosti nad tím, jak dobře je postaráno o duchovní rozvoj mého bratra, mě postihla tak zvaná radostná křeč. V odborném lékařském žargonu se tomu říká rupturus zamordurus. Jedná se o fyziologickou reakci, kterou organismus reaguje na smyslové přetížení. Projevuje se nekontrolovatelnými záškuby údů a následnou bolestí hlavy. Jak se říká, duch je silný, ale tělo je slabé. Když dovolíte, půjdu si raději lehnout, abych samým štěstím, nedej Spící bohové, nepoškodil ještě něco dalšího."

Provázený pobouřeným brbláním se propletl veškerým marastem a zamířil ke dveřím, načež se mu na paty pověsili gardisté vedení Estevenem z Hlubokého dolu, aby jej odvedli zpět do Mechové věže.

***

Pozdě v noci téhož dne rázoval od zdi ke zdi v potemnělém pokoji. Kdyby zuřivost mohla rozbíjet, ze sídla předků by zbyla hromada prachu. A nejhorší bylo, že se ani tolik nezlobil na Kalla, prodejné aristokraty, či prosté sloužící. Protože ti dělali jen to, co pokládali za výhodné. Dokonce i ten Kall jednal podle své primitivní ale vychytralé přirozenosti, kdy silnější jednoduše sežere toho slabšího.

Tederik byl naštvaný především na sebe, protože opětovně špatně vyhodnotil situaci. Navenek čekal, až se Endy uzdraví, ale ve skutečnosti se nedokázal rozhodnout, jestli má jednat ihned, nebo až se šance vylepší. Hranice mezi opatrností a zbabělostí se vytrácela. Váhal nadměrně dlouho, až ztratil kontrolu nade vším. Jeden bratr daleko na severu, druhý daleko na jihu.

S tím stolem se mu to taky velice povedlo. Pitomý záchvat vzteku mu útěk neusnadní. Kallovi se podařilo je rozdělit a dokonale oslabit.

Endemon je sotva odrostlé dítě. Jeho konstituce je křehká. Vytahuje se do výšky, ale ještě nenabral svaly. Bez podpory magie je právě teď nesmírně zranitelný. Jak se asi cítil, když mu Karaf z koňského sedla nonšalantně sdělil, že vyjížďka se poněkud protáhne?

Teď teprve Tederikovi docvaklo, proč byla vojenská skupina na prostou vyjížďku do krajiny tak početná.

***

První paprsky zimního slunce ho zastihly za stolem nad rozloženými knihami a mapami. Po trýznivé noci došel k závěru, že cokoliv udělá, bude lepší, než aby nedělal nic. Pohlížel na pozůstatky minulé existence jako na hejno blech, co vyskákaly z pytle. Jeho bratři jsou taky takové blechy. Každá vyskočila na opačnou stranu. Tyto dvě blechy musí Tederik dostat zpět, na ostatních nezáleží.

***