Z(a)tracené klíče I. – Pytel blech: kapitola 4. Tederik v roli cvičeného medvěda

Z pochmurných úvah jej vytrhly zvuky z pokoje o patro níže. V pracovně čekal mladý chlápek z regentova Poradního sboru, jehož jméno si nepamatoval. Podle podsadité postavy a světlých vlasů a očí pocházel z Kallesie, takže bylo jasné, že přicestoval s dobyvateli.

"Co si přejete, pane…?" otázal se nevlídně.

Kallův poskok si nervózně přešlápnul a představil se. "Esteven z Hlubokého dolu, můj pane. Mám vám připomenout, že v poledne začíná zasedání Sboru. Vaši ochránci vás vyzvednou a doprovodí na místo schůze dva cinky předem."

Tederik se jízlivě ušklíbnul. "Jaké štěstí, že jsem tak pečlivě ochraňovaný." Když se poradcova tvář provinile stáhla, Tederik usoudil, že v tomto případě se možná vyplatí naznačit krapet sdílnosti. Chlap podle jména pochází z hor. Může vědět o místech, kam regent posílá trestance.

Nadechl se, a už bez grimasy dodal: "Děkuji za zprávu, pane z Hlubokého dolu. Budu připravený."

Chlápek se neobratně uklonil a chvatně se odporoučel.

Tederik sáhnul po konvici se svařeným vínem. Bylo dávno studené a hodně naředěné, ale za daných okolností lepší než nic.

Glenesijský týden má deset dní. Tederik onu potupnou roli politické loutky na zasedání Poradního sboru sehrál už dvakrát, a nenáviděl každou minutu. Byl to právě Karaf, kdo Kalla přesvědčil, aby Tederika do sboru začlenil. Všehoschopný zvěstovatel tvrdil, že to bude dobrý signál pro zahraniční pozorovatele. Jestliže se korunní princ účastní jednou týdně Poradního kolokvia s regentem, lze z toho vyvodit, že se politická situace v Glenesii konsolidovala. Skutečnost, že následníka na zasedání doprovázejí po zuby ozbrojení kallesijští žoldáci, už zahraniční pozorovatele tolik pobuřovat nemusí.

Tak se Tederik doslechl o nových daních, o plánech na výstavbu dalších modliteben, o zavádění církevní praxe ve školách, o povinném užívání čemeřice ve veřejných prostorách. Jednou se ho pánové ze sboru dokonce otázali na jeho názor stran revize jakési obchodní dohody. Řekl, že nemá námitek, a to bylo přesně to, co se od něj očekávalo.

Když ho prvně vedli přes Centrální nádvoří, spatřil, jak z otevřených oken Stříbrného paláce létají knihy. Většina dopadla přímo na připravenou hraničku dříví, ale některé se rozplácly do mokrého sněhu a přihlížející církevní vojáci je sbírali a přihazovali k ostatním.

Přímo u jeho nohou přistály tři sešity vázané v krodoší kůži, obsahující otcovy vzácné zašifrované deníky. Hbitě se pro ně shýbl, a zastrčil si je pod kabát dřív, než si toho vojáci všimli.

Na zemi rozeznal svazky napsané cizokrajnými písmy, nasbírané ze všech možných světů mimo Ok-Sawon, které bývaly součástí královské knihovny. Na zlost církvi je Hanoden půjčoval zájemcům z širokého okruhu známých. Tederikovi se dělala před očima rudá kola poté, co do sněhové břečky dopadlo limitované třicáté třetí editované vydání Sarvonovy encyklopedie. Tato verze určená dětem se pyšnila velkým formátem a barevnými ilustracemi cizokrajných zvířat, nevídaných staveb a roztodivných strojů. I když byla oproti verzi pro dospělé notně zcenzurovaná, Dannavion tu knihu miloval.

Tederik se tehdy rozkřikl na církevní poskoky, aby ty knihy neničili. Ale bylo mu řečeno, že závadnou literaturu o temných světech prorok zapověděl, a jistě věděl proč. Všechno to shoří v očistném ohni. Když se skrze stejné nádvoří s eskortou vracel, z milovaných knih zbývaly jen pokroucené škvarky. Přesně jak Endemon předpověděl.

Mohl být rád, že zachránil aspoň tři otcovy deníky, i když je bez napojení na pleteň veškerenstva nedokázal přečíst. Jejich obsah byl tuplovaně chráněný. Mohla je přečíst jen osoba s funkčním magickým rozhraním a současně pokrevně spřízněná s autorem. Tederik je se smíšenými pocity zabalil do pevného plátna a zasunul za těžkou skříň ve své ložnici ve věži. Kdo ví, co přinese budoucnost.

Všechno bylo jinak, než původně plánoval. Měl v úmyslu zuby nehty udržet pozice. Odolávat manipulaci, upevnit vazby v mocenské struktuře říše, postupně vyštípat Kalla z regentství a získat zpět korunu a trůn pro sebe a pro bratry. Automaticky předpokládal, že on bude politikařit, a bude co nejvíce na očích. Bratři se zaměří na skrytější aktivity. Danny bude experimentovat s otcovými přístroji a prostorovými zářiči, aby našel alternativní spojení s jinými světy. Endy bude hledat v knihách odpovědi, co mohlo způsobit zablokování magie, a jak to napravit.

Jenže Dannyho incident všechny plány zhatil. Teď není čas na experimenty. Primární je dostat toho blázna do bezpečí dřív, než ho podmínky v dolech zabijí.

***

Za necelé tři údery pro něj přišla dvanáctičlenná eskorta doprovázená Estevenem z Hlubokého dolu. Směšně mnoho vojáků na jednoho bezbranného chlapa. Vedli ho kolem areálu kasáren a sídla Admirality, skrze zahradu až ke Stříbrnému paláci, v jehož prvním podlaží se nacházel Poradní sál.

Když kráčeli podél zasněžených květinových záhonů, jeho pohled zabloudil k osamělému pavilonu Birekova mauzolea na vzdáleném konci parku. Stavbu si pradědeček nechal postavit ještě zaživa. Odlišil se tak od ostatních rodinných příslušníků, spokojených se spočinutím v mohylách na Posvátném návrší za městem. Robustní stavba z růžovo šedého mramoru, věnčená sloupovou galerií, působila důstojně a elegantně, přesně jak se na hrobku legendárního předka sluší.

Ke stavbě se sbíhaly tři pěšiny. Tederik si oddechl, když zaznamenal, že všechny pokrývá neporušená sněhová vrstva. Právě tam, ve sklepích pod Birekovým mauzoleem, jsou ukryté otcovy nejcennější knihy, přístroje a artefakty. Dohánělo jej k bezmocnému vzteku, že se k nim nemůže dostat, ale mnohem horší by bylo, kdyby je objevil někdo cizí.

Vzpomínal, kolikrát se otec žertem kasal, že jejich podzemní doupě pod mauzoleem je stejně nedobytné, jako legendární laboratoře starých vahanských bohů. Členové rodiny se tam dostávali teleportem z otcovy šatny, který vypadal jako prázdná skříň. Tento sub prostorový koridor přestal sloužit po otcově zmizení stejně, jako se ztratilo napojení bratrů na magickou pleteň.

Od té doby používali tajný nouzový vchod situovaný v budově mauzolea. Přicházeli k pavilonu stejně jako ostatní návštěvníci. Přinášeli slavnému pradědečkovi květiny, recitovali oslavné verše u jeho rakve a zpytovali svědomí. Vždycky když byl čistý vzduch, proklouzli do komory s válečnými trofejemi, a odsunuli jednu z kamenných desek nástěnného obložení, čímž se jim otevřelo schodiště do podzemí.

Zámek oněch posuvných dveří byl naštěstí založený na klasické mechanice. Magie v komoře trofejí sloužila jen k rozptýlení pozornosti. Do koutů Hanoden umístil tvarové zářiče v podobě čtveřice Spících bohů. Bohové zmizeli tak dávno, že ok-sawonští dávno zapomněli, jak ve skutečnosti vypadali. Dokonce jim nebylo známo, jestli šlo o muže či o ženy. Hanoden ale z nějakého poťouchlého důvodu dal vytesat jednu sochu v podobě zralého muže a tři sochy jako mladě vypadající ženy, čímž donekonečna jediného vyššího reprezentanta Feustonovy církve v Glenu, diákona Vaugena. Skulptury z růžového kamene vysílaly na nic netušící příchozí uklidňující vibrace. Konejšily pozornost takovým způsobem, že nikoho ani nenapadlo uvažovat o tom, že toto místo slouží ještě k dalšímu účelu. Ovšem ty zpropadené tvarové zářiče byly už půl roku mimo provoz, a po dobu matčiny nemoci bylo pro bratry nervy drásajícím dobrodružstvím se do doupěte vůbec dostat, aniž by si toho někdo všiml. Po anexi se to stalo naprosto nemožným.

Strýček Kall možná neslyšel přímo o tajné pracovně, ale řeči o praktikování magie v rodině jeho švagrové mu nemohly uniknout. Veřejnost žila v dojmu, že královnin manžel přišel z krajů za Jižním mořem. Ale zasvěcení věděli, že maršálova domovina jaksi není z tohoto světa. Tradovalo se, že ne náhodou Hanoden vlastní cizokrajné knihy. A jestliže ovládá přemisťování mezi světy, jistě k tomu používá nástroje, které Feustonova církev velmi nerada vidí.

Jedna věc jsou oficiálně předkládaná fakta, a druhá je všeobecné veřejné mínění. Formálně v areálu královského paláce žádná tajná pracovna neexistuje. Stejně tak neexistují žádné důkazy o nakládání s netradičními druhy sil v královské rodině. Ale za ty roky se nedalo zabránit jistým dohadům. Lidé si prostě všímají a mluví. Tederik si nedělal iluze. Dřív či později se najde šťoura, který Kalla na existenci tajného doupěte upozorní, a on ho začne hledat.

***

"Ne, lorde Kvane, takové výkazy mi nestačí," protestoval regent. "Chci, abyste u každé položky konkrétně zdůvodnil, na jaký účel byly dané prostředky vynaloženy."

Jednání v Poradním sále se vleklo, Tederik se ani nesnažil dávat pozor. S lokty na stole a hlavou opřenou o levou dlaň, čmáral ornamenty na okraje papíru s jednacím programem a přemýšlel nad tím, jak se to mohlo stát, že se magie ze dne na den vypařila. Blbost. Nemohla se vypařit. Je jenom jedna z atributů nekonečného Infonového pole. Ať už je podstata fyzikální či metafyzická, jsou to jenom různé strany jedné mince. Energie se mění do hmoty a hmota v energii, při tom se v různé míře generuje magie, ale určujícím formativním fenoménem veškerenstva jsou informace. Infonové relace utvářejí pleteň reality a generují Pravděpodobnostní linie.

Upínal pohled na svou pravou ruku svírající tužku. Za normálních okolností by stačilo se krapet soustředit, a zaznamenal by nazelenalé záření sálající z jeho kůže. K jevu docházelo plošně po celém těle, ale nejvíce světla obvykle vycházelo z konečků prstů. Běžný jev u bytostí s dlouhým životním cyklem. Prosakování bazální magické podstaty skrze tělo z masa a kostí, které se na většině světů říká rozhraní.

Tederik došel k závěru, že magie se z Metaprostoru úplně vypařit nemohla, protože je základním atributem existence. Něco takového by přece nešlo přehlédnout. I když, vlastně… Pokud by on sám byl uvnitř systému, jehož parametry jsou nově definované, je otázkou, jestli by ty změny vůbec zaznamenal. Jakmile došel k tomuto závěru, vztekle si odfrkl, přičemž k sobě nechtěně přitáhl několik zvědavých pohledů. Ach ano, pánové Poradního sboru ještě stále rokovali o cenách stavebního kamene… Takže, pokud magie nezmizela plošně, proč ji on a jeho bratři vůbec necítí? Znamená to, že jim byla odebrána? Ale jak? To by o tom přece museli vědět!

Stále více se upevňoval v názoru, že ti, co otce odvlekli, nějak zablokovali jejich přirozený potenciál. Jako všichni dlouhověcí zdědili Hanodenovi synové nadání k utváření a přeměně infonových vibrací v dostupném prostoru. Znali podstatu onoho třeskutého tajemství, které odděluje nesmrtelné a dlouhověké od smrtelníků. To, co smrtelníci nazývají kouzlo nebo magie, není nic jiného než jiná úroveň chvění. Vyšší démoni, draci, lichové a další příslušníci dlouhověkých ras díky komplikovanější mentální struktuře mění hmotnou strukturu světa jemnějšími způsoby, než jaké užívají smrtelníci. Zatímco lidé používají lopaty a kladiva, dláta a sekery, dlouhověcí přetvářejí materii svého světa chvěním, nejčastěji prostřednictvím recitování fonetických formulí. A ano, prostým vyslovováním zdánlivě hloupých veršíků, pokud to činíte v patřičném rytmu a s patřičnou kadencí, dokážete přetvářet realitu. Ani nemusíte křičet. Ze střepů vzácné vázy, kterou jste nedopatřením zasáhli samostřílem, můžete pomocí správné kombinace slov uplácat vázu novou, k nerozeznání podobnou. Ne nadarmo se v jedné z těch jinosvětských náboženských knih píše: Na počátku bylo slovo.

Tederik, Danny a Endy se od útlého věku učili s tím darem nakládat, ačkoliv to museli před lidmi utajovat. Hanoden chtěl, aby se o sebe dokázali postarat, a nejen na Ok-Sawonu.

Jenže teď, ať se snažili, seč mohli, ať recitovali důvěrně známé formule zepředu i pozpátku, či dokonce vymýšleli úplně nové, nedokázali vůbec nic. Jako kdyby tady, na Ok-Sawonu, někdo postavil obří rušičku, kterou za otcových mladých let používali na vahanských vojenských základnách. Cílem prý bylo vycvičit vojáky tak, aby se přestali spoléhat na metafyziku ve prospěch fyzické síly. Hodilo se to pro boj na světech s nízkou hustotou pleteně reality. Jestliže je tato mnoharozměrná pleteň nedostatečně rozvětvená, infonové vibrace nemají dostatečný fundus, se kterým by mohly rezonovat. Na světech s řídkou pletení reality jako jsou třeba Země, Mizeon, Sunnisen či Cochran je těžké magii vůbec používat. Jedinec obdařený darem magické tvorby tam nemůže čerpat energii z prostředí, a musí si vystačit s interními zásobami. Pokud by to takový jedinec s čerpáním zřídla své bazální magie přehnal, mohlo by ho to zabít, navzdory tomu, že se narodil jako dlouhověký. V takovém případě už bylo bezpečnější chopit se lopaty, krumpáče či meče, zkrátka použít fyzickou sílu a selský rozum, a pracovat jako to dělají smrtelníci.

Když Tederik přemýšlel o otcově zmizení, stále ochotněji se přikláněl k názoru, že jsou za to zodpovědní vahanští. Tederik na Vahanu nikdy nebyl. Byl to drsný svět s vojenskou diktaturou. Otec odtamtud odešel bez povolení, což se rovnalo velezradě. Nerad o svém rodném světě mluvil. Mlhavě naznačil, že tam zastával jisté postavení, a že se dostal do sporu s vyššími autoritami. Konkrétní věci prozradil jen máti a ta si to nechávala pro sebe. Naštěstí měli bratři dostatek knih, ze kterých si mohli o Vahanu přečíst.

"…je třeba posoudit, zda nasměrovat ten násep skrze Soofův průsmyk, nebo zda by nebylo výhodnější prorazit tunel skrze Tichou horu," lamentoval právě stařičký prastrýc Savien. Býval nejmazanějším z matčiných poradců. Tederik k němu míval úctu. Ale od té doby, co prastrýc se stejným zápalem slouží Kallovi, je po úctě veta.

"Kopání by sice trvalo déle," pokračoval Savien, "ale materiál z tunelu bychom využili na náspy k vodopádům, a tím bychom ušetřili…"

Tederik se jen trpce usmál a vrátil se ke svým soukromým úvahám.

V Sarvonově encyklopedii stálo, že původní vahanští bohové Kerr, Vuan a Han praktikovali alchymii, což byla disciplína, kombinující vědu a magii tím nejnebezpečnějším způsobem skrze ideovou formu. Ti tři se zabývali proměňováním živých tvorů. To oni z původních vahanských krátkověkých plazů mísením s dovezenými primitivními humanoidy vyšlechtili dlouhověké, šupinami více či méně obdařené vysoce inteligentní tvory náležející do rodiny démonů. Dávno před Skollskými válkami ti nezodpovědní bohové nechtěně uplácali dwu-nakhara, mutanta tak silného, že je všechny přepral a upláchnul někam za Předěl. Bohové se jali neposluchu pronásledovat a od těch dob jsou nezvěstní.

Zanechali po sobě svět plný nestabilních, ctižádostivých a temperamentních tvorů. Ti chytřejší, s magickým rozhraním a anatomií nejvíce podobnou té lidské, sami sebe nazvali desmony. Desmoni s nejsilnějším rozhraním zavedli na Vahanu vojenskou diktaturu a kastovní systém. Sami se pasovali do role generálů. Ke slovu desmon přidali předponu "arci" po vzoru mizeonských arcidémonů, čímž se ještě více odlišili od prostých desmonů, které začali využívat jako služební personál. Velmi početnou součást vahanské populace představovali tvorové, jejichž vývoj bohové nestačili dokončit. Tito šupinami a ocasy ozbrojení sůsové byli příliš hloupí na složitější práce, proto je arcidesmoni postupně zotročili. Zavřeli je do výcvikových táborů, dál je šlechtili, měnili jejich anatomii i psychiku, až z nich za několik století vybudovali obrovskou armádu. Prostřednictvím úskoků a teroru arcidesmoni eliminovali svůj počet na třistačlenný důstojnický sbor, kterému velí pětičlenný kolektivní orgán – Generalita. Do dnešních dnů cvičí elitní důstojníci své jednodušší podané k boji, a pak je prodávají jako bojové otroky potentátům z jiných světů. Opancéřovaní vahanští soldis jsou těmi nejlepšími zabijáky. Disponují magickým rozhraním, umějí cestovat hyperprostorovými branami. Slouží komukoliv a zabíjejí na objednávku.

Ve starém čísle věstníku Aliance Čtyřdohody bylo možné se dočíst, že na produkty z Vahanu je už po deset století uvaleno embargo. V rozporu s tím se v Bredeonském bulvárním večerníku Zornice objevil článek o skandální soudní kauze, týkající se nepovoleného pašování vahanských produktů do členských světů. Mezi nejčastěji citované položky patřily destiláty jako je vitrexx, protože ten obsahuje jinde zakázanou tresť z cihusových cibulí, která má omamné účinky dokonce i na bohy. Ale to, že nejlepší vitrexx je jedině ten pravý vahanský, vědělo na světech Metaprostoru každé odrostlejší dítě. Mnohem nebezpečnější komoditou pro pašování jsou vahanské zbraně, včetně extrémně ničivých paprskometů na bázi feen-částic, či implozivních min, které dokážou nadělat paseku v samotné pleteni reality. Aliance jejich používání tvrdě stíhá, ale úplně je eliminovat nedokáže. Jednou se Tederik otce zeptal, proč Aliance raději Vahan nevyhodí do vzduchoprázdna, když se generálové odmítají podřídit stávajícím pravidlům. Bylo mu řečeno, že právě Vahan je díky své ignoranci místem, kde je možné tyto nebezpečné technologie testovat. Inu, byznys je byznys.

Jiné světy. Co teď s nimi? Tederik si sakra dobře uvědomoval, jaké měli štěstí, že jim je otec stačil ukázat.

 Navzdory mámině lamentování je naučil otevírací formule. Postupně je sub-prostorovými koridory přenesl na ty nejsnáze dostupné destinace, kde nehrozilo nebezpečí, že ho někdo pozná. Byli nakupovat leptodýky v obchoďáku na kosmopolitním Bredeonu. Viděli diamantový Palác Debhátarů na Mizeonu. Absolvovali exkurzi nikodemského překladiště. Navštívili robustuanskou Burzu ořechů na ostrově Duanzaná. Dokonce se zastavili i na kavanském Festivalu fialových mračen. Bylo nesčetně světů v Metaprostoru, o kterých Tederik četl, a které by rád viděl. Danny a Endy se mu pošklebovali, že zatímco on zdědí říši a zůstane uvázaný u trůnu, oni si splní své sny. Nejdříve procestují všechno možné, načež se Endy vrhne na studium milované exo-medicíny na Bredeonu, aby se mohl stát velkým vědcem, zatímco Danny se stane pilotem kosmických stíhaček Elitní perutě vévody z Nikodemu.

Bodlo ho u srdce při pomyšlení, že on tu sedí jak pecka, zatímco bratr někde ve tmě a špíně potí krev. Co jestli se ke Kallovi doneslo, že má Danny na krku šupiny? Než ho odvezli, drželi ho tu několik dní. Stačilo odmotat šátek z jeho krku. A jak dlouho to vydrží skrývat tam na severu? Mohla by to zachránit špína.

Přinutil se soustředit na praktické záležitosti. Pokud by jeho teorie s technickým zařízením, které blokuje napojení na pleteň, existovala, je třeba to zařízení najít. Ještě tak vědět, na jaké bázi taková věc pracuje, a jak vypadá. Na techniku byl odjakživa expert právě Danny. Takže to s rušičkou přijde na řadu až poté, co Dannyho vysvobodí. A i kdyby se to Dannymu podařilo, zdaleka nebudou mít vyhráno. Podle toho, jak dobře si Kall notuje s preláty Feustonovy církve, a jak moc jim všem padlo do noty Hanodenovo zmizení, je víc jak zjevné, že vahanští generálové tu operovali s jejich vědomím. Mohli by o otcově únosu vědět víc. Přinejmenším ten darebák Karaf. Tederik s ním zapřede bezelstný rozhovor hned, co se vrátí z vyjížďky.

"…nás vůbec nesleduješ, synovče!" zařval Kall.